Archív značky pro: Média

klíma

Budeme si platit vládní dezinformace a vlastní cenzuru?

Celý článek si můžete poslechnout  audio verzi ZDE:

5.2.2023

autor, Vojtěch Gavriněv

Šéf dezinformací popisuje utajovaný vládní plán

Mediální manažer Michal Klíma je od března 2022 vládním zmocněncem pro média a dezinformace

Vládní zmocněnec pro média a dezinformace Michal Klíma v rozhovoru pro Seznam Zpráv popisuje, kam mají putovat stovky milionů, nebo proč chce zavést nový trestný čin šíření dezinformací.

Okamžité vypnutí webů, které vláda označí za dezinformační. Trestný čin šíření dezinformace. Stovky milionů korun pro média a vybrané organizace. A celý nový odbor úředníků, kteří na to všechno budou dohlížet. To všechno má být obsahem Akčního plánu pro čelení dezinformacím, který si vláda nechala v tichosti vypracovat a který teď čeká na schválení.

Samotný dvacetistránkový dokument je ale neveřejný. Vláda ho odmítla ukázat, přestože o něj novináři žádali podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Jako první o něm informoval Deník N a okamžitě se strhla vášnivá debata o tom, zda nezavádí novodobou cenzuru.

Na podrobnosti se zeptali vládního zmocněnce pro média a dezinformace Michala Klímy.

Kolem Akčního plánu pro čelení dezinformacím se vede veřejná debata, dokument ale koluje pouze mezi úředníky a novináři. Server iRozhlas zveřejnil jeho starší verzi z listopadu 2022, váš úřad naopak dokument zveřejnit odmítl. Nebylo by lepší o něm mluvit otevřeně?

Já s tím žádný problém nemám.

Tak proč ho nezveřejníte?

Protože to zaprvé není moje kompetence, ale hlavně kvůli tomu, že ten dokument není projednaný. Ve chvíli, kdy bude projednaný, by myslím měl být zveřejněný.

Podívejme se na jednotlivé body toho plánu. Jedním z nich je uvolnění 50 milionů na podporu neziskovým organizacím, které se zabývají bojem proti dezinformacím. Kdo ty organizace bude vybírat?

V tom plánu je to naformulováno jako úkol. To znamená, že je zapotřebí vypracovat systém, na základě kterého se rozhodne, kdo bude rozhodovat o tom, jakým neziskovkám se to má dávat.

Já se ptám na váš názor. Jak by se ty peníze měly rozdělovat?

Zase tak složité to není. Tak jako má stát grantovou politiku v celé řadě jiných oblastí, tak by měl vytvořit i v tomto nějaký grantový systém. Představoval bych si, že ty peníze jsou určené zejména na mediální výchovu.

Není to tak, jak to někdo interpretuje, že to je určené na nějaké honění dezinformací. Ten úkol prostě reaguje na zjištění, že tady nefunguje mediální vzdělávání, které by lidi naučilo rozlišovat informace a dezinformace. A nejedná se jenom o mladé lidi, ale ta problematika se samozřejmě ve velké míře týká starších lidí. To znamená, že jde třeba o vzdělávání starších lidi. Jsou tady neziskovky, které to dělají. Můžou to dělat ve větším rozsahu, můžou to dělat i další neziskovky.

Můžete jmenovat nějakou neziskovku, která by si tyto peníze zasloužila?

Třeba Člověk v tísni dělá Jeden svět na školách.

Co třeba spolky Nelež nebo Evropské hodnoty?

Systémově jde o mediální vzdělávání, to znamená, že pokud se do toho přihlásí kdokoliv a připraví plán na mediální vzdělávání, tak já nebudu nikoho kádrovat, jestli jsou to Evropské hodnoty, Nelež, Člověk v tísni nebo kdokoliv jiný. Jde zkrátka o splnění podmínek toho grantu.

Tohle všechno právě musí být v rámci toho úkolu vytvořeno a pak musí být nějaký tým, který to posoudí. Mohou to být odborníci, grantové komise jsou často tvořené z externistů, kteří rozumí tomu odvětví, to znamená v daném případě třeba pedagogů ze škol.

Dalších 100 milionů by mělo jít na podporu médií. Není to protimluv – státem placená nezávislá média?

Není to protimluv. V civilizovaných zemích existuje systém podpory médií. Třeba v Rakousku byl zavedený už v sedmdesátých letech minulého století. V současné době by podmínkou získání dotace pro deníky byl prodaný náklad nejméně 10 tisíc celostátních nebo šest tisíc regionálních. U týdeníků je minimální náklad pro podporu pět tisíc a současně musí mít redakce minimálně šest novinářů.

Je to normální systém, jak média bez ohledu na to, komu patří nebo pro koho píšou nebo o čem píšou, můžou dostat peníze na základě toho, že mají nějaký náklad. Jiný systém mají v Belgii, Dánsku, Švédsku, Francii, Nizozemsku…

Jak by to ale podle vašeho názoru mělo vypadat v Česku?

V podstatě ve všech tradičních demokraciích v Evropě ty podpory existují. Neexistují v bývalých socialistických zemích s výjimkou Polska, které má alespoň sníženou DPH na média. Takže to není vůbec o žádné závislosti, je to prostě normální systémová záležitost.

Jak by to mělo vypadat v České republice?

Třeba v Dánsku je snížená DPH až na nulu. To je systémový krok, určitě dánská média nelze obvinit z toho, že kvůli nulové DPH nejsou nezávislá. Ve spoustě zemí, kde je státní pošta, existuje podpora předplatného v tom smyslu, že předplatné se poskytuje za nižší sazby.

Jak by to podle vás mělo vypadat v České republice?

Moje odpověď je stejná jako u předchozí otázky. Prostě tím úkolem je ten systém vytvořit. Vytvořit takový systém znamená nastudovat si příklady v jiných zemích, což je opravdu velká práce. Je zapotřebí přeložit zákony, je zapotřebí se zeptat na praxi, to je třeba na půl roku práce. Takže já vám to teď nemůžu říct. Kdybych vám to mohl říct, tak to tam rovnou napíšu.

Předpokládám, že když se tou agendou zabýváte, tak máte alespoň nějakou představu.

Zásadou je, že to musí být systémové. To znamená nikoliv selektivní. Musí to mít objektivní kritéria a musí to vycházet ze situace, která je v každé zemi trochu jiná. Ale určitě vám můžu říct, jak to nemá být. Nemá to podporovat selektivně média podle toho, jak píšou, v čí prospěch, jaké mají politické zaměření a tak dále.

Vy jste byl místopředsedou správní rady Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Tento fond podporuje konkrétní média, jako jsou Forum 24, Echo 24, Deník N, Hlídací pes, Deník Referendum a další. Mělo by se těch 100 milionů přerozdělit podobným způsobem, jako to dělá Nadační fond nezávislé žurnalistiky?

Jedna z těch cest je podobná, protože tam jsou skutečně úplně objektivní kritéria. Ten fond má nějaké podmínky, například ta média dodržují etické standardy žurnalistiky. Nemůže to dostat někdo, kdo je porušuje. A je tam právě ta absence politických preferencí.

Přestože to je fond, který založili podnikatelé, u kterých se a priori spíš očekává, že mají své politické názory, řekněme, napravo od středu, tak několikrát dostala podporu i levicová média. Právě proto, aby byla zachována nestrannost.

Dosáhnou na tu podporu i větší média, jako jsou Hospodářské noviny nebo třeba Lidovky?

Určitě.

Takže je to určené malým i velkým médiím?

Jsou země, které mají ty grantové programy převážně na podporu menších médií bez ohledu na jejich politickou orientaci, třeba začínající média. Tak to může být. Koneckonců u nás máme celou řadu programů pro začínající podnikatele, takže to určitě může být jeden z grantů. Já si myslím, že by těch grantů mělo být víc. Ano, myslím si, že by tam měl být grant pro menší a začínající média, ale myslím si, že tam má být také grant pro větší média.

Já bych si třeba uměl představit, že by tam byl grant na podporu zpravodajství ze zahraničí, protože média jsou v ekonomické situaci, která je mimořádně špatná, takže nemohou vynakládat náklady třeba na zahraniční zpravodajství. Umím si představit, že by existoval grant na podporu zpravodajství ze zahraničí z Evropské unie, na který by dosáhli i větší vydavatelé.

Dalším bodem Akčního plánu pro čelení dezinformacím je to, aby stát přestal platit reklamu na dezinformačních webech. Můžete uvést konkrétní příklad, která reklama by měla z kterého serveru zmizet?

Děje se to pořád, opakovaně, každý den. Pokud není explicitně v té kampani zadané, kam to má jít, tak to automaticky v rámci programatiky jde na weby v aukci. Automaticky to jde i na weby, které nedodržují etické standardy.

Můžete jmenovat, o které weby jde?

Podívejte se na web Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, který má rating webů podle toho, jak dodržují etické standardy. Podívejte se, které weby mají na škále A-B-C hodnocení C. Ty by neměly dostávat státní inzerci.

Ještě bych rád řekl jednu věc: V minulosti docházelo k naprosto netransparentnímu rozdělování státních peněz. Ve všech zemích včetně Maďarska je to možné dohledat, ale u nás ne, to je naprosto nepřijatelné. Stát rozděloval peníze neprůhledně médiím, kterým je zcela zjevně chtěl dávat, podobně jako odmítal přístup některých médií na svoje tiskovky a jejich účast třeba na zahraničních cestách atd.

Rozděloval peníze čistě podle toho, která média považoval za spřátelená. Zejména se to týkalo pochopitelně Mafry. Jestliže někdo kritizuje, že média kvůli státní podpoře ztrácejí nezávislost, tak tady ten systém byl, jen byl neprůhledný a netransparentní. My navrhujeme, aby ten systém byl úplně transparentní, aby každá koruna státních peněz byla dohledatelná. V jakém médiu, v jaké kampani, v jakém čase, v jakém rozsahu skončila. Dneska je to nedohledatelné.

Kolik stát například v minulém roce proinzeroval?

To já právě nevím, to se nedá zjistit. To je ten problém.

Máte nějaký odhad?

Říkám čísla, která nemám podložená, ale snažili jsme se to zjistit a je to v podstatě nedohledatelné, je to skryté za různými položkami. Ale rozhodně to jsou stovky milionů.

V rámci nově zřízeného vládního Odboru strategické komunikace a čelení dezinformacím má vzniknout 19 nových pozic. Jaký bude na tato místa rozpočet?

Nejsou to úplně nová místa. Máme oddělení strategické komunikace, které vzniklo loni, má čtyři lidi a nějaký počet lidí na externí spolupráci. Ten návrh je, aby se to překlopilo na odbor, což je ve vládním jazyku trošku jiný typ organizace. To posílení je vázané na schválení toho plánu, aby na ty granty atd. byli lidé, kteří dnes na Úřadu vlády nejsou. Aby tam byli lidé, kteří jsou tohle schopni administrovat. Rozpočet vám nejsem schopný říct.

Kolik nových pozic by tedy mělo vzniknout?

Kdybych přepočítal ty vedlejší úvazky, které máme, tak je tady dneska jakoby osm až devět lidí, nově by to byl třeba dvojnásobek.

Hodně citlivým bodem Akčního plánu pro čelení dezinformacím je příprava legislativy, která by umožnila vypínat dezinformační weby. Vychází to z té loňské situace, kdy vláda nepřímo nařídila vypnout některé servery po ruské invazi na Ukrajinu?

Ne, je to opět úkol, který Ministerstvo vnitra dostalo už za Babiše. Vyplývá to z Akčního plánu boje s hybridními hrozbami. Samozřejmě, že ta válka tomu dala konkrétní podobu, ale jinak to je prostě zákon, který má určit, za jakých okolností je možné z rozhodnutí vlády, nebo lépe řečeno z rozhodnutí státního úřadu nějaký web vypnout.

V té podobě, v jaké to Ministerstvo vnitra připravuje, se to týká opravdu jenom situace zásadního ohrožení národní bezpečnosti. Všechny ty představy, že tady bude nějaký úřad, který bude vypínat weby, jsou úplný nesmysl.

Ty weby, které loni na pokyn vlády vypnul soukromý provozovatel serverů, by tuto podmínku naplňovaly?

To nevím, to záleží na situaci. Kdyby ten zákon, jak je zhruba navrhovaný, tehdy platil, tak by se na to asi vztahoval, ale ani ne tak z hlediska toho, co víme dneska, ale z hlediska tehdejší situace. Vezměte si, za jaké situace ta válka začala. Vladimir Putin den předtím v podstatě oznámil, že považuje za sféru ruského vlivu celou východní Evropu. To znamená nejenom celý bývalý Sovětský svaz, ale i východní Evropu. Nikdo v tu chvíli nevěděl, jestli Ukrajina nepadne za tři dny, jak si Rusové mysleli. A zda nepůjdou dál a nezaútočí na nás. Do toho tady byly weby, které rozšiřovaly ruskou propagandu. V takových situacích by ten zákon mohl fungovat.

Máte připravenou definici dezinformace a dezinformačního webu?

To jsou dvě věci. Dezinformace, tak jak je předmětem našeho zájmu, je obsah, který směřuje k závažnému ohrožení národní bezpečnosti, zejména prosazování ruských zájmů, šířených z Ruska, obsahující nepravdivé nebo opravdu zásadně zkreslující informace.

Co se týče těch webů, tak tam je to spíš opačná definice. Existují standardy novinářské práce – kupříkladu není možné záměrně šířit lži, musí být jasné, komu ten web patří, kdo ten článek píše a tak dále.

Média ale dnes nejsou jen tištěné noviny nebo zpravodajské servery. Máme různé blogy, videa, posty na sociálních sítích… Kdo bude rozhodovat, kde je hranice mezi názorem, interpretací a dezinformací?

To vůbec nikdo rozhodovat nebude, tím se vůbec nikdo nezabývá.

Kdo rozhodne, jestli jde o dezinformační web?

Proč by to rozhodoval?

K čemu tedy ten zákon bude?

Aby v případě ohrožení národní bezpečnosti, typu vypovězení války, mohl za dané situace někdo posoudit, co je v tom informačním prostoru za dezinformace, a v tu chvíli reagoval. Ale aby tady někdo dopředu kategorizoval weby, to nikdo dělat nebude.

Pokud vím, v návrhu zákona chybí možnost okamžitého soudního přezkumu. To znamená, že kdyby úřady nechaly web vypnout neoprávněně, trvalo by roky, než by došlo k nápravě. To je v podstatě likvidační. Je nutné vypínat celý web? Není lepším řešením zablokovat třeba konkrétní článek, který šíří dezinformace?

Ten zákon předpokládá rychlý soudní přezkum v řádu jednotek dnů. Já ten zákon nepřipravuju, to připravuje tým na Ministerstvu vnitra. A ani teď nejsem schopen říct, jak je charakterizované to vypnutí, jestli se to týká celého webu. Ona je také otázka, co je web, protože může sestávat z různých subwebů a tak dále.

Dokážete teď jmenovat nějaký web, který by podle tohoto vznikajícího zákona bylo možné, nebo dokonce nutné, vypnout?

V tuhle chvíli určitě ne, protože nejsme ve stavu bezprostředního ohrožení národní bezpečnosti.

A kdybychom teď byli v únoru 2022?

No tak by se musel posoudit obsah, který v tom informačním prostoru je. Znovu říkám, není to tak, že by byly weby na nějakém indexu, nějací kandidáti na vypnutí, je to prostě o posouzení situace.

Zprávy bezpečnostních služeb dlouhodobě uvádějí, že Rusko šíří svůj vliv nejrůznějšími způsoby, včetně České republiky, ale ještě mnohem usilovněji to Rusko dlouhodobě dělá na Ukrajině. A přesto, když vypukla otevřená válka, tak se nepotvrdily obavy, že se Ukrajina nebude bránit. Reálný dopad té informační války byl vlastně zanedbatelný. Máte nějakou analýzu, jak velký vliv má reálně v České republice šíření dezinformací?

Těch analýz je celá řada. Je celá řada sociologických výzkumů, které tyto otázky kladou. Třeba podle STEM lidí, kteří jsou těmi hard core zastánci ruské propagandy, není moc, těch jsou asi čtyři procenta. A mimochodem podle sociologů nemá smysl tyto lidi přesvědčovat o opaku.

Ale lidí, kteří jsou ovlivnitelní tou propagandou, nebo jsou ochotní tomu uvěřit částečně, těch je třeba 20-30 %, což už je samozřejmě podstatné číslo. A tam právě jde o to, aby stát nějakým způsobem tomu působení bránil. Tím nemyslím, že se zavedou rušičky, ale aby v tom prostoru byly informace, které těmto lidem umožní si udělat objektivní názor.

Tomu rozumím. Pracujete ale s nějakým dokumentem, který srovná na jedné straně náklady, což může být třeba čtvrt miliardy korun ročně, a na druhé straně nějaké měřitelné zisky? Máte třeba srovnání z jiných zemí, kde za tolik a tolik peněz ovlivnili smýšlení tolika a tolika lidí?

Kvantifikované to, myslím, neexistuje nikde na světě.

Je přeci relevantní se ptát, jestli to vůbec má nějaký dopad. Nebo jestli není záporný – když se část informační scény dostane do ilegality, tak může být o to zajímavější pro některé konzumenty…

Určitě vidíme, že dezinformace vliv mají. Když se podíváme na výzkumy ze začátku války a třeba na podzim, tak vidíme, že tam dochází k posunu v názorech lidí. Část lidí té propagandě věří. Ještě víc je to třeba viditelné na Slovensku.

