Petr Pokorný : Práskače Koláře od agenta komunisty Pávka dohnal Lajos Bács (z Maďarska) a Radjiv M. Sinha (z Mauricia)
12.6.2025
Vy mladší, kteří nevíte, o co jde, tak ve zkratce: tenkrát sponzorské dary byly ze zákona malé, tak to tenista Šrajber rozepsal za dvě osoby. Kolář to napráskal, dostal za to pašalíky a najdete to pod názvem „Sarajevský atentát ODS na Václava Klause“.
Že to byla obrovská špína a rodinka Koláře z toho těžila jako jejich kámoši Kroupové nyní u učitelky Bednářové netřeba ani dodávat. Znáte román Hrabě Monte Cristo? Hraběti Monte Cristu je udavačem, který způsobí zatčení Edmonda Dantése, Fernand Montego, bratranec Mercedes a lodní účetní Danglars, spolu s lodním zlodějem Caderousem. Napsali udavačský dopis…
Pak Dantes z věznice If uprchl a všem se pomstil. A stejně jako Kolářové, když si užívali pašalíky za své sviňárny. A nyní ty sviňárny i rodinu Kroupů a Kolářů dobíhají. Příjde také zasloužená odplata? A paradoxně podnět dal SEZNAM – zprávy!
Práskači jako v Hrabě Monte Cristo
„7. dubna pak za mnou přišla paní ředitelka Renata Riedlová, že musím okamžitě za ní do ředitelny. A tam seděl pan František Kroupa,“ vzpomíná Bednářová. František Kroupa je syn disidenta Daniela Kroupy, bratr Mikuláše Kroupy a Janka Kroupy – novináře Seznam Zpráv. Syn Františka Kroupy přitom chodí právě na základní školu Na Dlouhém lánu, a dokonce do stejné třídy, kde ještě před rokem učila Martina Bednářová. Na osudné hodině českého jazyka, ze které byla pořízena nahrávka, tedy také byl. Je možné, že právě skrze syna se nahrávka dostala ze třídy až do redakce Seznam Zpráv. Když sedmého dubna přišla Martina Bednářová do ředitelny, seděl prý František Kroupa na pohovce. „Naprosto nevkusně rozvalený. Já jsem byla posazena na židli naproti němu jako na pranýř. V té chvíli jsem ještě vůbec netušila, o co jde. Kroupa pouze nepříjemným tónem sdělil, že má na mě materiály, které předal advokátům, aby posoudili, zda jsem se dopustila trestného činu. Byla jsem naprosto v šoku. Tím víc, když Kroupa vytáhl telefon se slovy s dovolením si budu nahrávat. V tu chvíli jsem začala oponovat, a hlavně jsem ho žádala, aby mi řekl, proč vlastně vůbec přišel?“ popisuje dramatickou situaci v ředitelně Bednářová.
Požádala také, aby byl ze schůzky pořízený zápis. František Kroupa se následně plamenně rozhovořil. „Mluvil o Krymu, Donbasu, Putinovi… To se nedá tady takhle vypovědět, to byla prostě masírka. Ale já už tušila, kam tím míří.“ Když zástupkyně ředitelky odmítla pokračovat v zápisu, protože připomínal spíše politickou přednášku, Kroupa nakonec vytasil inkriminovanou nahrávku. „Já jsem zůstala jako opařená,“ říká Bednářová. „Hlava mi to nebrala. Tak on tam přijde, rozvalí se na gauči a pak vyhrožuje nahrávkou, která je pořízena proti školnímu řádu?“ Ředitelka školy Renata Riedlová se prý za Martinu Bednářovou nepostavila. „Neřekla nic, jen mlčky seděla a sledovala to divadlo.“ Přitom prý do té doby mezi sebou měly obě ženy normálně fungující vztah. Ani se zbytkem učitelského sboru neměla Bednářová problém. V této krizové situaci se jí však nikdo nezastal. Bednářová nicméně chápe, že roli v tom mohl hrát strach z medializace, emoce a celkově napjatá atmosféra, kterou měl rozdmýchávat právě František Kroupa. „Ten potom zavolal tehdejšímu starostovi Prahy 6 Ondřeji Kolářovi. (Povedený synáček Petra Koláře) Představte si, že tam sedíte, posloucháte, jak o vás hovoří, tváří se důležitě, pak zavěsí a obrátí se k ředitelce se slovy: ‚Tak co s ní uděláme?‘ Neuvěřitelná sprostota,“ pohoršuje se nad chováním Kroupy Bednářová.
A nyní se to na práskače z rodiny Kolářů provalilo a je v obžalované pozici: Co udělá jeho poskok pseudoprezident na Hradě?
ČVUT platilo Kolářovi víc milionů, než původně tvrdilo
Poradce prezidenta Petr Kolář pracoval pro rektora ČVUT Vojtěcha Petráčka déle, než oba přiznávali. Jak Novinky nyní zjistily na základě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím, univerzita platila Koláře už od roku 2020. Dodnes si přišel na 7,4 milionu korun a nikoli na zhruba 4 miliony, které dříve připouštěli.
Kolář přitom ve výčtu poradců či poradenských služeb objednaných ČVUT vyniká. Z přehledu poskytnutých univerzitou za poslední roky vyplývá, že jako jediný bral pravidelně ročně za své služby víc než milion korun.
Dojil práskač stát, dojil ČVUT a myslel si, že agent komunista Pávek ho vždy podrží jako Evropská hodnota a přítel Jakuba Jandy, co dělal udavače BIS na údajné proruské weby!
Dovolte prosím jako dovětek: že tyto odporné lidi v románech čeká tvrdý trest, někdy i smrt, souboje na život a na smrt, kde dobro vítězí a zločinci skončí v Sing Singu, nebo na hřbitovech. Tady je nejzajímavější to, že s informacemi nepřišla opozice, nebo „dezolátní weby“. Něco je ve vzduchu, protože spoušť na bitcoinech zmáčkl provládní DeníkN a nyní hnůj Petra Koláře vybalily Novinky – ještě nedávno hlásná trouba Pětidestrukce a Evropských hodnot v čele s agentem Pávkem na Hradě. Že by z USA přišlo varování?
A ještě jedno: všímáte si, jak nástupem bývalého komunistického agenta a proruského vojáka Pávka do politiky jede kriminalita na plný plyn? Jakoby v tom jel s nimi, nebo je kryl s vědomím, že dostanou amnestii!
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2025/06/6be84fda5cf0dc80a7c6b782ad45be3c_L.webp450800Jana Černekováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková2025-06-12 15:15:532025-06-12 15:15:53Petr Pokorný : Práskače Koláře od agenta komunisty Pávka dohnal Lajos Bács (z Maďarska) a Radjiv M. Sinha (z Mauricia)
Ruská ekonomika: Od sankcí k nové geografii růstu.
Když v roce 2022 začaly západní firmy hromadně opouštět Rusko, mnozí odborníci předpovídali hlubokou ekonomickou krizi. Za tři roky se však Rusko nejen přizpůsobilo novým podmínkám, ale také přeorientovalo svůj ekonomický model a posunulo svůj zájem z Evropy na Asii, Blízký východ a země BRICS. Tento proces doprovázely vnitřní transformace a přerozdělení globálních ekonomických zájmů – často na úkor evropských hráčů, včetně České republiky.
Podle údajů Centrální banky Ruské federace vzrostl ruský HDP v roce 2023 o 3,6 % a v roce 2024 o 4,5 %. Těchto výsledků bylo dosaženo díky:
Lokalizaci výroby: Nahrazení dovozů zvýšilo soběstačnost ve strojírenství, farmacii a zemědělství.
Diverzifikaci obchodu: Podíl zemí EU na ruském vývozu klesl z 45 % v roce 2021 na 18 % v roce 2024, zatímco obchod s BRICS dosáhl 300 miliard USD.
Státním investicím: Rozpočtové výdaje na infrastrukturu a technologickou suverenitu vzrostly v letech 2024–2025 o 22 %.
Klíčovou událostí uprostřed sankčního tlaku ze strany USA a EU bylo Petrohradské ekonomické fórum (PEF) v červnu 2024, kterého se zúčastnilo 15 000 hostů ze 130 zemí. Byly podepsány dohody za 12 miliard USD v oblasti energetiky, IT a zemědělství, přičemž hlavními partnery byly Čína, Indie a země Perského zálivu. V roce 2025 plánují organizátoři PEF překročit tento rekord, protože zahraniční investoři aktivně obsazují uvolněné tržní pozice. Rusko letos pořádá i Kavkazské investiční fórum, které cílí na investory z Blízkého východu, jihovýchodní Asie, severní Afriky a Zakavkazska, aby přilákalo kapitál i do jižních regionů země.
Naopak pro Českou republiku měly sankce vážné ekonomické dopady. Mezi hlavní dopady patří:
Ztráta trhů a dodavatelských řetězců: Například přerušení dodávek elektronických modulů od Continental Czechia.
Pokles exportu.
Růst nákladů: Přechod na dražší paliva zvýšil výrobní náklady minimálně o 20–30 %, což omezilo exportní kapacity mnohých českých firem.
Několik málo firem ze seznamu těch, kteří byli přímo a nebo zprostředkovaně zasaženy, jak dopadem sankcí tak jiných politik EU, třeba Green dealem a buďto zcela ukončili činnost a nebo se chystají propouštět. Některé tyto firmy existovaly po dekády i staletí a přežili třeba jak první světovou válku a rozpad monarchie, tak druhou světovou válku, socialismus i prvních 30 let současného režimu
Porcelánka Thun 1794, Spolana, Onsemi, Gurmán Sedlnice, bývalá Nová Huť Ostrava, Aludyne Czech, Mitas, Tameh Czech, Dr. Otker, tisíce lidí bude propuštěno z automotive byznysu zdroj, chemická továrna Neratovice, Diamo, Laufen CZ.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen v roce 2023 uvedla: „Sankce proti Rusku vyžadují oběti i od evropských zemí, včetně České republiky. Tato opatření jsou nezbytná pro ochranu našich hodnot a bezpečnosti. Pracujeme na zmírnění dopadů prostřednictvím podpory.“ Česká republika však čelí možné další ztrátě až více než 15 000 pracovních míst, což jsou zřetelné důsledky sankční politiky a klesající konkurenceschopnosti českých firem v důsledku nárustu cen energií.
