Injekce vysokých dávek vitaminu C prokazatelně ničí rakovinu

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

19.2.2014 Ethan Huff

(NaturalNews) Převratný nový výzkum potenciálu vitaminu C v boji proti rakovině se dostal na stránky recenzovaného časopisu Science Translational Medicine . Tým výzkumníků z University of Kansas údajně testoval účinky vitaminu C podávaného ve vysokých dávkách intravenózně na skupině lidských subjektů a zjistil, že účinně eradikuje rakovinné buňky, zatímco zdravé buňky ponechává nedotčené.

Na základě dřívějšího výzkumu, který v 70. letech 20. století propagoval zesnulý Linus Pauling, chemik z Oregonské státní univerzity, který je dnes uznáván jako přední světový zastánce terapeutického vitaminu C, nový výzkum zahrnoval injekce vysokých dávek vitaminu C do lidských ovariálních buněk. Testy byly prováděny in vitro v laboratoři a také přímo na myších a skupině 22 lidských subjektů.

Podle BBC News testy ukázaly příznivé výsledky u všech tří modelů, protože vitamín C účinně cílil na buňky rakoviny vaječníků a přitom se vyhýbal zdravým buňkám. Výhody vysokých dávek vitaminu C byly pozorovány také ve spojení s konvenční chemoterapií, která ničí všechny buňky, zdravé i maligní, což nakonec vede ke smrti pacienta.

„Pacienti hledají bezpečné a levné možnosti v léčbě rakoviny,“ uvedla Dr. Jeanne Drisko, spoluautorka studie, pro BBC News ohledně zjištění. „Intravenózní vitamín C má tento potenciál na základě našeho základního vědeckého výzkumu a raných klinických dat.“

Výzkumníci připouštějí, že více pokusů na lidech s nitrožilním vitamínem C je nepravděpodobné, protože farmaceutické společnosti si vitamíny nemohou patentovat

Další krok pro tento typ výzkumu by obvykle zahrnoval použití stejných parametrů v rozsáhlé klinické studii na lidech, aby se zjistilo, zda je lze replikovat a potvrdit. I když je tato nová studie nepochybně sama o sobě přesvědčivá, překážky k získání širokého přijetí jejích zjištění zahrnují jejich replikaci v mnohem větší velikosti lidského vzorku.

Ale to se ve skutečnosti nemusí nikdy uskutečnit. A důvodem, říká výzkumný tým, je to, že takové pokusy vyžadují velké finanční prostředky, které obvykle pocházejí od farmaceutických společností, které mají zájem o vývoj patentovaného léku. Jinými slovy, farmaceutické společnosti se jen stěží zajímají o propagaci léčivých přínosů přírodních látek, jako je vitamín C, která decimuje konvenční rakovinový průmysl v hodnotě mnoha miliard dolarů, pokud se prozradí jeho přínos.

„Vzhledem k tomu, že vitamín C nemá žádný patentový potenciál, jeho vývoj nebude podporován farmaceutickými společnostmi,“ říká Qi Chen, hlavní autor nové studie. „Věříme, že nadešel čas, aby výzkumné agentury energicky podpořily promyšlené a pečlivé klinické studie s nitrožilním vitamínem C.“

Reakce konvenčního lékařského průmyslu na tato a podobná zjištění v průběhu let nebyla nic menšího než posměšná, což se dalo očekávat. Musíme racionalizovat desetiletí ohlašující rakovinupacienti přes rukavici chemoterapie, ozařování a chirurgie – s tristními výsledky – zatímco ignorování přirozených alternativ boje proti rakovině, jako je vitamín C, je pro tento mocný, vysoce ziskový průmysl těžko spolknoutelnou pilulkou, která by byla raději, kdyby všichni taková zjištění ignorovali, než přemýšlet o nich kriticky.

„[A]skorbát je zpracováván tělem různými způsoby, když je podáván orálně a intravenózně,“ píše Heidi Ledford pro Nature o této běžně nepochopené odchylce. Ukázalo se, že lékařsko-průmyslový komplex záměrně kazí konverzaci o vitaminu C tím, že smotává zřetelné účinky těchto velmi odlišných cest dodávání.

„Orální dávky [vitaminu C] působí jako antioxidanty, které chrání buňky před poškozením způsobeným reaktivními sloučeninami, které obsahují kyslík. Ale vitamín C podávaný intravenózně může mít opačný účinek tím, že podporuje tvorbu jedné z těchto sloučenin: peroxidu vodíku. Rakovinové buňky jsou zvláště náchylné k poškození takovými reaktivními sloučeninami obsahujícími kyslík.“

Zdroje tohoto článku zahrnují:

http://www.nature.com

http://www.bbc.co.uk

http://lpi.oregonstate.edu

http://science.naturalnews.com

Digitální deprese a osamělé davy lidí

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

MATTIAS DESMET 14. 6. 2023

Naše společnost se rekordním tempem vyvíjí směrem k digitálnímu vesmíru – společnosti, v níž je život z velké části digitální. V digitální společnosti budoucnosti – v některých ohledech blízké budoucnosti – lidé pracují, baví se, hrají si a milují se online, a dokonce jedí digitálně vytištěné jídlo.

Nejnovější vývoj v oblasti umělé inteligence (AI) nás pomalu připravuje na to, že půjdeme ještě dál. Nejenže nahrazujeme lidské interakce digitálními, ale nahrazujeme i samotnou lidskost. Lékař, učitel, trenér, psycholog a tak dále – všechny může nahradit počítač.

Je rozdíl mezi skutečným a digitálním rozhovorem? Je rozdíl mezi rozhovorem s člověkem a rozhovorem se sofistikovaným počítačem? Patnáct let jsem se věnoval výzkumu (skutečných) rozhovorů mezi terapeuty a pacienty. Ukázalo se mi, jak jemné a vznešené jsou skutečné rozhovory. Uvedu jen jeden příklad: pokud jedna osoba přestane mluvit, druhá ji obvykle vystřídá za méně než 0,2 sekundy – i když první osoba přestane mluvit uprostřed věty. Pro srovnání: v dopravě je reakční doba přibližně jedna sekunda (tedy pětkrát delší).

Při skutečném rozhovoru těla lidí neustále vzájemně rezonují. Obličejové a tělesné svaly posluchače se stahují stejným způsobem jako svaly mluvčího a aktivují se stejné oblasti mozku. Když spolu lidé hovoří, tvoří nadorganismus na psychické a jemnohmotné úrovni. Jsou spojeni psychickou membránou, která nepozorovaně přenáší nejjemnější emoce z jednoho člověka na druhého. Tímto způsobem dochází k jakési spontánní empatii u rozmlouvajícího (pokud není extrémně rozvinutá struktura ega, jako je tomu u psychopatie).

Každý (skutečný) rozhovor tak uspokojuje první a nejpřednější prvotní potřebu člověka – souznění s Druhým. V digitálním rozhovoru je tato rezonance ohrožena, a to kvůli omezením technologie: malým zpožděním v přenosu signálu, omezením svobody perspektivy, viděním druhého člověka jen částečně atd. Právě proto v nás dlouhodobá digitální komunikace často zanechává pocit otupělosti a vyčerpání. Naše těla se vyčerpávají bezvýslednými a neustálými pokusy o spojení s tělem druhé osoby – tento jev někteří označují jako digitální depresi. Uvidíme, zda nahrazení skutečného psychologa verzí umělé inteligence poskytne účinnou terapii tohoto druhu digitální deprese.

Postupné nahrazování reálných sociálních situací umělými si v posledních staletích a desetiletích – díky industrializaci a mechanizaci práce, zavedení rozhlasu, televize, telefonu a internetu – vybralo zákeřnou daň. Je zodpovědná za nejničivější psychosociální jev osvícenství: „atomizuje“ lidskou bytost, odpojuje nás od sociálního a přírodního prostředí a uvrhuje nás do samoty.

Osamělost dosáhla vrcholu na počátku 21. století. Studie z doby bezprostředně před korunovou krizí uvádějí, že se až 40 % světové populace cítí osaměle. Situace se stala tak vážnou, že v roce 2018 bývalá britská premiérka Theresa Mayová jmenovala ministra pro osamělost. Mnohem nedávno ve Spojených státech vydal generální chirurg Vivek Murthy doporučení o nebezpečí osamělosti spojené s novou „Národní strategií na podporu sociálních vazeb“. Nemusíme se však uchylovat ke statistikám, abychom pocítili závažnost tohoto problému. Nastupte do vlaku – mezi lidmi už se nevyměňují téměř žádná slova. Naše mysl je připoutána k malé obrazovce – digitální spojení nahradilo lidské pouto. Pokud náhodně pozdravíte kolemjdoucího – kdysi samozřejmý způsob potvrzení lidského pouta bez jakéhokoli jiného záměru -, okamžitě vycítíte problém a případně i nepříjemnou reakci na oplátku (nevyslovenou otázku: „Co po mně ten idiot chce?“).

Osamělost a atomizace není jen problém, je to problém s obrovskými společenskými důsledky. Izolované, atomizované subjekty mají tendenci, zejména pod vlivem médií a narativů sociálních sítí, se náhle spojit do nového druhu skupiny: masy. Tento druh formování skupiny způsobuje, že lidé jsou radikálně neschopní kriticky přemýšlet o příbězích, které jsou jim předkládány, jsou ochotni radikálně obětovat vše, co je jim drahé, a jsou hluboce netolerantní k jakémukoli hlasu, který se odchyluje od toho, čemu věří masa.

Dřívější masy (tj. křížové výpravy, hony na čarodějnice atd.) byly fyzickými masami – masy spočívaly v tom, že se skupina lidí fyzicky sešla. Současné masy se naproti tomu skládají z jednotlivců, z nichž každý v digitální samotě je masovými médii napájen podobnými reprezentacemi a příběhy. Právě tato osamělá masa tvoří spolu se svými vůdci páteř vrcholného symptomu naší racionalistické společnosti: totalitního státu. Velká otázka, na kterou musíme jako kultura odpovědět, tedy zní: co může osamělou masu proměnit ve společnost v pravém slova smyslu – ve skupinu lidí propojených od člověka k člověku; kde kolektiv neničí jednotlivce, ale zaručuje mu prostor, v němž může vzkvétat jako svébytná bytost.

Mattias Desmet formuloval teorii vzniku hmoty během pandemie covid-19. Je profesorem psychologie na univerzitě v Gentu a autorem knihy Psychologie totalitarismu .

ZDROJ:https://mattiasdesmet.substack.com/p/digital-depression-and-lonely-masses

The Exposé https://expose-news.com/2023/06/15/the-digitalisation-of-social-interactions/

Děkujeme za Vaší podporu, moc si vážíme Vaší přízně. Dar bude použit na provoz a rozvoj našich nezávislých informačních platforem.
Jsme nezávislé médium bez reklam, bez cenzury, bez propagandy, bez mainstreamu.
Přispějte na tvorbu a překlad videí i zpráv ze světa, z domova.
Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
https://volnyblog.news/

MALÝ LEXIKON POKROKOVÝCH URÁŽEK

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

13.6.2023 Převzato z FB (D-FENS)
V tomto článku se podíváme, jaká všechna označení vymyslela trestná komanda pravdy a lásky, aby mohla šikanovat své spoluobčany. Soustředíme se jen na dobu postmoderní, tedy počínaje covidovými hrami.
Upřímně, tento článek vznikl z jakéhosi pahýlu. Ten jsem vytvořil tak, že jsem je sepsal pod sebe a byl jsem velmi překvapený, kolik jich je. Divil jsem se, jak zlostní jsou naši lepšolidé, a vy se budete divit taky.

Antirouškař

Antirouškař je osoba, který nesouhlasila s nošením tzv. ochrany dýchacích cest. Nejčastějším důvodem k antirouškařtví je nedůvěra v to, že hadr z rozstřižených trenclí nebo pomůcka pro řemeslníky je způsobilá dýchací cesty ochránit. V jiných případech se jednalo o odmítnutí roušky jako sakrálního předmětu svědků covidového náboženství a symbolu konformního jednání. K zařazení mezi antirouškaře kromě nenošení roušky postačovalo vyjadřovat s jejím nošením nesouhlas. Boj s antirouškaři se vedl na mnoha frontách, zejména na represivní a mediální rovině, kdy jim bylo podsouváno, že svou nezodpovědností vraždí důchodce. I přes existenci mnoha zaručeně pravdivých „vědeckých“ studií o téměř fantastické účinnosti roušek proti pandémyji se nikde nepovedlo její šíření rouškami zastavit, zpomalit ani ovlivnit. Jednu z nich měl na svědomí mladý angažovaný pavědec Jan Kulveit a s chutí se ji vysmála (https://slovanskenoviny.sk/cau-lidi-delame-z-vas-voly-dost-nam-to-usnadnujete/?noamp=mobile/) skupina matematiků kolem Tomáše Fürsta, která zjistila, že hodnoceno stejnou metodikou nošení trička s nápisem „Stop Covid“ snižuje šíření smrtící choroby asi o 25%. Nicméně finální slovo při hodnocení roušek neměli vědci, ani „vědci“ jako Kulveit, ale čas. Virus nebral na vysokou účinnost roušek ohled, nenechal se vědci zastrašit a pandémyje se šířila bez ohledu na roušky. Většina zemí od jejich nařizování po nějaké době upustila. Z antirouškaření se tak stal mainstream a čas dal antirouškařům za pravdu.