Skutečně je potřeba, aby tady došlo k zachování zdravého rozumu, který nezvrátí demokratickou situaci v zemi. A na Slovensku to mimochodem vede potom k tomu, že se možná v příštích volbách dostane k moci nedemokratická nebo o omezení demokracie se snažící vláda.

Když mluvíme o volbách, tak dezinformace se prokazatelně staly součástí prezidentské volby v Česku. Falešný, dezinformační web hlásal, že Petr Pavel před druhým kolem zemřel. Má se ta legislativa vztahovat i na takovéhle případy? Postihovat dezinformace v politické kampani uvnitř České republiky?

Pokud ty dezinformace nejsou ze zahraničí, tak to nejde, to nemůže stát dělat. Jiná věc je, pokud chodí třeba řetězové e-maily, které prokazatelně přicházejí z Ruska nebo podporují ruské zájmy. Ale určitě tady nebude vznikat oddělení, které by se zabývalo kampaní jedné politické strany proti druhé. V tomto konkrétním případě jde o porušení zákona šířením poplašné zprávy.

Další legislativní změna má do trestního zákoníku přinést trestný čin šíření dezinformace. Je to skutečně potřeba, když někteří dezinformátoři dnes stojí před soudem třeba kvůli vyhrožování?

O tom se vede velká odborná diskuze, jestli současný trestní zákon stačí k tomu, aby se vyrovnal s těmi případy dezinformací, nebo ne. Jeden názor říká, že se nemusí nic dělat, že tady máme trestný čin šíření poplašné zprávy. Já si osobně myslím, že to ten zákon úplně nepokrývá.

ZDROJ: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-sef-boje-s-dezinformacemi-popisuje-utajovany-plan-penize-dostanou-i-media-225117

David-Martinek.-

𝗥𝘂𝗵𝗲 𝘂𝗻𝗱 𝗢𝗿𝗱𝗻𝘂𝗻𝗴. 𝗞𝗹𝗶𝗱 𝗮 𝗿̌𝗮́𝗱…a manipulace médií

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

𝗥𝘂𝗵𝗲 𝘂𝗻𝗱 𝗢𝗿𝗱𝗻𝘂𝗻𝗴. 𝗞𝗹𝗶𝗱 𝗮 𝗿̌𝗮́𝗱 – (pozn.redakce – převzatý název románu ze života nacionalistické mládeže)

autor: Martin Davídek, blog

Pozoruji ve videu rozzuřené a zfanatizované davy, pronásledující Andreje Babiše na mítinku v Jablonci. Je pár dní před rozhodující prezidentskou volbou. Dav křičí, aby odešel. Zabraňují mu setkání s voliči. Babiš se jen usměje a zakroutí hlavou. Zástupem pochodují lidé, přesvědčení, že Andrej Babiš představuje zlo.

Do jisté míry se jim nedivím. Média líčí Babiše přes deset let, systematicky, jako oligarchu, ohrožení demokracie, dotačního podvodníka. Traviče Bečvy. Estébáka. Únosce vlastního syna.

Moc médií je obrovská. Řídíme se jimi. Média mají ve společnosti určující roli pro vytváření názoru. Problém je, že dnešní česká média poskytují jen zúžený pohled na realitu. Záměrně.

Je to špatně.

Vezmu vás dnes do zákulisí jedné z kauz.

O níž, samozřejmě, většina lidí vůbec netuší. Hlavně, mladí lidé. Jak zjišťuji.

𝗥𝗼𝘇𝗺𝗲̌𝗿 𝘀𝘃𝗶𝗻𝘀𝘁𝘃𝗮

Mám před sebou už 14 dní dvě zprávy. Hovoří se v nich o pronásledování a záměrné manipulaci syna Andreje Babiše mladšího. Velmi významnými lidmi. Lidmi, kteří jsou denně na obrazovce. Lidmi, kteří vytváří veřejné mínění.

Těmto lidem se postupně podařilo zmanipulovat syna Andreje Babiše proti vlastnímu otci. 𝗡𝗲𝗯𝘂𝗱𝘂 𝗷𝗲 𝗷𝗺𝗲𝗻𝗼𝘃𝗮𝘁. Opovrhuji jimi.

Nestojí mi za jméno. Pojmenuji věc jako obecný princip.

Protože na této kauze můžeme dobře pochopit, jak vlastně funguje česká politická a mediální scéna.

Jak ukázalo dění během soudního přelíčení a odborným posudkem bylo doloženo, faktem je, že Andrej Babiš ml. má, bohužel pro něj, zdravotní, psychické problémy. Je mi to líto a samozřejmě, nemyslím si, že je vhodné veřejně reflektovat potíže, s nimiž se musí vypořádávat. Věřím, že se mu jeho obtíže podaří zvládnout a přeji mu ze srdce a upřímně, aby se mu dobře dařilo.

𝗞 𝗰̌𝗲𝗺𝘂 𝗮𝗹𝗲 𝗻𝗲𝗹𝘇𝗲 𝗺𝗹𝗰̌𝗲𝘁.

V obou zprávách se hovoří o zapojení externí novinářky a aktivistky, která získala kontakt na Andreje Babiše ml. Tato žena jej přesvědčila, že jeho psychická diagnóza je vymyšlená. Novinářka, poté, co si získala důvěru Andreje Babiše ml., pak pokračovala v manipulaci, na jejímž konci bylo, že Andrej Babiš ml. uvěřil, že za jeho obtíže může výhradně jeho otec.

Paní přesvědčila syna, že Babiš, vlastní otec, jej manipuluje a ovládá. Přes farmaka, ošetřovatele, psychology.

Pro lidi, kteří jsou, obecně, ve složitější osobní psychické situaci může být takové vysvětlení vodítkem.

Není neobvyklé, že lidé, kteří se octnou v různých potížích, hledají vysvětlení svých potíží a stavu jinde, než v realistickém hodnocení situace.

Andrej Babiš ml. paní uvěřil.

Novinářka a aktivistka se po léta věnovala velmi obtížným případům extradikce. Záchraně lidí z ruských kriminálů. Její přesvědčení a prožitky jí postavilo do nekompromisně protiruského postoje. Což, vzhledem k jejímu životu se snažím pochopit.

Sama si spojila Babiše s Ruskem .. což je jednoduše účinně veřejně živená nepravda.

Paní si promítla své vlastní zkušenosti s nenávistí k Babišovi.

Kritický odstup od věcí je klíčem k novinářské praxi. I novinářské etice. Bohužel, ne vždy to platí.

Aktivismem pak lze napáchat větší škody, než když jednáte a mluvíte pouze pravdu.

Co následovalo? Paní Babiše mladšího propojila se zdejším významným „novinářem“. Tvrdým ortodoxním odpůrcem a programovým hanobitelem Babiše. Forum 24.

Jak ukazují e-maily, i on, podobně, jako zmíněná aktivistka, posílil v Babišovi ml. přesvědčení, že jeho diagnóza je manipulací. Novinář se k věci postavil pragmaticky. Možnost „prodat“ příběh Andreje Babiše ml. jako odpůrce vlastního otce je silná kauza. Kritický odstup by byl zde nanejvýš na místě. Ale rozhodl se pro vyvolání veřejné aféry. I když věděl a znal zákulisí celé akce.

Od „novináře“ vedla cesta k dalším kontaktům. K nepříliš bystrému politikovi, europoslanci za lidovce, který v e-mailech bezděky také potvrdil Babišovi ml. jeho přesvědčení, že jeho diagnóza je falešná. Významnému režiséru a dokumentaristovi. Známému, excentrickému starostovi pražské čtvrti. Psychologům, kteří diagnostikovali Babiše mladšího na základě konferenčních pohovorů. Až ke zdejšímu kazašskému orákulu, paní, která diagnostikovala diagnózu prezidenta Zemana na základě zhlédnutí televizního pořadu. Zapojit se do dění neodolal ani bývalý nejlepší ministr financí přilehlého vesmíru. A další lidé.

Tito se zasloužili o to, aby psychická manipulace syna Adreje Babiše byla využita v kampani proti Andreji Babišovi. K ovlivnění výsledků důležitých voleb.

Ke cti zmíněného novináře platí, že nakonec hlavní aktérku odmítl.

Vyjádření Andreje Babiše ml. posloužila i ke znovuotevření kauzy Čapího hnízda. Právě, na základě veřejných vyjádření Andreje Babiše ml. byl dán podnět v rovině „nových skutečností“.

 

Zatímco výroky Andreje Babiše mladšího se staly na okamžik hlavními zprávami dne, stejně jako inscenované dramatické střety, v nichž se utkal Babiš ml. se svým otcem, nešťastným a jen tiše přihlížejícím, když na něj během předvolebního mítinku křičí jeho vlastní, zmanipulovaný kluk, v zákulisí probíhal čilá aktivita, e-maily, organizace.

A potlesk a uznání ze strany těchto lidí pro Babiše ml., kdykoliv napadl svého otce, nebo narušil jeho kampaň. Eventy jako v Břeclavi, fotkami, divokými prohlášeními..

Lidé to nevidí.

