Archív značky pro: aeronet
Je to politický proces a byl by to první případ na světě, kdy terorista zval k účasti na útoku širokou veřejnost! Obhájce uprchlého Tomáše Čermáka poskytl Aeronetu exkluzivní zhodnocení situace a možných motivů pro útěk perzekuovaného občanského aktivisty! Proč není Česká republika právní stát a proč soudy měří lidem různými metry? Máme podezření, že soudu vadilo Čermákovo zpochybnění vzniku “korporace” České republiky!
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
15.9.2023
Redakci Aeronetu se podařilo získat exkluzivní vyjádření obhájce uprchlého občanského aktivisty Tomáše Čermáka a podrobně vylíčil celé pozadí něčeho, co nazývá politickým procesem proti svému klientovi. Pan advokát JUDr. Norbert Naxera byl ze strany pana Čermáka zbaven mlčenlivosti a zaslal nám do redakce materiály s povolením, že z nich můžeme citovat. Je to smutné a současně vysoce znepokojivé čtení, ze kterého doslova mrazí, protože z žalob a rozhodnutí soudů je doslova patrné, že cílem státní zakázky bylo udělat z Tomáše Čermáka a jeho kolegy Patrika Tušla de facto exemplární případy jako výstražné modely české veřejnosti, co potká každého, kdo se opováží demonstrovat proti Ukrajincům v ČR.
Pan Čermák použil lidové a expresivní výrazy, že je potřeba vtrhnout do parlamentu, dát poslancům přes huby za to, co způsobili (nezvládnutá migrační krize z Ukrajiny) a naházeli je potom do řeky. Na základě tohoto výroku byl Tomáš Čermák zahájen, a to na podnět senátorky a silně proti-ruské aktivistky Miroslavy Němcové (ODS), která na adresu obou aktivistů pronesla slova, která byla daleko za hranou zákona. Naše redakce požádala pana doktora Naxeru, aby svými slovy pro naše čtenáře shrnul všechno, co se dosud stalo, abychom to měli na jednom místě a na očích.
Na útěku kvůli deziluzi z českého právního státu
Tomáš Čermák je na útěku a podle informací ze čtvrtka byl na něj vydán evropský zatykač Europolu a rovněž mezinárodní zatykač Interpolu, což bylo možné vlastně díky tomu, že pan Čermák byl obviněn z terorismu, což v rámci Interpolu je důvod pro zařazení takové osoby do pátrání po celém světě, jinak by to Interpol neschválil, protože se zabývá jen mezinárodně nebezpečnými případy, které zahrnují vraždy, organizovaný zločin, pachatele škod obrovského rozsahu a terorismus.
Tomáš Čermák byl obviněn z terorismu, proto Interpol neměl problém ho zařadit do systému. Rozhodli jsme se, že nakonec ocitujeme pasáže textu z dovolání pana doktora Naxery k Nejvyššímu soudu. Ten na neveřejném zasedání 12. července 2023 toto dovolání zamítl. Níže jsou stanoviska pana doktora Naxery. Z textu jsme odstranili části určené jen naší redakci:
Tomáš Čermák byl odsouzen za to, že v době, kdy parlament projednával na návrh Fialovy vlády prodloužení pandemického zákona o půl roku, natočil video, ve kterém vyzýval lidi, aby vtrhli do parlamentu a dali poslancům přes hubu a naházeli je do řeky. Za to byl zatčen, ale již druhý den propuštěn a vyšetřován na svobodě, ve vazbě byl později za druhou věc, nadávky Ukrajincům. K soudu se případ dostal až za rok. Od začátku byla věc kvalifikovaná jako podněcování k terorismu, což je zcela nepřiléhavé a nikdo nečekal, že by za to mohl být opravdu odsouzen, podrobnosti najdete v rozsudcích a v odvolání proti rozsudku soudu 1 stupně, které jsem přečetl u odvolacího soudu.
Jedná se o politický proces, protože jednání Tomáše Čermáka není terorismus, byl by to první případ na světě, kdy terorista zval k účasti na útoku širokou veřejnost, navíc podobné výroky jiným lidem procházely bez trestu, jak jsem napsal v odvolání.
