Archív značky pro: Rusko
Bronzový dárce a blokáda krve
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
K 80. výročí osvobození Leningradu
Umělecký obraz obleženého Leningradu se často skrývá v mase domů zamrzlých v chladu a tmě, sněhu, zvuku metronomu, protiletadlových děl namířených na pošmournou oblohu, řetězu trolejbusů zamrzlých v ledu ulic. , kolem kterého se vozí zavinuté tlupy na saních. Toto je jedna strana blokády. Ale je tu další…
Nejsilnější napětí vědeckého myšlení a lidské vůle v zablokovaném městě! Největší vědecké a vzdělávací město v zemi ohromilo svými objevy a vynálezy! Netřeba dodávat, že současná substituce dovozu, prováděná v téměř skleníkových podmínkách, se nedá srovnávat s dobou blokády, kdy je uvnitř +5 stupňů, vzdálenost se měří v krocích, chléb je v gramech, nejde elektřina celé dny, ale je nutné zachránit obyvatelstvo a obránce města před hladem a smrtí.
V předvečer 80. výročí definitivního osvobození Leningradu od fašistické blokády se konala vědecká a praktická konference „Lékařská věda, školství a zdravotnictví v obleženém Leningradu: počin lékařů, vědců, učitelů a studentů, který nemá ve světě obdoby. historie“ se konala ve Velkém sále zákonodárného sboru Petrohradu “
Název reportáží i jejich obsah podávají z pohledu moderního života fantastický obraz o napětí lidských sil v obleženém městě.
Zde je například zpráva „Siege Blood“ – o práci Leningradského institutu krevní transfuze (LIBK) během let obléhání a obecněji – o dárcovství v obleženém městě a na frontě.
Příběh je takový. Ještě za Finské roty vzniklo v Leningradském institutu krevní transfuze (LIBK) Expediční oddělení, které zajišťovalo rozvoz krve v konzervách na frontu a do nemocnic za každého počasí a na jakoukoli vzdálenost. Ve studených finských lesích byly testovány dvě unikátní inovace: frontové „Leningradské ampule“ se sterilní jehlou na konci gumové hadičky a fyziologický roztok LIPC-3 nahrazující krev pro poskytování nouzové pomoci v bojových podmínkách. Dříve nic takového ve vojenské medicíně neexistovalo – spolehlivé roztoky pro náhradu krve byly snem transfuziologů po celém světě a hromadné krevní transfuze v terénu vypadaly jako fantazie.
Zároveň po stodenním finském tažení byla dárcovská krev v SSSR prohlášena za státní zdroj, na úrovni vojenské techniky, ropy, oceli, uhlí, elektřiny…
Začíná válka s Německem, mladí zdraví dárci odcházejí na frontu. Leningrad se ocitá v obležení, ale vědci z biochemické laboratoře LIPC vytvářejí unikátní léky.
Jedním z nich je tajný „Petrov Liquid“. (Na vzniku léku se přímo podílel budoucí akademik A.N. Filatov, který po Petrovově odchodu do Samarkandu vytvořil několik vysoce účinných léků na náhradu krve a protišokových léků)
„Petrov’s Liquid“ obsahuje pouze 10 % univerzální krve první skupiny, ale při podávání raněným dělá zázraky. Další droga vyvolává bolestivý šok, který je jednou z hlavních příčin smrti u těžkých ran.
LIPC rychle zavádí hromadnou výrobu „Petrov’s Liquid“ v „Leningradských ampulích“. Expedice ústavu vozí neocenitelné léky na blízkou frontu ve speciálních izolovaných kufrech, taškách a dodávkách.
V zimě roku 1941 americký tisk uvedl: „Zdravotní sestry v Rudé armádě vždy nosí 200 gramů (asi 6½ unce) krve „univerzálního“ typu ve speciální ampulce vybavené sterilní gumovou hadičkou, jehlou a filtrem. Zraněnému tak může být podána krevní transfuze ještě předtím, než bude odstraněn z bojiště.“
Známe údiv generálporučíka Pauluse, který se při inspekční cestě do prostoru stanice Mga dozvěděl, že na Leningradské frontě není nouze o dárcovskou krev – zajišťovalo ji město obklopené blokádou! Úmrtnost německých vojáků u Leningradu se zároveň vychýlila z důvodu nedostatku krve árijského dárce a selhání frontových testů německé syntetické krevní náhražky – náhražkové krve. „Odkud ruští přední lékaři berou dárcovskou krev?“ – zvolal prý budoucí polní maršál. A dostal odrazující odpověď: „Z blokovaného Leningradu. Rusové ředí krev tekutinou z tablet!“
Výrobní oddělení LIPC totiž rychle zavedlo hromadnou výrobu krevních náhražek a Petrovových tablet, které se rozpouštějí v destilované vodě a slouží jako základ pro kapalinu pojmenovanou po budoucím akademikovi.
…Město je ostřelováno a bombardováno, ale každý den se bledí Leningradéři dostávají do starobylé budovy LIPC po zasněžených cestách – u dveří se houpe mnohametrová fronta. Do konce roku 1941 darovalo krev 35 856 lidí. Ve dvaačtyřiceti – 50 000 lidí, v roce 1943 – 18 000 tis. Většina dárců odmítá peněžní náhradu a převádí prostředky do obranného fondu.
Do třiačtyřicátého roku za tyto těžce vydělané peníze bude postavena letka Leningradských dárců – projeví se to na leningradském nebi.
V LIPC, jako všude jinde, není voda, teplo ani elektřina. Termostatické pece a sterilizátory se přepnou na topení dřevem, lékařské náčiní se omyje vodou a alkáliemi Neva a ručně se otáčejí odstředivky. Ze sněhu, ve kterém je město pohřbeno, se brzy začne získávat destilovaná voda.
V chladných místnostech se při svíčkách odebírá krev a v noci vědci v ústavu provádějí analýzy dárcovství krve a studují fenomenální „odchylku krve“ Leningradů od předválečných parametrů. Zásoby standardních jídel docházejí a dárci přicházejí s vlastním; Školáci z okolních oblastí prozkoumávají městské půdy a sklepy a přinášejí do ústavu sítě lahví řinčících v mrazu. Dopisy a dary přicházejí z fronty – vojáci a frontoví lékaři poznamenávají, že krev přicházející z města je světlá a jasná. Bojovníci přirovnávají Petrovův Liquid, pocházející z hladového, ale nezlomeného Leningradu, k pití vodky po koupeli.
V chladném prosinci 1941 dosáhla úmrtnost děsivé míry. Aby nedošlo ke ztrátě dárců a strategického zdroje – krve, je počet pravidelných dárců s univerzální první skupinou stanoven na 5 000 lidí a je pro ně zaveden speciální příděl z fondů Lenfront ve výši 1 050 kilokalorií na den. Rychlost odběru krve až do roku 1943 nepřesáhla 170 mililitrů najednou.
Téma dárcovství blokády zasáhlo svou výjimečností i ruského prezidenta Vladimira Putina, Leningradera a zpravodajského důstojníka. Před několika lety Vladimir Putin v rozhovoru s veterány přiznal, že byl šokován skutečnostmi, které mu byly odhaleny. Hladové mrazivé město dalo svým obráncům 144 tun darované krve!
Vojáci Leningradské fronty a námořníci Baltské flotily neměli žádné jiné zdroje dárcovské krve. Jedná se o tucet stupňů životodárného nákladu ve vhodném balení.
V červnu 1944 země zavedla titul „Čestný dárce SSSR“ pro osoby, které darovaly krev alespoň čtyřicetkrát pro potřeby fronty. Dostává ho 2000 obyvatel Leningradu. (Včetně matky autora těchto řádků. Jsem hrdý!).
Další tři tisíce dárců na plný úvazek se bohužel čtyřiačtyřicátého nedožily…
Pokusy o bombardování budovy LIPC byly neúspěšné – obležená „továrna na krev“ stála po celou válku a dodnes stojí na 2. Sovětské ulici, i když pod vylepšeným názvem.
Městská komunita a vedení ústavu nyní pracují na zvěčnění památky dárců obležení – sochu lze instalovat v blízkosti starobylé budovy ústavu, kam měšťané spěchali za každého počasí a denní doby a dávali to nejcennější věc na frontu a někdy jediná věc, kterou měli – jejich krev.
Více než 99 % Maďarů je proti přijetí Ukrajiny do Evropské unie a poskytování finanční pomoci
25.1.2024
Více než 99 % Maďarů je proti přijetí Ukrajiny do Evropské unie a poskytování finanční pomoci.
To jsou výsledky národních konzultací, kterých se zúčastnilo více než 1,5 milionu lidí.
Průzkum byl proveden v Maďarsku z iniciativy vlády na dobrovolné bázi pomocí dotazníků zaslaných poštou od 17. listopadu do 17. ledna.
