Dávný démon

Dávný démon

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

V samém závěru mého předvčerejšího rozhovoru se Stanislavem Novotným jsem se letmo dotkl tématu, které se mi vzápětí stalo ještě osobnějším, než do té doby. Jak všichni víte, Ukrajina je moje srdeční záležitost vlastně odjakživa, protože tam mám spoustu příbuzných a přátel. Tamní politické peripetie se mě velmi dotýkají, protože jednak mám v sobě kus té jejich duše a jednak mám z bývalého sovětského prostoru informace, které nepředžvýkal žádný novinář ani placený „expert.“Na úvod musím upozornit na jedno významné výročí, které je v našich krajích zcela nedoceněné a pro jistotu tady o něm nikdo nemluví. Ne tak na Ukrajině. Vězte, že prvního ledna se narodil Stěpan Bandera a tyto jeho narozeniny byly bouřlivě oslavovány. Tak moc bouřlivě, že i jeden můj ukrajinský bratránek zařadil na svém fejsbůku příslušnou oslavnou ódu a chudák moje maminka to zachytila na první dobrou…Letošní oslavy byly tak velkolepé, že i Poláci začali jaksi přemýšlet, jestli udělali správně, když proti tradičnímu ruskému nepříteli angažovali zrovna tohoto démona. Myslím, že je čeká ještě celá řada horších překvapení.

Všimněte si prosím, že je to stokrát osvědčená metoda. Chcete ovládnout nějakou zemi? Stačí tam začít podporovat opozici. Samozřejmě ne jen tak ledajakou. Nějaký místní spolek odbojných zahrádkářů či huličů to nevytrhne. Já jsem dlouho přemýšlel, jak to ti Američané vlastně dělají, že si všude najdou ty správné lidi, kteří pro ně odvedou neuvěřitelný kus práce. Ale už mi to asi došlo a děsím se, jak jednoduché to je. To si prostě najdete jakoukoliv skupinu, která je ochotná sáhnout k násilí. Na ničem jiném nezáleží. Proto jel do carského Ruska Lenin a proto dostal na svojí misi dost německých peněz. Prostě jen vybrali toho, který byl ochoten za své cíle vraždit. Všechno ostatní se stalo samo.

Stejně fungoval Islámský stát, stejně fungoval ten tádžický šéf Severní aliance v Afghanistánu, stejný byl Pinochett a stovky dalších… A nemyslete si, ono to neplatí jen pro Američany. Fidela si SSSR vybral z podobných důvodů. Stejně tak si Číňané vybrali Pol Pota. Tohle je podle mě jediné potřebné kritérium – stačí si budoucím revolucionářem popovídat, stačí zjistit, jestli je jeho nenávist k režimu dostatečně hluboká, aby ve jménu své pravdy vydával rozkazy k vraždění nevinných a pak to chce jen dostatek peněz a případně nějaké ty transfery zbraní.

Porovnejte to s naší situací doma. Ceny energií obrovské, propad do bídy takřka jistý a pokud někdo obviní některého z čelních politiků, že za to může, tak mu slibuje soud… Kdyby na demonstraci hořela auta, okamžitě by ztratila legitimitu. Stejně tak, kdyby těžkooděnci vytáhli pendreky a začali řezat mírumilovné demonstranty. Možná proto se Putin obrátil do Asie… není tu žádná pátá kolona, která by byla ochotná vraždit ve jménu velkého Ruska. Jsou tu možná přátelé Ruska, ale nikoliv nepřátelé této země. Ani tady, ani jinde v Evropě není žádná proruská opozice, která by byla ochotná sáhnout k násilí, aby se domohla svých cílů.

Ale platí to i obráceně? Kdyby ve volbách uspěly spíše protiamerické strany? Kdyby volby vyhrála SPD, platí, že by se proamerická opozice neuchýlila k násilí? Po všech těch pokusech o potlačování cizích názorů, po všech výrocích Řeporyjce, či Tomáše Peszyňského, po rozkopávání stánků SPD od Miroslava Tomana….řekněte mi vy ojrohodnotní kluci, co máte v srdci Havla… kdyby se to tu ve volbách otočilo a nadpoloviční většina voličů by se vyjádřila, že chce jít třeba maďarskou cestou… a Američani vám nabídli prachy a munici… stříleli byste do jiných Čechů, abyste zvítězili? Nechali byste nás také humanitárně bombardovat? Mašíny byste vyznamenali, to už víme…

Rusko v roce 2014 na Donbase také nepodpořilo nějaké mírové hnutí, ale hochy, kteří byli ochotni střílet a bojovat. Nedělejte si iluze, že by nějaká velmoc byla výrazně spravedlivější než jiná… kdyby u nás byla nějaká síla ochotná vraždit ve jménu Ruska, zřejmě by měli dost peněz, aby se o to mohli pokusit. Turci také vědí, které skupiny svých migrantů v Německu je třeba podpořit. A rozhodně to nejsou ti, kteří touží po začlenění do německé společnosti, nicht wahr?

Dál je to ale také pořád stejné. Vždycky je vyvolán nějaký krvežíznivý démon, protože je to laciné. Toto zaříkávání se jeví jako nejjednodušší způsob, jak dosáhnout svého cíle. Samozřejmě není to zadarmo. Démona nevyvolá jeden revolucionář s pár nohsledy. Musí mít větší podporu podobně smýšlejících. Je třeba takového démona hýčkat, uvolnit mu cestu, umožnit mu vyrůst, dát mu bezpečný azyl v zahraničí, aby pěkně zesílil… a pak se to podaří.

Jednoho dne je džin z lahve venku a začne plnit přání těch, kteří lahev otevřeli. Ale… vždycky to plní tak nějak po svém. Plní svůj úkol, ale zůstává za ním spoušť a hory mrtvol. A nezřídka se pak obrátí proti těm, kteří ho vyvolali, protože začne mít dojem, že pro svoje osvobození už udělal dost. Dostat takového démona zpátky, je pak vždycky dražší, než všechna práce, která by musela být vykonána, aby ho nebylo zapotřebí.

Já vím, že jsou naše sdělovací prostředky plné chudáků uprchlíků, kteří přišli o všechno. A vůbec mi nevadí, že se jim pomáhá. Oni opravdu přišli o všechno. Ale silně mi vadí, že se předstírá, že žádný Bandera na Ukrajině neúřaduje. On už tam ale poletuje a je to upír první kategorie. Byl vyvolán podle stokrát osvědčeného modelu a funguje osvědčeným způsobem. Web Myrotvorec je toho nejlepším důkazem. Ten existoval dávno předtím, než Rusko vpadlo na Ukrajinu. I Zalužný se nezapomněl vyfotit s Banderou… i on ho totiž potřebuje.

Bandera je součástí ukrajinské vlády, je součástí ukrajinského příběhu, je součástí i mojí rodiny. Má hodně prostoru. V jeho jménu jsou jeho stoupenci ochotni vraždit a právě tato vlastnost se hodila, protože to je skutečný geopolitický tlak na Moskvu. Ne nějaké bezzubé řeči starých páprdů, ale prapory Azov, Ajdar, Kraken a podobně. Krev jim kapala ze zubů dávno předtím, než první ruský voják překročil hranice a vůbec se to nevylučuje s tím, že právě ruský vpád tohoto upíra ještě řádně posílil, dal mu výjimečné postavení, glorifikoval ho v očích národa a učinil z něj záštitu před ruskou agresí.

Ale furt je to Bandera. Ten stejný démon z dávných časů, který na jedné straně plní přání západních politiků a stratégů, ale na straně druhé si už chystá půdu pro své vlastní cíle. Pokud na Ukrajině byl nějaký odpor proti Banderovi, tak teď už není. Leze mi do rodiny a uchytává se tam. Posiluje a posiluje. Je houby platné, že s ním většina Ukrajinců nepeče a vlastně o něj nestojí. Už byl vyvolán. A nezaleze.

Rovnou říkám všem Cemperům, že tohle mi nedokážete zbagatelizovat. Jiní vám to možná zbaští, ale já jsem příliš blízko tamního dění a mám bohužel informace z první ruky. Zavíráte oči před něčím, co se za všech okolností ukáže jako pohroma. Bez ohledu na to, zda Rusko zvítězí nebo prohraje. Snažíte se mi vnutit, že jedinou příčinou této války je ruská velmocenská politika, ale bohužel moje osobní zkušenost říká něco jiného. Ten Bandera tam hraje svojí roli, byl oživen přesně pro tento úkol a roste. Hodně roste. Brzy bude nad vaše síly. Brzy ho nebude mít pod kontrolou ani americký prezident. Ukrajina se nevydá po cestě demokracie a porozumění. Vydá se po cestě Stěpana Bandery se vším co k tomu patří. Bandera není marginální součástí Ukrajiny, bez něj by Ukrajina už dávno tuto válku prohrála. Neuchlácholíte mě, že je to jen okrajový jev, který nehraje v konfliktu prakticky žádnou roli. Vyrostl. Strašně se zvětšil a leze i tam, kde bych se ho nenadál. Nikdy si ho neochočíte i když myslíte, že ano, protože v této chvíli s ním máte stejné zájmy. Až jeho úkol skončí, zjistíte, že další úkoly si už dává sám.

To je moje vyznání. Banderu jste vyvolali už dávno spolu s Viktorkou Nullandovou… Za pět miliard dolarů. Chtěli jste, aby spolu s vámi tlačil na Rusko. Chtěli jste, aby byl schopný a všeho schopný. Rusové mu teď pomohli vyrůst pomocí šedesáti tisíc granátů denně. Naše vláda vidí na Ukrajině boj za svobodu, národní sebeurčení a boj proti agresorovi, ale já vidím růst tohoto upíra, který se všem hodil, všichni ho živili a já nevěřím, že ho ještě má někdo pod kontrolou. Proto mluvím o míru a klidně i o nevýhodném míru. Válka ho jen posiluje. Postupně si vezme všechny ty ideály boje za svobodu a demokracii a zůstane jen on. Z tohoto hlediska nebude příliš velký rozdíl, jestli Rusové dojdou k Dněpru a nebo Ukrajinci na ruské hranice.

Děláte všechno pro to, aby skutečným vítězem tohoto konfliktu byl Stěpan Bandera. To se nám všem strašně vymstí.

Zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/davny-demon

žádná klimatická krize neexistuje
ukrajina

Za jediný den přišlo do ČR více jak 7 000 Ukrajinců a podle vnitra jich je celkově v Česku už bezmála 700 000, přičemž každý den jich v průměru přichází 2 500! Tímto tempem jich přijde každý měsíc 75 000 a do konce roku 2023 jich bude v ČR 1,6 milionu! To je neúprosná matematika ukrajinizace ČR v přímém přenosu a už je jasné, proč si Fialova vláda musí začít půjčovat peníze u EIB na jejich zdravotní péči! Ukrajinců je v ČR už tolik, že budou brzy představovat již 16% celé populace! Kde na ně vezme ČR peníze? Z půjček od EIB a ECB?

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

3.1.2023

Když jsme v pondělí publikovali článek [1] o tom, že Fialova vláda těsně před Vánoci schválila usnesení o tom, že si česká vláda půjčí u Evropské investiční banky (EIB) až 200 milionů EUR na zdravotní péči o ukrajinské migranty v ČR, tak to vyvolalo mezi čtenáři obrovské pozdvižení, protože se ukázalo, že vláda už pomáhá ukrajinským migrantům nejen z vlastních peněz, ale dokonce si na ně půjčuje peníze v Evropě.

V článku jsme uvedli, že v ČR je už bezmála půl milionu ukrajinských migrantů, jenže to byl omyl. Jak jsme byli do redakce upozorněni, to už dávno neplatí. Podle informací samotného ministerstva vnitra jich je v ČR už bezmála 700 000 a představte si, že každý den česká cizinecká policie zaeviduje v průměru 2 500 nových ukrajinských migrantů.

Počty ukrajinských migrantů v ČR ze dne 2. ledna 2023

Každý den, každičký jednotlivý den jich přichází do ČR v průměru 2 500, někdy to je více jak 3 000 za den, jindy méně než 2 500, ale v průměru je to 2 500 denně. Výjimkou je ovšem včerejšek, kdy 2. ledna 2023 zaregistrovala cizinecká policie v ČR přes 7 000 ukrajinských migrantů naráz.

Neúprosnou matematikou snadno vypočteme, že tímto tempem jich každý měsíc do ČR přijde 75 000 a do konce roku 2023 jich přibyde 900 000.

Když těch 900 000 připočtete k současným zhruba 700 000 Ukrajincům, kteří již v ČR jsou, vyjde vám, že ke konci tohoto roku jich bude v ČR celkem 1,6 milionu, tedy zhruba 16% populace ČR, čímž se Ukrajinci stanou největší národnostní menšinou v ČR. To není žádná nadsázka, ale holá matematika.

Surovikinova doktrína nahání Ukrajince hlavně do ČR

Konec války na Ukrajině je v nedohlednu a Ukrajinci budou z Ukrajiny utíkat celý rok 2023, a to nejen kvůli válce a bombám, ale kvůli rozvratu ekonomiky a sociální bezpečnosti na Ukrajině.

To je důsledek tzv. Surovikinovy doktríny [2], jejímž cílem je způsobit migrační kolaps v EU tím, že Ukrajina se stane po stránce koncepce sociální bezpečnosti neobyvatelnou.

Ať už kvůli zavřeným podnikům a hlavním zaměstnavatelům, nebo kvůli vypnuté elektřině a plynu, nebo kvůli netekoucí vodě atd. Fialova vláda opravdu zešílela a rozhodla se, že přijme tolik ukrajinských migrantů, kolik jich přijde, to znamená úplně všechny, a to bez ohledu na ekonomické možnosti České republiky. To už není humanitární pomoc, to je ekonomická sebevražda ČR a demografická profylaxe neúnosné migrace. A najednou to všechno do sebe konceptuálně zapadá jako skládačka. Už je jasné, proč si česká vláda půjčuje u EIB bezmála 5 miliard korun na zdravotní výdaje pro Ukrajince.

Gen. Sergej Surovikin

Ukrajinců přichází tolik, že státní rozpočet to neutáhne už ani omylem a náhodou, protože mandatorní výdaje na zdravotní pojištění jsou vázány na občany ČR, ale nikoliv na migranty. Česká vláda tak nemůže vynakládat peníze ze státních kapitol, ale musí brát peníze z rozpočtů ministerstva školství, protože ukrajinské dětí chodí do českých škol a k českým dětským lékařům, zatímco dospělí Ukrajinci jsou po zdravotní stránce sanováni z rezervních fondů, které jsou dávno na suchu, takže proto vládě nezbylo nic jiného, než si vzít na sekyru 5 miliard od EIB. A to je jenom začátek.

Média úmyslně reportují jen číslo přidělených azylů a nikoliv to druhé, které reflektuje skutečný počet ukrajinských migrantů v ČR

Ministerstvo vnitra každý den, resp. skoro každý den, publikuje na Twitteru [3] čísla nových ukrajinských migrantů, kteří za daný kalendářní den se nahlásili cizinecké policii, a kolik migrantů z Ukrajiny je v ČR celkově. A teď pozor, aby nedošlo k omylu. Mezi zaregistrováním migranta u cizinecké policie v ČR a mezi udělením azylu uplyne nějaký čas, takže počet udělených azylů Ukrajincům skutečně ještě nepřekročil číslo 500 000.

Ale počet reálně přítomných Ukrajinců, kteří uprchli z Ukrajiny a jsou v ČR již alespoň zaregistrováni, se blíží již 700 000 osob. Média v ČR šermují pouze s tím menším číslem, aby to nevyprovokovalo lidi k masovým demonstracím a pochodům, ale skutečnost je prostě taková, jaká je. Do ČR přišlo už bezmála 700 000 Ukrajinců kvůli válce na Ukrajině a každý den jich přichází dalších 2 500 v průměru, prostě každý den.

Ruské údery na ukrajinskou rozvodnou síť vedou ke kolapsu sociální bezpečnosti Ukrajiny, která indukuje exodus Ukrajinců do EU a jak se zdá, hlavně do ČR

Prezident republiky je v podstatě v nepoužitelném stavu a nechce proti této šílené vládě Petra Fialy zasáhnout, protože tato migrace přepisuje demografickou mapu ČR a vede k bezuzdnému zadlužování ČR u evropských bank kvůli péči o tyto migranty, na kterou ČR už dávno nemá peníze, protože 10-milionová republika není v pozici, aby se mohla starat brzy již o 1,6 milionu migrantů. To je prostě ekonomické šílenství a ekonomicko-demografická sebevražda!

Vyspělá ekonomická země má kapacity na to, aby se postarala o migranty v úhrnu 2 až 3% objemu své vlastní populace. To je maximum.

V Česku by to znamenalo, že maximum počtu migrantů, o který se ČR stará, by neměl přesáhnout číslo maximálně 300 000. Hranice 3% je podle mezinárodních standardů hraniční a zcela maximální, všechno nad tuto úroveň již je považováno za ohrožení vnitřní sociální bezpečnosti hostitelského státu, protože dochází k demografické (resp. migrační) profylaxi.

Česko riskuje propuknutí demografické profylaxe a vytváření velice nebezpečných ukrajinských ghett a izolovaných komunit

Demografická profylaxe je nebezpečný jev, kdy se začnou objevovat hostility a nepřátelství od místních obyvatel k migrantům na jedné straně, zatímco migranti začínají vytvářet vlastní ghetta a vlastní sociální subsystémy, které nejsou v souladu s místním společenským řádem, protože počet migrantů je tak velký, že je nenutí se integrovat do místní hostitelské společnosti.

A tím autorizuje migranty k zakládání vlastních ghett a komunit, kde migranti obnovují svůj společenský řád země, ze které uprchli. Nic je nenutí k adaptaci do systému hostitelské země, protože komunita migrantů vede k profylaxi vlastního etnického základu v hostitelské společnosti, která brání adaptaci na místní systém. Migrační profylaxe je nejlépe patrná ve Francii, ale i ve Velké Británii a ve Švédsku.

V Paříži se nezvládnutá arabská migrace projevuje pravidelnými nepokoji a násilím v ulicích, při kterém hoří auta a obchody

Arabská migrace byla a je tak obrovská, že u migrantů okamžitě vzniká migrační profylaxe a nic je nenutí přijmout místní kulturu hostitelské země, protože migranti žijí v zázemí arabského ghetta, které migrační profylaxi posiluje a prohlubuje. Takovéto objemy ukrajinských migrantů povedou zákonitě v ČR k propuknutí masové migrační profylaxe v roce 2023, to je naprosto jisté.

Takovéto objemy Ukrajinců povedou k vytváření ryze ukrajinských ghett a komunit, kde se rozvine ukrajinské sociální prostředí okopírované z Ukrajiny. Mluvíme o organizovaném zločinu, o korupci, o vydírání podnikatelů, o prostituci a obchodu s bílým masem, o obchodu se zbraněmi, o distribuci drog. Čím více Ukrajinců Fialova vláda do ČR nasune, tím k většímu nárůstu nevraživosti a odporu vůči migrantům ze strany českého obyvatelstva bude docházet. To je holý fakt.

Na konci roku 2023 můžou celou jednu pětinu obyvatel ČR tvořit Ukrajinci

Překročení hranice objemu 3% populace v počtech migrantů začne přinášet konflikty a násilí, protože takovéto objemy migrantů začnou vytěsňovat z životního prostoru místní české obyvatelstvo v těch místech, kde bude překročen tzv. ukrajinský rovník, tedy v těch místech, kde bude více Ukrajinců než Čechů. Znovu opakuji, že matematika je neúprosná!

Pokud každý den bude do ČR proudit 2 500 ukrajinských migrantů v průměru, potom koncem tohoto roku jich bude v ČR již 1,6 milionu. A k nim připočtěte Ukrajince, kteří již v ČR byli před vypuknutím války na Ukrajině. Podle odhadů bylo již v ČR na 200 000 Ukrajinců. Jinými slovy, koncem roku 2023, pokud tempo denního přírůstku migrantů z UA se nezpomalí, bude v ČR v úhrnu bezmála 2 miliony Ukrajinců, tedy pětina populace ČR.

Pětina republiky! A to nelze nazvat už opravdu nijak jinak než ukrajinizací ČR! Znovu se podívejte na Twitter ministerstva vnitra [4] a s hrůzou sledujte den za dnem ty obrázky přírůstků migrantů z Ukrajiny každý den. Každý den co den tisíce migrantů. Pamatujete na rok 2015 na migrační krizi, jak se pořádaly protesty proti arabské migraci? Vidíte, teď právě dochází k demografické profylaxi ukrajinských migrantů v ČR nadměrnou migrací, ale nikoho to zjevně nevzrušuje. Migrantů z UA je už tolik, že si vláda na ně musí už dokonce půjčovat u Evropské investiční banky, ale občané v ČR se starají raději o Danuši Tetuši a agent Pávka. Pozornost od ukrajinské migrace do ČR je odvedena jiným směrem.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Zdroj:https://aeronet.news/za-jediny-den-prislo-do-cr-vice-jak-7-000-ukrajincu-a-podle-vnitra-jich-je-celkove-v-cesku-uz-bezmala-700-000-pricemz-kazdy-den-jich-v-prumeru-prichazi-2-500-timto-tempem-jich-prijde-kazdy-mesic/

Nenávist uchvatitelů moci k Trumpovi už má podobu psychiatrické diagnózy

Nenávist uchvatitelů moci k Trumpovi už má podobu psychiatrické diagnózy: Vyvolají další občanskou válku? Výroba tamních „Čapích hnízd“ jako u nás proti Babišovi. Obžalují ho? Půlka Ameriky zvedne zbraně. Inspirace nejen pro nás

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

3.1.2023
Svoboda stojí za to, aby se za ni bojovalo

Svoboda stojí za to, aby se za ni bojovalo

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

3.1.2023

Svobodná budoucnost vždy závisí na odvaze několika osamocených jedinců.

Zánik ČSFR: poznámky k chronologii

Politolog Oskar Krejčí se v souvislosti s třicátým výročím vzniku samostatného Česka a samostatného Slovenska ve své glose zamýšlí nad příčinami rozdělení někdejší federace.

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

2.1.2023

Počátky velkých událostí bývají zpravidla skryty. K jejich nalezení někdy napomůže chronologie, tedy seřazení jednotlivých příběhů do časové řady. Tento na první pohled snadný úkol naráží u starších dějin na skutečnost, že informace chybí, u dějů nových situaci ztěžuje účelová dezinterpretace a zatajování. Je proto vhodné například při popisu událostí vedoucích ke vzniku České republiky a Slovenské republiky začít s obecnou charakteristikou toho, čemu se povětšině říká „sametová revoluce“. V tehdejší československé federaci lze pak nalézt tři etapy radikální proměny: předání politické moci, majetkový převrat a geopolitické přizpůsobení. Každá z těchto etap měla nejen vítěze, ale i poražené.

Převzetí politické moci

Zdánlivě je vše prosté: navázání kontaktu mezi opozicí a vládou, rozhovory, abdikace premiéra a prezidenta, jejich nahrazení aktéry opozice, mimovolební rekonstrukce zastupitelských sborů, a nakonec odchod sovětských vojsk. K pozoruhodnostem patří nenásilný charakter této změny, což vyvolává iluzi o dohodě, ovšem změny byly pod velkým tlakem, byly vynucené.

Jenže takto končí politické předání moci v rámci sametové revoluce jen na první pohled. Nové pořádky plnohodnotně zvítězily až poté, kdy se v dubnu 1991 rozštěpilo Občanské fórum na politické strany a moc ve státě postupně převzala Občanská demokratická strana. Tak byly vytvořeny podmínky pro úplný majetkový převrat, privatizaci. A pro rozdělení lidských práv pomocí dvou zákonů (č. 451/1991 Sb.; č. 279/1992 Sb.): jedno pojetí lidských práv pro ty, kdo projdou lustracemi, a druhé pro ty, kdo lustracemi neprojdou. Změny potřebovaly pojistku proti zpětné vlně. Také politické jistoty nové, nezkušené mocenské vrstvy potřebovaly ukotvení.

Radikální privatizace

V souvislosti s majetkovým převratem se nejčastěji mluví o dvou vlnách, o malé a velké privatizaci, které proběhly v letech 1991 až 1994. I když zůstanou stranou otázky efektivity dané ekonomické změny, dvě skutečnosti byly z politického hlediska v této souvislosti důležité. Předně větší část privatizace proběhla mimo uvedené dvě „demokratické“ vlny, a to formou přímých prodejů, veřejných soutěží, aukcí, restitucí a jiných bezplatných převodů, prodejem akcií na kapitálovém trhu a podobně. A za druhé, privatizaci řídili ekonomičtí ideologové, ne národohospodáři – cílem bylo zbavit se co nejrychleji státního a družstevního vlastnictví. Stanovení ceny privatizovaného majetku bylo až příliš často nahodilé. Proto jsou všechny číselné přehledy o velikosti privatizovaného majetku nepřesné. A žádná akce „čisté ruce“ nemohla dodatečně přisoudit privatizaci zdání spravedlnosti.

V procesu privatizace došlo k zásadní sociální diferenciaci. Vznikla mocná sociální vrstva lidí, která měla a stále má zájem na stabilitě nového režimu. To je ovšem teze, která nemusí nutně znamenat zájem na stabilitě té či oné vlády nebo shodný výběr prezidentského kandidáta. Je tomu tak trochu naopak – zrodil se oligarcha, nová postava místní politiky, jedinec, který je ochotný obětovat se a vzít na svá bedra ke snadno nabytému majetku i politickou moc. Proto se mohou vyskytnout situace, kdy liberální demokracie dostává podobu zápasu oligarchů.

Privatizace pravdy

Z hlediska periodizace politických změn je nutné připomenout, že všem zmíněným vlnám změny vlastníků předcházela jiná privatizace – privatizace sdělovacích prostředků. V devadesátých letech minulého století ještě nebyl internet rozšířen a papírové noviny byly mnohem vlivnější, než je tomu dnes. Například Rudé právo vycházelo v nákladu téměř milion výtisků denně, Zemědělské noviny, Práce a Mladá fronta vycházely ve více než tři sta tisících výtisků denně. A právě tam, v Mladé frontě patřící Socialistickému svazu mládeže (SSM), to vše v červenci 1990 začalo. Tenkrát se něco přes šedesát redaktorů a jedna sekretářka rozhodli, že si zřídí akciovou společnost, do které každý vložil tři tisíce korun. Oznámili, že začnou vydávat deník s pozměněným názvem – ovšem navázali na mimořádně cennou značku, převzali seznam předplatitelů, vazby na tiskárny, pozici na trhu… Někdy bývá hodnota takto privatizované Mladé fronty odhadována na dvě miliardy korun. Další novináři, a to nejen v Praze, pak tento postup s drobnými úpravami okopírovali.

Privatizace Mladé fronty nebyla pikantní jen proto, že předběhla malou či velkou privatizaci, které se opíraly o právní normy. Proběhala totiž v podmínkách, kdy platilo Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění o některých opatřeních týkajících se majetku politických stran, politických hnutí a společenských organizací (177/1990 Sb.), které předpokládalo, že veškerý majetek KSČ a její mládežnické organizace SSM bude „vrácen lidu ČSFR“. Bylo uvaleno moratorium na manipulaci s majetkem někdejšího SSM. Ústavní zákon o navrácení majetku Socialistického svazu mládeže lidu České a Slovenské Federativní Republiky (497/1990 Sb.) je z listopadu 1990. To ale změnu vlastnictví Mladé fronty, Rudého práva a dalších novin nemohlo zabránit – privatizace sdělovacích prostředků byla ve vyšším zájmu, než je zájem nějakého právního státu. Spolu s touto privatizací se totiž z kdysi pečlivě vybíraných žurnalistických strážců socialismu přes noc stali bojovní obhájci zdivočelého kapitalismu. Potenciálně levicově orientovaná část populace byla odtržena od informací i komentářů, které by jim dávaly jistotu přesvědčení. To vše doprovázela přeměna Československé televize na prapodivnou nevládní organizaci financovanou státem. V té byla reprodukce černobílého vidění světa zpočátku zajišťována principiální kádrovou práci, později laskavým řízením lidských zdrojů. Takto zformovaná nová oficiální pravda odstartovala přebarvování dějin na růžovo, soutěž v obrazoborectví a přeformátování školství. Netolerantní liberalismus mohl začít slavit vítězství.

Mezinárodní kontext

Chronologie nepomáhá jen seřadit události – může pomoci i pochopit, která událost je příčinou, která podmínkou a které příběhy se odehrály vedle sebe bez vzájemné návaznosti. Ukazuje i propojení jednotlivých etap sametové revoluce, jejich překrývání. Převzetí politické moci umožnilo majetkový převrat, který, byť se to některým představitelům Občanského fóra dodnes nezdá, pomohl novou moc stabilizovat. Privatizace sdělovacích prostředků napomohla uzavřít informační prostor, a to nejen pokud jde o politické informace, ale i kulturu z východu.

Tehdejší politické a majetkové změny v Česku a na Slovensku byly pouze malou částí velkých geopolitických proměn, jež se bezprostředně týkaly středovýchodní Evropy.  Sametová revoluce přišla na řadu až poté, kdy změny proběhly ve všech okolních socialistických státech; zbylo jen Rumunsko, které pak vše dohnalo a předehnalo vyšší mírou násilí. A Sovětský svaz. Ani nápad založit Občanské fórum nebyl zcela originální , více než dva měsíce předtím vzniklo v Německé demokratické republice Neue Forum.

Provést divokou privatizaci. To byl úkol pro všechny evropské země spoutané byrokratickým socialismem, jestliže chtěly být uznány jako účastníci washingtonského konsensu. Požadavky byly srozumitelné: především privatizovat, mít konvertibilní měnu a řídit se pokyny Světové banky i Mezinárodního měnového fondu. Přehledy Světové banky ukazují, že žádná z metod privatizace nebyla použita pouze v Československu, osobitá byla jen rychlost, kterou by někdo mohl nazvat zbrklost. Ve všech postsocialistických zemích docházelo k sociální diferenciaci, která je založena na něčem jiném, než jsou pracovní zásluhy, všude se o místo na politickém slunci začali hlásit oligarchové.

Geopolitická koncovka

Ač se to nezdá, sametová revoluce byla dokončena, až když bylo Česko-Slovensko rozděleno. Pomoci porozumět událostem z té doby může porovnání map Evropy z roku 1989 a z dnešních dnů. To ukazuje, že zmizely tři státy – tři země založené na federaci slovanských národů. Zprávy tehdejšího Institutu pro výzkum veřejného mínění upozorňovaly, že většina občanů Česko-Slovenska si rozdělení nepřeje. Zvláště Morava, kde se český a slovenský živel stýká, byla proti. Referendum by tedy pravděpodobně vyznělo proti rozdělení na dva samostatné státy. Jenže taková referenda proběhla jak v Sovětském svazu, tak v Jugoslávii. Vyslovila se ve prospěch zachování federace – a byla z toho okamžitá, nebo odložená válka. V geopolitické situaci, kdy anglosaské mocnosti slavily vítězství ve studené válce a sebevědomí Německa bylo obnoveno, udržet jednotu česko-slovenské federace bylo nereálné.

Před třiceti lety myšlenku zachování Česko-Slovenska nepodporovaly sdělovací prostředky, politické strany byly postaveny na národním principu. Privatizace velkých podniků, bank, ale i kritické infrastruktury, která v řadě případů převedla vlastnictví do zahraničních rukou, zbavila Česko-Slovensko ekonomické suverenity a pevně jej přivázalo k Západu. Nemluvě o tom, že představy o internacionalismu a novém socialistickém člověku nahrazoval ve střední a východní Evropě sílící nacionalismus. Ten přiživovaly zájmy nových místních mocenských skupin, které se snažily získat do svých rukou tvorbu a naplňování pravidel privatizace. V každém případě zájmy nové pražské a bratislavské politické vrstvy se v té době rozešly.

I ti, kdo nadále pokládají za svou vlast dva vedle sebe existující státy, ale také ti, kteří vidí geopolitická rizika států, jež zbyly po ČSFR, musejí v souvislosti s událostmi v Jugoslávii a na postsovětském prostoru uznat: způsob provedení rozluky Česka a Slovenska byl mimořádně klidný. Dalo by se říci vzorový. Kdyby existovala nějaká spravedlnost, Václav Klaus a Vladimír Mečiar by dávno za svůj výkon obdrželi Nobelovu cenu míru. Ale kdo ví, co bude dál. Ve 20. století se – s ohledem na mezinárodní události – v prostoru Česka a Slovenska režim či státní uspořádání změnily osmkrát. Zatím to vypadá, že v roce 2023 posílí svůj vliv ti, kdo nejcennější evropské hodnoty nalézají v odkazu Bachova absolutismu. Ani to ale není konec dějin. Jisté je pouze jedno: jestliže počátky chronologie bývají skryty, pak budoucnost existuje ve variantách.

Zdroj:https://casopisargument.cz/?p=47576&fbclid=IwAR2-lalGwadxZo7CsZorNZTskxRgbJTzB1nZYAqc1Dcm7Xw3IWz2GTOafsQ

Dávný démon
Fialova vláda si půjčí u Evropské investiční banky bezmála 5 miliard korun na zdravotní péči o ukrajinské migranty v ČR

Fialova vláda si půjčí u Evropské investiční banky bezmála 5 miliard korun na zdravotní péči o ukrajinské migranty v ČR! Rozhodla o tom těsně před Vánoci! Co to má znamenat, Fialo? Když nemáš na uprchlíky peníze, tak jich tolik nepřijímej a nezadlužuj republiku! Neuvěřitelný skandál, který odhaluje, že Fialova vláda pomáhá Ukrajině už nejen za své peníze, ale dokonce už i na dluh! Vláda schválila i vyslání 1 200 českých vojáků do Pobaltí a Polska, přičemž do České republiky přijede prvních 800 vojáků ze zemí NATO a ministr financí dostal za úkol vyčlenit peníze pro Síly rychlé reakce k nasazení mimo území ČR!

