Informovaný souhlas - aneb co bychom měli vědět před očkováním

Informovaný souhlas – aneb co bychom měli vědět před očkováním

 

OČKOVACÍ TRILOGIE

Díl II.

Před provedením očkování proti onemocnění COVID-19 je třeba vyplnit a podepsat informovaný souhlas.

Informovaný souhlas je v právním systému zakotven v Zákoně o zdravotních službách a v Novém občanském zákoníku:

Zdravotní služby lze pacientovi poskytnout pouze s jeho svobodným a informovaným souhlasem, nestanoví-li tento zákon jinak

Zákon o zdravotních službách, § 28, odst.

(1) Ke každému úkonu v rámci péče o zdraví se vyžaduje souhlas ošetřovaného, ledaže zákon stanoví, že souhlasu není třeba. Odmítne-li ošetřovaný souhlas, potvrdí to poskytovateli na jeho žádost v písemné formě.

(2) Požádá-li o to poskytovatel nebo ošetřovaný, potvrdí mu druhá strana v písemné formě, k čemu byl souhlas udělen.

Souhlas pacienta musí být:

svobodný – pacient nesmí být pod nátlakem, ani ve stresu;

srozumitelný – souhlas musí být proveden takovou formou, že je jasné, k čemu pacient dává souhlas a za jakých podmínek;

kvalifikovaný – informaci podává ten, kdo je způsobilý (školený) v oboru (tzn. doktor s atestací);

informovaný – pacient musí být náležitě poučen, tj. musí znát příčinu a původ nemoci, účel, povahu, přínos, důsledky a rizika výkonu,

jiné možnosti (včetně alternativ v rámci EU), navazující léčbu, omezení a doporučení ve způsobu života

Samozřejmě nepostačuje, aby forma souhlasu tvrdila, že tyto podmínky byly naplněny (např. formulář písemného souhlasu s textem, že „souhlas byl učiněn svobodně, dobrovolně a bez stresu“), ale podmínky musí být všechny fakticky naplněny.

Jak se s tímto zákonem vypořádaly poskytovatelé aplikující očkovací látku proti nemoci COVID – 19?

 

Svobodný – nátlak, který byl a stále je na lidi vyvíjen je enormní a o svobodném rozhodnutí se určitě nedá hovořit. Stres vyvolávaný prezentováním tendenčně pojatých čísel nemalou měrou také přispíval k rozhodování mnoha lidí. Jenom pro představu v uplynulých 2 letech nebyla žádnou hygienickou stanicí v ČR vyhlášena epidemie žádného onemocnění, protože nebyla dosažena čísla nemocných, která by opravňovala k vyhlášení stavu epidemie podle našich platných předpisů. Přesto byla všechna média plná drastických zpráv o počtech pozitivně testovaných a hospitalizovaných. Pozitivně testovaný je pouze manipulativní číslo, které nic neříká o stavu testovaného, tedy jestli je nemocný, zdravý, nebo nakažlivý. Počty hospitalizovaných za rok 2021 jak uvádí ÚZIS byly maximálně 9 tisíc, ale z toho 7,5 tisíce lidí bez příznaků, s lehkým, nebo středním průběhem. Proč byli tito lidé hospitalizováni je na samostatný článek, ale k svobodnému rozhodování to moc dobré nebylo.

 

Srozumitelný – ze studovaných informovaných souhlasů není vůbec patrné, že se jedná o aplikaci podmínečně registrovanou vakcínou COMIRNATY, která je podmínečně registrovaná pro lidi starší 16 let. A následně doplněná o rozšíření pro děti ve věku od 5 let. Přesto se v rozporu s tímto uvolněním očkovali i mladší 16 let před tímto rozšířením

 

Kvalifikovaný  –   ani u jednoho ze sledovaných dokumentů není jasné, kdo konkrétně jej vydal, tedy atestovaný doktor, ale je deklarováno, že je možné potřebné informace u lékaře získat.

 

Informovaný – podrobně jsme prostudovali formuláře pro informovaný souhlas z Fakultní nemocnice Plzeň a Krajské zdravotní a.s. nemocnice Litoměřice. Ani v jednom z uvedených souhlasů není jediná zmínka o jiných možnostech a alternativách léčby v rámci ČR a EU. Plzeňská nemocnice si navíc dovoluje tvrdit, že očkované kojící matky ochraňují díky očkování i své kojené děti, což není nikde vědecky doloženo. Nikde se pak neuvádí  celá řada vedlejších účinků jako jsou třeba myokarditidy a perikaditidy, které jsou poměrně významným vedlejším účinkem.

