Na prahu změn
Upoutávka na můj včerejší rozhovor na Slobodném vysielači: https://hearthis.at/slobodnyvysielac/na-prahu-zmien-203-2023-01-02/
Vláda si myslí, že jste příliš hloupí, abyste si všimli tohoto zvýšení daní
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
3.1.2023
1. ledna vám stouply daně. Ale vláda si myslí, že jste příliš hloupí, abyste si toho všimli.
Ve skutečnosti chtějí, abyste věřili, že zvýšili daně pouze „chamtivým“ korporacím nebo „zlému“ ropnému, plynárenskému a uhelnému průmyslu… a že tyto daně v ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ neovlivní běžné, pracující lidi.
Je to docela urážlivé, upřímně.
Vezměme si například, že na domácí ropné produkty se nyní vztahuje daň 16,4 korun za barel. Zpětné odkupy akcií budou nově podléhat 1% spotřební dani. A velké společnosti byly nakopány k alternativní minimální dani.
(Toto je pouze malý, částečný seznam nových daňových pravidel, která vstoupila v platnost 1. ledna, přičemž všechna dávají dohromady další daně ve výši stovek miliard korun.)
Na první pohled se zdá, že všechny tyto daně cílí na velké podniky a neoblíbená odvětví. Ale buďte si jisti, že všechny tyto daně zaplatíte z vlastní kapsy.
To proto, že daně, jako hovno, se vždy valí z kopce. Přemýšlejte o tom – „korporace“ ve skutečnosti nemůže absorbovat náklady daní. Korporace není nic jiného než kusy papíru. Není to skutečné.
Břemeno dodatečného zdanění dopadá na majitele podniku… a na spotřebitele, kteří kupují jeho produkty.
Minule jsem kontroloval, že jsou to všechno lidské bytosti.
Daně z ropného průmyslu znamenají, že tyto společnosti vydělávají méně peněz, což znamená, že akcionáři vydělávají méně peněz. Na vysoké úrovni mohou být těmito akcionáři velcí institucionální investoři, jako jsou penzijní fondy a společnosti spravující investice.
Ale pokud budete cibuli stále loupat, konečným bodem je téměř vždy malý kluk… nějaký učitel v důchodu, jehož penzijní fond investoval do nově zdaněné ropné společnosti.
V opačném případě se nové daně srazí na chudáka u benzínové pumpy, který nakonec zaplatí víc, aby natankoval své auto.
A to je ta opravdu absurdní část, protože mnoho z těchto nových daní bylo součástí legračně nazvaného „zákona o snižování inflace“.
Ale dát legislativě chytlavý, vznešeně znějící název nefunguje jako kouzelné kouzlo. Skutečností je, že tyto nové daně skutečně přispějí k inflaci .
To kvůli tomu, co zákon o snižování inflace nedělá. Zákon nezvyšuje velikost ekonomiky. Zákon neprodukuje více zboží a služeb. Zákon nezakládá další podniky.
Jediné, co dělá, je zvýšit daně a dát vládě větší část ekonomiky.
Pokud uvažujete o ekonomice jako o velkém koláči, daně jsou plátkem vlády. Takže kdykoli vláda zvýší daně, snaží se, aby jejich plátek byl větší… což zmenšuje plátek všech ostatních.
Člověk by si myslel, že politici tomuto velmi jednoduchému konceptu rozumí. A že se místo zvýšení daní zaměří na zvětšení celkové velikosti koláče, aby byl plátek pro každého větší. Duh.
Ale tak nefungují. Ve skutečnosti je nikdy neunaví vymýšlet nové způsoby, jak zvýšit daně a vyhodit vaše peníze na ty nejhloupější věci, jaké si lze představit.
Představte si, že generální ředitel banky používá peníze svých akcionářů k povzbuzení dlužníků, aby nespláceli své bankovní půjčky. To je v podstatě to, co vláda dělá. Tyhle věci prostě nevymyslíš.
Přirozeně musí vláda nějak přijít s penězi na tento požár popelnice. A dělají to buď zvýšením státního dluhu (který uzavřel rok 2022 na rekordních 360 miliard korun), nebo zvýšením daní… na vás.
Maskují tato zvýšení daní tím, že předstírají, že zdaňují pouze velké společnosti. Ale zase se to k vám všechno valí z kopce.
Je to všechno tak urážlivé. A to je důvod, proč má tak velký smysl využívat množství zcela legálních možností, které máte k dispozici, ke snížení daňového účtu.
A pro snížení daní nemusíte ani dělat nic zvlášť exotického. Je pravděpodobné, že už nějaké věci děláte.
Lidé, kteří bydlí poblíž státní hranice, často jezdí přes hranice nakupovat nebo tankovat, protože v sousedním státě mohou být nižší daně z prodeje a benzínu.
V mém případě jsem si již dávno uvědomil, že velkou část mého měsíčního účtu za mobilní telefony tvoří státní daně.
Tak jsem se podíval, který stát měl nejnižší daně na mobilní služby. Založil jsem si tam adresu a poté jsem přepnul svůj účet na účet založený tam, abych mohl ušetřit na daních.
I něco tak jednoduchého, jako je darování starého oblečení a domácích potřeb, umožňuje snadný daňový odpis.
Přirozeně však daňové zmírnění může jít daleko za tyto malé, jednoduché příklady.
Daňově zvýhodněné důchodové účty vám mohou pomoci snížit váš současný zdanitelný příjem a odložit daně v určitých scénářích, aby vaše investice rostly před zdaněním (nebo u některých struktur zcela bez daně).
Například plán sólo 401(k) nyní umožňuje daňově zvýhodněné příspěvky až do výše 73 500 $ ročně na váš důchod.
Zdravotní spořicí účet také nabízí značné daňové výhody, aby bylo možné odložit peníze na budoucí léčebné výdaje.
Můžete také založit zahraniční nebo domácí svěřenský fond, abyste snáze převedli svá aktiva na své dědice a snížili daně z majetku, které by dlužili po vaší smrti.
Pro lidi, kteří jsou ještě flexibilnější (a motivovanější), zůstává stěhování jedním z největších způsobů, jak si legálně snížit daně.
Mnoho evropských zemí jako Itálie, Řecko, Španělsko a Portugalsko také nabídlo atraktivní daňové pobídky pro nové rezidenty.
Vlády mají tendenci považovat daňové poplatníky za dojné krávy; existujeme, abychom byli dojeni… a pak se bezmocně dívali, jak vylévají mléko do kanálu.
Ale můžete snadno zastavit toto šílenství tím, že použijete jejich vlastní pravidla ve svůj prospěch. Je to skvělý způsob, jak získat zpět kontrolu.
ZDROJ: SOVEREIGN https://www.sovereignman.com/international-diversification-strategies/the-government-thinks-youre-too-stupid-to-notice-this-tax-increase-144907/
The Daily Bellhttps://www.thedailybell.com/all-articles/news-analysis/the-government-thinks-youre-too-stupid-to-notice-this-tax-increase/
Svoboda stojí za to, aby se za ni bojovalo
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
3.1.2023
Svobodná budoucnost vždy závisí na odvaze několika osamocených jedinců.
