Rusové jmenovali 5 nejlepších vlasteneckých hudebníků
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
24. 11. 2023
Všeruské centrum pro studium veřejného mínění (VTsIOM) zveřejnilo výsledky nedávného průzkumu veřejného mínění, v němž současní umělci považují Rusy za vlastence.
„Za prvé, toto je interpret písně „Jsem Rus“ Yaroslav Dronov (SHAMAN) – 28%. Každý pátý považuje Olega Gazmanova (22 %) za vlasteneckého hudebníka a každý desátý považuje Nikolaje Rastorgueva (skupina „LYUBE“) za vlasteneckého hudebníka. Mezi dalšími vlasteneckými účinkujícími Rusové jmenovali Julii Chicherinu (8 %), Grigoryho Lepse (6 %), Alexandra Marshalla (6 %), Jurije Ševčuka (skupina DDT), Nikolaje Baskova (4 %),“ uvedla tisková služba VTsIOM.
Na tuto otázku nedokázalo odpovědět 37 % Rusů.
Respondenti byli také dotázáni, na které hudebníky jsou hrdí. Dronov opět překonal hodnocení (22 %).
„Oleg Gazmanov (13 %) je na druhém místě, Jurij Ševčuk (skupina DDT) na třetím místě. Dalších 6 % jmenovalo vůdce skupiny Lyube Nikolai Rastorguev, 5 % zpěvačku Julii Chicherinu,“ uvedlo centrum.
Navíc existuje antihodnocení hudebníků – těch, kteří naopak vyvolávají pocit studu.
„Rusové dali první místo Alle Pugačevové – 25 %. Mezi prvními třemi byli také Andrey Makarevich* (skupina „Stroj času“) – 18 % a Philip Kirkorov (13 %). Asi každý desátý (9 %) jmenoval Morgensterna* a Yaroslava Dronova (SHAMAN). Maxim Galkin* a Olga Buzová získávají každý po 6 %, Instasamka a Boris Grebenshchikov* po 5 %,“ píše se ve zprávě.
Průzkum proběhl ve dnech 17. až 18. října mezi 1708 dospělými Rusy.
Argentina se probudila: Prezidentem byl zvolen jihoamerický Trump s motorovou pilou na globalisty. Kampaň médií a neziskovek selhala. Už žádné LGBT, klimaalarmismus či digitální měna, ale kontrarevoluce. Inspirace i pro nás?
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
21.11.2023
PAVEL KOPECKÝ přináší dobré zprávy z Argentiny, kde o víkendu voliči poslali do čela země odpůrce globalistů a jejich smrtící agendy útočící na tradiční hodnoty a normální lidský svět – a ukázali nepodvoleným všech zemí, že to jde
V neděli (19. listopadu) nastal totální obrat v argentinské politice: Argentina si do čela země zvolila za prezidenta hodnotového konzervativce a ekonomického libertariána Javiera Mileise. V zemi, která se „díky“ socialistické vládě dostala takřka do bankrotu, přičemž 40% lidí upadlo v životní úrovni pod hranici bídy, se zejména mladí rozhodli zvolit radikální změnu. Avšak ne tak jako u nás, kde tato část společosti – s dokonale vymytými mozky školami – přikyvuje globalismu, zničující duhové a zelené agendě Bruselu. Ale přesně naopak.
Milei – argentinský Trump s motorovou pilou na globalisty
V prezidentských volbách vyhrál s velkým náskokem ekonom Javier Milei. Politik, který je přirovnáván k Trumpovi nebo bývalému brazilskému prezidentovi Bolsonarovi. Třiapadesátiletý Milei svého socialistického soupeře Sergio Massu jasně porazil v poměru 56 ku 44 procentům hlasů. Z říjnového prvního kola hlasování přitom ještě vítězně vzešel Sergio Massa, představitel vládní peronistické Unie pro vlast, když Mileie porazil o sedm procentních bodů.
Současný ministr hospodářství Massa už Mileimu blahopřál. Ještě před zveřejněním oficiálních výsledků tak uznal svou porážku ve druhém kole hlasování ve 46milionové latinskoamerické zemi. Vítězství Mileie bude – i podle prvních komentářů agentur – pro Argentinu představovat zásadní politickou změnu.
Už žádné LGBT či klimaalarmismus
I když se hlásí k libertariánství, tak je současně také hodnotový konzervativec, který plánuje zrušit všechny nesmysly přijaté bývalou vládou – plně ovládanou Sorosem. Tedy už žádná LGBTQ agenda a manželství pro všechny, konec klimatického alarmismu a zničující politiky s ním související, která byla dosud v zemi tvrdě prosazována. Argentinu čeká také zákaz politických neziskovek na školách a konec velmi liberální potratové politiky.
Vzhledem k tomu, že je Milei ekonom, tak země zřejmě zaznamená zdaleka největší zásahy do hroutícího se hospodářství. Zásahy by měly vést k jeho radikálnímu ozdravění, což bude ovšem samozřejmě bolestivý proces.
Zrušit centrální banku a odmítnout digitální totalitu
Argentinská ekonomika se nyní potýká s trojcifernou inflací, takže její ozdravení bude docela tvrdým oříškem. Milei se bude muset vypořádat s prázdnými pokladnami vlády a centrální banky, skřípajícím dluhovým programem (amerického) Mezinárodního měnového fondu ve výši 44 miliard dolarů, inflací blížící se 150% a závratnou škálou kapitálových kontrol.
Milei již v předvolebních debatách upozornil na to, že míní zrušit centrální banku, neboť právě centrální banky považuje za původ všeho zla. To samozřejmě také znamená, že za jeho vlády nehrozí, že by země přijala digitální měnu centrální banky (CBDC), neboť nový prezident je rovněž velkým odpůrcem „vraždy hotovosti“. Zemi se tak „digitální totalita“ alespoň na čas vyhne.
Žádné očkovací pasy a vliv sorosovských neziskovek
Jako libertarián je i proti zavádění digitálních identit, digitálních očkovacích pasů a jiných nástrojů na ovládání veřejnosti.
Co však je inspirativní pro nepodvolené na celém světě – včetně českých: Milei prošel volbami skvěle i přesto, že na něj útočila všechna mainstreamová média, podporující pochopitelně tamního „Fialu“. Korporátním médiím ani Sorosovým neziskovkám jejich rozsáhlá antikampaň prostě selhala.
Jedním z hlavních důvodů je, že Mileiho podporují zejména mladí, což ukazuje, že Argentina patří k těm zemím, v nichž se i mladí probouzej, protože jim začalo docházet, jaký smrtící koktejl připravuje globalistická politika – od genderismu až po klimatický podvod.
Jednoduše řečeno: Ať je Milei jakkoli složitá postava, představuje pro každého svobodymilovného člověka v kterékoli zemi polozardoušené globalisty s jejich kovidy, vakcinacemi a gríndýly obrovskou inspiraci: Veřejnost – včetně mladých – ještě není natolik zpitomělá, aby ji zajímavý lídr nedokázal oslovit. Ostatně v sousedním Slovensku to nepodvolení předvedli docela nedávno.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/11/20231121103833_milei-baziny890.jpg424890Jana Černekováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková2023-11-21 15:18:412023-11-21 15:18:41Argentina se probudila: Prezidentem byl zvolen jihoamerický Trump s motorovou pilou na globalisty.
Na čem se řecko-turecké delegace dohodly v otázce MEA – oficiální prohlášení Atén a Ankary
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
Prohlášení tureckého ministerstva zahraničí
14/11/2023
Delegace Řecka a Turecka dnes, v pondělí 13. listopadu 2023, uspořádaly nové kolo jednání o opatřeních k posílení důvěry (CBM), uvádí se v prohlášení řeckého ministerstva národní obrany.
Jednání se konalo na tureckém ministerstvu národní obrany v Ankaře.
V obou delegacích byli velvyslanci, vysocí vojenští představitelé a další úředníci.
Na čem se Řecko a Turecko dohodly
Obě strany se v zásadě dohodly, že v průběhu roku 2024 provedou nebo obnoví činnosti v rámci opatření pro budování důvěry z dříve dohodnutého seznamu opatření pro budování důvěry. Jednání se neslo v pozitivním duchu.
Obě strany se rovněž dohodly na zřízení mechanismu kontaktního místa pro komunikaci a usnadnění provádění dohodnutých opatření k budování důvěry.
Příští zasedání obou delegací bude hostit Řecko.
Prohlášení tureckého ministerstva zahraničních věcí
Turecké ministerstvo obrany vydalo po skončení zasedání řecké a turecké delegace v Ankaře o opatřeních k posílení důvěry prohlášení.
Znění prohlášení je následující:
„Dne 13. listopadu 2023 se uskutečnilo nové kolo jednání o opatřeních k posílení důvěry (CBM) mezi tureckou a řeckou delegací. Setkání hostilo Ministerstvo obrany Turecké republiky v Ankaře.
Obě delegace tvořili velvyslanci a vysocí vojenští i političtí představitelé.
Na zasedání se obě strany v zásadě dohodly na reaktivaci a provádění dříve dohodnutých MEA v roce 2024.
Toto setkání proběhlo v pozitivní atmosféře.
Obě strany se rovněž dohodly na zřízení „kontaktního místa“, které bude udržovat kontakt a usnadňovat provádění dohodnutých memorand o porozumění.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/11/MOE-TURKEY-GREECE-1-1140x570-1.jpg5701140Jana Černekováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková2023-11-14 08:22:102023-11-14 08:22:10Na čem se řecko-turecké delegace dohodly v otázce MEA – oficiální prohlášení Atén a Ankary
Efekt konsolidačního balíčku mizí jak „pára nad hrncem“, ještě než vůbec začal platit. Fialova vláda by při schodku 252 miliard, rozpočtovaném na příští rok, za tři roky svého vládnutí vytvořila větší souhrnný dluh než během osmi let 2014 až 2021 vytvořil
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
Vláda příští rok plánuje hospodařit se schodkem 252 miliard korun, jak v září schválila. Dnes příslušný návrh rozpočtu začínají v prvním čtení projednávat poslanci. Ve skutečnosti přitom hrozí, že schodek bude spíše atakovat hranici 300 miliard korun. Kabinet tedy v podstatě rezignoval na snižování absolutní výše rozpočtových schodků.
Ještě v květnu, při představování konsolidačního balíčkuvláda deklarovala, že jeho přijetí umožní snížit schodek příštího roku na 210 miliard korun. Nyní je pravděpodobnější, že to bude o zhruba sto miliard vyšší číslo. Takže celý efekt tolik diskutovaného balíčku se rozplývá jako „pára nad hrncem“. Pocítí jej sice občané a firmy – třeba v podobě vyšších daní a i o něco vyšší inflace –, ale veřejné finance nijak viditelně neozdraví ve smyslu výraznějšího snížení absolutní výše rozpočtového schodku.
K uvedené cifře 252 miliard korun, kterou je třeba chápat jako „marketingovou“, je třeba připočíst přibližně dvacet miliard korun příjmů, které ovšem nejsou zdaleka zaručené a ve vládním návrhu rozpočtu se objevily „na poslední chvíli“. Navíc, dalších 26 miliard korun svého deficituvláda účetně přesunula na Státnífonddopravní infrastruktury, aby – opět – opticky vylepšila číslo deficitu. Pokud tyto sporné desítky miliard, v souhrnu se jedná o 45 miliard korun, připočteme k „marketingovému“ číslu deficitu, oněm 252 miliardám, dostáváme 296 miliard korun. Schodek 296 miliard je prostě nyní realističtější variantou než deklarovaný schodek 252 miliard.
Jestliže měl konsolidační balíček podle jeho květnového návrhu zajistit snížení deficitu o necelých sto miliard korun na zmíněných 210 miliard, pak je třeba konstatovat, že ve skutečnosti balíček snižuje schodek nikoli o necelých sto miliard, ale vlastně jen o jednotky miliard. Buď proto, že vláda celý efekt balíčku špatně propočetla, nebo že mezitím došlo k – letos v květnu ještě nepředpokládanému – navýšení jiných výdajů, resp. k redukci příjmů.
Navíc, pokud Fialova vláda bude příští rok hospodařit vskutku s nyní ohlášeným schodkem 252 miliard a v letošním roce pak se schváleným deficitem 295 miliard (což stále není jisté; jde spíše o nejnižší možnou cifru, podmíněnou ministerstvem financí žádanými škrty v jednotlivých resortech v rozsahu zhruba 20 miliard ještě letos), vytvoří za první tři roky svého vládnutí, tedy za léta2022 až 2024, souhrnný dluh přesahující 907 miliard korun. Tato částka mimochodem nominálně převyšuje dluh vytvořený vládami v letech 2014 až 2021, v nichž buď jako ministr financí nebo později jako premiér působil nynější opoziční lídr Andrej Babiš. V letech 2014 až 2021 tehdejší vlády vytvořily souhrnný dluh státního rozpočtu necelých 898 miliard.
Ale ptejme se: pokud by byly veřejné finance rozvrácené, jak v době končící Babišovy vlády tvrdili nynější představitelé nynějších vládních stran, jak je možné, že Fialův kabinet i v příštím roce hodlá hospodařit stále s jedním z nejvyšších schodků historie? Nevyžaduje rozvrat veřejných financí až drasticky rychlé, ba nouzové výdajové škrty?
Vtip je v tom, že veřejné finance v ČR nikdy rozvrácené nebyly; a tím méně jsou rozvrácené nyní, když vládě pomohla umazat dluh inflace.
K základní stabilizaci veřejných rozpočtů totiž není třeba snížit schodek na nulu, i když to by byl pochopitelně ideální stav. Stačí stabilizovat úroveň schodku v poměru k HDP, zhruba pod „maastrichtskou“ úrovní tří procent. A to se vládě podaří už možná příští rok, i při stále varovně znějící výši schodku 252 miliard.
Důvodem je právě to, že vláda sice veřejnost vystrašila údajným rozvratem veřejných financí, ale ten se fakticky nikdy nekonal. Byla to však v jistý čas účinná metoda, jak zdiskreditovat Babišův kabinet. Pokud se však začteme do zpráv mezinárodních organizací typu MMF, OECD, Evropské komise a dalších nebo do posudků světově významných ratingových agentur, slovo „rozvrat“, tím méně „bankrot“ se v nich ve vztahu k Česku a jeho veřejným financím nevyskytuje ani jednou.
Za Babišovy vlády se rating Česka dokonce zlepšoval, a to na historicky nejlepší úroveň. Tam zůstává i za vlády Fialovy. Česko má stále nejlepší souhrnný rating ze všech zemí bývalého východního bloku.
Takže veřejnost v Česku je sice vystrašená rozvratem, ba bankrotem, ale mezinárodní odborníci o ničem takovém nehovoří. Hovoří o zhoršení stavu českých veřejných financí. Což je ovšem formulace, kterou používají zcela běžně i ve vztahu k zemím se světově vůbec nejpříkladnějšími veřejnými financemi.
Uvažme, že například světově významná ratingová agentura Standard & Poor’s v pátek předminulý týden potvrdila Česku hodnocení bonity jeho úvěruschopnosti na stupni „AA-“. Agentura dokonce ponechala beze změny i ratingový výhled, který tudíž nadále zůstává „stabilní“. Celkové hodnocení Českého veřejného dluhu v podání Standard & Poor’s tedy zůstává neměnné už od srpna 2011.
Dané ratingové hodnocení je příznakem, že se zlepšuje celkový pohled ratingových agentur na tuzemské veřejné finance. Zdají se jim nyní evidentně v udržitelnějším stavu než loni. Loňské pochyby byly ale dány především obavami z dopadu energetické krize na českou ekonomiku – vysoce závislou na dovozu energií z Ruska – a její veřejné finance než hrozícím, nebo snad dokonce již nastalým rozvratem veřejných financí. O něm tedy sice hovořili mnozí tuzemští politici, v praxi jej ale ratingové agentury nepotvrzují.
Dvě další světově významné ratingové agentury, Moody’s a Fitch Ratings, loni sice zhoršily Česku ratingový výhled, nicméně rating samotný ponechaly bez změny. A letos už ve zhoršování výhledu nepokračují. Zmíněné nové hodnocení Standard & Poor’s naznačuje, že ani tyto dvě další agentury v nadcházející době už dále ani rating, ani výhled Česku zhoršovat nebudou.
Vzhledem k tomu, že veřejné finance v rozvratu tedy nejsou, je poměrně snadné je ozdravit. V tom vládě navíc pomohla mimořádná inflace uplynulých dvou let. Jinými slovy, vládě jsme její dluh pomáhali umazat všichni. S inflací totiž výrazně klesla kupní síla našich úspor, ale tím pádem současně nutně také „kupní síla“ vládního dluhu, neboli jeho reálná úroveň. Svým způsobem jsme všichni nevědomky pomáhali vládě splácet její dluh, a to prostřednictvím našich leckdy i velmi výrazně navýšených plateb za elektřinu, naftu, vejce nebo třeba máslo.
Pro příští rok prognózuje ministerstvo financí hrubý domácí produktČR čítající nominálně 7751 miliardu korun. Takže podíl zmíněného schodku, 252 miliard, na tomto čísle odpovídá 3,3 procenta. Jestliže ovšem zahrneme rozpočtykrajů a obcí, které zpravidla vykazují souhrnný přebytek, dostaneme ještě příznivější údaj. Loni přebytek krajů a obcí přesáhl 30 miliard. Jestliže by takový přebytek byl skutečností i v příštím roce, celkový schodek státního rozpočtu a rozpočtů nižších územně správních celků už bude odpovídat jen 2,8 procentaHDP.
Ratingová agentura Fitch prognózuje, že celkový schodek veřejných financí ČR bude v příštím roce odpovídat jen 2,1 procentaHDP (pročež ostatně Česku také svůj rating ani ratingový výhled nezhoršuje). Takže vláda bude moci říkat, že veřejné finance stabilizovala, ba ozdravila. Může se to dát jako malý zázrak. Ale jen tomu, kdo uvěřil – resp. nechal se vystrašit – politickým marketingem a proklamacím o rozvratu veřejných financí a kdo nerozumí tomu, jak vládě pomáhá dluh umazat inflace, která nafukuje nominální výši HDP. Pro ostatní – ty, kteří se vystrašit nenechali – to není žádný zázrak, ale celkem očekávatelný vývoj.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/10/13795322728789893633.jpg249476Jana Černekováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková2023-10-29 08:14:542023-10-29 08:14:54Efekt konsolidačního balíčku mizí jak „pára nad hrncem“, ještě než vůbec začal platit.
Dne 28.října roku 1918 byla na Václavském náměstí v Praze oficiálně vyhlášena samostatnost a pro národy bývalého Rakousko-Uherska se začaly psát nové dějiny
Historické souvislosti
Většina české společnosti nikdy nepřijala rakousko-uherský stát za svůj. Vyhlášením první světové války roku 1914 došlo k odsunutí národnostní otázky ve smíšeném Rakousko-Uhersku do pozadí. Počáteční snaha českých politiků o prosazení samostatnosti byla hned v zárodku potlačena represemi a tak se česká politika víceméně odmlčela. Jedinou skutečnou „válku proti centrálním mocnostem“ vyvíjel pouze český exil v čele s T. G. Masarykem a úzký kroužek příznivců, kteří pod vedení Edvarda Beneše vytvořili tajnou organizaci Mafie. Svůj významný podíl měli i přes rozsáhlou cenzuru novináři, herci a spisovatelé.
V průběhu roku 1916 sestavili T. G. Masaryk, Edvard Beneš a M. R. Štefánik pozdější Československou národní radu, která se stala hlavním orgánem protirakouského odboje. Silnou podporu nalezli v československých zahraničních legiích, které se nejvýrazněji uplatnily na ruské jihozápadní frontě v létě 1917 při bitvě u Zborova. České veřejné mínění radikalizovalo teprve až na počátku roku 1917. Velký vliv na tuto situaci měl tzv. Manifest českých spisovatelů, který v květnu koncipoval básník, dramaturg Národního divadla a člen Mafie Jaroslav Kvapil. Domácí politici se objevili na scéně až při Tříkrálové deklaraci na počátku ledna 1918. Deklarací byl zahájen společný postup za osamostatnění doma i v zahraničí.
V rámci vyhlášení a udržení samostatnosti bylo jednou z nejpalčivějších otázek zásobování rakouských vojsk vývozem potravin z Česka. Intenzivně se tím zabývala zemská hospodářská rada pod vedením Antonína Švehly, která se snažila zatajit a udržet doma co největší množství zásob. V reakci na tuto krizovou situaci byla vyhlášena na 14. října 1918 generální stávka a v městě Písek byl rozšířen leták vyhlašující vznik republiky. Během převratu byly strhány symboly mocnářství a ve městě zavlály trikolóry. Ještě téhož dne ale bylo vyhlášení republiky odloženo, revoluční dav se rozprchl a do města byl přidělen oddíl uherských vojáků. Monarchie vydržela dalších 14 dnů.
Dne 28. října 1918 v ranních hodinách převzali Antonín Švehla a František Soukup jménem Národního výboru Obilní ústav, aby zabránili odvozu obilí na frontu. Následně se rozšířila zpráva o uznání podmínek míru Rakousko-Uherskem. Na večer vydal Národní výbor první zákon o zřízení samostatného státu.
Do předsednictva Národního výboru byli zvoleni Vavro Šrobár, Alois Rašín, František Soukup, Antonín Švehla a Jiří Stříbrný.
Dva týdny před koncem války tak vznikla tzv. „První republika“, což je dodnes označení pro Československo v období od roku 1918 až do vzniku Mnichovské dohody v roce 1938. První republika zahrnovala území Čech, Moravy, Českého Slezska (jižní část Slezska), Slovenska a Podkarpatské Rusi. Na jejím území se hovořilo více než půl tuctem jazyků – česky, německy, slovensky, maďarsky, polsky, rusínsky, různými nářečími Ukrajiny, romsky, rumunsky, jidiš apod.
Jaké byly další osudy „mužů 28. října“?
Švehla, Rašín, Soukup, Stříbrný a Šrobár – tato jména spojuje jedno datum: 28. říjen. Tito politici stáli v roce 1918 v čele převratu, jehož výsledkem byl vznik Československa. Celý článek
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/10/Snimek-obrazovky-2020-10-26-172554.jpg6811200Jana Černekováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková2023-10-28 09:43:522023-10-28 11:30:1928. říjen: Vznik samostatného Československa
Vláda ve Sněmovně prosadila jedno ze svých nejdůležitějších hospodářských opatření tohoto volebního období. Poslanci schválili konsolidační balíček, který mění šest desítek zákonů a má v příštích dvou letech mimo jiné díky daňovým změnám snížit rozpočtový deficit o 150 miliard korun. Psal o tom už dříve web České noviny. O konsolidačním balíčku jsme také psali už na jaře letošního roku na Událostech247.
Stát: Snížení nemocenské sazby byla chyba
Vládní ozdravný balíček se dotkne především obyčejných lidí. Zavádí například pouze dvě sazby daně z přidané hodnoty, a to 12 a 21 procent. V nižší sazbě budou hlavně potraviny, do vyšší se přesunou některé služby nebo třeba točené pivo. Většina změn má začít platit od začátku příštího roku. Materiál také znovu zavádí odvod na nemocenské pojištění zaměstnanců ve výši 0,6 procenta z příjmů, píší dále České noviny. Této povinnosti je stát zbavil na začátku roku 2009.
Důchody porostou méně než doposud: Vládní konsolidační balíček má pomoci naplnit státní kasu
„Snížení sazby nemocenského pojištění pro zaměstnance v roce 2009 bylo nesystémovým krokem, který tehdy kritizovali i sociální partneři a vedlo k nerovnováze systému nemocenského pojištění. Sazba nemocenského pojištění placená zaměstnavateli se v roce 2019 snížila z 2,3 procenta vyměřovacího základu na 2,1 procenta jako kompenzace za zrušení karenční doby. Díky tomuto kroku a zavedení dalších dávek nemocenského pojištění vykazuje od roku 2019 účet nemocenského pojištění záporné saldo,“ píše resort na svém webu.
Nejvíce na to doplatí rodiny s dětmi, říká expertka
Podle daňové poradkyně ze společnosti BDO Moniky Lodrové dopadnou změny daní v balíčku nejvíc na rodiny s dětmi. „Z důvodu zrušení či omezení některých daňových slev a zavedení příspěvku na nemocenské pojištění zaměstnanců se v procentuálním vyjádření nejvíce zvýší daňové a odvodové zatížení u rodin s dětmi staršími tří let, kdy má rodič zaměstnanecký příjem 40 až 50 tisíc korun měsíčně a druhý rodič je doma s dětmi,“ uvedla pro České noviny.
Vládní konsolidační balíček pocítí peněženky řady ČechůTakové rodiny si mohou pohoršit s disponibilním příjmem až o deset procent kvůli vyšším odvodům a nižším daňovým odpočtům. Průměrný dopad na zaměstnance přitom Lodrová očekává mezi dvěma a pěti procenty hrubé mzdy.
„My jsme oba pracující. I přesto se nám nedaří skoro nic ušetřit, navíc máme dvě malé děti. No, teď se nám to kvůli tomu slavnému balíčku nepodaří nejspíš už vůbec,“ řekl Událostem247 Karel Malý z Třebíče. Nemocenské pojištění vzroste i osobám samostatně výdělečně činným. Minimální měsíční záloha je teď 168 korun, po změně by měla vzrůst na 216 korun, píše web Finmag.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/10/penize-17-mzda-plat-1024x576-1.jpg5761024Jana Černekováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková2023-10-28 08:22:442023-10-28 08:22:44Stát nám už 1. ledna 2024 sáhne na výplatu. Každý měsíc si vezme to, co jste si v práci poctivě vydělali. Neuděláte s tím nic
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
4.10.2023
Titulek nepřehání. Tito radní by nikdy nežili a nikdy by se nenarodili, protože jejich prapradědové a spíš prapraprapradědové by byli ubiti, zastřeleni kdesi na mrazivých pláních Sibiře, či spáleni v plynových pecích nacistického Německa. Všechno bylo pro tento akt připraveno a svědomitě by bylo též vykonáno, kdyby zde nebylo těch, kteří se proti tomuto zločinu rasového a národnostního vymýcení postavili silou. Tzn. kdyby zde nebyli lidé, jako byl sovětský maršál Ivan Koněv, druhý nejproslulejší sovětský vojenský velitel a mimo jiné též osvoboditel města Prahy.
Tohle ovšem radní Prahy 6, kteří už v dubnu 2020 nechali z náměstí Interbrigády strhnout sochu maršála Koněva, nemohli uznat, stejně jako to v roce letošním odmítli uznat i radní Prahy 3, a svůj nesouhlas s historickou rolí maršála Koněva včetně jeho role při osvobození Prahy, vyjádřili tím, co měli po ruce a co pro vyjádření svého odporu vůči maršálovi a hlavně proti Rusku považovali za dostatečně významné. Na jejich území se nachází tři a půl kilometrů dlouhá Koněvova ulice a nejspíš vůbec nejdelší ulice v České republice. Takže pomstěme se maršálovi a Rusku za své zrození tím, že tuto ulici přejmenujeme. Na koho, to není důležité, ale jen ať to už není Rus.
Schváleno, potvrzeno, nápad vymazat z hlav Pražanů vzpomínku na ruskou roli ve válce a při osvobození Čechů a Slováků z nacistického ujařmení schválila i místopisná komise pražského magistrátu, takže se mohlo jít na věc. Včera, to je v pondělí 2. října, se už od časných rannních hodin nad svéráznou pražskou čtvrtí Žižkov ozývaly rány kladiv, jak se z nároží dnes už bývalé Koněvovy ulice, čerstvě přejmenované na ulici Hartigovu, začaly strhávat uliční cedule se jménem sovětského maršála a nahrazovaly se cedulemi zbrusu novými, nesoucími jméno někdejšího žižkovského starosty Karla Hartiga. Přítomny byly televizní kamery, novináři, občané se na místech zásahu zastavovali, událost komentovali, jedni byli vášnivě pro a druzí, uvážlivější, proti, a jakási podivná nálada se nesla ulicí a snad i městem. Usilovně jsem uvažoval, je-li to či není ono pověstné déjà vu, čili dojem něčeho, co už zde jednou bylo a čeho jsem byl i očitým svědkem, a tu mě to napadlo. Ano! Tohle mi připomíná křišťálovou noc v nacistickém Německu z listopadu 1938, jak jsem ji nesčíslněkrát viděl na televizní obrazovce či na filmovém plátně kin. Plameny 119 zplanuvších synagog, břinkot rozbíjeného skla výkladů 7500 rabovaných židovských obchodů a
100 000 obyvatel Norimberka, kteří se už následujícího dne po pogromu dostavili na největší norimberské náměstí Hauptmarkt, aby zde vůdci a straně poděkovali jak za zavraždění 91 nejznámějších německých židů, tak i za dříve nespatřené světelné i zvukové efekty, které Křišťálová noc pro obyvatele bavorské metropole objevila.
Analogie pogromu v hitlerovském Německu s naším současným protiruským štvaním se někomu bude možná zdát za vlasy přitažená, ale slepou nenávist, jež je v obou událostech přítomna, vyvrátit nelze. A tak zbývá už jen obrátit se na historii. Koho ty, magistro, v konečném součtu dní uznáš za lidi spravedlivé? Ty uvážlivé, kteří vážili slovo i skutek jak v Německu třicátých let, tak včera a dnes i u nás, nebo ty, kteří jako vích umí vzplanout a jako belzebub jednat? Dnes hoří pro jedno a jsou za to ochotni se i bít, a zítra hoří pro druhé a třeba i opačné, ale vždy je to to, co právě hlásá televize a rozhlas a co píše téměř všechen tisk. Přičemž ještě tragičtější než toto podlehnutí oficiální propagandě je skutečnost, že většině toho, co se u nás hlásá, by dnes s veškerou jejich náruživostí zatleskali i Hitler, Goebbels, Göring, Heydrich či Himmler, a všichni tito jmenovaní by též inspirátorům akce na Praze 6 a 3 co nejupřímněji a rádi stiskli ruce.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/10/konev_benes_2.jpg221318Jana Černekováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková2023-10-04 14:31:302023-10-04 14:31:30Pomsta radních Prahy 3 a 6 za to, že žijí
Nový film The Fall of the Cabal ‚ Fire!!! Věci, které vás nutí jít HMMMMM ‚ o všech požárech na světě, které zničily celá města, je třeba sledovat, říká Dr. Vernon Coleman. „Tento nový, skvěle prozkoumaný film by měl být přihlášen do Oscarů.“
Jak to, že některé budovy zůstaly nedotčené? Proč to trvalo tak dlouho, než přišla pomoc? Proč jsou média selektivně tichá? Proč úřady zablokovaly únikové cesty? Proč byli lidé zastavováni a posíláni zpět k požárům, kde zahynuli? Proč jsou zasažené oblasti stíněny a proč je pomoc odepřena? Janet Ossebaard a Cyntha Koeter hledají odpovědi ve svém novém filmu.
Poznámka: Jedna z webových stránek Dr. Colemana je nedostupná. Dr. Coleman zveřejnil upozornění pro své čtenáře na svém druhém webu :
Vše, co běžně najdete na http://www.vernoncoleman.org , lze kromě videí najít na http://www.vernoncoleman.com . Většinu videí Vernona Colemana lze nalézt na http://www.onevsp.com , což je nová, plně taneční a zpívající verze BrandNewTube, a na bitchute.com a dalších platformách. Žádné z jeho videí nelze najít na YouTube, který ovládají padouši, neschvaluje fakta, pravdy a řádné debaty a je opravdu užitečné pouze pro ty, kteří hledají videa natočená tančícími křečky, maňásky a lidmi potápějícími se do kádí šodó.
Nikdo s fungující mozkovou tkání nevěří, že letošní letní požáry byly přirozené události – natož že měly něco společného s falešnou změnou klimatu.
Nyní Janet a Cyntha, úžasný tým, který dal dohromady věčně ohromující videa Fall of the Cabal, vytvořili video dokazující – nade vší pochybnost – že požáry způsobil člověk.
A ukázali, jak si zapalovači odvedli práci.
Na jejich necelé dvě hodiny dlouhé video se můžete podívat ZDE .
Speciální prezentace The Fall of the Cabal s názvem ‚ Oheň!!! Věci, které vás nutí jít HMMMMM ‚ vám umožní uvědomit si, jak důkladně zlí spiklenci skutečně jsou.
Globalisté udělají cokoli, aby pomohli udržet mýtus o globálním oteplování a vezmou nás do Velkého resetu se svými chytrými městy – včetně zabíjení občanů a ničení domovů.
Bylo mi tak zle z toho, co konspirátoři udělali a nepochybně budou dělat i nadále, že jsem si v polovině filmu musel dát pauzu.
Tento nový, skvěle prozkoumaný film Cynthy a Janet z Pádu Cabal by měl být přihlášen do Oscarů. Odešlo by se sochou za nejlepší dokument.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/10/FeatOct1a.webp432768Jana Černekováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková2023-10-01 16:37:082023-10-01 16:37:08Zde je důkaz, že všechny ty letní požáry byly žhářství – nikoli změna klimatu
Připomíná se nám Mnichov 30. září 1938. Nikoliv jen jako den zrady našich spojenců Anglie a Francie, ale jako velké trauma našeho národa. Národ se cítil podveden, propadl apatii.
Bylo tomu skutečně tak? Vždyť v té době nalézáme činy, na které nesmíme zapomenout a nesmíme připustit, aby byly vymazány z našich dějin.
Dne 12. září 1938 pronesl Adolf Hitler v Norimberku na sjezdu NSDAP útočný a nepřátelský projev namířený proti Československu, proti prezidentu Edvardu Benešovi a československé vládě. Cituji: „Říše, kterou vytvořím a která bude trvat tisíc let, bude říší německého národa, říší všech Němců, i těch, kteří ještě dnes žijí uvězněni v Československu. To, co teď řeknu, je určeno jim! Když tato mučená stvoření nemohou najít právo a pomoc sama, dostane se jim obojího od nás. Bezpráví páchané na nich musí skončit! Němci v Československu nejsou ani bezbranní, ani opuštění. To nechť se bere na vědomí!“ Hitler tímto projevem zařadil sudetské Němce, dosud organizované jako ordneři, jako oddíly Freikorps, do zbraní SS, které podléhaly přímému Hitlerovu velení.
Tak se Hitler vměšoval do vnitřních záležitostí Československa a naléhal na naše Němce, aby zradili republiku, jejíž občany byli. A oni zcela dobrovolně stát, jehož byli občany, zradili.
Hitlerův projev vyvolal v československém pohraničí další nepokoje Němců, které přešly do otevřeného povstání. Armádě, policii a Strážím obrany státu se podařilo povstání potlačit, ozbrojenci z Freikorpsu utekli do Říše.
Československá koaliční vláda v čele s premiérem Hodžou odstoupila 21. září. Následující den, 22. září nastoupila úřednická vláda generála Syrového, která další den, 23. září, vyhlásila všeobecnou mobilizaci. Československá armáda obsadila pohraniční opevnění.
Mobilizační rozkaz neposlechlo 120 tisíc mužů, více než 10 % povolaných!!!
Nástenná tabuľa s farebnou maľbou podpisu Mníchovskej dohody v bývalom Medzinárodnom múzeu druhej svetovej vojny v Naticku v štáte Massachusetts. Múzeum existovalo od roku 1999 do roku 2019 a bola v ňom zbierka pamiatok a militárií pozostávajúca z viac ako 7 000 artefaktov, 100 uniforiem, kníh, fotografií atď.
Reakcí Hitlera bylo uspořádání konference v Mnichově, které se zůčastnili vedoucí politici Francie, Itálie a Velké Británie. Tato „svatá trojice“ odsouhlasila Hitlerem připravenou dohodu, která ultimativně požadovala na Československu odstoupení pohraničních území Německu.
Mnichovské konference se nezúčastnil žádný zástupce Československa.
Prezident Beneš byl v těžké situaci, generálové trvali na vyhlášení války. Viděl, že nás naši „doterajští spojenci zradili a v případě války nám na pomoc nepřijdou, ba naopak nás obviní, že Československo začalo válku.
Prezident Beneš odmítl válečný střet a nepředložil Mnichovskou dohodu parlamentu. (Velice by mně zajímalo, jak by hlasování v tehdejším parlamentu dopadlo!) Tak byla Mnichovská dohoda právně neplatná a prezident Beneš mohl v zahraničním odboji vyžadovat od vlád Anglie a Francie, aby prohlásily Mnichovskou dohodu za neplatnou od samého počátku.
JUDr. Ladislav Rašín (syn ministra Aloise Rašína) v dopise prezidentu Benešovi do Anglie v roce 1939 se omluvil za své tehdejší stanovisko proti němu, že nevyhlásil válku Německu. Pochopil, že jeho postup bylo tehdy jediné možné řešení mnichovské krize.
V odpovědi Rašínovi prezident Beneš napsal, že nás Anglie s Francií zradily a nezasáhly by vojensky proti Německu na západní hranici. (Po útoku Německa na Polsko Anglie s Francií sice vyhlásily válku, ale vojensky proti Německu vůbec nezasáhly!!). Československo by bylo obviněno, že vyvolalo válku, že zaútočilo na Německo!!
V dopise Rašínovi Beneš uvedl další argument. Obával se, že při bojích na hranicích, kde by spolu s Němci zaútočili také Poláci a Maďaři, by vypukla ve vnitrozemí občanská válka. Té se obával nejvíce. On nemohl připustit, aby národ zbytečně vykrvácel, to byl Benešův hlavní argument.
Vzpomínám si, jak maminka v té době naříkala: „Pane Bože, jen aby nebyla občanská válka.“ Byl jsem malé dítě, věděl jsem, že občanská válka je něco hrozného, ale až teď, když jsem četl tyto dopisy, pochopil jsem, co měl prezident Beneš na mysli. Měli jsme v Československu velice silnou pátou kolonu, o které se vůbec nemluví. Proti ní nás pevnosti nechránily. Některé tvrze ani neměly těžké zbraně, ty ještě ležely ve zbrojovkách.
Kdo tvořil pátou kolonu? Byli to čeští Němci, vycvičení a vyzbrojení za peníze dalších českých Němců, bohatých podnikatelů. Na Slovensku to byly Hlinkovy gardy a na Podkarpatské Rusi ukrajinská Síč.
Naši Němci byli organizováni ve Freikorpsu, složky zbraní SS, podléhajících přímo Hitlerovi. Ti by ihned rozpoutali v týlu fronty ve vnitrozemí krvavou občanskou válku. Kolik by tu bylo Lidic a Ležáků? Ano, čestně bychom se hájili, ale kolik Čechů by přežilo?
Prezident Beneš nevěděl, co nyní my víme. Opevnění se budovalo na linii hranic. Od hranic do vnitrozemí bylo Malé hraniční pásmo. To znamenalo, že v tomto pásmu se mohli volně pohybovat občané sousedního státu do vzdálenosti několika kilometrů od hranic. Německý generální štáb do tohoto území vysílal zpravodajské důstojníky kartografy v civilu, takže měl dokonalé informace o našem opevnění. V Německu na vojenských územích se stavěly kopie našich opevnění a na nich se vybrané jednotky cvičily, jak na ně útočit. Takže plánovači útoku věděli, jaké budou mít ztráty, vše bylo nacvičeno na vteřiny přesně. Wehrmacht byl shromážděn v blízkosti hranic a jen čekal na povel k útoku.
Prezident Beneš měl pravdu. Zabránil velkému krveprolití, a podařilo se mu obnovit Československo v původních hranicích.
Dne 30. září 1938 podepsali představitelé Anglie, Francie a Itálie s Hitlerem dohodu, podle které muselo Československo odstoupit Německu svá pohraniční území. Po tomto dnu postihly naši republiku drastické změny. V názvu státu se objevil rozdělovník. Druhá republika se změnila ze svobodné plně demokratické země na hnědou republiku, jejímž vzorem se stala Mussoliniho fašistická Itálie. Zemi zaplavila velká vlna antisemitismu, Karel Čapek byl novináři spolu s některými spisovateli uštván k smrti. Dokonce se ozvaly z katolické strany hlasy, žádající zákaz všech protestantských církví, jako po Bílé hoře 1620. Ale na to už nebyl čas.
V území zabraném Němci po Mnichovu začalo Gestapo ihned zatýkat předem vyhlédnuté lidi. České školy, Sokol a veškeré české spolky byly zrušeny. Majetek Sokola připadl Hitlerjugend. Úřední řečí se stala němčina. České školy byly zavřeny.
Přes 300 tisíc uprchlíků zaplavilo podstatně zmenšené území Česko-Slovenské republiky. Velkou většinou to byli Češi, dále Židé a němečtí antifašisté. Páteřní železniční tratě na Vysočině byly přerušeny.
Mám uložený dokument, ve kterém je zapsáno, že moji rodiče se synem, občané Velkoněmecké říše, jako uprchlíci žádají o česko-slovenské občanství. To jsme dostali Opčním osvědčením, vydaným Ministerstvem vnitra Česko-Slovenské republiky 1. února 1939.
Situace s uprchlíky se musela vyřešit rychle. Velice pomohl Sokol, který zorganizoval pomoc pro uprchlíky v rámci celého spolku. V Tyršově domě bylo ústředí a domy ve Všehrdově ulici, které tenkrát patřily ČOS, byly použity pro ubytování. Tomu velel František Pecháček. Po celé republice se sokolovny proměnily na střediska pomoci uprchlíkům. Mezi tyto uprchlíky také patřili Zelenka, Hajský a Novákovi, známý z Akce Anthropoidu.
Na Slovensku se 4. října ustavila autonomní vláda. Jedním z jejích prvních činů bylo zrušení Sokola na Slovensku. Veškerý sokolský majetek – nemovitý (sokolovny, hřiště atd.) a movitý – byl zkonfiskován a dostala ho Hlinkova garda.
Na Podkarpatské Rusi Československá armáda bojovala s Maďary na frontové linii.
Druhá republika zanikla 15. března 1939. Byla okupována Wehrmachtem. Vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava se naše vlast stala součástí Velkoněmecké říše.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/09/1200px-Druha_Ceskoslovenska_republika_1938.webp4741024Jana Černekováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková2023-09-30 14:26:542023-09-30 14:26:5485 let od Mnichova
Sv. Václav, mučedník a patron český (dne 28. září) I. část
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
V dějinách českých není osobnosti druhé, která by v paměti i v srdci národa našeho byla tou měrou utkvěla, jako svatý Václav. Desáté století ubíhá již od té doby, kdy vlast naše byla posvěcena velikými ctnostmi a mučednickou krví tohoto apoštolského, otcovského knížete, a podnes pouhá vzpomínka na něho hýbe mocně srdcem každého věrného Čecha a budí v něm city i úmysly nejšlechetnější.
Sv. Václav narodil se asi r. 903. jako nejstarší syn českého knížete Vratislava I. z manželky jeho Drahomíře. Když povyrostl v pacholíka, dal otec na něm vykonat postřižiny. Tento obřad býval v národech slovanských, obrácených na víru od svatých bratří Cyrila a Metoděje, konán po způsobu církve řecké, která nařizovala, aby hochům po přijaté svátosti sv. biřmování byly postřiženy vlasy. Toho času přebýval na knížecím dvoře v Praze biskup slovanský, jenž spolu se propůjčoval službou ku skládání veřejných listin, pročež zván byl notářem. Nepochybně zdržoval se u knížete Vratislava jeden z oněch čtyř biskupů, kteří na prosbu knížete Mojmíra II. byli r. 899. od papeže Jana IX. posláni na Moravu, aby zemi té dali nové ústrojí církevní, kteří však brzo potom, když říše Moravská zahynula, odtamtud vypuzeni byli. Postřižiny byly na kněžici Václavu vykonány v chrámu Panny Marie na hradě Pražském. Dobrý a blahověrný biskup s veškerým duchovenstvem odslouživ nekrvavou oběť novozákonní, ujal se pacholíka a postaviv ho na stupně před oltářem, blahoslavil jej řka: „Hospodine, Bože Izraelský, požehnej dítěti tomuto, jako jsi požehnal všem spravedlivým svým, Abrahamu, Izáku a Jakubu, a korunoval jsi pravověrné císaře, rovné apoštolům, Konstantina a Helenu“. A tak byl se žehnáním kněžic postřižen od duchovenstva i některých mužů z přítomného panstva a počal prospívat milostí Boží.
Kníže Vratislav chtěje Čechům zůstavit následníka na trůnu moudrého a zbožného, staral se o pečlivou výchovu prvorozence svého Václava. Nad pacholíkem bdělo bedlivé oko ovdovělé kněžny Ludmily. Světice odchovávala světce.
Ludmila, duchovní dcera sv. Metoděje, pečovala o to, aby vnuk učen byl náboženství Kristovu slovem i písmem jazyka slovanského a takto seznámil se s požehnaným dílem svatých bratří Soluňských. Slovanský kněz Pavel byl mu výborným učitelem. A kněžic maje již v chlapeckém věku bystrý rozum učil se velmi dobře a činil prospěch ve vzdělání křesťanském i ve vědomí národním. Netoliko pak vědomostmi, ale i křesťanskými ctnostmi rozmáhal se mladý Václav pod dozorem svaté babičky své Ludmily, kteráž slovem i příkladem vštěpovala do vnímavého srdce jeho bázeň Boží a horlivost křesťanskou.
Vedle tehdejších potřeb časových bylo záhodno, aby dědic trůnu Českého seznámen byl také s jazykem a obřadem latinským, jenž panoval v sousedních Němcích. Když tedy Václav církevním knihám slovanským dokonale se naučil, poslal ho otec na hrad Budeč opodál Prahy na západ, jenž býval venkovským sídlem knížecí rodiny a polohou svou v tichém ústraní dobře se hodil za učeliště synů urozených. Na Budči založil kníže Spytihněv kostel sv. Petra, při němž býval hradní kněz. Tu vzdělával se kněžic Václav z církevních knih latinských, a jsa od Boha nadán duchem chápavým porozuměl jim za krátko náležitě a vštípil obsah jejich paměti své. Znal pak netoliko, co v knihách těch bylo, ale plnil i věrně přikázaní víry Kristovy. Símě v srdci jeho svatou pěstounkou Ludmilou uložené ujalo se a rostouc vydávalo hojné ovoce bohumilých skutků. Již za jinošských let liboval si Václav ve skutcích milosrdných a pobožných. Věříc v Boha celým srdcem, měl pravou křesťanskou lásku ku bližním; činil dobře chudým, sytil lačné, ujímal se sirotků, podporoval sluhy Boží a byl vůbec milostiv všem lidem. Něžná, zbožná mysl pudila ho k tomu, že rád přisluhoval knězi na mši svaté a sám připravoval obětní dary chleba i vína ku této nejdražší oběti, osvědčuje takto hlubokou úctu k Nejsvětější Svátosti oltářní. Sám požínal o žních pšenici, mlátil ji, rozmílal zrní mezi kameny, zadělával v těsto a pekl hostie. Rovněž připravoval z hroznů obětní víno ke mši svaté. Tato záliba kněžice Václava ve službách Božích byla křesťanským kněžím radostnou zárukou, že až zasedne na trůn, bude horlivým pěstounem víry svaté, a zvláště že bude starat se, aby v Čechách stavěny byly nové chrámy Páně.
Roku 921., když kníže Vratislav zemřel, bylo Václavu teprve osmnáct let. Dědic trůnu jsa tedy nezletilý, nemohl ještě samostatně vládnout zemi. I ujala se poručnictví nad syny a prozatímního vladaření ovdovělá Drahomiř. Zdá se, že Václav již také při spravování země spoluúčinkoval, při čemž hledával ve věcech důležitých rady milé báby své Ludmily, což vzbudilo v pánovité vladařce nenávist proti svaté stařeně. I zaslepila se Drahomiř zlou vášní tak, že jala se Ludmile činit úklady, až posléze dala ji na Tetíně zavraždit. Jak bylo tu něžnému srdci mladého Václava, když viděl, jak bohabojné pěstounce jeho děje se křivda od vlastní matky jeho! Jakou nevýslovnou bolest způsobila mu ukrutná smrť světice Ludmily!
Vladařka Drahomiř poskvrnivši se násilnou smrtí sv. Ludmily zavdala podnět k nebezpečným třenicím v zemi, jimiž i vážnost trůnu zlehčena jest. Za vlády její rozbujněly se vášně zemských vladyk, jichž řáděním octl se knížecí rod český u velkém nebezpečenství. Byl mezi knížaty z rodu Přemyslova a vladykami ostatních čeledí v Čechách za dlouhý čas svazek dosti volný, a jednotliví vévodové vytrhovali se rádi z poslušenství knížecího. Pokud žil kníže Vratislav, nešlo jim po vůli, neboť pevná ruka jeho držela na uzdě choutky těchto pánů a zachovávala v jednotě kmeny téhož národa jim bezprostředně poddané. Ale když po smrti knížete Vratislava vládla nerozvážná Drahomiř, pokusili se někteří vladykové o zjevnou vzpouru proti Přemyslovcům, aby rozšířili svoje panství. O půtkách jejich nejsme dosti poučeni; víme toliko, že hned r. 922. učinil vévoda Bavorský Arnulf válečnou výpravu do Čech. Patrně bylo toto cizí vojsko záštitou vzpurných stran v zemi, které útočily na panství Přemyslovců a zmocnily se některého údělu jejich. Bezpochyby povolal Arnulfa do země hrdý vévoda Zlický Radislav, jenž byl jeho zeť neb svak, a rozšířil jeho pomocí na ujmu Přemyslovců panství svoje v tom objemu, jejž mělo za času sv. Vojtěcha zajímajíc asi dvě pětiny země České. Možná, že vévoda Zlický zatoužil tehdy i po stolci knížecím. Jest také odůvodněné mínění, že v rozsáhlém panství vévody Zlického (Libického), spřízněného s Bavorským vévodským rodem, byla uznávána církevní pravomoc biskupů Rezenských, kdežto v ostatní části země České užívalo se služeb slovanského biskupa moravského tou dobou v Čechách meškajícího, i služeb duchovenstva již před tím zde usedlého. Stav ten byl ovšem jednotě a nezávislosti země nanejvýše nebezpečný. Vlastizrádný vévoda Libický spolčoval se s cizím nepřítelem a bouřil některé sobě přátelské velmože české proti knížecímu rodu Přemyslovců. Tou měrou hrozil Čechům týž osud, jímž zasaženi a vyhubeni byli nesvorní kmenové Slovanů polabských.
Za těchto zmatků ujal se r. 923. dvacetiletý kníže Václav otcovského trůnu v Praze. Knížectví jeho, ztenčené sobeckými podniky domácího panstva, octnuvši se na kraji záhuby, mohlo uniknout dalších osudných pohrom jen opatrností moudrého a rázného panovníka, jakýmž sv. Václav skutečně byl.
(viz pokračování)
Všech 6 části o životě SV.VÁCLAVA si můžete přečíst zde v odkaze viz ZDROJ:
