Ko*oidní stříbro: Často osočovaný, ale dosud nepřekonaný lék proti virům i bakteriím

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

9. ledna 2025

Před 2300 lety se Alexandr Veliký rozhlížel po bojišti a popíjel vodu ze stříbrných číší. Nevěděl nic o bakteriích, ale věděl, že stříbrné nádoby mají zdánlivě zázračnou schopnost uchovat vodu čerstvou.

Pro své zdravotní přínosy se stříbro v různých formách používá již tisíce let. Ve středověku dávali majetní svým dětem k odvrácení nemocí cucat stříbrné lžíce. O přínosech stříbra vědí lidé tak dlouho, že se stalo součástí legend.

Stříbro se kdysi doporučovalo dokonce i jako prostředek k zabíjení upírů, vlkodlaků a různých forem takzvaných nemrtvých. Podle starověké legendy stačila rytíři k vítězství nad zlem jen stříbrná dýka.

Stříbro na viry i bakterie

Nová historie stříbra je však značně zkreslená. Kdysi stříbro intenzivně využívali všichni poskytovatelé zdravotní péče jako antibiotikum a antivirotikum.  Nic tehdy nezabíralo lépe a nic nezabírá lépe ani dnes .

Ve třicátých letech minulého století spustila proti produktům ze stříbra svou křížovou výpravu organizace FDA, neboť stříbro (jako přírodní látka) nelze patentovat; ale partneři této organizace z průmyslu výroby antibiotik a vakcín si své výrobky patentovat věděli.

Skutečným posláním amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA), pod svým původním názvem Úřad pro chemii, bylo chránit po právní stránce chemický průmysl vyhlašováním toxických chemických látek za „obecně bezpečné“ a prostřednictvím regulací eliminovat konkurenci chemického průmyslu.

Podobně byla tato historie zamlžována ve většině současných historických textů, ale pravda se dá najít v materiálech z jejího počátečního období.

Stříbro jako lék bylo vymazáno z učebnic a jen zřídka se zmiňuje v lékařské literatuře. Oficiální lékopis (příručka lékaře a lékárníka) uváděl ještě do poloviny třicátých let desítky sloučenin medicínského stříbra; potom však všechny zmínky o stříbře zmizely.

Novější knihy uvádějí, že se to ve skutečnosti nikdy nestalo. Předtím, než byla přepsána historie, bylo stříbro jakoby jadernou zbraní medicíny. Nepřežil ji žádný lidský patogen žádného druhu. Toto bylo evangeliem medicíny.

Čisté koloidní stříbro je stále nejkomplexnějším a nejsilnějším známým  antibiotikem a antivirotikem , které je skutečně bezpečné ke konzumaci lidmi a naprosto bezpečné pro každého a v jakémkoli stavu.

Je přírodní, nemá žádné vedlejší účinky a zabíjela ta nejhorší virová onemocnění již ve třicátých letech minulého století, dávno předtím, než se stalo nemožné zabíjet viry léky.

Doporučujeme kupovat značkové koloidní stříbro

V uplynulých dvou stoletích využívala stříbro jak alopatická, tak alternativní medicína. Kromě běžných onemocnění se účinně používalo i na některá notoricky neléčitelná onemocnění, jako jsou například tuberkulóza a syfilis.

Stříbro se používalo jako antibakteriální prostředek a přidávalo se do obvazů a dezinfekčních sprejů. Přidávalo se do oděvů, aby bránilo bakteriím vytvářet zápach z potu a také do tkanin používaných v popáleninových centrech.

Nadále se dělají pokusy s lemováním nemocničních pultů stříbrem pro zabránění růstu bakterií. V zemích třetího světa se stříbrem lemované nádoby aktivně využívají k dezinfekci vody.

Stříbro je pozoruhodný, extrémně účinný přírodní antibakteriální a antivirový prostředek, který však nepoškozuje celkové zdraví tak jako antibiotika.

Zabíjí viry, bakterie a parazity v případech, kdy paraziti žijí s bakteriálním prostředkem v symbiotickém vztahu. A ten je překvapivě běžný, zejména v případě krví přenosných parazitů, jako jsou ty, které způsobují boreliózu.

Jelikož stříbro zabíjí elektrickým nábojem, není možné najít ani vytvořit patogen, který by byl proti němu imunní. Nic živého si neumí vytvořit imunitu, respektive odolnost proti elektřině.

Již od konce devatenáctého století bylo nejbezpečnějším a nejúčinnějším způsobem léčby stříbrem koloidní stříbro. To se vyrábí elektrickým slučováním stříbra s demineralizovanou vodou. V procesu výroby koloidního stříbra se nepoužívají žádné chemikálie.

Přestože se dnes stříbro označuje za alternativní lék, kdysi se ve velkém používal v nemocnicích jako hlavní antiseptikum a antibiotikum. Pro svou neuvěřitelnou schopnost léčit popáleniny rychleji než steroidy se stále používá v nemocničních centrech pro popáleniny.

Ohromilo nás, když jsme byli svědky toho, jak do jedné hodiny odstranilo spáleniny od slunce a do několika minut popálený jazyk.

Stažení stříbra z trhu byl jeden z prvních kroků amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA), když ve třicátých letech změnil svůj název. Na přijatelnější pro veřejnost si jej změnil postupně z názvu „Úřad pro chemii“.

Ne vakcíny, ale stříbro se přičinilo a ústup epidemie obrny

Po znovuobjevení se stříbra v roce 1999 FDA jeho prodej zcela zakázal v jakékoli formě volně prodejných produktů, navzdory skutečnosti, že stříbro se v medicíně bezpečně používá již tisíciletí.

Zničující účinek epidemie obrny byl do velké míry způsoben tím, že Úřad pro kontrolu potravin a léčiv potlačoval stříbro, aby propagoval svá nová průmyslová odvětví na výrobu antibiotik a vakcín.

Vyřazením stříbra ze seznamu schválených léků účinně odstranil jediný lék, který spolehlivě zabíjí obrnu, následkem čehož propukla její epidemie naplno. Později FDA ohlásil vítězství nad obrnou, chvastaje se, že nás zachránila nová generace vakcín.

Agentura se zavedením očkovací látky mazaně vyčkala do té doby, než epidemie přirozeně nepoleví, aby zajistila, že lidé uvidí souvislost mezi datem jejího zavedení a ústupem onemocnění.

Veřejnost a nemálo lékařů tak odpoutali od faktu, že léčba stříbrem je bezpečná a že účinně a rychle zabíjí virus obrny a také doslova všechny jiné známé viry.

Před celým tímto zamlžovacím postupem se uznávalo, že stříbro dělá všechno to, co dnes establišment prohlašuje za nemožné. Kdyby z trhu nestáhli léčbu stříbrem, k epidemii obrny by nikdy nedošlo.

Dnešní obrovské trhy s vakcínami a antibiotiky by nikdy nevznikly. Stříbro se muselo poroučet.

A aby ještě více nafoukly nepoctivý očkovací marketing, začaly FDA a Americká lékařská asociace současně propagovat odstranění krčních mandlí u všech dětí, přestože věděli, že tyto mandle jsou jediný orgán lidského těla, vytvářející protilátky proti obrně.

Potřebovali, aby se obrna šířila hromadně, aby změnily nepříznivý postoj veřejnosti k očkování. A přesně to se také stalo.

Stříbro účinně zabíjí viry

Úřad pro kontrolu potravin a léčiv nyní přiznává, že antibiotika jsou na většinu stavů, na které je předepisují posledních sedm desetiletí, neúčinná.

Dnes existuje přesvědčení, že běžné nachlazení, chřipka a nejobvyklejší druh zápalu plic jsou způsobovány viry, proti nimž jsou antibiotika neúčinná, protože antibiotika zabírají pouze na bakterie.

Stříbro však proti virům účinné je, a tak v důsledku jeho nahrazení antibiotiky umírá nespočet lidí.

Mnoho lékařů doporučuje koloidní stříbro jako prevenci proti chřipce (neboť aktivuje váš imunitní systém), respiračním a gastrointestinálním onemocněním, stomatitidě, infekčním onemocněním očí, hrdla a nosu, cystitidě, podráždění oka a také na rány a popáleniny.

Koloidní stříbro přináší dobré výsledky iv léčbě bronchiálního astmatu, revmatoidní artritidy a celé řady dalších nemocí.

Lékaři vědí na každé onemocnění předepsat jiný lék. Rozhodnete-li se užívat koloidní stříbro, mějte na paměti, že to nezruší platnost těch, které vám předepsal lékař.

Další kampaň na potlačení stříbra začala přibližně v době 2. světové války, kdy se jako nová generace prostředků stále více zkoumaly prostředky biologického boje.

Stříbro má schopnost neutralizovat téměř každou biologickou zbraň, která byla kdy vytvořena, neboť napadá patogeny elektricky. Neúčinné bude jen v případech, kdy je biologická zbraň tak toxická, že zabíjí lidi dříve než ji stříbro neutralizuje, jako je tomu například u ebola.

Záměrné vypuštění takových smrtících biologických zbraní je nepravděpodobné, neboť představují příliš velké riziko pro všechny zúčastněné strany.

Účinnost stříbra proti většině biologických zbraní je jeden z hlavních důvodů, proč bylo tak agresivně potlačováno a očerňováno.

Ve vládě USA jsou skupiny, které si nepřejí, aby byl někdo imunní vůči biologickým zbraním armády USA. Proto se léčba stříbrem celosvětově potlačuje – kvůli utajovanému vojenskému zbrojnímu programu, který mezinárodní zákony zakazují.

Kdyby se léčba stříbrem stále oficiálně distribuovala jako nejlepší léčba, stal by se program biologických zbraní doslova impotentním, neboť k zotavení se po většině biologických zbraní by obětem stačilo jen užít koloidní stříbro.

Jak funguje léčba stříbrem

O tom, jak funguje stříbro, je několik teorií. Ta hlavní říká, že stříbro zabíjí bakterie a viry elektricky, což by patogenům znemožňovalo stát se vůči němu rezistentními.

Ve skutečnosti je pravda, že neexistuje žádný důkaz o tom, že by si patogeny vůči stříbru vytvářely jakoukoli odolnost.

Tuto hypotézu je však nemožné dokázat (nebo zavrhnout), neboť neumíme zkoumat jen jedinou koloidní částici a její vztah k bakterii, ani vidět mechanismus, jakým stříbro bakterii zabíjí. Víme jen dát stříbro dohromady s bakteriemi a vidět, že všechny bakterie rychle hynou.

Věří se, že každá částice si zachovává elektrický (iontový) náboj a že každá částice kovu uchovává náboj stejné polarity.

Náboje zajišťují rovnoměrné šíření částic v roztoku. Jedná se o teorii podobnou teorii magnetismu, ve které se shodné póly magnetu odpuzují a přitahují se jen opačné.

Existuje důkaz, že stříbro v těle reaguje s mědí a železem, se kterými se elektricky váže a vytváří nové chemické formy sloučenin kovů.

Lidé, užívající pravidelně velká množství koloidního stříbra, mohou začít pociťovat chuť na jídla obsahující mnoho železa, jako je například hovězí.

Uspokojit tyto chutě je moudré, neboť jsou způsobovány nedostatkem důležité živiny. Měď se dá bezpečně doplnit užíváním chlorofylu, ale doslova každý jiný orální zdroj doplnění mědi je nebezpečný, neboť jí lze velmi snadno předávkovat a způsobit si poškození jater.

Díky schopnosti koloidního stříbra neutralizovat železo, budou mít prospěch z občasného přijetí doplňku koloidního stříbra i muži starší 30 let. Předpokládá se, že jeden z hlavních důvodů, proč žijí ženy déle než muži, je akumulace železa v tělech mužů. A nadbytek železa je u mužů hlavním přispěvatelem k chorobě srdce.

Různé stříbrné produkty

Je mnoho různých druhů roztoků stříbra, jako jsou dusičnany stříbra, iontové stříbro, koloidní stříbro, chloridy stříbra a bílkoviny se stříbrem.