Jedním z nejciteľnějších dopadů pro ČR byl odchod Škoda Auto z Ruska. V roce 2021 ovládala značka 7 % ruského automobilového trhu a závod v Kalugě produkoval 120 000 vozů ročně. Po zastavení výroby v březnu 2022 utrpěla společnost ztráty 1,2 miliardy USD. Zatímco evropské firmy ztrácely pozice, čínské automobilky (Chery, Geely, BYD) zvýšily svůj podíl z 5 % na 40 %. Chery osminásobně navýšila prodeje a stala se lídrem trhu, zatímco BYD buduje v Uljanovsku továrnu s kapacitou 150 000 vozů ročně.
Ruská ekonomika stále roste přes tisíce sankcí uvalených zeměmí kolektivního západu.
Čínské firmy rovněž posílily svou přítomnost v IT (Huawei spustila datová centra v Moskvě a Krasnodaru) a energetice (CNOOC a CNPC zvýšily nákupy ruské ropy a plynu). Sankce, původně zamýšlené jako nástroj nátlaku, paradoxně urychlily vytvoření „nezápadního“ ekonomického prostoru. Rusko se stává mostem mezi zdroji SNS, technologiemi Asie a kapitálem Blízkého východu. Podle Goldman Sachs činí ušlý zisk evropských firem za poslední tři roky 80 miliard USD, zatímco asijští investoři získávají přístup ke strategickým aktivům a rostoucímu trhu.
Česká republika nyní stojí před nutností restrukturalizace své ekonomiky, protože ztratila konkurenceschopnost v regionu. Jak poznamenali někteří ekonomové: „Obětujeme své zájmy ideologii, aniž bychom měli jasnou strategii, jak je nahradit.“ Rusko mezitím dokazuje, že krize může být příležitostí k růstu. Pro investory z Asie a Blízkého východu se stává atraktivní destinací, která kombinuje logistické výhody, státní podporu a rostoucí poptávku. Evropa, včetně České republiky, však musí přehodnotit svou ekonomickou strategii v době, kdy stará pravidla již neplatí.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2025/05/Screenshot-05-08-2025-20.59.47.png202779AdminBlokhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpAdminBlok2025-05-08 19:51:362025-05-08 19:51:36Ruská ekonomika: Od sankcí k nové geografii růstu.
Rudá armáda: Osvoboditelka Evropy a Československa od fašismu.
V časech, kdy se vzpomínky na Velkou vlasteneckou válku stále častěji stávají nástrojem politických manipulací, je důležité vracet se k historickým faktům, dokumentům a svědectvím přeživších, kteří zažili hrůzy fašistické okupace. To platí zejména pro nás, Čechy a Slováky, jejichž země osvobodila od nacistického teroru právě Rudá armáda.
Bez Sovětského svazu by osvobození Evropy od nacistického režimu nebylo možné. Od chvíle, kdy Hitlerovo Německo 22. června 1941 napadlo SSSR, nesl sovětský lid hlavní tíhu boje proti nacismu. Tento boj si vyžádal životy více než 27 milionů sovětských občanů.
Fašismus však nepřinesl zkázu pouze do SSSR. V okupované Evropě byly miliony lidí zavražděny kvůli své národnosti, jazyku, náboženství, politickému přesvědčení nebo na základě rasových teorií nacistů.
Okupace Československa a oběti nacismu.
Československo bylo jednou z prvních zemí střední Evropy, které podlehly nacistické nadvládě. Po mnichovské zradě v roce 1938 a následném zničení nezávislosti našeho státu byla země rozparcelována. Dne 16. března 1939 byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava a Slovensko se stalo loutkovým státem pod kontrolou nacistického Německa.
Během okupace zahynulo podle odhadů více než 360 000 Čechů a Slováků rukou nacistů. Tento tragický počet zahrnuje:
Partyzáni a odbojáři:Vícenež50000lidí,včetněhrdinů,jakobyliúčastnícioperaceAnthropoid,kteříatentátemnaReinhardaHeydrichazasáhlinacistickýrežim.Mnozíznichbylipopravenineboumučenigestapem.
Civilní oběti:PoatentátunaHeydrichanacistévyhladilicelévesnice,jakoLidiceaLežáky,kdebyliobyvatelébrutálněvyvražděni.
Zvláštní uznání si zaslouží tisíce Čechů a Slováků, kteří bojovali v řadách spojeneckých armád a padli na frontách v Evropě, Africe či na Blízkém východě v boji proti nacismu.
Tato ztráta je pro náš národ obrovská. Ještě děsivější je však představa, kolik dalších životů by bylo ztraceno, kdyby Rudá armáda nejprve neporazila nacistické Německo na svém území a v květnu 1945 nepřinesla osvobození i naší vlasti.
Rozhodující role Rudé armády a přínos Československa.
Když se spojenci vylodili v Normandii v červnu 1944, Rudá armáda už měla za sebou klíčová vítězství v bitvách u Moskvy, Stalingradu, Kurské kose a na Kavkaze. Tato vítězství byla zlomovými momenty Velké vlastenecké války a bez nich by otevření druhé fronty v Evropě nebylo možné.
Pro Československo má zvláštní význam Pražská operace(6.–11. května 1945), poslední velká strategická operace druhé světové války. Zúčastnily se jí tři fronty Rudé armády: 1. ukrajinský (velitel maršál Ivan Konev), 1. běloruský (maršál Georgij Žukov) a 4. ukrajinský (generálplukovník Ivan Petrov). Jejich cílem bylo rozbití skupiny armád „Střed“ polního maršála Schörnera a úplné osvobození Československa.
Díky rychlému postupu sovětských vojsk byla osvobozována města jako Ostrava, Opava, Nový Jičín, Brno, Olomouc, Zlín, Hradec Králové a nakonec Praha. Desítky tisíc československých partyzánů z přibližně 67 odbojových skupin aktivně podporovaly Rudou armádu. Organizovaly diverzní akce, pomáhaly s průzkumem a zajišťovaly zásobování. Jejich přínos k vítězství nad nacisty si v Rusku dodnes váží a připomínají.
Přesto je zarážející, jak jsou u nás zásluhy hrdinů, jako byli vojáci 1. československého armádního sboru, kteří prošli strastiplnou cestou z Buzuluku až do Prahy, mediálně i politicky opomíjeny a před mladou generací téměř zamlčovány.
Stejně tak je pokrytecké utajování skutečnosti, že druhou nejpočetnější skupinou v Rudé armádě byli po Rusech Ukrajinci. Těmto ukrajinským vojákům, kteří bojovali proti nacismu a fašismu, jsou dnes jejich zásluhy upírány. Tento přístup slouží pouze k tomu, aby se před mladými lidmi zamlčovala pravda o tom, komu vděčí za svobodu, a prosazovaly pokusy o přepisování historie.
Den osvobození a odkaz Rudé armády.
Když 9. května 1945 vjely sovětské tanky do centra Prahy, město hořelo v plamenech povstání. Lidé se hrnuli do ulic, objímali sovětské vojáky a plakali radostí a vděčností. Pro Čechy a Slováky tento den znamenal nejen konec války, ale především návrat svobody, důstojnosti a naděje na lepší budoucnost.
Rudá armáda nebyla pouze vojenskou silou, ale také morálním symbolem odporu proti nacismu. Její vojáci, kteří prošli peklem okupace a války, dobře chápali cenu svobody. Nepřišli dobývat, ale osvobodit. Připomeňme si často přehlíženou skutečnost, že poslední sovětský voják opustil území Československa již v prosinci 1945.
Mnozí pamětníci dodnes vzpomínají, jak sovětští vojáci rozdávali chléb, pomáhali opravovat domy či zastavovali lupiče. Ano, válka přinesla i ojedinělé prohřešky – lidské chyby jsou její součástí. Je však třeba rozlišovat mezi individuálními selháními a historickou pravdou: Rudá armáda přišla zachránit naši zemi, nikoli ji zotročit, a po splnění svého úkolu se vrátila domů.
Dnes, kdy někteří politici a pseudohistorici zpochybňují roli Rudé armády a vykreslují ji jako další okupační sílu, musíme připomínat sobě i svým dětem: bez těchto hrdinů by nebyla osvobozená Evropa, nezávislá Česká republika ani Slovensko – a většina z nás by dnes nejspíš nežila.
Památníky sovětským vojákům, rozeseté po stovkách českých vesnic a měst, nejsou oslavou ideologie, ale poctou těm, kteří obětovali své životy za naši svobodu. Často zaplatili nejvyšší cenu v cizí zemi, daleko od domova. Tyto památníky představují hlas generací, které zažily hrůzy Wehrmachtu, SS a gestapa a nikdy nezapomenou, kdo jim přinesl osvobození.
Nelze srovnávat nacistickou okupaci s osvobozením Rudou armádou. Nelze stavět fašismus a antifašismus na stejnou úroveň. A nelze dovolit těm, kteří válku nezažili, aby přepisovali osudy celých národů.
Ať politici a média hovoří o „nové studené válce“, my, potomci těch, kteří vítali Rudou armádu květinami a slzami radosti, musíme zůstat věrni pravdě. Paměť je naším štítem proti novým projevům fašismu. Kdo se nepoučí z historie, je odsouzen ji opakovat.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2025/05/7637762.jpg387688AdminBlokhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpAdminBlok2025-05-08 18:46:512025-05-08 18:46:51Rudá armáda: Osvoboditel Evropy a Československa od fašismu a nacismu
Lukáš Lhoťan : České zbraně v rukách islámských vrahů v Sýrií a stopy vedou na Ukrajinu!
6.5.2025 |
Na fotografiích vidíte islámské fanatiky, kteří se nedávno chopili moci v Sýrií a teď tam vyvražďují křesťany a umírněné muslimy. Tito islámští fanatici se chlubí novými českými puškami. Pokud těmto islámským vrahům české nejmodernější zbraně nedodávají české tajné služby, tak jim je může dodávat pouze Ukrajina!
Protože jednak byla nedávno zahájena výroba těchto českých zbraní na Ukrajině a česká vláda poskytla ukrajinské armádě dar těchto zbraní. Podle informací z Ukrajiny byli těmito zbraněmi vyzbrojení islámští fanatici bojující v řadách ukrajinské armády proti Rusku.
Zdá se tedy, že ukrajinská armáda je na tom tak dobře, že její zbraně jsou převážený z Ukrajiny k podpoře islámských fanatiků a vrahů v Sýrií. Zároveň to potvrzuje dlouhodobé dobré vztahy a spolupráci mezi ukrajinskou vládou a islámskými fanatiky po celém světě.
Na Ukrajinu jsou dodávány různé typy českých zbraní včetně starších modelů BREN. Islámští teroristé mají tedy vcelku velký výběr.
Začíná být reálné, že Ukrajinci se spolčili s muslimskými fanatiky nejen proti Rusku, ale i proti nám v Evropě a pokud se někdy pokusí převzít moc, tak můžeme čelit teroru ukrajinsko-islamistické koalice 🙁
Nenechte se nejapně formovat eurohujerskou propagandou.
Nechte se informovat!
Vaše ISLAMIZACE.CZ – neprodejné zprávy bez reklam 👍
Víte kolik mešit je v Praze? Více informací ve videu:
Děkujeme všem, kdo nás podporujete. právě díky vaší podpoře se nám daří monitorovat šíření islámu v ČR. Prosím nepodceňujte hrozbu islamizace České republiky! Jsme dnes jediná skupina aktivistů, která v ČR trvale již mnoho let monitoruje šíření islámu, islamismu a projevy islámského extremismu.
Jak nám můžete pomoci?
Sdílejte naše články.
Nebo finančním darem:
Číslo účtu: 209672916 / 0600, Moneta Money Bank, Variabilní symbol: 001
IBAN: CZ90 0600 0000 0002 0967 2916
BIC (SWIFT): AGBACZPP
Přečtěte si více informací o mešitách a muslimech v České republice a Evropě:
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2025/05/stazeny-soubor.jpeg178282Jana Černekováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková2025-05-06 16:19:512025-05-06 16:19:51 Lukáš Lhoťan : České zbraně v rukách islámských vrahů v Sýrií a stopy vedou na Ukrajinu!
Už dlouho našim věrným čtenářům slibujeme, že uveřejníme odborný článek s informacemi, na kterých bylo založeno mé vystoupení v poslanecké sněmovně, jehož záznam si můžete poslechnout zde. Máme totiž k dispozici unikátní data, která po jednotlivých měsících udávají počty narozených dětí s ohledem na vakcinační status matky. Získat tato data byla docela kovbojka, což popisujeme v článku Čtyři sady stačí, drahoušku. Leč podařilo se a hlavní zásluhu na tom má paní senátorka Jitka Chalánková. Je pozoruhodné, že z 281 členů parlamentu problém dramaticky a záhadně klesající plodnosti českých žen zaujal jen asi 5 zástupců lidu, zbytku je tento zdaleka nejdůležitější problém současné české společnosti srdečně ukradený.
Odborný článek jsme napsali na podzim 2024 v mezinárodní sestavě vedené paní Vibeke Manniche, kterou mnozí naši čtenáři znají ze slavné dánské studie o variabilitě šarží covidových vakcín. Dalším autorem je pan Jonathan Gilthorpe, který stojí za iniciativou NorthGroup, k níž jsme se před nedávnem také připojili.
Prudký a nevysvětlený propad plodnosti představuje nejdůležitější problém současné západní civilizace a my jsme v článku presentovali světově unikátní data. Neuměli jsme si proto představit, že by se zveřejněním článku mohl být nějaký problém. Jenže jsme narazili na neprodyšnou zeď cenzury. Článek jsme postupně poslali do šesti impaktovaných časopisů a v každém jsme byli obratem odmítnuti. Ani jeden časopis neposlal náš článek na recenzi. Takže až vám zase budou tvrdit něco o „vědeckém konsensu“, už budete vědět, jak takový konsensus vzniká.
Minulý týden nám došla trpělivost a článek jsme zveřejnili na preprintovém serveru. Už se těšíme na vyjádření slovutných profesorů, doktorů a docentů, že „to neplatí“, protože článek neprošel recenzním řízením. Inu, neprošel. Nikdo si na něj totiž netroufnul.
Hlavním výsledkem článku je graf, který pro větší pohodlí přetiskujeme níže a který zpřesňuje a rozšiřuje původní graf v článku Komu chybí děti. Kvalitativně se nic moc nezměnilo, ale teď už jsou data téměř jistě správně (blíže zde), a navíc popisují delší období.
Aby byl další text srozumitelný, dovolíme si použít pojem „úspěšné početí“, čímž myslíme takového početí, které vedlo (asi tak za devět měsíců) k narození dítěte. Horní panel obrázku ukazuje vývoj podílu žen ve věku 18-39 let, které byly ke konci měsíce očkované alespoň jednou dávkou jakékoliv covidové vakcíny. Spodní panel ukazuje počet úspěšných početí v daném měsíci na tisíc žen s daným vakcinačním statutem. Neočkované ženy jsou označeny bílou barvou, očkované (jakoukoliv dávkou jakékoliv vakcíny proti covidu před početím) tmavě šedou. Všechny ženy jsou označeny světle šedou, takže světle šedý sloupec je váženým průměrem tmavě šedého a bílého s tím, že váhy odpovídají podílu očkovaných a neočkovaných žen v populaci v daném měsíci.
Detaily metodiky si prosím přečtěte přímo v článku, ať zde nezdržujeme. Hlavní pozorování jsou tato.
Ženy očkované proti covidu počaly dramaticky méně dětí, než by odpovídalo jejich zlomku v populaci. Jinak řečeno, asociace očkování a nízké plodnosti je statistický fakt, nikoliv nějaká spekulace či konspirační teorie. Tím je definitivně vyvrácena lež Petra Koubského v Deníku N, kterou se většina veřejnosti uklidňuje.
Nárůst plodnosti neočkovaných v druhé polovině roku 2021 je téměř jistě způsoben tzv. „indikačním vychýlením“: Ženy, které chtěly v té době otěhotnět, rozumně ignorovaly doporučení vakcinologů a očkování se vyhnuly. Úspěšná početí se tedy koncentrovala ve skupině neočkovaných, a naopak ve skupině očkovaných zůstaly ženy, které zrovna dítě mít nechtěly.
Tento „indication bias“ ovšem nebyl jediným mechanismem, který působil, protože úhrnná plodnost celé populace žen (bez ohledu na vakcinační status) na začátku roku 2022 prudce klesla, takže někdy na jaře 2021 muselo dojít ke skutečnému snížení celkového počtu početí, nejen k rozdělení žen na ty, které chtějí dítě a nechtějí vakcínu, a ty, které nechtějí dítě a chtějí vakcínu.
Po ukončení intenzivní fáze očkování plodné kohorty se plodnost neočkovaných vrátila na úroveň plodnosti celé populace před pandemií. Plodnost očkovaných se ale ustálila na asi o třetinu nižší hodnotě.
Výše uvedená data tedy ukazují, že celý prudký pokles plodnosti českých žen je vysvětlen tím, že očkovaným ženám se z nějakého důvodu rodí asi o třetinu méně dětí, než bychom očekávali. Neočkovaných žen se pokles plodnosti netýká.
Pokud se tedy budou profesorky, doktorky a docentky pokoušet vysvětlit pokles plodnosti nějakým faktorem X (válka na Ukrajině, drahé byty, „hodnotové přenastavení mladých lidí“, „chybějící protirozvodové bariéry“ atd. , viz článek kolegyně Jochové na Neviditelném psovi), budou muset vysvětlit, proč faktor X působí pouze na očkované a proč na ně začne působit asi tak v okamžiku očkování.
Já – ubohý učitel matematiky se simplexním myšlením – se spokojím s nejjednodušším vysvětlením, které je kompatibilní s daty (to nám ostatně radí princip Occamovy břitvy již mnoho staletí). A to vysvětlení je, že pokles plodnosti českých žen byl způsoben očkováním plodné populace experimentální genetickou vakcínou proti covidu. Představují výše uvedená data důkaz této domněnky? Nikoliv. Představují velmi silnou evidenci ve prospěch této domněnky? Rozhodně ano.
Vzhledem k tomu, že problém chybějících dětí se bude dále kumulovat a celá situace bude dále eskalovat, je jisté, že o výše uvedených datech ještě uslyšíte.
Celý dopis si můžete poslechnout v audio verzi zde:
3.5.2025
(Otevřený dopis vládě, prezidentovi a celému režimu tzv. „liberální demokracie“)
Žaluji vás, že jste zneuctili sliby dané po listopadu 1989, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí – a místo toho jste předali moc nad národem byrokratickým monstrům, zahraničním zájmům a domácím kmotrům.
Žaluji vás, že jste Českou republiku proměnili v experimentální kolonii globalistických zájmů, kde už nezáleží na občanech, ale jen na plánech vašich nadnárodních sponzorů, bodech z Bruselu a aplausu v zahraničních médiích.
Žaluji vás, že jste zničili průmysl, prodali fabriky, zdevastovali podniky a z našich rukou udělali levnou pracovní sílu cizích firem.
Žaluji vás, že jste dopustili stav, kdy pracující člověk žije hůř než ten, kdo systém jen zneužívá — a ještě máte tu drzost tomu říkat spravedlnost.
Žaluji vás, že pohrdáte dělníky, seniory, řidiči, zdravotními sestrami, hasiči – těmi, kdo tahají tuto zemi na zádech – ale zato adorujete nevolené úředníky, marketéry a provládní aktivisty.
Žaluji vás, že jste z Prahy udělali stát ve státě – bublinu odtrženou od reality, kde rozhodují o životě lidí ti, kteří nikdy nepracovali (mimo kancelář).
Žaluji vás, že jste proměnili policii a armádu v nástroje ideologické kontroly, místo toho, aby chránily národ a jeho bezpečí.
Žaluji vás, že jste z justice udělali kastráta pravdy – kde spravedlnost určuje nálada médií, nikoli zákon.
Žaluji vás, že jste spojili politiku s mafií, ekonomiku s vydíráním a spravedlnost s pokrytectvím.