Neumí si představit rozsah zla, jemuž je Andrej Babiš a jeho rodina neustále vystaven. A proč vlastně?

Protože je jen politický konkurent těchto lidí?

Víte. Já se k té kauze vrátím až po volbách. Nebudu součástí světa, která z podobných věcí utká volební vítězství. Takhle to nesmí fungovat. Mají rozhodovat schopnosti a ne svinstvo.

Na věci mě zaráží, že o téhle kauze novináři vědí. Znají aktéry, vědí, co se stalo. Mají tutéž zprávu k dispozici.

Když bychom vzali obecný princip, princip záměny.. Co by se dělo, kdyby nějaký aktér napadl podobným způsobem dítě jakéhokoliv jiného kandidáta..? Kdyby se zjistilo, že dětmi politiků, premiéra, kandidáta na prezidenta, někdo manipuluje podobně odporným způsobem?

Ohradil bych se proti tomu stejně. I kdyby se to dělo paní Nerudové, panu Fialovi, nebo panu Rakušanovi. Nebo samotnému novináři. Je to nepřípustné.

Zaráží mě, že novináři, kteří z žijí z prefabrikovaných kauz celou dekádu, nyní mlčí.

Za jiných okolností že by z takové kauzy udělali desetileté peklo. Kdyby se takto choval někdo z lidí, které považují za „nedemokraty“, spustili by hon, na jehož konci by bylo oprávněné odsouzení.

A donutili by především politika, nebo politiky, kteří se na takové kauze podíleli, k okamžitému odstoupení.

Ale neděje se nic.

Zprávu o situaci přinesly jen nezávislé Parlamentní listy. A pořad ABJ Jany Bobošíkové.

Co je na tom také divné? Dva z hlavních prezidentských kandidátů, paní Nerudová i generál Pavel si přišli podat ruku s jedním z protagonistů této kauzy. S cynickým, agresivním starostou pražské obce, který se do aktivit výrazně zapojil. Myslím, že právě fotka s těmito lidmi je výraznou skvrnou na pověsti jak paní Nerudové, tak i generála Pavla.

Líbání prstenu zde, opravdu, není na místě.

𝗡𝗲𝗻𝗶́ 𝘁𝗼 𝗽𝗼𝗽𝗿𝘃𝗲́, 𝗸𝗱𝘆 𝗹𝘇̌𝗼𝘂. 𝗗𝗲̌𝗷𝗲 𝘀𝗲 𝘁𝗮𝗸 𝗽𝗼 𝗰𝗲𝗹𝗲́ 𝗿𝗼𝗸𝘆

Mluvím s mladými lidmi. Často se je v diskuzích snažím vyprovokovat k reakci, která, uprostřed vypjaté výměny, vysvětlí, čemu vlastně věří. A jsem překvapený. Neuvěřitelná spousta lidí žije v rovině novinových headlinů. Nečtou dál. Nezajímají se o jádro a podstatu probíhajících procesů ve společnosti. Nemají na to čas, chuť nebo energii.

Navíc, představa, že o Babišovi se takhle silně lže by pro ně znamenala otřes.

Když ale opět, ve stručnosti rozeberu všechny klíčové protibabišovské kampaně, zjistíte, že s veřejností bylo a je systematicky manipulováno. A lidé, kteří to dělají, si ani v nejmenším nejsou schopni připustit, že spáchali na společnosti zlo. Já jsem jednoznačně pro to, aby média velmi tvrdě a nekompromisně hlídala politiky. Aby ty špatné, zneužívající svěřenou moc a postavení k vlastnímu obohacení, nebo prosazování protidemokratických pořádků tvrdě a nekompromisně stíhala. O tom nemůže být řeči. Ale není prostě možné, aby média deset let lhala systematicky o Babišovi a neexistovala proti tomu obrana.

𝗟𝘇̌𝗶𝘃𝗲́ 𝗸𝗮𝘂𝘇𝘆, 𝘇𝗻𝗼𝘃𝘂, 𝘇𝗻𝗼𝘃𝘂 𝗮 𝘇𝗻𝗼𝘃𝘂

Všichni jsme byli účastni téhle reality. Ale. Podívejme se konečně pozorně na 𝘃𝘆́𝘀𝗹𝗲𝗱𝗸𝘆 všech babišovských kauz. Děkuji. Když si dáte ten čas, pochopíte, že žijeme ve lži. A že to musí skončit.

Důvod, proč o tom opakovaně píšu.

𝗞𝗮𝘂𝘇𝗮 𝘇𝗮𝘃𝗹𝗲𝗰̌𝗲𝗻𝗶́ 𝗕𝗮𝗯𝗶𝘀̌𝗼𝘃𝗮 𝘀𝘆𝗻𝗮 𝗻𝗮 𝗞𝗿𝘆𝗺 byla halasně ohlášenou událostí. Policie, která věc vyšetřovala, ale 19.1.2022, věc odložila. Proč? Protože to byla jednoduše lež. Lež, kterou vyprovokovala „dramatická reportáž“ redaktorů Seznamu, Slonkové a Kubíka. Která posloužila jako argument pro demonstrace, pořádaných Milionem chvilek. Posloužila pro tirády veřejnoprávní televize, Seznamu, Forum 24, HN, ČT 24 a desítek dalších médií. Politici dnešní vládní sestavy, Jurečka, Fiala, Pekarová, Rakušan hystericky požadovali a také prosadili hlasování o nedůvěře vládě. Na vysledování Babiše ml. se podílel britský BellingCat. Tedy „nestranná investigativní britská agentura“, která se v kauze angažovala geolokačním vyhledáváním Babišova syna Andreje.

𝗞𝗮𝘂𝘇𝗮 𝗼𝘁𝗿𝗮𝘃𝘆 𝗕𝗲𝗰̌𝘃𝘆 v níž hrál hlavní roli Deník Referendum. Na podzim 2020 došlo k únikům kyanidů do Bečvy. Případ vyšetřovala Česká inspekce životního prostředí a později kauzu převzali kriminalisté ze Zlínského kraje.

Deník Referendum obvinil DEZU. DEZA patří do koncertu Agrofert. Poté se okamžitě rozjel obvyklý kolotoč. “Investigativní reportáž“ deníku Referendum nastartovala politiky. Lidé jako Pekarová, Gazdík, Jurečka odjeli na Moravu „vyšetřovat“ únik kyanidů. Zřídila se parlamentní komise. Faktem, od počátku zřejmým bylo, že nebezpečné odpady má v gesci firma Energoaqua, provozující v areálu čistírnu odpadních vod. Z firem v areálu produkuje odpad s obsahem kyanidů jediná firma, LISS. Ale to nikoho z politiků nezajímalo. Zajímalo je spojení DEZA – Agrofert – Babiš – Otrava Bečvy. Mem.

Policie nakonec obvinila odpovědného pracovníka firmy Energoaqua.

Výsledkům „parlamentního vyšetřování“ Pekarové, Jurečky a Gazdíka se doslova vysmála Česká inspekce životního prostředí. Ve své zprávě ČIŽP řekl jasně, že politici vydali záměrně tendenční zprávu a byli vedeni výhradně politickými motivy. Tedy, lhali. Vám.

𝗘𝘀𝘁𝗲́𝗯𝗮́𝗸

Dosud neuzavřená kauza STB slouží jako buldozer ve vztahu k veřejnosti od počátku. Myslím si, že 90% lidí v této zemi je díky vytrvalé mediální masáži přesvědčeno, že Babiš podepsal spolupráci s STB.

Kde je vada na kráse? V jednoduché věci. Chybí podpis na vázacím aktu. Prostě neexistuje.

Kdyby existoval, bylo by jasno. Badatelé a historici dokladují ze svazků, že Babiš byl u STB registrován.

Je to pravda, kterou nikdo nezpochybňuje. Faktem je, že byl, stejně jako desítky jiných obchodníků, kteří pracovali v socialistickém podniku zahraničního obchodu, opakovaně kontaktován STB. Byla to obvyklá režimní praxe. STB hlídala lidi, kteří jezdili za hranice. Snažila je se vytěžovat. Někteří se upsali, jiní ne. Mezi obchodníky se dobře vědělo, kdo spolupracuje. Potvrdili mi to, lidé, kteří pracovali na PZO.

Babiš po revoluci zažaloval, podobně, jako stovky jiných lidí, kteří byli vedeni v evidenci STB, slovenský Ústav národní paměti. Stovky lidí před ním se domohly výmazu. Praxe skončila až se samotným Babišem. Proč? Babiš 3x vyhrál soud o výmaz. Před soudem v jeho prospěch svědčili přímo důstojníci STB, kteří na něj vedli registr. Slovenský soud jejich výpověď odmítl jako nevěrohodnou. Nakonec Ústavní soud SR rozhodl, že ÚPN nebude možné dál žalovat. Tím pádem se Babiš nemůže domoci výmazu. Obrátil se na Evropský soud pro lidská práva. Ten jeho podání, k nemalé radosti zdejších odpůrců odmítl. Kauza tak bude pokračovat. A že skončí podobně, jako většina Babišovských kauz.