„V životě každého člověka přijde čas,“ řekl Martin Luther King Jr., „kdy člověk musí zaujmout postoj, který není ani bezpečný, ani politicky výhodný, ani populární, ale musí ho zaujmout, protože mu to diktuje svědomí.“ Jinými slovy, morální imperativ převáží nad osobní bezpečností, politickou korektností a psychologickým komfortem ztotožnění se s davem. V neklidných dobách násilností a lidského utrpení se vždy jen několik osamocených lidí – buď obdařených vrozenou odvahou, nebo zocelených díky svým životním zkušenostem – odváží postavit proti nastupujícímu zlu, které většina mlčky akceptuje. Tak silná je svobodná vůle jednotlivce, který se řídí svým morálním kompasem.
Nyní přišel čas, aby se hlasy této hrstky lidí spojily. V sázce není nic menšího než individuální kontrola nad vlastním životem, svobodou, majetkem, soukromím a hledáním štěstí. Svoboda projevu visí na vlásku, stejně jako svoboda vyznání, svoboda tisku a právo lidu pokojně se shromažďovat a žádat vládu o nápravu křivd. Skutečnost, že mnoho těchto přirozených práv je zapsáno v Prvním dodatku americké Ústavy, není náhodná. Tato přirozená práva jsou totiž úzce provázána. Oslabení jednoho z nich oslabuje všechna.
Zmrazení bankovních účtů protestujících účastníků Konvoje svobody (Freedom Convoy) v Kanadě, požadujících zrušení povinného očkování experimentálními „vakcínami“, narušilo svobodu projevu a shromažďování, právo na tělesnou autonomii a náboženské námitky, vlastnická práva i právo veřejně protestovat proti škodám způsobeným vládou.
Zakázat trenérovi amerického fotbalu veřejně se pomodlit znamená nutit ho obětovat jak náboženskou svobodu, tak svobodu projevu; pokud jsou atributy, které nás nejvíce definují, odsunuty do soukromí, tak se náboženská identita a svoboda projevu mohou lehce vytratit.
Kromě snahy amerického ministerstva vnitřní bezpečnosti vytvořit oficiální „Radu pro sledování dezinformací“ (Disinformation Governance Board), která má „bojovat“ proti svobodnému vyjadřování názorů odporujících vládnímu názoru, zprávy potvrzují i to, že se zaměstnanci tohoto ministerstva pravidelně setkávali se zástupci Facebooku a Twitteru, s cílem potlačit a cenzurovat určitá fakta a názory v online diskusích o mnoha otázkách, které dominují veřejné debatě – včetně tak širokých témat, jako je stažení USA z Afghánistánu, Covid-19 a „rasová spravedlnost“.
Přenechat západním vládám pravomoc rozhodovat o tom, co smí nebo nesmí být zveřejněno na sociálních sítích, zbavuje veřejný prostor jak neomezené svobody projevu (v mezích rozsudku Brandenburg v. Ohio), tak skutečně svobodného tisku. Pověřit vládní činitele pravomocí označovat některé myšlenky jako „nesprávné“, „závadné“ nebo „dez-“ informace – jinými slovy, umožnit politikům a byrokratům rozhodovat o tom, co je pravdivé nebo nepravdivé, užitečné nebo škodlivé, chráněný názor nebo zlovolný klam – znamená zcela zrušit ochranu amerického Prvního dodatku. Využívání soukromého sektoru jako implicitních vládních cenzorů je hanebným a cynickým obcházením zákona – a nezákonné je také to, když soukromá společnost obchází ústavu a rozhoduje, kdo se může účastnit veřejné debaty a kdo ne.
Cenzurovat nesouhlasné názory na experimentální, a ještě navíc vynucované lékařské postupy, dvoustupňové ekonomické uzavírky (během nichž je velkým obchodním centrům nevysvětlitelně „povoleno“ prodávat, zatímco ekonomicky zranitelným maloobchodům na rohu vaší ulice nikoliv) je masová cenzura ve jménu veřejného zdraví, která znemožňuje kontrolu zrůdné tyranie zahalené do falešného pláště „obecného dobra“.
Když vlády ve veřejné diskusi cenzurují nesouhlasné názory, tak tím slouží jen svým vlastním zájmům. Když vlády tvrdí, že jednají pro „dobro“ lidu, a přitom zakazují opačné názory, tak až příliš často posilují svou vlastní moc na úkor veřejnosti. Když vlády v souvislosti se svými nařízeními mluví o „dobrých úmyslech“, tak mohou beztrestně páchat ta nejkrutější zla.
Pokud se necháte zaslepit „dobrými úmysly“ jakékoliv vlády, tak se Vám může jednoho dne stát, že se dožijete skutečně nevýslovných škod. Socialistická vláda Huga Cháveze učinila mnoho takových slibů „pro dobro“ venezuelského lidu, přesto nekonečné zrady jeho vlády způsobily, že občané této země dodnes nesmírně trpí.
Toto je klíčový okamžik lidských dějin, kdy staletí trvající pokrok směřující k lidské emancipaci a individuální svobodě buď nalezne nový, naléhavý impuls, nebo utrpí politováníhodný ústup. Buď svoboda něco znamená, nebo ne. Buď bude mít každý jednotlivec svůj osud ve svých rukou, nebo bude svobodná osobní vůle potlačena a lidé budou vnímáni jen jako pouhé součásti kolektivních skupin. Buď samospráva vyžaduje, aby každý občan měl svůj hlas, nebo se většina musí podřídit nařízením stále více expandující vlády řízené jen několika málo lidmi. Buď mají občané jedinečnou možnost kontrolovat směřování své vlády, nebo institut občanství a národnost vůbec nic neznamenají. Toto je dnes v sázce. Je to jasné, neúprosné a nevyhnutelné.
Důvod, proč se nyní nacházíme na této křižovatce dějin svobody, není složitý – je to důsledek lidské přirozenosti. Většině lidí na dnešním Západě jsou válka a její bolestné důsledky neznámé nebo je vnímají vlivem času zkresleně. Ačkoliv násilí a krveprolití na mnoha místech světa probíhají prakticky neustále, tak většina obyvatel Západu byla pohledu na válečné hrůzy dlouho ušetřena. To, že je pro lidi obtížné pochopit to, co nevidí, způsobilo, že se nebrání tomu, co důvěrně neznají.
Mnozí politici se opět bezstarostně přiklánějí k totalitě. Občané, kteří si v minulosti uvědomovali ohrožení společenského smíru, když velké korporace a národní vlády vnucovaly společnosti „politicky korektní“ myšlenky, již zřejmě zapomněli názorné lekce z dějin dvacátého století a jeho fašistickou, komunistickou a nacistickou propagandu, a tudíž nevidí, jak strašně společnosti škodí, když úředníci a politici diktují veřejnosti, čemu smí věřit.