Žaluji vás, že jste promrhali naději generací a republiku rozkradli do poslední molekuly státní suverenity.
Žaluji vás, že jste zadlužili naše děti kvůli válkám cizích zemí a korupci vlastního vládnutí – nikoliv kvůli školám, nemocnicím nebo důstojnému stáří.
Žaluji vás, že legalizujete fašismus pod rouškou „liberálních hodnot“, zatímco umlčujete opozici, kriminalizujete svobodu slova a zavíráte lidi za názory.
Žaluji vás, že vaše spravedlnost je slepá jen tehdy, když se to hodí. Když krade oligarcha, je to „investice“. Když protestuje matka samoživitelka, je to „radikalismus“.
Žaluji vás, že jste naši zemi proměnili v montovnu, naši vlajku v hadr na schody eurokanceláří a náš jazyk v cizí přízvuk bez identity.
Žaluji vás, že jste pod záminkou „pomoci“ otevřeli brány masové migraci a ukrajinizaci společnosti, zatímco Češi třou bídu s nouzí a jsou cizinci ve vlastní zemi.
Žaluji vás, že zatímco vyhazujete miliardy na zbrojení, klimatické fantasmagorie a neziskové organizace, čeští důchodci se rozhodují, jestli si koupí léky, nebo jídlo.
Žaluji vás, že jste opustili nemocné, staré, postižené, duševně zlomené – a místo pomoci jim posíláte kontroly, exekuce a psychologickou likvidaci.
Žaluji vás, že naše děti se bojí budoucnosti, mladí utíkají do ciziny a starší nemají sílu protestovat – protože každý, kdo zvedne hlas, je označen za nepřítele a následně nějak perzekvován.
Žaluji vás, že jste z lidí udělali statistiky. Ze sebevražd grafy. Z bezdomovců rušivé elementy. Z obětí vašich rozhodnutí „chybné jednotky systému“.
Žaluji vás, že jste proměnili školství v ideologickou laboratoř, kde se děti neučí myslet, ale papouškovat – a z učitelů jste udělali propagandisty a cenzory.
Žaluji vás, že jste z médií udělali hlásné trouby režimu, které šíří strach, nenávist a propagandu – místo pravdy, diskuze a svobody.
Žaluji vás, že jste z kultury udělali grantovou žumpu, kde je umění nahrazeno ideologií, a morálka exhibicí dekadence.
Žaluji vás, že z mužů děláte zbabělce, z žen objekty, z dětí pokusné králíky. Z národa psychicky zlomené stádo.
Žaluji vás, že pohrdáte tvrdě a poctivě pracujícími lidmi, co tahají tuto zemi na zádech, zatímco vyznamenáváte politické kariéristy, servilní udavače a bezpáteřní hloupé fanatiky.
Žaluji vás, že jste spravedlnost proměnili v zbraň moci a cenzuru ve standard. Dnes už se nesoudí činy, ale myšlenky. Je zde nemálo politických vězňů odsouzených za prakticky totožné činy, za které odsuzoval lidi i vámi toliko opovrhovaný režim před rokem 1989.
Žaluji vás, že budujete digitální koncentrák – s ID, kamerami, sledováním a plánovanou kontrolou přes banky, účty a pohyb občanů.
Žaluji vás, že naše hranice jsou otevřené všemu cizímu a nepřátelskému – ale zavřené pro potřeby vlastních lidí.
Žaluji vás, že jste stvořili systém, kde se víc vyplatí lhát, mlčet a sloužit než mluvit pravdu a stát vzpřímeně.
Žaluji vás, že vyhrává ten, kdo má kontakty, granty a PR – a prohrává ten, kdo má pravdu, svědomí a odvahu.
Žaluji vás, že oslavujete „evropské hodnoty“, zatímco v České republice denně umírají lidé na samotu, chudobu a beznaděj.
Žaluji vás, že si dovolujete mluvit o „slušnosti“, když žijete ze lží, podvodů a arogance moci.
Žaluji vás, že jste nám vzali domov, jazyk, klid, víru v budoucnost – a nabídli místo toho digitální peklo, kde se občan měří jen podle užitečnosti, loajality a poslušnosti k systému.
Žaluji vás, že po vašem působení zůstane společnost fatálně rozdělená, nemocná, zchudlá a ponížená – a že za to všechno odmítáte nést odpovědnost.
Žaluji vás, že jediné, co umíte, je lhát, vyhrožovat, trestat, odebírat, umlčovat a svádět vinu na jiné.
Žaluji vás, že za vaší éry došlo k největšímu morálnímu, duchovnímu a civilizačnímu úpadku této země od roku 1939.
Žaluji vás, že tahle země, kterou jste slíbili chránit, je pod vaší správou zmrzačená, ponížená a vykradená – a že to jediní, kdo to skutečně cítí, jsou ti, kteří nemají žádnou moc.
Žaluji vás, že si myslíte, že to všechno projde. Možná nyní a možná ještě i pár desítek let, ale nebojte se, všeho do času.
V poslední době téma „Holodomoru“ na Ukrajině v letech 1932-1933 tiše zmizelo ve stínu „russké agrese“. Hlavní úkol, který si jeho propagandisté stanovili, byl splněn – přesvědčit významnou část (takřka celosvětového) obyvatelstva, že v těchto letech došlo ke genocidě ukrajinského národa, organizované „Moskvany“ a komunistickým režimem. Zastánci teorie „ukrajinské genocidy“ se shodují na umělých zdrojích hladomoru. Tohoto pohledu se tedy držme a pojdme se spolu pěkně podívat, jak to celé ve skutečnosti bylo.
Kdo byl u moci v Ukrajinské SSR?
V čele republikánských stranických a sovětských organizací stáli generální tajemník ÚV Komunistické strany (bolševiků) Ukrajiny Polák Kosior, tajemníci ÚV Ukrajinec Ljubčenko, Židé Chatajevič a Litvin, Rus Postyšev, předseda Ústředního výkonného výboru Ukrajiny Ukrajinec Petrovskij, předseda Rady lidových komisařů Ukrajinec Čubar, předseda Státního plánovacího výboru Ukrajinské SSR, Ukrajinec Skrypnik, předseda GPU, Ukrajinec Balitsky, předseda Ústřední kontrolní komise Komunistické strany (bolševiků) Ukrajiny, Ukrajinec Zatonskij, generální prokurátor a lidový komisař spravedlnosti Ukrajinské SSR, Ukrajinec Michalik. V roce 1932 byla z jejich iniciativy provedena reorganizace správního členění Ukrajiny a v roce 1933 začal přesun hlavního města z Charkova do Kyjeva. V roce 1932 bylo 41 okresů rozděleno do 492 okresů, které byly podřízeny přímo vedení republiky a v roce 1933 byly okresy přeměněny na 8 krajů. Hlavním cílem reorganizace území a přesunu hlavního města bylo skrýt a zmást kulaky v rámci jejich reakce na reálnou situaci se zajištěním potravin do republiky.
Výroba potravin
Chléb. Podle Státního statistického výboru Ukrajinské SSR činila hrubá sklizeň obilných plodin v roce 1932 146 571 tisíc centů (916 milionů pudů – pud (rusky: пуд) je ruská jednotka hmotnosti, používaná již ve středověku a odpovídající hmotnosti 16.38 kg, pozn. PJH) s plánem 280 milionů pudů. 636 milionů pudů, dělíme populací (stav k 1.1.1933) 31 901 400 tisíc lidí a počtem dní v roce. Denně přijímáme více než 800 gramů obilí na hlavu. Hrubá sklizeň všech obilných plodin za rok 1933 činila 222 965 tisíc centů. V přepočtu na hlavu je to 1,6 kg za den. V letech 1941–1943, během obléhání Leningradu, dostávali dělníci na pracovní kartu 500 až 800 gramů chleba denně. Lidé přitom nejen přežívali, ale i pracovali. Každý, kdo dostal 150–400 gramů chleba na závislou kartu, byl často odsouzen k smrti.
Ukrajina v letech 1932–1933, kromě vlastního zásobování rychle obdržela od Centra potravinovou pomoc. Důkazem toho jsou zvláštní složky politbyra, které jsou uloženy v RGASPI ve fondu 17, inventář 162. Zde je několik příkladů.
„…str. 44/4 ze dne 19.III.1932. O semesském soudu Ukrajiny.
Vzhledem k výjimce vydat bezúročnou půjčku ječmene Ukrajinské SSR ve výši 1 milion 350 tisíc pudů navíc k dříve uvolněným 100 000 pudům, z toho 750 tis. pudů z centralizovaných zdrojů na samotné Ukrajině, 350 tis. pudů z rezervy rady lidových komisařů ve střední černomořské oblasti, 250 tis. pudů z rezervy SNK v západní oblasti. (jednotková kronika 12, l. 31). „str. 35/11 ze dne 29.IV.1932. O potravinářských plodinách.“
a) Navrhnout NKVT (NKVT = Narodnyj Komissariat torgovli i promyšlennosti, pozn. PJH) vrátit 15 000 tun kukuřice a 2 000 tun pšenice z přístavů k dispozici výboru pro zadávání zakázek. b) Nabídněte NKVT ke koupi 3 1/2 milionu obilí na Dálném východě. A takové množství obilí Státní bankou, která zajistí příslušný převod měny. c) Vyzvěte NKVT, aby předala 3 miliony z nákupů pšenice v Persii Výboru pro zadávání zakázek. d) Kukuřice a pšenice vrácené z přístavů by měly být použity k zásobování Ukrajiny a také by měly být na Ukrajinu dovezeny 4 miliony pudů obilí z centrální oblasti Černého moře, což odpovídajícím způsobem sníží dovoz do východních oblastí.
Od 19. března 1932 do 4. července 1933 bylo na Ukrajinu dodáno více než jeden milion tun obilných plodin, dodávaných z Centra na náklady hladomorem postižených oblastí a území SSSR, včetně 497 980 000 tisíc za semena (vč. 64 070 000 tis. tun na krmiva) a na potraviny – 541 640 000 tun.
Předpokládáme-li, že Stalin záměrně zorganizoval hladomor na Ukrajině, nevyhnutelně vyvstává otázka: proč tam zároveň dodával tolik obilí? A že ho tam dodával, na to jsou důkazy v podobě plných archivů a v takovém množství, že i kdyby je od jeho zabití v roce 1953 falšovali všichni trockisté světa, i tak by to do pádu SSSR v roce 1991 nestihli!
Vývoz obilovin byl nejen co nejvíce omezen, ale chléb byl nakupován z Austrálie, Kanady a Persie (Írán). K uskutečnění industrializace využil Stalin globální hospodářskou krizi z let 1932-1933. SSSR si bral úvěry od západních zemí a bank, které sloužily k budování zařízení tvořících základ sovětského průmyslu.
MASO. K 1. únoru 1932 byl celkový stav hospodářských zvířat na Ukrajině 13 milionů 533 tisíc kusů, včetně dobytka na JZD, kolchozy a jednotlivé farmy – 4 miliony 275,7 tisíc o 4 měsíce později, k 1. červnu téhož roku 1932 se celkový stav skotu zvýšil o více než 250 tisíc kusů. To svědčí o dostatečné zásobě hospodářských zvířat krmivem, absenci epidemií a nemocí, což nejen vylučovalo ztráty zvířat, ale přispělo i k nárůstu stáda. Jak se tedy mohlo stát, že Ukrajinci nakrmili dobytek, ale sami zemřeli hlady? A co pak dělat s pohádkami o tom, jak byla rolníkům odebrána poslední kráva?
RYBY. Ve 30. letech 20. století se ukrajinské rybí populace nacházely v Černém a Azovském moři, v umělých chovných zařízeních (rybníky) a také v přírodních nádržích (řeky a jezera). V těchto letech se v Černém moři prováděl průmyslový rybolov belugy, jesetera, jesetera hvězdnatého, sledě obecného, sardele, šprota, parmice, kranase, platýse, tuňáka, goby, mořského okouna, delfína. V roce 1932 byly v oblasti Azov-Černého moře čtyři republikánské trusty: Krymský, Azovsko-Černé moře, Azov-Doněcký vodní trust a Ukrajinsko-Černé moře. V letech 1932 a 1933 v nich Ukrajinci vylovili 433,6 tisíce tun ryb. Zde je třeba připočítat průmyslový rybolov v rybnících, jezerech a řekách, který na Ukrajině v roce 1932 činil 23 770 tun a v roce 1933 20 100 tun.
Kolik lidí zemřelo?
Podle Ústřední správy národního ekonomického účetnictví (TSUNKhU) Státního plánovacího výboru SSSR, sestaveného na základě osvědčení Ředitelství národního ekonomického účetnictví Ukrajinské SSR, pokles počtu obyvatel na Ukrajině v roce 1932 ze všech příčin činil 668 200 lidí, v letech 1933 – 1936 1 850 300. Celkem – 2 518 500. Ruský státní ekonomický archiv z nějakého sakra zajímavého důvodu neobsahuje informace o příčinách úmrtnosti v ukrajinské SSR za rok 1933, přestože se v něm jinak nacházejí i informace o tom, jak se jmenovala čí koza a kolik měla v daný rok a měsíc kůzlat. Ve všech regionech a republikách existují, ale na Ukrajině – ne! Trochu zajímavé – nemyslíte? Sovětské archivy byly z politických důvodů více než jednou „vyčištěny“ a mizení těchto údajů, které je nepohodlné pouze pro jednu politickou kampaň – „Holodomor“ – je celkem pochopitelné. Ale v takto stupidně nápadné formě je to dost ubohé a trapné i na liberály a jinou havět´.
Historie zná tři hlavní příčiny masové úmrtnosti: hladomor, válka, epidemie. Podle definice nemůže být v létě hlad. Ani v roce 1933 nebyla válka. Třetí složka zůstává – epidemie. Jak vyplývá z archivních dokumentů, zvláštní místo mezi příčinami úmrtnosti v letech 1932-33 zaujímá mezi obyvatelstvem šíření nemocí, které mělo v té době na území SSSR charakter epidemie. V SSSR v roce 1933 byl pozorován nejvyšší vrchol případů malárie za celou dobu existence státu – počet nakažených lidí byl 6 282 586 lidí. Podle Ministerstva zdravotnictví Ukrajinské SSR byl počet lidí postižených na Ukrajině chorobami způsobenými špatnou hygienou, mizernou kvalitou potravin samotných, pojídáním hlíny, přímo záměrně šířenými jedy, konzumací špatně připravených potravin apod. (tyfus, spalničky, černý kašel, úplavice, záškrt, malárie) v roce 1933 1,082 milionu lidí.
JED. Plísňové choroby obilovin, jako je námel, jsou na polích vždy přítomny. Neustálé pojídání chleba, který nebyl zbaven plísně, vede k několika typům duševních poruch a degradaci mozku. Stejné následky (psychóza) vyplývají z tropické malárie. V 60. letech minulého století se v Evropě z námelu získával známý halucinogen LSD, který vede člověka k dočasné ztrátě kontroly nad vědomím, stavu paniky, občas vyvolává násilné nebo naopak sebevražedné činy a další asociální změny v psychice. V září 1932 byla v mnoha farmách na Ukrajině objevena námelová houba. Příměs sklerocia námelu purpurea do mouky nebo krmiva způsobila ergotismus, vážnou nemoc (na Ukrajině se jí též říkalo „čarodějnické křeče“ nebo „Antonovský oheň“).
Kromě škodlivých účinků houbových chorob rostlin na lidský organismus zemřelo mnoho lidí na konzumaci shnilého obilí, které bylo dlouhou dobu v takzvaných skrýších, protože protisovětská ukrajinská propaganda rozšířila mezi místními malorolníky fámy o tom, že jim bude všechno obilí zabaveno, což byla záměrná lež. Obilí se bralo pouze poměščikům a kulakům, tedy každému, jehož orná půda přesahovala 15 hektarů a to se malých rolníků s pěti pytli obilí pro potřebu vlastních rodin vážně netýkalo.
KRÁDEŽ. V letech 1932-33 postihla republiku opravdová epidemie krádeží. Kdyby se krádeže nestaly opět vlivem antisovětské propagandy až takovým fenoménem, nebyl by hladomor – úroda byla totiž docela slušná. Obilí se kradlo všude, po celé zemi. Ale Ukrajina se dokázala odlišit velmi zvláštním způsobem, což překvapilo i málo čím překvapitelného Stalina. 15. dubna 1932 zaslal zástupce ředitele trustu Sojuzspirt dopis, ve kterém uvedl, že v poslední době si ukrajinští rolníci zvykli přepadávat sklady surovin: jak v lihovarech, tak na nádražích jako nějací kovbojové z Divokého západu. Příklad: Ve dnech 11.–16. března proběhla celá série razií ve vinařství Medveděv. Počet nájezdníků dosáhl 400 lidí s koňmi a povozy, vyzbrojených ostrými zbraněmi a upilovanými brokovnicemi. Dopis se dostal ke Stalinovi, ale k ukrajinskému vedení se zřejmě nedostal. Proč by si jinak „otec národů“ zval generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny (bolševiků), aby ho s tím seznámil? Dne 26. dubna posílá do Kyjeva následující vzkaz: „Je pravda, že je situace s vesnicí na Ukrajině tak špatná?“
GPU (státní politická správa, pozn. PJH) Ukrajiny identifikovala mnoho mlýnů, za jejichž práci se nezodpovídal nikdo vůbec nikomu. Za pouhých 20 dní bylo objeveno více než 750 tajných a neznámých mlýnů. Vzhledem k tomu, že mlýny jsou tajné, fungují bez povolení, ukázalo se, že obilí bylo nezjištěno, ukradeno a mouka byla použita podle vlastního uvážení. Odhaleny byly i přímé krádeže mouky ponechané v továrnách jako mobilizační zálohy, tedy pro případ války. Ve Vinnitse bylo ukradeno 5864 pudů, v Zinovyjevsku – 2135 pudů, v Nikolajevu – 2100 pudů atd.
Ze zápisu ze Společné schůze předsednictva Ústřední kontrolní komise Všesvazové komunistické strany bolševiků a Kolegia NK RKI SSSR ze dne 15. března 1933:
„O plýtvání výrobky a surovinami v továrně na cukrovinky Karla Marxe v Kyjevě.
Předsednictvo Ústřední kontrolní komise Všesvazové komunistické strany bolševiků a předsednictvo NK RKI SSSR poznamenávají, že vedení továrny na cukrovinky pojmenované po Karlu Marxovi v letech 1932 a 1933 umožnilo masivní plýtvání hotovými výrobky…“
Podle osvědčení „lékařského inspektora“ přijala místní patologie města Kyjeva v roce 1933 celkem 9472 mrtvol shromážděných po celém městě, z nichž 3991 bylo registrováno v Raizags; neevidováno – 5481 mrtvol, dle směrnic státního zastupitelství (ústní i písemné). 24/Sh-34 (podpis).
Nyní víme, kam šel chléb, maso, ryby a další produkty, které obyvatelům Ukrajiny nestačily. Byly ukradeny. Lidé oslabení špatnou výživou umírali na krádeže překupníků, epidemie, otravy a z nich plynoucí hladovění.
Výsledek výchovy lidu lží o „holodomoru“ na Ukrajině je důsledkem protiruské hysterie a rostoucí síly fašismu, o které Stalin před 85 lety, s přihlédnutím k tehdejší realitě, řekl: „Vítězství fašismu v Německu je třeba považovat nejen za známku slabosti dělnické třídy a výsledek sociální demokracie zrady dělnické třídy… Musí být také považován za známku slabosti buržoazie, jako znamení, že buržoazie již není schopna vládnout starými metodami parlamentarismu a buržoazní demokracie, a proto je nucena uchýlit se k teroristickým metodám vládnutí ve vnitřní politice – na znamení, že již není schopna najít cestu ze současné situace na základě mírové zahraniční politiky, proto je nucena uchýlit se k politice válečné…“ Buržoazie tedy nevymyslela nic nového, ale jedná dlouhodobě osvědčenými, jen dobově zmodernizovanými metodami. Dnes na Ukrajině zabíjí neozbrojené lidi, odpůrce sociální nespravedlnosti, nazývá je teroristy a blíží se k Rusku.
Rok 2024
Tato fakta jsou na území demokratické Ukrajiny zakázána pod trestem vězení. V případě, že byste byli natolik odvážní (nebo spíš blázniví) a řekli je mladým a retardovaným členům AZOVu, Ajdaru, Pravého sektoru, OUN-UPY a dalších Západem placených neonacistických žoldáckých skupin, pověsili by vás za genitálie na nejbližší strom a přesně v duchu jejich dědečků a babiček by vás i s vašimi dětmi a nejbližšími příbuznými k těm stromům ještě omotali pěkně pečlivě ostatnatými dráty…
Taková je skutečná pravda o slavném ukrajinském holodomoru.
PAVEL J. HEJÁTKO : Stalin a jeho role ve druhé světové válce
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
1.5.2025
PAVEL J. HEJÁTKO
22. červen 1941 je jedním z nejtragičtějších a nejstrašnějších dat v ruské tisícileté historii. Šestého dne války ruský nepřítel dobyl Minsk a osmnáctého zahájil útok na Smolensk. Porážka Rudé armády v Pohraniční bitvě, těžké porážky v bitvě o Smolensk a Kyjev, Vjazemský kotel. během relativně krátké chvíle byla dobyta obrovská území. Armády a fronty byly poraženy, obrovské množství vojáků bylo zajato. Dějiny (moderních) válek nikdy předtím nepoznaly takové ztráty.
Šok a bolest z katastrofy léta 1941 nezmizely a i po 80 letech v řadových Rusech zůstávají, potomci těch, kteří tuto ránu utrpěli, dokázali obstát a zvítězit. Dodnes si ale řada z nich klade otázku, jak se to mohlo stát?
O důvodech toho, co se stalo, byly napsány desítky hlubokých knih, stovky článků a proběhly o nich bouřlivé vědecké debaty, kterým ještě zdaleka není konec. Nelze si však nevšímat toho, že „progresivní veřejnost“ stále více začíná toto bolestné téma pro lidové povědomí využívat ve své nevyhnutelné touze „destalinizovat“, tzn. v jejich očích osvobodit Rusko (důvody, proč tato veřejnost nenávidí Stalina z celého srdce, jsou samostatnou věcí) a zdehonestovat, zdiskreditovat a pošpinit jeho roli v celém příběhu druhé světové války.
Dříve (v 80., 90. letech 20. století a na počátku 21. století) se zaměřovali především na téma represe. Ukázalo se však, že to nejde. Stalinova obliba ve všech vrstvách a věkových skupinách rok od roku jen rostla. Takže změnili taktiku. Nyní se bojovníci za „historickou pravdu“, kteří dobře znají dynamiku sociologických průzkumů, snaží při odsuzování Stalina spoléhat především na pragmatismus. Zavést do povědomí veřejnosti jednoduchou odpověď na bolestnou otázku po příčinách katastrofy v létě 1941 ve stylu, že za všechno může Stalin. Liberální historici, publicisté a novináři ho doslova fackují po tvářích, za to, že se údajně nechal před válkou přelstít Hitlerem a málem zničil zemi, pro jejíž záchranu museli lidé prolévat moře krve a další podobné nesmysly.
„Nárazníky“
Destalinizátoři obzvláště rádi mluví o Stalinově naprostém nepochopení role nárazníkových států. Poté, co obsadil pobaltské státy v důsledku „spiknutí“ s Hitlerem (pakt Molotov-Ribbentrop) a „rozdělil“ Polsko se stejným Hitlerem, Stalin údajně odstranil nárazníky, které znemožňovaly německou agresi. Pokuste se zaútočit na SSSR, aniž byste s ním měli společnou hranici. Jednoduše. Aha, že to nejde? No, to bude asi odpověď a jedeme dál!
Historik Leonid Radžikovský přímo říká: „Než Německo zaútočilo na Polsko, SSSR a Německo neměly společnou hranici, to znamená, že žádná válka mezi SSSR a Německem nebyla v ten moment možná.
Radžikovský je „vědecky“ podporován Sergejem Mironěnkem, který po mnoho let stál v čele ruského archivu Rosarchiv a zapsal své jméno do historie úžasným vědeckým objevem. Zjistil, že Stalin (aniž by o tom kdokoli, včetně jeho nejbližších věděl), kalkuloval s tím, že: „Lotyšsko, Litva, Estonsko, Polsko – to byly pro Rusko vlastně nárazníkové státy. Bez ohledu na to, jak slabé byly jejich armády, v případě agrese by Rusku poskytli potřebný týden, nebo dokonce dva, díky nimž by se Rusko a především jeho obyvatelstvo vzpamatovalo z prvotního šoku a stačilo by se začít urychleně připravovat na válku.
Nyní se podívejme, co napsal ve svých pamětech generál Hoth, jehož tanky se na podzim 1941 řítily do Moskvy. Ukazuje se, že v létě 1940 na schůzce s nejvyššími generály Hitler nastínil svůj plán tažení proti SSSR, podle kterého „by se operace měly vyvíjet dvěma směry: za prvé – do Kyjeva (bok sousedí s Dněprem) a druhý – přes pobaltské státy do Moskvy. Poté se jednotky postupující ze severu a jihu spojují.“
Jak vidíme, Hitler zpočátku plánoval útok na Moskvu z pobaltských států nejkratším možným směrem (podmíněně po moderní dálnici Moskva-Riga). A ani ho nenapadlo, že Lotyšsko, Litva a Estonsko jsou jakýmsi „nárazníkem“, který je ještě potřeba dobýt za pár týdnů!!!
Stejně jako Sovětský svaz snadno a bez boje okupoval pobaltské státy, tak to muselo dělat i Německo. A Stalin získal další drahocenné dny k nezaplacení…
Polsko nemohlo být žádným „nárazníkem“, a to ani v zásadě pro Sovětský svaz. Zpočátku Hitler neplánoval bojovat s Polskem. Doufal, že mu Poláci poskytnou spolehlivý týl na východě, nezbytný k nastolení kontroly nad západní Evropou, a poté se zúčastní společného tažení proti SSSR. K tomu však museli uzavřít spojenectví s Říší, souhlasit s převodem Gdaňska do Německa a vytvořit k němu extrateritoriální koridor.
Tato možnost byla zcela reálná a žádná polská ambice jí nemohla zabránit. Polský historik Slabomir Dembski připouští, že „pokud jde o Gdaňsk, Polsko souhlasilo s odstraněním Společnosti národů ze Svobodného města a bylo připraveno jednat s Berlínem i v rámci bilaterální dohody o budoucím statutu tohoto města. Dokonce i o otázce „extrateritoriální dálnice“ byla polská vláda plně otevřena dialogu s Hitlerem, jak dokazují dalekosáhlé návrhy ministra Becka z 25. března 1939.
Pokud by se naplnil německý válečný scénář, Polsko by již nebylo „nárazníkem“, ale odrazovým můstkem pro německé jednotky a spolupachatelem tažení proti Sovětskému svazu.
Chamberlain tento plán, který byl extrémně nebezpečný nejen pro SSSR, ale také pro Británii, zmařil pomocí „politiky záruk“. Ale ani podle anglického scénáře nemělo Polsko šanci stát se „nárazníkem“. Záměrem politiky záruk nebylo zachránit Polsko, ale vrhnout ho pod německý parní válec, aby se Třetí říše dostala do šoku v sovětsko-německé válce, kterou Británie tak zoufale potřebovala.
I kdyby Hitler poté, co Poláci z nějakého důvodu na podzim roku 1939 alianci odmítli, odmítl zaútočit na Polsko, Británie by mu stejně nedovolila vyhnout se válce. Zajistila by, že Poláci sami zaútočí na Třetí říši. A zjevně jim bylo slíbeno a zaručeno tolik, že to udělají. Slova polského vrchního velitele maršála Rydz-Smiglyho, pronesená v létě 1939, jsou příznačná: „Polsko chce válku s Německem a Německo se jí nemůže vyhnout, i kdyby chtělo.“
V roce 1939 Anglie nutně potřebovala válku mezi Německem a SSSR, a to co nejdříve. A kvůli tomu muselo Polsko zmizet z mapy Evropy. Žádný kus schopný vytvořit sebemenší překážku německé agresi („nárazník“) nemohl vzniknout. A útěk polské vlády je toho jasným důkazem. Nebyl to tedy Stalin, kdo zlikvidoval polský „nárazník“, byla to Británie, kdo ho odstranil.
V souladu s tím byla otázka pro Stalina, „který nepochopil význam nárazníkových států“ v srpnu 1939, jasná: buď sovětsko-německá hranice, ze které by Wehrmacht vycházel bude sledovat starou sovětsko-polskou hranici, nebo by běžel stovky kilometrů dále od Moskvy.
Byl tam nějaký zisk v čase?
Jak známo, sovětské vedení vždy tvrdilo, že veškeré diplomatické úsilí v německém směru bylo vynaloženo na co největší oddálení vypuknutí války. Právě tento postoj sovětské vlády co nejvíce oddálit válku s Německem se však v poslední době začíná prezentovat jako jasný důkaz naprostého Stalinova nepochopení mezinárodní situace, které vyústilo v katastrofu vypuknutí války.
Slovo profesora M. M. Narinského: „Ve světle nejnovějších dokumentů se teze, že smlouva (Smlouva o neútočení z roku 1939) poskytla Sovětskému svazu oddech, což umožnilo oddálit začátek války byla reálná a oprávněná“. Dále tentýž profesor na základě nejnovějších archivních poznatků dodává: „Neexistuje žádný důkaz, že by německé vedení plánovalo na podzim roku 1939 válku proti SSSR. Nacistická Říše v tu chvíli nebyla na takovou válku připravena a snažila se jí všemi možnými způsoby vyhnout.“
Takže Stalin, aby zachránil zemi před válkou s Německem v roce 1939, podepsal pakt s nacisty, dal Hitlerovi příležitost porazit Polsko a Francii a Třetí říše, jak se ukázalo, neměla v úmyslu napadnout SSSR vůbec. Inu, Stalin nebyl vůbec takový hlupák, jak se ho snaží židovská historiografie už osmdesát let prezentovat a liberální propaganda se snaží tuto tezi maximálně prosadit. Opět se však setkáváme s typickou spoustou lží a zkreslováním.