 

Je možné, že existuje některé očkovací centrum, které plní zákonem stanovené podmínky, ale nám se takové najít nepodařilo

     

 

Zdroje:

https://www.sukl.cz/sukl/evropska-agentura-pro-lecive-pripravky-doporucila-udelit-1?highlightWords=comirnaty

https://www.fnplzen.cz/sites/default/files/dokumenty/frm/INS_0652.pdf  

https://www.kzcr.eu/cz/kz/verejnost/covid-19-lecba-a-ockovani/   

Brazílie, prezident Lula da Silva

Zde si můžete poslechnot článek v audio verzi, pohodlně se posaďte, dejte si kafíčko a poslouchejte:

 

Lula da Silva porazil v brazilských prezidentských volbách kandidáta proamerické oligarchie Bolsonara. Multipolární svět vyhrává, píše L’Antidiplomatico

31.10.2022 

Lulovo vítězství nejenže uzavírá čtyři roky Bolsonarovy vlády, ale symbolizuje i jeho velkolepé znovuzrození poté, co byl v roce 2018 uvězněn a byla mu odepřena politická práva poté, co byl odsouzen za korupci v rámci operace Lava Jato, jakéhosi druhu „čistých rukou“ v brazilském politickém boji.

Luiz Inácio Lula da Silva bude od 1. ledna příštího roku opět prezidentem Brazílie po vítězství ve druhém kole voleb. Podle údajů, které zveřejnil Nejvyšší volební tribunál (TSE), získal 77letý vůdce Dělnické strany (PT) 50,9% hlasů oproti 49,1% pro svého soupeře, současného prezidenta Jaira Bolsonara, který kandidoval jako kandidát Liberální strany. V prvním kole, které se konalo 2. října, získal Lula 48,43 % a Bolsonaro 43,2 %.

Tímto způsobem se Lula vrátí na pozici, kterou zastával v letech 2003 a 2010, kdy vládl jihoamerickému gigantovi po vítězství ve dvou po sobě následujících volbách.

Ve věku 77 let bude levičák nejstarším prezidentem, který se ujme úřadu a prvním Brazilcem, který vstoupí do paláce Planalto potřetí poté, co vedl zemi v letech 2003 až 2010.

Přestože Lulovo vítězství upevňuje obrat Latinské Ameriky doleva, těsný rozdíl, nejužší od návratu demokracie v Brazílii, odráží hluboce rozdělenou zemi.

Jak se dalo očekávat, současný prezident Bolsonaro zpočátku vedl při sčítání hlasů, ale s příchodem hlasů z chudých států severu a severovýchodu se Lula ujal vedení a získal velmi důležité vítězství nejen pro Brazílii, ale i mimo ni.

Neúčast na volbách činila 20,55 %.

Zadržení stovek autobusů s voliči federální dopravní policií, která se považuje za blízkou Bolsonarovi, podkopalo volby, protože to oddálilo tempo hlasování. Ráno ředitel tohoto orgánu dokonce zveřejnil online zprávu na podporu Bolsonara, kterou poté stáhl.

Lulovo vítězství nejenže uzavírá čtyři roky Bolsonarovy vlády, ale symbolizuje i jeho velkolepé znovuzrození poté, co byl v roce 2018 uvězněn a byla mu odepřena politická práva poté, co byl odsouzen za korupci v rámci operace Lava Jato, jakéhosi druhu „čistých rukou“ v brazilském politickém boji.

Vůdce Dělnické strany (PT) zahájil svou aktivní činnost v odborovém svazu kovoobrábětelů Sao Bernardo do Campo na okraji São Paula, do kterého vstoupil ve věku 22 let. Tisíce lidí se pak hrnuly do ústředí odborů na podporu jednoho z největších politických vůdců Latinské Ameriky a křičely: „Nevzdávej se, nevzdávej se.“

Lula se pak rozhodl vydat se spravedlnosti, protože vždy hájil svou nevinu a odsoudil spiknutí, aby zabránili jeho návratu do Planalta ve volbách, ve kterých byl velkým favoritem. S levicovým vůdcem ve vězení se Bolsonarovi podařilo získat prezidentský úřad poražením Lulova spojence Fernanda Haddáda.

Lulu odsoudil tehdejší soudce Sergio Moro, který jej v roce 2018 vyloučil z účasti na volbách, ve kterých byl velkým favoritem. Po vítězství Bolsonaro jmenoval soudce Sergia Mora ministrem spravedlnosti.

Bývalý vůdce odborů obvinění vždy popíral a tvrdil, že je obětí spiknutí, které mu mělo zabránit kandidovat ve volbách. Jeho tvrzení byla prokázána, když webová stránka The Intercept Brazil zveřejnila soukromé rozhovory mezi Morem a státními zástupci v případě Lava Jato.

V listopadu 2019 byl Lula propuštěn a po získání svých politických práv připravil svou šestou prezidentskou kandidaturu, zatímco soudy ho zpod obžalob osvobodily nebo anulovaly téměř 20 procesů proti jeho osobě.

„Chceme se vrátit, aby se už nikdo neodvážil zpochybňovat demokracii a aby se fašismus vrátil do kanálů dějin, odkud nikdy neměl vyjít“ , řekl Lula loni v květnu, když potvrdil svou kandidaturu.

Mezinárodní důsledky

Lulův návrat do prezidentského úřadu Brazílie, jihoamerického giganta a zakládajícího člena skupiny BRICS, má význam, který přesahuje hranice země a bude mít mezinárodní důsledky. Důkazem toho je například blahopřání, které mu poslal bolivijský prezident Luis Arce a ve kterém se zdůrazňuje, jak toto vítězství posiluje demokracii a integraci Latinské Ameriky.

S Lulem ve skutečnosti vyhrává multipolární svět, takže v Latinské Americe bude nový impuls pro regionální integraci na stejném a solidaristickém základě jako v dobách Cháveze, FidelaCastra a Nestora Kirchnera, počínaje reaktivací CELAC.

Ale to není všechno. Brazílie by mohla učinit definitivní proruský obrat. Toto říká Paulo SergioWrobel, profesor mezinárodních vztahů na Papežské katolické univerzitě v Riu de Janeiru: „Lula byl dost kritický vůči Ukrajině a Zelenskému a vyjádřil sympatie k prezidentu Putinovi. Myslím si, že Lulova vláda může nabrat proruský obrat. Bude to záviset na tom, kdo vede brazilskou zahraniční politiku.“

V rozhovoru pro časopis Time před několika měsíci Lula vyjádřil jasná slova o Ukrajině, která nenechávají prostor pro nejednoznačnost: „Zelenskyj chtěl válku. Kdyby nechtěl válku, jednal by.“

Kromě odpovědnosti kyjevského režimu Lula kritizoval Bidena i za to, že neučinil správné rozhodnutí“. „Spojené státy mají velmi velkou váhu a mohly se tomuto konfliktu vyhnout, nikoli ho podporovat. Mohl říct víc, mohl udělat víc, Biden mohl vzít letadlo a přistát v Moskvě, aby si promluvil s Putinem. To se od vůdce očekává.“

V rozhovoru Lula poukázal na to, že „Spojené státy a EU jsou také vinné. Jaký byl důvod invaze na Ukrajinu? Takže USA a Evropa měly říci: Ukrajina nevstoupí do NATO. Tím by se problém vyřešil,“ prohlásil a dodal, že EU mohla poukázat na to, že nyní není čas na vstup Ukrajiny do bloku EU. Neměli podporovat konfrontaci, řekl Lula, který očividně formuloval motivace, které vedly k současné situaci ohrožením světa jadernou válkou.

Lula proto považuje za „naléhavé a potřebné“ vytvořit nové světové řízení, protože „dnešní OSN už nic nepředstavuje, vládci ji neberou vážně“.

V konečném důsledku, pokud jde o vztahy Brazílie s jinými zeměmi, Lula má v úmyslu obnovit svrchovanou a aktivní zahraniční politiku s cílem regionální integrace, jakož i se zeměmi BRICS, africkými zeměmi, Evropskou unií a Spojenými státy s cílem rozšířit zahraniční obchod a technologickou spolupráci .

S Lulem v Planaltu se dominantní jihoamerická země vrací na mezinárodní scénu.

„Brazílie je zpět, Brazílie je příliš velká země na to, aby mohla být odsunuta do smutné role vyděděnce ve světě. Znovu získáme důvěryhodnost a stabilitu naší země. Brazílie je moje věc, můj lid a boj proti bídě je důvodem, pro který budu bojovat po zbytek svého života,“ prohlásil Lula na shromáždění, které se konalo po vítězství.

Silva vs. Bolsonaro

Lula da Silva, se ve své kampani zaměřil na překonání sociální nerovnosti a zmírnění chudoby. Mezi opatření, která navrhuje, patří zvýšení daní pro bohaté, rozšíření sítě sociálního zabezpečení a zvýšení minimální mzdy.

Heslem Bolsonarovy kampaně bylo „Bůh, rodina, vlast a svoboda“. Jeho vize budoucnosti Brazílie zahrnuje privatizaci státní ropné společnosti v zemi, otevření amazonského regionu pro větší těžbu a zmírnění předpisů týkajících se držby zbraní, připomíná portál Infowars .

V období před volbami si oba soupeři během předvolebních akcí opakovaně vyměňovali urážky. V televizní debatě 17. října Lula nazval Bolsonara „malým diktátorem“ a přislíbil, že bude bránit svobodu a demokracii. Úřadující prezident mu to vrátil a označil Lulu za „národní ostudu“ kvůli korupčním skandálům, které se odehrály v době, kdy byla u moci Lulova Dělnická strana (PT).

Lula da Silva jako oběť politizace soudnictví v Brazílii

Doc. JUDr. Branislav Fábry, PhD. ve svém článku ze začátku roku 2020 pod názvem „Očista či ovládnutí soudnictví?“ poukázal na paralely politického pronásledování nepohodlného brazilského exprezidenta da Silvu se současnou situací na Slovensko, kde dochází k politizaci policie, soudnictví a prokuratury, manipulování vyšetřování a pronásledování čele s předsedou Směru-SD Robertem Ficem:

„Velkým varováním v oblasti nezávislosti soudnictví je pro Slovensko příklad Brazílie, kde oligarchické skupiny a nevládní organizace, podporované z USA, využívaly boje s korupcí a trestního práva na boj proti politickým oponentům. V Brazílii zvítězila v roce 2014 ve volbách levicová prezidentka D. Rousseffová s kritickým vztahem k oligarchii a USA, avšak na základě obvinění ze strany „protikorupčního“ soudce S. Mora ji v roce 2016 odvolali impeachmentem v parlamentu, přičemž několik koupě bylo hlasováno. Soudce S. Moro se účastnil brazilsko-amerického „justičního dialogu“ organizovaného nevládní organizací Centrum Wodrowa Wilsona z USA a média mu vytvářela obraz bojovníka proti korupci. Tentýž soudce následně odsoudil za korupci i I. Lulu da Silva (případ Java Lato), který byl jasným favoritem prezidentských voleb 2018 (viz zde). Díky odsouzení se I. Lula nemohl voleb zúčastnit a prezidentem se stal J. Bolsonaro, kandidát proamerické oligarchie. Odsouzení I. Lulu podporovala i oligarchická média, která o korupci v období Lulovy vlády (2002-2010) natočili dokonce televizní seriál \“Na hraně demokracie\“.

Nebylo překvapující, že po nástupu nového prezidenta J. Bolsonara se soudce S. Moro stal ministrem spravedlnosti v jeho vládě – s velkým cílem odstranit korupci v brazilském soudnictví. Jenže v průběhu roku 2019 se objevily informace, že ani slavný bojovník proti korupci nejednal až tak eticky. Ukázalo se, že v kauze I. Lulu soudce S. Moro manipuloval vyšetřování, předem sděloval vyšetřovatelům, jaká rozhodnutí učiní, dával jim tipy, jaké důkazy „potřebuje“ a „úkoloval“ i generálního prokurátora. S. Moro porušil mnohé principy trestního procesu a očividně nerozhodoval nestranně. Stejně závažné bylo, že pomohl ututlat kauzu Bolsonarova syna Flavia, který podle publikovaných informací defraudoval veřejné finance. Navzdory všem alarmujícím zjištěním však výsledek prezidentských voleb, který ve jménu boje proti korupci vyhrál J. Bolsonaro napsal doc. Fábry.

Více v článku ZDE .

Zdroj: věci- verejne.sk / lantidiplomatico.it /

Američané se chystají na vojenské střetnutí s Čínou kvůli Taiwanu a přesunuli k Havajským ostrovům zahorizontální plovoucí radar včasného varování a na cestě jsou bombardéry B-52 do Austrálie! Republikánská strana po převzetí moci po volbách přeorientuje válečné úsilí z Ukrajiny do Tichomoří proti Číně, shodují se experti na situaci ve Washingtonu! Evropská unie zůstane na podporu Ukrajiny úplně sama, finančně i vojensky, což povede ke zhroucení veřejných rozpočtů Evropské unie! Rusům stačí jenom čekat, až se EU položí sama vlastním úsilím!

Lis 1, 2022

Číst dál

Majdan skončil jinak

6. 11. 2018

Majdan skončil jinak, než měl, míní jedna z jeho tváří Jevhenija Bilčenko

Ukrajinská profesorka a básnířka Jevhenija Bilčenko byla jednou z hlavních postav protestu na majdanu. Nyní říká s jistým smutkem, že byla také nacionalistka. Situaci ve své vlasti tato ruskojazyčná Ukrajinka, jak se označuje, však záhy začala nahlížet kriticky kvůli nárůstu extrémního nacionalismu. Nyní je označována za proruskou a proputinovskou, i když má blízko k postmarxistické levici a sociologovi Slavoji Žižekovi.

Kdy jste změnila názor na dění na Ukrajině? Už během protestů, nebo až po nich?

Když skončil majdan, část mých studentů vstoupila do Pravého sektoru (nacionální radikální organizace – pozn. red.). Abych je zabezpečila, stala jsem se dobrovolnicí. A to mě nakonec dovedlo ke zklamání. Když jsem ve válce pomáhala bojovníkům nacionalistických praporů, uviděla jsem, jaké se v nich dějí zločiny. I jejich řadoví příslušníci, s nimiž jsem mluvila, byli zděšení. Za nějakou dobu odešli, protože pochopili, co je to za organizaci.

Příslušníci Pravého sektoru a dalších podobných organizací se podíleli na zločinech na civilistech, na rabování, znásilňování, mučení a mimosoudních popravách. I ti bojovníci z dobrovolnických praporů, kteří si uchovali lidskost, mají strach něco udělat, protože se bojí, aby je nezabili. Je běžné, že se příslušníci dobrovolnických praporů střílejí navzájem. Když jeden z nich promluvil, začali mu přicházet výhrůžky od bývalých bojovníků. Přitom tam pracoval jako zdravotník a snažil se zachraňovat raněné.

Ale v dobrovolnických praporech nebojovali jen nacionalisté.

V prvním roce války byly případy, kdy do nacionalistických organizací vstoupili nezkažení anarchisté a studenti. Nalákali je tím, že zpočátku hlásali anarchii a hráli s mladými lidmi hry na pseudo svobodu.

Jaký je osud příslušníků dobrovolnických praporů?

Bývalí příslušníci dobrovolnických praporů se schovávají v armádě, nebo jdou zase do války. Chtějí se tam skrýt. Příčinou jsou také nízké platy, absence osvěty a vzdělání i degradace osobnosti, takže se nechají zase najmout. Dalším důvodem je narkotická závislost na válce.

V dobrovolnických praporech, kam jsem jezdila  s mnohými příslušníky odmítli evropští psychologové pracovat. Natolik už byla jejich psychika narušená. Nejsem si jistá, zda se někteří z nich dají zachránit.

Proběhla nejen marginalizace války, ale také degradace Ozbrojených sil Ukrajiny. Protože tam působí žoldnéři (část dobrovolnických útvarů byla včleněna do armády – pozn. red.).

Vraťme se k majdanu. Patřila jste k jeho tvářím, napsala jste o něm báseň. Jak se na něj díváte s odstupem?

Myslím si, že se majdan neuskutečnil tak, jak se původně zamýšlelo. Byly tam dva proudy, akce studentů, pojatá jako druh performance a živelná vystoupení lidí. První účastníci, kteří tvořili jakési bloudící jádro majdanu, byli ovládnuti dvěma skupinami lidí, kteří prahli po moci. Liberálové jim nutili evropské myšlenky, ale obyčejní Ukrajinci měli velmi matnou představu, co jsou to evropské hodnoty. Spojovali si je s pojmem materiálního komfortu. Ovšem o jakém komfortu můžeme mluvit na Ukrajině, která je zatížená nevýhodnými půjčkami, kdy zůstaly platy stejně nízké i během kolosální inflace. A hodně jsme ztratili i kvůli oslabení ekonomických vztahů s Ruskem, což je důsledek majdanu.

Pak majdan převzali nacionalisté. Liberálové, kteří mluvili o evropských hodnotách tehdy i teď tolerují nacionalisty, protože je to pro ně výhodné, aby posílili volný trh a pokračovali v banditské privatizaci státu. Nacionalisty idealizovali a sentimentálně je představovali jako bojovníky za svobodu. Ale už tehdy to nebyli žádní bojovníci, ale drábové.

Byli jsme na majdanu už v prvních dnech a viděli jsme, jak se kolem demonstrací pohybují nakrátko ostříhaní svalnatí kluci, kteří vypadali jak z nějaké ochranky.

Byla jsem v centru majdanu a mohu vám říci, jak probíhala jeho postupná militarizace. Ze začátku se takoví lidé objevovali po jednom. Často měli na sobě maskáče bez insignií a obvykle neměli u sebe střelnou zbraň, kterou by ukazovali, nebo jen podomácku vyrobenou, ale jak se později ukázalo, tyto zbraně existovaly. Nejjasnějším příkladem je můj známý, který se stal součástí Nebeské setniny (označení obětí násilí na majdanu pozn.red.). Nebyl žádným aktivistou, pravidelným účastníkem protestů, ani nacionalistou, ani liberálem, z náhlého popudu přišel poprvé na majdan a byl zabit v oblasti, kterou kontroloval majdan. To o něčem vypovídá.

Ze začátku byli v roli pozorovatelů, pak ale převzali iniciativu a vedli lidi na jatka. Když se 21. února 2014 uskutečnilo takzvané vítězství majdanu, byl to den zničení vlastního národa lidmi, kteří se dostali k moci, liberály a nacionalisty. U nás na Ukrajině jsou liberálové nacionalisté a nacionalisté spolupracují s liberály, protože orgány vlády, které se vydávají za liberální a proamerické, sponzorují dobrovolnické prapory. U každého z nich je vlastní dobrovolnický prapor, vlastní trestná pseudopolicie, která si to vyřizuje s muzikanty, s básníky, levičáky, socialisty a takzvanými separatisty, tedy proruskými občany, tam, kde nemůže otevřeně zasahovat policie.

Jak byte popsala ukrajinské liberály u moci?

Liberálové vnucují lidem integraci do EU a boj za svobodu člověka v zemi, která je na stém místě ve světovém žebříčku svobody slova. Současně však hovoří o národních hodnotách konce 19. a začátku 20. století. Uplatňují ideu monoetnického národa v centru Evropy, ideu, která předcházela druhé světové válce. Jak můžeme tyto mrtvoly vykopávat z historické půdy? Vždyť vůbec neodpovídají evropským hodnotám, ale na Ukrajině se nějakým zázračným způsobem tyto ideje spojují.

Proč se na začátku 21. století znovu formuje národ, když oficiální politika pracovníků Institutu historické paměti tvrdí, že má počátky skoro už v neolitu? Vláda u nás vytvořila podobu agresora, protože Ukrajina nenašla lepší způsob konsolidace než obraz společného nepřítele. Ukrajinci neví, kým přesně jsou, oni vědí, kým nejsou. Vědí, že nepřítelem jsou Rusové a oni nejsou Rusové.

Konflikty rozněcuje i vytvoření falešné minulosti, a právě Institut národní paměti vytváří s americkou podporou falešnou paměť, která neodpovídá historické pravdě. Vím o lidech, kteří se zabývali historickými výzkumy osmdesát let starých zločinů OUM (Organizace ukrajinských nacionalistů – pozn. red.) a z nich vzniklé (banderovské) Ukrajinské povstalecké armády, a které propustili z vysokých škol, kde pracovali.

Jak se může vyvinout situace po březnových volbách, ze kterých vzejde nový prezident, když ten současný Petro Porošenko má malou podporu?

Volby mohou skončit nečekaně. Bude to okamžik, kdy může dojít k pravicovému revanši, k eskalaci násilí. Jestli se nacionalisté zmocní vlády, bude to mít tvrdé následky. Tuto variantu nevylučují ani analytici, ani reálná situace.

Druhou variantou je, že pokud náš současný prezident nebude vyhovovat americké vládě, a on už jí teď nevyhovuje, bude snaha změnit vládu na umírněnější, která bude taky liberální, ale nebude tak nacionálně orientovaná. V tom případě se za dvacet třicet let Ukrajina změní v další Česko nebo v pobaltskou zemi.

Třetí variantou je možnost návratu centristického až konzervativního revanšismu schopného připomenout to, co bylo před majdanem v letech 2013 až 2014. Ta je dnes nejméně pravděpodobná, má asi dvacetiprocentní šanci, i když značná část obyvatel už prozřela.

Jevhenija Bilčenko

Jevhenija Vitalijivna Bilčenko (4. října 1980) je ukrajinská básnířka, překladatelka profesorka kulturologie na kyjevské pedagogické univerzitě M. P. Dragomanova, kde působí od roku 2002. V roce 2006 tam obhájila dizertaci o otázkách náboženství a vzdělání na Staré Rusi a v roce 2012 doktorskou práci na téma kulturního dialogu v současné společnosti. Na škole vede magisterský program studia kulturologie.

Za svůj život publikovala řadu odborných statí a také deset básnických sbírek, které byly přeloženy do dvaceti jazyků. Sama překládá ukrajinské autory do ruštiny. Její básně získaly řadu ocenění.

Na přelomu let 2013 a 2014 působila při protestech na majdanu jako aktivistka. O majdanu napsala také báseň připomínající jeho oběti. Podporovala nacionalisty z ultrapravicového Pravého sektoru. V roce 2015 se však s radikály rozešla a začala být kritická i k vývoji na Ukrajině po majdanu, který podle ní prohloubil chudobu.

Přestože se stala terčem kritiky nacionalistů, nadále působí na vysoké škole.

Varianta pravicového revanše je dost pravděpodobná vzhledem k aktivitě pseudopolicejních milic a nacionalistických dobrovolnických praporů stejně jako varianta rusofobní liberalizace . Vezmeme-li v úvahu přístup Ameriky k současné situaci na Ukrajině. Je to asi půl na půl.

Zdroj:https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-majdan-skoncil-jinak-nez-mel-mini-jedna-z-jeho-tvari-jevhenija-bilcenko-40252874?fbclid=IwAR2XS9OczI35bg55UQGBDXqJ0dfjDkYTB4iM_KIlrFT3yY7rDlI4sK3Ox8w

Mýtus – čistá energie


Výroba „čisté“ energie je závislá na obrovských dolech na vzácné kovy, které provozuje komunistická Čína a které otravují a ničí všechno kolem. Větrné turbíny vyžadují obrovské množství balzového dřeva, a kvůli tomu dochází k odlesňování Amazonie. Větrné turbíny ani solární panely není možné na konci jejich životnosti recyklovat. Končí na skládkách a stávají se toxickým odpadem. Dýchání skleněných vláken z rozřezaných listů rotorů větrných turbín nebo pití vody kontaminované těžkými kovy ze solárních panelů představuje vážné zdravotní riziko. Na snímku: Větrné turbíny v průsmyku San Gorgonio nedaleko Palm Springs v Kalifornii. (Foto: LeeCelano / AFP prostřednictvím Getty Images)

Přívlastek „čistá“ („clean“), stejně jako „chytrá“ („smart“), se stal nezbytnou charakteristikou všech technologií. Obojí je mýtus.

 

Chytrá technologie je sledovací technologie. Není chytřejší díky svým vestavěným vlastnostem, ale proto, že odesílá a přijímá data, která jí umožňují být „chytrou“ při manipulaci s uživateli. Chytrá část „chytré technologie“ byla vymyšlena lidmi. Stejně tak její hloupá část, kdy lidé obětují své soukromí a nezávislost za výhody, kterými je tato technologie omámila.

 

Čistá energie je ještě větší mýtus. Nedávný zákon Bidenovy administrativy, který má „snížit inflaci“ (Inflation Reduction Act 2022) přiděluje další tok miliard dolarů na neefektivní formy výroby energie, které vláda dotuje už více než 50 let, protože je jednou nějaká reklamní agentura z newyorské Madison Avenue označila za „čisté“.

 

Energie je ze své podstaty čistá i špinavá. Aby bylo možné přirozené síly vesmíru využít, tak je třeba těžit kovy, kácet stromy a přeměňovat ropu na plasty, z nichž se montují stroje. Jakmile jsou tyto stroje v provozu, tak vyzařují teplo, ať už jsou „čisté“ nebo „špinavé“, neboť tak funguje druhý termodynamický zákon. Ani Al Gore se nemůže vyhnout entropii a ani ten nejzářivější solární panel, nejelegantnější větrná turbína nebo jemně bzučící elektromobil Tesla nezabrání tomu, aby se při přenosu, skladování a využívání elektrické energie k těm či oněm účelům na místní i celostátní úrovni neplýtvalo elektrickou energií.

 

Energeticky efektivně využívat energii dokáží pouze bioluminiscenční organismy, jako jsou například světlušky. Ty jsme my ale nestvořili a přes všechno vychloubání technokratů je ani nedokážeme napodobit.

 

Výroba „čisté“ energie je závislá na obrovských dolech na vzácné zeminy, které provozuje komunistická Čína a které otravují a ničí všechno kolem. Větrné turbíny vyžadují obrovské množství balzového dřeva, a kvůli tomu dochází k odlesňování Amazonie. Větrné turbíny ani solární panely není možné na konci jejich životnosti recyklovat. Končí na skládkách a stávají se toxickým odpadem. Dýchání skleněných vláken z rozřezaných listů rotorů větrných turbín nebo pití vody kontaminované těžkými kovy ze solárních panelů představuje vážné zdravotní riziko.

 

Na skládkách končí i velká část „čistého odpadu“, který prý „recyklujeme“. Rozdíl mezi špinavým a čistým odpadem je v tom, že část čistého odpadu posíláme do Číny nebo do zemí třetího světa, kde je recyklován za primitivních podmínek a poté poslán zpět k nám. To platilo do té doby, než Čína narazila na toxická rizika recyklačního průmyslu a začala odmítat velkou část našich „čistých“ odpadků, které nyní putují na stejně čisté skládky.

 

Posílání krabic od pizzy a lahví od Coca-Coly na druhou stranu zeměkoule nikdy nebylo ekologické. Jedno čínské město, kde se recyklují plasty, bylo v jednom článku popsáno jako „mrtvá zóna, kde nic neroste, a kde se vlnité plastové desky a staré plastové sudy rozřežou a pak nasypou do kovových nádrží plných žíravé čisticí kapaliny. Přebytečný odpad a čisticí kapalina poté končí v odpadní jámě na kraji města.“

 

To je ta špinavá realita, kterou najdeme za tímto recyklačním trojúhelníkem a reklamami plnými zboží na jedno použití, které se nemohou dočkat recyklace do nových výrobků.

 

Čistá část čisté energie a odpadu nespočívá v tom, jak se vyrábí, ale v tom, jak ji vnímáme.

 

Solární panel vypadá esteticky čistší než uhelná elektrárna. Elektromobil vydává během své jízdy po ulici futuristický šum kosmické lodi. Větrná turbína se bíle leskne. Toto jsou triviální povrchní dojmy, které zaměňují architekturu za proces a udržují při životě tento bilionový podvod.

 

Solární a větrné energetické systémy jsou prezentovány jako přirozenější než jiné způsoby výroby energie, protože spojení se sluncem a větrem je nějakým způsobem izoluje od špinavé reality termodynamiky. Design a značky solárních panelů a větrných turbín vštěpují lidem mýtus, že jsou čistým rozhraním pro příjem magické energetické štědrosti nebes.

 

Neoromantismus šedesátých let 20. století odvrhnul průmyslovou revoluci. Když z květinových dětí (hippies) vyrostli buržoazní obyvatelé předměstí pracující v reklamních agenturách a neziskovkách, tak logicky chtěli prosazovat technologie, které by jim zachovali iluzi filozofické konzistence. Ale místo toho aby se bývalí hippies řídili zásadami ze svého mládí, tak přesměrovali průmyslovou revoluci tak, aby byla mnohem dražší, méně efektivní a nedostupná pro špinavou dělnickou třídu. Nové technologie budou stejně jako jejich život na předměstí morálně a esteticky čisté. Jako odpadky recyklované v Číně a vrácené zpět ve formě nablýskané láhve plné vody z kohoutku udělají tyto technologie ze špinavého opět něco čistého.

 

Idealisté věří, že život je černobílý – špinavý nebo čistý – a že tyto dvě věci lze absolutně oddělit. Vesmír není možné vměstnat do takových úhledných kategorií. Přesto levice strávila dvě století ničením společnosti, zatímco hledala čistou utopii. Špína, horníci, továrny a lidé, kteří se živí prací – to všechno nějak zavání útlakem. Když třídní boj ustoupil zelenému neoromantismu, byla dělnická třída opuštěna ve prospěch čisté postindustriální komputerizované budoucnosti. Špinavá práce byla outsourcována do Číny, zatímco americká dělnická třída byla zanechána na pospas fentanylu v Rezavém pásu. Amerika se měla stát čistým národem, kde všichni sedí u notebooku Apple MacBook, pak nasednou do svých elektromobilů a vyrazí na pěší výlet. A samozřejmě, všude bude platit zákaz kouření.

 

Ale co je vlastně čisté? Stará levice odsuzovala zaměňování fyzické a morální čistoty, ale nová levice do tohoto omylu stejně spadla po hlavě. Nová vládnoucí třída radí horníkům, aby se naučili programovat nebo instalovat solární panely. Stejně jako staré elity je totiž považuje za „špinavé“. Nesmyslné principy environmentalismu jsou estetickým fetišem vyšší třídy. Představují kulturní citlivost, nikoliv vědecké poznání. Slovník této nové vládnoucí třídy zavání únikem od reality života, když klade důraz na chytré technologie, čisté energie a informace uložené v „cloudu“.

 

Technologie není magie. Jediná chytrost je lidská, jediná energie je špinavá a „cloud“ je jen hromada serverů vlastněných globální korporací, které jsou napájeny z uhelných elektráren, kde je nepřetržitý rámus tak silný, že dělníci často trpí poškozením sluchu.

 

Mýtus o „čistých procesech“ je únikem od reality. Tento útěk od reality má vysokou cenu, a to nejen v podobě miliard promrhaných dolarů a životů zničených ekologickými triky, ale i v celé krvavé historii levice, která je jen dlouhým útěkem od reality do tyranie králů-filosofů.

 

Způsoby výroby elektrické energie prosazované levicí a levicové čachry s odpadky nejsou o nic čistší než levicová ideologie a historie. A právě ti, kdo jsou uvnitř nejšpinavější, mají největší patologickou potřebu se navenek prezentovat jako čistí.

 

Daniel Greenfield je spolupracovník konzervativního think tanku David Horowitz Freedom Center sponzorovaný nadací Shillman Foundation.

ZDROJ:Gatestone institute https://cs.gatestoneinstitute.org/19067/mytus-ciste-energie