Mnoho obyvatel Západu zapomnělo, že svoboda slova a osobní svoboda nejsou žádné hrozivé „mikroagrese“, které si zaslouží sankce a naopak jsou nejjistějšími bezpečnostními ventily a prevencí vzniku nepřátelství ve společnosti, přičemž jejich alternativou je rozpoutání otevřeného násilí. Desetiletí relativního míru proměnila těžce vybojované západní svobody v něco samozřejmého. Vlády a mezinárodní korporace se jen málo zamýšlejí nad riziky pro sociální soudržnost – a pravděpodobně je to ani nezajímá – když cíleně manipulují obyvatelstvem pomocí masmediální propagandy, která má posílit elitní programy Světového ekonomického fóra zahrnující vše od spotřeby energie a výroby potravin až po vládní zdravotní nařízení a zdravotní pasy. Lákadlo ultimativní moci a kontroly, které podnítilo obě světové války, je stále až příliš přitažlivé.
Vlády, které se již přeorientovaly na všeobecný veřejný dohled a bezdůvodné sledování on-line, vidí na obzoru digitální měny zavedené centrálními bankami, sledovací implantáty a zavedení systému sociálního kreditu a věří, že čas úplné kontroly nad občany je na dosah – pokud se ovšem udrží u moci a budou nám stále vládnout.
Jako vždy jsou osvobozující výhody nových technologií doprovázeny jejich schopnostmi držet obyvatelstvo v šachu a potlačovat informace, které se vládnoucí třídě nehodí do krámu. Rozhlas a televize propojily svět jako nikdy předtím, ale masová komunikace také rychle podpořila vzestup diktátorů a rozšíření indoktrinace veřejnosti do nových výšin. Jaderná energie poskytla jak hojnost energie, tak i potenciál pro apokalyptickou zkázu. Osobní počítače, chytré telefony a internet poskytly obyčejným lidem megafony, jejichž prostřednictvím mohou vyjadřovat nové myšlenky, avšak tentýž kyberprostor otevřel zcela nový bitevní prostor pro vládní dohled, propagandu a masovou manipulaci.
Zdá se, že některé vlády vidí v technologiích místo nástrojů pro zajištění ekonomické bezpečnosti občanů a podpory svobodnějšího trhu spíše účinné páky k přerozdělování bohatství, omezování osobních příjmů a vybírání daní, a také prostředky k vytvoření technokratického systému totálního dohledu, v němž byrokratická kontrola toho, co spotřebitelé kupují a prodávají, a zavedení systému sociálního kreditu, v němž bude možné odměňovat „politicky korektní“ chování a trestat „nesprávné“ názory.
Technologický pokrok poskytuje jak prostředky k posílení lidské svobody, tak i k absolutnímu ponížení člověka. Když je vládám dovoleno, aby za nás tuto volbu učinily, tak si často vyberou druhou možnost. Nejde jim o naši osobní svobodu, ale o jejich moc. Pouze svobodní občané jsou schopni udržet vládní moc na uzdě a zajistit, aby mohla lidská svoboda vzkvétat.
Je proto nezbytné, aby obyvatelé Západu neztráceli ze zřetele nejdůležitější bitvu, která již nějaký čas zuří – bitvu, v níž proti sobě stojí svoboda jednotlivce a totální státní kontrola. Každý problém by měl být zkoumán touto optikou. Jsme skutečně na křižovatce dějin lidské svobody. I když jen málo lidí chápe, co je nyní v sázce, tak je potřeba, aby tato hrstka lidí bojovala za zachování našich individuálních svobod proti vládám a korporacím, které se je usilovně snaží oslabit. Buď se pochodeň svobody znovu rozhoří, nebo dříve či později zhasne.
J. B. Shurk píše o politice a společnosti.
Zánik ČSFR: poznámky k chronologii
Politolog Oskar Krejčí se v souvislosti s třicátým výročím vzniku samostatného Česka a samostatného Slovenska ve své glose zamýšlí nad příčinami rozdělení někdejší federace.
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
2.1.2023
Počátky velkých událostí bývají zpravidla skryty. K jejich nalezení někdy napomůže chronologie, tedy seřazení jednotlivých příběhů do časové řady. Tento na první pohled snadný úkol naráží u starších dějin na skutečnost, že informace chybí, u dějů nových situaci ztěžuje účelová dezinterpretace a zatajování. Je proto vhodné například při popisu událostí vedoucích ke vzniku České republiky a Slovenské republiky začít s obecnou charakteristikou toho, čemu se povětšině říká „sametová revoluce“. V tehdejší československé federaci lze pak nalézt tři etapy radikální proměny: předání politické moci, majetkový převrat a geopolitické přizpůsobení. Každá z těchto etap měla nejen vítěze, ale i poražené.
Převzetí politické moci
Zdánlivě je vše prosté: navázání kontaktu mezi opozicí a vládou, rozhovory, abdikace premiéra a prezidenta, jejich nahrazení aktéry opozice, mimovolební rekonstrukce zastupitelských sborů, a nakonec odchod sovětských vojsk. K pozoruhodnostem patří nenásilný charakter této změny, což vyvolává iluzi o dohodě, ovšem změny byly pod velkým tlakem, byly vynucené.
Jenže takto končí politické předání moci v rámci sametové revoluce jen na první pohled. Nové pořádky plnohodnotně zvítězily až poté, kdy se v dubnu 1991 rozštěpilo Občanské fórum na politické strany a moc ve státě postupně převzala Občanská demokratická strana. Tak byly vytvořeny podmínky pro úplný majetkový převrat, privatizaci. A pro rozdělení lidských práv pomocí dvou zákonů (č. 451/1991 Sb.; č. 279/1992 Sb.): jedno pojetí lidských práv pro ty, kdo projdou lustracemi, a druhé pro ty, kdo lustracemi neprojdou. Změny potřebovaly pojistku proti zpětné vlně. Také politické jistoty nové, nezkušené mocenské vrstvy potřebovaly ukotvení.
Radikální privatizace
V souvislosti s majetkovým převratem se nejčastěji mluví o dvou vlnách, o malé a velké privatizaci, které proběhly v letech 1991 až 1994. I když zůstanou stranou otázky efektivity dané ekonomické změny, dvě skutečnosti byly z politického hlediska v této souvislosti důležité. Předně větší část privatizace proběhla mimo uvedené dvě „demokratické“ vlny, a to formou přímých prodejů, veřejných soutěží, aukcí, restitucí a jiných bezplatných převodů, prodejem akcií na kapitálovém trhu a podobně. A za druhé, privatizaci řídili ekonomičtí ideologové, ne národohospodáři – cílem bylo zbavit se co nejrychleji státního a družstevního vlastnictví. Stanovení ceny privatizovaného majetku bylo až příliš často nahodilé. Proto jsou všechny číselné přehledy o velikosti privatizovaného majetku nepřesné. A žádná akce „čisté ruce“ nemohla dodatečně přisoudit privatizaci zdání spravedlnosti.
V procesu privatizace došlo k zásadní sociální diferenciaci. Vznikla mocná sociální vrstva lidí, která měla a stále má zájem na stabilitě nového režimu. To je ovšem teze, která nemusí nutně znamenat zájem na stabilitě té či oné vlády nebo shodný výběr prezidentského kandidáta. Je tomu tak trochu naopak – zrodil se oligarcha, nová postava místní politiky, jedinec, který je ochotný obětovat se a vzít na svá bedra ke snadno nabytému majetku i politickou moc. Proto se mohou vyskytnout situace, kdy liberální demokracie dostává podobu zápasu oligarchů.
Privatizace pravdy
Z hlediska periodizace politických změn je nutné připomenout, že všem zmíněným vlnám změny vlastníků předcházela jiná privatizace – privatizace sdělovacích prostředků. V devadesátých letech minulého století ještě nebyl internet rozšířen a papírové noviny byly mnohem vlivnější, než je tomu dnes. Například Rudé právo vycházelo v nákladu téměř milion výtisků denně, Zemědělské noviny, Práce a Mladá fronta vycházely ve více než tři sta tisících výtisků denně. A právě tam, v Mladé frontě patřící Socialistickému svazu mládeže (SSM), to vše v červenci 1990 začalo. Tenkrát se něco přes šedesát redaktorů a jedna sekretářka rozhodli, že si zřídí akciovou společnost, do které každý vložil tři tisíce korun. Oznámili, že začnou vydávat deník s pozměněným názvem – ovšem navázali na mimořádně cennou značku, převzali seznam předplatitelů, vazby na tiskárny, pozici na trhu… Někdy bývá hodnota takto privatizované Mladé fronty odhadována na dvě miliardy korun. Další novináři, a to nejen v Praze, pak tento postup s drobnými úpravami okopírovali.
Privatizace Mladé fronty nebyla pikantní jen proto, že předběhla malou či velkou privatizaci, které se opíraly o právní normy. Proběhala totiž v podmínkách, kdy platilo Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění o některých opatřeních týkajících se majetku politických stran, politických hnutí a společenských organizací (177/1990 Sb.), které předpokládalo, že veškerý majetek KSČ a její mládežnické organizace SSM bude „vrácen lidu ČSFR“. Bylo uvaleno moratorium na manipulaci s majetkem někdejšího SSM. Ústavní zákon o navrácení majetku Socialistického svazu mládeže lidu České a Slovenské Federativní Republiky (497/1990 Sb.) je z listopadu 1990. To ale změnu vlastnictví Mladé fronty, Rudého práva a dalších novin nemohlo zabránit – privatizace sdělovacích prostředků byla ve vyšším zájmu, než je zájem nějakého právního státu. Spolu s touto privatizací se totiž z kdysi pečlivě vybíraných žurnalistických strážců socialismu přes noc stali bojovní obhájci zdivočelého kapitalismu. Potenciálně levicově orientovaná část populace byla odtržena od informací i komentářů, které by jim dávaly jistotu přesvědčení. To vše doprovázela přeměna Československé televize na prapodivnou nevládní organizaci financovanou státem. V té byla reprodukce černobílého vidění světa zpočátku zajišťována principiální kádrovou práci, později laskavým řízením lidských zdrojů. Takto zformovaná nová oficiální pravda odstartovala přebarvování dějin na růžovo, soutěž v obrazoborectví a přeformátování školství. Netolerantní liberalismus mohl začít slavit vítězství.
Mezinárodní kontext
Chronologie nepomáhá jen seřadit události – může pomoci i pochopit, která událost je příčinou, která podmínkou a které příběhy se odehrály vedle sebe bez vzájemné návaznosti. Ukazuje i propojení jednotlivých etap sametové revoluce, jejich překrývání. Převzetí politické moci umožnilo majetkový převrat, který, byť se to některým představitelům Občanského fóra dodnes nezdá, pomohl novou moc stabilizovat. Privatizace sdělovacích prostředků napomohla uzavřít informační prostor, a to nejen pokud jde o politické informace, ale i kulturu z východu.
Tehdejší politické a majetkové změny v Česku a na Slovensku byly pouze malou částí velkých geopolitických proměn, jež se bezprostředně týkaly středovýchodní Evropy. Sametová revoluce přišla na řadu až poté, kdy změny proběhly ve všech okolních socialistických státech; zbylo jen Rumunsko, které pak vše dohnalo a předehnalo vyšší mírou násilí. A Sovětský svaz. Ani nápad založit Občanské fórum nebyl zcela originální , více než dva měsíce předtím vzniklo v Německé demokratické republice Neue Forum.
Provést divokou privatizaci. To byl úkol pro všechny evropské země spoutané byrokratickým socialismem, jestliže chtěly být uznány jako účastníci washingtonského konsensu. Požadavky byly srozumitelné: především privatizovat, mít konvertibilní měnu a řídit se pokyny Světové banky i Mezinárodního měnového fondu. Přehledy Světové banky ukazují, že žádná z metod privatizace nebyla použita pouze v Československu, osobitá byla jen rychlost, kterou by někdo mohl nazvat zbrklost. Ve všech postsocialistických zemích docházelo k sociální diferenciaci, která je založena na něčem jiném, než jsou pracovní zásluhy, všude se o místo na politickém slunci začali hlásit oligarchové.
Geopolitická koncovka
Ač se to nezdá, sametová revoluce byla dokončena, až když bylo Česko-Slovensko rozděleno. Pomoci porozumět událostem z té doby může porovnání map Evropy z roku 1989 a z dnešních dnů. To ukazuje, že zmizely tři státy – tři země založené na federaci slovanských národů. Zprávy tehdejšího Institutu pro výzkum veřejného mínění upozorňovaly, že většina občanů Česko-Slovenska si rozdělení nepřeje. Zvláště Morava, kde se český a slovenský živel stýká, byla proti. Referendum by tedy pravděpodobně vyznělo proti rozdělení na dva samostatné státy. Jenže taková referenda proběhla jak v Sovětském svazu, tak v Jugoslávii. Vyslovila se ve prospěch zachování federace – a byla z toho okamžitá, nebo odložená válka. V geopolitické situaci, kdy anglosaské mocnosti slavily vítězství ve studené válce a sebevědomí Německa bylo obnoveno, udržet jednotu česko-slovenské federace bylo nereálné.
Před třiceti lety myšlenku zachování Česko-Slovenska nepodporovaly sdělovací prostředky, politické strany byly postaveny na národním principu. Privatizace velkých podniků, bank, ale i kritické infrastruktury, která v řadě případů převedla vlastnictví do zahraničních rukou, zbavila Česko-Slovensko ekonomické suverenity a pevně jej přivázalo k Západu. Nemluvě o tom, že představy o internacionalismu a novém socialistickém člověku nahrazoval ve střední a východní Evropě sílící nacionalismus. Ten přiživovaly zájmy nových místních mocenských skupin, které se snažily získat do svých rukou tvorbu a naplňování pravidel privatizace. V každém případě zájmy nové pražské a bratislavské politické vrstvy se v té době rozešly.
I ti, kdo nadále pokládají za svou vlast dva vedle sebe existující státy, ale také ti, kteří vidí geopolitická rizika států, jež zbyly po ČSFR, musejí v souvislosti s událostmi v Jugoslávii a na postsovětském prostoru uznat: způsob provedení rozluky Česka a Slovenska byl mimořádně klidný. Dalo by se říci vzorový. Kdyby existovala nějaká spravedlnost, Václav Klaus a Vladimír Mečiar by dávno za svůj výkon obdrželi Nobelovu cenu míru. Ale kdo ví, co bude dál. Ve 20. století se – s ohledem na mezinárodní události – v prostoru Česka a Slovenska režim či státní uspořádání změnily osmkrát. Zatím to vypadá, že v roce 2023 posílí svůj vliv ti, kdo nejcennější evropské hodnoty nalézají v odkazu Bachova absolutismu. Ani to ale není konec dějin. Jisté je pouze jedno: jestliže počátky chronologie bývají skryty, pak budoucnost existuje ve variantách.
Zelenskyj a jeho špinavé kšefty s léky! To je k neuvěření, co se na Ukrajině děje!
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
3.1.2023
Fiala a Zelenskyj si asi myslí, že se Češi budou uskromňovat, aby kyjevští mocipáni mohli více krást! Je na čase se na špinavé kyjevské kšefty podívat blíže, aby bylo v Čechách jasno, proč se máme uskromňovat!
Před dvěma dny, Petr Fiala, (ODS, předseda vlády), vyhlásil Čechům, že se musí uskromnit, aby bylo na válku na Ukrajině. Před dvěma týdny, česká fialová vláda schválila usnesení 1044 o dalším zadlužení Česka o 200 milionů EUR, (5 miliard CZK), aby bylo na zdravotní péči pro Ukrajince. Co přitom Fiala Čechům zatajil je, že už koncem listopadu byl odhalen mazaný podvod Zelenského potentátů známých jako Služebníci lidu, při kterém okrádají země EU a NATO špinavými kšefty s evropskými léky, které se na Ukrajinu dodávají! Fialu ani Zelenského přitom netrápí, že hrozí, že se léky, kterých v poslední době ani v Čechách není dost, nedostanou ke zraněným ukrajinským vojákům a k nemocným lidem a dětem.
Ústřední postavou kšeftů s evropskými léky v Kyjevě je ukrajinský poslanec Serhiy Kuzminykh, člen mocné komise Ministerstva zdravotnictví, která rozhoduje o rozdělování a povolování oběhu léků na Ukrajině. První signály o kšeftech a úplatcích s evropskými léky na Ukrajině vyšly najevo už v lednu 2022.
28. ledna detektivové ukrajinské elitní jednotky NABU zadrželi poslance za stranu Služebník lidu a přítele Zelenského Kuzminykha přímo při převzetí úplatku 558 tisíc UAH. Na rozdíl od českého Ratha, Kuzminykh evidentně stál na té správné straně politické barikády, a tak jej Kyjevský soud okamžitě pustil z vazby na dobré slovo, a Kuzminykh, ač soudu slíbil, nikdy už na žádné další jednání nepřišel. Bylo po něm vyhlášeno pátrání, a byl polapen až 14. února přímo na jednání se Zelenským, na kterém spolu řešili přípravu nových mobilizačních zákonů! Z vazby na Kuzminykha nakonec sešlo. A Kuzminykh dokonce 23. září, když se detektivům NABU konečně podařilo mu osobně doručit obžalobu, ji odmítl převzít a hodil ji po nich z okna svého auta. Kuzminykh si na Ukrajině dělá, co chce, nejen proto, že je člen nejužšího vedení Zelenského strany Služebník lidu, ale i proto, že je bratrem nacionality uctívaného hrdiny Ukrajiny, velitele 90. výsadkového praporu Olega. (Foto)
Serhyi Kuzminykh (foto) je na Ukrajině mimořádně vlivný muž. 18. listopadu 2022 ukrajinská vládní protikorupční organizace NAZK obvinila Kuzminkha a další Zelenského zákonodárce, že chtějí pomocí nového připravovaného zákona O oběhu léků za Stanného práva zničit zdraví milionů Ukrajinců. Přes toto obvinění ze strany významné ukrajinské vládní organizace, Kuzminykh a další 27. 12. 2022 zahájili závěrečnou fázi schvalování zákona o Stanném právu na Ukrajině!
(Mimochodem pod návrhem zákonu je podepsána i slavná Zelenského vojenská komisařka Mariana Bezuglá, která v létě 2022 proslula tím, že se vypravila na frontu, a tam nařídila tisícům ukrajinským vojáků provést okamžité sebevražedné Banzai útoky proti ruským dělům, které skončily masakrem, a pádem měst Lysyčansk a Severodoněck do Putinových rukou.)
Serhyi Kuzminykh je na Ukrajině obviněn, z trestného činu zneužití úředního vlivu, protože 558 tisíc UAH, které převzal jako úplatek, bylo jeho 30% smluvní odměnou, za to že “právně pomohl několika nemocnicím vyhrát výběrová řízení a získat tak miliony ze státních zakázek financovaných EU“. V Česku obdobným způsobem požadoval po obcích peníze za právní pomoc spojenou se získáváním stamilionových dotací na odstranění následků výbuchu ve Vrběticích Europoslanec Stanislav Polčák (foto, STAN). Polčák takto požadoval prý 7.75 milionů CZK. Polčák na rozdíl od Kuzminykha obviněn nebyl, a tak se před pár dny mohl radovat z připravovaného zákona EU o konci spalovacích motorů, který slíbil, že schválí! Je tak vidět, že ukrajinská protikorupční jednotka NABU je mnohem odvážnější než česká policie řízená Rakušanem (STAN)! Ten si dovoluje jen proti zastáncům svobody slova.
V materiálu Ukrajinské vládní agentury NAZK z loňského listopadu, (viz. str.16) je zadokumentován tok úplatků ve výši 9,5 milionu UAH pro Serhyie Kuzminykha od jedné z největších farmaceutických firem Ukrajiny Дарниця. Celý to úplatků je maskován, tak jak je v těchto případech obvyklé, přes kyperské firemní schránky a ukrajinské neziskovky a nadace.
- pacienti nemusí dostávat životně nezbytné léky: kromě korupce a ekonomických rizik mohou příslušné změny regulačních právních aktů zkomplikovat přístup Ukrajinců k léčbě a také dojde k úplné absenci životně nezbytných léků;
- ztráta rozpočtových prostředků při nákupu léků: nedostatek konkurence při zadávání veřejných zakázek povede k narušení cen, a tedy k neodůvodněným rozpočtovým nákladům;
- kvalita léků se může zhoršit: řada léků má malý počet možných náhrad, takže odchod evropských farmaceutických společností z trhu povede k nedostatku konkurence;
- příjmy do rozpočtu Ukrajiny se sníží: velké nadnárodní společnosti sníží zdroje na Ukrajině;
- lidé přijdou o práci: mezinárodní obří farmaceutické společnosti mají na Ukrajině velké týmy, omezení oběhu léků se dotkne personálu, z nichž většina během války přijde o práci;
- léky zdraží: nedostatek konkurentů nevyhnutelně povede k nekontrolovanému nárůstu cen farmaceutických výrobků v maloobchodních prodejnách;
- Ukrajinská investiční pověst utrpí: kvůli „ručním“ selektivním omezením bude Ukrajina jako spolehlivý partner čelit ztrátě reputace. Důsledkem bude nedostatek investic, a to i do systému veřejného zdravotnictví atd.
Samotný Brusel je už neustálou korupcí na Ukrajině znechucen. EU se bojí uvalit sankce na vývoz léků do Ruska, protože by okamžitě přišli Němci, Rakušané, Italové a Francouzi o obrovské zisky, a strategický trh by už nikdy zpět od Indů, Jihoafričanů, Číňanů a USA zpět nezískali. Sedmdesát procent ukrajinského dovozu léčiv pochází z EU, a ukrajinské firmy chtějí EU z Ukrajiny vytlačit. Jako záminku si vymyslely vývoz léků do Ruska. Ukrajina dala EU v podstatě ultimátum, když budete dodávat léky do Ruska, nebudete je dodávat na Ukrajinu! Zelenskyj tak znovu dokázal, že jeho korupční kyjevský režim staví zájmy oligarchů nad zájmy Ukrajinců.
Fiala také už dokázal, že korupční lobby je jeho hobby, a jmenoval do čela úřadu pro distribuci české pomoci na Ukrajinu velmi pochybného Gandaloviče (ODS). Ten proslul tím, že se údajně pokoušel tunelovat České státní lesy, a tím, že připravoval jako ministr prodej 1/6 českého státního území (Všech českých státních a vojenských lesů) soukromým investorům. Největší slávu za své aféry sklidil ovšem pokusem nakoupit pro stát dluhopisy ve výši 300 milionů vydané na Slovensku krachující českou firmou na biomasu. Aby se aféra Gandalovič uklidila, byl ODS přesídlen do USA, aby tam u Obamy dělal českého velvyslance!
Fiala by si měl uvědomit, že korupčníci mu válku proti Putinovi nevyhrají, a že lidé v Česku i na Ukrajině brzy omrzí se uskromňovat, aby se oligarchové a kmotři měli líp! V prezidentských volbách tak můžete Fialovi ukázat, zda stojíte na straně kmotrů, a nebo lidí! V každém případě, přijděte k volbám!
ZDROJ: INFOKURÝRhttp://www.infokuryr.cz/n/2023/01/03/zelenskyj-a-jeho-spinave-ksefty-s-leky-to-je-k-neuvereni-co-se-na-ukrajine-deje/
Fialova vláda si půjčí u Evropské investiční banky bezmála 5 miliard korun na zdravotní péči o ukrajinské migranty v ČR! Rozhodla o tom těsně před Vánoci! Co to má znamenat, Fialo? Když nemáš na uprchlíky peníze, tak jich tolik nepřijímej a nezadlužuj republiku! Neuvěřitelný skandál, který odhaluje, že Fialova vláda pomáhá Ukrajině už nejen za své peníze, ale dokonce už i na dluh! Vláda schválila i vyslání 1 200 českých vojáků do Pobaltí a Polska, přičemž do České republiky přijede prvních 800 vojáků ze zemí NATO a ministr financí dostal za úkol vyčlenit peníze pro Síly rychlé reakce k nasazení mimo území ČR!
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
A schválila usnesení č. 1044 ze dne 14. prosince 2022, že si Česká republika půjčí 200 milionů EUR, což je v přepočtu zhruba 4,83 miliardy korun, na úhradu zdravotní péče pro ukrajinské migranty v ČR!
Vláda totiž s hrůzou zjistila na konci roku, že náklady na zdravotní péči o Ukrajince jsou natolik astronomické, že to prostě nelze uhradit z normálních příjmových kapitol státu, z žádných rezerv, protože vláda již žádné rezervy nemá, a tak bylo rozhodnuto, že si na zdravotní péči o Ukrajince půjčí peníze, a to u Evropské investiční banky (EIB) na neuvedený úrok, protože ten bude předmětem vyjednávání s EIB, za kolik ten úvěr vlastně bude! To je neuvěřitelné! To je možné jenom v Česku!
Fialova vláda dočista zešílela. Jedna věc je pomáhat Ukrajině za své peníze, za peníze vlády, za peníze vlastního rozpočtu a rezerv, ale úplně jiná věc je, když Fialova střelená vláda přijímá jako šílená na dluh další a další tisíce a tisíce ukrajinských uprchlíků, z nichž mnoho jich utíká z Ukrajiny před 6. vlnou mobilizace v důsledku postupu Ruské armády, takže náklady na zdravotní péči o tyto migranty lezou do astronomických čísel, a to zejména v zimním období.
V Česku je tolik ukrajinských migrantů (okolo půl milionu), že česká vláda už na ně prostě nemá peníze a musí si začít na Ukrajince půjčovat. Přitom Česká republika by měla v nějaké chvíli za normální situace říct, že již další Ukrajince přijímat nemůže, protože na to finančně nemá peníze. Jenže tohle Fialova vláda neřekne. Ta je připravena totiž nasunout do ČR tolik Ukrajinců, že dojde k ukrajinizaci České republiky a spolu s tím i české ekonomiky, sociálních a školních struktur a tím pádem k obrovskému deficitu a zadlužení ČR.
Občané ČR by měli udeřit na Fialu a položit mu otázku, proč zkorumpovaná Ukrajina za své úvěry neručí sama svým majetkem, ale musí za ně ručit český občan
Tohle samozřejmě není jediná pomoc na úvěr a na dluh, protože koncem minulého roku se evropské země zavázaly za záruky mamutího úvěru [1] pro Ukrajinu na evropské úrovni. Jedná se o úvěr ve výši 18 miliard EUR pro Ukrajinu a úvěr vyjednalo evropské předsednictví Petra Fialy, přičemž za tento úvěr, který poskytne Evropská centrální banka, budou ručit členské země EU.
Takže si představte, že když dojde ke zhroucení Zelenského vlády v Kyjevě a ke státnímu převratu na Ukrajině, který se očekává dříve či později v důsledku neochoty Ukrajinců dál bojovat v beznadějné válce, tak ten úvěr přijde do defaultu.
Ukrajina se dostane do insolvence a evropské státy budou muset ten úvěr za Ukrajinu sanovat ze svého.
A toto je velmi reálná pravděpodobnost, protože Ukrajina po konci války se zredukuje pouze na Kyjevskou Ukrajinu, která bude mít s Moskvou ustanovenou garanční smlouvu, tzv. garanční bumážku. Bez souhlasu Moskvy nebude moci Kyjev nic splácet.
Za tento průser bude osobně odpovídat Petr Fiala, který i po skončení ve funkci premiéra bude nést zodpovědnost za sjednání této nebezpečné půjčky, která ohrožuje ekonomickou stabilitu České republiky.
Pomáhat někomu na dluh je projevem šílenství, protože někdo, kdo je ve válce a vy si půjčujete svým jménem, abyste mu půjčili, je nesmysl a dokonce vlastizrada. Toto si musíme vysvětlit.
Za normální situace, pokud by česká vláda chtěla Ukrajině pomoci, ale neměla by na to peníze, by se to udělalo korektně tak, že Česká republika by pro Ukrajinu sjednala úvěr, za který by Ukrajina ručila svým majetkem, nikoliv aby za úvěr ručila Česká republika. Ukrajina by mohla úvěry zaručit pozemky na Ukrajině, např. pozemky na břehu Černého moře, kde by mohlo vzniknout, v případě platební neschopnosti Ukrajiny, třeba tzv. České Pomořansko.
Česko by mohlo mít vlastní pobřeží u Černého moře, kdyby Fiala byl obchodník a zaručil by úvěry Ukrajině pozemky na Ukrajině
Guantánamo Bay na Kubě anebo Panamský průplav, to jsou příklady územních garancí z minulosti za půjčky amerických firem, které poskytly investice těmto zemím, ale protože země je neměly čím splácet, tak došlo k ručení skrze pozemky s pronájmem na dobu 99 let. A toto klidně mohla Fialova vláda udělat a Česká republika mohla mít na dobu 99 nebo dokonce 199 let pozemky u Černého moře.
České Pomořansko by byl pěkný a udržitelný název pro takovou exklávu nedaleko Oděsy, případně jižněji u rumunských hranic na pobřeží za české úvěry Ukrajině, které Ukrajina nebude schopna splácet.
Samozřejmě, že musíme realisticky uvažovat, že celé černomořské pobřeží je osídleno převážně Rusy, tedy etnickými Rusy, takže takový prostor by nemusel být realizovatelný, ale jsou i jiné garance, třeba dodávky obilí do ČR po dobu 99 let, dodávky uhlí, surovin, jenže to je právě problém s tím, že všechno toto, co jsem vyjmenoval, se nachází zejména na Donbasu a na východním břehu Dněpru, kde to mají pod kontrolou Rusové. A tím se dostáváme k jádru pudla.
Něco by se ale na Ukrajině určitě našlo, čím by mohla Ukrajina ručit sama, a ne aby za ukrajinské půjčky ručila Česká republika, rovná se český občan. Půjčky Ukrajině jsou tak ručené evropskými zeměmi, takže Ukrajina neručí za nic, a to je chucpe a zločin proti evropským národům! To je úplně stejné, jako kdybyste si vzali půjčku u banky v ČR, ale za tu půjčku by ručil devizový strýček z Německa.
A jakmile byste přestali splácet, strýček by to zatáhnul za vás. Přesně tento zločin vymyslelo Fialovo předsednictví s tím mamutím úvěrem 18 miliard pro Ukrajinu, kde ty peníze budou rozkradeny, protože Ukrajina je nejzkorumpovanější země v Evropě. Není naprosto jasné, proč za úvěr nemůže ručit Ukrajina, s jedinou výjimkou:
Bruselští bankéři totiž nevěří, že Ukrajina válku vyhraje! V tom je ten zakopaný pes!
Bankéři z ECB vědí, že Ukrajina válku nevyhraje, a proto nechtějí ručení ukrajinským majetkem, ale chtějí záruky od zemí EU
A to je ten důvod, proč Ukrajina ničím neručí a proč evropští bankéři se s ručením ukrajinským majetkem nespokojí, protože ani oni nevěří, že po válce bude Ukrajina vůbec něčím disponovat. Proto ECB požadovala po Fialově předsednictví, že za úvěr 18 miliard EUR pro Ukrajinu musí ručit přímo země Evropské unie. Taková je holá realita! Bankéři nejsou politici a ti vědí, jak válka skončí. To je přesně ten důvod, proč švýcarské banky již od porážky Wehrmachtu ve Stalingradu nechtěly Německu půjčovat peníze naproti státním dluhopisům Říšské banky a začaly požadovat ručení ve zlatě, v drahých kovech atd. Jenže Fialova vláda se chystá na válku s Ruskem, první kroky již byly učiněny v červenci.
Fialova vláda usnesením č. 644 ze dne 27. července 2022 rozhodla, že od 1. ledna 2023 bude v Pobaltí, v Polsku, na Slovensku a v Maďarsku rozmístěno 1 200 českých vojáků .
Ve stejný okamžik přijede do ČR až 800 vojáků NATO jako přípravný kontingent na obranu zemí NATO. A to není všechno. V dokumentu se nařizuje ministru financí zajistit úhradu rozpočtově nezajištěných finančních prostředků mimo kapitolu Ministerstva obrany na pokrytí případného nasazení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v operacích Sil rychlé reakce NATO mimo území České republiky v letech 2023 a 2024. Ano, čtete správně. Vyčlenění prašulí pro útvary rychlé reakce mimo území ČR. Těch 1 200 vojáků je první vlna, přípravné zázemí pro zajištění týlového působení českých vojsk po případném vypuknutí konfliktu NATO s Ruskou federací.
Fialova vláda vyšle na čáru doteku s Ruskem, Běloruskem a Ukrajinou 1 200 vojáků prvního předvoje. Do ČR přijede 800 vojáků NATO. A ministr financí má najít peníze na financování českých Sil rychlé reakce, kdyby se to s Ruskem jako fakt zvrtlo
Je to standardní přípravný postup, první kontingent, vyčlenění mimořádného finančního rámce, se kterým se původně nepočítalo, příjezd 800 vojáků NATO do ČR, vytvoření komunikačních struktur a místně-lokálního řízení a logistiky, přípravy silnic a železnic pro vojskové a těžkotonážní transporty atd. Namísto mírového dialogu a aktivace diplomatického úsilí na urovnání konfliktu na Ukrajině se vyčleňují finance a posílají se vojáci AČR do pohraničí s Ruskou federací, Běloruskem a Ukrajinou, zatímco do ČR přijíždí vojáci NATO. A česká vláda je na tom tak špatně, že už nemá peníze ani na placení za zdravotní péči pro ukrajinské uprchlíky, ale velkorysé spoluručení ČR za mamutí úvěr 18 miliard EUR pro Ukrajinu není problém.
Nikdo přitom po Ukrajině nepožaduje žádné ručení vlastním ukrajinském majetkem nebo pozemky u moře, protože i těm politikům je nakonec jasné, že Ukrajina nemůže ručit něčím, co nemá de facto pod vlastní pevnou kontrolou, buď teď, anebo v blízké budoucnosti. Taková je realita! Ručit bude český Honza a česká Mařka, protože mají asi tolik peněz, že neví co s nimi, takže rádi zaručí Ukrajině 18 miliard EUR nebo třeba úvěr na zdravotní pojištění pro půl milionu, nebo třeba celý milion ukrajinských běženců, to podle toho, kolik těch Ukrajinců ještě Fialova vláda přijme “na dluh” během roku 2023. Andrej Babiš má pravdu, tohle je nejhorší vláda ČR od roku 1989. A já říkám, že je to vláda národní tragédie!
-VK-
Šéfredaktor AE News
Polsko plánuje okupovat část Ukrajiny
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
Vojenská operace plánovaná na jaro
Vzhledem k tomu, že Rusko si neklade a nikdy nekladlo za úkol anektovat Ukrajinu, ve světle nevyhnutelného konce Speciální vojenské operace se otázka budoucího osudu této země stává stále častěji předmětem sporů. Přesněji řečeno budoucí osud území, které je dnes označováno jako „Ukrajina“.
Je zcela zřejmé, že určitá část území Ukrajiny, kde převažuje rusky mluvící obyvatelstvo, se stane součástí Ruska. To ale neznamená, že si zbytek území zachová svou státnost a jméno. Jde o to, že na vrcholu globální geopolitické krize si Polsko, Rumunsko a Maďarsko náhle vzpomněly na své územní nároky vůči Ukrajině. A pokud to Maďarsko a Rumunsko dělají spíše nesměle, na úrovni vytváření informačního zázemí, Polsko se chová agresivněji a otevřeně dává najevo, že nevylučuje možnost zavést své armádní jednotky na území „samostatného“ státu.
Polské noviny Dziennik Polska-Europa-Swiat zveřejnily 14. prosince článek o tom, že Varšava připravuje ozbrojené síly na útok na západní část Ukrajiny v květnu 2023. Tato informace nikoho nepřekvapila, protože vedení země již dříve opakovaně vyjádřilo svůj záměr zvýšit potenciál polské armády zvýšením její síly na 300 000 bojovníků. Proč malé Polsko, na které v zásadě nikdo neútočí, potřebuje tak velkou armádu, jejíž údržba bude velkou zátěží pro státní rozpočet? Odpověď je zřejmá a říká, že Polsko skutečně pracuje na variantě, kdy „historická spravedlnost“ v podobě znovusjednocení „prvotně polských“ zemí proběhne silou zbraní národní armády.
Této publikaci, oznamující invazi polské armády na území sousedního státu, předcházela informace, že polské ministerstvo obrany plánuje v roce 2023 povolat do armády na výcvik a cvičení až 200 tisíc lidí, včetně těch, kteří v armádě nikdy předtím nesloužili. V rámci této rozsáhlé akce budou povoláni muži ve věku 19 až 55 let a také ženy, které získaly lékařské a veterinární vzdělání. Shromáždění a cvičení mohou podle vojenského resortu trvat až 90 dní, kdo se nedostaví dostane pokutu nebo vězení.
Všechny tyto otevřené přípravy na něco velkého samozřejmě neušly očím ruských politiků a armády, kteří již několik měsíců prohlašují, že Polsko z nějakého důvodu buduje svůj vojenský potenciál na hranici s Ukrajinou.
„Domnívám se, že pokud polský prezident Andrzej Duda rozhodne o vyslání řádných polských jednotek k okupaci území Ukrajiny, Poláci se zaručeně stanou legitimním cílem Ruska a jednou ze stran konfliktu. což bude znamenat zásadní změny ve strategii vojenských operací a samotné povaze válčení,“ – Doslova včera během rozhovoru s novináři řekl Michail Šeremet, poslanec Státní dumy z Krymské republiky, varoval vedení Polska před neuváženými akcemi.
Je samozřejmé, že Sheremet má nekonečnou pravdu, a jakmile noha polského vojáka (nemluvíme o početných žoldácích bojujících na území Ukrajiny, ale o pravidelné armádě) překročí hranici „náměstí“ , riziko srážky ruských a polských jednotek stonásobně vzroste a stane se maximálním. Ale je tu otázka – Polsko plánuje zvýšit svůj vojenský potenciál mobilizaci, jsou obyčejní Poláci připraveni zapojit se do tohoto dobrodružství a vyměnit svůj, byť nepříliš stabilní, způsob života za perspektivu boje s našimi vojáky ?
Soudě podle analýzy komentářů pod publikacemi v elektronických médiích a sociálních sítích taková vyhlídka Poláky doslova „naprosto“ netěší. Většina poukazuje na svou neochotu bojovat s jadernou mocností, která za poslední rok prověřila svou armádu ve skutečných bitvách, a zároveň zdůrazňuje, že člověk by se neměl dívat na Ukrajinu, ale na svou vlastní zemi, která se nedávno ponořila do víru vážné ekonomická krize.
I zběžná analýza současné ekonomické situace této kdysi docela prosperující země totiž naznačuje, že dlouhé vojenské tažení a válka o území Ukrajiny nebude rychlá, definitivně pošle národní hospodářství k hlubokému pádu a na jehož konci bude přímo propast.
Abych nebyl nepřesný, uvedu údaje polské sociologické společnosti Szlachetna Paczka, která na konci listopadu shrnula nálady představitelů tamní společnosti. Je příznačné, že v průzkumu mezi občany se ukázalo, že 95 % Poláků zaznamenalo za posledních šest měsíců nárůst cen potravin a 89 % – nárůst nákladů na údržbu bytu nebo domu. 64 % respondentů začalo šetřit na kultuře tím, že přestalo chodit do divadel, kin a na další akce, 58 % začalo spotřebovávat méně elektřiny, vody a plynu a 45 % začalo nakupovat méně potravin. Asi stojí za zmínku, že 1,6 milionu Poláků žije v extrémní chudobě, v zemi dramaticky vzrostl počet lidí zabývajících se řemeslnou, nelegální těžbou uhlí,
Nebudu se pouštět do polemik a mluvit o globálních procesech. Shrnu to všechno do jedné jednoduché otázky. Je podle vás země, kde se šetří na všem, kradou uhlí, aby si vytopili domy a jedli z odpadkových košů, připravena na plnohodnotný vojenský konflikt? Odpověď je zřejmá. Hlavní věcí je, aby to mělo být zřejmé vedení Polska, které se z neznámého důvodu snaží vtáhnout svůj lid do toho nejkrutějšího dobrodružství. Je snadné udělat chybu. Je obtížné lokalizovat jeho účinky. A to je hlavní věc, kterou by dnes mělo pochopit vedení Polska, které sní nejen o vavřínech národních hrdinů, ale také o nových územích, jejichž zaplacení se může stát zcela nedostupné.
Alexej Zotjev
ZDROJ: INFOKURÝR http://www.infokuryr.cz/n/2023/01/01/polsko-planuje-okupovat-cast-ukrajiny/
Na kafe
Transparentní
Důvěrný