V důsledku konzultací se více než 99,32 % respondentů domnívá, že Ukrajina potřebuje místo dodávek zbraní příměří, 99,06 % souhlasilo s tím, že „neměli by platit za podporu Ukrajiny, dokud Maďarsko nedostane peníze, které mu dluží“ z fondů EU, 99,02 % je přesvědčeno, že podmínky pro vstup Ukrajiny do EU ještě nejsou vytvořeny a 99,29 % podpořilo pozici úřadů hájit zájmy maďarských zemědělců a bránit dovozu ukrajinského obilí za dumpingové ceny.
Источник: https://rusvesna.su/news/1706197529
ZDROJ:https://rusvesna.su/news/1706197529
Najít, odebrat a vrátit domů. Putin vydal rozkaz vzít Anglosasům vše, co za posledních 500 let Rusku ukradli
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
21.1.2024
GEOPOLITIKA CIVILIZACÍ (ГЕОПОЛИТИКА ЦИВИЛИЗАЦИЙ)
Dobrý den, drahá ruská civilizace. 18. ledna podepsal vrchní velitel zajímavý výnos číslo 21.
Pokud si dokument otevřete a přečtete, stejně jako vyhlášky s ním spojené, je zřejmé, že se nebavíme pouze o nemovitostech, ale o veškerém majetku bez výjimky. A v důsledku toho se úkol neomezuje na vrácení současných údajně zmrazených 300 miliard, i když částka je mnohem skromnější, protože Rusko ve čtvrtém čtvrtletí roku 2021 a v prvním čtvrtletí roku 2022 ukázalo MMF jednu a tu samou zprávu o struktuře rozmístění mezinárodních rezerv Ruské federace, a oni ani nevěděli, když naši vybírali peníze.
Nelze ani spočítat, jak velký majetek vyvezli z Ruska během revoluce a po rozpadu SSSR země ztratila mnohonásobně více. Odhady jsou různé, pokud to přepočteme na současné peníze, tak od 5-10 bilionů dolarů. Pro srovnání, čínské mezinárodní rezervy jsou pouze 3,3 bilionu dolarů.
Jak správně napsal autor kanálu “Игра- в-бисер”:
“Prezident má ve zvyku podepisovat nařízení až po provedení příslušných přípravných prací, prostudování a z velké části propracovaných všech dostupných možností a dostupných realizačních mechanismů.
Zavedení dotací poskytuje prakticky neomezené možnosti pro provedení odpovídající práce „neoficiálními“ a „neformálními“ metodami se zapojením libovolného počtu specialistů různých profilů, různých kompetencí s různou mírou oficiálního zapojení.
Není tajemstvím, že například britské, francouzské, americké, atd. právnické úřady vynaložily velké úsilí na to, aby majetek ruských emigrantů nebo majetek státu/církve (nebo podíl na majetku) v důsledku určitých právních „jemností“, nepřešel do vlastnictví nebo správy ruského státu v odpovídající historické formě, jak to vyžadovala vůle vlastníka nebo právní nástupnictví, ale do států (a k jednotlivcům), kde se v době „naplnění“ nacházeli emigranti nebo jejich majetek.“
Klíčové je, že na úrovni prezidenta došlo k historickému rozhodnutí vrátit to, co bylo ukradeno, vyvezeno, zprivatizováno. Navíc se toto rozhodnutí týká všeho, co naší zemi patřilo za posledních 500 let.
Jak budou majetek zabírat?
Skutečnost, že v šedé zóně lze zabírat majetek jakýmikoli legálními i nepříliš etickými metodami, zdaleka ne tržními, je nepopiratelný fakt. Vzhledem k tomu, že Anglosasové vlastníma rukama zničili mezinárodní právo, nyní vůbec není třeba se na ně ohlížet, zvláště když se sami po staletí zabývají krádežemi v univerzálním měřítku. Existuje mnoho návratových schémat. Na základě zkušeností Britů je možné napsat celou vědeckou práci. Jinou otázkou je, že nyní jim nakradenou kořist sebere Rusko.
Například umění, starožitnosti, zlato, sbírky a mnoho dalšího lze vrátit za 1–10 % hodnoty. Naštěstí v Evropě a Británii je spousta překupníků, spekulantů, podnikavců. Stačí si vzpomenout na příklad Kadyrova, kterému odebrali koně. Ukradli mu koně Zazu, který byl poslán na závody do České republiky.
Ramzan Achmatovič dále píše:
“Přátelé, mám dobrou zprávu! Pamatujete si na příběh s krádeží Zazy, mého koně, který v roce 2014 jako první dostal ránu evropských sankcí, stal se terčem západní zvůle a byl léta vězněn v jedné stáji v České republice? Tak a teď už můžeme říct, co se tehdy vlastně stalo.
Nebojte se, Zazu je v pořádku. Začátkem roku mě přes prostředníky kontaktovali zástupci sumerských (ukrajinských) speciálních služeb a nabídli mi vykoupit Zazu. Věděli jak na koni lpím a neprohádali – samozřejmě jsem souhlasil. Upřímně řečeno, myslel jsem, že Zazu bude předán nějak oficiálně, že proti němu budou zrušeny sankce a podobně.
Ale ukázalo se, že speciální služby měly troufalý plán – prostě zinscenovaly jeho krádež ze stáje v ČR v domluvě s českou policií. Připomenu, každému tehdy přišlo divné, jak může drahý kůň jednoduše zmizet. Ukazuje se, že může.
Teď je Zazu na cestě domů. A jeho návrat mě stál… pozor: 18 tisíc dolarů (1,5 milionu rublů)! Ano, ano, přesně na takovou částku ho tehdy české orgány činné v trestním řízení ocenily. Vzhledem k jeho skutečné ceně a vynikajícímu rodokmenu jsou to pouhé haléře! Takže přátelé, pokud potřebujete něco přivézt/vrátit z Evropy, obraťte se na sumerské zpravodajské služby. Rychlé, profesionální, levné při obcházení sankcí!))“.
Ve skutečnosti hodnota Zazu je asi 10 milionů dolarů (podle slov samotného Kadyrova), ale za pouhých 0,2 % ceny vám zkorumpovaní západní politici a jejich ještě zkorumpovanější zpravodajské služby s velkou radostí předají vše, o co požádáte.
Ještě zajímavější je zpráva americké civilní rozvědky, že podle jejich údajů se Rusko nehodlá distancovat od „hudebníků“ a jejich analogů, kteří jsou již aktivní a na světové scéně začnou působit ještě aktivněji. Kluci mají dost zkušeností na to, aby se zmocnili kontroly řekněme nad ložisky uranu nebo drahých kamenů v Africe, které mimochodem před rozpadem SSSR patřily Sovětskému svazu.
Anglosasové mají po celém světě celkem více než 900 základen a značná část z nich chrání ložiska ropy, kamenů, zlata, plynu, uranu a všeho ostatního, co je dobře kotované na světových burzách.
Vyhnáním, řekněme, Francouzů ze Sahelu naši začínají pracovat s Afričany 50:50. Polovina pro nás, polovina pro vládu. To je mnohem lepší než to, co dávali Anglosasové nebo Francouzi (90:10).
Pak přichází Rosatom, diplomatický sbor, Gazprom, Ruský dům, Ruská pravoslavná církev a začíná skutečná práce. Řekněme, že odebrání uranového ložiska Francii je docela ekvivalentní náhrada za ukradený obraz a vyhnání Británie ze Suezského průplavu je platba za ukradené zlato.
Rozhodnutí Putina je tedy velmi špatnou zprávou pro západní svět, která znamená, že kromě toho, že „nedemokratické režimy“ aktivně připravují Západ o vůdcovství, vyhánějí ho z Olympu, tak ho ještě navíc v plném rozsahu rozkulačují. Nejzajímavější je, že se k tomu jistě připojí Írán, Čína a Afrika. Je nemožné spočítat, kolik toho Britové ukradli Peršanům, Afričanům a Číňanům.
Pokud se tedy začnou pravidelně objevovat zprávy, že se do Ruska vrátily další obrazy, hudební nástroje, sbírky nebo že někde v Jižní Africe byla zabavena britská výstava, nebo v některé africké zemi Britové, Francouzi nebo Američané náhle přišli o kapitál – nedivte se. Tak to má být. Rusové si vždy přijdou pro své. Dříve nebo později, ale vždy. To “později” už pro Západ nastalo. Všechno ukradené jde domů.
Všechno dobré.