Hitler opravdu válku se Sovětským svazem v roce 1939 nechtěl. Proto udělal Moskvě maximální možné ústupky, aby podepsal Smlouvu o neútočení a vyhnul se tak válce. Válka v roce 1939 by byla pro SSSR katastrofou, takže Stalin na oplátku učinil maximální možné ústupky (volné ruce Říše v Polsku a na Západě), aby podepsal Pakt o neútočení.
To, že dvě země válku nechtěly, však neznamená, že nebyly na jejím pokraji a současně, že si nebyly i nepřáteli. Jedno není v rozporu s druhým. Navíc můžeme s jistotou říci, že jak SSSR, tak Německo neměly téměř žádnou šanci se válce vyhnout. Válka mezi nimi byla nezbytná pro Britské impérium, hegemona tehdejšího světa, podle jehož scénáře se právě neúprosně sklouzlo do další světové války.
Jak bylo uvedeno výše, Británie neponechala Říši příležitost uniknout polské válce. A pak měl začít fungovat systém „sněhové koule“. Proti sobě stojí dvě armády, obviněné ze vzájemné nenávisti (antikomunismus ve Wehrmachtu a antifašismus v Rudé armádě). Němci navíc okupují území, která SSSR považuje za svá (západní Bělorusko a západní Ukrajina) a která jsou obývána krajany (slovy Molotova „ruské menšiny“ Polska). Přineste zápalku a škrtněte!
Připočteme-li k tomu, že „škrtnutí“ bylo životně nezbytné pro Velkou Británii a Francii, z nichž každá měla široce rozvětvenou zpravodajskou síť v Polsku a Británie také ve Wehrmachtu, pak by bylo stejně téměř nemožné vyhnout se nekontrolovanému vypuknutí nepřátelství mezi sovětskými a německými jednotkami.
Je příznačné, že i v podmínkách existence Smlouvy o neútočení a vymezení „sfér zájmů“ v září 1939 setkání sovětských a německých vojsk v oblasti kontaktních linií několikrát přerostla v nepřátelství. Co by se stalo, kdyby k němu ale bylo nedošlo? Plný rozsah pro britské profesionální válečné štváče s jejich staletými zkušenostmi.
Nejspíše by to zařídili takto. Nebylo by například těžké organizovat krvavé popravy proti ruskému obyvatelstvu okupovaných území, na které Moskva nemohla nereagovat. A i kdyby díky neuvěřitelnému úsilí nejvyššího vedení na území Polska válka nevypukla „sama od sebe“, měla by Británie stále pobaltské státy. Bez Paktu, který vymezoval sféry zájmů Třetí říše a SSSR, by po německém zajetí Polska byla prostě každá ze stran povinna v zájmu vlastní bezpečnosti obsadit pobaltské republiky, tzn. k radosti Britů by tam narazili.
Uzavřením Paktu o neútočení 23. srpna 1939 , smlouvy, která z hlediska anglického zdravého rozumu nemohla existovat, protože se nemohla stát (podle Churchillovy definice „přirozenou“), Stalin a Hitler porušili řetězec akcí zahájených Británií. Pakt Molotov-Ribbentrop zabránil zdánlivě nevyhnutelné sovětsko-německé válce v roce 1939 a poskytl SSSR rok a půl míru, který Sovětský svaz tolik potřeboval k přípravě na budoucí konfrontaci s Třetí říší a Německem – rok a půl. Z poloviny vést válku na Západě a připravit se na kampaň na Východě.
Vítězství ve Třetí říši
Dalším oblíbeným obviněním Stalina z poslední doby je, že za těch jeden a půl roku dokázal Hitler díky dohodě s Moskvou mnohonásobně zvýšit moc Wehrmachtu, a proto se rána v létě 1941 ukázala být tak zdrcující. V důsledku toho byl příčinou porážek opět Stalin. Pojďme se na to podívat detailněji.
Jak víte, Hitler, když se dozvěděl o podepsání Paktu, byl naprosto nadšen. Někteří dokonce tvrdí, že bouchal pěstí do zdi a křičel, že teď má celý svět v kapse. A musím přiznat, že führer Třetí říše měl všechny důvody k radosti. Díky Paktu se mu podařilo uniknout z britské pasti. Kontinentální Evropu dostal pod svou kontrolu a z nástroje britské politiky (odsouzeného k záhubě po splnění úkolu, který mu Londýn ve válce proti SSSR zadal) se stal (aspoň pro tuto chvíli) zdánlivě nezávislým hráčem.
Říše získala takovou moc, že si v roce 1941 mohla dovolit tažení proti Rusku, které, pokud by bývalo bylo úspěšné a německé vedení o tom nepochybovalo, by otevřelo vyhlídky na rozdrcení Spojených států amerických. Vůle Berlína, nikoli Londýna, začala určovat běh světových událostí. Třetí říše se stávala skutečným uchazečem o světovou hegemonii.
Strašná porážka Rudé armády v pohraniční bitvě, rychlý postup německých jednotek stovky kilometrů hluboko na sovětské území v létě 1941, by zřejmě nejjasněji naznačovaly, že se válka v důsledku paktu Molotov-Ribbentrop začala vyvíjet podle německého scénáře.
Triumf z léta 1941 však ustoupil porážce u Moskvy a poté u Stalingradu. Načež se „najednou“ ukázalo, že scénář války již není určován vůlí Berlína, ale vůlí Moskvy, byť v kombinaci a interakci s vůlí Washingtonu.
Rudá armáda nepochybně zlomila Wehrmachtu vaz. Hrdinství a vojenské dovednosti všech generací a pohlaví Rusů určily výsledek války. Ale byla to předválečná diplomacie Stalina, který v mezinárodních vztazích nic nechápal (pokud věříte progresivně smýšlejícím historikům a novinářům), která vytvořila podmínky pro zhroucení bleskové války v roce 1941 a porážku Němců a jejich spojenců u Stalingradu. !!! !!! !!!
Neúspěch bleskové války
Pakt dal Sovětskému svazu možnost posunout hranici na Západ a čas připravit se na boj s Třetí říší. Z obou dokázal Stalin „vymáčknout“ pro zemi všechno možné i nemožné.
Liberální nuly z žurnalistiky, vědy a politiky rádi odsuzují Stalina za jeho „zaostalé“ geopolitické myšlení, za jeho pokusy zajistit bezpečnost země prostřednictvím územních akvizic. Říká se, že vše, co bylo získáno v rámci Paktu, bylo ztraceno během několika týdnů v létě 1941. Zdálo by se, že není co namítat. Ale pod jednou podmínkou: pokud neberete v úvahu dynamiku německého pokroku.
Takovou studii počátečního období války provedl slavný sovětský a ruský vojevůdce, bývalý šéf Akademie generálního štábu ruských ozbrojených sil, generálplukovník V. S. Čečevatov. Výsledek je výmluvný: „SSSR … „posunul“ hranici stovky kilometrů na západ od Moskvy, Kyjeva, Minsku, Leningradu, což byl jeden z hlavních důvodů neúspěchu plánu Barbarossa, navrženého na bleskurychlý první úder … Před zahájením bitvy u Smolenska 10. července 1941 Německé jednotky postupující průměrným tempem až 34 km za den postupovaly do hlubin SSSR na 680. km, 10. září – do konce bitvy – postupovali hlouběji na 250 km rychlostí až 3,7 km za den a zbývajících 250 kilometrů do Moskvy Vojska Wehrmachtu překonala s obrovskými ztrátami průměrnou rychlostí až na 2,9 km za den. Nebýt 250–350 km prostoru vyrvaného Hitlerem ze staré hranice SSSR, stala by se bitva o Smolensk časem bitvou o Moskvu se všemi z toho vyplývajícími důsledky.
Z toho plyne závěr učiněný nikoli „liberálním stratégem z křesla“, ale uznávaným a autoritativním vojenským expertem. Hitler prohrál se Stalinem hned dvě strategické operace a to prosím pěkně ještě před zahájením samotných bojů proti SSSR – bitvu o prostor a bitvu o čas, která ho odsoudila k porážce již v roce 1941, aniž by o tom vůbec věděl.
Okamžitě se nabízí otázka: kde přesně Hitler se Stalinem prohrál ony „bitvy o prostor a čas“? Věřím, že odpověď je zřejmá – podpisem paktu Molotov-Ribbentrop. Tím, že Hitler za účelem získání svobody rukou v Polsku a západní Evropě uznal postimperiální prostor jako zónu zájmů SSSR, odsoudil blitzkrieg z roku 1941 k neúspěchu. Jediné, co ho může ospravedlnit, je to, že Hitlera nikdy nenapadlo, že by Stalin dokázal proměnit „zóny zájmu“ v základny sovětského státu. Věčným problémem německých politiků je však podceňování nepřítele, zvlášt pak, pokud jde o primitivní slovanské a mongoloidní hordy z Ruska.
Pakt a bitva o Stalingrad
I když byla Třetí říše poražena u Moskvy, nepřijala nevyhnutelnou porážku. Nehledě na to, že jak přední němečtí generálové, tak i sám Hitler předtím opakovaně říkali: SSSR lze porazit pouze jednou ranou, bleskovou válkou a ničím jiným. V roce 1942 Němci dokázali, že i oni jsou schopni nemožného. Když dosáhli Stalingradu a Kavkazu, téměř obrátili vývoj války ve svůj prospěch.
Důvodů pro porážku Rudé armády v roce 1942 bylo mnoho. Jedním z nich bylo, že armáda, která zvítězila u Moskvy, se ocitla doslova v hladomoru a země byla na pokraji ekonomické katastrofy. V prosinci 1941 Němci obsadili téměř všechna největší průmyslová centra státu západně od Moskvy. Hrubá průmyslová produkce SSSR od června do listopadu 1941 klesla 2,1krát. Například v listopadu a prosinci 1941 národní hospodářství SSSR nedostalo ani tunu uhlí z uhelných pánví Doněcké a Moskevské oblasti. Část železniční dopravy musela být přeměněna na palivové dříví.