𝗖̌𝗮𝗽𝗶́ 𝗵𝗻𝗶́𝘇𝗱𝗼

Kauza, která se táhne třináct a možná až patnáct let. Podezření na účelové čerpání evropské dotace určené výhradně pro malé nebo středně velké podnikatele skončilo rozhodnutím soudu NEVINEN, 9. ledna 2023.

Rozhodnutím soudu, který nepravomocně rozhodl o nevině jak Andreje Babiše, tak i Jany Nagyové.

Která díky této kauze byla poškozena ve své volební kampani. Namísto ní vyhrál s argumentací, že Nagyová je obviněna v trestním řízení, dnešní senátor Vystrčil.

Farma Čapí hnízdo, určená veřejnosti, je dobročinně koncipovaný projekt, určený veřejnosti a rodinám. Projekt byl po léta vláčen médii. Pochopitelně, jako ukázka prohnilosti Babišova podnikání.

Pravdou ale je, že kauza měla jiný smyl. Sloužila jako nátlak na Babiše. Opakovaně vrcholila s termíny klíčových voleb, nebo zlomových politických situací. Sloužila po celá léta jako argumentační kladivo ve všemožných debatách.

Omluvil se někdo Babišovi, nebo Nagyové? Někdo z těch tisíců novinářů, televizních reportérů, všemožných „investigativců“, komentátorů, dramaturgů a nakonec politiků? Kteří zgusta používali Čapí hnízdo jako základ pro svou lživou a pokřivenou argumentaci? Ne.

𝗣𝗮𝗻𝗱𝗼𝗿𝗮 𝗣𝗮𝗽𝗲𝗿𝘀

Předvolební pseudokauza 𝗣𝗮𝗻𝗱𝗼𝗿𝗮 𝗣𝗮𝗽𝗲𝗿𝘀 novinářky Holcové, spuštěná tři dny před klíčovými parlamentními volbami 2021, vyšuměla, stejně jako předchozí, do prázdna. Na této věci je podivuhodná pouze jedna věc. Holcová slibovala, v termínu před volbami, že zveřejní stovky jmen zdejších oligarchů a podnikatelů, kteří „optimalizují“ své daňové výnosy prostřednictvím off-shore. Kypr, Panama, Andorra, Lichtenštejnsko, Monako, Marshallovy ostrovy.. Nestalo se nic. I když by bylo nesmírně podnětné a zajímavé zjistit, kdo z českých významných podnikatelů systematicky optimalizuje výdělky, které získá v zemi. Kam jsou peníze takto získané. Hodně v té věci naopak ukázala kauza Dozimetr. U níž, probíhá nezávislá investigace a výsledky, které přijdou, budou pro všechny, věřím, opravdu velmi překvapivé.

Výstupem kauzy Pandora Papers tak bylo pouze to, že zamíchala výsledky parlamentních voleb 2021.

𝗖𝗼 𝗹𝗶𝗱𝗲́ 𝗻𝗲𝘃𝗶́?

𝗖𝗼 𝗻𝗮́𝗺 𝘁𝗼 𝗿̌𝗶́𝗸𝗮́?

Kampaně proti Babišovi byly lživé. Média lhala a až soudy, policie a instituce daly Babišovi za pravdu.

Je složité to pochopit. Když jste deset let vystaveni takové manipulaci, člověk přirozeně získá odstup od daného člověka. Když vás deset let budou pomlouvat, lidé od vás dají ruce pryč, i kdyby jste měli nad hlavou svatozář.

Což Babiš není. Je to politik. Náročný, tvrdý na své spolupracovníky. Prosazuje své politické vize vehementně, někdy i ke škodě věci. Během covidu naštval tolik lidí, rouškami, omezováním pohybu, zákazy.. že se na něj oprávněně zlobí.

Ale je to prostě tím, jaký je to člověk. Člověk, který dělá i chyby. Který jde za svým, který se rychle rozhoduje a rychle jedná. Účinně prosazuje. Je to rozdíl proti obvyklé kabinetní, lenivé a pomalé politice. Tento přístup přinesl Babišovi výsledky v byznysu, kdy se mu podařilo během náročných let vybudovat jeden z nejúspěšnějších českých koncernů, zaměstnávajících tři desítky tisíc lidí. Platí v Česku daně. Zaměstnává lidi. Nemá sídla na Kypru a v daňových rájích.

A zároveň postavil politickou konkurenci polistopadovým stranám. Která je úspěšná. A to je jeho skutečná hlavní „vina“.

Myslím si, že všechny tyto kauzy by měly lidem říct jednu věc.

Když lžou o Babišovi, úplně stejně falešné a pokřivené zrcadlo nastavují pro ty, které média aktuálně podporují.

ZDROJ: POKEC24 https://www.pokec24.cz/blog/%f0%9d%97%a5%f0%9d%98%82%f0%9d%97%b5%f0%9d%97%b2-%f0%9d%98%82%f0%9d%97%bb%f0%9d%97%b1-%f0%9d%97%a2%f0%9d%97%bf%f0%9d%97%b1%f0%9d%97%bb%f0%9d%98%82%f0%9d%97%bb%f0%9d%97%b4-%f0%9d%97%9e%f0%9d%97%b9/

Elon Musk Twitter

SOUBORY TWITTERU, ČÁST II – Tajné černé listiny Twitteru

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

9.12.2022

Po téměř týdenním zpoždění druhého dílu „THE TWITTER FILES“ – interní korespondence Twitteru týkající se rozhodnutí cenzurovat článek New York Postu o notebooku Huntera Bidena – začala novinářka Bari Weissová (@bariweiss) zveřejňovat další informace prostřednictvím Twitteru.

Druhý díl – který byl zveřejněn několik dní poté, co Musk vyhodil bývalého zástupce generálního poradce Jamese Bakera za „filtrování“ prvního zveřejnění, nese název: „Tajné černé listiny Twitteru“.

1. Nové vyšetřování #TwitterFiles odhalilo, že týmy zaměstnanců Twitteru vytvářejí černé listiny, zabraňují trendování neoblíbených tweetů a aktivně omezují viditelnost celých účtů nebo dokonce trendovaných témat – to vše tajně, aniž by o tom informovali uživatele.

Elon Musk: Některá data byla pravděpodobně skryta a vymazána ze souborů Twitteru

2. Twitter si kdysi dal za cíl „dát každému možnost vytvářet a sdílet myšlenky a informace okamžitě a bez překážek“. Na této cestě se nicméně překážky objevily.

3. Vezměme si například doktora Jaye Bhattacharyu (@DrJBhattacharya) ze Stanfordu, který tvrdil, že lockdown u Covidu by poškodilo děti. Twitter ho tajně zařadil na „černou listinu trendů“, která zabránila trendování jeho tweetů.

4. Nebo si vezměte populárního moderátora pravicové talk show Dana Bongina (@dbongino), který byl v jednu chvíli zařazen na „černou listinu vyhledávání“.

 

5. Twitter nastavil účet konzervativního aktivisty Charlieho Kirka (@charliekirk11) na “ Neposilovat“.

7. To, co mnozí lidé nazývají “ shadow banning“, vedení a zaměstnanci Twitteru nazývají „Visibility Filtering“ neboli „VF“. Jeho význam potvrdilo několik vysoce postavených zdrojů.

8. „Přemýšlejte o filtrování viditelnosti jako o způsobu, jak potlačit to, co lidé vidí, na různých úrovních. Je to velmi mocný nástroj,“ řekl nám jeden z vysoce postavených zaměstnanců Twitteru.

9. „VF“ značí kontrolu společnosti Twitter nad viditelností uživatelů. VF používal k blokování vyhledávání jednotlivých uživatelů; k omezení rozsahu zjistitelnosti konkrétního tweetu; k blokování příspěvků vybraných uživatelů, aby se nikdy neobjevily na stránce „oblíbených“; a k zahrnutí do vyhledávání hashtagů.

10. To vše bez vědomí uživatelů.

11. „Viditelnost kontrolujeme poměrně hodně. A docela kontrolujeme i zesílení vašeho obsahu. A normální lidé nevědí, jak moc to děláme,“ řekl nám jeden z inženýrů Twitteru. Další dva zaměstnanci Twitteru to potvrdili.

12. Skupina, která rozhodovala o tom, zda omezit dosah určitých uživatelů, byla Strategic Response Team – Global Escalation Team neboli SRT-GET. Ta často řešila až 200 „případů“ denně.

13. Existovala však i úroveň mimo oficiální přidělování lístků, mimo řadové moderátory, kteří se řídili firemní politikou na papíře. To je „Site Integrity Policy, Policy Escalation Support“, známá jako „SIP-PES“.

14. Do této tajné skupiny patřili šéf právního oddělení, oddělení politiky a důvěry (Vijaya Gadde), globální šéf oddělení důvěry a bezpečnosti (Yoel Roth), pozdější generální ředitelé Jack Dorsey a Parag Agrawal a další.

