Globalistické Světové ekonomické fórum v Davosu hlásá do roku 2050 nutnost dosažení celosvětového cíle „nulových emisí uhlíku“. Pro většinu lidí to zní jako daleká budoucnost, a proto se o něm většinou nemluví. Přesto probíhající transformace od Německa přes USA až po nespočet dalších ekonomik připravují půdu pro vytvoření toho, co se v 70. letech minulého století nazývalo Nový mezinárodní ekonomický řád.

     Ve skutečnosti je to plán globálního technokratického totalitního korporativismu, který slibuje obrovskou nezaměstnanost, deindustrializaci a záměrný hospodářský kolaps. Zvažme si několik souvislostí.

     Světové ekonomické fórum (WEF) Klause Schwaba v současné době propaguje své oblíbené téma – velký reset světové ekonomiky. Klíčem k tomu všemu je pochopit, co globalisté myslí pod pojmem „Net Zero Carbon“ – nulové emise uhlíku do roku 2050.V čele tohoto závodu stojí EU, která má odvážný plán stát se do roku 2050 prvním „uhlíkově neutrálním“ kontinentem na světě a do roku 2030 snížit své emise CO2 nejméně o 55 %.

V srpnu 2020 napsal samozvaný globální vakcinační car Bill Gates na svém blogu o nadcházející klimatické krizi:

„Jakkoli je tato pandemie hrozná, změna klimatu může být ještě horší… Relativně malý pokles emisí v letošním roce jasně ukazuje jednu věc: k nulovým emisím se nedostaneme jen – nebo dokonce hlavně – tím, že budeme méně létat a jezdit autem.“

     Lobby globálního oteplování, která má prakticky monopol na mainstreamová média i sociální sítě, se podařilo přimět velkou část světa k domněnce, že pro lidstvo bude nejlepší do roku 2050 eliminovat uhlovodíky včetně ropy, zemního plynu, uhlí a dokonce i „bezuhlíkovou“ jadernou elektřinu, abychom se snad vyhnuli zvýšení průměrné světové teploty o 1,5 až 2 stupně Celsia. S tím je spojen pouze jeden problém. Je to zástěrka pro ďábelský skrytý záměr.

Původ „globálního oteplování“

      Mnozí zapomněli na původní vědeckou tezi, která měla ospravedlnit radikální změnu našich zdrojů energie. Nebyla to „změna klimatu“. Zemské klima se neustále mění, což souvisí se změnami emisí slunečních erupcí nebo s cykly slunečních skvrn, které ovlivňují zemské klima.

     Na přelomu tisíciletí, kdy se předchozí cyklus oteplování způsobený slunečními paprsky přestal projevovat, Al Gore a další lingvistickým obratem přesunuli narativ z globálního oteplování na „změnu klimatu“. Nyní se vyprávění o strachu stalo tak absurdním, že se každá mimořádná povětrnostní událost považuje za „klimatickou krizi“. Každý hurikán nebo zimní bouře jsou prohlašovány za důkaz, že klimatičtí bohové trestají nás, hříšné lidi vypouštějící CO2.

     Ale počkejte. Celým důvodem přechodu na alternativní zdroje energie, jako je solární nebo větrná energie, a opuštění uhlíkových zdrojů energie je jejich tvrzení, že CO2 je skleníkový plyn, který nějakým způsobem stoupá do atmosféry, kde vytváří pokrývku, která údajně ohřívá Zemi pod ní – globální oteplování. Emise skleníkových plynů podle americké Agentury pro ochranu životního prostředí pocházejí převážně z CO2. Proto je kladen důraz na „uhlíkovou stopu“.

Téměř nikdy se neříká, že CO2 nemůže stoupat do atmosféry z výfuků aut, uhelných elektráren nebo jiných zdrojů způsobených člověkem. Oxid uhličitý není uhlík nebo saze. Je to neviditelný plyn bez zápachu, který je nezbytný pro fotosyntézu rostlin a všech forem života na Zemi, včetně nás. CO2 má molekulovou hmotnost něco přes 44, zatímco vzduch (hlavně kyslík a dusík) má molekulovou hmotnost jen 29.

Měrná hmotnost CO2 je asi 1,5krát vyšší než u vzduchu. To by naznačovalo, že výfukové plyny CO2 z vozidel nebo elektráren nevystoupají do atmosféry nějakých 19 km nad Zem, aby vytvořily obávaný skleníkový efekt.

Maurice Strong

     Abychom pochopili, jaká zločinná akce se dnes odehrává kolem Gatese, Schwaba a zastánců údajné „udržitelné“ světové ekonomiky, musíme se vrátit do roku 1968, kdy David Rockefeller a jeho přátelé vytvořili hnutí, jehož hlavním světovým problémem byla lidská spotřeba a růst populace. Rockefeller, jehož bohatství bylo založeno na ropě, vytvořil v Rockefellerově vile v italském Bellagiu neomalthusiánský Římský klub. Jejich prvním projektem bylo financování cinknuté studie na MIT nazvané Limity růstu v roce 1972.

    Klíčovým organizátorem Rockefellerova programu „nulového růstu“ na počátku 70. let byl jeho dlouholetý přítel, kanadský naftař Maurice Strong, rovněž člen Římského klubu. V roce 1971 byl Strong jmenován náměstkem ministra Organizace spojených národů a generálním tajemníkem stockholmské konference ke Dni Země v červnu 1972. Byl také správcem Rockefellerovy nadace.

     Maurice Strong byl jedním z prvních propagátorů vědecky nepodložené teorie, že emise způsobené člověkem z dopravních prostředků, uhelných elektráren a zemědělství způsobují dramatický a zrychlující se nárůst globální teploty, který ohrožuje civilizaci, tzv. globální oteplování. Vymyslel pružný termín „udržitelný rozvoj“.

Jako předseda stockholmské konference OSN ke Dni Země v roce 1972 prosazoval Strong snížení počtu obyvatel a životní úrovně na celém světě, aby „zachránil životní prostředí“. O několik let později tentýž Strong prohlásil:

„Není jedinou nadějí pro planetu, že se industrializované civilizace zhroutí? Není to naše odpovědnost, abychom to způsobili?“

     To je agenda, která je dnes známá jako Great Reset nebo OSN Agenda 2030. Strong dále vytvořil Mezivládní panel OSN pro změnu klimatu (IPCC), politický orgán, který prosazuje neprokázané tvrzení, že emise CO2 způsobené člověkem brzy uvrhnou náš svět do nezvratné ekologické katastrofy.

Spoluzakladatel Římského klubu Dr. Alexander King o několik let později ve své knize První globální revoluce přiznal zásadní podvod jejich ekologického programu. V knize uvedl: 

„Při hledání nového nepřítele, který by nás sjednotil, jsme přišli na myšlenku, že znečištění, hrozba globálního oteplování, nedostatek vody, hladomor a podobně… Všechna tato nebezpečí jsou způsobena lidskou činností a překonat je lze pouze změnou postojů a chování. Skutečným nepřítelem je tedy lidstvo samo.“

     King připustil, že „hrozba globálního oteplování“ je pouhým trikem, který má ospravedlnit útok na lidstvo jako takové. Nyní se to prezentuje jako Great Reset a lest s nulovými emisemi oxidu uhličitého.

Katastrofa v oblasti alternativní energie

      V roce 2011 Angela Merkelová a německá vláda na radu Joachima Schnellnhubera z Postupimského institutu pro výzkum dopadů na klima (PIK) v rámci vládní strategie z roku 2001 nazvané Energiewende (Energetický obrat) zavedly úplný zákaz výroby elektřiny z jádra do roku 2022, aby se Německo mohlo spolehnout na solární a větrnou energii a další „obnovitelné zdroje“. Cílem bylo, aby se Německo stalo první průmyslovou zemí, která bude „uhlíkově neutrální“.

      Tato strategie se stala ekonomickou katastrofou. Z jedné z nejstabilnějších, nejlevnějších a nejspolehlivějších sítí na světě se dnes Německo stalo nejdražším výrobcem elektřiny na světě. Podle německého sdružení energetického průmyslu BDEW bude Německo nejpozději do roku 2023, kdy se uzavře poslední jaderná elektrárna, čelit nedostatku elektřiny.

     Zároveň se postupně přestává používat uhlí, které je největším zdrojem elektrické energie, aby se dosáhlo nulových emisí uhlíku. Tradiční energeticky náročná průmyslová odvětví, jako je výroba oceli, skla, základních chemikálií, papíru a cementu, čelí prudkému růstu nákladů a zavírání nebo offshoringu a ztrátě milionů kvalifikovaných pracovních míst. Energeticky neefektivní větrná a solární energie dnes stojí přibližně 7 až 9krát více než plyn.

     V porovnání s tropickými zeměmi má Německo málo slunce, a proto se za hlavní zdroj ekologické energie považuje vítr. K výrobě solárních nebo větrných elektráren je zapotřebí obrovské množství betonu a hliníku. K jejich výrobě je zapotřebí levná energie – plyn, uhlí nebo jaderná energie. S jejím postupným vyřazováním se náklady stávají neúnosnými, a to i bez dodatečných „uhlíkových daní“.

    V Německu již stojí přibližně 30 000 větrných turbín, což je více než kdekoli jinde v EU. Obří větrné turbíny mají vážné problémy s hlukem nebo infrazvukem, které ohrožují zdraví obyvatel v blízkosti těchto obrovských staveb, a s povětrnostními vlivy a škodami způsobenými ptáky. Odhaduje se, že do roku 2025 bude třeba vyměnit 25 % stávajících německých větrných mlýnů a že likvidace odpadu představuje kolosální problém. Na společnosti jsou podávány žaloby, protože občané si uvědomují, jakou katastrofou jsou. Deutsche Bank nedávno přiznala, že k dosažení cílů do roku 2030 bude muset stát vytvořit „ekologickou diktaturu“.

    Německá snaha ukončit do roku 2035 dopravu na benzin nebo naftu ve prospěch elektronických vozidel je zároveň na cestě ke zničení největšího a nejvýnosnějšího německého průmyslového odvětví, automobilového průmyslu, a ke zrušení milionů pracovních míst. Vozidla poháněná lithium-iontovými bateriemi mají celkovou „uhlíkovou stopu“, když se započítají dopady těžby lithia a výroby všech dílů, horší než dieselová auta.

    Množství elektřiny potřebné pro bezuhlíkové Německo do roku 2050 by bylo mnohem vyšší než dnes, protože miliony nabíječek baterií budou potřebovat elektřinu ze sítě. Nyní Německo a EU začínají zavádět nové „uhlíkové daně“, které mají údajně financovat přechod na nulové emise uhlíku. Tyto daně pouze ještě více zdraží elektřinu a energii a zajistí rychlejší kolaps německého průmyslu.    

Depopulace

     Podle těch, kdo prosazují agendu nulových emisí uhlíku, je to přesně to, co si přejí: deindustrializace nejvyspělejších ekonomik, promyšlená desetiletí trvající strategie, jak řekl Maurice Strong, která má vést ke kolapsu průmyslových civilizací.

    Obrátit současnou světovou průmyslovou ekonomiku zpět k dystopii, kde se topí dřevem a větrníky a kde se výpadky proudu stávají normou, jako je tomu nyní v Kalifornii, je nezbytnou součástí transformace Great resetu v rámci Agendy 2030: Globálního paktu OSN pro udržitelnost.

    Poradce Merkelové pro klima Joachim Schnellnhuber v roce 2015 jako Františkův jmenovaný člen Papežské akademie věd představil radikální zelený program papeže Františka, encyklický list Laudato Si . A radil EU v oblasti její zelené agendy. V rozhovoru z roku 2015 Schnellnhuber prohlásil, že „věda“ nyní určila, že maximální únosná kapacita „udržitelné“ lidské populace je přibližně o šest miliard lidí méně:

„Velmi cynicky řečeno, je to triumf vědy, protože jsme konečně něco stabilizovali – konkrétně odhady únosnosti planety, a to pod 1 miliardou lidí.“

      Za tímto účelem je třeba demontovat průmyslový svět. Christiana Figueresová, přispěvatelka do agendy Světového ekonomického fóra a bývalá výkonná tajemnice Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, odhalila skutečný cíl klimatické agendy OSN na tiskové konferenci v Bruselu v únoru 2015, kde prohlásila: „Je to poprvé v historii lidstva, kdy si klademe za úkol cíleně změnit model ekonomického rozvoje, který vládl od průmyslové revoluce.“

    Výroky Figueresové z roku 2015 dnes zopakoval francouzský prezident Macron na lednovém Světovém ekonomickém fóru v Davosu v roce 2021, kde prohlásil, že „za současných okolností již není možné uplatňovat kapitalistický model a otevřenou ekonomiku“. Macron, bývalý bankéř Rothschildů, prohlásil, že „jedinou cestou, jak se z této epidemie dostat, je vytvořit ekonomiku, která se více zaměří na odstranění rozdílů mezi bohatými a chudými“.

    Merkelová, Macron, Gates, Schwab a jejich přátelé toho dosáhnou tím, že sníží životní úroveň v Německu a OECD na úroveň Etiopie nebo Súdánu. To je jejich dystopie s nulovými emisemi uhlíku. Výrazné omezení letecké dopravy, automobilové dopravy, pohybu lidí, uzavření „znečišťujícího“ průmyslu, to vše za účelem snížení emisí CO2. Je zvláštní, jak příhodně pandemie koronaviru připravuje půdu pro Great Reset a Agendu OSN 2030 Net Zero Carbon.

Zdroj: www.geopolitics.co