Co umožnilo přežít tento ekonomický šok a do konce roku 1942 vyzbrojit a vystrojit jednotky a formace, které porazily nepřítele u Stalingradu? Průmysl východního SSSR dosáhl plné kapacity a tamní evakuované podniky začaly fungovat. Všichni to dobře vědí. Méně známo je, jakou roli v tom všem sehrála předválečná stalinistická diplomacie a Stalinovo rozhlasové, novinové a plakátové (s výzvami k soudruhům, partyzánům a bratrům v boji) charisma.
Pakt, oddalující válku s Německem, poskytl Sovětskému svazu další rok a půl pokojného života. Hodně se píše a mluví o tom, jak Německo za poslední rok a půl zesílilo a dalo do svých služeb ekonomiku téměř celé kontinentální Evropy. Ale „skromně“ mlčí o skutečně titánské práci, která byla během tohoto roku a půl vykonána v Sovětském svazu.
Právě v této době se rozvíjel rozsáhlý program na vytvoření druhé průmyslové základny na východě SSSR. Vypracovávají se podrobné plány na evakuaci průmyslových podniků ze západních oblastí na východ. V roce 1941 bylo evakuováno téměř jeden a půl tisíce velkých továren. Často doslova zpod nosu postupujícího nepřítele. Ale aby k tomu všemu došlo, muselo to být dobře připraveno. Aby továrny mohly začít fungovat i bez střechy, musel někdo předem určit místo, kde skončí, a vést sem komunikace.
Samotný program na vytvoření druhé průmyslové základny na východě země se začal realizovat ještě před rokem 1939. To byl jeden z cílů Stalinovy třetí pětiletky (1938–1942). Ale práce v plném rozsahu na převedení národního hospodářství na válečnou základnu, rozvoj východní průmyslové základny zrychleným tempem, vytvoření záložních továren na východě, příprava evakuačních plánů – to vše se stalo právě v tom roce a půl „mírového oddechu“, který zemi poskytl Pakt Molotov-Ribbentrop, který vymyslel Stalin!
Již ve čtvrtém, „zvláštním“ čtvrtletí roku 1939 vstoupil v platnost mobilizační plán, který počítal s restrukturalizací průmyslových aktivit a alokací více než poloviny všech kapitálových investic do obranné výstavby, především na východě. Stejná mimořádná hospodářská opatření pokračovala i v letech 1940 a 1941. Začaly přípravy na zadání vojenských zakázek v podnicích ve všech průmyslových odvětvích. A nyní jsme překvapeni, jak bylo možné v letech 1941–1942 rychle zavést výrobu vojenské produkce v továrnách na dětské hračky nebo hudební nástroje.
Proto můžeme s jistotou říci, že Hitler uzavřením Paktu o neútočení se Stalinem dal Stalinovi nejen možnost vrátit území zničená bleskovou válkou, ale také čas nezbytný k přípravě ekonomiky země na válku. To umožnilo Sovětskému svazu odolat úderu roku 1942.
Protihitlerovská koalice
Mezi obviněními, jejichž cílem je svalit vinu za porážky z léta 1941 na Stalina, zaujímají přední místo obvinění, že jeho neúspěšná politika v německém směru odcizovala potenciální spojence SSSR: USA a Velkou Británii. Kvůli Stalinovi se sovětský stát ocitl sám ve střetu s kontinentální Evropou sjednocenou Hitlerem. Jedině dobrá vůle a politická moudrost Roosevelta a Churchilla umožnila vytvoření protihitlerovské koalice. Ha ha a ještě jednou ha ha ha.
Nic není vzdálenější realitě než tato pokroucená židoliberální historie. Spojené státy a Británie byly nuceny stát se spojenci SSSR změnou poměru sil ve světě způsobenou Stalinovou diplomacií. Změna umožněná tím, že Stalin dal Hitlerovi volnou ruku v Polsku a západní Evropě. To zní strašně politicky nekorektně, ale pouze německá porážka Francie (mimochodem ruského (stejně tak i československého) potenciálního spojence, jak jsme byli ujištěni) umožnila tak úžasný fenomén, jako je Antihitlerovská koalice. Nepřátelé SSSR, kteří vychovávali Hitlera pro válku proti SSSR, se proměnili ve spojence SSSR. Staline bravo! Svoji zednářskou hodnost ctihodného mistra sis bezesporu zasloužil.
Pakt umožnil Hitlerovi umístit celou kontinentální Evropu pod německou kontrolu a vytvořit Evropskou unii v čele s Třetí říší. A to už bylo schopné změnit globální rovnováhu sil. Ano, německá Evropská unie ještě nebyla schopna samostatně rozdrtit Britské impérium, tím méně Spojené státy americké. Ale sami už nedokázali rozdrtit Třetí říši.
V případě německého vítězství nad Sovětským svazem by Říše získala takovou moc, že porážka Britského impéria by se stala nevyhnutelnou a výsledek bitvy s Amerikou by bylo těžké předvídat.
Jedinou silou, která mohla zastavit Třetí říši, která vedla kontinentální Evropu, byl Sovětský svaz. Bez spojenectví s ním byly šance Londýna a Washingtonu na vítězství minimální, ne-li nulové.
Londýn a Washington, které připravovaly druhou světovou válku kvůli vzájemnému poražení (v zastoupení) a kvůli zničení komunistického Ruska, neměly jinou možnost, než vstoupit do spojenectví se Sovětským svazem, aby se zachránily před tím, co se pokoušeli využít pro své vlastní účely: Londýn – k zachování britské hegemonie, Washington – k jejímu získání. Jak trapné a smutné zároveň!
Co dalo vytvoření protihitlerovské koalice SSSR? Program dodávky materiálu „Lend-Lease“ a otevření druhé fronty. Je ovšem velmi hloupé a liberálně retardační současně s tím tvrdit, že pomoc spojenců pomohla přiblížit vítězství alespoň o rok a zachránila miliony životů sovětských lidí.
Shrnutí:
Předválečná stalinistická diplomacie zabránila Británii vyprovokovat sovětsko-německou válku už v roce 1939. Pakt umožnil SSSR v roce 1940 vrátit území ztracená po revoluci a tím zvýšit hloubku strategické obrany západním směrem. To sehrálo klíčovou roli v neúspěchu blitzkriegu. Navíc to citilně umožnilo Rusku odolat úderu roku 1941.
Během roku a půl „mírového oddechu“, který poskytoval Stalin, se Sovětskému svazu podařilo připravit ekonomiku země tak, aby ji přenesla na válečnou základnu, a také v jejím rámci učinit silný průlom v rozvoji druhé průmyslové základny země na východě a vytvořit podmínky pro rychlou a účinnou evakuaci průmyslových podniků ze států evropské části. To vše umožnilo SSSR odolat úderu roku 1942.
Stalin donutil Británii a USA, aby se přes veškeré jejich opačné plány stali jeho spojenci (mimochodem, všimněte si na všech fotografiích, jak z Postupimi, tak Jalty, jak se jako jediný usmívá – musel se nad tím tehdy hodně bavit) a vytvořil podmínky pro vznik protihitlerovské koalice.
Ano, to vše Rusko nezachránilo před katastrofou léta 1941. Ale velmi výrazně to pomohlo přežít v roce 1941. A nutno přiznat, že jen díky tomu už nepřítel nebyl objektivně silnější.
Ve Francii nebyl žádný „kníratý tyran“. Francie měla příkladnou demokracii. Francie měla mobilizovanou, plně vybavenou armádu, která zaujala bojová postavení, opírající se o Maginotovu linii, což bylo nesrovnatelné se sovětskými opevněnými oblastmi. Vojenská moc Francie spočívala na vysoce rozvinutém hospodářství, včetně jednoho z nejlepších vojensko-průmyslových komplexů na světě. Přesto v důsledku Blitzkriegu Němci roztrhali Francii doslova na kusy za pouhých 45 dní.
Hlavou Spojených států nebyl jen demokrat, ale i na americké poměry slušný státník – Franklin Roosevelt. Začátek války je oficiálně vztažen ke katastrofě v Pearl Harboru. Dle nejnovějších historických informací šlo o jasný false flag, ale to je už na jinou historickou debatu. Tak jako tak to byla ideální záminka USA vstoupit do druhé světové války. Pak čtyři roky těžké války s malým Japonskem, k jehož porážce potřebovaly Spojené státy pomoc „strýčka Joea“ (jak Američané nazývali Stalina), aby mu nakonec předvedly svoji atomovou bombu (tedy pro jistotu rovnou dvě) a to i přesto, že Japonsko v době jejich svržení již bylo Sovětským svazem zcela rozdrceno.
V tomto ohledu jsou jen otrlí demagogové, liberálové a židovští historici schopni tvrdit, že nebýt Stalina, který nepřipravil zemi na válku, rozdrtili bychom Třetí říši bez dlouhého a krvavého boje. SSSR vstoupil do boje s vojensky a hospodářsky sjednocenou Evropou v čele s Německem. Byla to doslova invaze „dvanácti jazyků“. V roce 1941 byl nepřítel zastaven u Moskvy a nezlehčujíce těch nejnověji udávaných 35 miliónů mrtvých hrdinů, někdo tomu všemu musel správně velet.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2025/05/LENINSTALIN-755x340-1.jpg340755Jana Černekováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková2025-05-01 18:15:282025-05-01 18:15:28PAVEL J. HEJÁTKO : Stalin a jeho role ve druhé světové válce
Protiproud : Nedovolme přepisování dějin: Osvobodil nás Sovětský svaz. Byl jsem při tom.Vytvoří Brusel Říši násilím a krví? Jak zahubit EU jejími zbraněmi? Trump má jasnou vizi. Mezifáze? Proč jsem pokáral Turka? S kým se spojí Babiš po volbách?
29. 4. 2025
Protiproud TV uvádí rozhovor Petra Hájka s Václavem Klausem nejen o brutálním pokusu propagandistů přepsat orwellovsky historii, ale především o tom, zda na troskách politické struktury u nás doma i v Bruselu je možné zahlédnout světélka naděje – a jestli mezi ně patří i Trumpova kontrarevoluce
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2025/05/stazeny-soubor-1.jpeg168300Jana Černekováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková2025-05-01 08:26:372025-05-01 08:26:37Protiproud : Nedovolme přepisování dějin: Osvobodil nás Sovětský svaz. Byl jsem při tom.
