Britská vláda přiznala, že data o změně klimatu byla celá desetiletí padělána
25. května 2025
(Sean Adl-Tabatabai, The People’s Voice ) Britský meteorologický úřad, pilíř globální klimatické vědy, se momentálně vzpamatovává z odhalení, že data o změně klimatu byla celá desetiletí padělána.
Nezávislá vyšetřování odhalila, že byly použity teplotní záznamy ze 103 neexistujících meteorologických stanic, což podkopává důvěryhodnost údajů, které jsou základem agendy „nulového uhlíku“ a globálních klimatických modelů.
Kontrola se zintenzívnila poté, co žádosti o informace v rámci zákona o svobodném přístupu k informacím odhalily neschopnost meteorologického úřadu vystopovat zdroje svých vykonstruovaných údajů.
Tato zjištění spolu s chybnými metodikami vyvolávají vážné pochybnosti o spolehlivosti teplotních záznamů, které jsou používány jako základ pro schvalování naléhavých klimatických politik státu.
S množícími se otázkami čelí celá integrita mezinárodní klimatické vědy kritické zkoušce.
Stránka Naturalnews.com uvádí, jak v květnu 2025 vyšetřovatel Ray Sanders odhalil, že Britský meteorologický úřad nedokáže jmenovat konkrétní meteorologické stanice poskytující údaje o teplotách pro 103 takzvaných „zombie lokalit“ – tedy lokalit, které ukončily provoz před desítkami let nebo dokonce nikdy neexistovaly.
Po odeslání žádostí podle zákona o svobodném přístupu k informacím Sanders zjistil, že meteorologickému úřadu chybí záznamy s podrobnostmi o „dobře korelovaných sousedních stanicích“, které se údajně používaly k odhadu údajů pro tyto nefunkční lokality.
Sanders zdůraznil dva případy:
1. Scole, stanice v Norfolku, která byla v provozu pouze v letech 1971 až 1980, ale uvádí teplotní průměry z let 1959 až 2020, včetně celého desetiletí před jejím založením!
Meteorologický úřad to hájil odvoláním na „regresní analýzu“ (tj. vycucování dat z prstu dorýsováním křivky do minulosti) na prezentaci dlouhodobých klimatických průměrů.
Zároveň agentura odmítla jmenovat stanice, které poskytly údaje pro záznamy vydávané za stanici Scole z let 1990 až 2020 s tím, že takové informace „nejsou uchovávány“.
2. Podobný problém vznikl iv případě stanice Manby v Lincolnshiru, která byla uzavřena v roce 1974, ale stále je uváděna jako zdroj pro 60leté teplotní údaje.
„Pokud údaje nejsou skutečné a spoléhají na neověřené odhady z neznámých zdrojů, nejsou o nic lepší než fikce,“ řekl Sanders. „Každý vědec by vám řekl, že toto porušuje základní vědecké standardy. Bez ověřitelných zdrojů důvěryhodnost mizí.“
Vzorec kontroverzí kolem údajů v klimatické vědě
Problémy Britského meteorologického úřadu s transparentností připomínají desetiletí sporů v klimatologii.
V roce 2009 e-maily z oddělení klimatického výzkumu na Univerzitě Východní Anglie odhalily snahy o manipulaci s údaji o teplotách a potlačení skeptického výzkumu.
O desetiletí později NOAA (Národní atmosférický ao oceánský úřad USA) čelil obviněním z padělání údajů pro 30% amerických zpravodajských stanic, jak to zdokumentoval meteorolog Anthony Watts.
„Data s fiktivním obsahem mají svou historii,“ poznamenal Watts. „Je to ekvivalent přiznání u soudu, že nemáte žádné důkazy – a přesto jim máme věřit v případě bilionových státních politik?“
Současné postupy Britského meteorologického úřadu jsou obzvláště kritizovány za překrývání se s obhajobou politiky “ nulového uhlíku „.
Hlavní vědec Stephen Belcher spojuje rostoucí globální teploty s extrémními povětrnostními jevy a poukazuje na zdvojnásobení horkých dnů od roku 2014. Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) však žádný takový trend nezjistil, což vyvolává otázky o kvalitě údajů z Velké Británie, které slouží jako základ.
Klimatické modely pod palbou kritiky: Pohánějí zelenou agendu fikce?
Údajné mezery v údajích Britského meteorologického úřadu se prolínají s širšími debatami o klimatických modelech.
V uniklé diskusi BBC skeptik Chris Folland z Britského meteorologického úřadu sám přiznal: „Nezakládáme doporučení na údajích, zakládáme je na klimatických modelech.“
David Frame, klimatický modelář z Oxfordu, objasnil omezení modelů: „Jsou to pohodlné fikce, ne doslovná pravda.“
Kritici dále tvrdí, že taková závislost na modelech vytváří paradox. Jsou-li základní údaje o teplotách vymyšleny nebo je nelze vysledovat (jak se tvrdí v případě Britského meteorologického úřadu), pak modely postavené na takových fikcích ztrácejí vědecké opodstatnění.
Důsledky přesahují rámec akademické obce. Ve Velké Británii jsou daňové reformy a energetické politiky přímo spojeny s hodnoceními klimatu. To vede skeptiky jako Sanders k požadování transparentnosti:
„Jak se můžeme řídit narativem o klimatické nouzi, pokud údaje nejsou skutečné?“
Výzva k transparentnosti uprostřed politických tlaků
Navzdory Sandersově neúnavné obhajobě a rostoucímu veřejnému zájmu se Britský meteorologický úřad, ministr vlády a mainstreamová média problému chybějících dat stále nevěnují.
Meteorologický úřad nadále připisuje své záznamy „regresní analýze“, přestože nedokáže ověřit, z jakých měřicích stanic pocházejí.
Jelikož se debaty o „nulovém uhlíku“ zintenzivňují, netransparentnost meteorologického úřadu riskuje zesílení skepticismu.
„Nejsem proti klimatické vědě,“ říká Sanders, „ale potřebujeme upřímnost. Bez důkazů je každá politika, která tvrdí, že čelíme „klimatické nouzi“, jen zbožným přáním.“
Nevyřešené otázky podtrhují rostoucí rozpor mezi imperativy opatření v oblasti klimatu a přísností potřebnou k jejich odůvodnění. Jedná se o zjevný problém, který definuje současný kritický moment v klimatické vědě.