Promořovač

byl jedinec, který disponoval názorem, že plándemie prostě populací projde, stejně jako jí prošly všechny minulé, protože je to přirozený proces a přírodě nejde poroučet. Je jasné, že takový názor je poukázkou na problémy, protože pak by nebylo možné „bojovat s virem“. Zejména bylo argumentováno tím, že by zemřely statisíce osob z „ohrožených skupin“, takže by byly na ulicích mrazáky plné mrtvol (TM). Promořovačství bylo proto shledáno zcela zavrženíhodným, protože mrazáky samozřejmě nechceme. Nicméně i zde čas ukázal, že promořovači měli pravdu. Pandémie právě takto skončila, k velkému smutku covidistů. Protože nechceme být konfliktní, formulujme to tak, že spontánně vznikla nová mutace viru označovaná omikron, která sice neměla nic moc společného s předchozími mutacemi a její vznik se tedy do jisté míry dá srovnat s neposkvrněným početím, nicméně byla tady a vyznačovala se malou smrtností a nakazila se jí většina primárně nakazitelné populace. Z centrální teze promořovačství se tedy také stal mainstream.

Popírač

Zatímco promořovači stavěli na úplné akceptaci covidu, popírači naopak dospěli k názoru, že žádný covid není, protože se jedná o manipulaci podporovanou obskurní testovací metodikou. Tento názor se může zdát extrémní zejména osobám, které covid prodělaly a trpěly jeho příznaky, nicméně i zde se časem ukázalo, že PCR testy používané v počáteční fázi covidových her nejsou docela přesné a bylo nutné je stáhnout a nahradit jinými, jak informoval (https://www.health.com/…/infec…/coronavirus/cdc-pcr-test) například zjevně dezinformační server Health.com. Existovaly i jiné formy popíračství, které negovaly covidové náboženství pouze zčásti. Velmi rozsáhlé bylo například popírání účinnosti covidových, pardon, proticovidových opatření. Nepřekvapivě i popíračům bylo již mnohokrát dáno za pravdu a pravděpodobně ještě bude, protože se objevují a budou objevovat další a další zjištění, která poukazují na neopodstatněnost, neúčelnost a někdy dokonce kontraproduktivnost vládních represivních opatření, čímž defacto dochází ve velkém k popíračství odkazu covidu.

Odpírač

Odpírače není dobré zaměňovat s popírači, i když je nepochybné, že mnoho odpíračů bylo navíc ještě popírači, antirouškaři a dnes jsou z nich třeba dezoláti. Odpírač byla osoba, která se rozhodla nenechat se naočkovat dosud řádně neschválenými vakcínami „na covid“ a odepřít si tento akt dobra. Když se nad tím zamyslíte, to slovo vlastně nikdy nemělo vzniknout. Až do covidových her jsme si mysleli, že je každého věc, co do sebe nechá napíchat. Lepšolidi se rozhodli nám všem, tedy i jiným lepšolidem tuto svobodu sebrat. Podobně jako v případě předchozích nadávek, i zde došlo k tomu, že čas dal odpíračům za pravdu. Hned na začátku bylo nutno stáhnout jednu vakcínu z distribuce (Astra Zeneca), jiná se ukázala být problematicky účinná, což by měla být vstupenka do světa odpíračů pro úplně každého, Představte si, že by někdo vyráběl třeba nějaký nový mobil, přičemž by se vědělo, že jeden ze čtyř se samovolně a bez varování vznítí a druhý ze čtyř vydrží fungovat pouze týden. Koupili byste si ho a doufali, že na vás vyjde zrovna ten třetí nebo čtvrtý? Nadšení z těch skvělých vakcín rychle sláblo a čtvrtý shot si dal šlehnout skutečně málokdo, takže se odpíračství rovněž stalo hlavním proudem.

Antivaxer

Antivaxera jsem vnímal jako osobu, která nejen že si odepřela svoji dávku genového koktejlu, ale navíc zkoušela další přesvědčit k témuž, protože měla různé výhrady k tomu vynucenému kolektivistickému očkovacímu projektu. Zatímco jsem se pokoušel rozlišit mezi odpíračem a antivaxerem, sluníčkoví lidé to brali šmahem. Nechceš žihadlo? Vymlouváš se na malicherné zdravotní důvody, třeba rakovinu? Jsi antivaxer, nebojuješ s virem a kvůli tobě umřou důchodci. Hodnoceno opět s odstupem času, antivaxerské hnutí se ukázalo jako úspěšné (třetina lidí se nenechala napíchat vůbec, což zásadně narušilo plošný genetický experiment). Na druhou stranu, i přes nátlak antivaxerů se dosud establishmentu daří zamezit nezávislému přezkumu vlivu vakcín na lidské zdraví, takže (zatím) nejde spolehlivě určit, zda se pravda postavila na stranu antivaxerů.
Nyní však nastane zlom, protože v únoru minulého roku byla skončena válka s virusem a započala válka s Rusem. Z hlediska mediálního se jednalo o jednoduchou záležitost, v podstatě se odstranilo vi-, pozici náhradní církve převzala od covidu Ukrajina a systémový ježíšek se už nejmenuje Pfizer, ale Zelenskij, a linka na výrobu strachu a nenávisti se zase spustila. Jinak se nezměnilo vůbec nic, zejména nikoli na metodách používané propagandy.
Začneme hned tím nejlepším.

Dezolát

Ohledně toho, kdo je všechno dezolát, panují zatím nejasnosti. Nadávka se ještě nestačila ustálit, nebo k jejímu ustálení vůbec nedojde. Podle slovníku čeština 2.0 (https://cestina20.cz/slovnik/dezolat/), mapujícího trendy moderní češtiny, se jedná o odpudivou zanedbanou osobu, něco jako bezdomovce. Podle jiného výkladu se jedná o osobu, která se účastní proruských demonstrací. Nicméně není mi známo, že by došlo k nějaké zaznamenáníhodné proruské demonstraci, což tuto definici popírá. Nemalé definiční úsilí vynaložil hysterický server Forum24 a jeho redaktor J.X. Doležal (https://www.forum24.cz/slovo-dezolat-uzivany-pro…), proslulý enormním spalováním bylin a vdechováním jejich kouře. Ve svém bádání je pravděpodobně pouze na počátku, ale držme mu palce, jeho stanoviska v tomto ohledu je třeba brát jako závazná, protože ví, o čem píše.
Domnívám se, že v aktuálním výkladu je dezolát každý, kdo má kritické myšlení, je odolný vládní propagandě a nesouhlasí se současnou vládou premiéra Fialenka. Alespoň něco z toho se však týká asi poloviny národa. Tím se dostáváme k tomu, jaký je vůbec smysl nadávky ve veřejném prostoru. Dává smysl, když uráží většina menšinu, ale nikoli naopak. Urážka většinové populace má tendenci proměnit se v nový standard. Je dostatečně účinná nadávka, když někomu řeknete, že je heterák a spí s fuj ženskýma? Tak se to stalo i v případě dezoláta, kdy se celá řada jedinců nadšeně hlásí k tomu, že jsou dezoláti. Petr Macinka se dokonce dobrovolně prohlásil za největšího dezoláta (https://www.youtube.com/watch?v=Wub6PDX0Pr4). Vypadá to tedy, že nadávka „dezolát“ expirovala ještě dříve, než se stačila etablovat alespoň natolik, aby si pod ní někdo něco negativního představil.

Dezinformátor

Ohledně definice dezinformátora se zcela odkáži na přehlednou tabulku, kterou vydalo Zdravé fórum a která definuje pojem dezinformace. Dezinformátor je tak osoba, která říká pravdivé věci předčasně.
Proruský šváb
Zde se dopracujeme k zajímavému závěru. Ačkoli se průkopník urážení spoluobčanů J.X. Doležal z Fóra 24 dožadoval (https://www.forum24.cz/urady-by-mely-zavest-zivnost…/), aby byl proruský šváb rozpoznán úředně, nebylo mu vyhověno a nyní je úředně potvrzeno centrálním orgánem, že proruský šváb neexistuje (https://www.forum24.cz/urady-by-mely-zavest-zivnost…/). Jinak se pravděpodobně jedná o označení osoby, která souhlasí se zahraniční politikou Ruské federace po 24.2.2022. Souhlas se stejnou zahraniční politikou stejné federace před tímto datem se nepočítá.

Chcimír

Nadávka směřovaná na ty spoluobčany, kteří chtějí mír a nepřejí si, aby byla Česká republika nadále zatahována bojechtivou politickou reprezentací do války. Popravdě netušil jsem, že se někdy dočkám toho, aby byl jedinec požadující mír terčem veřejného posměchu, protože jsem měl za to, že většina psychicky normálních psychicky zdravých jedinců tak nějak inherentně chce mír. Je obtížné pochopit, že by někde existoval člověk, který není psychopat a současně chce válku se všemi jejími průvodními jevy, jako třeba destrukce civilního majetku, mrtví, zmrzačení, zranění a podobně. Jenže to jsem podcenil novou generaci hipster warriorů ošlehaných větráky v kavárnách a zocelených ve válkách o poslední mandlové latté, kterým válka nevadí, protože měli dobré skóre v Call of Duty – Black cocks. Obávám se, že spolu s nadávkou „chcimír“ její uživatelé odhalují nechutně mnoho ze svého psychopatického nitra, kdy nepřímo deklarují, že správné je chtít válku. Na tohle slovo prostě musíte mít žaludek.

Flastenec

Urážka českých vlastenců, kdy je slovo vlastenec komoleno německou výslovností. Má se tím poukázat na to, že takoví vlastenci nejsou dost vlastenečtí, protože existují někde jinde jiní vlastenci, kteří více vlastenečtí jsou. Čert aby se v tom vyznal.
Možná si vzpomenete na nějaké další nadávky, kterými liberální poslové pokroku častují zbytek společnosti při různých těch šikanózních rituálech, mediálním lynči, sociální likvidaci a podobně. Na to, že jsou jejich uživatelé plni pravdy a lásky v duchu Václava Havla a jeho pokračovatele rozvědčíka, je jich docela parta a některé mi připadají velmi ofenzivní. Během psaní článku se mi však nepodařilo identifikovat žádnou masově používanou nadávku, kterou by formulovala druhá strana a zamířila ji na lepšolidi, tedy kromě samotného pojmu lepšolidi. Napadli mě pouze vcelku libě znějící „včeličkáři“ označující osoby, které do sebe nechají kdeco napíchat, a „rouškomrdi“ coby osoby, které si vyvinuly nezdravý emocionální vztah k ochraně dýchacích cest.
V poslední době lepšolidé hledají jednotící prvek mezi všemi těmi antirouškaři, antivaxery a dezoláty, a dělají tak s úporností, s jakou se nacisté pokoušeli za pomoci antropologických měření a zkoumání barvy očí vytříbit árijskou rasu. Asi to také dělají se stejnou motivací a doufají, že se je všechny nakonec podaří zavřít do nějakého Wahrheit und LIebe Lageru, kde budou buď převychování nebo zplynováni nebo obojí v tomto pořadí, a tím konečně nebude stát pokroku nic v cestě.
Extenzivní používání nadávek lepšolidmi ukazuje ještě jednu věc. Pravděpodobně by to všechno neměli zapotřebí, kdyby měli argumenty. V nouzi by možná i stačilo, kdyby měli pravdu. Jelikož ničím takovým nedisponují, musí si pomoci šířením urážek.
No jo, ale když ono to nálepkování lidí je tak sexy.
Autor neznámý (pokud se někdo přihlásí, jako autor tohoto článku, rádi ho připíšeme jakou autora i s odkazem na zdroj, pozn.redakce – podpora.volnyblog@protonmail.com )

Jak preSStituté ze Seznamu lžou, dezinformují, šíří fejky a nenávist.
Na této adrese https://www.kb.cz/cs/transparentni-ucty/115-4977920247 si můžete sami ověřit, že nikdy nedocházelo ani k hotovostním ani karetním výběrům hotovosti a na co jsou požívány finance, které umožňují naši překladatelskou a publikační činnost. Děkujeme všem z Vás, kteří i navzdory i takovýmto státem placeným kampaním podporují naší činnost.
Děkujeme za Vaší podporu, moc si vážíme Vaší přízně. Dar bude použit na provoz a rozvoj našich nezávislých informačních platforem.
Jsme nezávislé médium bez reklam, bez cenzury, bez propagandy, bez mainstreamu.
Přispějte na tvorbu a překlad videí i zpráv ze světa, z domova.
Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
https://volnyblog.news/