Klausův disidentský projev: Historie nás učí – nestavme na vratkých základech přízně velmocí. Naděje z Listopadu jsou pryč. Doma už opět nejsme svými pány. Brusel a jeho zdejší pomocníci chtějí anti-říjen 1918. Nedovolme jim to!

 

 

28.10.2023

VÁCLAV KLAUS promluvil dnes v místě, kde se tvořily dějiny, o významu 105. výročí založení republiky pro náš tisíciletý stát a především pro dnešek – projev, který dnes určitě nikde nezazní, protože oficiální posty obsadili vesměs nepřátelé naší státnosti – a také pro to je dobré si jeho slova alespoň přečíst

Dámy a pánové,

s některými z Vás jsme se na stejném místě, ve stejnou dobu a ve stejný den, už jednou setkali. Bylo to před třemi lety, v okamžiku nesmyslných covidových zákazů. Jakékoli shromažďování lidí (a navíc bez roušek) bylo zakázáno a já jsem se pak o svém tehdejším provinění musel dlouho soudit. Teď nečekám atak úřadů, spíše politických odpůrců, lidí, kteří nesnesou jiný názor než ten vlastní.

28. říjen je vážné datum, k vážnému datu se mají pronášet vážné projevy a vážný projev je projev připravený, tedy psaný. A psaný text je nutné číst.

Scházíme se v den státního svátku před historickou budovou, v níž byla před 105 lety vyhlášena Československá republika. Od tohoto okamžiku se datují dějiny naší moderní státnosti.  Scházíme se zde právě my, kterým o naši republiku skutečně jde, a právě zde, protože tuto zásadní událost našich dějin, o níž bude dnes na jiných fórech pronesena spousta převážně prázdných slov, chceme vzpomenout vážně. Optikou této události se chceme dívat na nepříliš radostný dnešek a na akutní hrozbu, kterou je vzdání se myšlenky 28. října.

Pro naše rodiče a prarodiče, pro generace, které přežily útrapy první světové války, byly události 28. října 1918 zásadním zlomem. Po třech stoletích habsburské nadvlády a po čtyřech letech válečných hrůz nastal konec války, spolu s ním se rozpadla habsburská monarchie a zrodila se naše republika.

Nesla v sobě mnohé rysy této přelomové chvíle – nejenom velké vlastenecké nadšení, ale i zděděné i nově vzniklé národnostní problémy. Ekonomika byla válkou zcela vyčerpána. Ještě, že jsme měli Rašína a vyhnuli se poválečné inflaci, která proběhla v nebývalé výši všude kolem nás. Naši předkové si také začínali brzy uvědomovat naši závislost na měnících se velmocenských poměrech. Radost a naděje však tehdy mimo veškerou pochybnost převládaly. Vznik samostatné a svobodné Československé republiky byl vyvrcholením společenské, ekonomické a kulturní emancipace, kterou si Češi dlouhou dobu přáli a ke které v průběhu 19. a počátkem 20. století směřovali.

Nadšení a euforie však nejsou na věky. A hlavně nestačí. Již po dvou desetiletích se ukázalo, na jak vratkých základech naše státnost a suverenita stály. Hitlerovi stačila krátká doba a z Československé republiky zbyly trosky. Pro české Němce byl sám koncept republiky od samého počátku nepřijatelný a bez válečné porážky Německa v roce 1918 vznik naší republiky by nikdy neakceptovali. Při první příležitosti usilovali o její rozbití. Iluzí se ukázalo být zahraničně-politické opření se o západní velmoci.

Nechceme to slyšet, ale Mnichov byl logickým důsledkem tehdejšího evropského vývoje, nebyl nečekanou katastrofou. I skutečnost, že jsme se po druhé světové válce dostali do Stalinova područí, s tím vším souvisela.

 

Teprve listopad roku 1989 znovu oživil naděje 28. října 1918. Na události, které po 17. listopadu v naší zemi bezprostředně následovaly, můžeme vzpomínat s hrdostí. Bohužel už jen vzpomínat. Dnešní vláda se od idejí svobody z počátku 90. let stále více vzdaluje, což vyvolává frustraci stále se zvětšující části naší společnosti. Frustrace ale nestačí. Frustrace není politickým programem. Nemá-li zůstat neproduktivní pasivitou, musí být rychle nahrazena pozitivní politickou aktivitou. A té se musí zúčastnit každý z nás.

Nebude to snadné. Potřebnou změnu je a bude těžké prosadit nejen z důvodů naší domácí nejednoty a jisté ochablosti a změklosti. Bude to těžké i z toho důvodu, že doma už dnes nejsme sami. Už je tu s námi – se všemi svými viditelnými i neviditelnými emisary a jejich ocotnými domácími pomocníky – i Evropská unie a my při jejím rozhodování o nás a za nás taháme za kratší konec provazu, neboť pro vlivné síly dnešní Evropské unie je národní stát a jeho existence už jen reliktem minulosti.

Zrušením hranic a otevřením stavidel pro masovou migraci jsou v Evropě připravovány podmínky k vytvoření nové multikulturní společnosti, což lidé nejen u nás doma nechtějí. Důsledkem je fatální odcizení evropských elit od občanů evropských zemí. Jsme svědky nové etatizace a socializace Evropy. Jsme svědky násilného prosazování zelené ideologie, která staví člověka a přírodu do nesmiřitelného protikladu.

 

Snaží se nás přesvědčit, že česká státnost, národní hrdost, vlastenectví a obhajoba národních zájmů jsou jen přežitky minulosti. Že je to pouhé staromilství. Vidíme to zcela jinak. Právě dnes, 28. října, bychom měli říci jasně a nahlas, že to, co před 105 lety vytvořili Masaryk, Rašín, Beneš a další, pro nás zůstává závazkem i dnes.

Uchovat a ubránit naši státnost a suverenitu a předat je následujícím generacím musíme i my cítit jako svůj závazek. Víme, že byly vybojovány za velkých obětí a v mimořádných okamžicích historie. V Bruselu však – s jistou nadsázkou řečeno – o nic jiného než o anti-dvacátýosmý říjen už dávno nejde.

Kéž by to měli na mysli ti, kteří se v demokratické volbě dostali a dostanou do čela dnešní České republiky. Abychom k tolik potřebné změně přispěli, musíme rychle začít hledat takové politiky, kteří by byli schopni nás k obratu a k novému zítřku dovést. Jsme tu dnes proto, abychom tyto své obavy řekli veřejně, s plnou vážností a naléhavostí.

Zdroj.

ZDROJ:https://protiproud.info/politika/7530-klausuv-disidentsky-projev-historie-nas-uci-nestavme-na-vratkych-zakladech-prizne-velmoci-nadeje-z-listopadu-jsou-pryc-doma-uz-opet-nejsme-svymi-pany-brusel-a-jeho-zdejsi-pomocnici-chteji-antirijen-1918-nedovolme-jim-to.htm

 

 

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

JE TO TADY – OTROKÁŘI PŘITVRZUJÍ! Nepoučitelní, nenapravitelní a stále více radikální. Více pravomocí pro EU, více genderu a totality

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

 

AUTOR: Tomáš Břicháček

27.10,2023

EU: V Evropském parlamentu vzniká návrh dalekosáhlé federalizační reformy zakládacích smluv EU. Více pravomocí pro EU, političtější instituce, méně jednomyslnosti, více genderu, schvalování změny smluv referendem, apod.

O tom, že Evropský parlament by si přál po proběhlé Konferenci o budoucnosti Evropy změnu zakládacích smluv, jsem psal na blogu už v červnu 2022. Tehdy EP formálně zahájil proces, který by k takové reformě mohl vést. Odezva mezi členskými státy, jejichž postoj je v této věci rozhodující, nebyla zatím příliš nadšená. Europoslanci se přesto nenechali odradit a v uplynulých měsících připravovali konkrétní návrh. Ten byl 25. října schválen příslušným výborem (výbor pro ústavní záležitosti) a přibližně za měsíc o něm bude hlasovat plénum.

Z navržených změn stojí za pozornost hlavně následující:

  • výrazné omezení zbývajících případů, kdy se v radě hlasuje jednomyslně, ve prospěch hlasování kvalifikovanou většinou;
  • posílení pravomocí Unie v řadě oblastí – např. ochrana životního prostředí by měla propříště patřit mezi výlučné pravomoci EU, zatímco třeba veřejné zdraví, vzdělávání, civilní ochrana nebo průmyslová politika by měly být přesunuty mezi sdílené pravomoci EU a členských států (nyní zde má EU jen podpůrnou a koordinační roli), a další pravomoci EU by měly být různým způsobem rozšířeny, např. ty v oblasti zahraniční politiky, obrany energetiky, vnitra a justice nebo ochrany vnějších hranic;
  • ke smlouvám by měl být připojen protokol o sociálním pokroku (ten by měl mj. zajistit přednost sociálních práv a společenského pokroku před hospodářskými právy);
  • použití článku 7 Smlouvy o EU, který umožňuje Unii zakročit proti členskému státu, závažně porušujícímu společné hodnoty Unie, by bylo usnadněno;
  • z Komise by se měla stát „Evropská exekutiva“ (vláda);
  • EP by měl získat plnohodnotné právo legislativní iniciativy;
  • EP by měl rozhodovat v rozpočtových otázkách zcela rovnoprávně s Radou;
  • hlavní slovo při výběru předsedy Komise by měl mít EP, zatímco Evropská rada by jej jen schvalovala;
  • předseda Komise by si sám měl vybírat členy Komise na základě politických preferencí, přičemž by měl zajistit zeměpisnou a demografickou rovnováhu;
  • měla by být zavedena možnost celounijních referend o záležitostech souvisejících s činnostmi a politikami Unie – touto cestou by měly být schvalovány i změny zakládacích smluv (!);
  • zmínky o rovnosti žen a mužů ve smlouvách by měly být nahrazeny pojmem „genderová rovnost“.

Důležité je říci, že kromě některých prvků – jako je například výlučná pravomoc pro EU v oblasti ochrany životního prostředí – nejde o nic zásadně nového. Podobné návrhy přicházejí od europoslanců či obecně unijních federalistů (centralistů) dlouhodobě a opakují se znovu při každé příležitosti. Snad se jen postupně stávají krok za krokem odvážnějšími.

V knize Unie ve stínu brexitu (2020) jsem podrobně rozebíral nápadně podobnou iniciativu EP z února 2017 – konkrétně šlo o rezoluce a) k možnému vývoji a změnám současného institucionálního uspořádání Evropské unie, b) o zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy a c) o rozpočtové kapacitě pro členské státy, jejichž měnou je euro. Všímal jsem si zde, že vyhraněný postoj Evropského parlamentu – tehdy v kontextu diskuse o pobrexitové budoucnosti EU-27– nebyl překvapením. Z unijních institucí je to dlouhodobě právě tato, která nejotevřeněji zastává a prosazuje federalistické vize, respektive přístup více Unie.

V souvislosti s loňským projevem německého kancléře Olofa Scholze v Praze jsem na blogu poznamenal, ať už se vnější okolnosti vyvíjejí jakkoli, problémy přicházejí a odcházejí, unijní centralisté jsou jako flašinetáři s repertoárem omezeným na jedno číslo. Utahaný popěvek na téma ever closer union je vždy znovu nasazován, ať o to někdo žádal, nebo ne. Centralizace je vydávána za univerzální řešení všech skutečných či domnělých obtíží, kterým EU a její členské státy čelí. Jednou je to dluhová krize, podruhé ta migrační, jindy koronavirus, naposledy válka na Ukrajině a energetická krize. Kritickou úvahu o tom, do jaké míry některé z těchto problémů sama centralizace vytvořila či k nim přispěla, nečekejme.

Dnes, ve světle Zeleného údělu, energetické krize, pokračujících problémů s migrací a všech děsivých iniciativ, které se na nás z Bruselu týden po týdnu valí (viz seriál Tento týden v EU na tomto blogu), si jasně uvědomujeme, jak pomýlený tento přístup je, a jaká rizika s sebou nese svěřit rozsáhlé a nejasně ohraničené pravomoci nadnárodním institucím mimo demokratickou kontrolu. Různé příměry pro naši dnešní situaci, kdy se integrace se vylila z břehů a začala vytvářet více problémů než užitku, jsem se snažil nabídnout v nedávných článcích Evropská integrace v zrcadle našich pohádek a EU jako společenství vyvlastněných vlastníků.

Návrhy federalistických snílků v europarlamentu – nenapravitelných, nepoučitelných a neustále se radikalizujících – je proto třeba jednoznačně odmítnout. Nic dobrého nepřinášejí a jejich realizace by jen prohloubila stávající problémy.

 

AUTOR: Tomáš Břicháček

ZDROJ: Blog iDnes

 

ZDROJ:https://cz24.news/je-to-tady-otrokari-pritvrzuji-nepoucitelni-nenapravitelni-a-stale-vice-radikalni-vice-pravomoci-pro-eu-vice-genderu-a-totality/?fbclid=IwAR0KBcPUI4_HR6cv1l-k3T16TEh3TrnOWEPht1lT3YRFPiFGmHIT_VdCtQY

 

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

 

Efekt konsolidačního balíčku mizí jak „pára nad hrncem“, ještě než vůbec začal platit. Fialova vláda by při schodku 252 miliard, rozpočtovaném na příští rok, za tři roky svého vládnutí vytvořila větší souhrnný dluh než během osmi let 2014 až 2021 vytvořil

 

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:


Lukáš Kovanda, Ph.D. (Trinity Bank)

25.10.2023

Vláda příští rok plánuje hospodařit se schodkem 252 miliard korun, jak v září schválila. Dnes příslušný návrh rozpočtu začínají v prvním čtení projednávat poslanci. Ve skutečnosti přitom hrozí, že schodek bude spíše atakovat hranici 300 miliard korun. Kabinet tedy v podstatě rezignoval na snižování absolutní výše rozpočtových schodků.

Ještě v květnu, při představování konsolidačního balíčku vláda deklarovala, že jeho přijetí umožní snížit schodek příštího roku na 210 miliard korun. Nyní je pravděpodobnější, že to bude o zhruba sto miliard vyšší číslo. Takže celý efekt tolik diskutovaného balíčku se rozplývá jako „pára nad hrncem“. Pocítí jej sice občané a firmy – třeba v podobě vyšších daní a i o něco vyšší inflace –, ale veřejné finance nijak viditelně neozdraví ve smyslu výraznějšího snížení absolutní výše rozpočtového schodku.

 

K uvedené cifře 252 miliard korun, kterou je třeba chápat jako „marketingovou“, je třeba připočíst přibližně dvacet miliard korun příjmů, které ovšem nejsou zdaleka zaručené a ve vládním návrhu rozpočtu se objevily „na poslední chvíli“. Navíc, dalších 26 miliard korun svého deficitu vláda účetně přesunula na Státní fond dopravní infrastruktury, aby – opět – opticky vylepšila číslo deficitu. Pokud tyto sporné desítky miliard, v souhrnu se jedná o 45 miliard korun, připočteme k „marketingovému“ číslu deficitu, oněm 252 miliardám, dostáváme 296 miliard korun. Schodek 296 miliard je prostě nyní realističtější variantou než deklarovaný schodek 252 miliard.

Jestliže měl konsolidační balíček podle jeho květnového návrhu zajistit snížení deficitu o necelých sto miliard korun na zmíněných 210 miliard, pak je třeba konstatovat, že ve skutečnosti balíček snižuje schodek nikoli o necelých sto miliard, ale vlastně jen o jednotky miliard. Buď proto, že vláda celý efekt balíčku špatně propočetla, nebo že mezitím došlo k – letos v květnu ještě nepředpokládanému – navýšení jiných výdajů, resp. k redukci příjmů.

Ovšem i „marketingový“ schodek 252 miliard korun představuje – čistě nominálně – pátý nejvyšší schodek za celé období od vzniku republiky roku 1993. Vyšší schodek státní rozpočet nominálně vykázal pouze v letech 2020, 2021, 2022 a podle všeho vykáže i letos, kdy vláda bude ráda, stlačí-li deficit pod 300 miliard. Reálně, tedy po zohlednění inflace, by schodek 252 miliard v příštím roce byl šestý nejvyšší v historii, neboť by jej překonal ještě letitý deficit zhruba 192 miliard z doby světové finanční krize roku 2009po úpravě o inflaci dnes 192 miliard odpovídá přibližně 280 miliardám korun.

 

Navíc, pokud Fialova vláda bude příští rok hospodařit vskutku s nyní ohlášeným schodkem 252 miliard a v letošním roce pak se schváleným deficitem 295 miliard (což stále není jisté; jde spíše o nejnižší možnou cifru, podmíněnou ministerstvem financí žádanými škrty v jednotlivých resortech v rozsahu zhruba 20 miliard ještě letos), vytvoří za první tři roky svého vládnutí, tedy za léta 20222024, souhrnný dluh přesahující 907 miliard korun. Tato částka mimochodem nominálně převyšuje dluh vytvořený vládami v letech 20142021, v nichž buď jako ministr financí nebo později jako premiér působil nynější opoziční lídr Andrej Babiš. V letech 20142021 tehdejší vlády vytvořily souhrnný dluh státního rozpočtu necelých 898 miliard.

Ale ptejme se: pokud by byly veřejné finance rozvrácené, jak v době končící Babišovy vlády tvrdili nynější představitelé nynějších vládních stran, jak je možné, že Fialův kabinet i v příštím roce hodlá hospodařit stále s jedním z nejvyšších schodků historie? Nevyžaduje rozvrat veřejných financí až drasticky rychlé, ba nouzové výdajové škrty?

Vtip je v tom, že veřejné finance v ČR nikdy rozvrácené nebyly; a tím méně jsou rozvrácené nyní, když vládě pomohla umazat dluh inflace.

K základní stabilizaci veřejných rozpočtů totiž není třeba snížit schodek na nulu, i když to by byl pochopitelně ideální stav. Stačí stabilizovat úroveň schodku v poměru k HDP, zhruba pod „maastrichtskou“ úrovní tří procent. A to se vládě podaří už možná příští rok, i při stále varovně znějící výši schodku 252 miliard.

Důvodem je právě to, že vláda sice veřejnost vystrašila údajným rozvratem veřejných financí, ale ten se fakticky nikdy nekonal. Byla to však v jistý čas účinná metoda, jak zdiskreditovat Babišův kabinet. Pokud se však začteme do zpráv mezinárodních organizací typu MMF, OECD, Evropské komise a dalších nebo do posudků světově významných ratingových agentur, slovo „rozvrat“, tím méně „bankrot“ se v nich ve vztahu k Česku a jeho veřejným financím nevyskytuje ani jednou.

Za Babišovy vlády se rating Česka dokonce zlepšoval, a to na historicky nejlepší úroveň. Tam zůstává i za vlády Fialovy. Česko má stále nejlepší souhrnný rating ze všech zemí bývalého východního bloku.

Takže veřejnost v Česku je sice vystrašená rozvratem, ba bankrotem, ale mezinárodní odborníci o ničem takovém nehovoří. Hovoří o zhoršení stavu českých veřejných financí. Což je ovšem formulace, kterou používají zcela běžně i ve vztahu k zemím se světově vůbec nejpříkladnějšími veřejnými financemi.