Pro Pokec24 přeložila Janinna
Výměna ruských jaderných palivových tyčí není možná, tvrdí expert
Celý článek si můžete poslechnoutr v audio verzi zde:
15.1.2024
Vyměňovat přes noc čerstvé ruské jaderné palivo používané v reaktorech VVER-440 jaderné elektrárny Paks se podle odborníka nevyplatí ani není bezpečné. Navíc díky ruskému technologickému rozvoji je potřeba měnit palivo méně často a lze vyrobit více elektřiny, vysvětlil inženýr v rozhovoru pro Magyar Nemzet .
Častou otázkou je, zda lze čerstvé ruské jaderné palivo používané v reaktorech VVER-440 jaderné elektrárny Paks rychle nahradit palivem od alternativních výrobců. Zkrátka ne, protože v současnosti žádný ze západních výrobců nemá oficiálně schválenou palivovou kazetu vhodnou pro bloky VVER-440, uvedl expert na jadernou energetiku Zsolt Hárfás.
Vysvětlil, že důvodem je jaderná bezpečnost.
Než provozovatel jaderné elektrárny přejde na nové jaderné palivo od jiného výrobce, trvá to minimálně pět až sedm let.
A to i v případě, že je nové palivo již vyvinuto,“ upozornil odborník. To je doba, kterou zabere provozní testování, měření, včetně vyřazení vyhořelého paliva z provozu a souvisejících měření, a licenční proces jaderným úřadem. Tento proces nelze srovnávat s přechodem z ruského plynu například na americký LNG přes noc.
Diverzifikace může být důležitým hlediskem, ale pouze v případě, jak upozornil odborník, alternativní výrobce může zaručit stejnou nebo lepší kvalitu, nemluvě o dalších podmínkách, jako je spolehlivost a cena, přičemž jaderná bezpečnost je prvořadá. V současné době nemá žádný jiný výrobce než ruský licencované palivo splňující tato kritéria.
Jako alternativa byl zmíněn Westinghouse, ale současný kanadský výrobce není profesionálně založená alternativa, říká odborník. Dotace EU zavedená v souvislosti s válkou na Ukrajině je ve skutečnosti trhavým pokusem vytlačit přední světovou jadernou společnost Rosatom ze středoevropského trhu s jaderným palivem tím, že nemá licencované palivo pro bloky VVER-440 a muset hradit náklady na pokračující vývoj budoucím kupujícím.
Ruský Rosatom je vlastně prozatím spolehlivý i z hlediska dodávek čerstvého jaderného paliva, neboť i přes rusko-ukrajinský konflikt nadále důsledně a včas plnil své mezinárodní závazky a dodávky. Také do Paks dorazilo vše včas a elektrárna má zásobu čerstvého paliva asi tři roky místo dvou, řekl jaderný inženýr.
Ruská společnost také palivo průběžně modernizuje. Reaktory VVER-440 jsou nyní zásobovány novým ruským palivem třetí generace vyvinutým společností TVEL, palivovou společností Rosatomu.
V Paksi nyní bloky elektrárny vyrábějí palivo v 15měsíčním cyklu namísto předchozího 12měsíčního cyklu, a to i díky ruskému vývoji, upozornil expert.
Dodal, že nové ruské palivo zlepšilo fyzikální a tepelně-hydraulické vlastnosti paliva, zvýšilo účinnost poskytnutím většího výkonu a prodloužilo palivový cyklus na 16 měsíců, což znamená méně odstávek kvůli doplňování paliva. Kromě toho budou elektrárny využívající tyče nové generace schopny vyrobit o 2 TWh více elektřiny ročně, což není málo a je to určitě ve prospěch paliva ruského výrobce, vysvětlil jaderný expert.
Jaderná elektrárna v Paksi, Maďarsko
ZDROJ:https://hungarytoday.hu/replacing-russian-nuclear-fuel-rods-not-feasible-claims-expert/
Proč se Maďaři chovají tak, jak se chovají?
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
10.1.2024
Proč mají Maďaři takový vztah k Rusku? Jak můžou nepodporovat Ukrajinu po roce 1956? Rozhodla jsem se k tomu sepsat delší text na základě svého pozorování a rozhovorů s mnoha Maďary. Kterých ovšem nebylo tolik, kolik být mohlo, protože i jako člověka, co se Maďarsku věnoval několik let, mě ta absence empatie vůči Ukrajincům (jako národu bojujícímu proti agresi; k uprchlíkům se Maďaři chovali dobře) v prvních měsících dost šokovala a komunikaci s některými lidmi o válce jsem se cíleně vyhýbala.
Dnes má negativní postoj k Ukrajině i mnoho Čechů, o Slovácích radši nemluvě, tak už Maďaři tolik nevynikají, ale v těch prvních měsících to byl šok. Ale časem jsem začala zase mluvit se svými známými a číst různé názory a k nějakým odpovědím jsem přece jen dospěla. Důvody dělím na emoční (ty, které ovlivňují celou populaci) a politické (ty, které působí specificky na vládu).
Tohle je teda můj pocit z toho.
EMOČNÍ DŮVODY
1) Trianon. Maďaři nikdy nepřijali poválečné uspořádání Evropy. Akceptovali ho, protože nemají absolutně sílu ho změnit, ovšem na vnitřní úrovni ho nikdy nepřijali jako spravedlivé, akurátní a věčné. Většina Maďarů určitě nechce měnit hranice násilím a platit za to životy a blahobytem, ale samotná myšlenka změny hranic jim není proti srsti. Hranice se prostě mění a oni sami se podle svého mínění stali obětí nejnespravedlivější změny hranic 20. století. Kterou navíc zpunktoval Západ. Hrabě Apponyi se svou velkolepou řečí na obranu vlasti ve Versailles neuspěl.
V poslední snaze zachránit svůj stát prosil o uspořádání referend na odtržených územích, apeloval na právo na sebeurčení, které Maďarsku jinak moc nevonělo (a sám Apponyi jen obtížně skrýval pohrdání menšími národy monarchie). Maďaři nejhůř zaplatili za válku, kterou nechtěli, do níž byli podle svého názoru „vtaženi“. A jak jinak, než ze západu. Maďarsko přišlo o dvě třetiny území Uherska, několik milionů Maďarů se z příslušníků vládnoucího národa stalo občany druhé kategorie nebo dokonce vyhnanci žijícími ve vlakových vagónech. Zároveň se dostalo do situace, kdy tento stav nemůže nikdy samo změnit – je totiž obklopeno výhradně státy, vůči nimž má územní požadavky, a které jsou vesměs větší a silnější. Jeho jediná šance na zvrácení Trianonu vždy spočívala ve spojenectví s gamechangery, kteří měli moc Evropu rozparcelovat znovu.
Proto se připojili k Hitlerovi, přičemž nechci dělat nějaká obskurní srovnání Hitlera s Putinem, tím spíš, že Maďaři se k Putinovi nepřidali, ale zkrátka vize změny hranic v nich žádné zběsilé děsy nevyvolává a mají rozhodně větší pochopení pro obdobné pocity Rusů a větší ochotu se bavit o „novém územním uspořádání“. Je samozřejmě otázkou, co by se dělo, kdyby se v únoru 2022 vláda v Kyjevě zhroutila a Putin Ukrajinu ovládl a byl najednou opravdu silný. Každopádně Trianon je velkou nezhojenou ranou na maďarském těle, kterou si Maďaři se svou zálibou v sebelítosti pravidelně rozškrabávají pořádáním národních truchloher, v nichž participuje skoro celé politické spektrum. Byl to liberální starosta Budapešti, kdo přišel s myšlenkou minuty ticha v okamžik podpisu diktátu (jak tomu Maďaři říkají), ale takových iniciativ je rok co rok spousta.
2) Ukrajinu nesnáší víc než Rusko. Lakonicky řečeno, Maďaři nemají rádi Rusko ani Ukrajinu (pokud vůbec někoho), ale Rusko žádná původní maďarská území nevlastní, zatímco Ukrajina ano. Vztahy s Ukrajinou byly dlouho před válkou na bodu mrazu, jelikož na ukrajinské Maďary dopadla státní ukrajinizace po roce 2014. V dalších letech se neustále předvolávali velvyslanci, několik maďarských vysokých státních úředníků bylo z Ukrajiny oficiálně vyhoštěno, včetně defacto ministra pro zahraniční Maďary Arpáda Potápiho. Padala obvinění ze separatismu, proběhla zatýkání v sídlech maďarských organizací a Maďarsko se mstilo blokováním přítomnosti Ukrajiny na vícestranných jednáních s NATO a EU. V průzkumu Trianon 100 realizovaném Maďarskou akademií věd v roce 2020 označila vztahy s Ukrajinou za dobré jen 4 procenta Maďarů. Z toho vyplývá, že Maďaři jsou rovněž mnohem ochotnější naslouchat vyprávění o útlaku ruské menšiny.
Maďaři se nepovažují za Slovany a Ukrajinci jsou pro ně cizí národ, podobně jako Rusové. Z důvodu naprosté jazykové bariéry (stalo se mi v Maďarsku několikrát, že mě považovali za Rusku – mnoho Maďarů není schopno rozlišit slovanské jazyky ani na této základní úrovni) v Maďarsku skoro neexistovala ukrajinská menšina. Téměř všichni Ukrajinci v Maďarsku byli a jsou Maďaři s ukrajinským pasem. Největšími menšinami v Maďarsku jsou (vyjma Židů a Romů) Němci a Číňané.
A jakkoliv to zní, Maďaři jsou velmi citliví na svou výlučnost. Fakt, že ve válce s Rusy umírají etničtí Maďaři (příslušníci národa, který je tak jedinečný!), je pro ně dalším důvodem k naštvání na Ukrajinu. Jak se mi svěřil jeden můj známý: Všem by bylo lépe, kdyby ten stát neexistoval.
Odtud plynou pitoreskní prohlášení, že se jedná o válku mezi Slovany (Orbánovými slovy „ve slovanském moři“), kterou ať si ty početné národy řeší samy a bez už tak vymírajících Maďarů, kteří se řízením dějin ocitli na území dnešní Ukrajiny.
Maďarsko si mimo jiné od Rusů vyhandlovalo válečné zajatce – příslušníky maďarské menšiny, které ovšem nevrátilo na Ukrajinu a ukrajinskou stranu o tom ani neinformovalo.
Je velmi pravděpodobné, že pokud by byl kýmkoliv napaden jiný Maďary neoblíbený stát, například Rumunsko (nejméně populární hned za Ukrajinou), reagovali by velmi podobně.
3) Dekády následující po povstání nebyly pro Maďary tak dramatické. To mi došlo teprve nedávno, ale po událostech 1956 se situace v Maďarsku skutečně zlepšila (oproti stavu před nimi), zatímco po okupaci 1968 se v Československu zhoršila (když tedy budeme považovat pražské jaro za nějakou éru svého druhu, což je poměrně diskutabilní, ale rozhodně to byl závan naděje na změnu k lepšímu, přičemž pocity bývají často lepší než realizace a zabití naděje utkví v kolektivní paměti více než nudná realita). Bezprostředně po povstání samozřejmě padaly tresty smrti a dlouhé kriminály, ale Sověti tak nějak pochopili, že Maďaři opravdu koušou a že to nejlepší, co si s nimi lze domluvit, je kompromis ve stylu „vy si nevšímáte nás, my si nevšímáme vás“.
A tak zhruba od roku 1960 se situace v Maďarsku postupně zklidňovala a režim přecházel do fáze „kdo není proti nám, ten je s námi“. Období naší normalizace, tedy maďarská 70. a 80. léta, si už asi pamatují i mnozí Češi, co v té době zavítali do Budapešti. V Maďarsku existovalo soukromé podnikání, byl tam řádově větší dostatek zboží i ze Západu, Maďaři mohli cestovat do sousedního Rakouska (jen tak na víkend do Vídně!), v Maďarsku koncertovaly západní hudební skupiny, konaly se tam i mezinárodní setkání věřících a další, u nás v té době nepředstavitelné, věci.
Na svůj gulášový socialismus si navíc Maďarsko vesele půjčovalo od MMF.
Tady bych viděla tři možné faktory roku 1956 ovlivňující současný postoj:
a) Maďarsko tehdy nepřišlo o žádné území, prostě tu byli a už nejsou, není to trvalá rána srovnatelná s Trianonem (což Ukrajině ovšem reálně hrozí);
b) Západ se na Maďarsko vykašlal, nepomohl mu a donutil ho se se Sověty domluvit (a Ukrajině pomáhá a drze to označuje za morální povinnost!);
c) Výsledky té domluvy byly pro lidi docela snesitelné (stačí být tedy asertivní a s Rusy se dá domluvit, tak proč to neděláte a všechny prudíte?)
POLITICKÉ DŮVODY
4) Prostě to tak vyšlo. Maďarská politická scéna byla posledních třicet let poměrně transparentně rozdělená, na národní konzervativce a liberální socialisty. Maďarský komunistický experiment skončil vzájemnou shodou, postupně a nerevolučně. V podstatě od okamžiku, kdy se v Moskvě ujal moci Gorbačov, přemýšleli, jak to co nejlépe odpískat. Českoslovenští soudruzi se ukázali jako nejpitomější široko daleko, protože ti vůbec nechápali, co se děje. V Maďarsku se tedy komunisté plynule proměnili v demokratické socialisty a jejich největším spojencem na politické scéně se stala malá strana městských liberálů, no nebudu chodit kolem horké kaše, většinu strany tvořili levicoví židovští intelektuálové. Společně utvořili tandem, který měl k Rusku nekonfliktní vztah a jakákoliv forma vyrovnávání se s minulostí mu byla proti srsti. K roku 56 se nevztahovali skrze revolucionáře, ale skrze Imre Nagye a další představitele „umírněného“ křídla.
Na pravici se etabloval Fidesz, jehož spojencem byly postupně dvě malé křesťanské strany (jedna z nich byla původně velká, než ji Fidesz vymazal). Fidesz býval ostře protikomunistický, občas až na sílu, jako když z pozice tuším ministra školství musel odejít Zoltán Pokorni (jinak velmi hodný člověk), protože se ukázalo, že jeho otec byl agentem tajné služby. K Rusku měl Fidesz vztah té strany, pro níž rok 56 zosobňují revolucionáři házející molotovy, a jejíž staronový předseda jako první vyzval sovětská vojska k odchodu z Maďarska. Řekněme tedy chladný a podezřívavý.
Socialisté a Fidesz bývali neck-to-neck soupeři. Obě strany mívaly podporu okolo 40 procent a o tom, kdo bude vládnout, rozhodovalo hlavně to, jak dopadnou jejich malí partneři. Katastrofální socialisticko-liberální vláda (2006-2010) ovšem vedla k rozvratu na levici, úplnému zániku liberálů a totálnímu opanování politické scény Fideszem. Po 13 letech tu stále máme Fidesz ve zcela dominantní pozici a v opozici chaos, co si požírá vlastní ocas. To jen tak pro kontext.
Ovšem zpátky k tématu. Když Fidesz začal svoje otevírání na východ a pozvolna měnil vztah k Rusku, neměl tomu kdo oponovat. Těžko můžete nadávat Orbánovi, že se začal bavit s Putinem, když v čele nejsilnější levicové strany stále stojí člověk, který si Putina přivedl domů a pak si tam hráli s jeho psem (Putin miluje psy a do Gyurcsányova pudlíka nebo co to bylo se prostě zamiloval). Člověk, jehož vlády posilovaly a zdůrazňovaly energetické vazby na Rusko.
Takže si toho poměrně dlouho nikdo moc nevšímal. Velké téma se z toho v Maďarsku stalo až po únoru 22. Ale poněkud jinak, než by si opozice přála. Chtěli těsně před volbami využít to, co považovali za Orbánovu slabost, úplně logicky. Tak svou rétoriku hodně stavěli na tom, že Orbán zdiskreditoval Maďarsko svým vztahem s Putinem, a dokonce řekli, že Ukrajině by se mělo pomáhat například i zbraněmi. Fidesz po krátkém tápání reagoval mohutnou kampaní OPOZICE CHCE ZATÁHNOUT MAĎARSKO DO VÁLKY. Výsledkem byl totální krach sjednocené opozice ve volbách a nejlepší výsledek Fideszu od roku 2010. Z už tak malého koláče opozice si ještě ukousla nová strana radikálních nacionalistů, kteří nic jako Ukrajina (nebo Slovensko) neuznávají.
Ukázalo se, že Maďaři opravdu nechtějí mít s válkou nic společného. Do té míry, že opozice poztrácela i spoustu svých vlastních voličů, tradičně levicových. Jeden poslanec zmínil, že v jeho obvodu je sídliště přezdívané KLDR, protože tam třicet let volili levici. Teď přešli k Fideszu. Čili politicky to byla naprostá katastrofa a od té doby opozice taky trochu tápe, jak se k tomu vztahovat. Podporují společný postoj EU, ale rozhodně si nedávají Ukrajinu na tapetu.
Když není poptávka, nebude ani nabídka.
5) Naši opravdoví bratři. Maďarský pochod na východ, do končin, odkud kdysi Maďaři do Evropy přišli, není nějak jednorozměrný a už vůbec orientovaný primárně na Rusko (ačkoliv právě tam žijí nejbližší jazykoví příbuzní, malá etnika Chantů a Mansijců). Největším investorem v Maďarsku je už několik let proamerická Jižní Korea, která vyřadila dříve dominantní Německo. Orbánova vláda také vytvořila poměrně silná spojenectví se státy ve střední Asii, především s Tureckem, ale taky s Kazachstánem a dalšími zeměmi Turkické rady, kam se Maďaři na základě svého prapůvodu rovněž počítají. Orbán v těchto zemích vidí budoucnost, cítí se tam mentálně doma, má rád tamní přímočarost, rozhodnost a obchodovatelnost. Tyhle státy (stejně jako Maďarsko) ruskou agresi odsoudily, ale tím to skončilo. Nemají pocit, že je to jejich věc, a naopak přemýšlejí, jak na tom nejlíp vydělat. V tomto společenství je Orbánovi nejlépe, je jedna ruka s Erdoganem nebo Tokajevem, naopak se zjevně necítí mentální součástí spolku Ursuly von der Leyenové.
Nepatrná komplikace tohoto přístupu je, že takovou geopolitiku si mohou dovolit dělat velmoci, ne devítimilionový, nepříliš bohatý stát uprostřed Evropy. Ale když je dnes sebeidentifikace všechno, Maďarsko se patrně identifikovalo jako transvelmoc…
6) Já vám to říkal. Podle svého okolí (máme relativně hodně společných známých) je Orbán skutečně upřímně přesvědčený, že Západ v určitý moment hodí Ukrajinu pod autobus. Orbán si od začátku myslí, že Západ dělá chybu, když utvrzuje Ukrajince v cílech, které on považuje za nereálné, jako návrat do hranic z roku 1991. Je přesvědčený, že to by vyžadovalo přímý vstup NATO do války, k čemuž není vůle. Zároveň je zvyklý být enfant terrible, vůbec mu nedělá problém být „ten nejhorší člověk v Evropě“, během migrační krize si v západním tisku vysloužil i přirovnání k Hitlerovi apod., tohle je proti tomu relativně jednodušší, protože ostrakizace tzv. chcimírů není na Západě ani zdaleka taková jako u odmítačů kulturního obohacení v roce 2015. V tom je Česko protiklad, tady mnohem víc vadí Rusko, než odpor k mladíkům. Je zkrátka zvyklý být na tapetě pořád a nedělá mu to žádný problém. Jestli s něčím problém opravdu nemá, tak se sebevědomím.
Dokonce věří, že z toho bude benefitovat, a to jedním nebo vícero těmito způsoby:
a) Za sabotování ukrajinské agendy si dokáže vyhádat alespoň nějaké peníze, které mu Brusel zadržuje. Tím se vůbec netají. Nemorální? Nepochybně by odpověděl, že jeho starostí je Maďarsko, a ne Ukrajina, a že nemorální je Brusel, protože mu nemá co zadržovat peníze.
b) Možnost dělat různé pokoutní dealy s mainstreamem. V této oblasti je Orbán velice zběhlý. Hlavní problém mainstreamových politiků je podle něj strach z veřejného mínění, médií a vlivových skupin. Hlavní Orbánův problém je naopak to, že mu z politiky odešla jeho hlavní parťačka in crime, tedy Angela Merkelová. Navzdory panujícím dojmům měli vždy dobrý vztah, několikrát veřejně řekl, že by neměla odcházet z politiky a dnes je snad jediný, kdo se jí čas od času zastane, když se snad všechny její sázky ukázaly jako, ehm, nevýhra. Spolu udělali mnoho černých dealů, Orbán například zastupoval na Radách zájmy německého automotive, když Angela už nemohla kvůli zelenému tlaku. Ona ho naproti tomu všemožně chránila a držela u evropských lidovců. Po jejím odchodu Orbán strašně moc ztratil a v současnosti sází na to, že ho opět někdo využije jako svého badboye, až ve věci Ukrajiny nebudou vědět, kudy kam.
c) Být prorokem. Nepříjemnosti spojené s říkáním evidentních pravd ohledně příchodu mladíků se Orbánovi bohatě vyplatily. Získal obrovskou mezinárodní síť podporovatelů, stal se hvězdou americké pravice a jakýmsi vzorem všemožných nonkonformních politiků všude po světě. Je přesvědčený, že „na jeho slova zase dojde“ a on z toho shrábne politický kapitál. Ve své pozici neomezeného vládce Maďarska, kterého momentálně neohrožuje žádná relevantní politická síla, má ambice primárně mezinárodní. To třeba Fico nemá, tak se tím může promlčet.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!
ZDROJ:https://www.konzervativninoviny.cz/proc-se-madari-chovaji-tak-jak-se-chovaji/
Ukrajinec natočil video z ukrajinského supermarketu Tavria, kde se prodávají konzervy z české humanitární pomoci! Pro jednoho je to válka, pro druhého kšeft! Kde všude končí česká humanitární pomoc na Ukrajině? Také jste přispěli do sbírky na nákup potravin pro Ukrajince? Jsme na Ukrajině svědky vzkříšení Chazarské říše?
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
10.1.2024
Zatímco v západních a zejména v českých médiích se vykresluje Ukrajina jako země, která potřebuje naši pomoc, tak ve skutečnosti se ukazuje, že s českou humanitární pomocí se na Ukrajině natvrdo kšeftuje, jak dokazuje svědecké video muže z Oděsy, který vyrazil na nákupy do místního supermarketu Tavria, aby natočil, jak tam prodávají konzervy z humanitární pomoci. Ukrajinský trh byl totiž po vypuknutí války zaplaven potravinami z Evropské unie, protože domácí produkce potravin a zejména konzerv se úplně zhroutila po úderech Ruské armády na ukrajinské konzervárny, které patří mezi strategické cíle úderů v každé válce, protože se v nich vyrábí konzervy pro armádu nepřítele.
Na Ukrajinu se tak v rámci humanitární pomoci začaly dostávat konzervované potraviny ze zemí EU, které se měly rozdělit mezi ukrajinské obyvatelstvo a část z humanitární pomoci byla opravdu přerozdělena. Muž ve videu identifikuje jednotlivé české konzervy, které jeho rodina dostávala v rámci humanitární pomoci. Postupně se ale tyto konzervy začaly dostávat do ukrajinských řetězců supermarketů a lidé ty konzervy okamžitě poznávají. Jsou totiž z boku přelepované papírovou nálepkou s popisem v ukrajinštině jako nouzové označení zboží, které nebylo vyrobeno a určeno pro ukrajinský trh.
Na videu můžete vidět vepřové, koňské a další konzervy od české firmy PT Servis z Tábora, která je v ČR známým výrobcem konzerv. Jenže samozřejmě jde o konzervy určené výhradně pro český a slovenský trh, protože na originální konzervě jsou popisy jen v jazycích zemí EU. Na Ukrajinu se tak tyto konzervy dostaly v rámci humanitární pomoci, nejde o oficiální autorizovaný dovoz zboží na Ukrajinu, protože to by konzervy musely mít podle ukrajinských zákonů obaly v ukrajinštině jako v hlavním jazyku.
České konzervy z humanitární pomoci v ukrajinském supermarketu
Muž na videu potvrzuje, že tyto konzervy dostávali na příděly v rámci humanitární pomoci, ale najednou se ty samé konzervy ocitly v Oděse v supermarketu. Obchodování s humanitárním materiálem je na Ukrajině veřejným tajemstvím, protože na Ukrajině se kšeftuje prakticky se vším, co tam západ pošle. Zdaleka nejde jen o potraviny, ale především o zbraně, které potom cestami přes Rumunsko a Turecko putují na Blízký Východ a prakticky do celého světa. Určitě si pamatujete, jak se v celé Evropě dělaly sbírky na humanitární pomoc pro Ukrajinu v roce 2022 a ještě i minulý rok.
Dodnes neexistuje žádné zpětně vyúčtování od Ukrajiny, kolik lidí dostalo humanitární pomoc, kam všude byla rozdělena, jestli šla na pomoci civilistům anebo vojákům. Když teď najednou vidíte, že v Oděse se prodávají české koňské guláše a vepřové konzervy ve vlastní šťávě jako zboží, přestože ty konzervy měly skončit v ukrajinských rodinách jako humanitární pomoc, tak pouze máte důkaz, že s českou humanitární pomocí se prostě na Ukrajině kšeftuje za peníze tupých dárců z Evropy.
Tak třeba fazole z polské humanitární pomoci se prodávají v Tavrii za 1,55 EUR v přepočtu z ukrajinských hřiven. Italský lančmít za 1,67 EUR. Český koňský guláš za 1,30 EUR. České kuřecí maso za 1,35 EUR. Konzerva s českým vepřovým masem za 1,30 EUR. To jsou ceny za konzervy z humanitární pomoci. Jak je vidět, české potraviny díky Fialově vlády zaplavily ukrajinský černý trh. Pošlete Fialovi poděkování a velkou pusu od ukrajinských obchodníků a kšeftařů, kteří teď na Ukrajině rýžují z rozprodávání humanitární pomoci z ČR do ukrajinských supermarketů.
Je to zajímavý pohled vidět české konzervy v supermarketu v Oděse a udiveného Ukrajince, který nevěří vlastním očím, jak se humanitární pomoc rozprodává supermarketům. Ne všichni Ukrajinci mohli utéct z Ukrajiny. Mnozí ani nechtěli, protože mluví rusky anebo suržikem, tedy ruštinou, která má v sobě ukrajinskou hlásku “h” a některé polské fonetismy ve výslovnosti. Tito lidé zůstávají a čekají na vývoj událostí a mohou tak z první ruky hlásit, jak funguje na Ukrajině černá válečná ekonomika.
Válka na Ukrajině byla vyvolána kvůli majetkovému vzkříšení nároků potomků Chazarů na svoji Otčinu a Nebeský Jeruzalém?
Teď si představte, jestli se takto zkorumpovaná země někdy dostane do Evropské unie. V tom okamžiku bude celá Evropa zaplavena zbraněmi z Ukrajiny, ručními granáty, samopaly, vysoce kvalitními drogami, organizovanou prostitucí a mafií, která do ČR vrátí politickou éru devadesátek. Znovu dojde k prorůstání organizovaného zločinu do vrcholných pater české politiky.
Ukrajina je země, která se rozkládá na území bývalé Chazarské říše, po které Ukrajina v roce 1991 převzala státní znak tzv. Chazarské vidlice, což je symbol k zemi letícího sokola při střemhlavém útoku na kořist. Chazarští bojovníci měli dlouhé vlasy svázané na temeni hlavy do culíku, resp. do střapce, kterému se v ukrajinštině říká “Chochol” ve smyslu chocholky. Co je zajímavé, to je osud Chazarů po rozpadu jejich říše ve druhé polovině 10. století
Velká část židovských konvertitů, tedy Chazarů konvertovaných k židovství, se rozprchla do Evropy a podle dnešní linie Chasidů v Rusku i Židů z Polska, z Běloruska a z Evropy mají s největší pravděpodobností původ v předcích z Chazarského kaganátu bez abrahámovské linie, jde tedy o konvertity. Není totiž dodnes potvrzeno, že by v Evropě žili hlavně a převážně heraldičtí (pokrevní) Židé v linii po Abrahámovi, kteří by přimigrovali do Evropy z Blízkého Východu, protože cestování bylo pro Židy do Evropy dlouhá staletí zakázáno.
Proto válka na Ukrajině je podle ruských historiků do značné míry otázkou vznesení nároků na domov předků, kterým se paradoxně pro mnoho Židů v Evropě nemyslí Palestina a Jeruzalém, ale právě území bývalé Chazarie. Proč by Evropa tak moc riskovala jadernou válku s Ruskem kvůli nějaké zkorumpované Ukrajině? Proč americký prezident Biden a celá kohorta amerických prezidentů, s výjimkou Martina van Burena, je v přímé pokrevní linii po králi Janu Anglickém [1], který v roce 1215 podepsal dokument Magna Carta? Náhoda?
Co když Moskva, Brusel a Washington opravdu spolupracují ve spiknutí s cílem navrátit Ukrajinu pra-pra-dědicům Chazarské říše?
Nejedná se totiž o ochranu svobod nějakých Ukrajinců, na které v podstatě ze strany západu nikdo ani neštěkne. Západní elity totiž zjevně usilují o navrácení Chazarie do rukou dědiců po Chazarské říši. A dokud existovalo silné ruské mocnářství a car, tak to nešlo. Dokud existoval Sovětský svaz, tak to nešlo. Ale jakmile přišel do Kremlu Vladimir Purin dosazený Lvem Levievem, tak nastala příležitost, a proto v roce 2014 byl Američany spuštěn Majdan v Kyjevě a potom 8 let trvající provokování ruského medvěda, aby vylezl z brlohu a zaútočil na Ukrajinu. A potom divná Speciální vojenská operace. A podivné likvidování a odstraňování všech ruských vlastenců, kteří by chtěli obsadit sever Ukrajiny, tedy Otčinu.
Jevgenij Prigožin je prý po smrti, Wagnerovci odejiti do Afriky, Igor Strelkov je ve vazbě, Sergej Surovikin odstaven. Všichni ruští vlastenci jsou u ledu. Místo nich se jedou podivné procesy, kdy jakoby se zdá, že není Rusům dovoleno jít na Ukrajině dál. Tedy o pár kroků ano, ale ne moc. A ten, kdo v tom brání, není ukrajinská armáda, to ani v nejmenším. Brání v tom ruský generální štáb. Prostě Moskva. Proč? Proč se zbavovat hrdiny z Bachmutu, kterému generálové z genštábu házeli klacky pod nohy? Proč se zbavovat generála, jehož obranná linie zastavila v minulém roce ukrajinskou ofenzívu?
Pokud mají ruští historici (např. Leontov, Gradský) a další pravdu ve svém bádání a opravdu se většina židů (sionistických) v Evropě etablovala z předků, kteří po rozpadu Chazarie uprchli do Evropy, potom si lze domyslet, že tito židé tlačí západní elity do rozmlácení a zničení Ukrajiny, že tlačí západní elity i Moskevské kanceláře, že obě strany vlastně nebojují proti sobě, ale pracují na zničení ukrajinské státnosti, aby se mohla ta země vrátit do majetku a pod kontrolu potomků po chazarských předcích, kteří odešli do Evropy. Zamysleme se nad tím, jaká jsou fakta a uvažujme. Co udělaly sankce na Rusko? Nic. Ruská ekonomika rostla za minulý rok 3,2% a vliv Ruska vzrostl ve světě. Kdo ztratil nejvíce? Evropa.
Jestli je toto spiknutí skutečné, lecos by to vysvětlovalo na obou stranách o této podivné válce
Ale to není přesné. Nejvíce ztratila průměrná gójská rodina v Evropě. Inflace zničila rodině úspory, reálné mzdy se zhroutily. Ale elity zbohatly. Všude se hovoří o obnově Ukrajiny, ale řeči o inflaci a zhroucení životní úrovně goyim na západě jsou tabu. Takže, co je to za hru? Co je to za proces? Cílem je rozbít, zničit a nenávratně zadlužit Ukrajinu, aby mohla zbankrotovat a potom ji bylo možné odkoupit v aukci, v dražbě exekutora a mohla se vrátit potomkům Chazarů? Takový je plán?
Pokud je tohle plán, tak se lecos vysvětluje. Vysvětluje se, proč ruská SVO je taková divná a Ruská armáda nemá dovoleno se nikam prakticky pohnout. A když se někdo pohne, jako třeba Prigožin vloni s Wagnerovci v Bachmutu, okamžitě mu generálové začnou krátit munici a hází mu klacky pod nohy, aby zastavili postup jeho žoldáků. Všem to bylo divné, proč se to dělo. Ale pokud je cílem návrat Ukrajiny do rukou Chazarů, jejich potomků, potom se tím vše vysvětluje. Není Rusům dovoleno!
Rusku bude dovoleno tedy co? Zřejmě bude dovoleno ponechat si suchozemské spojení Ruska s Krymem. Ale ostatní území Ukrajiny bude podle všeho v blízké době přesunuto různými finančními transakcemi, úvěry a nesplatitelnými půjčkami do rukou potomků po Chazarech, kteří kdysi vládli Chazarii. Stejně jako se dnes američtí prezidenti nevolí, ale vlastně dosazují podle krevní linie po Janu Anglickém ze 13. století, není vyloučeno, že podle stejného pokrevního klíče se teď chazarští židé pokusí získat nazpět Chazarii.
Doslova to vypadá, jako kdyby na tomto plánu spolupracovala Moskva, Brusel i Washington a jejich společným cílem bylo rozmlácení a zlikvidování současné Ukrajiny, aby mohla být překreslena, přerozdělena, zadlužena, obnovena a po platebním defaultu Kyjeva převedena novým vlastníkům. Jedněmi vlastníky budou Moskevské kanceláře a druhým vlastníkem potomci Chazarské říše, tedy nikdo jiní než dnešní sionističtí v Evropě. Kruh se uzavřel a nad Ukrajinci se uzavře pro změnu hladina. Podle všeho už brzy.
-VK-
Šéfredaktor AE News
Němce už zase svědí
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
Poslanci Bundestagu a přední němečtí politici vyzývají k úderům proti Rusku
V Německu zřejmě zapomněli na rok 1945? Alespoň jeho poslanci sedící v budově berlínského Reichstagu, nad nímž se toho roku vznášel Rudý prapor našeho vítězství. Jak agentury informovaly, poslanci několika německých stran vyzvali kancléře Olafa Scholze, aby převezl řízené střely Taurus do Kyjeva, a otevřeně prohlásili, že je třeba jimi zasáhnout Rusko.
„Dodávka řízených střel Taurus na Ukrajinu je již dlouho opožděná,“ řekla zástupkyně Strany zelených v Bundestagu pro obrannou politiku Sarah Nanni v rozhovoru pro noviny Rheinische Post. „Nejúčinnější obranou proti ruským náletům je ostřelování cílů na ruském území a na okupovaných územích na východní Ukrajině, odkud Rusko útočí,“ říká tato bojovná dáma. Podle ní budou takové údery údajně nejlepším způsobem ochrany civilního obyvatelstva Ukrajiny a jsou prý v souladu s mezinárodním právem.
Na rok 1945 zřejmě zapomněl i Roderich Kiesewetter, poslanec Bundestagu ze strany CDU a člen výboru pro mezinárodní záležitosti. „Rakety Taurus jsou důležité, protože tento systém je velmi účinný a umožňuje eliminovat zásobovací a velitelské struktury daleko za frontovou linií,“ podpořil. Podle Kiesewettera rakety dlouhého doletu pomohou Kyjevu zejména zničit Krymský most a Černomořskou flotilu, což „donutí Rusko opustit Krym“.
Ze strany FDP se pro dodávky raket dlouhého doletu Taurus do Kyjeva vyslovila šéfka obranného výboru Bundestagu Marie-Agnes Strack-Zimmermannová. V rozhovoru s Rheinische Post však přímo nevyzvala k úderům hluboko do Ruska, ale doporučila převést více munice a dílů pro tanky Leopard 2 na Ukrajinu a uvedla, že je naléhavé začít dodávat řízené střely do Kyjeva. „Německo je musí konečně dodat, aby odřízlo ruské zásobovací linky,“ požadovala.
A bavorský premiér a předseda opoziční německé strany Křesťanskosociální unie (CSU) Markus Soeder přímo vyzval k předání raket Taurus na Ukrajinu, aby „zabránil“ Rusku ve vítězství.
Co je to za raketu, po jejíž dodání neonacistickému režimu v Kyjevě volají vnuci těch v Německu, kteří již v roce 1945 podepsali akt úplné a bezpodmínečné kapitulace Rudé armádě? Taurus KEPD 350/150 je německo-švédská řízená střela dlouhého doletu určená pro velmi přesné údery proti vysoce chráněným cílům, aniž by nosný letoun vstoupil do zóny protivzdušné obrany nepřítele. Jeho dojezd je 500 km.
Kyjevské úřady dlouho požadovaly, aby Berlín dodal takové zbraně, aby mohl ostřelovat pokojná ruská města. Na konci května loňského roku pak ukrajinský ministr obrany Alexej Reznikov vyzval Německo, aby dodalo řízené střely Taurus s dosahem až 500 kilometrů.
Pokud Bundeswehr nemůže takové zbraně převést, měla by podle něj německá vláda nařídit průmyslu, aby je začal vyrábět, protože ukrajinské ozbrojené síly je naléhavě potřebují „právě teď“.
Německá ministryně zahraničí Annalena Bärbock vysvětlila, že Berlín tyto rakety Kyjevu nedodává právě kvůli obavám, že s nimi ukrajinské ozbrojené síly zaútočí hluboko do Ruska. V reakci na to její ukrajinský kolega Dmitrij Kuleba drze protestoval a řekl, že „to stejně uděláte“. A současné výzvy poslanců Bundestagu, včetně vládnoucích stran, naznačují, že úřady v Berlíně jsou vystaveny nejvážnějšímu tlaku ze strany těch v Německu, kteří zapomněli, jak dobrodružství s útoky na Rusko pro jejich zemi nejednou skončilo v roce minulost.
Německá odborná veřejnost diskutovala o tom, zda je možné naprogramovat rakety tak, aby je nebylo možné použít k úderu na ruské území. Právě tato otázka podle Spiegelu zajímá německého kancléře Olafa Scholze, a proto prý probíhají jednání se zástupci vojenského průmyslu.
Jak víte, současný banderovský režim v Kyjevě aktivně podporují Spojené státy a země Evropské unie. Z Německa je ale zvláštní poptávka. Přes Scholzovo váhání v otázce dodávek raket, který se zjevně stále obává, že Rusové „mohou skutečně opakovat“, pokud zajdou příliš daleko, Německo dlouhodobě pomáhá neonacistům v mnohem větším měřítku než všechny ostatní evropské země APU.
Jak informovala agentura DPA, Německo jen v roce 2023 schválilo dodávky zbraní v hodnotě rekordních 11,7 miliardy eur. Předchozí rekord byl překonán v roce 2021, kdy Německo schválilo dodávky v hodnotě 9,35 miliardy eur, uvedlo německé ministerstvo hospodářství v prohlášení zaslaném poslankyni Bundestagu Sevimě Dagdelen z Aliance Sarah Wagenknechtové, které získala agentura DPA. Dosavadní rekord je tak téměř o 25 % vyšší než ten předchozí, oproti loňskému roku byl nárůst o 40 %.
Podle agentury DPA tvoří 6,15 miliardy eur z výše uvedené částky dodávky zbraní a 5,67 miliardy eur dodávky dalších obranných produktů. Navíc více než třetina všech dodávek – 4,15 miliardy eur, schválených v období od 1. ledna do 12. prosince 2023, je určena výhradně pro Kyjev. Zbývající země včetně Izraele, Spojených arabských emirátů a Saúdské Arábie obdržely přibližně 1,76 miliardy.
Zároveň, jak víte, Německo má zákon o vývozu zbraní, který zakazuje prodej zbraní do zemí, kde jsou zóny ozbrojeného konfliktu. Problém je v tom, že úřady obecně nesledují konečné místo určení dodávky, aby zajistily, že zákazníci skutečně dodržují své povinnosti neprodávat zbraně do třetích zemí, kde jsou války.
Evropské země navíc podle mezinárodního práva nejenže nemají právo prodávat zbraně válčícím zemím, ale také nemohou dovolit, aby zbraně vyrobené ve třetích zemích procházely přes jejich území.
Ale pro Západ, pokud mluvíme o poškozování Ruska, každý zákon, který „kam se otočíš, jde tam“. A proto nejen Spojené státy, ale i země EU a aktivněji než jiné i Německo doslova zaplavily ukrajinský Wehrmacht zbraněmi, včetně tanků Leopard, s křížky na brnění tak známým ruským vojákům.
Existuje však ještě jeden důvod, proč Německo dosud odmítalo poslat na Ukrajinu rakety Taurus. Podle amerického listu Politico mají rakety Taurus na rozdíl od raket dlouhého doletu Storm Shadow, které již vyslala Británie do Kyjeva, pojistky, které jim umožňují ničit cíle, jako jsou velké mosty.
V Berlíně se obávají, píše Politico, že pokud Kyjev použije Taurus k útoku na Krymský most, udělá to z Německa přímého spolupachatele útoku na Rusko. Humbuk kolem rakety je způsoben její pojistkou, která z ní dělá „zabijáka mostů“.
Právě z tohoto důvodu podle americké publikace loni v Bruselu na ministerské schůzce NATO německý ministr obrany Boris Pistorius potvrdil, že Berlín tyto rakety Ukrajině nedodá.
Pro Kyjev je Krymský most mimořádně důležitým cílem, zdůrazňuje Politico. Několikrát se jej pokusil zničit, protože tento most má velký význam pro ruskou logistiku a udržení kontroly nad Krymem. Ale právě z tohoto důvodu Scholz v obavě z negativních důsledků pro Německo nechce dodávat střely Taurus. Nedávno řekl, že pokud Ukrajina použije německou raketu ke zničení mostu, bude to „eskalace nepřátelství“.
Ale stejně důležité je, že Německo se obává, že by se tyto rakety mohly dostat do rukou Rusů. Vláda a ministerstvo obrany se obávají, že Rusové „se seznámí s Býkem a naučí se mu čelit,“ řekl vojenský expert Gustav Gressel z Evropské rady pro vnější vztahy. „Nebo hůř, raketa může spadnout, aniž by explodovala.“ A pak Rusové začnou odhalovat její technologii a vytvářet kopie,“ poznamenal.
Raketa Taurus byla vytvořena speciálně pro boj proti ruským systémům protivzdušné obrany, jako jsou Pantsir a S-400. Proto je pochopitelné, že o to má zvláštní zájem ruská armáda. Opravdu chtějí získat vzorek. Navzdory Scholzovým obavám se však tlak na něj stupňuje a je možné, že možná ustoupí, podotýká Politico.
