Archív značky pro: politika
Kreml varoval Česko před svou reakcí na zmrazení ruských aktiv
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
Peskov: Ruská federace odpoví ČR v případě zmrazení předmětů státního cizího majetku
„Musíme analyzovat, co tady Češi mají, samozřejmě v případě <…> formalizace nepřátelských kroků <…> odpověď bude dána,“ řekl zástupce Kremlu.
O den dříve řekl český ministr zahraničí Jan Lipavský, že vláda schválila zmrazení ruského státního majetku. Společnost pro správu ruských aktiv v zahraničí, FSUE Goszagranobstvo, byla zařazena na národní sankční seznam.
Slovensko oznámilo NATO ukončení vojenské pomoci Ukrajině
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
14. 11. 2023
Šéf slovenského ministerstva obrany Robert Kaliniak v rozhovoru s generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem řekl, že Bratislava přestává poskytovat vojenskou pomoc Kyjevu.
Podle tiskové služby slovenského vojenského oddělení se Kaliniak se Stoltenbergem sešel v Bruselu, kde se v těchto dnech konají jednání šéfů MZV a ministrů obrany Evropské unie, a „informoval o ukončení vojenské pomoci na Ukrajinu, poskytnuté [dodávky zbraní a střeliva] ze skladů ozbrojených sil [Slovenska]“.
„Navzdory tomu Slovensko poskytuje [Kyjevu] poměrně širokou škálu humanitární, civilní a také technické pomoci, [jejíž použití] nevede k úmrtím,“ píše se ve zprávě.
Samostatně je zdůrazněno, že slovenské orgány nemají v úmyslu zasahovat do provádění obchodních smluv na dodávky zbraní a střeliva do Kyjeva.
Jak uvedlo ministerstvo, partneři respektují rozhodnutí Slovenska nadále neposkytovat Ukrajině vojenskou pomoc.
Nová slovenská vláda pod vedením Roberta Fica na konci října neschválila návrh předchozího kabinetu, který se týkal vyslání dalšího balíku vojenské pomoci do Kyjeva za 40,3 milionu eur. Šlo především o munici. Tento balíček vojenské pomoci měl být 14. ze Slovenska. Od začátku konfliktu poslala Bratislava Kyjevu zbraně, munici a vybavení v hodnotě 671 milionů eur.
Na základě materiálů TASS , RIA Novosti
Lukašenko: Evropa se dříve nebo později doplazí k Ruské federaci
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
3.11.2023
Běloruský prezident Alexandr Lukašenko navštívil město Ostrovec v oblasti Grodno a na setkání s občany vyjádřil přesvědčení, že Evropa dříve nebo později pochopí, že je nutné spolupracovat s Ruskem.
„Evropa se bude plazit směrem k nám, k Rusku. Protože dnes Američané trhají Evropu, jak chtějí. Ale nemůže odolat, protože na americkém trhu vázne všechno – půjčky, majetek atd.,“ vysvětlil.
Chování politiků tam navíc často odporuje zájmům národů a zemí.
„Vidíte, jací jsou politici. Dívám se na ně jako zkušený člověk – někdy se mi chce brečet. Nemyslí na lidi. Odseděl jsem si trest nebo dva, šel, něco ukradl, strčil jsem si to do kapsy a někam odešel. „Přesně to říkají a [ukrajinský prezident Vladimir] Zelenskij se připravuje někam [z Ukrajiny],“ poznamenal běloruský vůdce.
Lukašenko je přesvědčen, že Ukrajinu potřebuje pouze Rusko a Spojené státy ji „opustí“, stejně jako opustily Afghánistán. Běloruský vůdce poznamenal, že zájem Washingtonu o Kyjev již poklesl uprostřed zhoršujícího se konfliktu na Blízkém východě.
„Oni [Státy] jsou daleko, jsou velké, nepotřebují to 100 let. Jejich politika je zablácená, zablácená, zablácená. Uvařte něco v této kalné vodě… Víte, je snazší chytit ryby tam. Toto je jejich politika. A všechno ostatní je konzumní, jako dnes na Ukrajině. Proto je tento region [Ukrajina] naším regionem. V tom smyslu, že budeme spolu,“ uzavřel Lukašenko.
Na základě materiálů z webu běloruského prezidenta
ZDROJ:https://www.stoletie.ru/lenta/lukashenko_jevropa_rano_ili_pozdno_pripolzot_k_rf_707.htm
Klausův disidentský projev: Historie nás učí – nestavme na vratkých základech přízně velmocí. Naděje z Listopadu jsou pryč. Doma už opět nejsme svými pány. Brusel a jeho zdejší pomocníci chtějí anti-říjen 1918. Nedovolme jim to!
28.10.2023
VÁCLAV KLAUS promluvil dnes v místě, kde se tvořily dějiny, o významu 105. výročí založení republiky pro náš tisíciletý stát a především pro dnešek – projev, který dnes určitě nikde nezazní, protože oficiální posty obsadili vesměs nepřátelé naší státnosti – a také pro to je dobré si jeho slova alespoň přečíst
Dámy a pánové,
s některými z Vás jsme se na stejném místě, ve stejnou dobu a ve stejný den, už jednou setkali. Bylo to před třemi lety, v okamžiku nesmyslných covidových zákazů. Jakékoli shromažďování lidí (a navíc bez roušek) bylo zakázáno a já jsem se pak o svém tehdejším provinění musel dlouho soudit. Teď nečekám atak úřadů, spíše politických odpůrců, lidí, kteří nesnesou jiný názor než ten vlastní.
28. říjen je vážné datum, k vážnému datu se mají pronášet vážné projevy a vážný projev je projev připravený, tedy psaný. A psaný text je nutné číst.
Scházíme se v den státního svátku před historickou budovou, v níž byla před 105 lety vyhlášena Československá republika. Od tohoto okamžiku se datují dějiny naší moderní státnosti. Scházíme se zde právě my, kterým o naši republiku skutečně jde, a právě zde, protože tuto zásadní událost našich dějin, o níž bude dnes na jiných fórech pronesena spousta převážně prázdných slov, chceme vzpomenout vážně. Optikou této události se chceme dívat na nepříliš radostný dnešek a na akutní hrozbu, kterou je vzdání se myšlenky 28. října.
Pro naše rodiče a prarodiče, pro generace, které přežily útrapy první světové války, byly události 28. října 1918 zásadním zlomem. Po třech stoletích habsburské nadvlády a po čtyřech letech válečných hrůz nastal konec války, spolu s ním se rozpadla habsburská monarchie a zrodila se naše republika.
Nesla v sobě mnohé rysy této přelomové chvíle – nejenom velké vlastenecké nadšení, ale i zděděné i nově vzniklé národnostní problémy. Ekonomika byla válkou zcela vyčerpána. Ještě, že jsme měli Rašína a vyhnuli se poválečné inflaci, která proběhla v nebývalé výši všude kolem nás. Naši předkové si také začínali brzy uvědomovat naši závislost na měnících se velmocenských poměrech. Radost a naděje však tehdy mimo veškerou pochybnost převládaly. Vznik samostatné a svobodné Československé republiky byl vyvrcholením společenské, ekonomické a kulturní emancipace, kterou si Češi dlouhou dobu přáli a ke které v průběhu 19. a počátkem 20. století směřovali.
Nadšení a euforie však nejsou na věky. A hlavně nestačí. Již po dvou desetiletích se ukázalo, na jak vratkých základech naše státnost a suverenita stály. Hitlerovi stačila krátká doba a z Československé republiky zbyly trosky. Pro české Němce byl sám koncept republiky od samého počátku nepřijatelný a bez válečné porážky Německa v roce 1918 vznik naší republiky by nikdy neakceptovali. Při první příležitosti usilovali o její rozbití. Iluzí se ukázalo být zahraničně-politické opření se o západní velmoci.
Nechceme to slyšet, ale Mnichov byl logickým důsledkem tehdejšího evropského vývoje, nebyl nečekanou katastrofou. I skutečnost, že jsme se po druhé světové válce dostali do Stalinova područí, s tím vším souvisela.
Teprve listopad roku 1989 znovu oživil naděje 28. října 1918. Na události, které po 17. listopadu v naší zemi bezprostředně následovaly, můžeme vzpomínat s hrdostí. Bohužel už jen vzpomínat. Dnešní vláda se od idejí svobody z počátku 90. let stále více vzdaluje, což vyvolává frustraci stále se zvětšující části naší společnosti. Frustrace ale nestačí. Frustrace není politickým programem. Nemá-li zůstat neproduktivní pasivitou, musí být rychle nahrazena pozitivní politickou aktivitou. A té se musí zúčastnit každý z nás.
Nebude to snadné. Potřebnou změnu je a bude těžké prosadit nejen z důvodů naší domácí nejednoty a jisté ochablosti a změklosti. Bude to těžké i z toho důvodu, že doma už dnes nejsme sami. Už je tu s námi – se všemi svými viditelnými i neviditelnými emisary a jejich ocotnými domácími pomocníky – i Evropská unie a my při jejím rozhodování o nás a za nás taháme za kratší konec provazu, neboť pro vlivné síly dnešní Evropské unie je národní stát a jeho existence už jen reliktem minulosti.
Zrušením hranic a otevřením stavidel pro masovou migraci jsou v Evropě připravovány podmínky k vytvoření nové multikulturní společnosti, což lidé nejen u nás doma nechtějí. Důsledkem je fatální odcizení evropských elit od občanů evropských zemí. Jsme svědky nové etatizace a socializace Evropy. Jsme svědky násilného prosazování zelené ideologie, která staví člověka a přírodu do nesmiřitelného protikladu.
Snaží se nás přesvědčit, že česká státnost, národní hrdost, vlastenectví a obhajoba národních zájmů jsou jen přežitky minulosti. Že je to pouhé staromilství. Vidíme to zcela jinak. Právě dnes, 28. října, bychom měli říci jasně a nahlas, že to, co před 105 lety vytvořili Masaryk, Rašín, Beneš a další, pro nás zůstává závazkem i dnes.
Uchovat a ubránit naši státnost a suverenitu a předat je následujícím generacím musíme i my cítit jako svůj závazek. Víme, že byly vybojovány za velkých obětí a v mimořádných okamžicích historie. V Bruselu však – s jistou nadsázkou řečeno – o nic jiného než o anti-dvacátýosmý říjen už dávno nejde.
Kéž by to měli na mysli ti, kteří se v demokratické volbě dostali a dostanou do čela dnešní České republiky. Abychom k tolik potřebné změně přispěli, musíme rychle začít hledat takové politiky, kteří by byli schopni nás k obratu a k novému zítřku dovést. Jsme tu dnes proto, abychom tyto své obavy řekli veřejně, s plnou vážností a naléhavostí.