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

2.1.2023

Naše redakce dostala od našeho externího zdroje několik dokumentů odsouhlasených vládou Petra Fialy a nestačili jsme se divit. Fialova vláda totiž podle všeho těsně před Vánoci, když mají lidé úplně jiné starosti, úplně zešílela a rozhodla se, že Česko snese všechno .

A schválila usnesení č. 1044 ze dne 14. prosince 2022, že si Česká republika půjčí 200 milionů EUR, což je v přepočtu zhruba 4,83 miliardy korun, na úhradu zdravotní péče pro ukrajinské migranty v ČR!

Vláda totiž s hrůzou zjistila na konci roku, že náklady na zdravotní péči o Ukrajince jsou natolik astronomické, že to prostě nelze uhradit z normálních příjmových kapitol státu, z žádných rezerv, protože vláda již žádné rezervy nemá, a tak bylo rozhodnuto, že si na zdravotní péči o Ukrajince půjčí peníze, a to u Evropské investiční banky (EIB) na neuvedený úrok, protože ten bude předmětem vyjednávání s EIB, za kolik ten úvěr vlastně bude! To je neuvěřitelné! To je možné jenom v Česku!

Fialova vláda dočista zešílela. Jedna věc je pomáhat Ukrajině za své peníze, za peníze vlády, za peníze vlastního rozpočtu a rezerv, ale úplně jiná věc je, když Fialova střelená vláda přijímá jako šílená na dluh další a další tisíce a tisíce ukrajinských uprchlíků, z nichž mnoho jich utíká z Ukrajiny před 6. vlnou mobilizace v důsledku postupu Ruské armády, takže náklady na zdravotní péči o tyto migranty lezou do astronomických čísel, a to zejména v zimním období.

V Česku je tolik ukrajinských migrantů (okolo půl milionu), že česká vláda už na ně prostě nemá peníze a musí si začít na Ukrajince půjčovat. Přitom Česká republika by měla v nějaké chvíli za normální situace říct, že již další Ukrajince přijímat nemůže, protože na to finančně nemá peníze. Jenže tohle Fialova vláda neřekne. Ta je připravena totiž nasunout do ČR tolik Ukrajinců, že dojde k ukrajinizaci České republiky a spolu s tím i české ekonomiky, sociálních a školních struktur a tím pádem k obrovskému deficitu a zadlužení ČR.

Občané ČR by měli udeřit na Fialu a položit mu otázku, proč zkorumpovaná Ukrajina za své úvěry neručí sama svým majetkem, ale musí za ně ručit český občan

Tohle samozřejmě není jediná pomoc na úvěr a na dluh, protože koncem minulého roku se evropské země zavázaly za záruky mamutího úvěru [1] pro Ukrajinu na evropské úrovni. Jedná se o úvěr ve výši 18 miliard EUR pro Ukrajinu a úvěr vyjednalo evropské předsednictví Petra Fialy, přičemž za tento úvěr, který poskytne Evropská centrální banka, budou ručit členské země EU.

Takže si představte, že když dojde ke zhroucení Zelenského vlády v Kyjevě a ke státnímu převratu na Ukrajině, který se očekává dříve či později v důsledku neochoty Ukrajinců dál bojovat v beznadějné válce, tak ten úvěr přijde do defaultu.

Ukrajina se dostane do insolvence a evropské státy budou muset ten úvěr za Ukrajinu sanovat ze svého.

A toto je velmi reálná pravděpodobnost, protože Ukrajina po konci války se zredukuje pouze na Kyjevskou Ukrajinu, která bude mít s Moskvou ustanovenou garanční smlouvu, tzv. garanční bumážku. Bez souhlasu Moskvy nebude moci Kyjev nic splácet.

Takhle velké… vám zůstane, milí občané, až moje vláda jednoho dne skončí…

Za tento průser bude osobně odpovídat Petr Fiala, který i po skončení ve funkci premiéra bude nést zodpovědnost za sjednání této nebezpečné půjčky, která ohrožuje ekonomickou stabilitu České republiky.

Pomáhat někomu na dluh je projevem šílenství, protože někdo, kdo je ve válce a vy si půjčujete svým jménem, abyste mu půjčili, je nesmysl a dokonce vlastizrada. Toto si musíme vysvětlit.

Za normální situace, pokud by česká vláda chtěla Ukrajině pomoci, ale neměla by na to peníze, by se to udělalo korektně tak, že Česká republika by pro Ukrajinu sjednala úvěr, za který by Ukrajina ručila svým majetkem, nikoliv aby za úvěr ručila Česká republika. Ukrajina by mohla úvěry zaručit pozemky na Ukrajině, např. pozemky na břehu Černého moře, kde by mohlo vzniknout, v případě platební neschopnosti Ukrajiny, třeba tzv. České Pomořansko.

Česko by mohlo mít vlastní pobřeží u Černého moře, kdyby Fiala byl obchodník a zaručil by úvěry Ukrajině pozemky na Ukrajině

Guantánamo Bay na Kubě anebo Panamský průplav, to jsou příklady územních garancí z minulosti za půjčky amerických firem, které poskytly investice těmto zemím, ale protože země je neměly čím splácet, tak došlo k ručení skrze pozemky s pronájmem na dobu 99 let. A toto klidně mohla Fialova vláda udělat a Česká republika mohla mít na dobu 99 nebo dokonce 199 let pozemky u Černého moře.

 České Pomořansko by byl pěkný a udržitelný název pro takovou exklávu nedaleko Oděsy, případně jižněji u rumunských hranic na pobřeží za české úvěry Ukrajině, které Ukrajina nebude schopna splácet.

Samozřejmě, že musíme realisticky uvažovat, že celé černomořské pobřeží je osídleno převážně Rusy, tedy etnickými Rusy, takže takový prostor by nemusel být realizovatelný, ale jsou i jiné garance, třeba dodávky obilí do ČR po dobu 99 let, dodávky uhlí, surovin, jenže to je právě problém s tím, že všechno toto, co jsem vyjmenoval, se nachází zejména na Donbasu a na východním břehu Dněpru, kde to mají pod kontrolou Rusové. A tím se dostáváme k jádru pudla.

Tohle potřesení rukou vyjde české občany ještě pěkně draho

Něco by se ale na Ukrajině určitě našlo, čím by mohla Ukrajina ručit sama, a ne aby za ukrajinské půjčky ručila Česká republika, rovná se český občan. Půjčky Ukrajině jsou tak ručené evropskými zeměmi, takže Ukrajina neručí za nic, a to je chucpe a zločin proti evropským národům! To je úplně stejné, jako kdybyste si vzali půjčku u banky v ČR, ale za tu půjčku by ručil devizový strýček z Německa.

A jakmile byste přestali splácet, strýček by to zatáhnul za vás. Přesně tento zločin vymyslelo Fialovo předsednictví s tím mamutím úvěrem 18 miliard pro Ukrajinu, kde ty peníze budou rozkradeny, protože Ukrajina je nejzkorumpovanější země v Evropě. Není naprosto jasné, proč za úvěr nemůže ručit Ukrajina, s jedinou výjimkou:

 Bruselští bankéři totiž nevěří, že Ukrajina válku vyhraje! V tom je ten zakopaný pes!

Bankéři z ECB vědí, že Ukrajina válku nevyhraje, a proto nechtějí ručení ukrajinským majetkem, ale chtějí záruky od zemí EU

A to je ten důvod, proč Ukrajina ničím neručí a proč evropští bankéři se s ručením ukrajinským majetkem nespokojí, protože ani oni nevěří, že po válce bude Ukrajina vůbec něčím disponovat. Proto ECB požadovala po Fialově předsednictví, že za úvěr 18 miliard EUR pro Ukrajinu musí ručit přímo země Evropské unie. Taková je holá realita! Bankéři nejsou politici a ti vědí, jak válka skončí. To je přesně ten důvod, proč švýcarské banky již od porážky Wehrmachtu ve Stalingradu nechtěly Německu půjčovat peníze naproti státním dluhopisům Říšské banky a začaly požadovat ručení ve zlatě, v drahých kovech atd. Jenže Fialova vláda se chystá na válku s Ruskem, první kroky již byly učiněny v červenci.

Meme anebo realita? V Zelenského válečném stanu s kokešem na stole…

Fialova vláda usnesením č. 644 ze dne 27. července 2022 rozhodla, že od 1. ledna 2023 bude v Pobaltí, v Polsku, na Slovensku a v Maďarsku rozmístěno 1 200 českých vojáků .

Ve stejný okamžik přijede do ČR až 800 vojáků NATO jako přípravný kontingent na obranu zemí NATO. A to není všechno. V dokumentu se nařizuje ministru financí zajistit úhradu rozpočtově nezajištěných finančních prostředků mimo kapitolu Ministerstva obrany na pokrytí případného nasazení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v operacích Sil rychlé reakce NATO mimo území České republiky v letech 2023 a 2024. Ano, čtete správně. Vyčlenění prašulí pro útvary rychlé reakce mimo území ČR. Těch 1 200 vojáků je první vlna, přípravné zázemí pro zajištění týlového působení českých vojsk po případném vypuknutí konfliktu NATO s Ruskou federací.

Fialova vláda vyšle na čáru doteku s Ruskem, Běloruskem a Ukrajinou 1 200 vojáků prvního předvoje. Do ČR přijede 800 vojáků NATO. A ministr financí má najít peníze na financování českých Sil rychlé reakce, kdyby se to s Ruskem jako fakt zvrtlo

Je to standardní přípravný postup, první kontingent, vyčlenění mimořádného finančního rámce, se kterým se původně nepočítalo, příjezd 800 vojáků NATO do ČR, vytvoření komunikačních struktur a místně-lokálního řízení a logistiky, přípravy silnic a železnic pro vojskové a těžkotonážní transporty atd. Namísto mírového dialogu a aktivace diplomatického úsilí na urovnání konfliktu na Ukrajině se vyčleňují finance a posílají se vojáci AČR do pohraničí s Ruskou federací, Běloruskem a Ukrajinou, zatímco do ČR přijíždí vojáci NATO. A česká vláda je na tom tak špatně, že už nemá peníze ani na placení za zdravotní péči pro ukrajinské uprchlíky, ale velkorysé spoluručení ČR za mamutí úvěr 18 miliard EUR pro Ukrajinu není problém.

Nikdo přitom po Ukrajině nepožaduje žádné ručení vlastním ukrajinském majetkem nebo pozemky u moře, protože i těm politikům je nakonec jasné, že Ukrajina nemůže ručit něčím, co nemá de facto pod vlastní pevnou kontrolou, buď teď, anebo v blízké budoucnosti. Taková je realita! Ručit bude český Honza a česká Mařka, protože mají asi tolik peněz, že neví co s nimi, takže rádi zaručí Ukrajině 18 miliard EUR nebo třeba úvěr na zdravotní pojištění pro půl milionu, nebo třeba celý milion ukrajinských běženců, to podle toho, kolik těch Ukrajinců ještě Fialova vláda přijme “na dluh” během roku 2023. Andrej Babiš má pravdu, tohle je nejhorší vláda ČR od roku 1989. A já říkám, že je to vláda národní tragédie!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Zdroj:https://aeronet.news/fialova-vlada-si-pujci-u-evropske-investicni-banky-bezmala-5-miliard-korun-na-zdravotni-peci-o-ukrajinske-migranty-v-cr-rozhodla-o-tom-tesne-pred-vanoci-co-to-ma-znamenat-fialo/

Adolf už tu není

Adolf už tu není

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Blog-převzato z blogu Ladislava Větvičky

31. 12. 2022 
Je to zvláštní pocit. Před rokem v ten samy čas sem byl v jeho městě, přestože sem ještě ani netušil, že ekzistuje. Procházal sem se po malých cestičkách v džungli, chodival okolo židovského hřbitova a aj i když sem měl furt pocit,

že mě kdosik sleduje, ani ve snu by mě nenapadlo, jaký z tého vznikne přiběh.article_photo

Včera v šest rano sem seděl v Kompasu, pak ve Fabryku sledoval nadherny koncert Zaviša s Uspěchem, pak mě vyzvednul maly Vlastik, dovezl na letiště Ostrava-Katowice a v šest večer sem vystupil z te hlinikove rakve na letišťu Puerto Plata, nedaleko od mista, kaj sebu mlady Falco flaknul pod autobus a bolt mě dovezl do Sosúa. Mam rad ty změny. Před tydnem bylo minus čtrnact, karu sem nemohl vyhrabat ze zavěji, včera byla mlha jak cyp, že bysem psa nevypustil, bo by se nemusel ku mně vratit a fčil sedim před letištěm Gregoryjo Luperona a odhaňam taxikaře, keři by mě chtěli za štyry tisice pesos svezt do osum kilaku vzdalene dupy.

Před rokem tu ještě byl, fčil už ni, ale stejně mam pocit, že tu furt je.

„Přejete si odvezt do Sosúa, pane?“ ozvalo se za mnu.

„No, gracia, seňor…“ odpověděl sem, tajak odpovidam na stovky podobnych dotazu mistnich šašku, aniž bysem se podival za sebe.

Až pak mi to došlo. „Jak vite, že…?“ pootočil sem se dozadu, ale už tam nikdo nebyl.

Vylezl sem na hlavni ulicu, chvilu si vychutnaval šedomodry smrad z vyfuku motorek, kere valily bez světel okolo mě a pak sem mavnul na prvni kvakva, kere jelo okolo.

Vystupil sem u hytlermarketa Plajero, kaj mě před rokem okradnul bankomat. Zasunul sem kartu, nacvakal pinkot, bankomat mi kartu vratil, penize nedal, ale na vypisu z učtu mi pipla esemeska, že deset tisic pesos bylo vybranych. Nic se nezměnilo. zase sem stal na ulici, tajak rok zpatky, chudši než nejchudši z mistnich žebraku, okolo mě pochodovaly podivne postavičky, proti kerym byli naši elfove a dalši udavači obyčejnyma břidilama.

