NATO schvaluje miliardovou pomoc Ukrajině, Slovensko a USA se nepřidají
06.07.2026
Během summitu NATO v turecké Ankaře, který se uskuteční 7. – 8. července oznámí evropský lídři balíček pomoci Ukrajině v hodnotě nejméně 140 miliard, který bude vyčleněn během dvou let, Spojené státy se nepřipojují, napsaly noviny Handelsblatt s odvoláním na německé vládní zdroje. Slovensko má prý před summitem jednotné stanovisko, a to ne podílet se na dalších finančních příspěvcích ani půjčkách určených na vojenskou pomoc Ukrajině.
Zdroje uvedly, že návrh prohlášení ze summitu, který připravili lídři EU a Kanady, zahrnuje balík pomoci ve výši 70 miliard eur v roce 2026 a minimálně stejnou částku v roce 2027. Výše příspěvku bude dohodnuta samostatně s každou zúčastněnou zemí.
Spojené státy se odmítly k iniciativě připojit, napsaly noviny. Washington kromě toho trval na tom, aby se z programu summitu vyloučilo financování kyjevské vlády a potenciální členství Ukrajiny v alianci.
Agentura AFP s odvoláním na diplomatické zdroje dříve napsala, že evropští členové NATO a Kanada se dohodli na poskytnutí vojenské pomoci Ukrajině ve výši 70 miliard eur v letech 2026 a 2027.
„Před odchodem na summit NATO jsem dnes absolvoval pracovní snídani s předsedou vlády SR Robertem Ficem a ministrem zahraničních věcí a evropských záležitostí SR Jurajem Blanárem“, napsal na sociální síti prezident Peter Pellegrini. Podle prezidenta bylo cílem setkání koordinovat společný postup Slovenské republiky k závěrům summitu Severoatlantické aliance.
\“Shodli jsme se na tom, že Slovensko podpoří závěry summitu NATO. Zároveň nadále platí, že se nebude podílet na dalších finančních příspěvcích ani půjčkách určených na vojenskou pomoc Ukrajině. Slovensko bude i nadále pokračovat v humanitární pomoci, při podpoře energetické infrastruktury Ukrajiny a poskytování nesmrtících systémů, \“ napsal prezident SR.
Dodal, že předseda vlády Robert Fico mu zároveň předal dopis generálního tajemníka NATO Marka Rutteho, který potvrzuje, že závěry summitu nezavazují Slovenskou republiku podílet se na financování další vojenské pomoci Ukrajině a případné příspěvky zůstávají na individuálním rozhodnutí jednotlivých členských států.
Jestli jsou pro Vás naše překlady přínosem, zvažte přispěním.
Děkujeme všem, kteří nám ekonomickou podporu pomáháte překládat další videa. – i 10 Kč za shlédnutí nám může pomoci.
Děkujeme, redakce VOLNÉHO blogu.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2026/07/86b97d3d-eb34-4a00-8cc8-c022b2a260d7-1.jpg7591536Jana Černeková-ŠiketováJana Černeková-Šiketová2026-07-06 19:44:512026-07-06 19:44:51NATO schvaluje miliardovou pomoc Ukrajině, Slovensko a USA se nepřidají
Petr Pavel chce převzít vedoucí úlohu nad českou vládní delegací na summitu NATO v Ankaře! Ústavní puč prezidentčíka se prohlubuje a politici z ANO netuší, o co vlastně Pavlovi jde! Nerozumí tomu ani Andrej Babiš! Jenže díky Robertu Ficovi už možná víme, co stojí za Pavlovou umanutostí summitem! Bude se tam totiž schvalovat finanční revolvingový program za 70 miliard EUR na zbrojení Ukrajiny každý rok!
Čvn 25, 2026
Situace okolo stupňujícího se skandálu v České republice mezi Pražským hradem a Strakovou akademií nabývá v posledních hodinách až neuvěřitelných, pro mnohé šokujících obrysů. To, co původně vypadalo jako klasický kompetenční spor o reprezentaci země navenek, se v kontextu nových mezinárodních souvislostí mění v hlubokou politickou detektivku.
Prezident republiky Petr Pavel totiž ve čtvrtek v exkluzivním vyjádření pro Českou televizi otevřeně deklaroval, že pokud bude začleněn do delegace České republiky na nadcházejícím summitu NATO v Ankaře, automaticky se stane jejím vedoucím a bude to on sám, kdo bude autoritativně rozhodovat o tom, kterých konkrétních akcí a jednání se v Turecku zúčastní. Tento krok však vyvolal okamžitou ústavněprávní bouři, neboť podle platných principů české ústavy je to právě a jedině vláda, kdo určuje složení státních delegací a jejich mandát.
Prezidentovo suverénní prohlášení narazilo na tvrdou realitu českého ústavního pořádku. Podle zažitých zvyklostí a právních výkladů naší nejvyšší legislativy je exekutiva v čele s premiérem tím hlavním orgánem, který nese odpovědnost za zahraniční politiku státu. Ani Ústavní soud, ani prezident nemají ze své podstaty právo diktovat vládě, koho do svých řad pro mezinárodní summity zařadí či nikoliv. Přesto jsme svědky situace, kdy hlava státu vystupuje z pozice síly a nárokuje si absolutní prvenství, což v politických kuloárech vyvolává řadu otazníků.
Proč právě teď a proč s suchou intenzitou, která hraničí s ohýbáním ústavních zvyklostí? Včerejší události a analýzy, které jsme v této souvislosti přinesli, jasně ukázaly, že napětí mezi Hradem a vládou Andreje Babiše dosáhlo bodu varu. Tento spor však evidentně není veden v teoretické rovině prestiže či osobních animosit. Ve hře jsou mnohem hmatatelnější zájmy, které sahají daleko za hranice České republiky a jejichž kořeny tkví v geopolitických plánech Severoatlantické aliance na nadcházející měsíce a roky. Snaha prezidenta Pavla postavit se do čela delegace za každou cenu tak získává zcela nový rozměr.
Umanutá snaha Hradu pod drobnohledem parlamentu
Hlasitá kritika prezidentova postupu se ozývá zejména z řad vládní koalice a opozičních lavic, které tvoří současnou parlamentní většinu. Významným způsobem do debaty zasáhla poslankyně Barbora Rázga z Hnutí ANO, která je zároveň vlivnou členkou parlamentního výboru pro mediální záležitosti.
V diskusním pořadu na obrazovkách CNN Prima News se vyjádřila s neskrývaným podivem nad tím, jaké síly a motivace vlastně stojí za touto snahou prezidenta republiky. Podle Rázgy je dosud pro širokou veřejnost i pro řadu politických analytiků naprostou záhadou, proč se Petr Pavel snaží mermomocí nejen zúčastnit summitu NATO v Ankaře, ale proč chce vládní delegaci rovnou sám celou ovládnout a vést.
Poslankyně Rázga upozornila na to, že takto agresivní přístup k zahraniční reprezentaci země nemá v novodobé historii České republiky obdoby. Pokud hlava státu ignoruje varování ústavních právníků a tlačí na exekutivu způsobem, který destabilizuje domácí politickou scénu, musí za tím být skrytý motiv obrovského významu. Tento názor sdílí stále větší část politického spektra, která odmítá uvěřit, že jde pouze o symbolické gesto vojenského generála ve výslužbě, který se chce ukázat na mezinárodním fóru.
Spojování, nebo rozdělování?
K celé záležitosti se velmi ostře vyjádřil také samotný předseda vlády Andrej Babiš. Ten se momentálně nachází na oficiální zahraniční návštěvě v Polsku, odkud situaci doma bedlivě sleduje. V rozhovoru pro česká média komentoval prezidentovo chování se značným rozhořčením. Připomněl, že Petr Pavel po svém zvolení do funkce opakovaně a slavnostně sliboval, že bude prezidentem, který bude českou společnost spojovat, tlumit vášně a hledat konsensus napříč politickými tábory. Současné kroky Hradu však podle premiéra ukazují pravý opak.
Namísto deklarovaného spojování společnost tímto chováním Petr Pavel jen fatálně rozděluje a záměrně vyvolává institucionální chaos. Vláda nemůže ustupovat ultimátům, která nemají oporu v zákoně.
Babiš doslova uvedl, že namísto deklarovaného spojování společnost tímto chováním jen fatálně rozděluje a záměrně vyvolává institucionální chaos. Vláda podle něj nemůže ustupovat ultimátům, která nemají oporu v zákoně. Premiérův komentář jasně narýsoval dělicí čáru mezi protiválečnou rétorikou jeho kabinetu a militaristickým apelem, který dlouhodobě reprezentuje Pražský hrad. Přesto však i v tomto vyjádření visela ve vzduchu otázka: co je tím skutečným spouštěčem takto radikálního hradního postupu?
Robert Fico rozlouskl v Bardejově záhadu motivací Petra Pavla?
Záhadu prezidentova nepochopitelného chování však možná úplnou náhodou, nebo možná s geopolitickým záměrem, rozlouskl slovenský premiér Robert Fico. Ten se během své návštěvy východního Slovenska zúčastnil otevřené diskuse se studenty v Bardejově.
Právě na tomto fóru Fico pronesl slova, která okamžitě zaplavila alternativní i hlavní mediální proudy v obou částech bývalé federace. Slovenský ministerský předseda se nechal slyšet, že má obrovské obavy z nadcházejícího summitu NATO v Ankaře. Důvodem těchto obav má být fakt, že se za zavřenými dveřmi chystá ke schválení monstrózní, dosud nepředstavitelný finanční a vojenský závazek.
Podle Fica se má jednat o takzvaný opakovaný (fin. revolvingový) úvěr s ročním cyklem v astronomické výši 70 miliard EUR, který má sloužit k dlouhodobému financování a pokračování válečného úsilí na Ukrajině. Tento program by znamenal, že členské země NATO by rok co rok, bez ohledu na vývoj ekonomiky či vůli vlastních občanů, odevzdávaly miliardové částky do společného fondu. A právě v tomto momentě celá politická skládačka v České republice do sebe doopravdy a dokonale zacvakla jako puzzle.
Pijavice na miliardovém fondu? Kdo profituje z ankarského plánu?
Pokud se podíváme na mechanismus, jakým má tento obří alianční balík fungovat, zjistíme klíčovou věc: tyto peníze podle dostupných zákulisních informací nepůjdou na Ukrajinu přímo v hotovosti na zlaté záchody. Budou z naprosté většiny využity k masivnímu nákupu zbraní, těžké techniky a munice. Klíčové však je, že tyto nákupy se nebudou realizovat jen a pouze ve Spojených státech amerických, ale zejména u zbrojařských firem „členských zemí NATO“, tedy v drtivé většině u evropských zbrojovek.
💲NATO, €70 billion on the table for Ukraine: a new large-scale military aid package is ready
📰According to the newspaper Politico, NATO is discussing a new €70 billion military aid package for Kiev next year.
Pro český průmysl to znamená jediné: Z logiky věci vyplývá, že české zbrojařské holdingy a firmy se na tento obří revolvingový program v hodnotě 70 miliard EUR ročně přisají jako pijavice. Jde o zakázky, které mohou zbrojařům zajistit astronomické zisky na celá desetiletí dopředu. Pokud by se však současná protiválečně orientovaná Babišova vláda od tohoto programu na summitu v Ankaře distancovala, odmítla ho podepsat nebo se k němu připojit, byl by to konec.
Znamenalo by to pro české zbrojaře napojené na Pražský hrad naprostou katastrofu. Mohli by být z tohoto lukrativního programu NATO okamžitě a nekompromisně vyloučeni. Zbrojovky těch zemí NATO, které by se k programu nepřipojily, by z toho revolvingového programu čerpat nemohly! To je logika podstaty věci. Už to chápete, o co jde?
Evropský zbrojní kartel: Plán z Ankary pod lupou Politico
Tento rozsáhlý vnitrodiplomatický střet navíc stoprocentně koresponduje s čerstvými informacemi prestižního bruselského deníku Politico. Ten ve své aktuální analýze k nadcházejícímu summitu v Ankaře otevřeně popisuje, že Severoatlantická aliance pod tlakem evropských zbrojařských lobby mění strategii. Už nepůjde o ad-hoc pomoc, ale o centralizovaný, dlouhodobý mechanismus závazných armádních zakázek.
Ty mají evropskému vojensko-průmyslovému komplexu garantovat astronomické odběry munice a těžké techniky. Podle zjištění Politico je celý ankarský summit logisticky koncipován nikoliv jako běžné diplomatické fórum, ale jako obří kontraktační burza, kde budou jednotlivé národní delegace podepisovat memoranda zajišťující kontinuitu zbrojní výroby na celá desetiletí dopředu.
🔴 NATO Ankara summit July 2026 to clash over Ukraine aid, €70B European funding plan
NATO expects major disputes at its July 2026 summit in Ankara centered on military assistance to Ukraine. European countries plan to commit €70 billion in funding without U.S. participation.… pic.twitter.com/FqNdWe37z8
Právě tato mezinárodní zjištění definitivně demaskují pravou podstatu hry, která se v České republice hraje o složení delegace. Hradní pětatřicetičlenná ekipa, napěchovaná lobbisty z bezpečnostního sektoru, tak nejede do Turecka řešit bezpečnostní záruky státu, ale uplatnit své partikulární zájmy u tohoto nově vznikajícího evropského zbrojního kartelu.
Propojení Pavlových hradních sponzorů s novou alianční doktrínou, kterou detailně popisují zahraniční investigativci z Politico, ukazuje na chladný kalkul: obejít domácí protiválečnou Babišovu exekutivu a zajistit, aby si spřátelené české zbrojovky utrhly co největší krajíc z tohoto sedmdesátimiliardového aliančního balíku, bez ohledu na to, že to zemi uvrhne do hluboké ústavní a diplomatické izolace.
Noční alarm na Ústavním soudě a lobbistické pozadí
Nyní už vše dává dokonalý smysl. Je to právě tento enormní finanční tlak, co vedl k událostem, které nemají v dějinách naší justice obdoby? Je toto ten pravý důvod, proč prezident Petr Pavel tak naléhavě intervenoval u Ústavního soudu? Stojí toto v pozadí neuvěřitelné zprávy, že patnáct ústavních soudců bylo v noci z úterý na středu doslova vzbuzeno a zalarmováno, aby v rychlosti projednali, odhlasovali a papírově vypracovali předběžné opatření, které vládě přikazuje včlenit prezidenta Pavla do delegace?
🇳🇴 NATO considers up to €70 billion in new military aid for Ukraine — POLITICO
NATO is considering providing Ukraine with up to €70 billion in additional military assistance, POLITICO reports, citing diplomatic sources.
A právě proto ve čtvrtek Petr Pavel tak kategoricky a neústupně prohlásil, že musí stát přímo v čele delegace, a nikoliv fungovat pouze jako její řadový člen? Jako vedoucí delegace má totiž právo podepisovat klíčové dokumenty a garantovat aliančním partnerům, že Česká republika se zbrojního programu zúčastní, i kdyby s tím Babišův kabinet nesouhlasil.
Když k této rovnici připočteme vlivné lobbisty a mocné zbrojařské magnáty, kteří jsou dlouhodobě napojeni na Pražský hrad a kteří výrazným způsobem sponzorovali a podporovali Pavlovu prezidentskou volební kampaň, celý obrázek je kompletní. Skládačka zájmů, peněz a moci do sebe zapadla do posledního dílku.
Hlavní klíčové body:
Prezident Petr Pavel požaduje absolutní vedení delegace na summitu NATO v Ankaře navzdory ústavním zvyklostem.
Podle slovenského premiéra Roberta Fica se na summitu v zákulisí chystá schválení obřího revolvingového úvěru ve výši 70 miliard EUR ročně.
Finanční prostředky mají být využity na nákupy techniky u zbrojařských firem z členských států NATO, což otevírá dveře k obrovským ziskům pro český zbrojní průmysl. Pokud s tím ale česká delegace na summitu nevysloví souhlas, čeští zbrojaři budou z programu vyloučeni.
Noční zásah a bleskové předběžné opatření Ústavního soudu naznačují enormní lobbistický tlak ze strany hradních sponzorů a zbrojařských magnátů.
Hradní delegace jako byznysový zájezd pro pětatřicet vyvolených
Poslední dílek do této komplikované vládní skládačky zapadl s plnou intenzitou ve chvíli, kdy na veřejnost prosákly konkrétní personální plány Pražského hradu pro nadcházející cestu do Turecka. Ukázalo se totiž, že prezident Petr Pavel si pro summit v Ankaře naplánoval monstrózní doprovod čítající neuvěřitelných 35 lidí.
Podle zákulisních informací přímo z podnikatelského prostředí prý navíc drtivou většinu tohoto seznamu tvoří prominentní postavy z domácího bezpečnostního sektoru a lidé z okruhu klíčových zbrojních firem. Tento masivní byznysový výsadek tak dává jasnou odpověď na otázku, proč Hrad potřeboval bleskové předběžné opatření Ústavního soudu a proč tak úporně bojoval o možnost diktovat složení i mandát celé výpravy.
⚠️ A je to venku⚠️ Kolaborant z hradu si do Ankary naplánoval delegaci o 35 členech‼️ To nevypadá na neformální večeři lídrů🤷♀️ Je evidentní, že na něj tlačí jeho sponzoři a loutkovodiči, kteří chtějí svou splátku‼️ Jde tu čistě o prachy tomu zmrdovi‼️ Na 1000% by jel i Kolář‼️ pic.twitter.com/MeMFSwXIne
— Peťulína Markvartová (@PeulnaMarkvart1) June 24, 2026
Kontrast mezi přístupem obou ústavních institucí nemůže být výstižnější a celou situaci ostře komentoval i premiér Andrej Babiš. Ten v exkluzivním rozhovoru potvrdil, že zatímco jeho kabinet v rámci úsporných opatření posílá do Ankary striktně racionální a skromnou delegaci složenou pouze ze 12 členů, prezident se chová, jako by pořádal soukromý zájezd pro své volební sponzory a zbrojařské magnáty.
Tento personální nepoměr definitivně odhaluje, že na summitu NATO nepůjde o reprezentaci zájmů České republiky jako celku, ale o agresivní lobbistický tlak přímo na místě dění. Hradní delegace má zjevně posloužit jako beranidlo, které má českým zbrojařům zajistit přímé napojení na miliardové alianční toky, a to bez ohledu na oficiální protiválečnou linii legitimně zvolené české vlády.
Pražský hrad se snaží o komplexní převzetí zahraniční politiky ČR?
Současný otevřený střet mezi Hradem a Strakovou akademií tak definitivně překročil hranice běžného domácího politického hašteření. Ukazuje se, že pod pláštíkem ústavních kompetencí se hraje cynická hra o astronomické finanční toky, které mohou zásadním způsobem deformovat české podnikatelské i politické prostředí na desítky let dopředu.
Pokud se potvrdí informace, že klíčové státní instituce včetně Ústavního soudu jednají pod skrytým tlakem zbrojařských lobbistů, čelí Česká republika bezprecedentnímu ohrožení samotných základů právního státu a demokratické dělby moci. Nadcházející summit v Ankaře se stane klíčovým lakmusovým papírkem pro budoucnost naší zahraniční politiky.
Petr Pavel během prezidentské kampaně, vpravo jeho poradce Petr Kolář
Dvouvládí v české delegaci, kde premiér reprezentuje zdrženlivý, protiválečný postoj a prezident naopak vystupuje jako garant miliardových aliančních zbrojních závazků, hrozí mezinárodní blamáží obřích rozměrů. Autorita České republiky na mezinárodní scéně může být tímto schizofrenním přístupem fatálně paralyzována.
Skutečnou obavou však zůstává, zda pootevřené dveře k sedmdesátimiliardovému revolvingovému fondu nepovedou k definitivnímu podřízení národních zájmů zájmům úzké skupiny vojensko-průmyslových magnátů, a to bez ohledu na ekonomické dopady na samotné občany.
Vláda by proto měla uvažovat o zahájení kroků k odvolání prezidenta Petra Pavla z důvodů ohrožení ústavních principů dělby moci a rovněž z důvodů ohrožení národní bezpečnosti při snaze ovlivňovat a měnit zahraniční politiku vlády. Prezident totiž nejen pošlapává ústavní principy, ale evidentně se snaží sabotovat rozhodování vlády ČR, což je trestný čin velezrady, konkrétně ohrožování jádra demokratického státu, tedy dělby moci.
Dovolené jsou za dveřmi, ale my jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!
Blíží se prázdniny a letní dovolené, což je pro nezávislé servery a jejich financování vždy kritické období, protože lidé mají výdaje s dovolenými a letními pobyty. Konec měsíce se ale blíží, zbývá 5 dní a potřebujeme vaši pomoc i v době před dovolenými. Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.
Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat i během prázdnin a i po prázdninách. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2026/06/BabisPavelNATOFeature-700x394-1.jpg394700Jana Černeková-ŠiketováJana Černeková-Šiketová2026-06-26 16:13:042026-06-26 16:13:04Petr Pavel chce převzít vedoucí úlohu nad českou vládní delegací na summitu NATO v Ankaře! Ústavní puč prezidentčíka se prohlubuje a politici z ANO netuší, o co vlastně Pavlovi jde!
Ladislav Větvička : Úterní větičky 09.06.2026 – Z kouření se postupem let stala chudinská záležitost a všechno, co je potěšením obyčejných chudých lidí, musí být zničeno
IDNES: Obchodní řetězec Penny Market dostal od České obchodní inspekce maximální pokutu ve výši jednoho milionu korun za to, že opakovaně porušoval zákaz prodeje alkoholu mladším 18 let. Obchod v sedmi případech alkohol prodal figurantům ve věku 15 a 16 let.
Tuž mě by enem zajimalo,
1) kaj bere čojka ty mlade bonzaky
2) kolik jim za to udavačstvi platí
3) jestli si pak tu kupenu flašku možu ponechat a vylopat ju před Penis marketem.
Dan Vávra: Zdeňka Svěráka považuji bez jakékoliv diskuze za největšího českého filmaře a scénáristu 20 století. Je to takový náš Woody Allen, nebo Jude Apatow, který dokáže odhalovat s vtipem hlubiny (a mělčiny) české duše.
Taky je jeden z nejproduktivnějších. Napsal víc než 30 filmů, hrál ve více než 40. A díky němu máme skvělý obraz doby, ve které vznikaly. Jeho filmy mají až dokumentární hodnotu. Tím, jak skvěle vždy vystihly dobu, reálie a nejrůznější typy českého člověka a jeho problémy a strasti, nám vytvořil kolektivní paměť, která by jinak nebyla. Když budete chtít dětem ukázat, jaká byla tahle země, když jste vyrůstali, stačí jim pustit Svěrákův film.
Jeho syn Jan není tak produktivní, za to je jeden z mála Čechů, kteří získali Oscara.
Zdeňkovi vděčíme za geniální pohádky, skvělé filmy vykreslující život ve městech i vesnicích za normalizace, v době druhoválečné i poválečné a jako bonus stvořil i největšího českého velikána všech dob. To je obdivuhodný výkon. A dařilo se mu tu laťku udržet víc než 40 let. Bez Svěráka by prakticky neexistoval dobrý český film druhé poloviny dvacátého století. V top 25 filmech z let 1970 až 1990 je 10 filmů od Svěráka!!! A je děsivé, že na něj nikdo nenavazuje. Ze země, kde se točily geniální a inteligentní komedie jako Obecná škola, Kulový blesk, Vesničko má středisková, Vrchní prchni, či Na samotě u lesa a ze země milovníků humoru Járy Cimrmana, se stala země naprosto vypatlaných product placement komedií a sračkoidních telenovel. Jak se to přihodilo, je mi záhadou, ale je to tak.
Asi to je tím, že nejsme země sofistikovaných fajnšmekrů, kteří mají vytříbený smysl pro humor, ale země, která měla štěstí, že se v ní narodil Svěrák a napsal pro nás (a o nás) geniální věci, které dokázal podat tak dobře, že se v nich poznal (a přijal je za své) dělňas i intelektuál. A které ovšem nikdo jiný už po něm nedokázal napsat.
Lidovky: Když čtyři policisté dorazili na místo, pobodaný Nowak ležel na zemi celý od krve. Krev měl taky v ústech, na což policii dokonce – v ojedinělém vnuknutí pravdomluvnosti – upozornil vrahův bratr.
Ta pravá absurdní tragédie však začala vzápětí. Místo aby se britští policisté zachovali jako strážci zákona – to jest zavolali ambulanci člověku, který má pusu plnou krve a opakovaně jim říká, že „nemůže dýchat“ a že „byl pobodán“ – jali se oběť vraždy zatýkat. Proč? Spáchala přece zločin z nenávisti – pověstný hate crime –, když na vraha měla křičet blíže neurčené urážky. Policistům ani nepřipadalo zvláštní, že na zemi leží celý od krve údajný rasista, ale pět členů Digwovy rodiny stojí v perfektním stavu kolem něj.
Scény, které následovaly, je bolestivé sledovat, a v ničem si nezadají s nechvalně proslulým videem úmrtí George Floyda v Minnesotě v květnu 2020. Nowak celkem čtrnáctkrát upozorní zasahující policisty, že nemůže dýchat. Jednou policisty dokonce úpěnlivě prosí slovy „prosím, brácho“. Muži zákona ale Nowaka obrátí břichem na zem a nasadí mu želízka. Nejen že mu nepomohou, ale ještě tak uspíší jeho smrt, která přijde pár minut na to.
Britská veřejnost měla vágní představy o tom, co se oné prosincové noci odehrálo. Teprve před týdnem ale britská policie zveřejnila takzvané bodycam video zasahujícího policisty. Na něm se hrůzná scéna odvíjí se všemi konturami a britský divák je nutně konfrontován s nepříjemnou myšlenkou: „Je cosi shnilého ve státě dánském“.
Už je pozdě, soudruzi, už není cesty zpět. Ani ve druhé, ani ve třetí generaci nedojde k asimilaci – Zapad se stal Bangladéší. Netušil jsem, že to řeknu… zlatá železná opona… je čas se od Germanistánu odstřihnout…
Vidlák: Mimochodem, asi jste si nevšimli, že spolu s Hollanem stávkovalo prý na čtyřicet adiktologických zařízení… Nevšiml si toho nikdo!
Stejně tak mě potěšilo, že ezonom Tomáš Sedláček během krátké doby tak dojebal Knihovu Václava Havla, že končí. Penízky přestaly proudit. Zdeněk Bakala buď usoudil, že už se na to může vykašlat a nebo zjistil, že mu to stejně jeho morální profil nezlepší a žádná protihodnota z toho nebude. Inu, ani Havlův kult už není, co býval.
Má to jednoduchý důvod, Havla si berou do huby čím dál horší kreatury. Nositelé jeho odkazu jsou jeden vedle druhého samý válečný štváč, proněmecký kolaborant, smiřovatel s nacisty, sprosťák, hulvát, Rakušan nebo Šarapatka. Ať byl Venca Flaška jaký byl, jeho odkaz se jaksi zmaterializoval do Foltýnovských sviní, Rakušanových pytlů na mrtvoly, Ondráčkovského rusožroutství říznutého Timurem Mindičem, tuposti Danuše Nerudové a zbrojařského lobbingu Kolářova Nývlta. Z Havla se stala taková svastika. Kdysi symbol slunce je dnes zakázán, protože si ho také zprivatizovaly ty nejhorší kreatury a díky Dolfimu dostal tento prastarý symbol úplně nový rozměr. Stejně tak dostává úplně nový rozměr i Václav Havel… inu, berou si ho na tričko ti nejhorší z nás. A tak Bakala usoudil, že sponzorovat to, jsou vyhozené peníze.
Stejně tak prakticky nikdo neřeší stávkovou pohotovost České televize. Nikoho jejich strasti nezvedají ze židle, tedy, kromě Mikuláše Mináře, ale ten se protestováním živí a nic jiného neumí. Sice slibuje, že nebude mlčet a Milion chvilek skutečně nemlčí, ale větší půlka národa doufá, že televizní pracovníci svou výhružku splní a fakt přestanou výstražně vysírat… totiž vysílat.
Svým způsobem, poslední záchranou pro Českou televizi byl Klempířův mediální zákon. Jednak veřejnoprávním médiím přiznával nějaký status v nové nekoncesionářské době a jednak se dal připomínkovat. Ale aktivisti řekli: „NE!“ a místo nás, dezolátů, bojovali proti tomu zákonu sami. Tohle jsem si užíval několik týdnů a nemohl jsem uvěřit, jak jsou libtardi blbí! Díky jejich vlastní práci žádný nový zákon nebude, jen prostě skončí koncesionářské poplatky… Česká televize bude mít stále současné povinnosti, ale nebude mít současné prachy… Ne fakt se nezlobím.
Tímto navrhuji, abychom u Andreje všichni lobovali za to, aby stát vůbec Českou televizi neplatil. Aby prostě jen udělal koncesionářské poplatky dobrovolnými. Hotovo. Ať si pravda s láskou svoje oblíbené mééédium platí sama.
Thomas Paukner: Resort vnitra pod Vítem Rakušanem nakoupil těsně před volbami nové vrtulníky pro policii a letecké hašení za 3,85 miliardy korun. Firma Jaroslava Strnada uspěla z pozice překupníka, přičemž budou stroje proti konkurenci dražší o bezmála 700 milionů.
Parlamentní Listy: Pro tuto chvíli se nás mechanismus solidarity netýká. Česko kvůli velké migraci z válkou zasažené Ukrajiny momentálně spadá do kategorie zemí s „významnou migrační situací“ a má od Evropské komise výjimku na další přijímání migrantů. Nejde o trvalé řešení migračního problému, je to pouze dočasná úleva, závislá na schválení Evropskou komisí. Komise se na podzim usnese, které země dál zůstávají pod migračním tlakem a bude jim udělena výjimka i pro příští rok. Česko je jednou ze zemí, které údajně splňují kritéria pro udělení výjimky i pro rok 2027. Nic však nezaručuje, že ji Česko opravdu získá.
Petr Zuska pro Parlamentní Listy: Nejde o folklórní krajanský festival, jak někteří tvrdili, nejde o akt smíření. Jde jednoznačně o politickou akci. Doposavad bohatě stačila česko-německá deklarace z roku 1997 a mezi Čechy a Němci žádná vzájemná nevraživost nepanovala ani předtím. Dle mého jde o salámovou metodu, či postupné otevírání tzv. Overtonova okna, což souvisí i s tím, co jsem výše vytýkal Petru Pavlovi a zapadá to do sebe jako ozubená kolečka ve stroji. Je to v zásadě jako v té pohádce O Smolíčkovi Pacholíčkovi, jak ho Jeskyňky prosí, aby pootevřel dveře, že si jen ohřejí dva prstíčky a hned zase půjdou… A víme, jak to dopadlo… A jak zmiňujete, úplně nejhorší je však skutečnost, že ten Landsmanšaft se sem nenasáčkoval sám od sebe, ale pozval ho sem festival Meeting Brno, tedy naši občané. A posvětila to jak většina zastupitelů města Brna, tak prezident, a i současná politická opozice za to kopala o sto šest. To samotné svědčí o zásadním rozkolu ne mezi Českem a Německem, ale uvnitř naší země.
Petr Hampl: Z evropských zemí postupně mizí kouření, jak jsme ho znali. Tedy spojené se silnou závislostí na cigaretách. Desítky let tyranských opatření a dramatické omezování občanských svobod přineslo výsledky. Někdo se z toho může radovat (kvůli zdravotním dopadům), někdo jiný to může sledovat s nostalgií (protože tím mizí kus tradiční evropské kultury a spousta umu), ale tak to prostě je.
Proč vyvolává právě kouření takovou nenávist současných režimů? Protože se z toho postupem let stala chudinská záležitost a všechno, co je potěšením obyčejných chudých lidí, musí přece být zničeno. Ve chvíli, kdy se kouření stalo zábavou nižších tříd, bylo rozhodnuto o tom, že bude prohlášeno za smrtelně nebezpečné nejen pro kuřáka či jeho přátele, ale pro celý okres, celou zemi a celou planetu. To je ten hlavní důvod, proč je kouření zakazováno a golf dotován. O tom bylo napsáno víc než dost.
Michal&Petr: Žádné mírové rozhovory, ale bojující vojáci rozhodnou válku na Ukrajině, oznámil včera ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, a rázně tak z diplomatického stolu smetl nejnovější “mírové návrhy”, které tuto neděli do celého světa společně z Londýna vytroubili Zelenskyj, Starmer, Macron a Merz.
Pomineme-li 4 jejich nejvíce nehorázné, realitě vývoje války zcela odporující londýnské mírové požadavky, aby Rusko navrátilo území, které si nezákonně “osvobodilo”, a souhlasilo, že Ukrajině zaplatí válečné reparace, a souhlasilo s rozmístěním vojsk EU a NATO na Ukrajině, i se členstvím Ukrajiny v EU i NATO. Lavrov stejně striktně odmítl i poslední požadavek, aby se veškeré boje okamžitě zastavily na linii kontaktu obou znepřátelených armád, a začalo tak úplné obecné dočasné příměří.
Toto Lavrovovo odmítnutí příměří značí jediné. Rusko má spočítáno, že další pokračování války na současné plné obrátky hraje zcela v jeho prospěch. A proto v souladu s vojensko-strategickou teorií, že příměří se přijímá pouze, jsou-li obě strany konfliktu vyčerpané, je nasnadě, že Rusko vyčerpané není, a že už cítí vůni blížícího se vítězství, a nehodlá se o toto vítězství připravit nějakým hloupým dočasným příměřím, či dokonce potupným mírem.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2026/06/516538736_10230888563702640_3589866212942108278_n.jpg206206Jana Černeková-ŠiketováJana Černeková-Šiketová2026-06-09 14:55:382026-06-09 14:55:38Ladislav Větvička : Úterní větičky 09.06.2026 – Z kouření se postupem let stala chudinská záležitost a všechno, co je potěšením obyčejných chudých lidí, musí být zničeno
Ostravský bard: Cesty tam a zase zpátky. Nevěřte Sudeťákům, chtějí pořád totéž! Polsko nás přeskočilo. Problémy s Ukrajinci teprve začnou. Podvod v Rumunsku. Podněstří a spol.? Války Západu na ruských hranicích jen tak neskončí
Protiproud TV uvádí rozhovor Petra Hájka se spisovatelem, blogerem a cestovatelem Ládikem Větvičkou, který jako jeden z mála vyráží neustále do míst, o nichž naše média soustavně lžou – což mu umožňuje nahlédnout jak svět, tak i naši domácí realitu úplně jinýma očima
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2026/06/hqdefault-1.avif188336Jana Černeková-ŠiketováJana Černeková-Šiketová2026-06-07 08:40:532026-06-07 08:40:53Ostravský bard: Cesty tam a zase zpátky. Nevěřte Sudeťákům, chtějí pořád totéž! Polsko nás přeskočilo.
Náčelník generálního štábu Bundeswehru prohlásil, že Německo chce být v roce 2029 připraveno na válku s Ruskem! Andrej Babiš přirovnal Evropskou unii k Římské říši v dobách jejího úpadku! A běloruský prezident reagoval na výroky Kyjeva, že už má seznam 500 cílů k úderům v Bělorusku! Podle Lukašenka má Bělorusko jenom jeden cíl nedaleko svých hranic – Kyjev!
Německý náčelník generálního štábu Bundeswehru Carsten Breuer prohlásil [1], že podle jeho analýz může být Rusko připraveno zaútočit na území NATO do roku 2029, případně dokonce ještě dříve. Podle něj všechny ukazatele – zbrojení, mobilizace průmyslu i personální rozšiřování armády – směřují právě k tomuto horizontu. A zatímco v Bruselu a Berlíně se hovoří o budoucím střetu mezi NATO a Ruskem, na východní hranici Evropy již zaznívají výhrůžky, které připomínají přípravy na skutečnou válku.
Ukrajinské velení oznámilo [2], že má připraveno 500 cílů na území Běloruska pro případ, že by se Minsk aktivně zapojil do války po boku Ruska. Velitel ukrajinských bezpilotních sil Robert Brovdi, známý pod přezdívkou Magyar, uvedl, že první stovky cílů jsou již vytipovány.
Běloruský prezident Alexander Lukašenko odpověděl způsobem, který mnozí bezpečnostní analytici označili za mimořádně výmluvný. Na dotaz novinářů reagoval slovy, že Bělorusko má na Ukrajině také jeden důležitý cíl nedaleko hranic. Nebylo třeba dlouhého vysvětlování. Prakticky všichni pochopili, že narážel na Kyjev.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2026/05/CarstenBreuer2029RedLine-700x394-1.jpg394700Jana Černeková-ŠiketováJana Černeková-Šiketová2026-05-31 19:01:052026-05-31 19:01:05Náčelník generálního štábu Bundeswehru prohlásil, že Německo chce být v roce 2029 připraveno na válku s Ruskem!
Brno padlo bez výstřelu: Co Hitler nestihl, dokončila nová německá Pátá kolona – v saku a s festivalovou páskou. Rudé ruce na Benešovi. Posselt v čestné lóži. Hradní zrádce Němcům salutuje. Za rok už rovnou v Sudetech? Hluboko založený plán
22. 5. 2026
Milan Kramberger konstatuje, že brněnský sjezd Sudeťáků je promyšleným politickým testem, který nejen „normalizuje“ soustavné útoky na Dekrety, poválečné uspořádání i historickou paměť českého státu, ale je přípravou na „konečné řešení české otázky“ – tentokrát bez tanků, s novou Pátou kolonou
Co se nepovedlo dveřmi z Mnichova, podařilo se oknem z Brna.
Sudetoněmecký landsmanšaft se vrátil na české území. S prezidentskou záštitou Petra Pavla. A s „Adolfovým“ zlověstným úsměvem Bernda Posselta. Prostě se jim to s pomocí naší Páté kolony povedlo.
Léčka
Připomeňme si: V roce 2003 hlasovala frakce Křesťansko-sociální unie v Evropském parlamentu — vedená právě Posseltem — proti vstupu České republiky do EU. Důvod? Tehdejší usnesení českého parlamentu o právní a majetkové nedotknutelnosti Dekretů (ve skutečnosti československého, resp. českého právního řádu).
V roce 2009 Posselt zopakoval útok a označil Dekrety za „protievropské“, „rasistické“ a — čtěme slovo za slovem — „nebezpečnou rakovinu evropského právního řádu“.
Toto dnes přijelo do Brna jako vážený host tamního magistrátu ovládaného fialovou ODS. A prezident republiky mu úslužně drží dveře.
Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová to pojmenovala bez příkras: „Posselt přes dvacet let jedná v neprospěch České republiky — a dnes rozděluje její společnost kontroverzní akcí přímo na jejím území.“ Její diagnóza má jasnou pointu: „Jde o to, aby dosáhli zevnitř toho, co se jim léta nepodařilo zvenku: Zrušit Benešovy dekrety a požadovat majetky.“
Poslanec Jindřich Rajchl (PRO-SPD) dodává varování, které by si měl každý zapamatovat: Zdánlivý ústup landsmanšaftu od explicitních majetkových nároků není změna. Jen taktický manévr: „Úkrok stranou a léčka“.
Jestli jsou pro Vás naše překlady přínosem, zvažte přispěním.
Děkujeme všem, kteří nám ekonomickou podporu pomáháte překládat další videa. – i 10 Kč za shlédnutí nám může pomoci.
Děkujeme, redakce VOLNÉHO blogu.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2026/05/poss-pavek.avif168300Jana Černeková-ŠiketováJana Černeková-Šiketová2026-05-23 17:49:472026-05-23 17:49:47Brno padlo bez výstřelu: Co Hitler nestihl, dokončila nová německá Pátá kolona – v saku a s festivalovou páskou. Rudé ruce na Benešovi.
Pavel J. Hejátko : Československo – židovský projekt v srdci Evropy
16. 05. 2026
První světová válka skončila naprostým kolapsem dosavadního evropského řádu, který byl založen na mocenské stabilitě tří impérií – ruského, německého a rakousko-uherského. Revoluční vlny, které tyto země zasáhly, vynesly k moci politické síly, jejichž prvořadým cílem bylo zajistit absolutní propojení národních finančních a ekonomických struktur s globálními mocenskými centry. V Rusku byly tyto plány úzce spjaty s upevňováním politické moci Lva Trockého, avšak nakonec je naštěstí zmařil Stalinův „převrat“. Naproti tomu v Německu a v rozpadajícím se Rakousko-Uhersku se těchto cílů podařilo plně dosáhnout.
Po válce se centrum globální finanční dominance přesunulo do Spojených států. Právě zde se formovaly instituce, které sehrály rozhodující roli při budování evropského „pilíře“ budoucího světového státu. Zaprvé se USA staly hlavním věřitelem největších evropských států, čímž z finanční závislosti vytvořily klíčový nástroj kontroly nad celou Evropou. Zadruhé zde vznikaly nové „think tanky“, které projektovaly systémy globálního řízení a koordinovaly aktivity světových elit.
Zakladatel nově nezávislého Československa Tomáš Garrigue Masaryk sehrál v poválečných dějinách střední Evropy zásadní úlohu díky svým blízkým vazbám na finanční kruhy z Wall Street. Podle názoru řady badatelů byl Masaryk, narozený na Moravě, nemanželským synem bohatého Žida Nathana Redlicha a jeho služebné, která byla moravskoněmeckého původu. Masaryk se proto těšil mimořádným sympatiím a podpoře židovské komunity v New Yorku, která si vysoce cenila jeho služeb v roli právníka při obhajobě Leopolda Hilsnera. Ten v Čechách čelil trestu smrti za vraždu křesťanské dívky.
Hlavním faktorem však byly Masarykovy hluboké sympatie k sionismu, které získal pod vlivem myšlenek Achada Ha’ama, jemuž dokonce věnoval samostatnou esej. Masaryk sice uznával politické cíle sionismu, ale toto hnutí vnímal spíše jako cestu k duchovnímu obrození židovského národa. Požadoval pro něj status zvláštní národní skupiny, která by rozvíjela své vlastní náboženské a kulturní tradice. Během svého exilu za první světové války (v Ženevě, Paříži, Londýně, Chicagu, Washingtonu, Bostonu a dalších městech) se seznámil s mnoha vlivnými sionistickými osobnostmi, které byly úzce spojené s Davidem Lloydem Georgem a Woodrowem Wilsonem. To výrazně posílilo jeho postavení jako společensko-politické autority.
Mezi tyto osobnosti patřili:
Louis L. Brandeis – první židovský člen Nejvyššího soudu USA, který hrál důležitou roli v americké podpoře Balfourovy deklarace.
Stephen S. Wise – rabín, zakladatel Federace amerických sionistů a organizátor Světového židovského kongresu.
Julian W. Mack – člen představenstva Amerického židovského výboru, první prezident Americké sionistické organizace a předseda Výboru židovských delegací na Pařížské mírové konferenci v letech 1919–1920.
Nachum Sokolov – prezident Světové sionistické organizace.
Chajim Weizmann – stoupenec názorů Achada Ha’ama, který ovlivnil přijetí Balfourovy deklarace, prezident sionistické organizace a první prezident budoucího státu Izrael.
Během první světové války, v době svého pobytu v USA, se Masaryk stal klíčovým účastníkem realizace americké strategie demontáže a následné rekonstrukce habsburské říše. Byl v podstatě pověřen stejným úkolem, jaký vykonával Lev Trockij v Rusku. Již v červenci 1915 Masaryk jménem tehdy ještě neexistujícího Československa vyhlásil válku Rakousko-Uhersku. Prostřednictvím dalšího amerického agenta a budoucího zástupce amerických tajných služeb v Petrohradu, českého Žida Emanuela Vosky, vytvořil v Rusku Československý sbor. Ten se proslavil svými činy (z nichž nejvýznamnější je krádež ruského zlata v hodnotě 650 000 000 tehdejších rublů) a stal se hlavním mechanismem pro přesun bohatství nezbytného pro výstavbu nového státu. V podstatě tak můžeme říci, že na vznik Československa se nedobrovolně složili obyvatelé carského Ruska.
Po únorové revoluci v Rusku byl Masaryk jmenován politickým velitelem tohoto sboru. Odcestoval do Ruska, kde na setkání československých vojáků v Kyjevě vyhlásil vytvoření Národní rady jako centra boje za národní nezávislost. Po říjnové revoluci se tato samozvaná vláda přesunula do Petrohradu a následně do Moskvy, kde v březnu 1918 Masaryk a Trockij podepsali dohodu o spolupráci. Její podstatou bylo, že Čechoslováci přispějí ke stabilizaci Trockého režimu. Vše se dělo na pokyn amerického vedení a s jejich finančními prostředky (americký Kongres na tuto operaci vyčlenil 7 milionů dolarů). V říjnu 1918 byl Masaryk po příjezdu do USA jmenován do čela Středoevropské unie (jakéhosi prototypu socialistických zemí východní Evropy), která uzavřela vojenskou alianci se Spojenými státy. Poté vyhlásil nezávislost Československa, čímž zasadil válkou zdevastovanému Rakousko-Uhersku smrtelnou ránu.
Ovšem samotný účel vytvoření dříve neexistujícího československého státu byl velmi jasný: vytvořit ve střední Evropě útvar, který bude zcela pod kontrolou sionismu. Jeho hranice byly vytyčeny tak, aby žádná národnost netvořila většinu. Na území Čech, Moravy, Slovenska, části Slezska a Podkarpatské Rusi žili Němci, Slováci, Maďaři a Rusíni, takže Češi tvořili méně než polovinu obyvatelstva. To z nich v rámci celého státu činilo národnostní menšinu. Klíčovou roli však sehráli čeští, němečtí, slovenští a maďarští Židé. Samozřejmě většinou obchodníci, podnikatelé a příslušníci svobodných povolání, kteří se ihned stali skutečnými pány země. Tato role Československa jako silného židovského státu uprostřed Evropy pokračovala i po druhé světové válce a totéž platí dvojnásob pro současnou „Česko”.
Výbor židovských delegací, zřízený v březnu 1919 pro účast na Pařížské mírové konferenci, sehrál významnou roli při určování hranic Československa i dalších východoevropských států. Jeho úkolem bylo upozornit mezinárodní veřejnost na situaci Židů ve střední, východní a jihovýchodní Evropě a usilovat o mezinárodní záruky na ochranu jejich práv. Na práci výboru se podíleli zástupci židovských rad z většiny evropských obcí, Americký židovský výbor a delegáti z Palestiny, Světové židovské organizace a B’nai B’rith. Právě tato organizace předložila memorandum požadující, aby smlouvy s novými státy obsahovaly ustanovení zaručující rovná občanská a politická práva všech národnostních menšin a jejich autonomii v kulturním a náboženském životě. Toto memorandum mělo rozhodující vliv na smlouvy, které Společnost národů podepsala s Rakouskem, Bulharskem, Maďarskem, Řeckem, Polskem, Rumunskem, Tureckem, Československem a Jugoslávií. Ačkoli se smlouvy formálně vztahovaly na všechny menšiny, jejich zvláštní význam pro Židy nebyl žádným tajemstvím.
Československo, sloužící jako vzor „tolerance“, sehrálo klíčovou roli v realizaci sionistické strategie kontroly nad evropskými elitami. Není náhodou, že právě zde byl s ideologickou a finanční podporou sionistického hnutí rozvinut program budování panEvropy neboli „Spojených států evropských“, připisovaný hraběti Richardu Nikolausi von Coudenhove-Kalergi.
Richard Nikolaus von Coudenhove-Kalergi byl synem Heinricha Coudenhove-Kalergiho, rakousko-uherského diplomata. Vyrůstal v kosmopolitním prostředí: jeho matka byla Japonka a otec pocházel z aristokratické rodiny s kořeny vlámskými, řeckými, polskými, norskými, německými i francouzskými. Narodil se v Tokiu, vyrůstal v německých Čechách, studoval ve Vídni a po válce si zvolil československé občanství. V roce 1922 vstoupil do vídeňské zednářské lóže Humanitas, a i když ji později opustil, udržoval vazby na zednářství v Evropě i USA.
Projevoval zvláštní zájem o judaismus, což bylo ovlivněno jeho otcem, který studoval otázky antisemitismu a byl přítelem Theodora Herzla. Disertační práce Heinricha Coudenhove-Kalergiho „Podstata antisemitismu“ byla čirou náhodou obhájena na Karlově univerzitě v době, kdy tam vyučoval Tomáš Masaryk, a oba se dobře znali. Významné je také to, že první i poslední manželka Richarda Coudenhove-Kalergiho byly Židovky. V roce 1921 publikoval Kalergi článek „Češi a Němci“, kde poprvé rozvedl myšlenku panevropanství. V roce 1922 předložil projekt sjednocení Evropy a uspořádal první setkání příznivců ve Vídni za účasti 6 000 delegátů. Následně vydal manifest „Pan-Evropa“ a začal vydávat stejnojmenný časopis. Oficiálními cíli bylo ekonomické, politické a kulturní sjednocení Evropy, které by čelilo konfliktům a zajistilo evropskou hegemonii proti USA a SSSR. Kalergi odmítl účast Anglie a jako motor sjednocení viděl francouzsko-německou spolupráci. Fáze sjednocení měly zahrnovat panevropskou konferenci, úřad, arbitrážní unii, celní unii a nakonec konfederaci.
Podle Kalergiho bylo podmínkou sjednocení vytvoření jediného „evropského národa“ založeného na křesťansko-helénských kořenech. Zatímco politicky svět dělil na pět sfér (americkou, evropskou, východoasijskou, ruskou a britskou), kulturně jej dělil na čtyři: evropskou, čínskou, indickou a arabskou. Panevropskou federaci vnímal jako šestý projekt sjednocení Evropy po říších Alexandra Velikého, Julia Caesara, Karla Velikého, papeže Inocence II. a Napoleona I. Jak napsal: „Kdyby Napoleon zvítězil u Lipska, Spojené státy evropské by dnes již existovaly – s bonapartistickým nebo republikánským režimem.“
Cestu k této „Šesté Evropě“ vydláždily poválečné revoluce. Kalergi do Evropy zahrnul i Rusko, věřil, že se v budoucnu kulturní hranice mezi Evropou a Asií posune až k Altaji a Evropa se rozprostře až k Tichému oceánu. „Šestá Evropa,“ poznamenal, „sahá tak daleko na východ, jak daleko sahá demokratický systém.“ Kulturně odmítal definici národa na základě pokrevního příbuzenství a upřednostňoval duchovní společenství. „Pokud tento duch panevropské kultury zvítězí v boji o svou existenci, pak se každý slušný Němec, Francouz, Polák nebo Ital může v budoucnu stát dobrým Evropanem.“ Navrhl i oddělení národa od státu: „Pojem ‚občan svého státu‘ zastará, stejně jako pojem ‚církev‘, a ustoupí principu: svobodný národ ve svobodném státě.“ To mělo vyřešit i problém hranic: „Existuje pouze jeden radikální způsob, jak spravedlivě a trvale vyřešit otázku evropských hranic. Tato cesta se nenazývá přesun hranic, ale jejich odstranění.“
Kalergi také plánoval, že panevropský zákonodárný sbor zakáže nacionalistickou perzekuci a propaganda národní nenávisti bude trestána jako velezrada vůči Evropě. Všechny tyto plány však měly i svou skrytou rovinu, kterou nastínil v knize „Praktický idealismus“ z roku 1925. Tato kniha není zmiňována na oficiálních stránkách Panevropské unie a v Německu je de facto v tichosti ignorována či zakázána. V „Praktickém idealismu“ Kalergi ospravedlňuje duchovní vedení judaismu v evropské civilizaci a potřebu transformovat Židy ve vládnoucí elitu. Podle něj je křesťanství pouze regenerací judaismu. Tvrdil, že „pokud jsou Číňané eticky dominantní na Východě, pak jsou Židé na Západě.“ Dnešní židovští socialističtí vůdci podle něj usilují o „vymýcení prvotního hříchu kapitalismu a dovedení světa k ráji na zemi.“
Kalergi otevřeně nazýval Židy „vedoucí duchovní rasou Evropy“. Rozlišoval mezi masami (lidmi kvantity) a dvěma rasami „lidí kvality“, tedy dědičnou šlechtou a Židy. Židé však tvoří tzv. „šlechtu mozku“. Tvrdil, že staleté pronásledování křesťany judaismus očistilo: slaboši odpadli a zůstala jen ostřílená komunita, kterou Evropa nevědomky povýšila na „národ vůdců“. Jako typické představitele uváděl Lassalla, Trockého (kterého nazýval „národním hrdinou“), Einsteina či Bergsona.
O budoucnosti většiny napsal: „Člověk v daleké budoucnosti bude smíšené krve. Rasy a třídy zmizí… Budoucí eurasijsko-černošská rasa, podobná svým vzhledem starověkým Egypťanům, nahradí rozmanitost národů rozmanitostí osobností.“ Předchůdcem tohoto „planetárního člověka“ je podle něj Rus, protože má nejméně rasových rysů. Kalergiho vize byla jasná: Evropané se smísí a zmizí jako jednotlivci, zatímco elity nahradí židovská duchovní kasta. „Mírový a socializovaný Západ už nebude potřebovat žádné vládce ani nadvládce, ale pouze vůdce, pedagogy a vzory.“ Cílem bylo „přejít od nespravedlivé nerovnosti ke spravedlivé nerovnosti, od ruin pseudoaristokracie ke skutečně nové aristokracii.“
Tyto principy jsou v souladu s myšlenkami „duchovního sionismu“ Achada Ha’ama. Kalergiho blízký vztah s Masarykem a jeho mecenáši z Wall Street, Paulem Warburgem a Bernardem Baruchem, je prokázaným faktem. V roce 1924 se Kalergi setkal s Masarykem a ten myšlenkám „panEvropy“ řekl jasné „ano“. Téhož roku obdržel od barona Louise Rothschilda zprávu, že Max Warburg z Hamburku (ředitel banky M.M. Warburg & Co.) chce jeho hnutí financovat. Warburg okamžitě nabídl 60 tisíc zlatých marek a v roce 1925 zorganizoval Kalergiho cestu do USA za Paulem Warburgem a Bernardem Baruchem. V USA se Kalergi setkal i s plukovníkem Housem, Owenem Youngem a Walterem Lippmannem. Velkého zastánce našel v Nicholasi Murrayi Butlerovi (šéfovi Carnegieho nadace a Pilgrim Society). Před odjezdem byl založen Americký smíšený výbor pro panevropskou unii, který vedl Stephen Duggan, šéf Rady pro zahraniční vztahy.
V roce 1926 se ve Vídni konal první Panevropský kongres a Kalergi se stal prezidentem hnutí. Hnutí nejúspěšněji působilo v Československu díky podpoře Masaryka a Edvarda Beneše. K panevropanství se přidali politici a intelektuálové jako Bernard Shaw, Paul Valéry, Heinrich a Thomas Mannovi, José Ortega y Gasset, Stefan Zweig, Rainer Maria Rilke, Sigmund Freud, Albert Einstein, Miguel de Unamuno, Ignaz Seipel, Léon Blum, Gustav Stresemann, Konrad Adenauer či Bruno Kreisky. Nejaktivnější byl francouzský premiér Aristide Briand.
V Německu myšlenku podpořil i Hjalmar Schacht, který v říjnu 1932 prohlásil: „Za tři měsíce se Hitler dostane k moci… Hitler vytvoří panEvropu. PanEvropu může vytvořit jen Hitler.“ V roce 1933 se Kalergi setkal s Karlem Haushoferem a v roce 1936 s hrabětem Galeazzem Cianem a Benitem Mussolinim. Kalergiho projekty zahrnovaly evropskou hymnu (tou měla být Beethovenova Óda na radost), vlajku (červený kříž na zlatém kruhu s 12 hvězdami), měnu, centrální banku, evropské občanství, ústavu a společnou obranu. V Londýně ho Wickham Steed seznámil s lidmi jako lord Robert Cecil, Ramsay MacDonald, Lionel Curtis, H. G. Wells a Bernard Shaw.
Kalergiho projekty tak vytyčily cestu k vytvoření sjednocené Evropy a on sám je právem nazýván „duchovním otcem“ Evropské unie. Šlo o demontáž národních států a vytvoření jednotného finančního prostoru, který by ukončil národní geopolitické projekty. K tomuto účelu byl nakonec využit i nacistický projekt násilného sjednocení Evropy, který měl za účasti Vatikánu vynést k moci lidi s „imperiálním“ myšlením, schopné tvořit jádro nové panevropské elity. Vznik Československa v srdci Evropy byl zcela definovaný potřebou mezinárodních finančních a politických sionistických kruhů rozšířit na starém kontinentu sféru vlivu, která přetrvá navěky.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2026/05/blog-clanek-1024x559-1.webp5591024Jana Černeková-ŠiketováJana Černeková-Šiketová2026-05-19 18:32:402026-05-19 18:32:40Pavel J. Hejátko : Československo – židovský projekt v srdci Evropy
www.inadhled.live Brněnský sraz členů sudetského Landsmannschaftu je fackou celému českému národu. To především. Posselt veřejně a dlouhodobě lobuje v Bruselu za tlak na zrušení Benešových dekretů, otevřeně o nich hovoří i nyní a zcela nezakrytě žádá ukončení jejich platnosti.
Ostudou je, že se vůbec někdo u nás snížil k tomu, aby Sudeťákům pomohl s organizací jejich provokace. Ještě horší je, že ji okázale a vehementně podporují naši politici, někteří umělci, hochštapleři a Dominik Hašek. Jejich chování je nejen ubohé, ale i alarmující. Je naprosto evidentní hraniční čára mezi občany uvědomující si reálnou historii a těmi, kterým je naše země úplně lhostejná a v podstatě se považují za cokoliv jiného než za Čechy. Je s podivem, že téměř polovině voličů je de facto jedno, že se tu mají sejít potomci Němců, kteří se spolupodíleli na obsazení Československa, smrti více jak 340 000 krajanů. Ještě těsně před koncem války stáli na straně nacisty Hitlera a Slovany považovali za méněcennou podrasu. Jejich následný odsun byl nutností a možná pro mnohé i záchranou před oprávněným lynčem.
Seznam těch, kteří volají po usmíření, je dlouhý. Vzhledem k tomu, že nám Německo dosud nevyplatilo válečné reparace, s ohledem na vítání Hitlera Sudeťáky a jejich tehdejší chování k dosavadním sousedům, je jakékoliv usmíření z naší strany nemožné. Křivdy, kterých se dopouštěli Němci na nás, jsou s odsunem nesrovnatelné a mnohem větší. Navíc samotný Posselt se stylizuje do podoby Hitlera, čímž se hlásí k jeho památce. Ani příjezd bavorského premiéra Södera, dalšího odpůrce Čechů a Benešových dekretů, kterého navíc Petr Pavel pozval den po sjezdu na Pražský hrad, není možno vnímat pozitivně. Jde o výsměch české státnosti, svrchovanosti a hrdosti. Každý tu vzpomíná na rok 1968, i přes minimální účast Rusů na tehdejší „solidární výpomoci“ vojsk Varšavské smlouvy tu dosud existuje protiruská hysterie, ale za zabíjení Čechů za 2.světové války se snad máme Sudeťákům omlouvat? Extrémem byl navíc názor, kdy jistému pánovi vadilo, že Němci prohráli válku a že by nám pod nimi bylo lépe. Tuší ten tupec, že by nás časem Germáni vyhladili úplně?
Kolaborací s nacisty proslula už rodina Havlů. Blízko k nim měli Schwarzenbergové, nyní se k nim hlásí velká část naší politické scény a médií. Začalo to podporou nacistického kyjevského režimu a adorací Bandery či Vlasovců, obrovskou nenávistí k Ruské federaci, pokračuje to vítáním Landsmannschaftu. V podstatě celá opozice ignoruje většinu ve Sněmovně a hlásí se tím k Hitlerovu odkazu. V jejím čele stojí prezident Pavel a předseda Senátu Vystrčil. Ten se dokonce na sněm do Brna pozval. Stejně tak předseda Top09 Havel. Zapomenout nesmíme ani samozvané kulturní elity a zcela jistě se přidají i média. Dominik Hašek už se také ztrapnil, když Sudeťáky nazval jako spoluobčany a vítá je zde.
Chování opozice vnímáme stejně jako celý sjezd, tedy jako provokaci nejtěžšího kalibru. Cokoliv udělá současná vláda, je přesným opakem toho, jak uvažuje bývalá Pětikoalice. Jestliže byla společnost rozdělena, pak nyní je obraz dvou politických břehů doslova ukázkou naprosto protichůdného uvažování. Jsme si jistí skutečností, kdyby se vláda rozhodla uvítat Posseltovu partičku, Fialovci a hradní kašpar či Milion chvilek by volali po zákazu sněmu sudetského Landsmannschaftu. Takže po odsouzení sešlosti vládní koalicí musí ta bývalá naopak jásat nad blížící se akcí. A nejlépe se přijet poklonit. Nechat psát Seznam, Forum24 a vysílat veřejnoprávní média o vstřícnosti Němců, vysvětlovat, že to tenkrát nemysleli špatně a vlastně nás chtěli ochránit před Sověty.
Je mi na zvracení. Jsem Čech pyšný na Přemysla Otakara II., Karla IV., na husity a Žižku, rád si přečtu informace o významu Československa z období 1.republiky. Vážím si českých letců startujících z Anglie či pozdějšího armádního generála a prezidenta Ludvíka Svobody. I přes negativní postoj ke komunistům mne těšilo, že jsme byli na špici mezi státy RVHP a po listopadu 1989 bez zásadních dluhů. S Havlem přišly nejdříve euforie, později rozladění a nakonec zklamání, za které mohla nastupující politická reprezentace nemající národní hrdost. Ovšem to, co je nyní na straně opozice, to je prostě bída a neštěstí. Dost možná se jedná o vlastizradu, jen tu chybí někdo, kdo by ji potrestal. Přidávám se tak k těm, kteří protestují proti této akci a prosím, zapamatujte si každého, kdo pro ni zvedl ruku. Takový člověk nemá o Českou republiku a její občany žádný zájem a je ochoten nás vyměnit za pár eur.
Jindřich Kulhavý
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2026/05/1_nac_0.jpg425850Jana Černeková-ŠiketováJana Černeková-Šiketová2026-05-18 16:56:052026-05-18 16:56:05Jindřich Kulhavý:To musí být provokace
Pavel J. Hejátko : Sudetoněmecký landsmanšaft – dekadentní návrat domů
10. 05. 2026
Historie v českém podání bohužel často není jen vědou, ale i ubrečenou pohádkou o věčné oběti, která jen pasivně čeká, ke komu se přitulí, aby přežila. Název „Návrat domů“ v souvislosti se Sudetoněmeckým landsmanšaftem, tak není pro Čechy jen enigmaticky oprávněnou zlostí za napáchaná příkoří, je to i brutálně nepříjemně nastavené zrcadlo. Zrcadlo, které neodráží jen tváře tuzemských a exilových hrdinných odbojářů, ale i tváře pilných a šikovných dělníků v nacistické zbrojnici, kteří se v květnu 1945 bleskově převlékli z montérek Wehrmachtu do pásek Revolučních gard, aby zakryli kolaboraci krví svých sousedů. Tento „návrat“ tak vnímají Češi nejen jako hrozbu pro své domovy, ale i pro svou pečlivě pěstovanou iluzi o morální čistotě národa, který se také bohužel po šest let podílel na hladkém fungování vyhlazovací mašinérie.
Protektorát: Nejvýkonnější dílna Třetí říše
Zatímco se Evropa topila v krvi a popelu, v „srdci Evropy“ se pilně, poctivě a v továrnách i za přídavky na jídlo, pracovalo. Český dělník byl pro Hitlera a Heydricha strategickým pokladem. Byl disciplinovaný, technicky brilantní a jeho „odboj“ se povětšinou omezoval jen na drobné krádeže materiálu, zatímco z bran továren vyjížděly tisíce bezchybných strojů. Před 15. březnem 1939 fungoval tuzemský průmysl na čtvrtinu kapacity, ale pod křídly Říše zažil nevídaný boom. Němci získali přístup ke kolosální kapacitě, která jim umožnila vybavit 35 divizí materiálem, jenž byl srovnatelný s celou tehdejší britskou produkcí. Česká ekonomika se v rámci Protektorátu samozřejmě stala integrální součástí německého válečného úsilí. Klíčovým faktem zůstává, že naprostá většina z oněch 360 000 zavražděných Čechů (s výjimkou Židů v transportech) nebyla „náhodnými kolemjdoucími“, ale aktivními komunisty, odbojáři nebo lidmi, kteří se přímo znelíbili Říši svou neochotou s ní spolupracovat. Říše totiž nepotřebovala mrtvé české dělníky, potřebovala jejich klid na práci pro Wehrmacht.
Hetzer jako symbol české „šikovnosti“ a kolaborace
Jestli jsou pro Vás naše překlady přínosem, zvažte přispěním.
Děkujeme všem, kteří nám ekonomickou podporu pomáháte překládat další videa. – i 10 Kč za shlédnutí nám může pomoci.
Děkujeme, redakce VOLNÉHO blogu.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2026/05/sudetonemecky-landsmansaft-1024x1024-1.webp10241024Jana Černeková-ŠiketováJana Černeková-Šiketová2026-05-12 19:08:582026-05-12 19:08:58Pavel J. Hejátko : Sudetoněmecký landsmanšaft – dekadentní návrat domů
Tuž další mikrovyprava je za nama, tentokrat to bylo do Bosny, kaj sem byl naposledy před „koronopodfuckem“. Už tenkrat to bylo nadherne a neuvěřitelne, jak Srbi a Chorvati maju neuvěřitelny vztah k životu. Možna to je tym, jake hruzy zažili ve valkach v devadesatkach, možna to je tym, že konflikt nebyl vyřešeny, ale enem utlumeny a Bosna není samostatnym statem, ale protektoratem EU. V čele statu je předsednictvo složene z Chorvata, Srba a Bosňaka (Bosňak je zase Chorvat nebo Srb, enem vyznavajici Islam) a střidavě jeden z nich robi hlavu statu. Centralni vlada sice existuje, ale jeji pravomoce su omezene, bo stat není řizeny z centra, ale z několika urovni, bo stat je rozděleny na dvě entyty – Republiku srbsku a Federaci Bosny a Hercegoviny. Ve Federaci žiju Chorvati a Bosňaci, keři se mezi sebu nemaju radi, v devadesatkach proti sobě bojovali a dohromady se dali enem proto, že je k temu přinutili ameryčti protektoři, aby mohli společně bojovat proti Srbum. V Republice srbske žiju Srbi a Bosňaci, keři se tež mezi sebu nemaju radi. A Chorvati a Srbi se tež mezi sebu nemaju radi.
Už v tem mate pořadny gulaš? Tak ještě přitlačim na pilu – Republika srbska a Srbska republika su naprosto rozdilne statni utvary. A Bosna a Hercegovina a Federace Bosny a Hercegoviny su tež naprosto rozdilne utvary. Mimochodem, současti statu BiH je eště region Brčko. Ten nepatři ani pod Republiku srbsku, ani pod Federaci Bosny a Hercegoviny, ale ma zvlaštni status, takže vlastně nepatři nikomu. Jak Republika srbska, tak Federace maju navíc vlastni vladu, parlament a instytuce. Federace BiH je navíc rozdělena na 10 kantonu, kere maju vlastni spravu.
Tuž jak? Už je gulaš dobře ochuceny? Tak eště cosik na zavěr.
Bosna a Hercegovina je protektoratem EU, bo kromě vyše uvedeneho existuje funkce „Vysokeho představitele“. Jak je vysoky, to nevim, ale jmenuje ho „Rada pro implementaci miru“. To su paradoxy, co? Tento „Vysoky představitel“ (nevim, čemu se EU boji slova řišsky protektor) ma mimořadne pravomoce, bo može rušit zakony, odvolavat zvolene polityky a prosadit jakekoliv rozhodnuti, kere ho napadne. Současnym protektorem je německy polityk Christian Schmidt. To je dobře. Mam rad, když se funkcim věnuju narody, kere s nima maju hystorycke zkušenosti.
Ale když přijedete do Bosny, nic z vyše uvedeneho nemusite vnimat, bo země, lidi, krajina, jidla, piva, gořalky su tak nadherne, že vam budu oči vypadavat z dulku. Doporučuju navštěvu tohoto krasneho kusu světa co nejdřive. Bo stat určeny k likvidaci se dřive nebo později zase stane sudem s petrolejem, kery kdosik zapali, až na to kyvne jakysik stryk z globalnich kruhu.
Zpatečni letenka z Bratislavy do Tuzly vyšla na 750,- Kč.
Extra: Herečka Štěpánka Decastelo trpí nevyléčitelnou nemocí. Zrzavá kráska doplatila na očkování proti Covidu, kvůli kterému trpí velkými záněty, které napadají nejen klouby ale i důležitě orgány v těle.
To je zajimave. Jak by mohlo neškodne očkovani v době koronopodfucku zpusobit jakesik nevylečitelne nemoci? Že by dostala režimni medyja nove notičky?
Ivan Hoffman pro Radio Universum: Válka USA-Izrael s Iránem nebude mít vítěze. To si málokdo uvědomuje. Ale pouze poražené. A těch bude hodně i mezi nezúčastněnými. Bez ohledu na to, jakou podobu bude mít eskalace konfliktu, tak neexistuje žádný reálný scénář, že by Hormuzským průlivem mohly proplouvat lodě s ropou, plynem a vlastně čímkoli, stejně jako před válkou. Obě strany konfliktu mají těžko splnitelné požadavky, a to není nejhorší. Nejhorší je, že nemají možnost z nich ustoupit. Američané chtějí po Iránu, aby kapituloval, stal se americkou kolonií, Irán požaduje po Spojených státech zrušení sankcí, reparace za to, co v Iránu zničily, no a nikdo teď neumí říct, co se ještě v Perském zálivu zničí.
IDNES: Ministr zahraničí a šéf Motoristů Petr Macinka v pořadu Partie Terezie Tománkové na CNN Prima NEWS k odmítané cestě prezidenta Petra Pavla na summit NATO v Ankaře pronesl, že nejde o pomstu. „To není žádné vojenské cvičení lampasáků v záloze,“ pronesl ministr.
Richard Permann: WEF vyhlásilo válku dýchání: „Za vzduch, který dýcháte, budete platit“. Jeden z předních řečníků Světového ekonomického fóra otevřeně přiznal, že občané budou brzy nuceni platit za vzduch, který dýchají, jelikož se kyslík má v rámci programu „Přírodní kapitál“ Světového ekonomického fóra stát dalším zdrojem, který bude ve velké míře zpeněžen a regulován. Lindsey Hooperová, generální ředitelka Cambridge Institute for Sustainability Leadership, učinila toto šokující prohlášení během nedávné prezentace, v níž prosazovala finanční tržní ocenění přírody. Hooperová bez obalu uvedla, že voda, půda a zejména kyslík již nemohou být považovány za zdroje, které jsou lidstvu k dispozici zdarma. Rapidně rychle se blížíme k naplnění scénáře filmu „Vyměřený čas“. Jedinou měnou bude čas, který nám „elity“ vyměří k životu.
Jiří Šatánek: Přijde mi naprosto nechutné, jakým způsobem se tu komentují ukrajinské kecy o potenciálním útoku Ukrajiny na vojenskou přehlídku v Moskvě na Den vítězství 9.5.
Předně, Sovětský svaz porazil fašistické Německo a vyhrál II.sv.v., tu válku, kterou pomáhal Západ Hitlerovi rozpoutat, tu válku, ve které se Hitler „utrhl“ Západu „ze řetězu“, protože to nebyl kretén a pochopil, jaký švindl to s ním Západ hraje.
Tzv. „spojenci“ se začínají vyloďovat v Normandii, když Sověti stojí na hranicí Polska, nechali Sověty krvácet, co možná nejdéle a pak se začali bát, že Sověti osvobodí celou Evropu. Dnes, poté, co většina pamětníku zemřela, je snaha historii úplně překrucovat a vydávat 9.5. za svátek, který je nějak speciálně důležitý jen pro Vóvu, ačkoliv je důležitý pro nás pro všechny, nezávisle od toho, že se tu trapně změnil den oslav na 8.5., dnes se oslavují Banderovci, Vlasovci a esesáci, dnes se znovu hajluje, dnes jsme tam, kde bylo Německo v 30.letech.
Chtít útočit, nebo schvalovat útoky, na podobné oslavy mohou jen teroristé, ale mezi teroristy a zapadními režimy už dnes nelze rozlišit. Chtít útočit na takové oslavy, mohou je úplní idioti, nebo Ukrajinci, protože je zřejmé, že potenciální útok bude tvrdě a násobně potrestán a na prohře Ukrajiny v proxy válce Západu proti Rusku nic nezmění. Ostatně soudím, że Evropa potřebuje být znova osvobozena od fašismu a denacifikována.
Echo24: V Evropě, nyní s výjimkou Francie, v obrovském počtu rostou vysoké větrné turbíny, které značně mění krajinu. Jejich výstavba nezřídka vyvolává odpor místních obyvatel. Pokud doslouží, měly by se demontovat. Demolice je pro jejich vlastníky ale příliš drahá. Němci přišli s řešením. Rezavé nefunkční větrníky začali vyhlašovat za technické památky. Jako první spolková země k takovému kroku přistoupilo Braniborsko, píše deník Bild.
Benjamin Kuras pro Deník TO: Málokdy si uvědomujeme, že demokracie postavená na svobodné a beztrestné výměně informací, bádání a názorů není ani samozřejmá, ani přirozená, ani všeobecně žádaná. Totalita je vždy jen pár let vzdálená a přichází setrvačností, když přestaneme svobodu denně praktikovat a bránit – připomínal Ronald Reagan.
Elisabeth Sabaditsch-Wolff, v roce 2010 odsouzená rakouským soudem za (do té doby v moderní demokracii neznámý) trestný čin „znevažování náboženské doktríny“. Tento trestný čin, žalovaný jako „projev nenávisti“ partou progresivních novinářských udavačů, spáchala přednáškou o dějinách islámu, jež měla důkladně nastudovány a zažity z diplomatických misí v islámských zemích. Během posluchačské diskuse zmínila, že Mohamed ve věku 54 let pohlavně obšťastňoval devítiletou manželku, jak je zaznamenáno v islámských posvátných spisech a všemi muslimy uznáváno, mnohými kopírováno. A že by tedy podle dnešních evropských zákonů byl klasifikován jako pedofil. Rakouský soud jí vyměřil pokutu 480 eur plus soudní výdaje.
Elisabeth (známá u svých fandů jako ESW) se odvolala k Evropskému soudu pro lidská práva. Ten v roce 2019 rozsudek potvrdil výnosem, že její sdělení „by mohlo budit náboženskou netoleranci“, mohlo by být vykládáno jako „úmysl demonstrovat, že Mohamed není hoden uctívání“, že tudíž „může být legitimně shledáváno nekompatibilní se svobodou myšlení, svědomí a víry a nebýt chráněno zákonem o svobodě projevu“. Prokázaný fakt byl soudem reklasifikován na „názorový exces“. Objektivní se stalo subjektivním, beztrestné trestným.
Nad moderním právem evropským převládlo středověké islámské právo šaria, které tentýž soud pro lidská práva před lety několikrát označil za nekompatibilní s právem evropským. Rozsudek byl konečný a neodvolatelný.
Případ ESW, prakticky nepovšimnutý a nenapadený mainstreamovými médii, která měla už tam řinčet na poplach, odstartoval trend umlčování, jak mocenské struktury zjišťovaly, že jim to prochází. Rozsudek nastoloval cosi středověkého: odsouzení navzdory prokázání neviny. Elisabeth svůj výrok dokumentovala islámskými texty, tedy prokázala jeho pravdivost. Nikdo se nepřihlásil jako poškozený jejím výrokem. (Není oběť, není zločin, pravívalo kdysi evropské právo.)
Trestným se stalo už jen něco, co „by mohlo budit“, „mohlo být vykládáno“, „může být shledáváno“. Po tomto precedentu může být odsouzen kdokoli za cokoli. Jak se to dělá, dokumentuje ESW ve svých dvou knihách The Truth is No Defense (Pravdou se neobhájíte) a Truth Was My Crime: A Life Fighting for Freedom (Pravda byl můj zločin: život v boji za svobodu). Aby váš projev byl trestný, nemusí už být lživý, pobuřující nebo hrozivý. Stačí, když narušuje nebo zpochybňuje oficiálně nastolený „narativ”, či dokonce jen klade „nevhodné“ otázky.
Těch pár vět, které před časem pronesl v Poslanecké sněmovně, jsem vnímal velice pozitivně a myslím, že nás bylo mnoho, kteří jsme to kvitovali, a kdyby následovaly i reálné činy, tak mu všichni nejen odpustí, ale zatleskají mu. Bohužel mám obavy, že to byla jen slova. Respektive si nemyslím, že by v tu chvíli záměrně lhal, ale mám pocit, že jeho sebereflexi v rámci doby covidu vnímá on sám jako něco, co už je dávno za námi. Že je to skončená kapitola. Jenže není a v tom je ten problém. Na ministerstvu zdravotnictví teď sedí ten samý jako tehdy, na ministerstvu školství jakbysmet. Zrovna tito dva pánové razili v té době tolik nesmyslných a velice negativních direktiv, které se velice neblaze podepsaly ať už na samotném zdravotním stavu společnosti, tak psychice našich dětí. No, a Adamovi Vojtěchovi radí opět podobná skvadra jako i tehdy. Zde se však už jedná o osoby přímo napojené na farmaceutické firmy. A tito lidé by se měli z let 2020–2022 dnes plně zodpovídat.
Jindřich Rajchl: Sudetoněmecký landsmanšaft je nástupnickou organizací Sudetoněmecké strany Konrada Henleina, jež vyháněla naše předky z jejich domovů a výrazně přispěla k rozbití Československa.
Posseltova partička prosazuje cíle, jež jsou naprosto neslučitelné s naší Ústavou a našimi národními zájmy. Proto tady nemají co pohledávat. A každý, kdo jejich sjezd na našem území podporuje, či schvaluje, je čistý kolaborant srovnatelný s Emanuelem Moravcem.
Ivan Hoffman pro Parlamentní Listy: Vracet se do normálu znamená vracet se před křižovatku, kde lidstvo špatně odbočilo. Do sedmdesátých let minulého století! Před dobu, kdy jsme se stali zajatci globálních bank a největších finančních institucí, které ovládly stát, aby sloužil jejich zájmům, nikoli občanům.
V glose „Nepropásněme tuto krizi“ o tom chytře píše Zbyněk Fiala: „Nečekejme svobodu shora, větší šance je dole. Decentralizovaná energetika a finance, ekonomika krátkých vzdáleností, větší podíl daňových výnosů do obcí a regionů, družstevnictví, snižování tlaku zahraničního kapitálu, to jsou svobody nejen na papíře… Potřebujeme obnovu masového družstevnictví energetického, výrobního, stavebního, dopravního, finančního a nejrůznějšího dalšího. Malé podniky vlastněné zaměstnanci a obcemi…“
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2025/08/stazeny-soubor.jpg224224Jana Černeková-ŠiketováJana Černeková-Šiketová2026-05-04 15:01:482026-05-04 15:01:48Ladislav Větvička : Pondělní větičky 04.05.2026 – Summit NATO v Ankaře není žádné vojenské cvičení lampasáků v záloze
