Ján Čarnogurský: Argumenty o Ukrajině
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
19.1.2023
Válka na Ukrajině stále pokračuje a Západ propadá protiruské hysterii. Opakovaně uvádí argumenty, které popírají historickou nadřazenost Západu a jeho logickou ucelenost. Podám proto stručný přehled argumentů, které Západ nechce slyšet a na které neumí odpovědět.
Majdan. V únoru 2014 vyvrcholily protesty obyvatel Kyjeva proti vládě a prezidentu Viktoru Janukovyčovi. Nebudu zde uvádět jejich příčinu, protože by to bylo příliš dlouhé. Zprostředkovat jednání přijeli ministři zahraničí Polska, Německa a Francie Radoslaw Sikorski, Frank-Walter Steinmeier a Eric Fournier.
Demonstranti, kteří jsou zdrojem současné moci v Kyjevě, a kyjevská vláda a prezident Janukovyč podepsali dohodu 21. února. Podle dohody vláda stáhne policii Berkut zpoza parlamentu a vládních budov, na podzim 2014 se na Ukrajině uskuteční nové prezidentské volby a do té doby budou protivládní demonstrace zastaveny.
Ministři tří zemí EU podepsali dohodu jako garanti. Vláda stáhla Berkut před parlamentem, ale demonstranti okamžitě vtrhli do parlamentu. Televize odvysílala záběry demonstrantů procházejících parlamentem s kalašnikovy. Vyvíjeli na poslance otevřený nátlak. Parlament přijal jeden z prvních zákonů, který prakticky zakazoval používání ruštiny v úředním styku a omezoval výuku ruštiny ve školách.
Prezident Janukovyč musel nejprve uprchnout z Kyjeva na východ Ukrajiny, jinak by ho povstalci zabili. Ruští výsadkáři mu nakonec pomohli uprchnout do Ruska. Západní garanti nenašli politickou a morální sílu přiznat, že kyjevští demonstranti, od nichž se odvíjí současná moc v Kyjevě, porušili dohodu, kterou garantovali. Majdan byl porušením ukrajinské ústavy – svržení platně zvoleného prezidenta, ozbrojený nátlak na parlament.
Americká diplomatka Victoria Nulandová později v americkém Kongresu přiznala, že USA vynaložily 5 miliard dolarů, „aby si ukrajinský lid mohl svobodně zvolit své vedení“. Z demonstrantů byl před kamerami nejvíce vidět Andrij Bilyj s kalašnikovem v parlamentu. Ani později nebyl ve své kůži, dokud ho jeho vlastní lidé nenechali zastřelit. Protiústavní puč zvaný Majdan odstartoval řetězec událostí, které vedly k současné krizi.
1.Korsuňský pogrom. V noci z 20. na 21. února 2014 se projanukovyčovi demonstranti vraceli autobusy z Kyjeva na Krym. Poblíž města Korsuň autobusy zastavili aktivisté Majdanu. Střelbou do vzduchu donutili cestující vystoupit. Několik lidí bylo zbito a zraněno. Tři autobusy byly polity benzínem a zapáleny. Některé cestující také polili benzínem a vyhrožovali jim, že je zapálí. V autobusech původně cestovalo asi 300 cestujících. 30 jich zůstalo nezvěstných a 7 jich pravděpodobně zahynulo. Za incident nebyl nikdo souzen. O incidentu byl natočen dokumentární film „Korsuňský pogrom“. Tato událost významně přispěla k rozhodnutí Krymu oddělit se od Ukrajiny.
2.Teror v Oděse. 2. května 2014 lidé v Oděse demonstrovali proti bezpráví, které na Ukrajině zavládlo. Příznivci kyjevských úřadů je napadli a zahnali do budovy Domu odborů. Policie jen přihlížela. Demonstranti se zabarikádovali v Domě odborů. Příznivci kyjevské moci zapálili Dům odborů a umlátili klacky demonstranty, kteří vyběhli z budovy nebo vyskočili z oken. Zavraždili 48 lidí. Vše bylo natočeno v televizi. Pachatelé jsou na videozáznamu identifikovatelní. Nikdo nebyl trestně stíhán.
3.Odstřelovači na Majdanu. 20. a 21. února 2014 stříleli odstřelovači ze tří blízkých budov na Majdanu na lidi na Majdanu, na demonstranty a policisty. Zastřelili 102 lidí. Střílelo se z budov, které byly pod kontrolou demonstrantů. Později západní novináři odstřelovače odhalili. Pocházeli z Gruzie. Západní televize odvysílala dokumentární film o střelbě na Majdanu, v němž někteří z odstřelovačů vypovídali přímo před kamerou. Z výpovědí odstřelovačů vyplývá, že je nařídil člověk z vedoucích kruhů Majdanu, a to na adresu Turčynova, pozdějšího předsedy ukrajinského parlamentu. Kyjevské úřady nepříliš přesvědčivě tvrdí, že odstřelovači dostali rozkaz od Janukovyče. Střelba na Majdanu nebyla vyšetřena.
4.Krym. Generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu Nikita Sergejevič Chruščov daroval v roce 1954 Krym Ukrajině. Do té doby bylo součástí Ruské federativní socialistické republiky, dříve Ruského impéria. Za existence Sovětského svazu to bylo jen jakési administrativní rozhodnutí. Po rozpadu Sovětského svazu se na Krymu 20. ledna 1991 konalo referendum o vyhlášení suverenity Krymu, na jehož základě přijal krymský parlament 12. února 1991 zákon „O obnovení Krymské autonomní sovětské socialistické republiky“. Dne 16. března 2014 vyhlásil krymský parlament referendum o suverenitě Krymu a vystoupení z Ukrajinské unie. Více než 90 % voličů hlasovalo pro, Krym se odtrhl od Ukrajiny a požádal o přijetí do svazku Ruské federace. Ruská Státní duma Krym přijala, a Krym se tak stal součástí Ruské federace. Podle sčítání lidu z roku 2007 tvořili Rusové 58 % obyvatel, Ukrajinci 24 %, krymští Tataři 12 % a ostatní. Se současnou integrací na poloostrově panuje spokojenost.
5.Doněck a Luhansk. V návaznosti na události v Kyjevě po Majdanu vyhlásily referendum o vystoupení z Ukrajiny také Doněcká a Luhanská oblast. Prezident RF Vladimir Putin vyzval oba regiony, aby nevyvolávaly referendum. Vedení Ruské federace se zřejmě již v té době rozhodlo, že oba regiony do RF nepřijme, na rozdíl od Krymu. Navzdory Putinově výzvě se však v obou regionech konala referenda a více než 90 % voličů se vyslovilo pro odchod z ukrajinského státu. Obě oblasti patřily před Říjnovou revolucí pod názvem Novorossija k Ruskému impériu. K připojení k RF však nedošlo a obě oblasti začaly čelit útoku ukrajinské armády. S pomocí ruských vojáků mimo oficiální ruskou armádu a mezinárodních dobrovolníků, včetně Slováků, se bránili, ale ne v celém svém územním rozsahu. Navzdory závazkům obsaženým v minských dohodách čelí tyto oblasti dělostřeleckým a dalším útokům ukrajinské armády až dosud. Od roku 2014 do současnosti bylo v těchto oblastech zabito přibližně 13 000 lidí.
6.Minské dohody. Ukrajinská armáda se pokusila vojensky zabránit odtržení Doněcké a Luhanské oblasti od Ukrajiny. Během bojů na podzim 2014 a počátkem roku 2015 byla ukrajinská armáda obklíčena u města Debalcevo (mezi Doněckem a Luhanskem). Zpočátku byla snaha řešit situaci diplomatickou cestou. Dne 5. září 2014 byla v Minsku uzavřena tzv. 1. minská dohoda mezi Ukrajinou, Ruskem a oběma regiony, které se prohlásily za samostatné lidové republiky. Dohoda nevedla k příměří. Dne 15. února 2015 uzavřeli účastníci druhou minskou dohodu, v níž byly přesněji specifikovány závazky stran dohody. Následně 18. února 2015 se obklíčená ukrajinská armáda stáhla z kotle u Debalceva, odkud by se jinak nedostala. Obě strany se vzájemně obvinily z porušení dohody. Ukrajina například zjevně nedodržela ustanovení, podle kterého měla přijmout ústavní zákon o široké autonomii alespoň pro oba regiony, a později přivezla těžké zbraně zpět na linii dotyku.