Uvažme, že například světově významná ratingová agentura Standard & Poor’s v pátek předminulý týden potvrdila Česku hodnocení bonity jeho úvěruschopnosti na stupni „AA-“. Agentura dokonce ponechala beze změny i ratingový výhled, který tudíž nadále zůstává „stabilní“. Celkové hodnocení Českého veřejného dluhu v podání Standard & Poor’s tedy zůstává neměnné už od srpna 2011.

Dané ratingové hodnocení je příznakem, že se zlepšuje celkový pohled ratingových agentur na tuzemské veřejné finance. Zdají se jim nyní evidentně v udržitelnějším stavu než loni. Loňské pochyby byly ale dány především obavami z dopadu energetické krize na českou ekonomiku – vysoce závislou na dovozu energiíRuska – a její veřejné finance než hrozícím, nebo snad dokonce již nastalým rozvratem veřejných financí. O něm tedy sice hovořili mnozí tuzemští politici, v praxi jej ale ratingové agentury nepotvrzují.

Dvě další světově významné ratingové agentury, Moody’s a Fitch Ratingsloni sice zhoršily Česku ratingový výhled, nicméně rating samotný ponechaly bez změny. A letos už ve zhoršování výhledu nepokračují. Zmíněné nové hodnocení Standard & Poor’s naznačuje, že ani tyto dvě další agentury v nadcházející době už dále ani rating, ani výhled Česku zhoršovat nebudou.

Vzhledem k tomu, že veřejné finance v rozvratu tedy nejsou, je poměrně snadné je ozdravit. V tom vládě navíc pomohla mimořádná inflace uplynulých dvou let. Jinými slovy, vládě jsme její dluh pomáhali umazat všichni. S inflací totiž výrazně klesla kupní síla našich úspor, ale tím pádem současně nutně také „kupní síla“ vládního dluhu, neboli jeho reálná úroveň. Svým způsobem jsme všichni nevědomky pomáhali vládě splácet její dluh, a to prostřednictvím našich leckdy i velmi výrazně navýšených plateb za elektřinu, naftu, vejce nebo třeba máslo.

Pro příští rok prognózuje ministerstvo financí hrubý domácí produkt ČR čítající nominálně 7751 miliardu korun. Takže podíl zmíněného schodku, 252 miliard, na tomto čísle odpovídá 3,3 procenta. Jestliže ovšem zahrneme rozpočty krajů a obcí, které zpravidla vykazují souhrnný přebytek, dostaneme ještě příznivější údaj. Loni přebytek krajů a obcí přesáhl 30 miliard. Jestliže by takový přebytek byl skutečností i v příštím roce, celkový schodek státního rozpočtu a rozpočtů nižších územně správních celků už bude odpovídat jen 2,8 procenta HDP.

Ratingová agentura Fitch prognózuje, že celkový schodek veřejných financí ČR bude v příštím roce odpovídat jen 2,1 procenta HDP (pročež ostatně Česku také svůj rating ani ratingový výhled nezhoršuje). Takže vláda bude moci říkat, že veřejné finance stabilizovala, ba ozdravila. Může se to dát jako malý zázrak. Ale jen tomu, kdo uvěřil – resp. nechal se vystrašit – politickým marketingem a proklamacím o rozvratu veřejných financí a kdo nerozumí tomu, jak vládě pomáhá dluh umazat inflace, která nafukuje nominální výši HDP. Pro ostatní – ty, kteří se vystrašit nenechali – to není žádný zázrak, ale celkem očekávatelný vývoj.

 

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom, Trinity Bank

 

ZDROJ:https://www.kurzy.cz/zpravy/747165-efekt-konsolidacniho-balicku-mizi-jak-para-nad-hrncem-jeste-nez-vubec-zacal-platit-fialova/#umenu

 

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com