Nehoda ve Švédsku odhalila obrovskou spotřebu ropy a škody na životním prostředí způsobené větrnými turbínami

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

23 července, 2022 Slovanka převzato z : Necenzurovaná pravda

Již v několika článcích jsem zde upozornila na absolutní neekologičnost větrných elektráren. Dá se dokonce říct, že by to byl jeden celý seriál. Mohli jste se například dozvědět o tom, jak se kvůli výrobě větrníků ničí ekvádorské lesy, přičemž dřevo se pak přes půl zeměkoule vozí na lodích, ovšem zde příliš dlouhá uhlíková stopa nevadí.

Mohli jste se však dočíst i o tom, jak moc škodí větrníky ptákům, jejichž populace v některých lokalitách vyhubily, ale také vodním živočichům. I proto proti jejich další instalaci ve Švédsku protestují především ochránci zvířat a ornitologové.

Ovšem u větrníků je také problém s narušením krajiny, například v Německu jim měl padnout za oběť les plný vzácných starých stromů. Neekologická je ovšem i jejich likvidace po ukončení životnosti. Další problém se projevil po nedávné havárii ve Švédsku.

V červenci se v severním Švédsku zhroutila větrná turbína; banální problém, pomyslíte si možná – zejména proto, že nikdo nebyl zraněn. Na místě nehody se však objevil znepokojivý obraz: plastový odpad ležel uprostřed obrovské ropné skvrny, což vyvolalo ohromené otázky u části tisku a veřejnosti – zejména od provozovatelů a úřadů. Je třeba uzavřít celé zařízení; údajně pro další „vyšetřování“. Každopádně tento případ opět přivádí do centra pozornosti klam zelené energie a ukazuje, že nemá s ekologičností nic společného.

Zřícená větrná turbína byla součástí projektu Nysäter, který má mít zásadní význam pro rozšíření výroby obnovitelné energie ve Švédsku a byl zahájen teprve minulý měsíc s velkým mediálním úsilím. Je to jeden z největších závodů v Evropě – a jeden z nejmodernějších. Zeleně polarizovaná veřejnost v domovské zemi „Klimatické Grety“ Thunbergové proto nyní na incident reaguje o to podrážděněji.

Ve skutečnosti kolaps pravděpodobně přiměje více lidí ve Švédsku, aby si uvědomili, že větrná energie není v žádném případě dlouho očekávaným „čistým“ zdrojem výroby elektřiny, který je jako takový vždy politicky a v médiích zobrazován. Mimo již výše uvedených důvodů tedy existuje i další důvod – úniky ropy v místě případného incidentu: Podle různých studií publikovaných v odborných článcích o MDPI například větrná turbína potřebuje mezi 200 a 800 litry oleje ročně.

Odborník ze společnosti Pitsel & Associates Ltd. odhaduje, že průměrná větrná elektrárna se skládá ze 150 větrných turbín, z nichž každá vyžaduje 80 galonů ropy (přibližně 364 litrů) jako mazivo. Celkově potřebuje větrná turbína asi 45 000 litrů oleje, aby mohla být vůbec provozována. Olej musel být vyměněn jednou za rok. Aby bylo možné zásobovat město o velikosti New Yorku kompletní větrnou energií, bylo by zapotřebí více než jeden milion litrů rafinované ropy.

Kromě toho, s počtem instalovaných turbín se také zvyšuje počet nehod větrných turbín. Kolaps ve Švédsku nebyl první. Také v Německu se loni v září v Severním Porýní-Vestfálsku zřítila větrná turbína. Skutečnost, že tam, v mnohem hustěji obydlené oblasti, nebyly žádné oběti, byla čirým štěstím; podle výrobce Nordex byly škody ve středním jednociferném milionovém rozmezí.

Se snížením minimální vzdálenosti mezi novými větrnými turbínami a obcemi bude jen otázkou času, kdy dojde i na zranění či dokonce úmrtí. Oběťmi této stále více oslavované technologie se tak stanou nejen tisíce ptáků, netopýrů, vodních živočichů a hmyzu, ale i lidé.

Zde je několik příkladů nehod větrných turbín: