Milan Rastislav Štefánik – stručný životopis

Celý životopis si můžete poslechnout v audio verzi zde:

narozen: 21.7.1880

zemřel: 4.5.1919

Milan Rastislav Štefánik se narodil  21. července 1880  v Košariskách jako šesté dítě místního evangelického faráře Pavla Štefánika a jeho manželky Albertíny, rozené Jurenkové. Jeho otec byl skálopevný „národnář a slavianofil“ a tak vychovával i své děti. Základní vzdělání získal Milan v rodné obci, v maďarštině se zdokonalil v Šamoríně. Později studoval na ev. lyceu v Bratislavě a v Šoproni. Po maturitě na lyceu v Sarvaši v r. 1898 odešel do Prahy studovat stavební inženýrství na České vysoké učení technické. Po dvou letech přechází na Filozofickou fakultu UK a věnuje se studiu matematiky a hvězdářství. Kromě odborných astronomických přednášek ho zaujaly také přednášky prof. TG Masaryka z filozofie, čímž se tvořily základy jejich budoucí politické spolupráce. Studia v Praze skončil v roce 1904, kdy byl promován za doktora filozofie.

Štefánikova mimořádná inteligence a zvláštní kouzlo jeho osobnosti přispěly k jeho rychlému sblížení se s českou kulturou a vědeckou společností. Byl členem a později předsedou akademického spolku Detvan. Ve svých článcích ostře vystupoval proti maďarizaci na Slovensku, ale kritizoval i slovenské politické dejatele pro pasivitu. Tady si začíná v plné míře uvědomovat potřebu úzké česko-slovenské spolupráce.

Po studiích odešel  do Paříže , kde pracoval jako asistent u astrofyzika J. Janssena, ředitele observatoře v Meudonu. Byl průkopníkem v metodách pro výzkum Slunce. Pozorování dělal na Mont Blancu, ve Španělsku, Turkestánu, Brazílii av Tichomoří. Za vědecké práce získal cenu Francouzské astronomické společnosti, Janssenovu a Wildeho cenu Francouzské akademie věd. Za vědecké a diplomatické úspěchy dostal od Francouzské vlády Rád rytíře Čestné legie. Roky  1915 – 1919  představují období jeho úspěšné a intenzivní diplomatické a vojenské činnosti. Jako francouzský občan (od r. 1912) se v r. 1915 dobrovolně přihlásil k letectví.

Během bojové činnosti upoutal na sebe pozornost odvahou, chladnokrevností a vynalézavostí. Jeho vědecké a pilotní schopnosti využil velitel francouzské armády maršál F. Foch, když ho pověřil organizací vojenské meteorologické služby. Jeho odvahu a vynikající služby ocenilo velení francouzské armády a udělilo mu Vojenský kříž. Jeho vojenská kariéra byla závratná. Za tři roky se stal z desátníku brigádní generál (r. 1918).

Během války cestou francouzských politiků a novinářů informoval veřejnost o těžkém položení Slováků v Uhersku. Politikům předestřel návrh na vytvoření svobodných států, které by vznikly rozpadem Rakousko-Uherska. Sehrál významnou roli při seznamování ostatních států Dohody a světové veřejnosti o vytvoření koncepce nové Evropy. Jelikož se ve Francii znal s lidmi z nejvyšších kruhů, uvedl do nich i TG Masaryka a Eduarda Beneše, s nimiž pak v únoru roku 1916 v Paříži založil Národní radu československou, vrcholný orgán česko – slovenského zahraničního odboje. Jejím předsedou se stal TG Masaryk, místopředsedou MR Štefánik a tajemníkem E. Beneš. Francouzská vláda, zejména zásluhou Štefánika, vydala Statut, který později doplnila Dekretem. Těmito dvěma dokumenty se oficiálně zřídila čs. armáda ve Francii. Již v roce. 1916 vyznačil ve svém zápisníku nové hranice Československa, Rumunska, Jugoslávie i Maďarska. Takto byly později i přijaty Trianonskou dohodou.
Velké a významné poslání vykonal  v Rusku , v souvislosti s realizací vojenských a politických záměrů čs. zahraničního odboje. S oficiálním pověřením Francie odešel v roce. 1916 spolu s generálem Janinem organizovat slovenské a české zajatce do čs. oddílů. Ty měly se souhlasem sloužit jako čs. armáda ve Francii. Po příchodu do Ruska dosáhl, že všechny organizace a spolky sdružující Slováky a Čechy budou podřízeny vedení čs. odboje v Paříži. V Rusku přijali Štefánika s velkou vážností, o čemž svědčí i vysoké vyznamenání Řádu Sv. Vladimira, které mu udělilo nejvyšší ruské velení.

V roce. 1918 po revoluci a v r. 1918 1919 se zase vrátil do Ruska na Sibiř, kde řešil problém čs. legii. Čs. vojska byla přesunuta do týla a za pomoci Japonska měla být přesunuta do vlasti. Za tuto činnost mu Francouzská vláda udělila Velitelský kříž Čestné legie.

 V roce 1916 Štefánik ve spolupráci s Francouzskou vojenskou misí v Rumunsku vymohl u rumunského krále souhlas s náborem zajatců do čs. armády. Vojáci byli převezeni do Francie a tvořili základ legií.

V roce 1917 byl Štefánik pověřen náročným projektem  v USA . Jednalo se o nábor dobrovolníků slovenského a českého původu. Setkal se s představiteli různých slovenských a českých spolků. Dosáhl shody v názorech týkajících se boje za osvobození i následné soužití ve společném čs. státě. Za jejich aktivní pomoci ao podpory francouzské diplomacie dosáhl u prezidenta Wilsona (20. 7. 1917) souhlasu s náborem av krátké době získal 3000 vojáků, kteří byli přesunuti do Francie jako součást legií. Získal pro věc rodícího se Československa mnohé významné osobnosti amerického politického života. FD Roosvelta. Slovenské spolky poskytly Národní radě československé významnou finanční pomoc pro její činnost.

První oficiální poslání Štefánika jménem NRČs byla mise  v Itálii . Jejím cílem bylo zlepšit vztahy mezi Itálií a Srbskem a dosáhnout souhlasu Itálie, aby se na jeho území mohly formovat čs. vojenské útvary. Štefánik rozvíjel diplomatické styky is Vatikánem, protože jeho vliv na mezinárodní politiku byl značný. Jednání s italskou vládou o organizaci čs. armády na jejím území začaly v únoru 1918 a diplomatický úspěch byl korunován podepsáním Smlouvy (21. 4. 1918) o konstituování právně a politicky samostatné čs. armády v Itálii. Smlouvu za Itálii podepsal ministerský předseda Orlando a za Národní radu československou MR Štefánik. Byla to vůbec první mezinárodní smlouva uzavřená jménem Československé republiky. Štefánik byl zakladatelem čs. diplomacie a byl vynikajícím diplomatem. V Římě, v přítomnosti evropské diplomacie byla definitivně uznána čs. armáda v zahraničí, která měla již 100 000 vojáků. Velitelem armády se stal gen. Janin, jeho zástupcem byl gen. Štefánik. Mezitím se utvořila vláda ČSR, ve které byl Štefánik ministrem války. Po vzniku ČSR řekl: „Tedy Češi a Slováci jsou konečně svobodní. Jsem spokojen sám se sebou. Mohl bych klidně zemřít.“

Po dlouhých letech strávených v zahraničí se v neděli  4. května 1919  z italského Galarate vypravil letecky k návratu do vlasti.

Milan Rastislav Štefánik  – osobnost, jejíž význam nespočívá pouze v rozhodujícím podíly na založení prvního svobodného společného státu Čechů a Slováků. Je i první ze svého národa, který obdivuhodnou diplomacií ovlivňoval evropskou politiku. S myšlenkami, názory a činy můžeme ho dnes vnímat jako prvního „Evropana“. Předpokládal, že nastane stav, který nazval „europeizace“, což mělo představovat harmonii národů v Evropě. Je třeba, abychom pochopili jeho nadčasovost ai dnes se hlásili ke Štefánikově evropské myšlence. Svůj osvobozený národ i rodnou zemi už neobjal živý – po pádu letadla tragicky zahynul nedaleko Bratislavy

Zvláště je třeba vyzvednout Štefánikova sebeobětování se jménem národa, mravní čistotu jeho záměrů i prostředků při překonávání překážek. Byla to osobnost navzdory křehkému zdraví silná, neobyčejně sugestivní, hluboce věřící, toužící po pravdě a poznání. Své etické, morální mravní krédo i lásku ke svému národu shrnul do tří slov: „Věřit – Milovat – Pracovat“ a on skutečně tak žil. V tomto je aktuálnost odkazu a velikost generála Milana Rastislava Štefánika.

ZDROJ:

https://mrstefanik.sk/milan-rastislav-stefanik-strucny-zivotopis/

VIDEO: Na Bradle si uctili pamiatku tragickej smrti M. R. Štefánika

Fico ve svém proslovu zdůraznil, že základní kámen mohyly na Bradle byl položen před 100 lety.

Na snímku předseda vlády SR Robert Fico (vlevo, SMER-SD) a Ľuboš Blaha (uprostřed, SMER-SD) během kladení věnců na vzpomínkové akci při příležitostí 105. výročí tragické smrti generála Milana Rastislava Štefánika na Mohyle Milana Rastislava Štefánika nad obcí Bradlem v okrese Myjava v sobotu 4. května 2024. Foto: TASR – Radovan Stoklasa

 

Brezová pod Bradlom 4. května (TASR) – Přeletem vrtulníků, hymnou Slovenské republiky, kladením věnců a více proslovy si v sobotu na Bradle uctili památku 105. výročí tragické smrti generála Milana Rastislava Štefánika. Petné vzpomínky u mohyly se zúčastnily stovky lidí, včetně předsedy vlády SR Roberta Fica (Směr-SD) a zvoleného prezidenta Petra Pellegriniho.

Fico ve svém proslovu zdůraznil, že základní kámen mohyly na Bradle byl položen před 100 lety. “ Naše politické slovenské moře je tak rozčeřené, že potřebujeme maják. Potřebujeme mohylu, o kterou se můžeme v těchto těžkých situacích opřít, nabírat zde sebevědomí ,“ zdůraznil. Poukázal na to, že iv době, kdy byl Štefánik v zahraničí, v myšlenkách měl stále Slovensko a společný stát s Českem. “ Oprávněně ho můžeme považovat za největšího Slováka všech dob ,“ podotkl Fico.

Foto: TASR – Radovan Stoklasa

Zvolený prezident Peter Pellegrini zaměřil pozornost na politický, vzdělanostní, strategický a diplomatický rozměr Štefánika. “ Odkaz Štefánika je jasný. Vždy si hrdě bránme a prosazujme náš národnostátní zájem tak, aby to nemusel za nás dělat někdo jiný. Protože jen tak si budujeme respekt a vážnost u partnerů ve světě ,“ řekl. Rozdělená společnost, bojující sama proti sobě, nemá podle Pellegriniho šanci držet krok se světem.

S proslovy vystoupili i místopředseda Národní rady SR Ľuboš Blaha (Směr-SD), velvyslanec České republiky na Slovensku Rudolf Jindrák, velvyslanec Francie Pascal Le Deunff a velvyslankyně Itálie Catherine Flumiani. Duchovní slovo přednesl generální biskup Evangelické církve augsburského vyznání na Slovensku Ivan Elko. Přítomné na začátku pietní vzpomínky přivítal primátor Brezové pod Bradlem Jaroslav Ciran.

Štefánik patří mezi nejvýraznější osobnosti slovenských dějin, byl významný diplomat, politik, státník, voják a také vědec, astronom a cestovatel. Byl jedním ze zakladatelů společného státu Čechů a Slováků.

Zemřel 4. května 1919 při tragické letecké nehodě při přistávání nedaleko Bratislavy. Spolu s italskými letci je pohřben na mohyle na vrchu Bradlo, která je národní kulturní památkou. Výročí úmrtí Štefánika je na Slovensku památným dnem.

ZDROJ:

https://www.teraz.sk/slovensko/na-bradle-si-uctili-pamiatku-tragickej-s/792669-clanok.html?utm_source=teraz&utm_medium=organic&utm_campaign=click&utm_content=.%253Barticle%253Bw%253BwIndex%253Btop

DĚKUJEME