Nástroje technokracie: Technologie, které jsou vyzbrojovány proti lidem.
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
V minulosti měli tyrani a diktátoři tvrdý limit, jak daleko mohou lidi zatlačit. Buď z logistických potíží, strachu z odporu nebo osvobození od jiných národů. Tyto tvrdé limity byly stále měkčí a měkčí, jak technologie postupuje. Nedávná historie ukázala stále se zvyšující centralizaci moci do stále menšího a menšího souboru kontrolních struktur.
My, jako světští lidé, jsme se podíleli na budování a udržování těchto kontrolních struktur. Téměř každá technologie umožnila lidem vyměnit soukromí, bezpečnost nebo svobodu za pohodlí. Technologie není ve své podstatě špatná, ale dovolit, aby tato síla zůstala bez kontroly, absolutně ano.
Nástroje technologie Technocracy od Libre Solutions Network
Součet toho, co svět buduje, není nic menšího než celoplanetární zotročovací vězení , které nikdy předtím nebylo možné. Jednotlivé části vytvářejí zpětnovazební smyčky, které lidem velmi ztěžují odhad dlouhodobých dopadů.
Tyrani světa vyhrávají masivní závody ve zbrojení proti zbytku lidstva. Těmto systémům se nesmíme pouze vyhýbat, ale každý z nás je odpovědný za to, abychom zabránili jejich použití jako zbraně proti lidem.
Naše poslední šance
Tato doba je tak kritická, protože mocnosti, zoufale spěchají dokončit tento systém. Internet a schopnost lidí na celém světě koordinovat se a učit se jeden od druhého značně naklonily rovnováhu sil ve prospěch lidstva. Je prvořadé, abychom všechny ostatní rozdíly odložili stranou a zaměřili se na ochranu budoucnosti pro všechny lidi.
To znamená, že dokud nebudou technokrati zdiskreditováni a stíháni, na následujícím vůbec nezáleží:
- Politická příslušnost
- Náboženská příslušnost
- Vzdělání
- Kulturní zázemí nebo rasa
- Fyzické vlastnosti, jako je pohlaví nebo postižení
- Bohatství nebo chudoba
- Cokoli dalšího, co vás napadne…
Pravdou je, že jediným užitečným ukazatelem, který máte pro to, komu lze věřit, je, pokud se aktivně zaměřují na posilování lidské svobody a boj proti lidskému zotročení.
V tomto boji najdete lidi, kteří mají jiné přesvědčení než vy, často až ohromující. Je prvořadé, abyste tyto pocity odložili pro dobro všech. Vy i všichni ostatní na tom budete lépe. Ti, kteří dokážou oslovit ty se zásadními rozdíly, aby se postavili tyranii, budou nejdůležitějšími lidmi na světě.
Budoucnost, za kterou stojí za to bojovat
Toto není jen boj o přežití, je to šance vytvořit nový zlatý věk. Svržení tohoto zla otevře lidem nespočet možností, jak zlepšit svět kolem sebe. Plýtváním budováním těchto systémů, které mohly být použity pro mnohem lepší věci, byly způsobeny nevyčíslitelné škody.
Ukončení kontroly informací umožní lidem pracovat na poskytování skutečných řešení mnoha světových problémů. Zastavení cenzury léků odstraní mnoho zbytečného utrpení. Prostředky vynaložené na utlačování lidí budou uvolněny k řešení skutečných problémů. Stále budeme mít problémy a stále tu budou politické hádky, ale máme velmi reálnou příležitost napravit mnoho vážných křivd. Nikomu neslibuji utopii, pouze svět mnohem spravedlivější, než je ten náš současný.
Nástroje
Tato série vám pomůže lépe porozumět tomu, jaké technologie se používají jako zbraně proti lidem. Pouhé vyhýbat se jim nebo zůstat v nevědomosti nestačí k tomu, abyste se vyhnuli jejich účinkům. Velká část veřejnosti o těchto věcech neví, je životně důležité, abychom všichni byli schopni vysvětlit, co je na těchto kontrolních mechanismech špatného.
- Digitální měna
- Velká data a umělá inteligence
- Roboti, IoT a automatizace
- Online identita
- sítě
- Virtuální realita
- Smart Cities
- Transhumanismus
- Vypínání internetu
- Digitální měny centrální banky
o autorovi
Libre Solutions Network založil Gabriel, který je Kanaďan. Jeho mottem je „svoboda v digitálním věku“ a jeho cílem je vzdělávat lidi v tom, jak se osvobodit od „sledování pomocí dragnetů“ a algoritmické manipulace. Doufá, že to udělá:
- Povzbuďte lidi, aby zlepšili své digitální soukromí a zabezpečení.
- Vzdělávat lidi o efektivních řešeních dnešních digitálních výzev.
Spojení lidí se zájmem o svobodu online za účelem změny.
- Zkoumání nových způsobů, jak rozšířit lidskou svobodu v kyberprostoru.
ZDROJ: The Exposé https://expose-news.com/2022/11/09/technologies-that-are-being-weaponised-against-people/
Na naších stránkách si také můžete přečíst: https://volnyblog.news/impact-investing-globalni-system-socialnich-kreditu-osn/
https://volnyblog.news/centralni-banka-turecka-planuje-spustit-cbdc-v-roce-2023/
a vše důležité najdete na:https://volnyblog.news/
Chersonský “Stalingrad” se konat nebude a Ruská armáda dostala rozkaz odevzdat Cherson ukrajinské armádě a stáhnout se za Dněpr! Ve stejnou chvíli za záhadných okolností zemřel při údajné dopravní nehodě zástupce chersonské samosprávy Kirill Stremousov, který do poslední chvíle odmítal stažení z Chersonu! Obrněná kapsle jeho auta byla odtržena od podvozku nějakou obrovskou kinetickou silou. Logicky výbušninou, ale ruské orgány tvrdí, že šlo o srážku s kamionem! Ruská armáda se obává zaplavení města z nádrže Kachovka. Stažení za řeku Dněpr dává vojenský smysl, ale v politické rovině to bude pro Kreml katastrofa!
9.11.2022
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
Rozkaz byl vydán ministrem obrany na návrh velitele speciální vojenské operace. Generála Sergeje Surovikina, který stažení zdůvodnil problematickým zásobováním vojenských útvarů na pravém břehu Dněpru, které závisí na pár mostech. Jsou pod neustálými útoky ukrajinské armády a kdykoliv, v případě přesného zásahu a zničení mostu, může dojít k odříznutí ruských vojsk na pravém břehu Dněpru. Z vojenského hlediska to zní logicky. Ale z politického hlediska jde o katastrofu.
Kritici tohoto rozhodnutí především zdůrazňují, že Cherson je doslova a do písmene kopií Stalingradu, protože i Cherson je velkým městem na břehu velké řeky. A za II. sv. války Sovětská armáda zásobovala Stalingrad z levého břehu Volhy pomocí lodí, člunů a pontonových vorů, na které samozřejmě neustále útočila německá Luftwaffe stíhačkami. Přesto se dařilo Stalingrad zásobovat, ale nakonec došlo k rozkazu evakuovat obyvatelstvo z města na levý břeh Volhy.
Ano, Stalingrad byl nakonec evakuován, ale pro Německo to nebyla výhra, protože Rudá armáda celou 6. armádu polního maršála Friedricha Pauluse obklíčila. Když Stalingrad byl Němci nakonec obsazen, ale bez výsledku a významu. Město bylo naprosto zničeno. Není jasné, zda-li generál Surovikin nehodlá použít stejný model i v Chersonu. Město je bez vody, bez elektřiny a bez obyvatel, kteří byli evakuováni na levý břeh Dněpru. Cherson je teď městem duchů.
Demilitarizace Ukrajiny nepřipadá v úvahu, pokud nedojde k zastavení dodávek zbraní z území Polska na Ukrajinu
Cílem speciální vojenské operace na Ukrajině je denacifikace a demilitarizace Ukrajiny. To první se Ruské armádě nemůže povést, protože Ukrajina je natolik nacifikovaná, že by muselo dojít k obsazení celé Ukrajiny a k převýchově veškerého obyvatelstva. To je běh a práce na celé dekády, to nelze realizovat v rámci vojenské operace. Ovšem pokud jde o demilitarizaci, tak to se ukazuje jako úloha o dvou dějstvích. Demilitarizace vojenské techniky a vojenského personálu Ukrajiny jsou dvě odlišné věci.
Zatímco zlikvidovat ukrajinské vojáky se může podařit, tedy doslova vybít je do posledního Ukrajince v uniformě, tak na straně druhé likvidace vojenské techniky je prakticky nemožná. Ukrajina už dávno žádné své zbraně nemá, ale ukrajinská armáda má pořád zbraní víc a víc, protože je dostává od Západu. Pokud chce Rusko válku ukončit, musí zabránit dodávkám zbraní na Ukrajinu z Polska a obecně ze Západu.
Právě k tomuto úkolu se chystá Běloruský front, ale podle nových informací by k tomu mělo dojít až v zimě a mělo by se jednat o útok ruských a běloruských vojsk na západ Ukrajiny s cílem odříznout Ukrajinu od Polska, Slovenska, Maďarska a Rumunska. Hlavním logistickým uzlem pro dodávky zbraní na Ukrajinu ze Západu je polské město Rzeszów s letištěm, kde přistávají letadla s vojenským materiálem pro Ukrajinu a odtamtud je to odváženo na Ukrajinu.
Viz. fotografie hustoty letových tras do Polska na toto letiště je výše. Tento logistický uzel musí Ruská armáda zablokovat, jinak válka neskončí. Volby do Kongresu v USA skončily sice zřejmě vítězstvím Republikánů, ale dříve než za dva týdny se to nedozvíme, a bůhví, kolik hlasů bude překlopeno, jestli se vůbec něco změní v Kongresu, to je ve hvězdách.
Kreml nařídil opustit Cherson a jeho šéf v tu samou chvíli zahynul za podivných okolností v pancéřovém SUV
Američané byli svědky toho, že nemohli volit, nefungovaly volební mašiny, volební komise je posílaly jinam, do jiných okrsků, problémy postihovaly výhradně okrsky s drtivou většinou lidí, kteří volí republikány, v demokratických obvodech prakticky problémy nebyly. Volby v USA tak začínají připomínat frašku, protože zatímco rozvojová Brazílie dokázala prezidentské volby spočítat za pár hodin, kdy byl znám výsledek, vyspělé USA to budou sčítat další dva týdny, aby se lidé jako prý dozvěděli, kdo vyhrál. Volby v USA tak jsou od roku 2020 již definitivně zkorumpované a cinknuté, protože Nejvyšší soud v roce 2020 mlčel, nechal tomu volný průběh a toto je pokračování a výsledek. Ale to není všechno.
Ve stejnou chvíli, kdy ruský generální štáb rozhodoval o stažení Ruské armády za Dněpr po celé délce jižní fronty, došlo k tragické nehodě. Zástupce samosprávy a mluvčí Chersonu Kirill Stremousov byl zabit při záhadné dopravní nehodě [2]. Jeho pancéřované auto bylo nalezeno na silnici ve stavu, kdy pancéřovaná kabina byla jako skořepina odtržena od podvozku auta po údajné srážce s kamionem. Tomuto příběhu ruských úřadů ale prakticky nikdo na ruských sociálních sítích nevěří. Při srážce obrněného auta s kamionem nedojde k odtržení obrněné skořepiny od podvozku, protože to je nesmysl z fyzikálního hlediska.
Při srážce dojde k přenesení kinetické energie na celé obrněné auto, včetně podvozku, takž obrněné auto by bylo zabořeno do karoserie kabiny kamionu, případě by auto bylo odvrženo stranou, ale k odtržení podvozku by nemohlo dojít. K odtržení podvozku dojde pouze při umístění silné trhaviny mezi skořepinu a podvozek auta, pod náběhy kol, kdy kinetická síla exploze vyrve a odtrhne kabinu od podvozku. Kyjev se k teroristickému útoku nepřihlásil a ruská média hovoří o srážce s kamionem.
Na 1 000 km frontu teď připadá v přepočtu 80 ruských vojáků na 1 km délky frontové linie. A to je málo
Kirill Stremousov ve videích ubezpečoval, že město Cherson je zabezpečeno. Noha ukrajinského vojáka do něj nevstoupí, že se bude bojovat o každou ulici, že se z města stane Stalingrad. To tvrdil před pár dny. Dnes je Stremousov po smrti a jeho město bude vydáno bez boje Ukrajincům. Jakkoliv z taktického hlediska je to logické rozhodnutí, ale z politického hlediska je to katastrofa. Co by Stremousov teď řekl na to, že město bude vyklizeno a předáno Ukrajincům? Proto musel mít “nehodu” v obrněném autě? Stažení z Krásného Limanu, z Balakleji a z Izjumu se dalo pochopit obrovskou přesilou nepřítele a nedostatkem obranného personálu.
Ale stažení z Chersonu, z opevněného města, kde se plánovaly bojové operace, bude pro Kreml politickou katastrofou především na domácí frontě. Čeká se na ruskou ofenzívu, která ale nepřijde dříve než v zimě, protože ze 300 000 mobilizovaných vojáků je na frontě zatím jen 80 000 branců, kteří na více jak 1 000 km dlouhé frontové linii se rozpustí do pouhých 80 vojáků na 1 km délky frontové linie. Aby obrana byla efektivní, potřebuje Ruská armáda v průměru minimálně 300 vojáků na 1 km linie, to odpovídá těm 300 000 mobilizovaným brancům. Ale to stačí jen k obraně za Dněprem. Nestačí to na ofenzívu. Proto se dnes už znovu na ruských sítích začalo mluvit o druhé vlně mobilizace v Rusku. Chápete už, jaké podivnosti probíhají při této speciální operaci?
VIDEO: Není člověk, není problém! Stopy po explozi na boku karosérie Stremousovova auta
Nejprve podivná exploze na Krymském mostě, ze které byla obviněna Ukrajina, jenže ta útok popřela a z explozí byly navíc ruskou FSB uvolněny jen dva video záběry, které neukázaly prakticky nic konkrétního. A teď podivná smrt šéfa Chersonu v obrněném autě, které bylo vytrženo z podvozku po údajné kolizi s kamionem jen dva dny poté, co ujišťoval o obraně Chersonu jako ve Stalingradu.
Video níže de facto vyvolává více otázek než nabízí odpovědí. Stopy po trhavině na karosérii, očouzený lak okolo vybitých oken. Exploze v přední části vozu vytrhla karosérii z podvozkového šasí. Podivná nehoda, podivná smrt šéfa radnice Chersonu, který chtěl z města udělat bojiště a neodevzdat jej Ukrajincům. Rusové začínají na sociálních sítích razit novou teorii. Prý Kreml hodlá ochránit ruské etnické obyvatele Ukrajiny tím, že je přestěhuje do Ruska a nepočítá s tím, že by mohli dál žít na těch odtržených územích.
Pamatujete na Stalinův citát: “Není člověk, není problém!” v souvislosti s těmito událostmi? Co když Kreml zahájil Plán B v podobě přestěhování všech Rusů z Ukrajiny, aby je Ukrajinci nezmasakrovali a nemohli je dál zabíjet? A aby už nebyl důvod pro boj na Ukrajině? Není tam ruský člověk na Ukrajině, není tam už problém? Tahle děsivá teorie se zatím zdá být příliš přitažená za vlasy, ale Rusové již evakuovali z Chersonu 150 000 obyvatel, kteří teď míří do měst po celém Rusku, kde dostanou byty a zaměstnání. To není dočasná evakuace ruských lidí z Chersonu, dámy a pánové. To vypadá na rezignaci na oblast za Dněprem.
Dněpr se stane přirozeným a těžko překročitelným zákopem a bariérou pro obě armády, těžit z toho budou tak i Ukrajinci, kteří stáhnou vojáky od Chersonu do DLR a LLR
Otázkou teď je, jestli ukrajinská armáda bude mít sílu překročit obrovskou řeku Dněpr s těžkou technikou. Nutit tak Ruskou armádu k vyklízení dalších pozic. Do konce roku určitě ne, protože k překročení Dněpru by museli Ukrajinci úplně vynulovat ruské dělostřelectvo. Které je fatálně účinné a zasahuje i malé lodičky s ukrajinskými vojáky, kteří se snaží přes Dněpr přeplavit posledního půl roku. Tudy cesta nevede.
Ovšem proti velkému vyloďovacímu uskupení by se Ruská armáda nemusela již ubránit, ale to vyžaduje obrovskou přípravu, spoustu materiálu a logistiky, kterou Ukrajina teď nemá. Ale může mít v budoucnu. Dněpr je prozatím dokonalým přirozeným zákopem, který je zdarma. Není třeba ho vykopávat a opevňovat, je to přirozená bariéra a fortifikace na jihu fronty. Šetří se tím peníze na ruské straně. Jenže totéž bude platit obráceným směrem.
Ukrajinci totiž budou mít stejnou výhodu této funkce Dněpru. Rusové budou mít velký problém po stažení z Chersonu na levý břeh Dněpru, jak se v budoucnu znovu dostat přes veletok na pravý břeh. Ukrajinci toho využijí a stáhnou vojáky z jižní fronty a přesunou je jinam, na frontu v DLR a v LLR, kde teď Ruská armáda postupuje, krok za krokem, ale to se může teď znovu zastavit, až přijdou posily ukrajinské armády od Chersonu, kde už jich nebude potřeba.
Generál Surovikin na tento krok upozorňoval před 3 týdny, že bude nutné udělat i těžká rozhodnutí. Přinesli jsme o tom článek a video zde. A vidíte, to těžké rozhodnutí o stažení z Chersonu právě přišlo. Trvalo to jen 3 týdny. Hlavní město ruské správní oblasti Cherson ovládne Ukrajina. To je realita a fakt. Vladimir Putin a celý ruský generální štáb provádí opravdu nebezpečné manévry.
Kam až bude Ruská armáda bez boje ustupovat, než konečně na Ukrajině vyhraje?… ptají se už nepokrytě Rusové na sociálních sítích
Teď nemyslím nebezpečné z vojenského hlediska, ale naopak vysoce nebezpečné z hlediska politického. Může to podkopat důvěru v kompetentnost Putinovy vlády a armády v očích obyčejných Rusů. Těm bude opravdu těžké vysvětlit, že Ruská armáda vyklízí pozice z již dnes oficiálně hlavního města ruské Chersonské oblasti. Maršál Žukov svého času ustupoval až k Moskvě, a stejně poté nacisty porazil a dobyl Berlín, říkají teď ruští optimisté. Ano, to je pravda. Postup německé armády v prosinci 1941 jen pouhých 29 km od Moskvy se opravdu zastavil. Díky Žukovovi a jeho spojenci, hustému a 11 dní dlouhému sněžení, které na přelomu listopadu a prosince zasypalo německou armádu a umožnilo Rudé armádě přisunout zpoza Uralu po železnici posily maršála Koněva.
Ruská armáda se pokusí zmrazit frontovou linii na ose říčního toku Dněpru a ruská diplomacie se pokusí válku ukončit s Washingtonem, tedy poté, až se ukáže, kdo vlastně ovládl kongresové volby v USA. Přesto však musíme mít stále na paměti, že ten ruský Plán B stále visí ve vzduchu. Přestěhovat všechny Rusy z Ukrajiny “domů” jako náhradní řešení Kremlu s cílem chránit ruské obyvatelstvo.
To by vlastně byl vlhký sen Ukrajiny a Banderovců. Etnické očištění Ukrajiny od Rusů za pomoci samotné ruské vlády. Panečku, to by bylo monstr-chucpe Putinovy administrativy. A je to vyloučené? Po dnešku, kdy Kreml přenechal Ukrajincům Cherson, není vyloučeného už vůbec nic. Právě teď 150 000 obyvatel celé severní Chersonské oblasti míří do nových domovů v Rusku a Stremousov jako zastánce tvrdého boje o město je po smrti
-VK-
Šéfredaktor AE News
Také jsme psali : https://volnyblog.news/rusko-varuje-usa-riskuji-pokud-veri-ze-jsou-v-pripade-jaderne-valky-za-oceanem-v-bezpeci/
https://volnyblog.news/valka-na-ukrajine-posledni-vyvoj-analyza-swiss-policy-research/
https://volnyblog.news/planuji-vyhodit-do-povetri-nejvetsi-prehradu-na-ukrajine-a-pohrbili-cherson/
https://volnyblog.news/duvera-americanu-institut-voleb-je-podkopana/
Další informace z domova i ze zahraničí si můžete přečíst ZDE: https://volnyblog.news/
9.11.2022
Chaotický rozpad EU bez plánu přinese největší hospodářskou a bezpečnostní krizi pro celý svět
Před čtyřmi lety Jiří Payne spolu s Petrem Machem vydali útlou knížku „Jde to i jinak“ o hledání alternativního uspořádání evropského kontinentu. Obsahuje mimo jiné know-how, jak elegantně odejít z Evropské unie: Postačí přepsat článek 10 české ústavy (o nadřazenosti mezinárodních smluv českým zákonům). Možná je nyní doba, kdy se nabídka setkává s poptávkou a z té brožury se stane politický bestseller – anebo čas pokročil a současnost žádá razantnější kroky. Hostem Rádia Universum je Jiří Payne.
Ivan: V Evropském parlamentu jste působil v letech 2017 až 2019. Byla to éra před covidem, před konfliktem na Ukrajině, kdy velkým evropským tématem byl brexit. Připomenu, že vystoupení Británie z EU odstartovalo referendum v červnu 2016. No, a definitivně Británie opustila Evropskou unii v lednu 2020. Jak na to období vzpomínáte?
Jiří Payne: No, na brexit vzpomínám, že britští kolegové, se kterými jsem byl poměrně velmi v kontaktu, tak oni to prožívali jako dobu veliké příležitosti, velkého očekávání, a řekl bych velkého odhodlání. Já si myslím, že pro ně to byla docela hezká doba. Dokonce jsme mluvili o tom, že až budou odcházet, takže by měli slavnostně za zvuku vojenské hudby stáhnout britskou vlajku z toho stožáru před Evropským parlamentem a uložit si ji do Britského muzea. Jenomže Evropský parlament odmítl, že tu vlajku jim prostě nedá. Takže se to nekonalo.
V Evropské unii v podstatě neexistuje reálná pravděpodobnost, že by mohl občan něco v EU ovlivnit
Ivan: Jednou z výtek kritiků Evropské unie byl, a stále je, poukaz na deficit demokracie. Myslím si, že to je téma velké i dnes, ale v té době rezonoval velice silně. Já začnu takovou otázkou: Co znamená, podle vás, nedostatek demokracie v kontextu té velké, a navíc mezinárodní politiky?
Jiří Payne: V normální demokracii – v české politice – každý občan má v podstatě 50% pravděpodobnost, že bude mít možnost ovlivňovat dění ve státě. Když zvolí nějakou stranu, která je v koalici, tak vlastně tam má zvolené své zástupce, může se na ně obracet a oni by měli brát jeho názor v úvahu a měli by ho promítnout do celostátní politiky. Když se mu to nepovede, tak bude sice mít nějaké zástupce opoziční a má pravděpodobnost, že v příštích volbách se to vymění s jeho zástupci ve většině. Takže má 50% naději, že se něco změní.
Když to ale propočítáme podle Lisabonské smlouvy, tak se zjistí, že to je řádově nějak jedna děleno pěti sty nebo něco takového. A to znamená, že v podstatě neexistuje reálná pravděpodobnost, že by mohl občan Evropské unie něco v Evropské unii ovlivnit. Tak to mně přijde, že je to demokratický deficit. Já uvedu příklad: V době, kdy jsem tam seděl, tak jsme odhlasovali velkou většinou, že se má zrušit střídání letního a zimního času. Právě v noci na dnešek jsme zažili střídání zimního a letního času a Evropská unie není schopná vůli občanů vyjádřenou prostřednictvím Evropského parlamentu efektivně a okamžitě provést.
Ivan: To je velmi aktuální příklad.
Jiří Payne: Ano, ale z toho můžeme dovozovat prostě, že občané v Evropské unii nemají naději na vůbec žádný vliv. Evropská unie si stejně dělá, co chce, bez ohledu na to, že Evropský parlament odhlasoval, že si to lid přeje. Konala se tehdy taková internetová anketa, a v té ale dramaticky zvítězil názor, že se má zrušit střídání. Teď jsme v době energetické krize a střídání znamená velké energetické nároky, ztráty. To znamená, teď by byl důvod, abychom šetřili, abychom rychle přešli na jiný čas. A zase Evropská unie to není schopna udělat. Tak to mně přijde, že to je drobný přesvědčivý důkaz, že existuje demokratická deficit, ale ono se to ale podobně koná i v těch velkých věcech.
Případný rozpad Evropské unie je nutné vyřešit během pár týdnů, protože jinak dojde ke strašným škodám, znechucení a spoustě problémů
Ivan: No, byl ten brexit příležitostí nějak Evropský parlament, respektive Evropskou unii polidštit? Já mám takový pocit, že v té první chvíli se i vysocí politici, funkcionáři v Evropě polekali a slibovali nějakou nápravu, ale mám takový pocit, že k ní nedošlo.
Jiří Payne: Já ani nevím, jestli tam byla taková nálada sjednávat nějakou nápravu. Já jsem ji moc nezaregistroval. Naopak zaregistroval jsem tedy iniciativy, několik iniciativ poslanců, kteří tvrdili a prokazovali, konkrétně to byl třeba právník, že v Evropském parlamentu existuje organizovaná diskriminace. Že určití poslanci nedostávají stejné šance, jako ti ostatní. Že tam prostě je dvojí stupeň členství a z toho ale potom vyplývá, že neexistuje svobodná diskuse o tom, co by se mělo změnit a jak by se to mělo změnit, protože určité názory se prostě v žádném případě nedostanou do pořadu dne. Jednací řád a pravidla jednání se upravují tak, aby vlastně určité hlasy se vůbec nedostaly na pořad jednání, aby nemohly nic ovlivnit.
Ivan: Zajímalo by mě, s jakým očekáváním jste do Evropského parlamentu přicházel a jaká byla realita? Dávala vám ta práce v Evropském parlamentu smysl? Anebo jste spíše trpěl pocitem marnosti?
Jiří Payne: Já jsem tedy zpočátku, kdysi dávno myslel, že by se tam teoreticky dalo něco dělat, něco vylepšit a tak dále. Když jsem tam nastupoval, tak jsem se tam byl párkrát podívat se svým předchůdcem, takže jsem trochu viděl ten způsob života.
Ivan: S Petrem Machem?
Jiří Payne: Ano. Přiznám se, že jsem z toho měl hrozný strach, protože ta atmosféra je tam taková asi tak, jako za socialismu na vojně. To je prostě beznadějná situace, kde se nedá nic ovlivnit, nedá se ničeho dosáhnout, nemá smysl se o něco snažit. Když jsem tam potom nastoupil, tak jsem překonal tenhle pocit a říkal jsem: „Dobře, musím to nějak rozdýchat.“ A zažil jsem tu diskriminaci. Protože já jsem nabyl mandát někdy v září, a teprve asi za dva měsíce jsem dostal hlasovací… Protože já jsem tam dva měsíce jezdil, ale za vlastní peníze, a nemohl jsem hlasovat, nemohl jsem pracovat, nemohl jsem vlastně vůbec nic, protože prostě můj mandát nebyl v Evropském parlamentu ověřen.
Zatímco když někdy rezignoval nějaký německý poslanec, tak za dva dny nastoupil jeho nástupce. To je diskriminace. Buďto tady platí stejná pravidla pro všechny a trvá to dva měsíce, nebo to trvá jeden den. Ale není možné, že poslanci z určitých směrů musí dva měsíce čekat, než se dostanou k normální práci. Takže já jsem někdy v listopadu… A ještě Petr Mach schválně podal ten rezignační dopis dva měsíce předem, aby byl čas na všechno se připravit. Aby to všechny ti úředníci zúřadovali. A přesto to nechali dva měsíce ležet, aby to nefungovalo. Tak já jsem se dostal ke slovu vlastně poprvé někdy v listopadu, a teď jsem uvažoval, co vlastně můžu dělat. A už jsem tam jezdil, už jsem navštěvoval různá jednání jako divák, jako host, jako veřejnost. A tak jsem přemýšlel, co bych tam vlastně mohl dělat a zjistil jsem, že vlastně ty příležitosti jsou strašně malé. Abych tam někde vylepšil nějaké usnesení v článku 283, abych vymyslel chytřejší formulaci, že stejně nedokážu za ty dva roky navázat tolik kontaktů, abych něco ovlivnil. Tak jsem si říkal, že vlastně bude nejlépe, když ten čas věnuji za prvé pečlivému hlasování, takže já jsem se opravdu dost pečlivě připravoval na každé hlasování, a dokonce tedy Liberální institut mě potom vyznamenal takovou symbolickou cenou, že jsem se tam vlastně nejvíce zastával svobody při hlasování. Oni vytypovali důležitá hlasování a sečetli, kdo a jak hlasoval. Jim potom vyšlo, že jsem tam byl za české poslance vlastně ten, kdo nejvíc hájil svobodu. Tak to mě potěšilo.
Na druhou stranu jsem říkal: „No dobře, tak vedle toho mně tu stále zbývá nějaký volný čas, tak ho věnuji úvahám o tom, jak by se mohla Evropská unie vyvíjet do budoucna.“ Že to není ideální, to si myslím, že tušíme skoro všichni, ale nikdo neví, jak dál a co s tím udělat. A nějak to promyslet. A tak jsem nad tím začal přemýšlet a myslím si, že jsem vymyslel vlastně něco, čemu já bych řekl krizový scénář, nebo záložní plán, nebo alternativní možnost, kdyby se to nějak vážně zadrhlo, kdyby došlo k nějakým problémům, tak ale potřebujeme tu situaci vyřešit hrozně rychle. My nemůžeme čekat roky, jako to bylo v případě s Británií. To se musí vyřešit během pár týdnů. Protože jinak dojde ke strašným škodám a znechucení a spoustě problémů.
Tak jsem začal nad tím přemýšlet a vymýšlel jsem nějakou variantu pro případ, že… A teď zkusme si představit, kdyby Německo, teď se o tom uvažuje skutečně, investovalo, já nevím, kolik to mělo být, 200 miliard euro nebo kolik chce investovat na záchranu svých podniků. No, pokud to udělá, tak zlikviduje ekonomiku všech ostatních členů Evropské unie. Nikdo to nepřežije a v tom okamžiku se Evropská unie rozpadne. Zakázané to není, protože Německo to udělat může. Ale v tom okamžiku Evropská unie končí, a my potřebujeme během několika týdnů přijít s náhradním plánem, abychom nahradili stávající spolupráci něčím jiným. A vycházím z toho, že Česká republika potřebuje evropskou spolupráci. My si nemůžeme dovolit být ostrovním státem tady uprostřed střední Evropy. To znamená, že v českém zájmu je, abychom dokázali mít připravený záložní plán a velmi rychle během několika týdnů převést stávající spolupráci do nějakého nového modelu a a bychom zachovali všechny užitečné věci, které tam dneska fungují a které nám přijdou, že jsou dobré.
Těsná většina, 51 % demokracii nestačí, je potřeba 70, 80 %. Každé napětí ve společnosti je pro společnost strašně drahé. Je mnohem levnější prodloužit diskusi.
Ivan: Já se ještě trochu vrátím a zeptám se: Jaký praktický vliv v té době, když jste tam působil, měl Evropský parlament na Evropskou komisi? Kdo vlastně nesl větší díl odpovědnosti za to, že je Evropa v krizi? Jestli vlastně europarlament je institucí, kde se děje jakýsi brainstorming, takové třídění názorů? A jestli to je instituce, ze které právě takový nějaký impuls ke změně může vzejít?
Jiří Payne: Tak já nevylučuji, že někteří poslanci hrají takovou hru, že vlastně hájí, nebo spíše přešli na stranu Komise, hodně se s ní kamarádí a snaží se to nějak ovlivňovat, ale fakticky ten parlament v očích Komise nemá velkou vážnost. Já uvedu příklad z oboru, kde jsem tedy působil. Já jsem se zase po dlouhém jednání dostal do rady zahraničního odboru. Vzpomínám na jednu schůzi zahraničního výboru, kdy někdy v odpoledních hodinách jsme se měli sejít a měla tam přijít komisařka pro zahraniční vztahy s námi diskutovat o balkánských státech a jejich perspektivě členství v Evropské unii. Mělo se jedna o Srbsko a další balkánské země, a teď jsme se tam sešli, celé dílo. Ono to je nějakých 60, 80 lidí a úředníci. Ona to je prostě obrovská akce. A paní komisařka nepřišla ve smluvenou hodinu. A tak se diskutovalo a říkalo se, že počkáme. A ona nepřišla ani za půl hodiny, ani za hodinu. Za hodinu někteří poslanci začali být nervózní a říkali: „No půjdeme se tedy zeptat, jestli přijde.“ Žádná odpověď nepřišla, tak se čekalo další hodinu a po dvou hodinách se většina těch účastníků tiše vytratila a paní komisařka na ten výbor vůbec nedorazila. Tak taková je úcta Evropské komise k Evropskému parlamentu.
Ivan: Ještě by mě zajímalo: Jaké panovaly vztahy mezi jednotlivými frakcemi v Evropském parlamentu? Zda se jednalo o nějaké soupeření, partnerství. Jestli se hledal koncensus, anebo vítěz bral vše a s opozicí se nebavil? Jestli vlastně Evropský parlament umí vystupovat jako takové jednotné těleso?
Jiří Payne: No, já vidím před očima model parlamentní demokracie, který znám ze Švýcarska, kde oni mluví o takzvané konkordanční demokracii. To znamená, že i když nějaká parlamentní většina ví, že by to mohla prohlasovat, tak zadrží, dál diskutují a dál počkají, dokud je naděje, že se podaří sjednotit více hlasů. Že se podaří dosáhnout širšího koncensu. Oni říkají, že 51 % demokracii nestačí. Že je potřeba 70, 80 % souhlasu všech. A říkají, že každé napětí ve společnosti je pro tu společnost strašně drahé. To stojí peníze. To se nevyplatí. Je mnohem levnější prodloužit tu diskusi tak dlouho, dokud vlastně jsou nějaké nápady a dokud ta diskuse má smysl – a snížit napětí na minimum.
V Evropském parlamentu je to úplně obráceně. Já jsem se pokoušel překračovat hranice parlamentních klubů s tím, že jsem například tak trochu zdědil, a z vlastního přesvědčení mi to přišlo také dobré, skupinu přátelství nebo vztahu s Izraelem nebo s nějakou částí Izraele. A navazoval jsem v této věci na nějaké dosavadní aktivity a stal jsem se dokonce šéfem nějaké té skupiny pro Izrael. Uspořádal jsem nějaké schůzky a navrhli jsme návrh také rezoluce, že by bylo dobré zamyslet se nad politikou vůči Izraeli, protože v některých oblastech Izraele jsou fabriky, které, pravda, zainvestovali izraelští podnikatelé, ale dneska v těch fabrikách pracují z 90% Arabové a zastávají vedoucí funkce, ředitelské funkce a jsou strašně šťastní, že tam mohou pracovat. Protože najednou zjistili, že spolupráce je lepší než válka, a problém je, že Evropská unie na produkty z těchto fabrik uvalila nejvyšší clo, jaké vůbec v Evropské unii existuje. To znamená, ona dává najevo, že si na Blízkém východě přeje válku, a ne mír. A tak já jsem k tomu napsal nějakou rezoluci. V té době Amerika uznala Jeruzalém jako hlavní město Izraele, tak jsem napsal takovou rezoluci v zahraniční politice, sbíral jsem na ně podpisy a problém byl ten, že když jsem přišel za partnery z jiných frakcí, tak jsem viděl, jak všichni ztuhli ve chvíli, kdy jsem vešel do dveří, a odmítali se o tom bavit a vykázali mě ze dveří. Po nějaké době mě jeden český poslanec, který tam pracoval v těch strukturách už delší dobu a byl v nějakých těch strukturách pro řízení Evropského parlamentu, tak mi prozradil, že v Evropském parlamentu existuje neoficiálně tajná služba, která sleduje, který europoslanec, s kterým europoslancem se baví, zaznamenávají to, a kdyby někdo z těch jakoby koaličních stran měl příliš mnoho kontaktů s těmi, řekněme, kritickými nebo jinými poslanci, tak by z toho měl problém.
V Evropském parlamentu v podstatě existuje takový apartheid: S určitými názory je zakázáno se bavit a dohlíží na to tajná policie, která tam stojí na chodbách.
Ivan: To znamená, že by zradil svoji frakci?
Jiří Payne: Ano. Takže v podstatě tam existuje takový apartheid. S určitými názory je zakázáno se bavit a dohlíží na to tajná policie, která tam prostě stojí na chodbách. Já poté, co jsem dostal tu informaci, tak jsem se šel dívat – a skutečně všude na chodbách a všude vždycky vidíte v koutě stát člověka, který se tak jako rozhlíží a sleduje. Údajně musí mít nastudované z paměti obličeje všech europoslanců, aby jejich jména okamžitě poznali a z nich jsou zkoušeni, takže oni přesně poznají: To je tenhle ten a ten se baví s tímhle tím. A ten patří tam, a to je situace, kterou mám zaznamenat a hlásit. Tak to jsem pochopil, jak to tam funguje a proč vlastně nejde nic udělat. Já jsem potom tu rezoluci přepsal do formy dopisu, poslal jsem to té komisařce pro zahraniční vztahy, že by bylo dobré zamyslet se nad vztahy s Izraelem. A dostal jsem na to odpověď, k mému překvapení – jsem skoro ani nečekal – a ta odpověď spočívala v tom, že evropská politika vůči Izraeli je jasná a společná, a to je, že podporujeme Palestince.
Ivan: Rozumím. Umíte si představit, že …
Jiří Payne: To je v příkrém rozporu s českou zahraniční politikou. Já jsem tu svoji, ten svůj návrh konzultoval na ministerstvu zahraničí s příslušným odborem. To znamená, já jsem to měl kryté českou zahraniční politikou. To nebyl můj nápad. To byla česká pozice. A odpověď byla: „My se s vámi o tom vůbec nebudeme bavit. Žádná diskuse nepřipadá v úvahu. Politika je jasná – podporujeme Palestinu proti Izraeli.“
V České republice vůbec nemáme tušení, co jsou naše národní zájmy, protože o tom nediskutujeme
Ivan: Když občané ve volbách do Evropského parlamentu volí své zástupce, tak mám pocit, že hodně z nich je přesvědčeno, že ten poslanec bude zastupovat v Evropském parlamentu Českou republiku, národní zájmy. Ve skutečnosti ale on nakonec skončí v některé frakci, která má prostě svoji politiku, a asi i hájit nějaký český zájem tam příliš jednoduché není. Anebo se mýlím?
Jiří Payne: Tak jsou situace, kde asi člověk může vystoupit. Já si vzpomínám, že někde při nějaké regulaci se mě právě britští poslanci ptali: „Kdybychom schválili tuhle variantu, jaký to bude mít dopad na českou ekonomiku?“ To znamená, jsou situace, kdy člověk skutečně může něco takového říct. Na druhou stranu Česká republika má jeden vážný problém. My totiž nevíme, co jsou naše národní zájmy. Národní zájem – je to jen metoda, jsou o tom napsané knihy a na mnoha univerzitách ve světě se to přednáší, je to samostatný studijní obor „Nastavení národních priorit“. A třeba v Americe ze zákona každé dva roky se koná veřejná široká rozprava, diskuze o národních zájmech. Každé dva roky jsou aktualizovány poté, co je to schváleno v Bílém domě, tak jsou zveřejněny a za několik málo dolarů si to každý může koupit v takové té prodejně státních tisků, jako byl u nás SEFT. To znamená: Každý podnikatel ví, že na příští dva roky jsou priority Spojených státu raz, dva, tři, čtyři, pět…
U nás nic takového nemáme. Já jsem kdysi v 90. letech, když jsem byl v zahraničním výboru, se pokusil tady iniciovat, a dokonce dvakrát se takový pokus o diskusi o národních zájmech konal na ministerstvu zahraničí, a poté, co jsem odešel z parlamentu, tak už to nepokračovalo, ani nikdo na to nenavázal. Takže když někdo se tady u nás ohání národními zájmy, tak já vždycky dodávám: „My vůbec nemáme tušení, co jsou naše národní zájmy, protože o tom nediskutujeme.“ A zase znova jsme zpátky u toho. Ta diskuse by snížila napětí. Diskuse o tom, jestli je, nebo není našim národním zájmem být v NATO, by vedla k tomu, že si ujasníme názory, že si porovnáme kritické názory, a naopak podpůrné názory a že získáme širší koncensus a budeme jednotnější. A my to neděláme. Pak máme strašná napětí a demonstrace na Václavském náměstí, máme rozdělenou společnost a je to škoda, protože to napětí nás stojí obrovské peníze.
Evropská unie je zaseknutá na bodě, který připomíná Československo měsíc před rozdělením. Dopředu to nejde. Zpátky to nejde.
Ivan: Tomu rozumím. Umíte si představit, že by se do Evropského parlamentu nevolilo, ale že by do něj své zástupce nominovali národní parlamenty? Myslíte, že by se tím atmosféra nějak změnila?
Jiří Payne: Já myslím, že ne. Tahle praxe tam byla v dávných dobách, jako ještě v Evropském společenství tam byla tahleta praxe – a ono to fungovalo úplně stejně. Takže to já si myslím, že ono to nemá vliv. Ten proces volby není tak důležitý, jako proces toho, jak je vlastně nastavena ta struktura. A když se podíváme na to, že Evropský parlament vlastně není ta rozhodovací složka, rozhodovací složka je hlavně Komise. A když se podíváme na to, že my si zvolíme naši vládu, a buďto s 50% pravděpodobností tam mám nebo nemám svého zástupce. Ta vláda na nějaké jednání vyšle jednoho z dvaceti ministrů, tak se to zase násobí dvaceti. Ta pravděpodobnost klesá dvacetkrát dolů. Ten ministr tam přijede, a tam je členem nějakého kruhu, kde je řádově třicet států, tak se to zase ještě dělí třiceti, a tam něco přednese. A když to přednese, tak Komise se potom tím může nebo nemusí zabývat. A zase v té Komisi se hlasuje, a zase se to ještě násobí počtem komisařů. To znamená, že se to ještě dělí znovu třiceti. Tak to je vliv, jak vlastně český občan může ovlivnit to jednání. To mně přijde, že je prostě zoufale slabé.
A obráceně, když se podíváme na to, jak funguje federace. A tady musím připomenout, že vlastně mezi konfederací a federací neexistuje plynulý přechod. My jsme to zjistili, když jsme debatovali se Slovenskem tehdy, před rozdělením Československa, o nějakých možnostech, tak Slováci chtěli nějaký kompromis, aby se to zastřelo, aby nebylo jasné, jak to vlastně funguje. Že vlastně oni chtějí mít samostatnou zahraniční politiku, ale přitom být ve federaci. A nějak jsme to právě studovali a zjistili jsme, že podle jejich realizmu to nejde. Neexistuje plynulý přechod. Buď, anebo. A já si myslím, že Evropská unie je zaseknutá na bodě, který připomíná Československo měsíc před rozdělením. Dopředu to nejde. Zpátky to nejde. A nezbývá než vymyslet nějaké rychlé, zásadní řešení, kterým bychom se dostali někam dál.
Ivan: Já jsem tomu porozuměl tak, že podle vás to naše členství v Evropské unii vlastně nemá alternativu, že nelze žít v Evropě a nebýt v Evropské unii. Nicméně ten způsob, jak celý ten proces nějakým způsobem restartovat, je popsán v té vaší brožuře, kterou jsem zmínil v počátku, a jednou z možností, anebo tím prvním, čím by se mělo začít, je přepsat článek 10 české ústavy a z Evropské unie odejít, abychom se do ní za nějakých jiných okolností mohli vrátit. Je to tak? Anebo jsem to špatně četl?
Jiří Payne: Není to tak. Já se domnívám, že si to Česká republika nemůže dovolit. Je to prostě hloupost a je pravda, že to neodporuje žádnému evropskému předpisu. Teoreticky to udělat můžeme, ale způsobí to naprosto nepředvídatelné výsledky. To prostě není řešení.
Problém Evropské unie je, že je strašně přeregulovaná. Lisabonská smlouva pod hlavičkou budování vnitřního trhu přijímá denně nové a nové regulace.
Ivan: Rozumím.
Jiří Payne: Problém je v tom, že to musí udělat, plus minus, skoro všechny členské státy najednou. V tom je to řešení, když se zadrhne integrace. Řekněme, že německá politika nějakým způsobem, i jiným, třeba složí ekonomiku všech členských států. A nastane strašná krize. A teď budou všichni říkat: „Prosím vás, vysvoboďte nás z toho rychle. Potřebujeme okamžitě dát řešení. Není možné čekat na odchod jako Británie podle článku 54 Lisabonské smlouvy, protože to trvalo tři roky.“ To se nedá. Musí to být hned. Tak pro takovouto situaci jsem vymyslel toto řešení, které můžou udělat všechny státy najednou. Den poté se mohou sejít předsedové vlád a dohodnou se, jak situaci vyřešit. A celá ta spolupráce se převede vlastně na mezivládní spolupráci.
A teď problém Evropské unie je, že je strašně přeregulovaná. Lisabonská smlouva pod vlastně takovou hlavičkou budování vnitřního trhu přijímá denně nové a nové regulace. Desítky tisíc, které jsou povinné pro členské státy, a těmito regulacemi vlastně přebírá kompetence členských států, stahuje si na Evropskou unii, aniž by o tom věděli, aniž by se o tom hlasovalo. Aniž by dali k tomu souhlas. To se ve federaci stát nemůže. Ani v Americe, ani ve Švýcarsku. Ani v žádné jiné federaci. Nic takového nepřipadá v úvahu. Protože ty kompetence jsou tady chráněny ústavním zákonem a ústavním soudem.
A já uvedu příklad. Není žádný důvod, aby Evropská unie zasahovala do toho, jakou legislativu má která země v oblasti zbraní. V Americe a v každém státě mají jinou regulaci. A Amerika s tím docela dobře funguje. Ano, na hranicích se musí každý podívat, jestli splňuje předpisy, když s sebou veze zbraň, ale to se týká nějaké malé části obyvatel. To není standardní věc, která by trápila většinu lidí. A je zbytečné, aby Evropská unie regulovala trh se zbraněmi, protože upřímně řečeno, situace je úplně jiná ve Francii, která se tam potýká s teroristy a tak dále, a úplně jiná je tady u nás v Polsku, České republice, na Slovensku, kde máme úplně jiné problémy.
A upřímně řečeno: Český zákon o držení zbraní je jeden z nejlepších vůbec na světě, jako promyšlený, fungující, dlouhodobě funguje. Opravdu si myslím, že je to hodně dobře. A není důvod, abychom si my zhoršovali naši legislativu kvůli Evropské unii. Takže ten přirozený systém, že Slováci se občas podívají, jestli nemáme chytřejší regulaci než oni, tak trošku od nás opíšou něco. Občas i Rakušané opisují, a my zase opisujeme od jiných. Taková přirozená konkurence legislativních těles členských států, kde chytří lidé přemýšlejí, jak to udělat lépe. A já se přiznám, že miluji švýcarské právníky. Ti jsou poctiví, čistí, a líbí se mi jejich legislativní styl. Tak já se také koukám do Švýcarska, jak to tam mají zregulované, protože leckdy tam najdu chytrý nápad a už jsem desítky takových nápadů k tomu u nás použil. Tak tohle se vlastně tím zruší, a místo aby se dala šance těm schopným, tak se to tady zprůměruje na úrovni průměrných a neschopných.
Panující emoce u nás je strach. A vstupovat do toho strachu ještě s nějakou další nejistotou mi přijde z hlediska politického velmi nevhodné.
Ivan: Zeptám se takto. Samozřejmě existují i návody a možnosti anebo alternativy, jak co řešit, ale po každé jde o to, jak je to realistické. Jakou to má šanci na úspěch? Dnes máme pocit v této krizi, že opět každý jedná sám za sebe a že se vkrádá do Evropy. To je spíš takové to právo silnějšího, než nějaká touha po dohodě. Je tato atmosféra, která dnes v Evropské unii panuje, příznivá pro nějakou debatu o změně, anebo naopak je spíše brzdou, která takové debatě brání, podle vás?
Jiří Payne: No, já si myslím, že je příznivá pro to, abychom velmi přemýšleli nad tím, jak se aktuální situaci pokusit zlepšit. To je určitě příznivé. Na druhou stranu, já když tak mluvím u nás s lidmi a sleduji atmosféru, jaká je u nás, tak většina lidí má strach, co nás čeká. Jak v oblasti životní úrovně a energií a všeho možného, tak v oblasti bezpečnosti. Panující emoce u nás je strach. A vstupovat do toho strachu ještě s nějakou další nejistotou mi přijde z hlediska politického velmi nevhodné. To znamená…
Ivan: No, zmínil jste to Německo. A tu pomoc německým podnikům, která se chystá, a to je vlastně evropský problém.
Jiří Payne: Ano. Já bych nechtěl do tohoto přilévat ještě olej, a ten strach rozdmýchávat. Prostě ten strach také znamená škody a snížení kapacity a schopnosti flexibility a všeho možného. To znamená, já bych se snažil strach odbourávat a obráceně bych říkal: „Nebojte se, kdyby se Evropská unie zadrhla, tak máme plán, jak to velmi rychle převést a zachovat všechno dobré, co tam existuje. Volné cestování a tak dále. A zachováme všechny ty dobré věci a neskončí to katastrofou.“ Kdyby totiž Evropská unie se začala rozpadat chaoticky, což také může nastat, a nebyl by připravený žádný plán, co dál, tak tu bude asi největší hospodářská krize v dějinách lidstva.
Ivan: Rozumím. Do jaké míry?
Jiří Payne: Chaotický rozpad evropského trhu je největší bezpečnostní riziko celé zeměkoule.
Tajné služby celého světa se soustřeďují kolem Evropského parlamentu a sbírají kompromitující materiály na evropské poslance
Ivan: Zeptám se ještě na jednu věc. Do jaké míry jste během působení v Evropském parlamentu registroval aktivitu různých lobbistů, kteří prosazují zájmy nejrůznějších skupin, korporací, bank? A jaký je jejich vliv? Není náhodou větší vliv než u politiků? Není to tak, že politici jsou spíše řízeni, než že by něco řídili? Jaká je vaše zkušenost?
Jiří Payne: Ano. Zažil jsem desítky lobbistů, kteří se objednali. Trávili jsme hodinu u kafe, popovídali jsme si. Přiznám se, že jsem se jimi nenechal příliš ovlivnit, že jsem se daleko víc snažil prostudovat ty materiály a rozhodovat se podle svého. Ale ano, bral jsem v úvahu, že existuje takový názor, že je potřeba dohodnout tohle a tohle. Na druhou stranu, jestli jsem to dobře pochopil, a to mně kdosi vysvětloval, tak tajné služby celého světa – ne jednoho, dvou států, ale těch dvě stě zemí na světě – se soustřeďují kolem Evropského parlamentu a sbírají kompromitující materiály na evropské poslance. Včetně toho, že když se provedly nějaké stěry, tak obě dvě budovy Evropského parlamentu jsou promořeny kokainem. To jsem tam skutečně i viděl, když jsem tam navštěvoval některé poslance, tak jsem je probudil, a vyšli malátní. Tak jsem si říkal, že buďto hodně pili, nebo jsou pod vlivem kokainu. A když se jim podaří shromáždit kompromitující materiály na ty poslance, a když se potom projednává nějaká důležitá regulace, a teď někomu, kdo má nainvestováno v automobilovém průmyslu, má nainvestovány stovky miliard do nějakých novinek, a teď hrozí, že by Evropská unie je zakázala zregulovat, nebo by s tím něco provedla, tak by o ty stovky miliard přišli. No tak si nakoupí tyto data, využije je a těch dvacet hlasů aby ta regulace prošla, tak jak potřebují, se zařídí tím, že těch dvacet poslanců obejde lobbista a řekne: „Podívejte se, jestli budete hlasovat v rozporu s tím, co jsme si domluvili, tak prostě my zveřejníme na vás tohleto a…“ A když se podíváte zpátky deset let, patnáct let, tak skutečně tam vidíte, jak někteří poslanci odcházeli, protože se na ně objevily kompromitující materiály nebo byli zavlečeni do nějaké kompromitující situace, za které pak museli rezignovat. Nebo něco takového. Tohle je údajně, já jsem si na to dával pozor…
Ivan: Nebral jste radši moc kokainu.
Jiří Payne: Já jsem kokain nikdy v životě nevyzkoušel, ale prostě dával jsem si pozor na to, že musím na všechno opatrně. Dostal jsem také varování, že všechny moje místnosti, počítače a telefony jsou monitorovány. Nejenom zvukově. Dneska už se zvukově nedělají. Dneska se snímá celá ta místnost videokamerou v HD kvalitě, a že tedy musím prostě opatrně. Dokonce údajně tedy i soukromé byty a s tím já mám i tady zkušenosti. Že i tady doma pravděpodobně jsme byli sledováni, a prostě tak holt člověk musí žít jakoby před zraky televizní kamery.
Evropská unie, když bude pokračovat dál, tak jak existuje, no tak bude zaostávat
Ivan: Sledujete s pilností i dnes, co se děje Evropském parlamentu?
Jiří Payne: Já to občas sleduji, protože samozřejmě, že ve chvíli, kdy člověk získá to know-how a trošku se tam vyzná vevnitř, a hlavně vyzná se v parlamentních stránkách na webu, tak jsem schopný samozřejmě, když je nějaká regulace, tak si ji nastudovat a vlastně zjistit, jak to opravdu je. A přiznám se, že někteří přátelé a kolegové se na mě občas obrací a říkají: „Prosím tě, doslechli jsme se, že se chystá takováto regulace. Jak to vlastně bude fungovat? O co tam vlastně jde? Co tam vlastně český premiér sjednal a slíbil? Protože ty zprávy v médiích jsou prostě nepřesné, nekompetentní. Jak to vlastně má fungovat?“ No tak já to nastuduji a řeknu jim, jak to bude fungovat. To občas dělám.
Ivan: Moje úplně poslední otázka. Jak to s námi, s Evropou dopadne?
Jiří Payne: No, Evropská unie, když bude pokračovat dál, tak jak existuje, no tak bude zaostávat, protože prostě někdo to tady uváděl: Elon Musk, když se pokoušel koupit raketové nosiče v Rusku, a když mu je neprodali, tak se v letadle rozhodnul, že si je postaví sám. A dvanáct měsíců po tomto rozhodnutí už odstartoval první testovací raketu. Kdyby totéž chtěl provést nějaký Evropan, tak dodnes nebude mít vše kompletně pohromadě. Takže to je ten důvod, proč Evropská unie zaostává a bude zaostávat. Prostě jsme v přeregulovaném prostředí. Když budeme takhle dále pokračovat, tak Evropa vymizí ze světových dějin. Takže chceme-li se nějak vzpamatovat, musíme hledat cestu, jak to vylepšit a já nevidím cestu…
Takhle, jsou vlastně dvě cesty. Jedna je, v zásadě, když si dovedu představit, že by se Evropa federalizovala. Uměl bych napsat za dva víkendy federální ústavu pro Evropskou unii. Jenomže na to tady vůbec není nálada. Tady nikdo není volen, je to neprosaditelné. A představa, že by se Němci museli vzdát nějakých zajištěných kvót a že by se klidně mohlo stát, že bude velká nelibost vůči Německu a že v těch strukturách nebudou mít vůbec žádného zástupce, to je pro ně nepřijatelné, a pro Francii taky. Mně přijde, že v současné době, třeba za padesát let, nebo za nějakou dobu se k tomu Evropa dostane. A kdyby se jednalo o skutečný federální model, to já bych v zásadě říkal: „Nevím, jestli je to úplně bezvadné. Tradice Evropy je právě v té rozmanitosti, ale dobře, to by mohlo fungovat.“ Ale my jsme v situaci, že to nefunguje a nebude to fungovat.
Smyslem politiky je minimalizovat napětí, a to napětí se minimalizuje právě tím, že se spolu bavíme, diskutujeme, že jsme flexibilní
Ivan: A ta druhá možnost?
Jiří Payne: Ta druhá možnost je, že tu spolupráci převedeme, a to by nezpůsobilo velké zemětřesení, že ji převedeme na mezivládní úroveň, že se provede masivní deregulace a na úrovni členských států se to dá poměrně rychle provést, že vrátíme kompetence tam, kam patří, a je úplně zbytečné regulovat spoustu věcí.
Já jsem byl kdysi nadšen, že máme jednotný systém měrných jednotek SI a že všichni prostě měříme v metrech. Pak jsem ale teprve zjistil, že ty staré jednotky měly něco do sebe. Měřit v yardech neboli v sázích… Sáh je prostě místo, odkud kam dosáhnu, když roztáhnu ruce. Když pošlu desetiletou dceru, aby mi změřila kůlnu, a ona řekne, že je to sedm sáhů, tak já vidím, jak má dlouhé ruce a s přesností na těch pár desítek centimetrů dokážu odhadnout, jaký je ten rozměr. To znamená, že ty staré míry měly něco do sebe. Loket se prostě používal desítky tisíc let jako měrná jednotka. Takže my jsme sice provedli sjednocení, ale nezískali jsme tím praktičtější prostředí. Metr jako čtyřiceti-čtyř-tisícina obvodu zemského rovníku je jednotka, která pro praxi není skutečně moc šikovná. Stopa a palec byly mnohem praktičtější. A když si pro sebe měřím velikost nějakého papíru v palcích, tak já si to můžu zopakovat a s přesností na pár milimetrů se trefím. Já bych tedy neviděl cestu v tom, že musíme všechno sjednocovat. Já bych nechal tu rozmanitost. Celá příroda se nesnaží unifikovat všechna zvířata, aby byla všechna stejná, ale naopak se snaží, aby panovala rozmanitost. Já bych se tedy spíše snažil nechat svobodu, individuální cesty, individuální hledání, a hledat společný jmenovatel – na těchto věcech se můžeme společně domluvit a takhle zapsat.
Já se přiznám že si někdy jako oddechovou četbu čtu některé smlouvy společenství EFTA, kde to tam píší švýcarští právníci, ale to je úplně jiné čtení než Evropská unie. Já jsem si konkrétně četl třeba nějakou regulaci o zdravotní péči, a oni také mají to, že si navzájem poskytují zdravotní péči stejnou, jakou mají všichni ostatní. A oni tam nemají, že kdyby někdo neposlouchal, tak mu dáme pokutu a sankce, a tak dále, ale oni říkají: „Kdyby se nějaký stát v této věci rozhodl provést nějakou změnu, tak samozřejmě může odstoupit od této smlouvy, a jeho povinností je tři měsíce před tím, než odstoupí, se s námi sejít a popovídáme si o tom a najdeme nějaké řešení, jak budeme dále postupovat.“ To mně přijde mnohem praktičtější, než říct: „Tak vy neposloucháte? Dáme vám pokutu. A když neposlechnete ještě jednou, dáme vám další pokutu.“
Smyslem politiky je minimalizovat napětí, a to napětí se minimalizuje právě tím, že se spolu bavíme, diskutujeme, že ty věci jsou flexibilní. Opravdu by mě netrápilo, kdyby třeba regulace o mořském rybolovu se týkala přímořských zemí, a kontinentální státy, které nemají moře, tak nepotřebují mít tuto legislativu v právním řádu.
Ivan: Rozumím. Já vím, že se ptám hloupě, protože nikdo z nás nemá křišťálovou kouli, nicméně stejně, kdybyste ji měl, viděl byste v ní tuto budoucnost? Řekl bych, to, co bychom měli, že uděláme, když už bude doopravdy zle, anebo to prostě neuděláme?
Jiří Payne: Já si myslím, že do toho budeme dotlačeni, to nemůže dopadnout jinak. To zase ta teorie federalismu je neomylná, vyzkoušená po tisíce let, že tam prostě není žádné jiné řešení. A jenom je otázka, za jakou cenu… A já už slyším z Asie… Můj syn se mi teď oženil do Asie. Já už slyším z Asie takové hlasy: Víte, ta Evropa způsobila lidstvu dvě šílené války, spíš samé konflikty než něco užitečného. My už máme pocit, že bychom se měli odpojit z té Evropy, ať si tam hnije sama ve svém prostředí, my už to nepotřebujeme.“
Kdyby nás Američani nechtěli chránit, tak my se sami neubráníme. Evropská unie není schopná sama o sobě přežít.
Ivan: Oni nás trochu vnímají jako skanzen.
Jiří Payne: Ano. Dokonce můj bratr, který přednáší na vysoké škole, tak mi říkal: „Já, když začnu přednášku od začátku semestru, tak tam přijdou studenti od nás a z evropských zemí, a asijští studenti, a všichni na začátku vědí hodně málo. Já přednášku skončím a zjistím, že čeští studenti vědí stále hodně málo, zatímco ti asijští studenti přečetli Platona, Sokrata a všechny možné filozofie a využili přednášku, aby nacucali to nejlepší, co se ještě z Evropy dá odvézt a co se dá použít. Ve vlastním zájmu, kdybychom chtěli Evropu ještě udržet po dobu několika desítek let jako zajímavý prostor, tak by stálo za to Evropskou unii nějak předělat, a když to neuděláme, o to menší význam bude Evropská unie hrát v budoucnosti. Ona už teď hraje malý význam. Uvědomme si to: Ruské rakety z Kaliningradu míří na všechna hlavní města v Evropě i s jadernými hlavicemi a během sedmi minut můžou zničit všechna hlavní města v Evropě. Evropská unie proti těmto raketám nemá vůbec žádnou obranu.
Americký radar, který já jsem kdysi vypočítal, navrhl, tak Američané to po mně tři roky přepočítávali a říkali: „Payne má pravdu, ten radar by tam byl užitečný.“ Tak ten radar tady nestojí, a kdyby nás Američané nechtěli chránit, tak my se sami neubráníme. Takže Evropská unie není schopná sama o sobě přežít. Nevyzývám k tomu, že máme sjednocovat armády, protože by to dopadlo tak, jako to dopadlo, když se rozpadla Albánie, když se tam zhroutil stát, tak se tam hledalo, kdo by tam provedl nějaký peacekeeping, a zjistilo se, že v celém prostoru evropského kontinentu není těch 30 000 vojáků, kteří byli potřeba na to, aby se tam udržel pořádek, a nakonec tam ty vojáky museli poslat Američané, kteří prostě tu kapacitu mají.
My máme spoustu vojenských úředníků, strašnou spoustu vojáků, ale operativita Evropy je zanedbatelná. Teď se to možná zlepšuje, protože se najednou dostáváme do otáček a Německo se začíná vzpamatovávat, ale Evropa nehraje dominantní roli ani v ekonomice, ani v politice. Prostě na Evropu se dívají z Asie a pravděpodobně, myslím, že už i některé africké země, jako na takový podezřelý kontinent, který prostě nechápou, nedává smysl, izoloval se od svého okolí. Ne náhodou má Evropská unie se všemi svými sousedy konflikty a spory, s výjimkou Norska a Švýcarska, které jsou vlastně uvnitř, tak se všemi sousedy má problémy s migrací a se vším možným. Ačkoliv po tisíciletí tady byl volný pohyb a nějaká spolupráce, tak tím, jak jsme se zavřeli, jak jsme evropský trh uzavřeli proti jejich banánům a pomerančům, tak oni by od nás rádi kupovali auta, ale platili by pomeranči. Protože ale ty pomeranče Evropská unie nepustí, tak si musíme kupovat drahé pomeranče a banány z evropské produkce a tím pádem jsme se prostě od nich úplně odřízli a jim jsme tam odebrali pracovní místa, a teď se divíme, že ti lidé, kteří nemají kde pracovat, tak že se k nám hrnou do Evropy. Mně přijde, že měla Evropská unie otevřít ten trh navenek, že ta spolupráce se sousedy je strašně výhodná, a dobré sousedské vztahy se vždy vyplatí. Takže já bych se hlásil k velkým změnám vůči světu, k velké otevřenosti, svobodomyslnosti, diskusi.
A teď, že k tomu dojde, je skoro jisté a teď jde jen o to, jestli tomu bude předcházet větší utrpení, anebo jestli dokážeme udělat vlastní rozhodnutí rychleji, elegantněji. A já si připadám, že jsem byl inspirován tím, že my jsme takovou situaci řešili se Slovenskem při rozdělení federace. A my jsme si stanovili takové priority, že to provedeme pokojnou cestou, zabráníme tomu, aby byla válka jako v Jugoslávii, že to provedeme, pokud možno, ústavní cestou, bude-li to možné. A že to provedeme tak, abychom za dvacet, třicet let měli dobré vztahy a já bych takovýto nějaký postup doporučil i pro Evropskou unii. Pojďme si stanovit takovéto tři priority a pojďme to udělat.
Ivan: Říká Jiří Payne, dnešní host Rádia Universum. Děkuji vám za povídání.
Jiří Payne: Já také. Na shledanou.
Ivan: Na shledanou.
Celý článek si mžete poslechnout v audio vezi ZDE:
Říj 5, 2022
Rakušanovo vnitro chce zakázat všechny informace z oficiálních ruských médií v ČR a bude blokovat všechny weby, které budou přebírat, překládat, tlumočit nebo jinak šířit informace pocházející z ruských sankcionovaných zdrojů nebo od sankcionovaných subjektů! Překlad projevu ruského sankcionovaného politika do češtiny v plném znění bude důvodem pro zablokování webu v ČR? Šokující obrysy chystaného zákona unikly na veřejnost a pokud zákon projde, bude věrnou kopií Čínské ohňové zdi! Pokud jste si ještě VPN nepořídili, máte poslední možnost se zařídit, než bude pozdě!
Nějaký čas bylo ticho po pěšině, ale teď to explodovalo s obrovskou razancí, až v mnoha redakcích popadaly hodiny ze zdí. A opravdu je to vážné! Bakalův stájový server Aktualne.cz totiž ve středu znenadání přinesl [1] informace o projednávaném zákoně o blokování závadových informací na internetu, aby se čeští občané nemohli dostat do styku s tzv. dezinformacemi a především ruskou propagandou, která prý ohrožuje českou národní bezpečnost. Ještě donedávna politici vládní pětikoalice tvrdili, že se není čeho bát, že zákon bude blokovat jen takové informace, které bezprostředně budou ohrožovat Českou republiku.
Tím byly myšleny např. utajované materiály bezpečnostních služeb, pokud by unikly a nějaký server by se rozhodl je publikovat. Už před prázdninami ale přicházely náznaky, že těmto slibům nelze věřit, a že půjde o drakonický zákon, který bude blokovat naprosto veškeré a vládě nepohodlné informace. Po prostudování článku na Aktualne.cz můžeme prohlásit, že je to ještě horší než jen drakonické. Je to naprostá informační genocida, naprosté vymazání všech informací, které přijdou od oficiálních médií z největšího státu na světě.
Rakušanovo vnitro zablokuje všechny nepohodlné proruské weby, použije k tomu zákon a sankční předpisy EU proti Rusku
Zákon by měl mít podle informací celkem 6 paragrafů a měl by blokovat takové weby, domácí nebo zahraniční, které publikují nebezpečné informace, které ohrožují bezpečnost České republiky. Takovou informací jsou třeba studie o potenciálních rizicích vakcín. Pokud nějaký server publikuje dokumenty z nějaké americké studie, které zpochybňují deklarovanou bezpečnost vakcíny nějakého typu, české vnitro bude mít pravomoc nařídit českým internetovým operátorům, aby svým klientům zablokovali na takový web přístup.
Nepůjde tak o vypínání webů, protože to by prý bylo v rozporu se svobodou slova, ale půjde o zablokování dostupnosti pro české občany, protože na přístup k informacím není právní a ani ústavní nárok. Můžete svobodně psát, ale lidé si to nebudou smět přečíst, protože na to nemají ústavní nárok. Je to chucpe, piš si klidně, co chceš, ale píšeš do zdi, nikdo si to ale nepřečte. Tedy nikdo, kdo nebude mít VPN nebo Operu či TOR prohlížeč.
Konkrétně a zřejmě půjde o blokování DNS záznamů na sítích internetových operátorů v ČR, takže na takový zablokovaný web se dostanete pouze přes VPN, případně přes prohlížeč, který má VPN zabudovaný v sobě, např. Opera prohlížeč (pro platformy Windows a Android) anebo Phoenix Browser (pro platformu iOS od Apple). Phoenix má VPN zdarma jako Opera, ale na rozdíl od Opery musíte čas od času strpět zobrazení reklamy. Třetí možností je právě TOR Browser, který ale někteří operátoři v Evropě začali blokovat po zahájení ruské operace na Ukrajině. Po spuštění TOR Browseru lidé hlásí, že se prohlížeč nechce k síti TOR připojit. Hlásí nám to do redakce čtenáři z ČR i ze Slovenska, kteří jsou na sítích různých operátorů.
Zablokování webů půjde uplatnit i na obsah převzatý od sankcionovaných subjektů nebo zdrojů, např. projev sankcionovaného politika
Podle administrátora lze blokaci TORu vyřešit zapnutím Bridge funkce při připojování TOR Browseru do sítě TOR. Jenže blokování webů s informacemi o rizicích vakcín není to nejhorší. V návrhu zákona je totiž něco, co dnes uplatňuje na svém obyvatelstvu jen jediná země na světě, a to Čína! Podle návrhu zákona by mělo Rakušanovo vnitro podle tohoto zákona pravomoc blokovat i takové weby, které šíří, přebírají, tlumočí nebo jinak postupují obsah, články a videa, která pochází ze sankcionovaných zdrojů. Zejména ze serverů ruských státních médií, na které byly ze Západu uvaleny sankce. Na serveru Aktualne se uvádí toto:
Právo na svobodu projevu by mohl stát omezit zejména tehdy, kdy lži vytváří či šíří původce, na kterého se vztahují mezinárodní sankce. To je případ nynějšího Ruska. Sankce jsou sice obvykle ekonomické, mohou ale posloužit jako vodítko pro další opatření.
Chystaný zákon pamatuje i na případy, kdy nebezpečnou propagandu opakuje někdo jiný, kdo s nepřátelským režimem není přímo spojený. Například s cílem vydělat. Kromě Klausova ex mluvčího Hájka popsalo Aktuálně.cz například web probačního úředníka, který shromažďuje ruské lži a pokouší se za to vybírat od čtenářů příspěvky.
Pokud by se navrhovaný zákon řídil sankční politikou, že by v ČR nesměly být publikovány a šířeny informace od ruských státních médií, které jsou pod západními sankcemi.Tak tím by de facto došlo k likvidaci novinářské činnosti v ČR úplně stejně jako v Čínské lidové republice, kde se nesmí na internetu publikovat projevy, proslovy a texty projevů amerických a západních politiků. Všechny projevy, přednesy, výstupy a výroky západních politiků smí komentovat pouze čínská státní média s příslušnými komentáři. Nejčastěji jde o citace dvou nebo tří vět z projevu, které jsou v čínském tisku publikovány s příslušným politickým komentářem . Zbytek je pro čínské občany nedostupný a zakázaný.
Velký Rakušanův firewall proti ruskému narativu
Pokud chtějí Číňané zhlédnout třeba celé vystoupení amerického prezidenta v plném znění, potom musí zapnout VPN na počítači a připojit se na západní média. Bez VPN se prostě na západní servery nedostanou. Tomuto se říká Velká čínská ohňová zeď . Je to v podstatě celostátní národní firewall, který blokuje přístupy na tisíce západních zpravodajských platforem. A je neuvěřitelné, že Rakušanovo vnitro a vláda pětikoalice chce na blokování informací z ruských zdrojů používat ty samé metody . Nástroje jako Ústřední výbor Komunistické strany Číny. A používá k tomu tytéž argumenty ,, Ochranu národní bezpečnosti.“
V případě přijetí zákona by to potom znamenalo, že když AE News přinese plný překlad [2] projevu Vladimira Putina nebo jiného ruského státníka. Publikování překladu budeme automaticky spadat pod definici tohoto zákona. Převzali jsme obsah vytvořený sankcionovaným subjektem, protože pod sankcemi je jak politik, který projev pronesl, tak i agentura, která projev přenášela videem, např. RT nebo RIA Novosti. To by potom znamenalo, že servery ve strachu, aby nebyly zablokovány, by musely přestat úplně přebírat informace a články z ruských médií. A to my rozhodně neuděláme. Jiné servery se však k tomu ze strachu mohou snížit.
Rakušanovo vnitro načerpalo model blokování v čínském vzoru, k projevům a tiskovkám západních politiků se obyčejní Číňané nedostanou
Nesměly by se přinášet překlady projevů ruských politiků, překlady pořadů z ruských televizí, mohly by se de facto přinášet informace jen ve zkratce, že někde v Rusku proběhl projev nějakého politika a ten řekl v rámcových obrysech to a to, ale bez citací a bez plného znění. V okamžiku plného znění by to už spadalo pod zákon o přebírání a šíření obsahu sankcionovaných subjektů. Tím okamžikem by bylo zlikvidováno právo novinářů na svobodné publikování a pokrývání zpravodajství o Rusku.
Zákon má prostě za úkol znemožnit českým občanům přístup k plným projevům ruských politiků. Má za úkol zablokovat přístup k ruským státním médiím a rovněž i médiím, které v Rusku nešíří západní narativ. Je to zákon na to, aby lidé v ČR neměli přístup k plným projevům Vladimira Putina či Sergeja Lavrova. Rakušanovu vnitru jde o vymazání a genocidu všech informací o ruském pohledu na současné světové reálie. Jde jim o zablokování přístupu českých občanů k ruskému úhlu pohledu na konflikt na Ukrajině a na světový řád.
Naprostým marastem je potom návrh v zákoně, kdo bude o blokování rozhodovat. Nebude to soud, ale nějaký nově vzniklý orgán, který možná bude jako nezávislý. Budou v něm “odborníci” z neziskovek George Sorose, kteří budou určovat, co je nebezpečná dezinformace, kterou je třeba zablokovat. Zákon je totiž podle informací stále ve velmi rané fázi. Zatím prochází diskusemi a připomínkami, takže se ještě může změnit, ale nepočítejte, že k lepšímu, může se změnit ještě k horšímu. Celé to bude fungovat podle všeho tak, že někde vznikne nový úřad, který bude určovat, co je společensky závadová a nebezpečná informace. Poté bude dávat příkazy českým internetovým operátorům, aby zablokovali svým zákazníkům přistup na ten a ten web.
O blokování bude rozhodovat nově zřízený úřad rozhodnutím státem placeného úředníka, ale odblokování zabere dlouhá léta skrze soudní tahanice
Majitel webu se potom bude moci na vlastní náklady domáhat odstranění blokace soudní cestou ex-post, tedy po zablokování. Zatímco zablokovat kohokoliv nepohodlného půjde okamžitě, bez rozhodnutí soudu, k odblokování bude potřeba zdlouhavého soudního tahání v několika instancích. Je potřeba, aby nejbližší demonstrace v Praze “Česko na 1. místě” toto téma drakonické cenzury otevřela jako politické aktuální téma, protože do blokací by po případném schválení zákona spadaly i weby na svolávání demonstrací, jako jsou právě tyto.
Stačilo by, když pověřený úřad by řekl, že někdo z organizátorů demonstrací šíří ,nebo přebírá informace ze sankcionovaných ruských zdrojů. Nebo spolupracuje s lidmi, kteří mají na sankční subjekty či osoby nějak vtom okamžiku stát zablokuje i web na svolávání demonstrace. Nečekejte na zázrak, žádný nepřijde a musíte být připraveni na éru informačního věku za Velkým Rakušanovým firewallem. Pořiďte si VPN, nebo alespoň prohlížeč Opera se zapnutým VPN, abyste na blokování byli připraveni. Kompletní návod jsme přinesli v článku zde.
Vnitro zákonem vyhlásilo občanům informační válku se zákazem příjmu informací ze strany ruského nepřítele
Kdo chce čerpat svobodné a nezávislé informace, musí být připraven obejít blokace. Nečekejte, až to blokování zničehonic začne a připojujte se přes VPN pravidelně již dnes. Pokud to neuděláte, přijde den, kdy se už k nám na AE News nedostanete. A nedostanete se ani na celou řadu dalších podle Rakušanova vnitra “proruských” a “závadových” webů. Česká vláda je plně pod kontrolou amerického Deep State a tomu vadí projevy ruských státníků a jejich obliba u obyvatel Evropské unie.
Každý projev Vladimira Putina je naprostý hit č. 1 a naprostý bestseller. Tohle jim vadí, když mnoho lidí v EU cítí souznění s názory Vladimira Putina o tradiční rodině, o rozpínavosti a agresivitě Západu a USA. Proto zablokovali všechna ruská média v EU. Ale to jim nestačí, chtějí zablokovat i servery, které informace z ruských serverů přebírají a překládají do národních jazyků evropských zemí, čímž se informace z Ruska dostávají do širokého povědomí obyvatelstva. Ano, Rakušanovo vnitro vyhlásilo občanům ČR informační válku . Cílem je zablokování veškerých autentických informací z Ruska a o Rusku. Sankce se tak stanou nástrojem nejen na ekonomickou blokádu Ruska, ale i na informační blokádu Ruska. Bez VPN se prostě už nikdy k informacím alternativy nedostanete.
Všechno důležité najdete ZDE :https://volnyblog.news/
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
2.11.2022
Sahra Wagenknecht se v Bundestagu postarala o poprask během projevu, když vyzvala k jednání s Ruskem a k obnovení nákupů ruských energií, protože bez levného ruského plynu a ropy se německá ekonomika zhroutí! Německý tisk už hlásí zavírání desítek průmyslových podniků, přestože plynu v zásobnících je dostatek, ale jeho cena je pro německý průmysl likvidační! Německé závody zvažují přesun podnikání do USA, kde je plyn 8x levnější než v Německu!
VIDEO: Sahra Wagenknecht se v Bundestagu postarala o poprask během projevu, když vyzvala k jednání s Ruskem a k obnovení nákupů ruských energií, protože bez levného ruského plynu a ropy se německá ekonomika zhroutí! Německý tisk už hlásí zavírání desítek průmyslových podniků. Přestože plynu v zásobnících je dostatek, ale jeho cena je pro německý průmysl likvidační! Německé závody zvažují přesun podnikání do USA, kde je plyn 8x levnější než v Německu!
Poslankyně Bundestagu za Die Linke Sahra Wagenknecht se již 8. září tohoto roku postarala o obrovský poprask během svého projevu. Záznam ale začal na sociálních sítích kolovat až v posledních dnech v důsledku oznámení některých německých podniků. Dostatek plynu na zimu jim neřeší situaci, protože ten plyn je příliš drahý a není ekonomicky možné jeho cenu promítnout do navýšené ceny režie výroby a produkce. Zboží by se stalo neprodejným a nekonkurence schopným na trhu.
Dochází tak počátkem listopadu přesně k tomu, před čím jsem v moha mých článcích varovala už před mnoha měsíci. Pro zajištění konjunktury a hospodářského růstu v Evropě je zapotřebí na vstupech výroby zajistit energie, které splňují dvě podmínky. Za prvé, energií musí být dostatek. A za druhé, energie musí být dostatečně levné. Pokud nebudou splněny obě podmínky současně, povede to ke kolapsu a zavírání podniků a průmyslu.
Přesně toto v těchto dnech potkává Německo. Scholzova vláda sice před 2 týdny slíbila, že uvolní 200 miliard EUR na kompenzace cen energií firmám a průmyslu, jenže už krátce poté se ukázalo, že to nebude stačit, protože kompenzování cen povede k nastartování spekulace na burzách v Lipsku a v Amsterdamu.
Když spekulanti budou vědět, že německá vláda přestřelené spekulační ceny zaplatí, bude to pro ně podnět, aby na burzách šroubovali ceny elektřiny a plynu ještě výše. Habeckovo ministerstvo hospodářství totiž dělá tu samou chybu ,jako vláda Petra Fialy. Nikdo nemá odvahu zastavit nákupy plynu a elektřiny z burz, protože na tom profitují hedgeové fondy s majetkovým vlastnictvím v USA. Především Black Rock a JP Morgan.
Cena plynu je v Německu 8x vyšší než v USA, od kterých Německo LGN plyn nakupuje
Když Německo začne subvencovat ceny energií pro německý průmysl, povede to k tzv. sifonovému jevu na burze. Tento jev spočívá v tom, že čím více se něčeho nakupuje za přemrštěnou cenu, tím více zájemců to přitahuje a cena o to rychleji roste. Dochází tak k tomu, že k plynu z USA v LNG zásobnících se chce dostat co nejvíce zemí a strhne se na burzách tzv. licitace, tedy dražba a přeplácení protivníků. A na tento styl nákupů těch 200 miliard EUR pro německý průmysl prostě nestačí. Zásobníky v Evropě jsou dnes naplněny z velké části zkapalněným plynem z USA, který byl získán frakováním z břidlicového podloží v USA.
To je proces, který narušuje nejen podzemní zdroje vody, ale narušuje pevnost zemské kůry, což vede k zemětřesením a propadům půdy v USA. Po USA ale může zůstat potopa. Nadnárodní koncerny těžící frakovaný plyn nezajímá. Jenže cena tohoto plynu v Evropě je 8-násobná v porovnání s cenou v USA takže mnoho německých podniků paradoxně zvažuje, že v Evropě uzavře fabriky a přesunou se s výrobou do USA. Likvidace německého průmyslu v přímém přenosu, je to proces masivní deindustrializace Německa. Pokud nemáte čas na video výše, přepis projevu Wagenknechtové je zde:
Projev Sahry Wagenknecht v Bundestagu o nejhloupější vládě v Evropě
Paní předsedající, dámy a pánové! V Německu hrozí sociální a hospodářská katastrofa. Miliony lidí se bojí o budoucnost, o rostoucí životní náklady, o horentní účty a stále častěji také o své zaměstnání. I když se to na ministerstvo hospodářství zatím nedostalo: “V klíčových odvětvích se zavírají podniky po tuctech,” píše Handelsblatt. Protože, pane Habecku, v ekonomice to bohužel není stejné jako v politice. Ministr, který už nic nedodává, bohužel nemusí vyhlásit insolvenci; vy jste toho nejlepším příkladem.
Ale podnik, který už nemůže kvůli vysokým cenám nic prodávat zmizí z trhu. Jednoduše řečeno znamená: pokud nezastavíme explozi cen energií, pak německý průmysl se svou silnou střední třídou bude brzy jen vzpomínkou na staré dobré časy. Vysoké ceny energií, které jsou mnohem vyšší než v mnoha jiných evropských zemích, nespadly z nebe, ale jsou výsledkem politiky. Na jedné straně jsou důsledkem vaší naprosté bezpáteřnosti vůči šmelinářům a krizovým spekulantům. Společnosti těžící minerální ropu letos v Německu vydělají o 38 miliard eur více než v průměru za posledních několik let. Výrobci elektřiny dokonce 50 miliard eur peníze, které se denně tahají z kapes občanů. Jiné země na toto selhání trhu již dávno reagovaly cenovými stropy nebo alespoň zdaněním nadměrného zisku. Francie omezila zvýšení cen elektřiny na 4 %, nemusela jezdit do Bruselu a vést dlouhá jednání. Litr benzinu stojí ve Francii o 40 centů méně než u nás.
A příspěvek vysoce kompetentního německého ministra hospodářství k energetické krizi? Nechává energetické lobbisty napsat zákon o poplatku za plyn, kvůli kterému budou občané, rodiny a podniky, které už tak trpí, platit ještě více. No, opravdu si musíte říct: S takovým nápadem musíte přijít jako první. Když se na to podíváte, tak máme opravdu nejhloupější vládu v Evropě. Ale nejen to, že jste příliš zbabělí na to, abyste si zahrávali s vítězi krize, největším problémem je váš grandiózní nápad zahájit bezprecedentní hospodářskou válku proti našemu nejdůležitějšímu dodavateli energie. Ano, válka na Ukrajině je samozřejmě zločin.
Ale představa, že Putina potrestáme tím, že uvrhneme miliony rodin v Německu do chudoby, a že zničíme náš průmysl, zatímco Gazprom bude mít rekordní zisky – ano, jak hloupé to je? Levná energie je nejdůležitější podmínkou existence našeho průmyslu. A kde jste našel náhradu, pane Habecku? S americkými dodavateli frakovacího plynu, kteří v současné době vydělávají 200 milionů eur z každé jednotlivé cisterny! Jistě, můžete tak naplnit zásobníky benzinu, ale nezabráníte zkáze rodin a malých a středních podniků, které nakonec musí platit tyto měsíční ceny.
A už to začíná. Skutečnost, že spotřeba plynu v průmyslu klesla téměř o pětinu, není způsobena náhlým zvýšením účinnosti, ale tím, že výroba již dramaticky klesá. Mimochodem, preferovaným cílem pro přesun výroby se v poslední době staly opět USA, protože cena plynu v Německu je nyní osmkrát vyšší než v zámoří. Udělat Ameriku znovu velkou? Drahá strategie pro německou vládu!
Generální ředitel DIHK (pozn. Asociace komor německého průmyslu a obchodu) předpokládá, že Německo bude za několik let chudší o 20 až 30 procent, pokud bude pokračovat současná strategie. Ano, ať se nám to líbí, nebo ne, chceme-li zůstat průmyslovou zemí, potřebujeme v dohledné době ruské suroviny a bohužel i ruskou energii. Ukončeme proto fatální hospodářské sankce! Jednejme s Ruskem o obnovení dodávek plynu! Nejsme nezávislí. Obelháváte sebe i nás. Vážený pane Habecku, je možné, že je vám jedno, co si myslí vaši němečtí voliči. Nemáte však právo ničit skromnou prosperitu a budoucnost milionů lidí, z nichž většina vás nevolila. Proto odstupte, pane Habecku! Protože vaše doživotní prodloužení (ve funkci ministra) jistě povede k roztavení reaktoru německé ekonomiky.
Děkuji.
Jak sami z projevu vidíte, to není jen likvidace průmyslu a blahobytu v jedné zemi v Evropě, to není jen servilita Fialovy protektorátní vlády k USA a jejich plánu na rozvrat Evropy s cílem jejího následného ovládnutí a použití v tažení proti Rusku (a Číně), ale je to proces, který plně ochromil a ovládl i největší ekonomiku v Evropě, Německo. A znovu vidíme, že je to proces destrukce Německa zevnitř za účasti německých vládních politiků a vládních partají. Není to nějaký nepřítel zvenčí, nějaký okupant, který by ničil průmysl a domácnosti v dané zemi, ale jsou to přímo zástupci v parlamentech, kteří vzešli z voleb, přímo občané si tam tyto destruktory a škůdce navolili.
Deindustrializace rozvinuté Evropy jako proces subverze prováděné vlastními našimi politiky – zrádci!
Je to proces, který je duplikován prakticky ve všech zemích západní civilizace, je to proces Drang nach Osten a buďme přesnější, dnes je to již zcela zjevně proces Drang nach Russland a je řízen pohrobky německých nacistů evakuovaných do USA po roce 1945, kteří ovládli politické procesy v USA a vytvořili stínovou americkou nacistickou vládu Deep State. Po 77 letech od války se znovu jejich plány vrací na místo činu, tedy do Evropy a do Německa.
Ale rovněž i do Sudet, do Českomoravska a jeho Protektorátu. Na Slovensko, Polsko a Ukrajinu. Znovu vlají nacistické symboly, hákové kříže, runy SS a znovu se hajluje, už nejen na Ukrajině. Znovu se strhávají symboly osvoboditelů, odstraňují se pomníky maršálů. Místo nich se staví pomníky kolaborantům s nacisty za II. sv. války Vlasovcům a dalším.
Je to proces subverze prováděné proti našim národům a ekonomikám našimi vlastními politiky. Je to proces revizionismu a současně nacistického revanšismu namířeného v odvetě proti Rusku za porážku ve II. sv. válce. Proto i Německo musí být přivedeno znovu na ekonomické dno, aby se Němci radikalizovali a znovu přijali nacionalistické procesy řízení, které budou opět namířeny na Rusko.
Němcům budou vymývány mozky z médií, stejně jako Čechům a Slovákům, že za jejich bídu, propad životní úrovně a ztrátu úspor v inflaci může Rusko a Vladimir Putin. A divili byste se, jak to funguje. Lidé v EU trpí kvůli sankcím uvaleným na Rusko. Vlády lidem a podnikům říkají, že za jejich ekonomické a energetické obtíže může Putin. A když to budou říkat hodně dlouho, mnoho lidí tomu vážně uvěří. I takto lze v lidech pěstovat nacifikaci a anti-ruské postoje.
Vlády potlačují politicky „nebezpečné“ projevy a „nenávistné“ projevy, zatímco AI Facebooku, která je pomáhá šířit nelze opravit
Irsko zavádí zákony o „nenávistných projevech“. Zákony o „nenávistných projevech“ nejsou jen cenzurou. Jejich hlubším účelem je ukončit rovnost pod zákonem, takže se normativní domorodí členové národa cítí jako mimozemská spodina.
Americké ministerstvo vnitřní bezpečnosti („DHS“) rozšiřuje své úsilí o omezení „nebezpečných projevů“ dezinformací a malinformací.
Algoritmy umělé inteligence („AI“) společnosti Facebook mu mezitím daly nenasytný návyk na „lži a nenávistné projevy“. Ale muž, který je postavil nemůže problém vyřešit.
Jednou z nejnovějších a možná nejvíce znepokojujících nových hranic cenzury jsou eskalující prostředky. Vyloučení občanů z finančního systému jako mimosoudní trest za vyjádření názorů nebo zapojení do politického aktivismu neschvalovaného mocí establishmentu.
Exposé se stalo obětí této nejnovější nové hranice cenzury. Před týdnem, potřetí v tomto roce, byl účet The Exposé zmrazen a dary na účtu jsou „dočasně“ zablokovány. Více čtěte ZDE . Podpořte Expose ZDE .
Jak se Facebook stal závislým na šíření dezinformací
Algoritmy AI společnosti jí daly nenasytný zvyk lhát. Muž, který je postavil nemůže problém vyřešit.
Poznámka: přečtěte si článek, abyste pochopili, co autor myslí „lži“ a „nenávistnými projevy“.
Když v březnu 2018 vypukl skandál Cambridge Analytica. Odstartovalo by to dosud největší reklamní krizi Facebooku. Znásobilo to obavy, že algoritmy, které určují, co lidé vidí, zesilují falešné zprávy a nenávistné projevy. Přiměly společnost, aby založila tým s poněkud vágní směrnicí: prozkoumat společenský dopad firemních algoritmů.
Joaquin Quiñonero Candela byl přirozenou volbou, aby to vedl. Během šesti let na Facebooku vytvořil některé z prvních algoritmů pro cílení na uživatele. Obsahem přesně přizpůsobeným jejich zájmům a poté tyto algoritmy rozšířil po celé společnosti. Nyní bude jeho úkolem učinit je méně škodlivé. Měl však svázané ruce a na prvním místě byla snaha vydělat peníze.
Přečtěte si celý článek MIT Technology Review ZDE
Zákony o „nenávistných projevech“ Vítejte v Stasi Ireland!
Ti, kteří pochybovali o tom, že západní civilizace je v procesu demontáže dostanou definitivní odpověď. Údajně „nevyhnutelné“ škody způsobené na našich svobodách na jaře 2020, které nebyly nikdy napraveny ani zvráceny se chystají konsolidovat.
Od oněch osudných dnů na jaře 2020 se to vždy stávalo a bylo zapečeno . Je tomu tak proto, že pokud „úřad“ pozastaví údajně nezcizitelná práva a svobody poté po dlouhém období jejich zadržování bez objektivně rozpoznatelného zdůvodnění. Vypustí jejich simulakrum zpět pod rubriku koncese a brzy se ukáže, že tato práva a svobody přestaly existovat.
Tento týden byla v mé zemi Irsku přes noc vyvěšena nástěnka s novým souborem pokynů, které se týkají toho, co lze napsat, říci nebo v první analýze myslet. Jmenuje se zákon o trestním soudnictví (podněcování k násilí nebo nenávisti a trestným činům z nenávisti) z roku 2022 Vztahuje se k problému, který se stal známým jako „nenávistný projev“, který odkazuje na způsob, jakým bude od nynějška povoleno občanům mluvit. S určitými pojmenovanými kategoriemi „chráněných menšin“, které jsme před nedávnem vytvořili a neočekávaně je našli mezi námi.
Poté, co jsem měl možnost si přečíst návrh zákona, jsem přesvědčen, že je extrémně nebezpečný a ve skutečnosti je schopen v první řadě zcela odstranit to, co zbylo z veřejné debaty nebo diskuse o řadě otázek: např. rasa, „barva“, sexualita, to čemu se říká gender, islám, ateismus atd. – tj. „chráněné vlastnosti“ Což v podstatě znamená vlastnosti chráněné politickou korektností kulturním marxismem. Stejně jako čistě tokenisticky národnost, postižení ať už je to cokoliv.
Místo „kritických názorů“ však návrh zákona používá termín „nenávist“, amorfní termín, který není nikde definován jinak než tautologicky a to takto:
„Nenávist“ znamená nenávist vůči osobě nebo skupině osob ve státě nebo jinde, kvůli jejich chráněným vlastnostem nebo některé z těchto charakteristik.
V některých souvislostech jsou čtenáři návrhu zákona pro vysvětlení odkázáni na rámcové rozhodnutí Rady EU 2008/913/SVV z listopadu 2008, které se zabývá „bojem proti určitým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva“. (Potvrzuje, že návrh zákona je v souladu s tímto vyjádřením politiky a mandátů EU.) Nicméně rámcové rozhodnutí nám říká jen velmi málo. Dalšího, jeho „definice“ jsou stejně tautologické jako ty v trestním soudnictví (podněcování k násilí nebo nenávisti ) Bill, 2022. „Nenávist“ je například v rámcovém rozhodnutí definována takto:
„Nenávist“ se rozumí nenávist na základě rasy, barvy pleti, náboženství, původu nebo národního či etnického původu.
To není v žádném smyslu definice „nenávist“. Ve skutečnosti nám neříká nic o tom, co je nenávist. Za předpokladu, že to každý už ví. Potíž je v tom, že když zákon začne klamat představami, že „každý už ví, velmi rychle upadáme do subjektivismu, svévole a ano předsudků.
Celý článek Johna Waterse Unchained si přečtěte ZDE
Příručka velkého bratra: Úsilí DHS omezit „nebezpečné“ řeči
Byly zveřejněny pokyny federální vlády pro boj proti „dezinformacím“ ,což bychom mohli přesněji popsat jako příručka velkého bratra. Vláda USA a její spojenci, včetně strážců médií a vzdělávacích institucí a globálních korporací, se stali soudci a porotami „dezinformací“. A Big Tech je jejich popravčí.
Podle nedávno podaných soudních dokumentů ve věci Missouri v. Biden : „Ministerstvo vnitřní bezpečnosti tiše rozšiřuje své úsilí o omezení řeči, kterou považuje za nebezpečnou.“
Je to zvláště důležité pro volby v roce 2022 a 2024:
- DHS „přímo spolupracuje se společnostmi sociálních médií, aby označili MDM“. MDM je definován jako dezinformace a malinformace. Činí tak „před volbami v roce 2022“ a připravuje své úsilí na rok 2024.
- DHS se ptá, jak „inspirovat inovátory k partnerství s vládou“, aniž by to „bylo vnímáno jako vládní ‚propaganda‘.
- Zaměření DHS na dezinformace není omezeno na volby. Doporučuje se zaměřit se na dezinformace, „které podkopávají kritické funkce vykonávané jinými klíčovými demokratickými institucemi, jako jsou soudy, nebo jinými sektory, jako je finanční systém nebo opatření v oblasti veřejného zdraví“.
- Plán DHS by „poskytl finanční podporu“ nevládním partnerům, kteří bojují proti „falešným a zavádějícím narativům“. Jinými slovy dodavatelé americké vlády, kteří by dostali finanční prostředky na udušení protivládních narativů.
Doufám, že nebezpečí těchto programů a iniciativ jsou zjevná. Byla by to federální vláda a její partneři, kdo by definoval dezinformace. Toto nejsou neutrální pozorovatelé; jejich síla se spíše opírá o vyprávění. Vnímaná nelegitimnost je rizikem.
Jinými slovy hrozbou je víra nikoli samotná „dezinformace“. Skutečným cílém jsou tedy ti, kteří poslouchají čtou a sledují jiné než vládní zdroje. Přesvědčení jsou formována omezením toho co mohou vidět. Je lepší držet tyto nebezpečné nápady mimo dohled veřejnosti.
Celý článek The Reactionary si přečtěte ZDE
Konsorcium zavádějící režim rostoucí cenzury
Objevily se nějaké zprávy ode mě [Glenn Greenwald] a další – o novém a naprosto podvodném „dezinformačním“ průmyslu. Tato nově ražená samozvaná expertíza založená na něco víc než na hrubé politické ideologii. Nárokuje si právo oficiálně určovat, co je „pravda“ a „nepravda“. Mimo jiné za účelem ospravedlnění státní a podnikové cenzury
Toto odvětví je financováno konsorciem malé hrstky neoliberálních miliardářů (George Soros a Pierre Omidyar) aj., zpravodajskými agenturami USA, Británie a EU. Tyto vládou a miliardáři financované „anti-dezinformační“ skupiny se často maskují pod vlídně znějícími názvy: Institut pro strategický dialog, laboratoř digitálního forenzního výzkumu Atlantické rady Bellingcat, projekt hlášení o organizovaném zločinu a korupci.
To, že tyto skupiny jsou financovány bezpečnostním státem Západu, Big Tech, dalšími nejrůznějšími politicky aktivními miliardáři není spekulace nebo nějaká horečná konspirační teorie. Z různých právních důvodů jsou povinni zveřejnit své sponzory . Tato fakta o tom, kdo je financuje, jsou tedy založena na jejich vlastních veřejných přiznáních. Financování tak často plyne přes dobře zavedené přední skupiny pro CIA, ministerstvo zahraničí a státní bezpečnost USA, jako je „National Endowment for Democracy“.
Jednou z nejnovějších a možná nejvíce znepokojujících nových hranic cenzury jsou eskalující prostředky vyloučení občanů z finančního systému jako mimosoudní trest za vyjádření názorů nebo zapojení do politického aktivismu neschvalovaného mocí establishmentu. V jistém smyslu to není novinka.
V roce 2012 předseda senátního výboru pro vnitřní bezpečnost požadoval, aby společnosti poskytující finanční služby, jako je online zpracovatel plateb PayPal, společnosti vydávající kreditní karty MasterCard , Visa a Bank of America, za trest ukončily účty WikiLeaks.
V letošním roce PayPal rozšířil používání vyloučení z finančního systému jako trestu za to, co považuje za „extrémistické“ politické názory a aktivity. Není pochyb o tom, že vyloučení z finančního systému se stává nástrojem volby pro západní cenzory .Ve veřejném i soukromém sektoru, kteří spolupracují stejně jako Big Tech a americký bezpečnostní stát na identifikaci a potrestání disidentů, kteří jsou příliš nebezpeční na to, aby mít dovoleno mluvit.
Přečtěte si celý článek Glenna Greenwalda ZDE
Zdroj:https://expose-news.com/2022/11/01/govts-clamp-down-on-politically-dangerous-speech/
WHO bude kontrolovat příspěvky o zdraví na YouTube a cenzurovat vše co zpochybňuje oficiální příběh, aby utvářela veřejné mínění
Světová zdravotnická organizace (dále jen „WHO“) nyní přebírá kontrolu nad obsahem propagovaným na YouTube prostřednictvím partnerství se společností Google. Cílem partnerství je „řešit šíření dezinformací a dezinformací“.
„WHO a partneři uznávají, že dezinformace online mají potenciál šířit se dále, rychleji a někdy hlouběji než pravda na některých platformách sociálních médií je pravděpodobnost sdílení nepravd o 70 % vyšší než přesných zpráv. Aby tomu zabránila podnikla WHO řadu opatření s technologickými společnostmi, aby zůstala o krok napřed,“ uvádí WHO na svých webových stránkách .
Jak bylo prokázáno během éry Covid propagandistická mašinérie vlád orgánů veřejného zdraví a mezinárodních organizací, je WHO a převrací pravdu. Právě oni šíří dezinformace a dezinformace a zároveň cenzurují pravdu. Nejsou to tedy dezinformace a nepravdy proti kterým se WHO snaží bojovat. WHO a její partneři se spíše snaží potlačit pravdu a zároveň propagovat falešný příběh. Pravdivější tvrzení by znělo:
„WHO a partneři uznávají, že fakta a pravdivost online mají potenciál šířit se dále, rychleji a někdy hlouběji než oficiální narativ . Na některých platformách sociálních médií je pravda o 70 % pravděpodobnější, že bude sdílena než naše vyprávění. Aby tomu zabránila přijala WHO řadu opatření s technologickými společnostmi, aby zůstala o krok napřed.
Uživatelé se budou muset zavázat k postupům schváleným WHO, aby byli v algoritmu označeni jako „spolehlivé“.
Ve snaze omezit „dezinformace o zdraví“ YouTube oznámil, že bude certifikovat lékařské profesionály jako „spolehlivé“ a „autoritativní“ zdroje informací.
Minulý týden v příspěvku na blogu na webových stránkách platformy její globální šéf YouTube Health Dr. Garth Graham řekl: „YouTube Health pracuje na dalších způsobech, jak pomoci lékařům sestrám odborníkům v oblasti duševního zdraví a poskytovatelům zdravotnických informací poskytovat vysoce kvalitní informace o zdraví do prostor. Které lidé během dne navštěvují jako je jejich oblíbená aplikace pro sdílení videí.“
Aby byli uživatelé označeni jako „spolehliví“, musí předložit svou licenci a dodržovat „nejlepší postupy“ pro sdílení zdravotních informací stanovené Světovou zdravotnickou organizací („WHO“), Radou lékařských specializovaných společností („CMSS“ ) a National Academy of Medicine (“NAM”).
YouTube dává „autoritativním“ zdrojům podporu v algoritmu a neautoritativní zdroje jsou potlačeny.
„V nadcházejících měsících dostanou způsobilé kanály, které se přihlásily prostřednictvím tohoto procesu. Informační panel o zdravotních zdrojích, který je identifikuje jako licencované zdravotnické pracovníky a jejich videa se objeví v relevantních výsledcích vyhledávání na policích se zdravotním obsahem“ píše se v příspěvku na blogu.
YouTube cenzuruje lékařské informace, které jsou v rozporu s narativy místních zdravotnických úřadů a WHO i když se informace poskytnuté WHO ukázaly jako nepravdivé.
Znovu publikováno z Reclaim the Net
„Osvědčené postupy“
V červenci 2021 NAM zveřejnila diskusní dokument s cílem informovat a poskytnout doporučení pro identifikaci důvěryhodných zdrojů .Informací o zdraví na sociálních sítích se zvláštním zaměřením na Spojené státy americké (1. fáze). WHO a NAM svolaly setkání mezi oborových odborníků z celého světa, aby přezkoumali a potvrdili tyto principy pro globální použití (2. fáze). Setkání pořádal tým WHO pro digitální kanály v úzké spolupráci s NAM a zprostředkoval jej British Medical Journal (“BMJ”) dne 15. prosince 2021:
Aby pomohla řešit šíření dezinformací a dezinformací. Světová zdravotnická organizace (WHO) pracuje na zpřístupnění důvěryhodných zdravotních informací. WHO spolupracuje s technologickým průmyslem na zastavení šíření dezinformací a dezinformací vytvořila zdroje, které lidem pomohou identifikovat nedůvěryhodné zdroje informací .
Zpráva z jednání: Online konzultační setkání WHO k projednání globálních zásad pro identifikaci důvěryhodných zdrojů informací o zdraví na sociálních sítích , 15. prosince 2021
S odvoláním na nedávné zprávy organizace CMSS-NAM-WHO Collaboration ve svém shrnutí fáze 2 uvedla, že 59 % celosvětové populace používá nějakou formu sociálních médií a 90 % Američanů používá sociální média k vyhledávání informací o zdraví. Jiné zprávy uvádí Collaboration „naznačují rostoucí množství a vliv dezinformací a dezinformací o zdraví online“.
V reakci na to Google/YouTube podpořily úsilí, které probíhalo ve dvou fázích. Vyvinout principy a atributy, které vedou sociální média a další digitální platformy při identifikaci a zvyšování důvěryhodných zdrojů informací o zdraví. První fáze byla dokončena v roce 2021 poradním panelem svolaným Národní akademií medicíny (NAM). Přinesla základní principy a atributy pro stanovení důvěryhodnosti zdrojů zdravotnických informací. Rozsah 1. fáze byl omezen na subjekty se sídlem ve Spojených státech a soustředil se na neziskové a vládní subjekty se zavedenými postupy prověřování nebo akreditace… Světová zdravotnická organizace (WHO) svolala panel odborníků, aby prověřil toto počáteční doporučení z globální perspektivy.
Fáze 2 byla provedena multidisciplinárním poradním výborem svolaným Radou lékařských specializovaných společností (CMSS) ve spolupráci s NAM a WHO. Výbor byl pověřen přizpůsobením principů a atributů stanovených ve fázi 1 jako základ pro hodnocení dalších zdrojů informací o zdraví. Včetně dalších neziskových subjektů ziskových subjektů a jednotlivců s ohledem na globální použitelnost.
Shrnutí: Identifikace důvěryhodných zdrojů informací o zdraví v sociálních médiích, fáze 2, úvahy pro neakreditované neziskové organizace, ziskové subjekty a individuální zdroje , CMSS-NAM-WHO Collaboration, říjen 2022
Výbor jmenovaný CMSS-NAM-WHO uvedl, že zásadním prvním krokem je vytvoření souboru principů a atributů. Na jejichž základě lze zdroje považovat za důvěryhodné. „Kromě současného cíle identifikace důvěryhodných zdrojů výbor zdůraznil, že je třeba dále prozkoumat pragmatické a účinné prostředky. Řešení většího problému dezinformačního a dezinformačního obsahu souvisejícího se zdravím uvádí shrnutí fáze 2.
Výbor uznal problémy s implementací, které se pravděpodobně vyskytnou a shodl se na tom, že je nezbytné opakovaně testovat. Jak si algoritmy vedou při přesném označování důvěryhodných zdrojů platných zdravotních informací a nakonec jak spotřebitelé využívají výsledky.
Výbor zdůraznil, že testování procesu hodnocení bude kritické jak před rozsáhlou implementací zdrojů hodnocení .Prostřednictvím případů použití a pilotních testů, tak v průběhu času podle potenciálních důvěryhodných zdrojů longitudinálně, aby se zjistilo zda procesy fungují. Jak bylo zamýšleno a zda existují důkazy o neúmyslném poškození. Toto testování by mělo zahrnovat globální platformy.
Shrnutí: Identifikace důvěryhodných zdrojů informací o zdraví v sociálních médiích, fáze 2, úvahy pro neakreditované neziskové organizace, ziskové subjekty a individuální zdroje , CMSS-NAM-WHO Collaboration, říjen 2022
Požadavky na způsobilé kanály
Žadatelé musí prokázat svou licenci. Dodržovat „osvědčené postupy“ a mít kanál na YouTube v „dobrém stavu“ s výjimkou Spojeného království. Pravidla společnosti Google pro Spojené království jsou jednoduchá: zpočátku budou způsobilé pouze organizace NHS.
Na YouTube poskytují „informační panely“ kontext zdroje pod videem nebo ve výsledcích vyhledávání s informacemi, jako jsou příznaky a prevence možnosti léčby.
Na YouTube poskytují „informační panely“ kontext zdroje pod videem nebo ve výsledcích vyhledávání s informacemi, jako jsou příznaky prevence a možnosti léčby.
„Polička zdravotního obsahu „zdroje zdraví“ které mají prioritu a zobrazují se jako první v seznamu výsledků vyhledávání na YouTube. V závislosti na tom kolik vhodných kanálů je uvedeno pro daný konkrétní hledaný výraz. Možná budeme muset posunout seznam výsledků poměrně daleko dolů, abychom našli obsah, který není propagován WHO a/nebo v případě Spojeného království NHS.
Níže jsou uvedeny výňatky z partnerství mezi Googlem a WHO ohledně způsobilých kanálů YouTube:
Informační panely poskytující kontext zdrojů zdraví
Jak expandujeme mimo Spojené státy odkazujeme na práci Světové zdravotnické organizace (WHO) Abychom informovali o globálním používání těchto principů. WHO je specializovaná agentura Organizace spojených národů odpovědná za mezinárodní veřejné zdraví. Můžeme také odkazovat na práce provedené jinými agenturami například ve Spojeném království…
Ve Spojeném království jsme spolupracovali s National Health Service na vývoji přístupu k informování, které kanály by byly způsobilé pro informační panel. Národní zdravotní služba je zastřešující termín pro systémy veřejné zdravotní péče ve Spojeném království. Tento přístup zahrnoval NHS 1) přezkoumání principů vyvinutých expertním panelem svolaným NAM pro britský kontext . 2) Zveřejnění standardu pro vytváření zdravotního obsahu, který nastiňuje základní požadavky a pokyny pro nejlepší praxi. Které by organizace měly dodržovat, aby vytvořily vysoce kvalitní zdravotní obsah… Jako výchozí bod ve Spojeném království jsou pouze organizace NHS vyzvány, aby se certifikovaly podle standardu NHS pro vytváření zdravotního obsahu.
Zdravotní obsah police
Ve Spojeném království je hlavním vládním subjektem pro zdraví NHS a jako takové budou zpočátku způsobilé všechny organizace NHS. Kanály organizací NHS se také musí certifikovat podle standardu NHS pro vytváření zdravotního obsahu, aby byly způsobilé pro tento regál.
Zdroj:https://expose-news.com/2022/10/30/youtube-announces-partnership-with-who/
Informační panel pod videem
„Polička zdravotního obsahu“ je „zdroje zdraví“, které mají prioritu a zobrazují se jako první v seznamu výsledků vyhledávání na YouTube. V závislosti na tom, kolik vhodných kanálů je uvedeno pro daný konkrétní hledaný výraz, možná budeme muset posunout seznam výsledků poměrně daleko dolů, abychom našli obsah, který není propagován WHO a/nebo v případě Spojeného království NHS.
Níže jsou uvedeny výňatky z partnerství mezi Googlem a WHO ohledně způsobilých kanálů YouTube:
Informační panely poskytující kontext zdrojů zdraví
Jak expandujeme mimo Spojené státy, odkazujeme na práci Světové zdravotnické organizace (WHO), abychom informovali o globálním používání těchto principů. WHO je specializovaná agentura Organizace spojených národů odpovědná za mezinárodní veřejné zdraví. Můžeme také odkazovat na práce provedené jinými agenturami, například ve Spojeném království…
Ve Spojeném království jsme spolupracovali s National Health Service na vývoji přístupu k informování, které kanály by byly způsobilé pro informační panel. Národní zdravotní služba je zastřešující termín pro systémy veřejné zdravotní péče ve Spojeném království. Tento přístup zahrnoval NHS 1) přezkoumání principů vyvinutých expertním panelem svolaným NAM pro britský kontext a 2) zveřejnění standardu pro vytváření zdravotního obsahu, který nastiňuje základní požadavky a pokyny pro nejlepší praxi, které by organizace měly dodržovat, aby vytvořily vysoce kvalitní zdravotní obsah… Jako výchozí bod ve Spojeném království jsou pouze organizace NHS vyzvány, aby se certifikovaly podle standardu NHS pro vytváření zdravotního obsahu.
Zdravotní obsah police
Ve Spojeném království je hlavním vládním subjektem pro zdraví NHS a jako takové budou zpočátku způsobilé všechny organizace NHS. Kanály organizací NHS se také musí certifikovat podle standardu NHS pro vytváření zdravotního obsahu, aby byly způsobilé pro tento regál.
Získejte informace o obsahu souvisejícím se zdravím , Google
Facebook potvrdil, že oficiální vládní data za pět měsíců ve skutečnosti dokazují, že očkování proti Covid-19 ničí imunitní systém, což vede k tomu, co lze popsat jako novou formu syndromu získané imunodeficience(forma AIDS).
V srpnu 2022 zveřejnil The Expose exkluzivní hloubkové vyšetřování pětiměsíční oficiální britské vlády vydané Agenturou pro zdravotní bezpečnost Spojeného království, která potvrdila, že každá „posilovací“ dávka Covid-19 poskytuje velmi krátkodobou dočasnou podporu imunitní systém očkované populace před decimováním jejich imunitního systému mnohem rychleji, než bylo již pozorováno u lidí, kteří dostali dvě dávky vakcíny Covid-19.
Stručně řečeno, zjistili jsme, že oficiální údaje vlády Spojeného království silně naznačují, že u populace očkované Covid-19 se vyvíjí nějaká nová forma syndromu získané imunodeficience(forma AIDS) vyvolaného vakcínou Covid-19.
Toto vyšetřování sdílel čtenář na Facebooku ve stejný den, kdy jsme článek zveřejnili, a Facebook se zavázal okamžitě odstranit příspěvek a označit jej jako „dezinformaci“.
Nicméně čtenář, který sdílel náš článek zpochybnil cenzuru Facebooku a 27. října nakonec odpověděli, aby potvrdili, že se ve skutečnosti mýlili, vyšetřování bylo zcela správné a že příspěvek čtenářů na Facebooku je nyní zpět na vysoce cenzurované platformě sociálních médií. .