Jak řešit krize? Evropská unie má řešení na všechny problémy. Univerzálním východiskem jsou zákazy, příkazy a omezení. Bez ohledu na to, jak hloupé a nelogické to je. Stačí si uvědomit, že EU představuje asi jedno procento celého světa. Typickým příkladem je zákaz plastových brček v EU v kontrastu s tunami plastového odpadu nahrnovaného do moře v Asii a Jižní Americe. Když člověk sleduje to, co se z EU ozývá, dalo by se dojít k názoru, že Evropská unie zvažuje zavedení limitu na počet aut na obyvatele.

Klima je výmluva, jde o co největší moc nad běžnými občany

Vše v rámci řešení takzvané klimatické krize. Tato samotná myšlenka vyvolává mnoho otázek a pochybností. V reálu nejde o dopravu, ale o moc a totalitní nadvládu na obyvateli EU. Snahou je udržet je doma na uzdě, pěkně sevřené v kleštích. Je tady snad někdo, kdo neviděl film Matrix? Evropská unie se tedy snaží nalézt různá opatření ke snižování emisí skleníkových plynů. Mezi těmito opatřeními se objevují i návrhy na omezení počtu aut v Unii a podpora hromadné dopravy, jako je ta autobusová a vlaková. Pro řadu lidí je představa života bez osobního auta nereálná. Rodiče s těžce nemocnými dětmi. Pečovatelé o staré lidi. Jen tak namátkou… Příkladů jsou stovky.

i

Z jiného úhlu pohledu – nejde jen o dopravu, ale o svobodu. O kterou EU běžné lidi víc a víc připravuje. Chcete jet o víkendu jen tak na výlet do Alp nebo na otočku k moři? Smůla, nepojedete, ale smíte povoleným hromadným transportem do nějaké unijní frikulínské evropské metropole. Místo autem na Nordschleife třeba vlakem do Bruselu. Jistě, zavedení limitu na počet aut by znamenalo omezení osobní mobility a komplikace v každodenním životě. Zatím není jasné, jak by mohla Evropská unie realizovat a vynutit omezení počtu aut v rámci svých členských zemí.

Až Evropská unie zakáže auta se spalovacími motory, plán je jasný. Porsche začne vyrábět obytné přívěsy

Představa, že každá domácnost by mohla mít povoleno pouze jedno auto, či dokonce jedno auto na dva domy, vyvolává otázky ohledně praktické proveditelnosti a dopadu na každodenní život občanů. Salámová metoda funguje. Není třeba určovat počet aut na domácnost. Stačí zakázat spalovací motory, držet elektromobily extrémně drahé a rázem je vyřešeno. Stačí si představit, kolik aut bude za pár let třeba na pražském Jižním městě. Ten, kdo dosáhne dnes na ojetinu za sto tisíc, bude v době elektrické chodit pěšky. Anebo jezdit hromadnou dopravou.

Lidé budou chodit pěšky, znečišťování továrnami to nezastaví

Diskuze o této problematice může sice pokračovat, klidně ve jménu hledání vyváženého přístupu. Takového, který zohlední nejen ochranu životního prostředí, ale také potřeby a možnosti občanů. Nebude to ale k ničemu. Ne dokud třeba Indie nebo Čína dál budou produkovat emise v takové míře, že je proti nim to, co vyprodukuje osobní doprava, zanedbatelné. V každém případě se jedná o kontroverzní téma, které vyvolává rozdílné názory a vyžaduje podrobnou diskusi mezi různými zainteresovanými stranami.

i

Existuje zásadní otázka, zda by omezení počtu aut skutečně vedlo ke snížení emisí skleníkových plynů a zlepšení životního prostředí. Odpovědí je „ne“. Automobily mají zanedbatelný vliv na globální emise CO2. Někteří odborníci tvrdí, že by bylo efektivnější zaměřit se na inovace v automobilovém průmyslu a podporovat vývoj ekologičtějších vozidel než omezovat osobní mobilitu. Je to smysluplné jen z části. Prostě proto, že doprava zabírá v koláči světových emisí CO2 minimální dílek velký jen pár procent. Klimatická krize je naléhavým problémem, ale omezení počtu osobních aut nic neřeší. Jen zvyšování vlivu EU a omezování svobody běžných lidí.