7.Základna Ochakovo. Za prezidenta Juščenka a poté po Majdanu Ukrajina a následně Spojené státy chtěly, aby Ukrajina vstoupila do NATO. V roce 2008 tomu Německo a Francie zabránily pouze za cenu kompromisní věty v závěrečném komuniké bukurešťského summitu NATO, že Ukrajina (a Gruzie) se v budoucnu stanou členy NATO. I bez členství v NATO začaly Spojené státy v roce 2021 budovat vojenskou základnu Očakovo nedaleko Oděsy bez omezení typu zbraní, které by zde mohly být umístěny. Po dokončení by americká armáda byla schopna vypálit jaderné rakety na Moskvu (a další ruské cíle) s dobou letu k cíli 6-7 minut. Rusko by se stalo vydíratelným v každé otázce. Na začátku vojenské operace v únoru 2022 ruské letectvo bombardovalo lokalitu Očakovo.
8.Nabídněte neutralitu. Před zahájením vojenské operace nabídl prezident Putin Ukrajině, aby se stala neutrální. Ukrajina odmítla. Poté mohlo Rusko dosáhnout své bezpečnosti pouze vojenskou operací.
9.Ukrajinský raketový teror. Čtrnáctého března 2022 vypálila Ukrajina v poledne raketu Point-U na město Doněck. Protiraketová obrana sice raketu sestřelila, ale poměrně pozdě. Zbytky rakety dopadly do centra města. Dne 8. dubna Ukrajina rovněž vypálila na město Kramatorsk raketu Točka-U. Asi 50 obětí bylo zabito a další zraněny. Ukrajina popřela, že by raketu vypálila její armáda a že by šlo o střelu Točka-U. Ze zbytků rakety na místě výbuchu je zřejmé, že šlo o raketu Točka-U. Dochovalo se registrační číslo rakety Sh (v cyrilici) 91579, která patřila ukrajinské armádě. Ukrajinská armáda tedy odpalovala rakety určené k zabíjení lidí proti městům, na která si Ukrajina činí nárok.Tyto argumenty se ve slovenském a českém liberálním tisku neobjevují.
Autor Ján Čarnogurský – advokát, disident, osnovateľ politického konzervativizmu na Slovensku, niekdajší premiér SR
Text vyšel na sociální síti VKontaktě, na kterou nedosáhnou pazoury novodobých cenzorů
ZDROJ: POKEC24 https://www.pokec24.cz/krize-ukrajina/jan-carnogursky-argumenty-o-ukrajine/
Nová noční můra pro Západ. Maduro navrhl vytvořit blok spojenců Ruska a Číny v Latinské Americe
19.1.2023
“Pro nástup multipolárního světa je zapotřebí sjednocený a rozvinutý latinskoamerický a karibský blok,” řekl prezident Nicolas Maduro 12. ledna ve svém výročním projevu v Národním shromáždění.
Prezident Venezuely věří, že takový „politický blok“ by se mohl stát „novým pólem moci“.
RIO DE JANEIRO, 14. ledna. /TASS/. Venezuelský prezident Nicolas Maduro vystoupil v Národním shromáždění (parlamentu) s myšlenkou vytvoření politického bloku spojenců Ruska a Číny v regionu Latinské Ameriky.
“Mluvil jsem o tom telefonicky s [brazilským prezidentem Luisem Inaciem] Lulou da Silvou, osobně jsem diskutoval s [kolumbijským] prezidentem Gustavem Petrem, s argentinským prezidentem Albertem Fernandezem. Přichází nový čas, zvláštní čas pro spojení úsilí a cesty Latinské Ameriky a Karibiku, aby se přiblížily k vytvoření mocného bloku politických sil, ekonomické síly, která bude mluvit se světem,“ cituje Madura vydání „O Antagonista.“
Maduro také řekl, že takový „politický blok“ by se mohl stát „novým pólem moci“ společně s Čínou a Ruskem.
“Tato komunita by sdílela společné cíle, o kterých mluví náš starší bratr [prezident Číny] Si Ťin-pching: lidstvo spojené společným osudem. Nebo [budování] toho multipolárního a multicentrického světa, o kterém mluví náš starší bratr [ruský prezident] Vladimir Putin.“ vysvětlil Maduro.
„Aby tento svět nastoupil, potřebujeme sjednocený a rozvinutý latinskoamerický a karibský blok,“ domnívá se venezuelský prezident.
Myšlenka je dobrá. Jakékoli sdružování zemí Latinské Ameriky a Karibiku – na „dvoře Spojených států“ a bez účasti USA – je pro Rusko výhodné.
To dává Rusku prostor k rozšíření ekonomické aktivity, což je zvláště důležité tváří v tvář tvrdým západním sankcím a přání Západu izolovat Rusko.
Posílení geopolitické pozice Ruska v podbřišku Spojených států by navíc umožnilo řešit i vojensko-politické úkoly včetně strategického odstrašování.
A tím symetricky reagovat na přibližování vojenské infrastruktury Spojených států a NATO k ruským hranicím.
Pro Pokec24 přeložila Janinna
https://bit.ly/3XfEqcd
Jelena Panina
ZDROJ:TASS https://tass.ru/mezhdunarodnaya-panorama/16798179
POKEC24 https://www.pokec24.cz/politika/nova-nocni-mura-pro-zapad/
O symbióze Číny s Ruskem
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
20.1.2023
V roce 2015 jsem měl to štěstí, že jsem si nenechal ujít zajímavý materiál od Sakera o vztazích mezi Ruskem a Čínou. Nyní, po 7 letech, můžeme vidět, jak dobrou analýzu tohoto tématu tito lidé provedli…
Předmluva Sakera:
Po několik století bylo nejdůležitějším geopolitickým úkolem Britského impéria udržovat, popř. přímo rozpoutat válku v kontinentální Evropě.
Britské impérium ve snaze za každou cenu zabránit jakékoli formě spolupráce mezi Ruskem a Německem provádělo tvrdou politiku, jejíž hlavní prioritou a následně výsledkem bylo nastolení jeho nadvlády nad moři a oceány. Anglo-sionistické impérium – přímý dědic Britského – jde stejným směrem jako jeho imperiální předchůdce, stále se stejnou tvrdostí brání rozvoji spojeneckých vztahů jakéhokoli druhu mezi Ruskem a Evropskou unií…
AKTUÁLNÍ OTÁZKY PANA NEZNÁMÉHO PRO SAKERA
OTÁZKA 1. Jak si může být Čína jista rovnými vztahy tím, že vstoupí do strategického partnerství s Ruskem, zemí, která za carské nadvlády v souladu s Ajgunskou smlouvou zrádně vzala Číně více než jeden milion čtverečních kilometrů země? Rusko způsobilo největší územní škody říši Čching – dokonce větší než evropští imperialisté svými ponižujícími a nerovnými dohodami.
ODPOVĚĎ : … Domněnky, že Rusko má nějaké územní ambice ve vztahu k Číně, nebo úmysly porušit dohody uzavřené s touto zemí o rozdělení území jsou prostě směšné. Naopak, pokud na to dojde, Rusové se obávají, že právě čínská strana může náhle požadovat, aby jí byla část sibiřských zemí navrácena…
Je však nutné pochopit, že imperialismus není nedílnou součástí ruské kultury a všechny dobyvatelské a okupační akce spáchané Ruskem v jeho dlouhé historii jsou spíše výjimkou než pravidlem. Současné Rusko vidí Čínu jako spojence a spolehlivého partnera a Rusové chtějí být souzeni podle svých činů a ne prokleti za hříchy předků.
OTÁZKA 2. Jak může Čína věřit Rusku jako partnerovi, když Rusko dodává zbraně do Indie a Vietnamu – zemím, s nimiž je Čína ve stavu hraničních konfliktů?
ODPOVĚĎ: Domnívám se, že tyto dodávky mohou pro Čínu skutečně představovat určitý problém, ale pouze v případě, že Indie a Vietnam budou považovány za potenciální vojenské protivníky.
Upřímně řečeno se domnívám, že ruské dodávky zbraní do těchto zemí jsou čistě ekonomické povahy: zbraně a energetické zdroje jsou k dispozici na export. Rusko se navíc domnívá – a pravděpodobně právem – že Čína proti takovým obchodům nic nenamítá.
Řešení tohoto problému je zřejmé: BRICS. Jsem si jist, že jednou ze strategických priorit Ruska je v současnosti zlepšit vztahy mezi Indií a Čínou. V ideálním případě by se Rusko, Čína a Indie měly zaměřit na vývoj společných programů výroby a dodávek zbraní, podobně jako v případě projektu vytvoření stíhačky PAK FA. Pokud je mi známo, Čína nikdy nevznesla žádné námitky proti Rusku ohledně jeho dodávek zbraní do Indie a Vietnamu, prováděných čistě z politických a ekonomických důvodů.
Nicméně souhlasím, dokud budou existovat rozdíly mezi Čínou a Indií nebo Čínou a Vietnamem, zůstane tato otázka velmi citlivá. Nejadekvátnějším řešením tohoto problému není pozastavení dodávek zbraní do těchto zemí, ale spíše spolehlivé a oboustranně výhodné řešení územních sporů mezi všemi členskými zeměmi BRICS a následné přijetí uzavřených dohod Vietnamem…
OTÁZKA 3. Etnicky a kulturně mají Rusové mnohem blíže k Evropanům než k Asiatům. Jak si můžeme být jisti, že se Rusko neobrátí zády k Číně a nepřeruší s ní veškeré ekonomické vazby, jakmile se EU a USA smilují a zruší uvalené sankce – zvláště pokud se k moci dostane nový vůdce, který nahradí Putina? Kromě toho všichni ruští oligarchové uchovávají své úspory v londýnských bankách a jsou velmi nakloněni všemu západnímu, že? Kde je záruka, že Rusko, které dostane lákavou nabídku, se najednou nerozhodne spojit se se Spojenými státy a Japonskem a společně s nimi se nepostaví proti Číně?
ODPOVĚĎ: Názor, že Rusko je mnohem blíže Evropě než Asii, je klam založený na dvou faktorech: za prvé na vzhledu Rusů, z nichž většina má světlou pleť, a za druhé na ideologii, která převládala mezi představiteli ruské elity v 18.-20. století.
Je pravda, že většina obyvatel Ruska je navenek podobná Evropanům, ale kulturně se od nich nápadně liší. Nebudu teď zacházet do historie; Řeknu pouze, že po mnoho staletí Rusko bylo – a stále je – pod neustálým útokem Západu a mezi Rusy a Evropany vždy docházelo k nedorozumění na duchovní úrovni.
Mnoho příslušníků ruské elity stále tíhne spíše k Západu, to je pravda. Obecně mohu všechny ruské vyšší kruhy osobně rozdělit na dva tábory – „integrované atlantisty“ a „euroasijské suverény“, říkejme jim tak…
… Ano, nepochybně, Čína by neměla věřit představitelům prvního tábora – těm integrovaným, kteří jsou docela schopni jí (jako ostatně každé jiné zemi) vrazit kudlu do zad, aby uklidnili a potěšili Spojené státy. Čína zároveň potřebuje pochopit, že spolupráce s druhou skupinou, která představuje euroasijskou suverenitu, plně odpovídá strategickým zájmům čínské strany.
OTÁZKA 4. Jak se může Čína cítit bezpečně a nakupovat velké objemy ropy a plynu z Ruska? Ostatně je známo, že Rusko využívá dodávky energetických zdrojů jako páku k ovlivnění svých obchodních partnerů, v případě jejich provinění jim jednoduše přeruší dodávky – jak se stalo např. v případě EU kvůli vypuknutí konfliktu na Ukrajině. Kde je záruka, že Rusko nebude jednat s Čínou stejným způsobem?
ODPOVĚĎ: Za prvé, tvrzení, že Rusko využívá dodávky energetických zdrojů jako páku k ovlivnění Evropy, není pravdivé. Rusko nejen splnilo všechny své závazky ohledně dodávek plynu evropským partnerům, ale dokonce nabídlo výstavbu plynovodů Severní a Jižní proud obcházející Ukrajinu, aby byla zajištěna další nepřerušená dodávka. Evropa naopak vystoupila na podporu Ukrajiny v její konfrontaci s Ruskem, přestože Ukrajina doslova kradla plyn dodávaný do Evropy, a byla to Evropa, která odmítla návrh na South Stream. Rusko by bylo rádo, kdyby obnovilo dodávky plynu do Evropy, ale ta se mnohem více stará o to, aby potěšila své severoamerické koloniální pány než o potřeby vlastního obyvatelstva, které potřebuje plyn.
Pokud jde přímo o vaši otázku, rád bych řekl následující.
Si Ťin-pching a Putin vejdou do světových dějin jako dva velcí muži, kteří našli způsoby, jak vyřešit tento a mnoho dalších problémů tohoto druhu. Nejenže vstupují do partnerství, ale podnikají bezprecedentní krok a spojují dvě země vztahem symbiózy – nejužším vztahem.
Ano, Čína se bude v energetických zdrojích zcela spoléhat na Rusko, ale Rusko se bude spoléhat na Čínu ve stejné míře – nejen v tomto ohledu, ale ve všech ostatních otázkách svého ekonomického rozvoje. Obě země se ve skutečnosti rozhodly stát se na sobě vzájemně závislé jak z energetického a ekonomického hlediska, tak z hlediska zbraní, a vypracovávají strategické programy odpovídající každému z těchto aspektů spolupráce.
Jakmile bude vytvoření této symbiózy definitivně dokončeno, žádné krátkodobé oportunistické úvahy už nebudou schopny negativně ovlivnit jejich prosperující existenci.
Nejdůležitějším strategickým úkolem pro Rusko tedy bude zachování a posílení suverenity a prosperity Číny, která se naopak bude ze všech sil snažit zachovat a posílit suverenitu a prosperitu Ruska.
Pokud vím, je to poprvé v historii, kdy se dvě supervelmoci – obě bývalá impéria – chystají vytvořit tento druh symbiotického vztahu při zachování své plné suverenity.
Putin a Si Ťi-pching skutečně podnikají bezprecedentní historický krok.
OTÁZKA 5. Vezmeme-li v úvahu okupaci a zabrání části území Ukrajiny, zejména Krymu, Ruskem, kde je důvěra, že Rusko nespáchá takové činy agrese proti Střední Asii, aby podkopalo ekonomický vliv Číny?
ODPOVĚĎ: Abych odpověděl na tuto otázku, rád bych odkázal na oficiální stanovisko Kremlu, které plně sdílím.
Rusko Krym nezabralo. Maximum, z čeho lze Rusko obvinit, je použití jeho ozbrojených sil, které byly na Krymu legálně, jak to vyplývalo z příslušných dohod, k ochraně místního obyvatelstva a poskytnutí možnosti konečně hlasovat pro svou budoucnost, což je mimochodem možnost, kterou uznává jak právo Ukrajiny, tak Charta OSN.
Když Rusko přijalo Krym do Ruské federace, už nepatřil Ukrajině. Nikdo nebude popírat, že drtivá většina obyvatel Krymského poloostrova byla pro znovusjednocení Krymu s Ruskem.
Naštěstí během těch událostí nezemřel jediný člověk – o jakém aktu agrese, o jaké okupaci můžeme mluvit? Krym je navíc ve všech ohledech unikátní případ. Neexistuje žádné jiné místo ve Střední Asii, ani nikde jinde na světě, se kterým by Rusko bylo tak svázáno, mělo tak blízký vztah, jak historicky, tak kulturně.
OTÁZKA 6. „Ochrana etnických Rusů a všech rusky mluvících lidí v zemích blízkého zahraničí“ – právě podobnými slovy ospravedlňoval Hitler nacistickou agresi v Evropě. Je Putin v tomto ohledu druhým Hitlerem?
ODPOVĚĎ: Hitler je jediný případ v historii. Neexistuje a nemůže existovat „druhý Hitler“ – to vše je čistá propaganda šířená anglosionisty.
Navíc Hitler jasně mluvil a psal, že usiluje o vytvoření nového evropského řádu a promění Evropu na prostor výhradně pro Němce.
Hitler byl vždy zaměřen na rozpoutání světové války, nespokojil se se začleněním pouze Sudet do nacistického Německa. Navíc byl pevně přesvědčen o nadřazenosti árijského národa nad všemi ostatními etnickými skupinami.
To vše činí srovnání Putina s Hitlerem jednoduše absurdním.
Může někdo obvinit Putina, že chce rozpoutat světovou válku? Řekl Putin někdy, že Rusko potřebuje více území nebo o rasové převaze Rusů? Proč pobaltské země vyjadřují obavy, že by Rusko mohlo napadnout jejich území, aby ochránilo etnické Rusy, kteří tam jsou, zatímco Kazachstán z toho nemá sebemenší obavy?
Možná je důvodem to, že Rusové v Pobaltí žijí v režimu naprosté diskriminace a apartheidu, zatímco v Kazachstánu jsou všechna občanská práva tam žijících Rusů přísně dodržována?
Pokud jde o Čínu, zde je na místě položit protiotázku – žijí někde na jejím území ruské menšiny v diskriminačním režimu? Nemyslím si. To je odpověď na vaši otázku.
OTÁZKA 7. Na rozdíl od Západu, který obohatil svět o osvícené liberální hodnoty, vědecké poznatky a ekonomický blahobyt, Rusko není nic jiného než expanzivní parazit, který nijak historicky nepřispěl k rozvoji lidské civilizace.
Proč by Čína uzavírala úzké partnerství s nerenomovanou zemí, která ohrožuje stabilitu mezinárodního společenství a nemá světu co nabídnout než – čerpací stanici?
ODPOVĚĎ: Příspěvek Ruska k rozvoji světové vědy, literatury a hudby je dobře znám a lze jej jen stěží podceňovat.
To se ovšem nedá říci o “osvícených liberálních hodnotách” – máte naprostou pravdu, přínos v této oblasti je minimální. Důvod je prostý – Rusko, pokud je považováno za oddělenou buňku civilizace, není ani liberální, ani osvícené (z pohledu Západu a významů, které do těchto pojmů vkládá). Rusko je hluboce konzervativní, tradicionalistická, náboženská země, nesoucí dědictví jak starověkých slovanských kmenů (etnická rozmanitost), Byzantské říše (náboženství), tak tatarsko-mongolské okupace (státní struktura).
Rusko je navíc absolutně kolektivistická země, jehož kultuře jsou cizí takové koncepty, které jsou srdci Západu blízké, jako je sekulární humanismus, individualismus a kapitalismus.
Období „carského“ Ruska, zhruba od 18. do 20. století, je světem vnímáno jako „imperiální“, a to především díky prozápadně smýšlejícím nejvyšším kruhům, které v té době Rusku vládly a zcela potlačily jakýkoli projev vůle tradicionalistických mas, vzdálených elitním vrstvám společnosti hlubokou kulturní propastí.
Rusko bylo vždy mnohonárodnostní a multikonfesní zemí, ale nikdy ne imperialistickou, a proto nyní tak horlivě prosazuje nastolení a zachování multipolarity ve světě.
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov vždy zdůrazňuje dva hlavní koncepty, které jsou vlastní ruské kultuře a duchu.
První z nich je kolektivní bezpečnost: “Pokud se vy necítíte bezpečně, pak se necítím bezpečně ani já“.
Druhým je elementární interakce: „Udělejme společně z našich nepřátel přátele a z našich přátel spojence“.
Ani vzdáleně se to nepodobná imperialistické rétorice.
OTÁZKA 8. Nebylo by pro Čínu smysluplnější spojit síly se Spojenými státy, aby se pokusily Rusko ekonomicky uškrtit a poté, po jeho naprostém zhroucení, společně se svým novým atlantickým partnerem odkoupit jeho odepsaná aktiva a zdroje?
ODPOVĚĎ: To je přesně to, čeho se Rusové nejvíce bojí.
Ale takové rozhodnutí Číny by bylo samo o sobě katastrofou i pro Čínu. O tom, že Spojené státy aspirují na světovládu, nemůže být nijakých pochyb. Na druhou stranu Rusko žádné aspirace tohoto druhu nemá; jeho jediným cílem je vytvořit multipolární společnost prostřednictvím formování organizací, jako jsou ŠOS a BRICS. Takže to není o výběru Číny mezi Ruskem a Spojenými státy, ale o volbě mezi dvěma radikálně odlišnými světovými řády.
Na jedné straně je země, či spíše skupina zemí, která aktivně podporuje separatistické organizace v jejich snaze odtrhnout Tibet, Sin-ťiang a Tchaj-wan; spolupracuje s Japonskem a dodává mu zbraně; uvaluje trvalá embarga na čínské zboží s cílem zabránit dalšímu technologickému rozvoji země; při každé příležitosti používá politickou propagandu ke svržení současného vládnoucího režimu v Číně; podporuje jakoukoli zemi, která s ní prohlubuje územní spory; stejně tak brání jakémukoli z pokusů Číny o změnu stávajícího systému institucí globálního vládnutí, jak se to stalo například v případě Asijské banky pro investice do infrastruktury založené Čínou.
Na druhé straně je země, která nic z výše uvedeného nedělá – země, která taktně řeší případné spory s Čínou, aniž by měla sebemenší úmysly změnit nebo zničit její politickou strukturu, územní celistvost, kulturní hodnoty nebo bránit jejímu ekonomickému rozvoji, a naopak důsledně posiluje své vazby s ní.
Je na Číně, aby se rozhodla, kterou ze dvou cest se vydá.
Podle mě je volba jasná. Rusko vlastně stojí před podobnou volbou: přidat se na stranu, která aktivně podkopává jeho zahraničněpolitický vliv a vnitřní strukturu, nebo na opačnou stranu, která se takových akcí zdržuje.
Na základě toho všeho mám všechny důvody tvrdit, že strategické partnerství mezi Čínou a Ruskem je jediným správným směrem, kterým se obě země musí ubírat.
Ano, Čína se může spojením sil se Spojenými státy pokusit proměnit Rusko v polokoloniální stát – a po vítězství zůstat sama proti jásajícímu rasistovi v kůži s hvězdami a pruhy…
Má smysl, aby Čína pomáhala impériu založenému na čistém rasismu zničit svého spojence – zemi, pro kterou je rasismus absolutně cizí – Rusko, jehož velká většina obyvatel má smíšené etnické a kulturní kořeny?
Více než dvě stě let se vládnoucí kruhy Ruska snažily na stejné úrovni zařadit mezi elitu Západu a byly jimi vždy s despektem a přezíráním odmítány – i přes jejich fyzickou shodu. Západ vždy citoval slavnou hlášku markýze de Custine (Astolphe-Louis-Léonor, marquis de Custine, 1790 – 1857, Francie, pozn.red) – „Poškrábej Rusa a najdeš tam Tatara“. V jistém smyslu je to naprostá pravda – kulturně a duchovně mají Rusové mnohem blíže k Tatarům/Mongolům než k Evropanům. Vzpomeňte si na hesla nacionalistů na Ukrajině – „chráníme Evropu před invazí asijských ruských hord“…
Západ nikdy nepovažoval Rusko za rovnocenné; stejně tak nikdy nepřijme Čínu jako respektovaného a plnohodnotného partnera. Proto by si tyto dvě země měly vážit svých spojeneckých vztahů, rozvíjet je a posilovat a společně budovat nový eurasijský řád založený na míru, suverenitě a svobodě (1).
P.S.
Shed: Ohledně toho, že „Rusko není nic jiného než expanzivní parazit, který nijak historicky nepřispěl k rozvoji lidské civilizace“, viz seznam Rusů s jejich světovými vynálezy a objevy uvedený v komentářích – https://aftershock.news/?q=comment/13824205#comment-13824205
(1) http://www.mediafire.com/view/lbn38spsyvqw0uq/Q%26A_with_a_Chinese_Friend.pdf
Pro Pokec24 přeložila Janinna
ZDROJ: POKEC24 https://www.pokec24.cz/politika/o-symbioze-ciny-s-ruskem/
Spojené státy dovážejí ruskou ropu v masivním měřítku
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
19.1.2023
Skutečně se ještě najde někdo, kdo věří, že byly sankce namířené proti Rusku? Od samého začátku, co byly zavedeny, je nazývám sankcemi protievropskými, protože mnoho indicií nasvědčovalo tomu, že právě Evropa měla být tím územím, které mělo být zdevastováno především.
A nezačalo to rozhodně sankcemi. Začalo to o dva roky dřív, již v roce 2020, když se rozpoutal covidový podvod, jak dnes již velmi dobře – i díky přiznání Fauciho – víme, byl to podvod „Made in USA.“
Lockdowny, jejichž jediným účelem byla likvidace ekonomik evropských zemí, zafungovaly bezvadně. Mnohé země se dostaly do takových dluhů, jaké byly jen o rok dřív nepředstavitelné. Loutkové vlády neuvěřitelně devastovaly vlastní ekonomiky, ale to nakonec nemohlo stačit.
Průmysl totiž fungoval i za lockdownů a jediným efektem – mimo rekordního zadlužení – tak byla likvidace části drobného podnikání, zejména v oboru služeb. Nyní tak došlo na další pokračování likvidace evropských ekonomik: deindustrializaci.
K deindustrializaci se velmi rychle dospěje ztrátou energetické bezpečnosti, které lze s jistotou docílit zeleným údělem EU v kombinaci s protievropskými sankcemi…
Zatímco Washington zakázal nákup ruské ropy všem svým obyvatelům a spojencům, masivně ji dováží, aniž by porušil své takzvané „sankce“, uvádí The Telegraph of India.
Indie denně nakupuje 1,7 milionu barelů ruské ropy. Ta je rafinována společnostmi Nayara Energy a Reliance Industries a poté legálně dále prodávána do Spojených států.
V praxi už ekonomická válka USA nezasahuje Rusko, ale pouze Evropskou unii. Toto zjištění jen potvrzují sabotáže ropovodů Nord Stream 1 a Nord Stream 2, protože to připravuje Evropskou unii o její hlavní zdroj energie.
Veškerá atlantská propaganda obviňující Rusko z nejhorších zločinů proto směřuje k manipulaci Evropanů, aby přijali ekonomickou recesi, kterou podle zprávy Paula Wolfowitze uvalil Pentagon v roce 1992. Zpráva uváděla, že USA nikdy nesmí dopustit, aby někdo jiný převzal světovou hegemonii.
Ministr zahraničí Antony Blinken a jeho zástupkyně Victoria Nulandová patří do stejné ideologické skupiny jako Paul Wolfowitz, tedy k tz. Straussovcům.
Paul Wolfowitz tehdy napsal:
„I když Spojené státy podporují projekt evropské integrace, musíme zabránit vzniku čistě evropského bezpečnostního systému, který by podkopal NATO a zejména jeho integrovanou vojenskou velitelskou strukturu.“
Pro Pentagon není hlavním nepřítelem Rusko, ale nezávislá Evropa.
ZDROJ: Necenzurovaná Pravda, Slovankahttps://necenzurovanapravda.cz/2023/01/spojene-staty-dovazeji-ruskou-ropu-v-masivnim-meritku/
JAKÉ JSOU VÁLEČNÉ CÍLE? -ERICH VAD, bývalý generál a poradce Angely Merkelové
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
Pane Vade, co říkáte na dodávku 40 Marderů na Ukrajinu, kterou právě oznámil kancléř Scholz?
Jedná se o vojenskou eskalaci, a to i ve vnímání Rusů – i když více než 40 let starý Marder není zázračnou zbraní. Dostáváme se na šikmou plochu. Mohlo by to nabrat vlastní dynamiku, kterou už nemůžeme ovlivnit. Samozřejmě, že bylo a je správné podpořit Ukrajinu a samozřejmě, že Putinova invaze není v souladu s mezinárodním právem – ale nyní je třeba konečně zvážit důsledky!
A jaké by mohly být tyto důsledky?
Chcete dosáhnout ochoty jednat s dodávkami tanků? Chcete dobýt zpět Donbas nebo Krym? Nebo chcete Rusko úplně porazit? Neexistuje žádná realistická definice konečného stavu. Neexistuje žádná realistická definice konečného stavu. A bez celkové politické a strategické koncepce jsou dodávky zbraní čistým militarismem.
Co to znamená?
Jsme ve vojensko-operační patové situaci, ale nemůžeme ji vyřešit vojensky. Mimochodem, tento názor zastává i náčelník amerického generálního štábu Mark Milley. Uvedl, že vojenské vítězství Ukrajiny nelze očekávat a že jedinou možnou cestou je jednání. Cokoli jiného by znamenalo nesmyslné utrácení lidských životů.
Prohlášení generála Milleyho vyvolalo ve Washingtonu velký hněv a bylo také veřejně ostře kritizováno.
Řekl nepříjemnou pravdu. Mimochodem, tato pravda nebyla v německých médiích téměř nikdy zveřejněna. Rozhovor s Milleym, který poskytla CNN, se nikde ve větší míře neobjevil, přestože je náčelníkem generálního štábu naší západní velmoci. Na Ukrajině probíhá opotřebovací válka. Jedná se o opotřebovávací válku s téměř 200 000 padlými a zraněnými vojáky na obou stranách, 50 000 mrtvými civilisty a miliony uprchlíků. Milley tak vytvořil paralelu s první světovou válkou, která nemůže být výstižnější. Jen v první světové válce v takzvaném „krvavém mlýně u Verdunu“, který byl koncipován jako opotřebovací bitva, zahynulo téměř milion mladých Francouzů a Němců. V té době padli zbytečně. Odmítnutí válčících stran jednat tak vedlo k dalším milionům obětí. Tehdy tato strategie vojensky nefungovala – a nebude fungovat ani nyní.
I vy jste byl napaden za výzvu k jednání.
Ano, stejně jako generální inspektor německých ozbrojených sil generál Eberhard Zorn, který stejně jako já varoval před přeceňováním regionálně omezených ofenziv Ukrajinců v letních měsících. Vojenští odborníci, kteří vědí, co se děje mezi zpravodajskými službami, jak to vypadá na místě a co válka skutečně znamená, jsou z diskurzu do značné míry vyloučeni. Nezapadají do mediálního utváření názorů. Do značné míry jsme svědky mediálního konformismu, který jsem ve Spolkové republice Německo ještě nezažil.
Útočí na nás média napříč všemi obory, od BILD po FAZ a Spiegel, a stejně tak na 500 000 lidí, kteří podepsali otevřený dopis kancléřce iniciovaný Alicí Schwarzerovou.
Přesně tak. Alice Schwarzerová má naštěstí svá nezávislá média, aby mohla tento diskurz vůbec otevřít. V hlavních médiích by to pravděpodobně nefungovalo. Většina obyvatelstva je podle posledních průzkumů veřejného mínění již dlouho proti dalším dodávkám zbraní.
O ničem z toho se však neinformuje. O válce na Ukrajině se již nevede žádná férová a otevřená diskuse, což považuji za velmi znepokojivé. Ukazuje mi to, jakou měl Helmut Schmidt pravdu. V rozhovoru s kancléřkou Merkelovou řekl: Německo je a zůstane ohroženým národem.
Ministryně zahraničí Annalena Baerbock v Charkově. – Xander Heinl/IMAGOCo si myslíte o politice ministra zahraničí?
Vojenské operace musí být vždy spojeny s pokusy o politické řešení. Jednorozměrnost současné zahraniční politiky je těžko snesitelná. Je velmi zaměřen na zbraně. Hlavním úkolem zahraniční politiky však je a zůstává diplomacie, slaďování zájmů, porozumění a řešení konfliktů. To mi tu chybí. Jsem rád, že máme v Německu konečně ministryni zahraničí, ale nestačí jen válečná rétorika a chození po Kyjevě nebo Donbasu v helmě a neprůstřelné vestě. To nestačí.
Baerbock je členem Zelených, bývalé mírové strany.
Nechápu, proč se Zelení změnili z pacifistické na válečnou stranu. Sám neznám žádného zeleného, který by absolvoval vojenskou službu.
Anton Hofreiter je pro mě nejlepším příkladem tohoto dvojího metru. Antje Vollmerová, kterou bych zařadil mezi „původní“ zelené, naopak nazývá věci pravými jmény. A skutečnost, že jedna strana má tak velký politický vliv, že nás může vmanévrovat do války, je velmi znepokojující.
Kdyby vás kancléř Scholz převzal od svého předchůdce a vy byste byl stále kancléřovým vojenským poradcem, co byste mu v únoru 2022 poradil?
Poradil bych mu, aby Ukrajinu vojensky podpořil, ale uvážlivě a obezřetně, aby nesklouzl na šikmou plochu válečné strany. A poradil bych mu, aby působil na našeho nejdůležitějšího politického spojence, USA. Klíč k řešení války totiž leží ve Washingtonu a Moskvě.
A co když bude dodán i Leopard?
Pak se znovu nabízí otázka, co by se mělo stát s dodávkami. K ovládnutí Krymu nebo Donbasu nestačí Marder a Leopard. Na východě Ukrajiny, v oblasti Bachmut, Rusové jednoznačně postupují. Donbas si pravděpodobně zanedlouho zcela podmaní.
Stačí vzít v úvahu početní převahu Rusů nad Ukrajinou. Rusko může mobilizovat až dva miliony záložníků. Západ může poslat 100 obrněných transportérů a 100 leopardů, to celkovou vojenskou situaci nezmění. A nejdůležitější otázkou je, jak takový konflikt s agresivní jadernou mocností – mimochodem nejsilnější jadernou mocností na světě – zvládnout! – aniž by došlo ke třetí světové válce. A to je přesně to, na co politici a novináři zde v Německu nemyslí!
Argumentuje se tím, že Putin nechce vyjednávat a že je třeba ho usadit, aby v Evropě dál neřádil.
Je pravda, že Rusům je třeba dát signál: Tak daleko a ne dál! Taková agresivní válka nesmí pokračovat. Proto je správné, aby NATO zvýšilo svou vojenskou přítomnost na východě a aby se Německo připojilo. Putinovo odmítání vyjednávat je však nedůvěryhodné. Rusové i Ukrajinci byli na začátku války na přelomu března a dubna 2022 připraveni uzavřít mírovou dohodu. Pak z toho nic nebylo. Koneckonců dohodu o obilí vyjednali během války také Rusové a Ukrajinci až za účasti OSN.
Nyní umírání pokračuje.
Můžete pokračovat v opotřebovávání Rusů, což zase znamená statisíce mrtvých, ale na obou stranách. A to znamená další zničení Ukrajiny. Co z této země zbylo? Bude srovnána se zemí. Nakonec ani to už pro Ukrajinu není řešením. Klíč k vyřešení konfliktu neleží v Kyjevě, ani v Berlíně, Bruselu či Paříži, ale ve Washingtonu a Moskvě. Je směšné tvrdit, že se Ukrajina může něco rozhodnout.
S tímto výkladem je člověk v Německu rychle považován za konspiračního teoretika…
Já sám jsem přesvědčený transatlantista. Řeknu vám upřímně, že v případě pochybností bych raději žil pod americkou hegemonií než pod ruskou nebo čínskou. Zpočátku byla tato válka pouze vnitropolitickým sporem na Ukrajině. Začalo to už v roce 2014 mezi ruskojazyčnými etnickými skupinami a samotnými Ukrajinci. Byla to tedy občanská válka. Nyní, po ruské invazi, se z ní stala mezistátní válka mezi Ukrajinou a Ruskem. Je to také boj za nezávislost Ukrajiny a její územní celistvost. To vše je pravda. Není to však celá pravda. Je to také zástupná válka mezi USA a Ruskem a v černomořském regionu jsou v sázce zcela konkrétní geopolitické zájmy.
Co to je?
Oblast Černého moře je pro Rusy a jejich černomořskou flotilu stejně důležitá jako Karibik nebo oblast kolem Panamy pro USA. Pro Čínu jsou stejně důležité jako Jihočínské moře a Tchaj-wan. Stejně důležité jako ochranné pásmo Turecka, které zřídilo proti Kurdům v rozporu s mezinárodním právem. Na tomto pozadí a ze strategických důvodů se z toho nemohou vymanit ani Rusové. Nehledě na to, že v referendu na Krymu by se obyvatelé jistě rozhodli pro Rusko.
Jak by to tedy mělo pokračovat?
Pokud by Rusové byli masivní intervencí Západu donuceni stáhnout se z černomořského regionu, pak by se před odchodem ze světové scény zcela jistě uchýlili k jaderným zbraním. Považuji za naivní přesvědčení, že k jadernému úderu ze strany Ruska nikdy nedojde. Podle hesla „Oni jen blafují“.
Jaké by však mohlo být řešení?
Stačí se zeptat lidí v regionu, tedy na Donbasu a Krymu, ke komu chtějí patřit. Územní celistvost Ukrajiny by měla být obnovena s určitými západními zárukami. A Rusové takovou bezpečnostní záruku také potřebují. Ukrajina tedy nebude členem NATO. Od bukurešťského summitu v roce 2008 je jasné, že toto je pro Rusy červená linie.
A co si myslíte, že může Německo udělat?
Musíme dávkovat naši vojenskou podporu tak, abychom nesklouzli do třetí světové války. Nikdo z těch, kdo šli v roce 1914 do války s velkým nadšením, si později nemyslel, že to bylo správné. Pokud je cílem nezávislá Ukrajina, je třeba si také perspektivně položit otázku, jak by mělo vypadat evropské uspořádání s účastí Ruska. Rusko z mapy jen tak nezmizí. Musíme se vyvarovat toho, abychom Rusy hnali do náruče Číňanů, a tím posunuli multipolární uspořádání v náš neprospěch. Potřebujeme také Rusko jako vůdčí sílu mnohonárodnostního státu, abychom se vyhnuli vypuknutí bojů a válek. A upřímně řečeno, nedokážu si představit, že by se Ukrajina stala členem EU, natož NATO. Na Ukrajině, stejně jako v Rusku, panuje vysoká korupce a vláda oligarchů. To, co my v Turecku – oprávněně – odsuzujeme z hlediska právního státu, je problém i na Ukrajině.
Co myslíte, pane Vade, co nás čeká v roce 2023?
Ve Washingtonu je třeba vytvořit širší frontu pro mír. A tento nesmyslný akcionismus v německé politice musí konečně skončit. Jinak se jednoho rána probudíme a zjistíme, že jsme uprostřed třetí světové války.
ZDROJ:EMMA https://www.emma.de/artikel/erich-vad-was-sind-die-kriegsziele-340045
Přání války: Výsledek prvního kola prezidentských voleb v Česku naznačuje děsivou fašizaci části české populace a touhu po vojenské konfrontaci s Ruskou federací! Je to dokonalá kopie nacifikace německé veřejnosti zezdola na počátku 30. let minulého století! Volby potvrdily, že obyvatelstvo v Česku není neoliberální, ale trans-atlanticky ukotvené v odhodlané pozici kandidatury členského státu Trojmoří a připravené zatáhnout do války na Ukrajině české vojáky, a to i za cenu mobilizace vlastních dětí! Kam zmizeli voliči SPD se svými hlasy pro Jaroslava Baštu?
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
V České republice skončilo v sobotu první kolo prezidentských voleb, které s nepatrným náskokem před druhým Andrejem Babišem vyhrál penzionovaný generál Petr Pavel, zatímco Danuše Nerudová drtivě propadla.
První kolo voleb není vlastně žádným překvapením a z hlediska konceptuálních procesů jsme svědky okopírování výsledků parlamentních voleb z konce roku 2021.
Pětikoalice těsně porazila Hnutí ANO a zbytek zůstal kdesi hodně a hodně daleko. Referendum o Fialově mizerné vládě se stalo fiaskem!
První kolo ukázalo jednu děsivou a pro mně opravdu nepříjemnou skutečnost. Český volební elektorát už opravdu nemá schopnost obrany a zpětné vazby proti vládě Petra Fialy, protože výsledek voleb ukazuje, že od konce roku 2021 podpora pětikoalici mezi obyvatelstvem zůstala, nezmizela a nadále u voleb vítězí nad opozicí, i když jen opravdu těsně. Lidem jako by nevadila drahota, propad životní úrovně, mamutí inflace, ani dodávky zbraní na Ukrajinu, ani obrovská ukrajinská uprchlická vlna v ČR, ani ukrajinizace republiky, ani chování ministrů a členů Fialovy vlády, prostě nic.
Na toto se musíme dívat jako na objektivní proces ve společnosti, kde každý rok získává volební právo zhruba 120 000 voličů, kteří dosáhli plnoletosti a opustili prostory liberalizovaného a amerikanizovaného školství v ČR, ale k volbám chodí jen okolo 65% obyvatel, přičemž u mladých lidí je účast ještě o poznání nižší. Přesto to ale stačí k tomu, že každé 4 roky nebo každých 5 let dochází ke změně elektorátu a tím i výsledků voleb, které se posunují tím směrem, které určuje české školství, tedy organizace výchovy populace na 1. prioritě.
A jenom blázen může očekávat, že v takovém prostoru budou vítězit strany s pro-národním ukotvením. Co se však ukazuje, to je slábnoucí vliv Evropské unie v ČR a posilující vliv americké státní moci, tzv. trans-atlantický proces řízení v modelu Trojmoří, který v této chvíli oficiálně můžeme označit za nejsilnější vliv v ČR. A tento vliv přináší do české společnosti touhu a přání války! Spolu s tím, jak přibývají noví voliči z řad mladých lidí, tak se současně vytrácejí staří voliči, kteří umírají. A protože staří mají vyšší volební účast, tak to vede v důsledku k dynamickému přesunu elektorátu od národních stran k neoliberálům a trans-atlantistům.
Český volič má nebezpečné a zfašizované přání války proti Rusku
V pátečním pořadu na SVCS jsem řekl, že se můžu opravdu drtivě mýlit, ale že si myslím, že česká společnost ještě není v situaci, že by volila do funkce prezidenta nepokrytého a po stránce rétoriky válečného štváče, který nebude mít problém vyhlásit válku Ruské federaci a poslat do války české syny a podle vzoru Ukrajiny i dcery, které na ukrajinské frontě pracují jako zdravotní sestry v týlových lazaretech. Rovněž jsem uvedl, že zatím nevíme, v jaké jsme fázi, v jakém bodu zlomu, protože společnost se štěpí na trans-atlantické a euro-unijní části. Volby ukázaly, že už můžeme prohlásit, že víme, v jaké jsme fázi.
Česká společnost se naplno fašizovala a má touhu a přání války proti Ruské federaci. Většina veřejnosti je fašizována a pouze menšina má pro-bruselské a globalistické ukotvení.
Propad české Čaputové není potěšujícím jevem ve chvíli, kdy byla poražena pro-válečným a neokonizovaným kandidátem, který bude kopírovat americké procesy řízení v Evropě na Pražském hradě. Česká společnost je ve stejném stavu jako německé obyvatelstvo na počátku 30. let minulého století. Ta kopie je naprosto dokonalá, s děsivou věrností dokonalá kopie!
Současný režim v ČR se plně fašizoval a nacifikoval. Dochází k umlčování opozičních názorů, opozičních webů, profesoři a odborníci dostávají vyhazovy [1] ze zaměstnání (viz. vyhazov politologa Petra Druláka z Ústavu mezinárodních vztahů za jeho realistické a s vládou nesouhlasné pohledy na Ukrajinu), ministryně obrany si pochvaluje vraždu ruské novinářky, ministr vnitra vyvěšuje na budovu vnitra plachtu s Putinem v pytli na mrtvoly, vláda chystá zákon na blokování webů a kriminalizování redaktorů těchto webů.
A v neposlední řadě se chystá finanční podpora pro-režimních webů a ve sněmovně je už novela ústavního zmocňovacího zákona na vysílání českých vojáků do ciziny bez souhlasu sněmovny, a rovněž na pobyt cizích vojsk na území ČR bez souhlasu sněmovnu, a to na dobu 60 dnů. Úplně stejné autorizační zákony si nechal schvalovat Adolf Hitler v roce 1933 po nástupu k moci, kdy autorizačními zákony ovládl všechny ozbrojené složky v Německu a Říšský sněm dostal jen ex-post pravomoc dodatečně a zpětně posvěcovat kancléřovy kroky, o které stejně nakonec poslanci přišli úplně, když se Hitler ustanovil Říšským vůdcem a úplně Říšský sněm odstavil.
Česko zahájilo mohutný proces kopírování nacifikace státu podle vzoru Německa ze 30. let minulého století
Všechny tyto kroky jsou okopírovány z procesů nacifikace Německa ve 30. letech. Jenže, zapomíná se na jednu zásadní věc. V tom roce 1933 byla nacifikace v Německu na takovém vrcholu, že v jejím důsledku se dostal Adolf Hitler k moci. Nikoliv obráceně, že by Hitler nacifikoval Německo až po svém nástupu k moci.
Ne, to je brutální omyl!
Adolf Hitler ty nacifikační procesy pouze institucionalizoval a uvedl do veřejné praxe, ale v německé společnosti nacifikace probíhala již od konce 1. sv. války a gradovala společné s Velkou hospodářskou krizí, který vypukla v USA v roce 1929 a překopírovala se do Evropy.
Je to stejná situace jako dnes, i dnešní hospodářská krize v USA a v Evropě přináší do procesů řízení nacisty, i když už nenosí hnědé košile, ani černé uniformy, ale jejich politické postoje jsou ryze fašizační a pro-válečné. Politici najednou už nevolají do míru, ale stejně jako v Německu po roce 1933 volají do války proti nepříteli na východě, proti Rusku! Politici, kteří horují pro mír a porozumění mezi národy, končí v politice a jsou umlčováni, zatímco váleční štváči budují své kariéry a dostávají se do řídích funkcí.
Kdokoliv řekne něco proti válce, je vyhozen z práce. Kdokoliv podporuje válku, je povýšen v rámci nacifikačních, resp. fašizačních procesů ve společnosti. Abyste však porozuměli tomu, co se v ČR děje, musíte si uvědomit, že fašizace společnosti vychází z procesů řízení na 1. prioritě po více jak 33 letech v ČR. Nové generace jsou naočkovány fašizačními prvky, což znamená, že procesy jsou určovány svazkem fašizovaných stran, médií a vojensko-průmyslového sektoru, který potřebuje ve společnosti a v lidu indukovat touhu a přání války!
Česká republika se proměňuje na zemi s fašistickým svazkovým řízením politiky, médií a vojensko-průmyslového komplexu s obrovskou základnou voličů toužících po válce s Ruskem
Svazkové řízení fašizovaných stran pětikoalice, společně s pro-vládními médii, tiskovinami a hlavně Českou televizí, a společně s vojenskými exportními firmami, které dodávají zbraně na Ukrajinu za podpory vlády a právě těch médií, v konečném důsledku fašizuje celou českou společnost, která od vlády a od médií denně čelí fašizačnímu programování.
Svazkové řízení tak převychovává a přeprogramovává českou populaci, českou veřejnost, která je najednou infikována nejen prostým anti-rusismem, ale je v ní vytvářena podpora pro válku, pro touhu a přání války v celé populaci.
Podobně jako k tomu došlo v Německu ve 30. letech, kde německý národ měl obrovskou touhu a přání války, kterou Adolf Hitler tomu národu prostě jen vyplnil. A obávám se, že přesně tento proces právě probíhá v ČR ve chvíli, kdy české obyvatelstvo si volí svého válečného vůdce do chystané války proti Rusku. Právě proto nebyla do druhého kola posunuta Danuše Nerudová, protože česká společnost není liberalizována, ona je fašizována!
Proč nemluvíme jen o elektorátu, ale o celé české společnosti? Protože to nemá na politický výsledek a na procesy řízení vliv. Ani v Německu ve 30. letech nevolili všichni NSDAP, ani v Německu nechodilo k volbám 100% voličů, ale prostě v tom roce 1933 fašizace, resp. nacifikace, ovládla politické a silové procesy řízení v Německu v důsledku jedněch jediných demokratických voleb, po kterých začal Adolf Hitler umlčovat opozici, opoziční tisk, opoziční předáky, ze státních služeb byli vyházeni všichni, kteří odporovali nacismu, došlo k zákazu opozičního tisku.
Byl přijat zákon na ochranu německé kultury, krve a cti, který zablokoval veškerý opoziční tisk pod záminkou ochrany a obrany vnitřní bezpečnosti německého národa. No vidíte, a co vám to připomíná? Fialova vláda zřídila podivný institut KRIT (Krizový informační tým), který radí vládě [2], jak potlačovat opoziční procesy v české společnosti a logo této organizace doslova připomíná tzv. Říšskou orlici. Oni se s tou nacifikací vlastně ani netají. Není důvod.
Pokud nedojde k mobilizaci nevoličů a ke zvolení Andreje Babiše, bude mít po druhém kole voleb ČR na Hradě válečného generála přichystaného společně s Fialou poslat do války proti Rusku celý národ
Aby v druhém kole voleb byl namísto Petra Pavla zvolen Andrej Babiš, muselo by dojít k silné mobilizaci nevoličů v České republice proti válce a proti Petru Pavlovi. Pokud přijdou k volbám jen ti, kteří přišli v prvním kole, bude s přehledem zvolen Petr Pavel jako kandidát vlády Petra Fialy a pětikoalice, protože česká populace, tedy ta, která chodí k volbám, je plně fašizována a má touhu a přání války. To je realita! A stejně jako v Německu v roce 1933 je potřeba, aby k volbám přišli i ti, kteří k volbám nechodí a pomohli zablokovat nástup prezidenta, který svými postoji a výroky potvrzuje, že je připraven ke spolupráci s Petrem Fialou.
Jeho vláda si na to chystá už novelu ústavního zákona, vyslat české vojáky do války proti Rusku na Ukrajině, což v reakci Moskvy povede k rozpoutání III. sv. války, do které bude nasunuto na 1,5 milionu českých mobilizovaných vojáků, což je vnitřní odhad generálního štábu AČR v případě vypuknutí konfliktu mezi NATO a Ruskou federací. Naprosto netušíme v redakci, čím by taková mobilizovaná armáda byla vyzbrojena, když české muniční a výstrojní sklady jsou prázdné a de facto rozkradené, případně rozdané do celého světa.
Ještě se zastavím u neuvěřitelného propadu Jaroslava Bašty. Ten nezískal ani 5% hlasů a zklamání jeho podporovatelů je logické, ale pro mně to až tak není překvapivé. Co se stalo? Jaroslavu Baštovi nikdo hlasy neukradl, protože máme v redakci potvrzení od našich čtenářů z řad volebních komisí z celé republiky, kteří potvrzují, že Jaroslav Bašta u nich v průměru získal okolo 3% hlasů, a to dokonce v takových proti-vládních regionech jako je třeba Ostravsko, kde standardně je SPD úspěšná ve volbách už od dob velkého úspěchu Lubomíra Volného jako šéfa místní organizace SPD ve volbách v roce 2017.
Jenže tentokrát kandidát SPD propadl i u voličů SPD. Proč? Protože voliči SPD se neztotožnili s Jaroslavem Baštou jako s autentickým vlasteneckým kandidátem SPD.
Jaroslav Bašta celý svůj politický život po roce 1989 strávil v nejvyšších funkcích ČSSD a teprve nedávno přestoupil z Hamáčkovy potápějící se strany do SPD. Jeho hlasování vloni v srpnu na podporu rozšiřování NATO o dvě země, o Finsko a Švédsko, bylo podle všeho pro voliče SPD už opravdu přes čáru, a tak o víkendu voliči SPD zůstali doma!
Voliči SPD zůstali doma, protože postavený kandidát strany nebyl pro voliče autentický vlastenec. To je varování pro SPD do dalších voleb
Ano, je to potvrzené, drtivá většina voličské základny SPD k volbám nešla, protože Jaroslav Bašta není Tomio Okamura. Kdyby kandidoval Tomio, je prakticky jisté, že by získal 10 až 12% hlasů, k volbám by přišla většina voličů SPD. Jaroslav Bašta ale tyto voliče k volbám nedostal. Není pravda, že by drtivě voliči SPD házeli hlasy Andreji Babišovi, protože mezi členy SPD by takový krok v prvním kole nedával smysl. Někteří voliči SPD opravdu mohli volit Andreje Babiše z toho důvodu, že nechtějí, aby se do druhého kola dostali Petr Pavel a Danuše Nerudová, takže to raději v prvním kole dali Andrejovi než Jaroslavu Baštovi.
Takové rozhodnutí voličů SPD bych označil za konceptuální volbu, zcela jednoznačně. Jenže, to by se týkalo třeba půl procenta voličů SPD, ale ne tohle, co se stalo.
SPD v roce 2021 měla skoro 600 000 hlasů voličů u parlamentních voleb, ale Jaroslav Bašta dostal jen zhruba 200 000 hlasů, takže 400 000 hlasů voličů SPD u prezidentských voleb chybělo.
Prostě nepřišli k volbám. SPD nedokázala postavit svého vlastního vlasteneckého kádra, někoho autentického z SPD, protože sáhla po Jaroslavu Baštovi, dlouholetém kádrovi ČSSD.
Ve druhém kole voleb půjde o jednu jedinou věc: O nemožné! O zablokování Petra Pavla, který má podporu zfašizované části české veřejnosti, která již má takovou sílu, že vyhrává od roku 2021 všechny volby, i když jen těsně, tedy s výjimkou Senátu, kde pětikoalice válcuje všechno, co se dá. Pokud se k volbám do druhého kola nedostaví dostatečný počet nevoličů, kteří by přišli jen kvůli tomu, aby zabránili Fialově nacifikované vládě, aby si nainstalovala na Hrad svého generála do chystané války proti Rusku na Ukrajině, potom opravdu český národ propadne do fašistického směru celospolečenského řízení.
A to bude směrovat k přípravě na válku ve všech oblastech a odvětvích české společnosti. Bude to proces dokonale okopírovaný z Německa po roce 1933. Přání války se totiž v českém obyvatelstvu zhmotňuje už v každých posledních volbách! A co je nejvíce absurdní?
Šampionem anti-komunistické pětikoalice Petra Fialy je bývalý předseda základní organizace KSČ v Praze a bývalý rozvědčík komunistické vojenské rozvědky připravovaný jako špion pro vysazení v zemích NATO, generál Petr Pavel.
Tato historie nevadí ani pětikoalici, ani voličům Pavla. Tohle vypovídá o českém národě více, než cokoliv jiného. Demokrati až na půdu, nenávidí Rusko a Putina, ale na Hradě chtějí rozvědčíka z komunistické éry tehdy dozorované KGB stejně, jako jím byl Vladimir Putin. Paradoxy Fialových demokratů zajisté čistě náhodné! Česko snese fšecko!
-VK-
Šéfredaktor AE News
Na kafe
Transparentní
Důvěrný