15. Zde se přijímala největší, politicky nejcitlivější rozhodnutí. „Přemýšlejte o kontroverzním účtu s vysokým počtem sledujících,“ řekl nám jiný zaměstnanec Twitteru. Pro ty „by neexistovala žádná povolenka ani nic podobného“.

16. Jedním z účtů, který se dostal na tuto úroveň kontroly, byl @libsoftiktok

-účet, který byl na „černé listině trendů“ a byl označen jako „Neprovádět akce vůči uživateli bez konzultace s SIP-PES“.

17. Účet, který Chaya Raichik založila v listopadu 2020 a nyní se může pochlubit více než 1,4 milionu sledujících, byl podle Raichik jen v roce 2022 šestkrát suspendován. Pokaždé byla Raichiková zablokována v publikování příspěvků až na týden.

18. Twitter opakovaně informoval Raichikovou, že byla suspendována za porušení zásad Twitteru proti „nenávistnému chování“.

19. V interní zprávě SIP-PES z října 2022, po jejím sedmém pozastavení, však výbor uznal, že „LTT se přímo nedopustila chování porušujícího zásady nenávistného chování“. Viz zde:

See here:

20. Výbor interně zdůvodnil pozastavení její činnosti tím, že její příspěvky podněcují online obtěžování „nemocnic a poskytovatelů zdravotní péče“ tím, že naznačují, „že zdravotní péče potvrzující pohlaví se rovná zneužívání dětí nebo jejich obtěžování“.

21. Srovnejte to s tím, co se stalo, když byla sama Raichiková 21. listopadu 2022 doxxedována. Fotografie jejího domu s adresou byla zveřejněna na Twitteru, který získal více než 10 000 lajků.

22. Když Raichiková sdělila Twitteru, že se její adresa rozšířila, odpověděla podle ní podpora Twitteru touto zprávou: „Nahlášený obsah jsme přezkoumali a neshledali jsme, že by porušoval pravidla Twitteru.“ Nebyla přijata žádná opatření. Tweet s obsahem je stále na webu.

23. V interních zprávách na Slacku zaměstnanci Twitteru hovořili o využití technických možností k omezení viditelnosti tweetů a témat. Zde je Yoel Roth, tehdejší globální vedoucí oddělení důvěry a bezpečnosti Twitteru, v přímé zprávě kolegovi na začátku roku 2021:

24. O šest dní později Roth v přímé zprávě s pracovníkem výzkumného týmu pro zdraví, dezinformace, soukromí a identitu požádal o další průzkum, který by pomohl rozšířit „neodstraňované politické zásahy, jako je zakázání zapojení a deamplifikace/filtrace viditelnosti“.

25. Roth napsal: „Hypotéza, na níž je založena většina toho, co jsme zavedli, je, že pokud působení např. dezinformací přímo způsobuje škody, měli bychom použít nápravná opatření, která snižují jejich působení, a omezení šíření/virality obsahu je dobrým způsobem, jak toho dosáhnout.“

26. Dodal: „V nejbližší době jsme Jacka přiměli k tomu, aby to zavedl pro občanskou integritu, ale budeme muset předložit důkladnější argumenty, abychom to dostali do našeho repertoáru nápravných opatření – zejména pro jiné oblasti politiky. “

27. O tomto příběhu, o němž informovala @abigailshrier@shellenbergermd@nelliebowles@isaacgrafstein a tým The Free Press @thefp, se dozvíte více. Sledujte vývoj tohoto příběhu zde a na našich zbrusu nových webových stránkách: http://thefp.com. /Fin

A několik odpovědí:

To je hlubší než cenzura. Jde o propagandu, kontrolu mysli a ovládání americké veřejnosti. Twitter a sociální média byly zmanipulovány tak, aby ovládaly naši mysl.“…

Elon Musk Twittew

Úředník FBI, který se v pátek snažil zablokovat zveřejnění „Akt na Twitteru“, se pokoušel odhalit „ruskou tajnou dohodu

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

James Baker zasáhl bez vědomí Elona Muska

Máte také plné sály

Zpátky do bezpečí..

Celý článek si mžete poslechnout v audio verzi ZDE:

04. 12. 2022

Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Dneska se hodlám vysmívat .Všem hlupákům a cenzorům. Všem libtardům, kteří se bojí svobody slova, všem těm, kteří mají právo, aby jejich informace byly regulovány. Všem těm, kteří si myslí, že nežádoucí informace je možné nějak zarazit a kteří si myslí, že když je zarazí, tak zmizí i jejich příčina.

Hele, přijde mi takhle zpráva, jestli jsem viděl, že První zprávy přetiskly můj článek Baštovi. Nevěděl jsem, tož si otevřu Seznam, zadám do vyhledávače „První zprávy,“ odkliknu to a už se mi tam objevují s varováním, že se podílejí na dezinformacích. Na to jsem už zvyklý, to je v dnešní době v podstatě punc nezávislého myšlení. Kliknu na to a objeví se mi další seznamácká tabulka s ještě důkladnějším varováním, že server je známou entitou podílející se na hybridním působení ve prospěch Ruské federace. No nic, tohle nás jednou čeká všechny, vlastně se divím, že tuto obchodní značku ještě také nemám…

… ale nejlepší byly ty možnosti pod tím.

Mohu to buď IGNOROVAT, což jsem také udělal, protože nějaký lukačevičův poskok mi nebude předžvejkávat informace…

A nebo jsem mohl ZPĚT DO BEZPEČÍ.

Hele, takhle oni tomu říkají. Zpět do bezpečí. Přečíst si jiné zprávy je nebezpečné. Nedej bože by se vás hned mohl zmocnit Putin a zcela vás obloudit. Jen informace Seznamu jsou bezpečné. Oni už ani nepočítají s tím, že byste mohli přemýšlet sami. Oni vám rovnou vysvětlí, co je bezpečné a co není.

Já se jim vlastně nedivím, ony ty zprávy jsou fakt nebezpečné. Ony jsou totiž úplně nebezpečně jednosměrné. Kdo totiž jednou sejde z libtardí stezky, ten je pro líbodémo ztracen navždy. Já vlastně neznám nikoho, kdo by třeba četl moje Kydy. Byl původně můj fanoušek, věřil tomu, co říkám a pak prostě šel na oficiální stránku ODS a tam se podíval do tváře. Blyštivého Péti přečetl si nějaké jeho moudro a to mu zcela změnilo život. Neznám nikoho, kdo by pochopil, že alternativa jsou dezoláti, ale že u libtardů je to to pravé ořechové. Když se to tak vezme vyhrožování, že se dám k TOP09, tady nejčastěji provozuju já. Ano, bývám někdy hodně naštvaný na poměry mezi nám. Už jsem párkrát řekl, že snad začnu mít rád EU, ale reálně neznám případ, že by se to stalo. Znám lidi, kteří mě četli a nějak jsem je naštval, že jsou ochotni tapetovat diskusi mými dávnými hříchy (zdravím Carlose). Sice mě nesnášejí až za hrob a jsou ochotni kvůli mě trávit hodiny a hodiny na mém profilu. Bydlím jim v hlavě…, ale lásku k Pražské kavárně to v nich neprobudilo.

Zato znám spoustu bývalých příznivců EU, volného trhu, Západu, USA, ODS, Starostů, Pirátů, ba i kafírníků z Práglu, kteří obrátili a dneska stojí vedle nás. Ale neznám žádného opravdového echtovního dezoláta, který by se dal k Pirátům nebo k Péťovi. Určitě nějaká výjimka existuje… co takhle Čulík?… ale u něj bych řekl, že prostě jen Madlenka Ólbrajtová nasypala peníze.

Komu se jednou zalíbí v tom našem alternativním chaosu, ten už tu zůstane… A nějak se přenese přes to, že Vidlákovy kydy jsou úplně jiné než třeba protiprou. Přenese se přes to, že tu k žádnému sjednocení nedochází . Naopak zdejší vyčnívající figury po sobě umějí slušně štěkat a obviňovat se navzájem z posluhování globalistům. (Láďo, prosím Vás, neznáte nějakého? Celkem bych snesl nějakou finanční injekci od zlotřilé korporace, ale ten Soros mě ne a ne zaplatit… Když tak dobře víte, že pro nějakého globalistu dělám, nemohl byste nás propojit, aby i on zjistil, že pro něj pracuju a dělám to dobře?)

Kdybych měl spočítat co mi všechno řekli třeba o Jindrovi Rajchlovi, tak bych se měl nechat naočkovat. Než k němu přijdu blíž… A místo toho sleduju, jak mu na jeho shromáždění chodí pořád víc a víc lidí a to přímo masově.

Na jednom takovém shromáždění jsem se teď byl podívat… bylo to relativně blízko od Vidlákova. Pozvali mě s dostatečným předstihem, abych si na to udělal čas a tak jsem jel… Nebudu vám říkat, jaké to bylo, protože by mě hned zase někdo obvinil, že poté, co kopu za Babiše, Baštu, SPD, Trikolóru, Karlovu legii a další, že kopu i za Rajchla… jeďte se podívat sami.

Ale proč to zmiňuju…

Nejzajímavější bylo vystoupení jednoho pána z publika. Ten nám povídal svůj zážitek z přednášky o dezinformacích, která se konala v Brně jakožto společná akce tamních vysokých škol. Byl tam i Mikuláš Bek a různí čerství absolventi pokrokových univerzit . V jednom bloku mluvčí vyzval ty dnešní mladé studenty. Co jsou obklopeni nebezpečnými neschválenými názory ať se přihlásí ti, kteří mají problémy s názory svých rodičů. Jinými slovy, ať se přihlásí ti, jejichž rodiče poslouchají dezinformace.

Prý se přihlásili skoro všichni…

A v mé duši se rozhostil hluboký mír. Dnešní průměrná žena má průměrně 1,3 dítěte, takže pokud se v Brně přihlásilo 500 studentů. Jejich rodiče mají závadné názory, tak musí existovat tak 800 jejich dezolátních rodičů. Čili přesila. Odečtěte si studenty technických oborů, kteří z podobných aktivit mají většinou srandu. Už víte, proč henty studenty Seznam musí před dezinformacemi varovat a posílat je zpátky do bezpečí…

Takhle to je. Pravda osvobozuje. Já bych k tomu dodal, že osvobozuje i ještě neodhalená pravda. Osvobozuje už její hledání. A kdo hledá, ten nakonec dojde sem k nám. Je to tu trochu divočina, někdy je to tu jak na Matějské, ale je tu svoboda si hlásat a poslouchat cokoliv. Nejsou tu ještě žádné velké zájmy. Naopak mocní v této republice námi zatím jen pohrdají, nebo jsme pod jejich rozlišovací schopnost. Díky tomu jsme se naučili starat se o sebe sami. Postupně jsme si vybudovali vlastní infrastrukturu. Amatérskou a  někdy i vysloveně naivní, ale funkční. Jsme zdola vzniklý spolek, který se nemůže rozpadnout, protože ho ani nikdo nezaložil. Možná by bylo lepší říct, že nejsme ani tak spolek  spíš sebranka… Nemáme moc tvar, ale tím pádem také nemáme hranice. Každý má svoje pravidla, ale nevládne tu zákon silnějšího.

Vlastně v mnohém připomínáme osadnický venkov. Každý pracujeme na svém, každý té práce máme kupu. Všichni jsme v podstatě ještě chudí a máme málo volného času, ale už jsme sousedi. Už k sobě občas zajdeme a už se nám osvědčily způsoby, jak volat, že hoří. Ještě jsme každý sám za sebe, netvoříme organizované a ovladatelné vojsko. Také nám nemohou zničit velitelství, protože žádné nemáme. Ještě neexistuje žádný telefon, kam by mohl Babiš zavolat a plánovat spojenectví a  tím pádem nám nikdo nemá jak vyhrožovat.

Zatím se rozhodujeme každý sám za sebe. Co podpoříme a co nás nechá chladnými, ale už dokážeme celkem odhadnout, kdo nás z té židle zvedne.

A všem těm, kteří chtějí chodit do hentoho bezpečí a všem těm, kteří jim takové bezpečí připravují. Těm chci vzkázat to, co vzkázali světu Francouzi, poté, co dobyli Bastilu:

Jsme svobodni. Následujte nás!

Zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/zpatky-do-bezpeci

CENZURA

Elon Musk vydává soubory TWITTER

Jak Twitter spolupracoval s „týmem Biden“, aby zakryl příběh Hunter Laptop Story

3.12.2022

Ve velmi očekávaném pátečním nočním poklesu toho, o čem se očekávalo, že bude skrýší informací zahrnujících cenzuru zápisníku Huntera Bidena dny před prezidentskými volbami v roce 2020, před chvílí Elon Musk – který pracoval ve spolupráci s notoricky známým nezávislým gonzo novinářem Mattem. Taibbi ze slávy „Vampire Squid“ – zveřejnil „Twitter Files“.

Krátce před jejich vydáním poslal Matt Taibbi svým odběratelům substacku následující e-mail:

Vážení čtenáři TK:

Velmi brzy začnu zveřejňovat dlouhé vlákno informací na Twitter, na můj účet @mtaibbi. Tento materiál pravděpodobně vzbudí velkou pozornost. Naprosto pochopím, jestli se předplatitelé zlobí, že se to neobjevuje nejdříve zde na Substacku. Taky bych se zlobil.

Posledních 96 hodin patřilo k nejchaotičtějším v mém životě, zahrnovalo několik cest tam a zpět po celé zemi, s debatou v Kanadě mezi nimi. Doufám, že budu moci brzy vyprávět dlouhý příběh, ale nemůžu, stejně ještě ne. Mohu říci, že výměnou za možnost obsáhnout jedinečný a výbušný příběh jsem musel souhlasit s určitými podmínkami.

Ti z vás, kteří jsou zde léta, vědí, jak vážně beru svůj závazek vůči odběratelům tohoto webu. Při této příležitosti vás budu muset jednoduše požádat, abyste mi věřili. Jak se to stane, může přijít ještě několik velkých překvapení a ta budou zde na Substacku. A časem zde bude také prostor o tom diskutovat. V každém případě děkuji za vaši podporu a trpělivost a prosím, dodržte mi slib, že vám to všechno vynahradím a ještě něco navíc.

O chvíli později Elon potvrdil, že ve skutečnosti pracoval s Taibbi:

A toto je to, co Taibbi v posledních několika minutách tweetoval ( odkaz zde ):

1. Vlákno: SOUBORY TWITTER

2. To, co se chystáte číst, je první díl série, založený na tisících interních dokumentů získaných zdroji na Twitteru.

3. „Twitter Files“ vyprávějí neuvěřitelný příběh z nitra jedné z největších a nejvlivnějších platforem sociálních médií na světě. Je to frankensteinovský příběh o mechanismu sestrojeném člověkem, který vyrostl pod kontrolou jeho konstruktéra.

4. Twitter byl ve své koncepci skvělým nástrojem umožňujícím okamžitou masovou komunikaci, díky čemuž je poprvé možná globální konverzace v reálném čase.

5. V raném pojetí Twitter více než dostál svému poslání a dával lidem „moc vytvářet a sdílet nápady a informace okamžitě, bez bariér“.

6. Postupem času však byla společnost pomalu nucena tyto bariéry přidávat. Některé z prvních nástrojů pro kontrolu řeči byly navrženy pro boj proti spamům a finančním podvodníkům.

7. Postupem času začali zaměstnanci a vedoucí pracovníci Twitteru nacházet stále více využití pro tyto nástroje. Lidé zvenčí začali žádat společnost, aby také manipulovala s řečí: nejprve trochu, pak častěji a pak neustále.

8. Do roku 2020 byly žádosti připojených aktérů o smazání tweetů rutinou. Jeden vedoucí pracovník napsal druhému: „ Další recenze od týmu Biden.“ Odpověď se vrátí: „Vyřízeno.“

9. Celebrity i neznámé osoby mohou být odstraněny nebo přezkoumány na příkaz politické strany:

10.K těmto nástrojům měly přístup obě strany. Například v roce 2020 byly přijaty a splněny požadavky Trumpova Bílého domu i Bidenovy kampaně. Nicméně:

11. Tento systém nebyl vyvážený. Bylo to na základě kontaktů. Protože Twitter byl a je v drtivé většině zaměstnán lidmi jedné politické orientace, existovalo více kanálů, více způsobů, jak si stěžovat, otevřených pro levici (dobře, demokraté) než pro pravici.

12. Výsledný sklon v rozhodování o moderování obsahu je viditelný v dokumentech, které se chystáte číst. Je to však také hodnocení několika současných a bývalých vedoucích pracovníků na vysoké úrovni.

… Dobře, v tom procesu bylo víc hrdla, ale hurá do toho, pojďme kupředu

16. The Twitter Files, Part One: How and Why Twitter Blocked the Hunter Biden Laptop Story

17. Dne 14. října 2020 zveřejnil New York Post  BIDEN SECRET EMAILS , odhalení založené na obsahu opuštěného notebooku Huntera Bidena:

18. Twitter podnikl mimořádné kroky k potlačení příběhu, odstranil odkazy a zveřejnil varování, že to může být „nebezpečné“. Zablokovali dokonce jeho přenos prostřednictvím přímé zprávy, nástroje, který byl dosud vyhrazen pro extrémní případy, např. dětskou pornografii.