Jediný naprosto bezpečný léčivý produkt se stříbrem a druh, který oficiálně doporučujeme, je koloidní stříbro.

Dusičnan stříbrný vyrábí farmaceutický průmysl slučováním stříbra s kyselinou dusičnou. Podobně jako většina farmaceutických léků může poškozovat játra a ledviny.

Jedná se o hrozné vedlejší účinky dusičnanu stříbrného, ​​které establišment v rámci svých ještě vychytralejších taktik často využívá k ospravedlnění svých útoků na koloidní stříbro.

Farmaceuticky vyráběný dusičnan stříbrný je již dlouho znám tím, že mění barvu kůže pacientů na modrosivou (nemoc argyrie).

Dusičnany jsou složky, které se přidávají do masných výrobků a způsobují rakovinu. Řečeno jinak, úřady veřejnosti znovu vnucují jedovaté a karcinogenní dusičnanové složky az následků viní stříbro.

Iontové a koloidní stříbro se vyrábějí téměř stejně. Hlavní rozdíl mezi nimi je ve velikosti stříbrných částic.

V iontovém stříbře jsou částice (ionty) o velikosti atomů – jsou natolik malé, že obtížné je už samo testování jejich existence. Je možné, že částice v iontovém stříbře jsou malé až tak, že se i voda stává jinou substancí, neboť částice stříbra již nejsou zcela autonomní.

Částice v koloidním stříbře jsou mikroskopicky malé, ale ne až natolik, jako v iontovém. Iontové stříbro lze vyrábět při velmi malém napětí v delších časových úsecích za pomoci stříbrných elektrod.

Vyššími napětími nebo snížením odporu vody se vytváří koloidní stříbro. Aby vzniklo skutečné koloidní nebo iontové stříbro, musí voda zůstat čistá, bez minerálů, a tak jediný způsob, jak snížit odpor vody, je zahřát ji, což nerozumně dělá mnoho výrobců.

Je mnohem vyšší pravděpodobnost, že koloidní stříbro bude mít barvu, zatímco iontové stříbro je vždy čiré.

Je to proto, že větší částice v koloidním stříbře vytváří větší plochu povrchu.

Všechny roztoky koloidního stříbra jsou směsi iontového a koloidního stříbra, iontové roztoky však mohou být pouze výlučně iontové.

Vyrobit koloidní stříbro, aniž by se zároveň nevyrobilo i iontové stříbro, je nemožné. Dá se to přirovnat ke stavebnímu dělníkovi, který získává materiál z cihlové zdi.

Může použít nějaký drtící nástroj, kterým vytvoří jen jemný prach, nebo může do zdi mlátit velkým kladivem, což poskytne směs velkých úlomků a jemného prachu. Použití vyšších napětí na koloidní extrakci je jako rozbíjení stříbra kladivem.

Větší částice, nacházející se v roztocích koloidního stříbra, jsou obzvláště prospěšné pro zevní použití, například k léčbě popálenin. Pro externí použití je iontové stříbro bezcenné a jeho vnitřní účinky nebyly nikdy přezkoumány nezávislými třetími stranami.

Vědecky zkoumána byla jen účinnost koloidního stříbra a dusičnanu stříbrného a skutečně bezpečná je koloidní varianta. Neuvěřitelné je, že koloidní stříbro je jediným druhem, který nikdy neprodával farmaceutický průmysl.

Dalším produktem stříbra je chlorid stříbrný. V podstatě se vyrábí stejným způsobem jako koloidní stříbro, ale přidává se do něj kuchyňská sůl (chlorid sodný).

Jedná se o zakalenou tekutinu (často zbarvenou dobíla), která je extrémně fotosenzitivní. Roztok chloridu stříbrného se po osvětlení nebo zahřátí rozkládá na stříbro a chlorid.

Kvůli této nestabilitě není bezpečný ke konzumaci lidmi. Při požití má chlorid stříbrný sklon putovat do vnějších tkání.

Když se pak kůže vystaví slunci, chlorid stříbrný se rozloží na stříbro a chlór, což způsobuje modrosivé zbarvení kůže, často uváděné jako usvědčující důkaz proti léčbě stříbrem.

Oběti tohoto jevu často tvrdí, že pili koloidní stříbro, ale přidání soli jej změnilo na zcela jinou, chemicky nestabilní látku.

Složky skutečného koloidního stříbra reagují mnohem méně. Chlorid stříbrný se oproti koloidnímu stříbru nevyznačuje žádnými benefity a spojuje se s riziky.

Sůl se obvykle přidává kvůli urychlení výroby, neboť zvyšuje vodivost vody. Stejného účinku lze ale mnohem bezpečněji dosáhnout pomocí sody bikarbony (jedlé sody).

Přidání sody bikarbony se postará o obzvláště velké částice, které se nedoporučují pro vnitřní použití, ale výsledný roztok bude ideální pro vnější použití. Skvělý bude k léčbě popálenin a infikovaných ran.

Stříbrné bílkoviny obsahují mnohem větší částice než koloidní či iontové stříbro a nikdy by se neměly používat vnitřně. Tyto byly již kdysi schváleny FDA a oblíbeny farmaceutickým průmyslem.

Stříbrné částice v roztocích stříbrných bílkovin jsou tak velké, že ve vodě jednoduše klesají na dno a nikdy nezůstávají rovnoměrně rozptýlené bez pomoci přidané želírovací látky.

Kvůli velikosti stříbrných částic a tomu, že se stříbro dramaticky váže s bílkovinami, vzrůstá pravděpodobnost toho, že stříbro zoatsne uvězněno v tukovávh tkáních.

Existuje proto pravděpodobnost, že nechvalně známé namodralé zbarvení kůže vytvářejí i tyto husté roztoky.

Nepoctivé společnosti pro výrobu stříbra

Většina prodejců koloidního stříbra šíří dezinformace. Chvastají se dlouhou historií bezpečného používání koloidního stříbra, současně však tvrdí, že používají patentovaný postup, díky kterému je jejich stříbro lepší než jiné stříbrné produkty.

Jimi přiznávané používání nestandardních výrobních postupů znamená, že se nemohou s čistým svědomím odvolávat na historii bezpečnosti koloidního stříbra jako příklad bezpečnosti svého vlastního výrobku, ani svůj netestovaný a patentovaný výrobek s čistým svědomím prohlašovat za účinný.

Pokud se používá jiný výrobní postup, pak výsledkem ve skutečnosti nemůže být koloidní stříbro.

Existuje jen jeden způsob výroby koloidního stříbra a jakýkoli jiný způsob přinese úplně jiný produkt. A tak je marketing na většinu koloidního stříbra od začátku až do konce patentovaně nečestný.

Nejde zde o obžalobu samotného koloidního stříbra, ale jeho prodejci mají sklon být na tom bídně po morální stránce a produkty, které prodávají, jsou potenciálně nebezpečnými podvrhy. Každé zkrácení výrobního postupu má své důsledky.

Na základě žádostí o patent jsme si vědomi, že některé firmy vyrábějí stříbrné roztoky namísto elektrickým proudem použitím ferementačních bakterií, kombinovaných s dusičnany stříbra; nevíme však přesně, které výrobky jsou tímto zavrženíhodným způsobem vyráběny.

Všechny takto vyráběné výrobky jsou nutně znečištěny nebezpečnými sloučeninami dusičnanů, kterými se staly tak nechvalně známá farmaceutická stříbra.

Následky těchto chemických nečistot mohou být mnohem závažnější, než je změna zbarvení kůže. Známým důsledkem užívání sloučenin dusičnanů je poškození orgánů a rakovina.

Většina prodejců současného koloidního stříbra ve svých reklamách uvádí, že jejich produkt obsahuje v milionu 10 až 20 částic.

O tuto koncentraci se pravděpodobně snaží kvůli výzkumu Alfreda Searleho, který v roce 1920 napsal knihu  Využití koloidů ve zdraví a nemoci.

Je také zakladatelem společnosti  Searle Pharmaceuticals.  Ve svých počátcích to byla uznávána firma a Searle byl už dávno mrtvý, když firma zneuctila jeho památku tím, že se nechala koupit společností Monsanto.

Ve své knize Searle uvedl, že už koncentrace 20 částic stříbra v milionu se ukázala být smrtící pro všechny známé formy patogenního života, včetně všech známých virů.

Tyto výsledky se však nerovnají údajům 10-20 částic na milion, které lze nalézt ve většině dnešních produktů se stříbrem. Důvod je ten, že se dramticky změnila metoda testování.

Alfred Searle použil k měření množství částic stříbra, přítomných v roztoku, Tyndallův přístroj.

Jedná se o zařízení, které k testování zbarvení a odrazu (používá se k určení množství a velikosti částic) využívá světlo. Tato zařízení využívají jako měřící prostředek vlnové délky.

Většina současných prodejců si místo toho kupuje elektronické zařízení, které měří vodivost výsledného produktu. Vodivost různých roztoků se bude vždy velmi lišit, proto tyto přístroje nemohou vůbec dělat to, co tvrdí jejich reklama.

Pokud například přidáte do vody sůl, bude to mít na vodivost jiný účinek než přidání mědi a to kvůli jejich odlišným elektrickým vlastnostem. Prodejci těchto zařízení však přesto tvrdí, že jsou schopni získat přesné výsledky měření počtu částic bez ohledu na složky roztoku.

Pokud se ve vodě vyskytne sůl nebo jiný elektrolyt, vodivost vody dramaticky stoupne, i když počet částic zůstane zhruba stejný.

Na vodivost ovlivňuje také velikost částic a teplota roztoku, což přístroj není schopen stanovit. Odlišné čtení, kvůli elektrostatickému efektu na povrchu roztoku, způsobí již závan větru.

V případě koloidních kovů je elektrické měření koncentrace ještě marnější než u jiných druhů roztoků, neboť metalická tekutina je elektrolytickým kondenzátorem s neustále se měnícím kapacitním odporem.

Elektřina se nesmí používat k měření množství kovu v roztoku, kdy nelze kontrolovat oblast povrchu hladiny kovu a když se neustále mění kapacitní odpor roztoku. Je to jako získat přesné měření světla z vybuchujících ohňostrojů.

Roztok s kapacitou bude sám vytvářet své vlastní drobné proudy, což bude bránit měření proudů, čímž se elektrické testování stává cvičením v absurditu. Jediný způsob přesného měření koncentrace v kapalině s kovovými koloidy je použitím světla.

A tak je údaj počtu částic v milionu, udávaný většinou prodejců koloidního a iontového stříbra, nesmyslný.

Jelikož koloidní stříbro mění barvu vody, čiré koloidní roztoky jsou často pouze drahou vodou, bez ohledu na měření, které prodejci údajně provádějí.

V případě iontového stříbra je změřit počet částic nemožné, neboť jsou příliš malé na to, aby odrážely světlo.

Společnost TDS Meter,  de facto  výrobce nového testovacího zařízení, nepoužitelnost svých vlastních zařízení vlastně přiznává na své webové stránce, v zábavném pokusu o zmírnění škod:

 „… zvýšit nebo snížit vodivost mohou změny teploty již o desetinu stupně. Navíc, teplotní koeficient (kterým se násobí čtení kvůli přizpůsobení teplotním rozdílům) se v závislosti na množství částic v milionu mírně mění…

Vodivost, a tím i čtení, by potenciálně mohla ovlivnit i maličká vzduchová bublina, přilepená k jedné ze sond…  Vodivost vody budou ovlivňovat elektrické náboje z prstů, statická elektřina z oděvu, atp. na měřicí zařízení a přetrvávající elektrické náboje ve vodě…

Přetrvávající elektrické náboje si udržují spíše plastové než sklenice. Pokud se měřicí zařízení dotkne boční strany skla nebo plastu, mohlo by získat slabý náboj.  Vodu by mohlo ovlivnit i to, když si plast uchovává náboj…

Vodivost může ovlivňovat také množství vody v roztoku, různá množství téže vody mohou mít různé úrovně vodivosti. Vodivost může ovlivňovat i umístění… Vodivost může ovlivnit také hloubka a pozice sondy ve vzorku vody.

Pokud se například měřicí zařízení ponoří do vody, vytáhne a poté znovu vloží do vody, ale na jiném místě, může se čtení změnit…“

Podobně tak jsou očividně chybné i drahé metody testování koloidních roztoků, využívané moderními laboratořemi. Jednou z hlavních laboratorních metod pro analýzu koloidních roztoků je plamenová atomární apsorpční spektrometrie.

Využívá extrémní teploty ke zničení koloidního roztoku a poté, ve snaze vizuálně posoudit koncentraci kovu, pozoruje barvy plamenů.

Je nemožné mít pod kontrolou oheň s přesností, potřebnou pro platnou analýzu; a samozřejmě výsledky testů jsou v očích pozorovatele. Tyto přístroje stojí kolem 50 000 amerických dolarů, proto je nepravděpodobné, že je ve skutečnosti vlastní někdo mimo kruhy chemického průmyslu.

Existují podobná zařízení, využívající světelný paprsek, vrhaný při analýze přes plameny. Tato zařízení mají stejné problémy s přesností a jsou ještě dražší.

Pravé koloidní stříbro

Záměrem tohoto odstavce je pomoci lidem vyrobit si své vlastní koloidní stříbro.

Roztoky stříbra, prodávané maloobchodníky, jsou v podstatě homeopatickými verzemi produktů s koloidním a iontovým stříbrem, což znamená, že jsou vlastně jen drahou vodou.

Některé maloobchodní produkty, které jsme testovali, měly řadu nečistot (například železa, které stříbro neutralizuje), ale stříbra jsme našli jen velmi málo. U produktů s iontovým stříbrem bylo testování nemožné, což může výrobcům vyhovovat.

V mnoha oblastech bude obsahovat více stříbra než podvodné výrobky z maloobchodu voda z veřejného zdroje.

Doporučujeme kupovat značkové koloidní stříbro.

Většina v maloobchodě prodávaných produktů jsou napodobeniny a podvrhy a jsou hlavním důvodem, proč je tolik lidí, kteří se v alternativní medicíně nevyznají, přesvědčeno o neúčinnosti stříbra.

Produkty, které typicky nakupují maloobchodníci, nejsou obvykle o nic účinnější než voda, neboť vodou jsou. Aby měli lidé jistotu, že jsou skutečné a té nejvyšší kvality, mohou si vyrábět vlastní.

Výroba koloidního stříbra

Nejdůležitějším krokem při výrobě koloidního stříbra je získat správné materiály. Nevyhnutelné je použití destilované vody.

Nikdy nepoužívejte vodu z kohoutku ani z pramene, neboť po elektrochemické změně, způsobené elektrolýzou, mohou způsobit zdravotní problémy ještě i minerály, které by normálně byly prospěšné.

Ujistěte se, že voda byla připravena parní destilací, což by mělo být napsáno na nádobě.

Skutečná destilace využívá ke zbavení vody minerálů a znečišťujících látek vypařování, zatímco reverzní osmóza je prostě druh tlakové filtrace, která čistou vodu nevytváří. Jde o mnohem levnější proces, proto mnohé firmy o své „destilaci“ klamou.

Předem vás také varujeme, že vytváření černých shluků a jiných zvláštně zbarvených usazenin během procesu elektrolýzy je znakem vodních nečistot.

Jejich nejobvyklejší barvou je černá, neboť jde obvykle o zuhelnatělé uhlíkové zbytky organické hmoty a bikarbonátů. Ve vodě se mohou vytvářet i šedavé shluky. Tyto stříbrné částice jsou ve skutečnosti bezpečné a jsou konglomeráty větších částic.

Obzvlášť prospěšné jsou při popáleninách a infekcích kůže, pro vnitřní použití by se však měly z roztoku odfiltrovat. Výjimečně dobře na to funguje kávový filtr a roztok se může nalévat kávovarem.

Částice stříbra, které nevytvořily shluk, zůstávají buď v koloidním nebo iontovém stavu a ty přejdou přes jakýkoli filtr.

Částice jsou vlastně tak malé, že dřevěné lžíce a plastové náčiní začnou po několika dávkách získávat stříbrný vzhled.  Nikdy nepoužívejte kovové nástroje a nádoby.

Jediným kovem v procesu by mělo být samo stříbro a dráty elektrického zapojení (avšak nikdy neponořené do vody).

Obzvláště nebezpečné je používání chlorované vody z kohoutku, neboť když se chlor slučuje s dalšími materiály, má sklon vytvářet sloučeniny dioxinu.

Při elektrolýze bude také vytvářet chlorový plyn, který se během 1.světové války používal jako chemický bojový prostředek. Chlorový plyn bude ve vodě uvolňovat i chlorid sodný (sůl), proto by se sůl neměla nikdy přidávat.

Důležitá poznámka na okraj:  Ze stejného důvodu by se voda z kohoutku neměla přidávat ani do odpařovačů a rozprašovačů, neboť uvolující se chlorový plyn ve skutečnosti plicní problémy zhoršuje.

Důrazně doporučujeme, aby si lidé namísto stříbrného drátu, používaného při výrobě většiny koloidního stříbra, pořídili raději tyčky (elektrody) z ryzího stříbra.

Většina dostupného stříbrného drátu pochází z Číny a není jednoduše možné kontrolovat nečistoty každého drátu. Čínský drát by měl být považován za kontaminovaný, neboť u čínských výrobků je to normální.

Při zmínce o ryzosti svých kovů používají firmy nejasný způsob jejího posuzování. Vždy, když prodejce drahých kovů uvádí, že má ryzost 925, rovná se to 92,5 %, daný kov je tedy téměř z 10 % nečistý.

Většina lidí bude předpokládat, že údaj ryzosti 925 znamená, že kov obsahuje jen 0,925 % nečistot a proto by jeho ryzost měla být více než 99 %.

Dejte si na tuto záludnost pozor. Zdá se, že mnoho kupců stříbra o ní neví. My doporučujeme kupovat jen stříbrné tyče s ryzostí 99,9% (které prodávající zapisují jako 999).

Současní kupující by se však měli mít na pozoru i při nákupu „ryzích“ stříbrných tyčí. Do pozornosti se nám dostalo, že trh se vzácnými kovy v USA je v posledních letech zaplavován falešnými tyčemi vzácných kovů. Stejné problémy s čínskou kontaminací zažívají pravděpodobně i jiné země.

Pro minimalizaci rizika nákupu podvrhů by se tyče drahých kovů neměly nikdy kupovat z inzertních portálů či jakéhokoli jiného zdroje, který není absolutně spolehlivý, neboť čistota drahého kovu je ze zdravotních a bezpečnostních důvodů zcela zásadní.

Doporučujeme proto našim čtenářům snažit se kupovat tyče vzácných kovů od bank a jiných renomovaných institucí zásobujících finanční trh.

V ne tak vzdálené minulosti byly tyče vzácných kovů zdrojem naprosto ryzího stříbra, u kterého byla záruka bezpečnosti, neboť jsou regulovány jako oficiální měna.

To kdysi znamenalo, že jakýkoli pokus prodat falešné tyče vzácného kovu by byl riskováním rychlé reakce za padělání a celé řady dalších obvinění, která by člověka dostala do vězení na zbytek jeho života; bezpečnostní síť se však bohužel ztratila, neboť Číňané nemají ze zákona žádný strach.

Mince obsahují různé kovy, které by se neměly konzumovat, proto k výrobě koloidního stříbra nikdy nepoužívejte stříbrné mince.

Vysoká ryzost je velmi důležitá, neboť většina kovů je pro zdraví velmi škodlivá. Stříbro takové extrémní ryzosti obvykle obsahuje jen nečistoty mědi a selenu, a to ve stopových množstvích.

Oba tyto prvky jsou v těchto malých množstvích zdraví prospěšné.

Abyste se vyhnuli jakémukoli mýdlu či zbytkům chemických látek, měly by se tyče vzácných kovů ponořit do roztoku bílého vinného octa, který je kvůli čištění téměř nasycen solí.

Bezpečně lze vyčistit i vodkou. Čištění zakončete opláchnutím tyčí destilovanou vodou.

Čistit stříbro mezi použitími není zcela nevyhnutelné, my to však děláme. Počítejte s tím, že stříbro, bez ohledu na metodu čištění, už nikdy nebude vypadat jako nové.

K pohonu elektrolýzy mohou lidé použít buď do série spojené 9 V baterie, nebo třicetivoltový stejnosměrný zdroj, který má na výstupu alespoň 3 ampéry (3000 mA). Silový zdroj nemusí mít přesně 30 voltů, ale je to ideální napětí.

Rozsah by se měl udržovat v rozmezí 26 až 30 voltů, což je také ideální pro vytváření koloidní mědi.

Ti, co nemají zkušenosti s elektronikou, by namísto použití stejnosměrného silového zdroje měli sáhnout po zdroji na baterky. Nesprávné použití silového zdroje může vést k vážnému poranění a požáru.

Elektrické nebezpečí je zvýšeno kvůli tomu, že se používá voda. Kvůli právní odpovědnosti nesmíme oficiálně doporučovat silový zdroj (do elektrické zásuvky) a každý, kdo jej používá, tak činí na vlastní riziko.

Baterie musí být vzájemně propojeny tak, aby kladný pól jedné baterie byl připojen k zápornému pólu další baterie. Při správném zapojení by měla mít jedna baterie nepoužitý kladný pól a další baterie nepoužitý záporný pól.

Zbývající dva póly by měly být připojeny ke dvěma kusům stříbra. Většina 9V baterií má póly, které lze použít ke spojení s dalšími 9V bateriemi, čímž se stává zbytečný propojovací drát pro spojení baterií.

Nikdy nepoužívejte k žádnému propojení hliník a pro předcházení nezdravé kontaminaci důrazně doporučujeme používat jen měděné dráty.

Pro výrobu koloidního stříbra naplňte destilovanou vodou zcela čistou skleněnou nebo plastovou nádobu. Tu doporučujeme těsně předtím vyčistit vodkou pro odstranění zbytků mýdla a prachu. Baterie připojte ke kusům stříbra.

Většina lidí tak činí pomocí krokodýlích svorek. My naše připojení obvykle vytváříme vsunutím měděných drátů do maličkých otvorů ve vrchní části stříbrného prutu a dráty pak pro maximální pevnost uchycení ovineme.

Spoj se stříbrem nikdy nepájejte a rozumné je vyhnout se i pájení drátů ke krokodýlím svorkám, protože když kovy zvlhnou, může pájka do roztoku uvolňovat olovo, cín nebo kadmium. Tyto kovy by neměl konzumovat nikdo.

Stříbrné tyčky by měly být zčásti ponořeny ve vodě a být od sebe vzdáleny asi 2,5 centimetru.

Nikdy by se neměla dotýkat a drátová připojení by se nikdy neměla dostat do vody. Pokud se konektory nebo stříbro budou moci dotknout, nastane v bateriích nebo zdroji zkrat.

To by mohlo způsobit přehřátí a výbuch. Pro zdroj by to lehce mohlo znamenat rychlý konec. Elektrická připojení ke stříbru by měla být v dostatečné výšce nad vodou, jinak se do roztoku zavedou jiné kovy. V kontaktu s vodou by nemělo být nic kromě ryzího stříbra.

My doporučujeme, aby u všech ostatních připojení a drátů byla dodržena vzdálenost alespoň osm milimetrů nad hladinou vody. Ještě jednou upozorňujeme na riziko použití pájky, která znamená, že do produktu zavedeme cín, olovo a kadmium.

Čas potřebný k výrobě koloidního stříbra se bude velmi lišit v závislosti na čistotě použité vody a žádná voda z obchodu není absolutně čistá.

Jeden z prvních náznaků toho, že se stříbro slučuje s vodou, lze vidět za pomoci baterky v tmavé místnosti.

Světlo zářící přes vodu ukáže v určitých úhlech něco, co vypadá jako kouř, vycházející z jedné ze stříbrných elektrod. Postupem času jedna ze stříbrných elektrod změní barvu na matně šedou a druhá zčerná.

Kolem elektrod se mohou vytvářet také drobné bublinky. Ti, kteří vyrábějí velkou dávku po delší dobu, by měli roztok pravidelně jemně promíchat, za použití dřevěné nebo plastové lžíce.

Někteří lidé dokáží vyrobit litr za dvacet minut, ale při našich vlastních experimentech si výroba dvou litrů s dosažením přijatelné síly a barvy vyžadovala 4 hodiny.

Kvůli skutečnosti, že stříbro je extrémně nereaktivní, naznačuje pomalejší proces vyšší čistotu stříbra i vody.

Čistá voda i ryzí stříbro budou při elektrolýze klást velký odpor. Čtenáři si možná všimli, že mnoho videí o výrobě koloidního stříbra na internetu ukazuje velmi rychlou výrobu, s použitím stříbrných drátů, získaných z Číny.

Krátká doba výroby naznačuje přítomnost jiných, reaktivnějších kovů a možná i nečisté vody.

Když vyrábíme ve větším množství naše vlastní koloidní stříbro, přidáváme pro zrychlení času výroby na čtyři litry asi 29 mililitrů stávajícího koloidního stříbra, které neovlivní kvalitu výsledného produktu.

Aby stříbrné tyčky vydržely co nejdéle, měla by se jejich polarita pokaždé měnit. To znamená, že stříbrná tyčka, která je při jedné dávce připojena na kladný (červený) drát, by měla být vyměněna tak, aby byla při následující dávce připojena na záporný. Jinak bude jedna z tyček rychle erodovat.

Pokud je roztok koloidního stříbra černý, hnědý nebo purpurový, naznačuje to, že stříbrné částice jsou abnormálně velké. Může to také znamenat přítomnost nečistot.

Když jsou částice v těchto produktech velmi velké, je již sporné, jestli se ještě tyto roztoky dají nazývat koloidní.

A právě tak vypadá většina koloidního stříbra, prodávaného na internetu. Nepěkné barevné skvrny mohou být způsobeny i zahříváním při výrobě, nebo použitím vysokého napětí, což jsou běžná zkrácení výrobního procesu, používaná komerčními výrobci. Takovým roztokům se doporučujeme vyhnout a uchýlit se k nim jen v případě krajní nouze.

Tyto produkty jsou vnitřně výrazně méně účinné než správně vyrobené koloidní stříbro a abnormálně velké částice zůstanou s větší pravděpodobností navždy uvízlé ve tkáních.

Většina komerčních prodejců má k výrobě patentem chráněné postupy, kterým nelze důvěřovat a neexistuje způsob, jak zjistit, co v jejich produktech opravdu je. Podle barvy jejich výrobků ovšem víme, že neprodávají pravé koloidní stříbro.

Správná léčba koloidním stříbrem

Koloidní stříbro vysoké kvality, které má patřičnou léčebnou sílu (20 ppm) vypadá v jasně bílé nádobě poněkud nažloutle.

Čerstvě připravené dávky slabého koloidního stříbra budou mít zase nejprve slabý stříbrný nádech. Některé dávky den po výrobě zežloutnou.

Síla roztoku koloidního stříbra lze posoudit jeho prosvícením laserovým ukazovátkem při zavádění stříbra. Nejlepší je ukazovátko s červeným paprskem, který je při normálních podmínkách nejméně viditelný.

Když stříbrný roztok houstne, začne být možné zřetelně vidět přes vodu červený paprsek. Čím koncentrovanější se roztok stane, tím celistvější se stane laserový paprsek a stříbrné částice v něm se budou třpytit jako třpytky.

Vyrábět silnější koncentrace na většinu použití nedoporučujeme, neboť se zdá, že při extrémních dávkách vytváří stříbro nedostatek železa.

Nevíme vlastně, jestli koloidní stříbro způsobuje zvýšené vylučování železa, nebo jen využitelné železo neutralizuje tím, že se s ním váže. Nebo jestli případně nejde o souběh obou možností.

My jsme přesvědčeni, že platí to poslední, tedy souběh obou možností. Tak či onak, žádné skutečné problémy s toxicitou pro lidi nejsou, ale pro optimální zdraví by se správná hladina železa udržovat měla.

Během nemoci doporučujeme užívat 50 ml (0,5 decilitru) koloidního stříbra o koncentraci 20 ppm alespoň dvakrát denně. Nejlepších výsledků lze dosáhnout, když koloidní stříbro před spolknutím podržíte asi minutu v ústech.

Tato technika umožňuje části stříbra proniknout stěnami úst přímo do krevního řečiště.

Zůstane vám však po něm v ústech kovová pachuť. Jelikož tento článek bude číst celou řadu různých lidí, doporučené dávky jsme stanovili velmi konzervativní.

Někteří pacienti však své dávky odměřují na sklenice.

Skladování koloidního stříbra

Koloidní stříbro se může skladovat buď v plastu nebo ve skle. Ideální plastovou nádobou je druh, který se používá k uskladnění mléka. Jedná se o polyethylen s vysokou hustotou (HDPE) a lze jej identifikovat podle číslice „2“, vyražené na spodní části nádoby.

Jedná se o velmi nereaktivní plast, mohou jej však znečistit mikroskopické částice stříbra. Pravda, mnoho lidí si koloidní stříbro skladuje raději ve skle, kvůli svým obavám, že žádný plast není dokonalý.

Takoví si obvykle vybírají jantarově nebo jinak tmavě zbarvenou skleněnou nádobu, aby zabránili nadměrnému vystavení světlu.

Koloidní stříbro by se mělo skladovat při pokojové teplotě a nikdy by nemělo zmrznout.

Zajímavým experimentem pro ověření přítomnosti stříbra v roztoku je proto nechat jej v malém množství zmrazit a po rozmrazení pak zkontrolovat nahromaděné stříbro na dně nádoby.

Když se máte rozhodnout mezi skladováním v horkém nebo chladném prostředí, měli byste vždy zvolit to teplejší.

Čisté koloidní stříbro by nemělo zaznamenávat žádné závažné problémy s rozkladem, jak se to po vystavení světlu stává roztokem chloridu stříbrného.

Dobrá dávka koloidního stříbra by měla vydržet roky, neboť stříbro samo je účinný konzervant. Vlastně jej používáme jako náhradu vody v rizikových jídlech, používajících nevařené ingredience, jako jsou syrová vejce (k výrobě majonézy).

Jeho použití zajišťuje, že všechny bakterie jsou mrtvé. Minuta míchání s koloidním stříbrem stačí k zajištění toho, aby nepřežily žádné bakterie.

Pacienti, kteří modrají

Zdravotnický establišment a organizace velkých médií démonizují koloidní stříbro ukázkami lidí, u kterých se vyvinul stav známý jako argyrie. Jedná se o modrosivé zbarvení kůže, které je údajně trvalé.

Jenže u každého případu, který jsme prozkoumali, šlo o výrobky, které vlastně  koloidním  stříbrem nebyly a většina případů byla důsledkem stříbrných produktů farmaceutického průmyslu.

Našemu rozsáhlému výzkumu se nepodařilo najít ani jediný případ argyrie způsobené čistým koloidním stříbrem. S největší pravděpodobností ji způsobují farmaceutické roztoky stříbra.

Regulátoři prohlašují, že zmodřelí lidé jsou důkazem toxickosti stříbra, ale ve skutečnosti je pravdou pravý opak.

Dokazuje to, že i když se člověk po 20 a více letech nesprávného užívání stane natolik nasáklý stříbrem, že zmodrá,  stále  netrpí žádnými skutečnými zdravotními problémy. Jedná se v podstatě jen o kosmetický problém.

Modří pacienti jsou vlastně zdravější než normální. Porovnejme si to s pacientem, který užívá tolik aspirinu, že zbělá.

Ve skutečnosti tento příklad použít nemůžeme, neboť pacient by do 20 minut od tak extrémní konzumace aspirinu zemřel na vnitřní krvácení – dávno předtím, než by vůbec začal měnit barvu.

Národní ústav zdraví zdokumentoval jeden případ argyrie, ke kterému došlo, když si jeden muž začal vyrábět svůj vlastní stříbrný roztok a konzumoval jej celé roky v dávce 473 mililitrů třikrát denně.

Stříbro odměřoval tak, aby obsahovalo ohromujících 450 částic v milionu, což je 22krát silnější než normální.

Tato dieta dodala jeho tělu stejnou koncentraci stříbra, jako kdyby konzumoval 31 litrů běžného koloidního stříbra (31 litrů denně).

Extrémní koncentrace znamená, že stříbro muselo být špinavé a nečisté a téměř jistě do něj byla přidávána sůl. Jinak by mu výroba takového množství každodenní dávky v těchto koncentracích zabrala celé dny. Můžeme si tedy být jisti, že namísto koloidního stříbra používal chlorid stříbrný.

Je to odraz hlouposti obracení se k farmaceutickým výrobním procesům při praktikování alternativní medicíny a následně využívání těch hrozných výsledků k prokázání toho, že alternativní medicína je špatná. Nejčastěji to vídáme v politice stříbra.

Nejpopulárovanějším případem argyrie je případ Paula Karasona, takzvaného Šmoula. Roky vnitřně konzumoval velké dávky doma připravovaného roztoku stříbra a poté začal stříbro používat i zvenčí na obličej.

I on si připravoval roztok stříbra s použitím soli, což vedlo ke vzniku chloridu stříbrného. Přestože se jedná o úplně jinou sloučeninu, o svém roztoku, stejně jako média, se stále zmiňuje jako o „koloidním stříbře“.

My jsme přesvědčeni, že když si všiml nějaké mírné změny zbarvení kůže, svou dávku ve skutečnosti zvýšil, neboť našel způsob, jak se stát slavným a profitovat ze svého hrozného vzezření.

Veřejně přiznává, že 14 let denně užíval jak interně, tak transdermálně velké dávky svého chloridu stříbrného. Užívá ho  stále , přestože je jím očividně prosycen.

Dále přiznává, že tvář mu zmodřela dříve než zbytek těla; a přesto, navzdory změně barvy, v užívání obou produktů stříbra pokračoval.

Kvůli Karasonově dobrovolné a záměrné kosmetické změně jej FDA využívá ve veřejných kampaních, které mají veřejnost přesvědčit, že užívání koloidního stříbra je nebezpečné. Můžeme jen spekulovat o tom, kolik mu za jeho vzhled platí mediální sítě a FDA.

U čistého koloidního stříbra nebyl za století jeho existence zaznamenán žádný smrtelný či závažný vedlejší účinek.

Existuje však řada děsivých příběhů lidí, kteří užívali chemicky pozměněné stříbro, vyráběné s různými bílkovinami, solemi či kvasnými bakteriemi.

Výše si můžete prohlédnout video, jak si připravíte pravé koloidní stříbro doma.

Závěr

Věříme, že se vám tento poměrně rozsáhlý článek líbil a přinesl vám praktické informace, které zužitkujete v péči o své zdraví.

Platí to obzvláště v těchto pohnutých a hysterií opředených časech.

ZDROJ:

https://domacaliecba.sk/koloidne-striebro-casto-osocovany-no-doteraz-neprekonany-liek-proti-virusom-i-bakteriam/

Díky Vaší ekonomické podpoře pro Vás připravila redakce VOLNÉHO bloGu.

Každá maličkost pomáhá, děkujeme všem, kteří částkami od 5Kč do 1000,- Kč měsíčně pomáhají našemu společnému boji proti cenzuře. Podpořit naši činnost můžete od 5 kč do libovolné částky na účet:

DĚKUJEME.

Transparentní účet: 115-4977920247/0100

Důvěrný účet: 107-1458980287/0100

Lubošovi „Na Kafe“: 27-1664400247/0100

IBAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247

SWIFT: KOMBCZPP

DĚKUJEME