A pak začala ta umírněná opozice dávat na jůtub videa s popravami.
Vynořil se džihádista John, začalo se masově podřezávat, střílet, křižovat, upalovat (třeba toho jordánského pilota), přejíždět takovými pásy, střílet do hlav… vynalézavost a kreativita byla v tomto ohledu obrovská a všechny ty kecy o Bílých přilbách pak už přestaly fungovat. Ještě to chvíli doháněli těmi chemickými útoky, ale už to nemělo tu správnou prozápadní šťávu, protože umírnění lidojedi se svojí krvežíznivostí chlubili před celým světem.
Proč to tak bylo? Inu, původně marginální protiasadovská opozice postupně zvedla hlavy. Byla materiálně i finančně vyfutrovaná, dostalo se jí kvalitního amerického výcviku, svedla řadu úspěšných bitev s nepřáteli, zabrala rozsáhlá území, věřili, že konečné vítězství je jen otázkou času a své protektory prostě přestali poslouchat.
Měli vlastní cíle. Takové, ze kterých by jejich sponzoři blili hrůzou, kdyby o nich věděli. A tak se zapřeli, říkali těm McCainům, co chtěli slyšet, brali od nich peníze i zbraně a když už měli pocit, že dostali všechno potřebné, tak se prostě odkopali a začali dělat to, co chtěli od začátku. Vraždit ve velkém a přinést světu další krvavou a šílenou utopii, aby se zařadili na čestné místo vedle Pol-Pota a podobných syčáků.
Nakonec museli i Američani dát od ISIL ruce pryč a ocitli se pod tlakem nepříjemné pravdy, že v Sýrii nikdy žádná umírněná opozice nebyla, jen vrazi, násilníci a jiní gauneři. Vzdávali se svých cílů velice neradi a trvalo to ještě hodně dlouho. Dodnes jsou tam nasáčkovaní, dodnes tam mají své prstíky, ale už tam nemají ty hejly, kteří by byli ochotni prolévat za USA krev. Už to prostě nejde. Informace postupně prokapávaly, jednotliví aktéři se postupně odkopávali a dneska tam hlavní slovo mají Turci, Rusové, Asad, Írán a Izrael. Američani tam sice nasypali nejvíc peněz, ale dopadlo to jako obvykle. Sice to maskovali, jak jen to šlo, ale nakonec všechno vyjde najevo.
Nepřijde vám Ukrajina jako totéž?
Včera jsme se od Pavla Šika dozvěděli, že Zalužný s naší vládou podepsal už měsíc před vypuknutím války dohodu o léčení zraněných ukrajinských vojáků. To znamená, že se musela vyjednávat ještě mnohem dřív. Dokonce se možná vyjednávala už za předchozí vlády, ale Babiš se Zemanem se zdráhali do toho jít. Možná je přesně tohle ten důvod, proč se musela vrátit do hry aféra Vrbětice.
Angela Merkelová také naplno řekla, že Minské dohody měly jen Ukrajině získat čas na pořádné vyzbrojení. Jak do toho zapadá ten nevyprovokovaný ruský útok?
Stejně tak už před válkou angažovala vláda hentoho Klímu pro boj s dezinformacemi a zřejmě to byl právě on, kdo zařídil vypnutí těch údajně dezinformačních webů přesně ve správnou chvíli.
Teď nám zase vystrčili růžky ukrajinští banderovci a to tak moc, že z toho v Polsku začali zvracet. Ve Lvově má Bandera velký pomník. V Kyjevě se k Babímu Jaru dostanete po třídě Stěpana Bandery, pak přes most a pak po ulici Romana Šuchevyče.
Pamatujete na ten jednotný mediální obraz ubohé napadené Ukrajiny a nevyprovokované ruské agrese? Ani slovo o předchozím dělostřeleckém ostřelování Doněcka. Ani slovo o ukrajinském nacionalismu, který má kořeny, ze kterých bylo špatně i ostříleným hrdlořezům z SS. Byly to jen maličké střípky které tu a tam prokapávaly ven. Hlasy ala Tereza Spencerová, že ono to nebude tak přímočaré, jak líčí média, měly být pro jistotu rovnou kriminalizovány.
Hele, Rusko se tam v Sýrii angažovalo… To by bylo, aby si tamodtud neodnesli spoustu poučení.
Například to, že se nepřítel nejdřív musí odkopat. Nejprve musí párkrát zvítězit, nabrat jistotu, musí dojít k názoru, že celkové vítězství je jen otázkou času a v té eufórii se musí odhalit. Dokud ISIL vraždil někde potají, tak měli plnou americkou podporu a peníze se jen hrnuly. Ale jak si začali být jistí a rozhodli se, že už se mohou začít chlubit, byl to začátek jejich konce.
Teď se nám začali chlubit Ukrajinci. Přece vítězí, ne? Maršál Petrla a další analytici nám vysvětlují, že je vše na nejlepší cestě, za chvíli bude ofenzíva na Melitopol a do léta bude celé ukrajinské území osvobozené. Oni tomu věří. Rusko je přece slabé a neschopné. Takže proč schovávat své pravé záměry? Už je možné přijít s vlastními cíly. Je možné se konečně zaměřit na to, o co přece vždycky šlo. Vybudovat tu čistou Ukrajinu, tak jak si to Bandera přál. Už není třeba předstírat umírněnost a loajalitu k západním hodnotám.
Nešlo Rusům náhodou celou dobu o tohle? Že nejprve je nutné opravdu jasně ukázat, jaký doopravdy je ukrajinský režim a pak teprve ho bude možné porazit? Že není možné zvítězit proti celé ekonomické síle Západu, ale je možné zabrat nějaké bojiště na cizím území a tam předstírat slabost, dokud se nepřítel nedostane do euforie a nezačne realizovat svoje plány. Je zapotřebí ukázat nejen Američanům, ale i obyčejným Ukrajincům, co si zvolili a co podporují. Až začnou lidi na Západě zvracet hrůzou z toho, co zaplatili, pak se situace změní.
Jasně, velká média to budou ještě dlouho zakrývat. Ještě existuje hodně nástrojů, jak dělat z Ukrajiny skvělou a ojrohodnotnou zemi. Informace zatím jen prokapávají a je zatím snadné je zamaskovat. Ale přesto… Zalužného fotka s Banderou už žije svým životem. Morawiecky na plnou hubu řekl, že se mu oslavy Banderových narozenin moc nelíbily. Dokonce i na Britských listech se objevil první článek, který jako by z oka vypadl dávným textům o válce v Sýrii.
Nakonec se ukázalo, že Tereza Spencerová měla o Sýrii pravdu… totéž se jednou ukáže i ohledně Ukrajiny. Jsou tam stejně umírnění lidojedi. Ne, všichni Ukrajinci takoví nejsou. Dokonce bych řekl, že většina jich taková není. Ale banderovský démon už tam poletuje, přestává se maskovat a podporu má stále větší.