Při jednání u Krajského soudu v Plzni byl jen Tomáš Čermák a já, u odvolání u Vrchního soudu v Praze bylo asi 100 lidí, z toho 20 novinářů a zbytek příznivci Pavla Zítka, kteří tam přišli na jeho výzvu. Pavel Zítko mě posílal během jednání na telegram věci, které máme u soudu říkat, byly to věci, jako že Česká republika je nelegitimní stát a korporace, soud je firma, má falešný státní znak, nemají právo Tomáše soudit, protože je to svobodný živý člověk a občan Československa, soudcům jsme měli říkat že jsou justiční mafie a chtít je ztotožnit, tedy ptát se jich, pro koho pracují. Toto jsem odmítl udělat, protože jsem přesvědčen že by to Tomáši Čermákovi nijak nepomohlo, naopak soudci se mi zdáli rozumní, tak jsem je nechtěl provokovat.
Senát soudce Lněničky na moji žádost odročil jednání o více než měsíc, protože v den, kdy mělo být původně, jsem měl kolizi s jiným jednáním u okresního soudu, přitom mohli říci, že oni jsou Vrchní soud, tak ať odročí jednání ten okresní soud, dále den před jednáním pozdě večer jsem poslal žádost, aby bylo jednání přeloženo do největší jednací síně, protože se chystá přijít až 100 lidí, o to mě požádal Pavel Zítko, účast odhadl docela přesně a soudci vyhověli, nedošlo tedy k incidentům, jako u jiných soudů, kdy se veřejnost nemohla vejít do jednací síně, mimochodem bylo to ve velké jednací síni, kde v padesátých letech soudili Miladu Horákovou a další politické vězně.
Přímo při jednání Pavel Zítko, Libor Malý a možná i další natáčeli jednání na své mobilní telefony a v přímém přenosu ho vysílali na Facebooku, soudci s tím také neměli problém, přitom při jiných jednáních jsem zažil, že soudci natáčení zakazovali a nechávali lidi, kteří odmítli svévolný zákaz natáčení uposlechnout, vyvádět justiční stráží z jednací síně. Problém byl pouze v tom, že nefungovaly mikrofony, takže veřejnost stejně slyšela špatně. Proto Soudce Lněníčka a jeho senát se mi zdáli rozumní a myslel jsem, že provokovat je by mohlo Tomášovi jen uškodit, proto jsem i jemu poradil , aby je neprovokoval.
Poté byla přestávka, při které, podle tvrzení Pavla Zítka, k němu přišel velitel justiční stráže a řekl mu, že až bude vynesen rozsudek, předpokládají, že budou mezi veřejnosti nepokoje, a že budou muset vyklidit soudní síň, ale on jako důvěrník obviněného bude moci v jednací síni zůstat.
Poté se soudci vrátili z přestávky a vynesli pro všechny přítomné šokující usnesení, že odvolání se zamítá a rozsudek potvrzuje, žádné argumenty je prostě nezajímaly. Zítko a jeho příznivci mě poté obvinili, že jsem Tomáše Čermáka zastupoval špatně, když jsem u soudu neříkal, co chtěl Zítko, s tímto nesouhlasím, kdybych postupoval tak, jak mi radil, dopadlo by to úplně stejně. Natočil jsem o tom video [1] na Raptor TV, kde svůj postup vysvětluji.
Kvůli tomu došlo k roztržce mezi mnou a Pavlem Zítkem a jeho příznivci, včetně Jany Peterkové, což byla moje dlouholetá kamarádka, ale postavila se na stranu Pavla Zítka. Už nikoho z nich dále u soudu nezastupuji, s výjimkou ústavní stížnosti na neplatnost prezidentských voleb, tam jsem plnou moc nevypověděl a rozhodl se, že kauzu dokončím, čekáme, až Ústavní soud po více než půl roce rozhodne, ale v jiných věcech už Pavla Zítka a jeho příznivce zastupovat nebudu pro ztrátu důvěry mezi advokátem a klientem.
Jejich argumenty jsou nesmyslné, soud přece nikdy nemůže uznat, že je nelegitimní, to je asi stejně absurdní, jako kdyby za Protektorátu někdo řekl před německým soudem, já jsem občan Československa a chci, aby mě soudil československý soud a vy jste nelegitimní, těžko by to němečtí soudci uznali a řekli mu, dobře, my vás teda nepopravíme nebo nepošleme do koncentračního tábora, můžete jít domů.