19. Mluvčí Bílého domu Kaleigh McEnanyová byla zablokována ze svého účtu za tweetování o tomto příběhu, což vyvolalo zuřivý dopis od zaměstnance Trumpovy kampaně Mikea Hahna, který kypěl: „Alespoň předstírejte, že vám na příštích 20 dnů záleží.“

20.To vedlo vedoucí představitelku veřejné politiky Caroline Stromovou k odeslání zdvořilého dotazu WTF. Několik zaměstnanců poznamenalo, že mezi komunikačními/politickými týmy, které měly malou/menší kontrolu nad moderováním, a bezpečnostními/důvěryhodnými týmy panovalo napětí:

21. Stromova poznámka vrátila odpověď, že příběh o notebooku byl odstraněn kvůli porušení zásad společnosti týkající se „napadených materiálů“:   https://web.archive.org/web/20190717143909/https://help.twitter.com/en /pravidla-a-zásady/hacknuté-materiály

22. Ačkoli několik zdrojů připomnělo, že v létě slyšely o „obecném“ varování federálních orgánů činných v trestním řízení o možných cizích hackech, neexistuje žádný důkaz – jak jsem viděl – o tom, že by se do příběhu o notebooku zapojila vláda. Ve skutečnosti to mohl být problém…

23. Rozhodnutí bylo učiněno na nejvyšších úrovních společnosti,  ale bez vědomí generálního ředitele Jacka Dorseyho, přičemž klíčovou roli hrál bývalý vedoucí právního oddělení, politiky a důvěry Vijaya Gadde .

24. „Prostě to udělali na volné noze,“ tak charakterizoval rozhodnutí jeden bývalý zaměstnanec. „Hackování bylo omluvou, ale během několika hodin si v podstatě každý uvědomil, že to nebude fungovat.“ Ale nikdo neměl odvahu to zvrátit.“

25. Zmatek můžete vidět v následující dlouhé výměně názorů, která skončí včetně Gaddeho a bývalého šéfa Trustu a bezpečnosti Yoela Rotha. Úředník Comms Trenton Kennedy píše: „Snažil jsem se porozumět politickému základu pro označení tohoto jako nebezpečného“:

26. V tomto bodě „každý věděl, že to bylo v prdeli,“ řekl jeden bývalý zaměstnanec, ale odpověď byla v podstatě chyba na straně… pokračující v chybování.

27. Bývalý viceprezident Global Comms Brandon Borrman se ptá: „Můžeme pravdivě tvrdit, že je to součást politiky?“

28. Zdá se, že bývalý zástupce hlavního právního zástupce Jim Baker opět radí zůstat v kurzu, protože „opatrnost je namístě“:

29. Zásadní problém s technologickými společnostmi a moderováním obsahu: mnoho lidí, kteří mají na starosti řeč, o řeči ví/nestará se o ni a musí jim sdělit základy od lidí zvenčí. Pro vtip:

30. V jedné vtipné výměně názorů prvního dne osloví demokratický kongresman Ro Khanna Gaddeho, aby mu jemně navrhl, aby skočila do telefonu, aby si promluvila o „reči proti odporu“. Khanna byl jediný demokratický úředník, kterého jsem ve spisech našel, který vyjádřil znepokojení.

31. Gadde rychle odpoví, okamžitě se ponoří do plevele politiky Twitteru, aniž by věděl, že Khanna má větší obavy z Listiny práv:

32. Khanna se snaží přesměrovat konverzaci na První dodatek, o kterém je obecně těžké najít v souborech:

33. Během jednoho dne dostane šéfka veřejné politiky Lauren Culbertsonová příšerný dopis/zprávu od Carla Szaba z výzkumné firmy NetChoice, která již oslovila 12 členů kongresu – 9 Rs a 3 demokraty, od „Sněmovního soudního výboru po Rep. Kancelář Judy Chu.“

34.NetChoice dává Twitteru vědět, že na nadcházejících slyšeních v Hillu čeká „krvavá lázeň“, přičemž členové říkají, že je to „bod zlomu“, stěžující si, že technologie „narostla tak, že se nemohou ani sami regulovat, takže vláda možná bude muset zasáhnout. “

35.Szabo hlásí na Twitteru, že některé postavy Hilla charakterizují příběh notebooku jako „technologický přístup Hollywood moment“:

36. Soubory na Twitteru pokračovaly: „PRVNÍ DODATEK NENÍ ABSOLUTNÍ“ 

Szabův dopis obsahuje mrazivé pasáže vyjadřující postoje demokratických zákonodárců. Chtějí „více“ umírněnosti, a pokud jde o Listinu práv, ta „není absolutní“

37. Úžasná podzápletka aféry s notebookem Twitter/Hunter Biden spočívala v tom, jak moc se toho udělalo bez vědomí generálního ředitele Jacka Dorseyho a jak dlouho trvalo, než se situace „odflákla“ (jak to řekl jeden bývalý zaměstnanec) i po Dorsey skočil dovnitř.

38. Při procházení Gaddeových e-mailů jsem viděl známé jméno – moje vlastní. Dorsey jí poslal kopii mého článku ze Substacku, který incident odpálil

39. Ve spisech je několik případů, kdy Dorsey zasahoval, aby zpochybnil pozastavení a další moderační akce, pro účty napříč politickým spektrem

40. Problém s rozhodnutím o „napadených materiálech“, uvedlo několik zdrojů, spočíval v tom, že to obvykle vyžadovalo zjištění hacku ze strany úředníků nebo orgánů činných v trestním řízení. Ale takové zjištění se nikdy neobjeví v tom, co jeden z vedoucích pracovníků popisuje jako „vich“ 24hodinový celofiremní nepořádek.

41. I pro mě to byla smršť 96 hodin. Čeká nás mnohem více, včetně odpovědí na otázky týkající se problémů, jako je stínový zákaz, posílení, počet sledujících, osud různých individuálních účtů a další. Tyto otázky se neomezují pouze na politickou pravici.

42. Dobrou noc všem. Děkujeme všem, kteří v posledních dnech zvedli telefon.

* * *

Vydání bylo telegrafováno  před týdnem , když Musk uznal, že odhalení interních diskusí Twitteru kolem cenzury příběhu o notebooku Hunter Biden z  New York Post těsně před americkými volbami v roce 2020 je „nezbytné k obnovení důvěry veřejnosti“.

Připomeňme, že  Post  měl svůj twitterový účet v říjnu 2020 zablokován kvůli hlášení o  nyní potvrzeném skutečném „laptopu z pekla“, který obsahoval dosud nestíhané důkazy o cizím vlivu prodávaném prostřednictvím tehdejšího viceprezidenta Joea Bidena – včetně v roce 2015 setkání s jednatelem ukrajinského plynárenského gigantu Burisma.

Uživatelé, kteří se pokusili sdílet odkaz na článek, byli uvítáni zprávou: „ Tento požadavek nemůžeme dokončit, protože tento odkaz byl Twitterem nebo našimi partnery označen jako potenciálně škodlivý .“

Poté, několik dní po Muskově tweetu,  bývalý šéf Twitteru pro důvěru a bezpečnost, Yoel Roth,  připustil, že bylo „chybou“  cenzurovat příběh o notebooku Hunter Biden .

Při svém prvním veřejném vystoupení od doby, kdy se stal bývalým zaměstnancem, Roth naznačil, že příběh o notebooku Hunter Biden byl pro Twitter jednoduše „příliš obtížný“ k ověření. Alternativně mohla společnost jednoduše důvěřovat  Postu,  jedné z nejstarších amerických publikací, která nemá pověst vymýšlení bombových příběhů – jako to dělá Twitter s bezpočtem anonymních bomb z jiných velkých publikací.

“ Nevěděli jsme, čemu máme věřit. Nevěděli jsme, co je pravda. Byl tam kouř, “ řekl Roth během rozhovoru na konferenci Knight Foundation, jak poznamenal  Epoch Times . “ A pro mě to nakonec nedosáhlo místa, kde by mi bylo příjemné tento obsah z Twitteru odstranit. 

„Spustilo to všechny mé vyladěné poplašné zvony APT28 ‚hack and leak campaign‘,“ řekl s odkazem na notoricky známý tým kyberšpionů napojených na ruskou vojenskou rozvědku. „Všechno na tom vypadalo jako hack and leak.“

Na otázku, zda nebyla chyba cenzurovat příběh, Roth odpověděl: „Podle mého názoru ano.“

Potlačil by Roth příběh, kdyby to byl notebook Don Jr. plný usvědčujících důkazů?

* * *

Nakonec bude  velmi  zajímavé sledovat, kteří „nezávislí“, „nestranní“ a „objektivní“ členové mainstreamových médií pokrývají Soubory na Twitteru, které na rozdíl od všech těch keců o tajných dohodách o Rusku byly skutečným a žalovatelným pokusem zasahovat do americké demokracie. zakrýváním jednoho z nejvýbušnějších politických příběhů generace, nemluvě o události, která by ovlivnila prezidentské volby v roce 2020.

Tento příspěvek byl původně publikován na Zero Hedge

ZDROJ:https://www.zerohedge.com/markets/elon-musk-releases-twitter-files-how-twitter-collaborated-biden-team-cover-hunter-notebook

https://summit.news/2022/12/03/elon-musk-releases-the-twitter-files/