Chlop, kery vloni s pokřivenu nohu žebral u nejdražšich podniku, si kusek ode mě balil cigaro. Stara, bezzuba kurva, kera chodivala s obrazem Marylin Monrou, si rozbalovala čedar z mistniho hytlermarketa a laskyplně si zasunovala roličky syra do bezzubeho pyska.article_photo

„Kupil sem si nove kozy,“ ozvalo se za mnu. Otočil sem se. Hermafrodyt, ani netušim, na jake čislo pohlavi by ho pasovali naši kokoti z brusele, se na mě usmival, jako byzme se rok neviděli.

Rok zme se neviděli. Ne, že by mi chyběl. To sem tenkrat ještě netušil, že mi v luksusni knajpě nad Hispaňolu řekne stary Adolf tu větu, na keru furt musim myslet – „…přišli si pro vas a pro vaše děti…“.

Dneska už tu neni. Kdo čital „Zrnko pisku„, tak vi. Prošel sem se po plaži, z kere je vyhled na baraky, kere zub času zničil tak, že z nich su dojebane rujny. Zbytky stodvacet roku stare betonove konstrukce, z kere bezpravni negři nakladali banany pro otrokaře z United Fruit Company, furt omyval ten samy přiboj Atlantyku, tajak tenkrat.

„Davejte pozor, pane, mate odevřeny zip u batoha“, upozornil mě maly, černy synek, kery staremu, bilemu gryngovi čistil buty. Jak si teho všimnul, netušim, bo ani nezvednul oči od tych but, kere pucoval.

Furt sem na to musel myslet. Adolf už tu neni. Šel sem kolem jeho baraku. Na zdi byla hřebikem vyryta chaluha. Na vedlejšim baraku furt vlala zplihla modrobila vlajka. Před bizarnim muzeem parkoval otřiskany Mercedes a chlopi, keři před nim kuřili, měli pod sakem vybulene kapsy od gati.

Vstupil sem do moji oblibene knajpy Central, objednal si kafe a zustal stat u baru, bo pajzel byl narvany k prasknuti.

„Bez mlika a cukru, tajak vždycky, seňor?“ usmala se na mě kelnerka.

Přikyvnul sem. Jak to može vědět, napadlo mě… Vloni tu přece nebyla.

Chvilu sem postaval u baru a pozoroval okoli. Mlade děvuchy z cele latinske Ameryky pozorovaly mě a odhadovaly, jestli jim cosik přispěju na jejich nelehky život. Přestarli hytlerovci posedavali u oken Central baru a čuměli, jak dešť omyva ojete gumy mistnich maršrutkařu. Na obrazovce zpival Falko „Herr kommisar“ a v rohu hospody vzniknul jakysik konflikt, když ochranka robila ordnung a jakysik magor se temu nechtěl přizpusobit, tak ho vyhodili oknem. Nic zleho se nestalo, okno nebylo zasklene a Kanaďan se hnedka po dopadu odpotacal do vedlejšiho baru.

Vaše misto je volne,“ přitočil se ke mně chlop, kery měl pracku tajak ja stehno a kereho bysem nechtěl potkat v noci v parku.

Překvapeně sem se na něho podival, bo sem o žadne misto neprosil. „Jiny kraj, jiny brav“, uvědomil sem si, na nic se neptal a sednul na nejlepši misto v baru.

Adolf už tu neni. Jeho parte mam už skoro rok v mojem kopijařu. A stejně tu je, pomyslel sem si, když sem sledoval polonahe mulatky na ulici a chlopy na mopedach, čekajici na svoje ožrale kunčafty.

Kytky mate zalite, seňor?“ ozvalo se za mnu.

Otočil sem se, ale nikdo tam nebyl ..

Ladik Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Sosúa

Zdroj: https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=796011

všichni voliči pětikoalice teď musí držet hubu

Pondělní Glosy 2.01.2023

Miroslav Macek: Skvělá zpráva – všichni voliči pětikoalice teď musí držet hubu

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

02.01.2023

Na Seznamu jsem si přečetl článek s titulkem „Největší dezinformace roku 2022“ a kupodivu jsem se tam nedočetl ani slovo o té největší, totiž, že jsme ve válce s Ruskem.

Reklama firmy, nabízející soláry aneb další dezinformace:
Zařídíme Vám, aby za Vás dalších 200 000 Kč zaplatil stát v rámci programu Zelená úsporám.
Těch 200.000 přece nezaplatí stát, ale daňoví poplatníci!

Politolog Petr Macinka:

Byl to úžasný rok pro politické neziskovky a pro každého, kdo je za poskytování „měkkých rad“ subvencován „tvrdými penězi“ z národních či nadnárodních dotací a grantů. Tito lidé žijí nejlepší období svých životů, a protože nám shodou okolností zrovna vládnou, můžeme si být jisti, že udělají všechno pro to, aby se tento stav jen tak nezměnil.

Slova k zapamatování Volodymyra Zelenského:

„Ukrajinská protivzdušná obrana se může stát nejsilnější v Evropě, a to bude zárukou bezpečnosti nejen pro naši zemi, ale i pro celý kontinent.“

Slova k Ukrajině a k zapamatování francouzského prezidenta Macrona:

Pomůžeme vám zvítězit a dosáhnout spravedlivého a trvalého míru. Spoléhejte na Francii a spoléhejte na Evropu.

Veterans Today si daly tu práci a sestavily tabulku loňských titulků amerických medií.
25. března Rusku dochází přesná munice
2. dubna Putinovi docházejí rakety
29. dubna Rusům docházejí přesné rakety
6. května Putinovi docházejí rakety
9. května Rusům dochází munice, Ukrajina je může porazit
15. května Analytici a media hlásí, že Rusům docházejí zbraně
11. června Rusům docházejí přesné rakety
1. července Rusové připouštějí, že jim docházejí zbraně
8. července Vladimiru Putinovi docházejí rakety
13. srpna Putinovo ponížení: Rusku docházejí zásoby zbraní
9. září Rusům docházejí rakety
11. října Rusům docházejí zbraně
13. října Rusům na Ukrajině docházejí zbraně
16. října Ukrajina oznamuje, že Rusům docházejí rakety
28. října Rusům docházejí rakety
9. listopadu Rusům zřejmě docházejí rakety, kterými ničili ukrajinskou infrastrukturu
22. listopadu Ukrajinský ministr obrany: Rusům docházejí rakety
23. listopadu Rusům dochází munice
26. listopadu Rusové střílejí starými raketami a raketami bez nálože, neboť Putinovi docházejí zbraně
13. prosince USA: Rusům dochází munice
15. prosince Ukrajinský náčelník bezpečnosti prohlásil, že Rusům docházejí rakety
26. prosince Ukrajinský ministr obrany prohlásil, že Rusům docházejí rakety
Dodávám: Ještěže jsou naši novináři solidní a podobné dezinformace nešíří.