S Tomášem Čermákem jsem mluvil naposledy asi před měsícem, domluvili jsme se, že podám dovolání k Nejvyššímu soudu a ústavní stížnost k Ústavnímu soudu v druhé věci, nadávání Ukrajincům, a k tomu mi Čermák podepsal novou plnou moc, protože u Ústavního soudu je třeba zvláštní plná moc. Později mi Tomáš Čermák nezvedal telefon, jsem v kontaktu s jeho matkou, ale ani ta neví, kde je.
Jak už jsem uvedl v médiích, Tomáš Čermák se prohlašuje za svobodného živého člověka, nikoliv za občana České republiky, tvrdí že Česká republika je nelegitimní stát, neboť vznikla protiústavním rozdělením Československa a Československo de iure stále trvá a on nesouhlasil se zbavením Československého státního občanství, a protože podle tehdy i dnes platných ústavních zákonů nikdo nemůže být zbaven občanství proti své vůli, je stále československým občanem, nikoliv občanem nelegitimní korporace České republiky ltd.
Česká republika je podle něj korporace zaregistrovaná v Londýně (ve Velké Británii), údajně patří londýnským Rothschildům. On s firmou Česká republika ltd. nikdy neuzavřel žádnou smlouvu. Stejně tak všechny státní instituce, jako úřady, policie, soudy, jsou firmy, mají své IČO a mezinárodní obchodní číslo DUNS, proto je neuznává a jejich rozhodnutími se neřídí.
O tom, kde se nachází, nic nevím, ale podle informací, které se objevily v médiích, že policie při domovní prohlídce našla u Čermáka doma plány na cestu do Ruska, lze předpokládat že, je v Rusku, kde požádal o politický azyl. Čermák byl vždy silně proruský, dokonce pořádal v Praze demonstraci na podporu Ruska. Rusky sice neumí, ale povoláním je řidič náklaďáku, což je práce, kterou myslím, že je možné dělat i bez dobré znalosti jazyka.
S pozdravem JUDr Norbert Naxera
Z popisu pana doktora se nám mnoho věcí v redakci ujasnilo. Začínáme mít opravdu silný pocit, že ten trest pět a půl roku vězení pro pana Čermáka nebyl soudem udělen ani tak za ten výrok na adresu poslanců nebo za ty nadávky Ukrajincům v ČR, ale spíš za to, že považuje ČR za nelegitimní státní útvar pod kontrolou tzv. Londýnských kanceláří. Rozpad federace v roce 1992 proběhl skutečně podivně a bez referenda, pouze rozhodnutím vlád obou národů, přičemž poté rozdělení odsouhlasil federální parlament.
Jednotlivá ministerstva ČR mají opravdu zaregistrované své podnikatelské statusy v cizině pod jednotlivými IČO a místními systémy, protože ta ministerstva mohou podnikat. Když ale mohou podnikat, mohou se i zadlužit a teoreticky i zastavovat své firemní podíly v těch zahraničních firmách naproti půjčkám, státní kase, resp. jednotlivým ministerstvům.
Níže si ukážeme pasáže z dovolání pana advokáta Naxery k Nejvyššímu soudu. Dovolání se týká nadávání Ukrajincům, za což Patrik Tušl dostal trest deset měsíců nepodmíněně a Tomáš Čermák deset měsíců podmíněně, avšak 4 měsíce strávil ve vazbě. V druhé věci, údajného terorismu, kde byl Tomáš Čermák odsouzen k pěti a půl roku vězení, ještě dovolání nebylo podáno, ale bude podáno ve stanovené lhůtě. Vybrali jsme na ukázku tyto pasáže:
IV. porušení práva na svobodu projevu
Obvinění u soudu obou stupňů uznali, že jejich výroky byly vulgární a nevhodné, avšak namítali, že na uvedené výroky se vztahuje ochrana podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod a mezinárodních smluv o lidských právech.
Jak už obviněný Čermák namítal v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně:
Paragrafy trestního zákoníku omezující svobodu projevu je nutno vykládat restriktivně, tedy omezujícím způsobem, nikoliv extenzivně, tedy rozšiřujícím způsobem, neboť každé omezení základních lidských práv uvedených v listině základních práv a svobod je nutno vykládat restriktivně, opačný výklad je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. I když trestní zákoník obsahuje různé omezení svobody projevu, je nutné na tato omezení hledět jako na výjimky, a tedy s přihlédnutím k ústavnímu pořádku ukládat trest jen v případě, že je skutková podstata trestného činu naplněná zcela zjevně a zároveň že jednání je zcela zjevně společensky škodlivé, nikoliv v případech, kdy by stačilo trestat mírnějšími prostředky, zejména tedy v přestupkovém řízení. Připomínám, že není dávno, kdy podobné výroky, jaké pronesli Tušl a Čermák, byly kvalifikovány jako přestupek proti občanskému soužití.
Přitom trestní zákoník platí už 12 let a tyto skutkové podstaty trestných činů byly v zásadě i v předchozím trestním zákoně č. 140/1961 Sb, důležitá je ale interpretace, protože hranice mezi trestným činem a přestupkem je v případě těchto verbálních deliktů velice tenká a nejasná. Zde pochopitelně není a nemůže být hranice mezi trestným činem a přestupkem jasně určena, jako u majetkových trestných činů, kde je hranice způsobené škody 10.000 Kč. Proto v těchto věcech je třeba velice pečlivě a v souladu s ústavním pořádkem i mezinárodními smlouvami, které Česká republika v minulosti Československá republika ratifikovala a obecně k hodnotám, ke kterému se Česká republika hlásí, posuzovat společenskou nebezpečnost respektive škodlivost jednání, tedy to, zda je již na místě použít trestní represe či nikoliv. Dále nelze souhlasit s odůvodněním rozsudku, že svobodu projevu je třeba omezovat v zájmu obrany jiných lidských práv. Svoboda projevu totiž nemůže být omezená či částečná.
Svoboda projevu buď je nebo není. I za protektorátu Čechy a Morava, kdy člověk mohl být za protistátní řeči zastřelen, mohl každý člověk říkat to, co německým okupantům nevadilo nebo s čím souhlasili. Lidé přece tehdy také mohli hanobit Rusy případě Američany či Angličany, ale ne Němce. Chceme snad, aby se tato doba vrátila? Svoboda projevu existuje jen, když se mohou veřejně šířit i ty názory, které mohou být vládě či většině veřejnosti nepohodlné. Svoboda projevu existuje jen, když se mohou šířit i takové názory, které jsou nepravdivé, i ty, které jsou pro část veřejnosti urážlivé, protože názory, které kontroverzní nejsou se mohou svobodně šířit v jakémkoliv, i v tom nejtotalitnějším, režimu, ale právě možnost šířit nepohodlné a urážlivé názory je to, co rozlišuje demokratický stát od státu totalitního.
Svobodu a demokracii ohrožují mnohem více ti politici a orgány činné v trestním řízení, kteří omezují svobodu projevu, než ti kteří natočí video, ve kterém používají vulgární nadávky. Především není pravda, že svoboda projevu je méně důležitá než jiná lidská práva. Stejný názor má zjevně i současná vláda ČR, která se snaží svobodu projevu potlačovat, nicméně soudy jsou podle ústavy nezávislé na vládě a jsou vázány jen zákony a ústavním pořádkem, nikoliv mediálními výroky předsedy vlády či ministra vnitra. Ohledně listiny základních práv a svobod není pravda, že by svoboda projevu byla méně důležité než jiná práva, například rovnost lidí bez rozdílu mj. národnosti, jazyka, barvy pleti, náboženství a politického přesvědčení, k čemuž soud došel „systematickým výkladem“ s tím že uvedené právo je v listině zapsáno výše, před právem na svobodu projevu.
Naopak vnitřní struktura listiny základních práv a svobod je spíše náhodná, nelze usuzovat že práva zapsaná výše jsou důležitější než práva zapsaná níže. Podle této logiky by soudy nemusely dodržovat právo na spravedlivý proces uvedený v článcích 36 a následující, protože jsou až na konci listiny základních práv a svobod, a proto údajně nejsou důležité. Toto však nemá žádné opodstatnění.
A co více, podle rozsudku soudu prvního stupně jsou důležitější práva cizinců (aby je nikdo neurážel) před právy českých občanů (na svobodu projevu), což je absurdní. Pokud už připustíme možnost, že některá práva zakotvená v listině základních práv a svobod jsou důležitější než jiná, pak by práva českých občanů měla mít přednost před právy cizinců, žijících v České republice, pokud dojde ke kolizi mezi těmito právy neboť základní povinností každého státu je především hájit zájmy a práva svých občanů; to je základní účel státu a zdroj jeho legitimity spočívající ve společenské smlouvě mezi státem a jeho občany.
S těmito argumenty se odvolací soud řádně nevypořádal, jak je vidět z odůvodnění rozsudku, pouze v odst. 12 odůvodnění uvedl, že svoboda projevu není neomezená. Toto odůvodnění považují obvinění za zcela nedostatečné, protože listina základních práv a svobod i mezinárodní smlouvy o lidských právech mají vetší právní sílu, než trestní zákoník, je nutné v každém konkrétním případě důkladně odůvodnit, proč se právo zakotvené ústavním pořádkem či mezinárodními smlouvami o lidských právech na tento případ podle názoru soudu nevztahuje. Soudy se však argumenty obviněných zabývaly jen velmi stručně, dlouhé závěrečné řeči obhájců obou obviněných, ve kterých byl zdůrazňován význam svobody projevu, které zazněly před odvolacím soudem nebyly dokonce ani přepsané do protokolu z jednání, natož aby se jimi soud řádně zabýval a odůvodnil, proč s nimi nesouhlasí.
V. rozdílné rozhodování OČTŘ v podobných případech
Oba obvinění také u odvolacího soudu namítali “dvojí metr” kdy OČTŘ stíhají výroky proti Ukrajincům a odmítají stíhat podobné výroky proti Rusům. Jako příklad uváděli výroky senátorky Miroslavy Němcové, která na sociální síti Twitter hanobila ruský národ slovy jako “ruští parchanti” a dodávala že měli být vyhnáni z české republiky. Obviněný Čermák uvedl, že zákony by měly platit pro každého stejně a ne podle politiky současné vlády, a proto se ptal, proč je možné hanobit Rusy, a to i ze strany vrcholných politiků a známých novinářů, a Ukrajince nikoliv? Proč nejsou stejně stíhání i ti politici a novináři, kteří podobným, byť možná ne tak vulgárním, způsobem hanobili Rusy?
Tímto argumentem se odvolací soud nezabýval vůbec, jak je vidět z odůvodnění rozsudku. Situace, kdy se soud nijak nevypořádá s argumentem obhajoby je samo o sobě porušení práva na spravedlivý proces zaručeného ústavním pořádkem. Nad rámec uvedeného právní zástupce obviněných dodává, že mu v mezidobí bylo doručeno vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze č.j. 3 KZN 838/2023 – 7, které zasílá v příloze. Jednalo se o přezkum odložení trestního oznámení, které právní zástupce obviněných podal na senátorku Němcovou. Podle Městského státního zastupitelství se žádného trestného činu nedopustila. Právní zástupce přitom namítal právě dvojí metr mezi jejím případem a případem obviněných a Městské státní zastupitelství odpovědělo:
Ačkoliv je tedy podatel toho názoru, že výrok „ruští parchanti“ je natolik znevažující, že naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle § 355 tr. zákoníku, souhlasím se státním zástupcem OSZ pro Prahu 4, že intenzita tohoto výroku není taková, aby mohl být považovaný za trestněprávně relevantní. Především je však třeba zdůraznit, že tento výrok se netýká příslušníků ruského národa obecně, ale jen těch, kteří stojí za válečným tažením Ruské federace a také ruských propagandistů a dezinformátorů, kteří fungují na území České republiky.
Toto označení je tak ve skutečnosti kritikou takových osob a válečné agrese vůbec, byť vyjádřenou expresivním způsobem, a taková kritika nemůže být předmětem trestněprávního postihu, neboť právo na ni je zaručeno čl. 17 Listiny základních práv a svobod týkajícího se svobody projevu. Pokud podatel srovnává výrok senátorky Němcové s výroky, za které byli odsouzeni Patrik Tušl a Tomáš Čermák, zásadní rozdíl je třeba spatřovat v tom, že vulgární a nenávistné výroky, za které byli oba jmenovaní odsouzeni, jejichž intenzita je navíc podstatně vyšší než u posuzovaného výroku, se týkají Ukrajinců obecně, tedy nenávistné výroky jsou založeny na pouhé příslušnosti k národu, přičemž pachatelé burcují k odporu proti nim, a tento odpor je opětovně založen na příslušnosti k určitému národu.
Výroky obviněných se ale také netýkal příslušníků ukrajinského národa obecně, ale jen těch, kteří přišli v roce 2022 na území České republiky, což je z videa jasně patrné, ve videu nezaznělo nic proti občanům Ukrajiny, kteří žijí na jejich území, ale týkalo se to výlučně Ukrajinců v ČR. Tedy se nejedná o hanobení národa, a podněcování nenávisti k němu, ale jen o expresivní až vulgární kritiku ukrajinských uprchlíků v ČR a jejich chování a taková kritika nemůže být předmětem trestněprávního postihu, neboť právo na ni je zaručeno čl. 17 Listiny základních práv a svobod týkajícího se svobody projevu. Proto vyrozumění Městského státního zastupitelství nijak nerozptýlilo podezření o tom, že OČTŘ nejsou nestranné, ale naopak jej posílilo. Je tedy úkolem Nejvyššího soudu, aby přesněji definoval skutkové podstaty trestných činů podle § 355 a § 356 trestního zákoníku, aby k podobnému dvojímu metru nadále nedocházelo.
VII. nerespektování judikatury Nejvyššího soudu
Obvinění namítají, že soudy obou instancí se odchýlily od judikatury Nejvyššího soudu v podobných věcech, především rozsudek 8 Tdo 1171/2020-264 ze dne 9. 12. 2020. Jednalo se o mediálně známý případ obviněného M.L. , který se na svém facebookovém profilu dopustil hrubých urážek proti prezidentu republiky a některým poslancům parlamentu. Řekl mimo jiné:
“Zeman je druhý Hitler a je nutné ho podřezat jako svini. Poslanci, kteří zvedli své ničemné pazoury pro schválení zákona o zdanění církevních restitucí, jsou smradlavá, proradná prasata. Nejsou to lidé a je dovoleno je zabíjet. Dokonce jsem přesvědčen o tom, že takové zrůdy je nutné pozabíjet, aby svou morální zrůdností nenakazili zbytek národa. Debilní senilní bolševik Zeman se rozhodl zákon podepsat a je ho potřeba zabít též. Ideálně takovou zrůdu podřezat, jako přestárlou svini a nechat vykrvit a poté spálit.”
Je zcela zjevné, že tyto výroky jsou ještě vulgárnější, ještě více urážlivé a podněcující k násilí, než výroky obou obviněných ve zmíněném videu. Za toto jednání byl M.L. státním zastupitelstvím obviněn, avšak Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl, že se nejedná o trestný čin a věc předal správnímu orgánu do přestupkového řízení. Městský soud v Praze po odvolání státního zástupce tento postup schválil a následně i Nejvyšší soud rozhodl výše uvedeným rozsudkem, že se o trestný čin nejedná.
— Konec ukázky z dovolání —
Je opravdu alarmující, že když jiný český občan vyzve k podřezaní prezidenta ČR jako prasete a ke spálení jeho ostatků po vykrvácení, tak pražský soud vynese zprošťující rozsudek, zatímco v případě, že někdo vyzve k tomu, aby lidé dali poslancům přes hubu a vykoupali je v řece, bez zmínek o jejich zabití, je z toho terorismus a vězení na 5,5 roku. Tohle je opravdu neuvěřitelná nesourodost rozsudků, není v tom právní kontinuita, zavání to klientelismem a licoměrností, kdy soudy jakoby soudily na politickou objednávku. Tohoto člověka za výzvu k podřezání prezidenta Miloše Zemana osvoboďte, a tady toho “ruského parchanta” zavřete na hodně dlouho. Není proto překvapením, že se odsouzený s rozsudkem neztotožňuje. Nemá totiž již zjevně důvěru v český soudní systém.
Nejen o tomto tématu budeme hovořit dnes od 19:30 na Svobodném vysílači CS. Probereme i další aktuální témata z domova i ze světa. Všichni jste srdečně zváni k poslechu.
-VK-
Šéfredaktor AE News