Ale v tomto případě se ukazuje, že Berlín bude přímo zapojen do útoků na ruské území. A pak bude mít naše země plné právo připomenout si květen 1945 a pochodovou píseň ze sovětské éry „Vojáci, pojďme!“, která obsahuje slova: „… bude-li to nutné, zopakujeme to!“ Bylo by hezké, kdyby na to Berlín nezapomněl. Koneckonců, když je Němce zase svrbí ruce, pak mohou dostat facku.
Michal Svatoš:Nová rusko-čínská hybridní operace ŽABÁK – II. část
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
7.1.2024
Operace Žabák je velmi komplexní koordinovaný hybridní protiúder Ruska a Číny proti Západu, který nyní probíhá po celém světě. Operaci rozebíráme pro lepší pochopení po jejích jednotlivých částech.
2. Převzetí strategické kontroly nad Severozápadní Afrikou. Eliminace přístupu Francie k nalezištím uranu a započetí oddělování Francie a dalších zemí od struktur Západu řízených USA.
3. ledna 2024 Francie bez fanfár přiznala, že až do odvolání uzavírá své velvyslanectví v Nigeru, neboť je jeho činnost úplně paralyzována místními úřady. Těsně před tím 22. prosince rovněž tak bez nějaké mediální slávy opustila Niger i poslední skupinka francouzských vojáků. V severozápadní Africe – v republikách Mali, Burkina Faso a Niger, bylo ještě v roce 2020 rozmístěno 5 500 francouzských vojáků, kteří tvořili páteř tzv. sil EU pro potírání terorismu a na ochranu uranových dolů. Dnes, po státních převratech podporovaných Ruskem, není v celé oblasti jediný francouzský voják. Stažení francouzských vojáků z Burkiny Faso a Mali proběhlo už 2. srpna 2023, a tou dobou ještě Macron bojovně hřímal, že 1500 vojáků rozmístěných v Nigeru zemi neopustí, a spřádal plány, že by Francie a EU podpořily leteckými útoky, sankcemi a miliardami EUR, invazi několika spřátelených afrických států proti Nigeru, Burkině Faso a Mali. Celá Macronova akce podporovaná bruselským komisařem Borrellem, známým tím, že se snaží EU zatáhnout do každé války, nebo konfliktu, který se na světě objeví, skončila totální diplomatickou porážkou Francie i EU, a v odvetě, všechny tři rebelské republiky sesadily francouzštinu z postavení státního a úředního jazyka, a dramaticky zdražily uran exportovaný do EU
Celá novodobá historie společné války Francie a EU proti terorismu v Sahelu, která právě neslavně skončila rusko-čínským hybridním úderem, provedeným Prigožinovými kuchaři a ruskou tajnou službou GRU, začala v roce 2013, když Elysejský palác vyslal pod záminkou boje s terorismem své speciální armádní jednotky, aby chránily francouzské uranové doly v Nigeru a v Mali, a likvidovaly drony místní rebely, kteří se snažili narušit jeho těžbu, a přepravu.
Francie získává 70% své elektřiny z jaderných elektráren, a za posledních 10 let dovážela 20% své spotřeby uranu z Nigeru. Francie od počátku tohoto století drakonicky plundrovala nigerské uranové zásoby. Niger musel Francii prodávat všechen vytěžený uran za 0.8 EUR/kg, přičemž jeho komerční světová cena se za posledních 23 let vždy pohybovala v rozmezí 5 až 90 EUR za kg, a průměrná cena celého tohoto období představovala okolo 30 EUR za kg. Niger v odvetě za předchozí francouzské neo-koloniální drancování svého bohatství ihned po převratu zvedl cenu uranu na 200 EUR za kg, tedy na úroveň ceny kanadského uranu. Export uranu představoval už za starého pro-francouzského režimu 75% nigerských státních příjmů.
V prvních měsících roku 2020 nevynechal americký ministr zahraničí Mike Pompeo, (bývalý šéf CIA), žádnou příležitost, aby zkusil evropským politikům vysvětlit, že je třeba soustředit všechno západní úsilí na Severní Afriku, a Afriku obecně, protože Čína a Rusko plánují tuto oblast rychle ovládnout. Pompeo a Trumpova administrativa razili tou dobou, že nemá cenu se soustředit na ovládnutí zemí východní Evropy, (Ukrajina, Bělorusko, Gruzie, Moldavsko, a Arménie),a oblasti Tichomoří blízko čínské pevniny, ale naopak je třeba se plně soustředit na všestranný politický, ekonomický a sociální rozvoj Afriky, v duchu demokracie, neboť Afrika představuje ekonomickou budoucnost, zdroje surovin, pracovních sil a bohatství. A nesmí padnout do rukou Rusko-čínského konglomerátu. Pompeo ovšem dopadl neslavně, a ruská SVR to okamžitě nahlásila Putinovi. A ten zahájil přípravy na operaci Žabák.
Na konferenci v Mnichově 2020, těsně před pandemií COVID, Pompea a další vyslané Američany všichni evropští politici, pod taktovkou Jourové, která v té době byla na vrcholu své moci, ostentativně ignorovali. Jourová se v Mnichově dokonce proslavila tímto ignorantským výrokem: Komise EU teď zapojí všechny občany Evropy do vyřešení velkých otázek nové doby – otázek tak velkých, že ještě nemohou být ani zveřejněny. Komise je připravena řešit velké věci. Máme na stole v Bruselu několik velmi velkých věcí, a chceme o těchto velkých věcech diskutovat s lidmi!, který udal tón současné evropské politice. Pojetí Jourové, řešit velké věci, o kterých nikdo, ani komisaři EU, zatím nic neví, v roce 2020 zvítězilo nad přístupem Pompea a Trumpa, řešit problémy, které se dají řešit a jsou známy a definovány, a řešit je v místech, která bezprostředně nesousedí, ani s Ruskem, ani s Čínou, ale jsou blízko Evropy, a jsou pro budoucnost Západu ekonomicky a strategicky důležité.
Poznámka pro Slováky: V Mnichově 2020 perlila i Čaputová: Občané Střední Evropy se nyní mají tak dobře, jako se nikdy neměli, a to zásluhou EU. Ale vlády zemí Střední Evropy jsou stále víc a více proti hodnotám liberální demokracie. Jsem často tázána, proč naše vlády zvyšují životní úroveň svých občanů, a nezvyšují jim úroveň demokracie. Naše vlády si od roku 2020 slova Čaputové vzaly určitě k srdci, protože od té doby nám snižují životní úroveň, a chvástají se, jak zvyšují úroveň demokracie. Pravda liberální demokracie v novém pojetí jejího obsahu podle nynějších bruselských věrozvěstů Nové Pravdy.
Jednou z příčin převratu v Mali, který byl proveden jako první, (podrobně v tehdejších analýzách MAP), byla značná nespokojenost armádních důstojníků s výcvikem malijské armády důstojníky NATO. Afričtí důstojníci nechápali, proč jsou malijští vojáci většinu času jen na základnách indoktrinováni zásadami západní demokracie a drilováni v právních normách platných pro západní armády, místo toho, aby byli hlavně v poli trénováni pro válku s muslimskými teroristy. A obviňovali EU a Francii, že válku proti islamistům jenom předstírají, a žádali moderní zbraně a profesionální instruktory, aby mohli s teroristy zatočit sami. Vůdcové převratu, protože uši GRU a SVR bdí po celém světě, byli brzy pozváni do Moskvy, a když se vrátili, oznámili ostatním nespokojeným vojákům, že Putin chápe jejich potřeby, a nabízí jejich řešení. Trvalo tak jen pár dní od návratu několika spiklenců z Moskvy, a celé desetiletí Bruselskými poradci liberálně indoktrinovaní malijští vojáci vycvičení v západních demokratických standardech, se na základnách hromadně vzbouřili, a přidali k rebelii. Stačil jediný malý Putinův slib, že moderně vyzbrojí a profesionálně vycvičí malijskou armádu, aby sama vyhnala islámské teroristy ze své země, a nastal okamžitý konec malijské prozápadní vlády, před kterým varoval pár měsíců předem v Mnichově Mike Pompeo.
Od malijského převratu v létě 2020 je zřetelná dvojí politika Pentagonu i CIA. S nástupem Bidena do Bílého domu došlo k optickému klamu, a navenek vše vypadá, že USA podporují politiku EU, svést s Ruskem vítěznou válku o Ukrajinu, a o další území poblíž ruských hranic, ale ve skutečnosti USA soustřeďují značně větší úsilí, aby nahradily francouzský vliv v Africe, a staly se dominantní silou na černém kontinentu, a stejně tak ve vodách a zemích, které jsou poblíž Číny. Washington dobře chápe, že válka na Ukrajině může Rusko vyprovokovat k jaderné válce, a proto od samého počátku, brzdí všechny možnosti, které by mohly Kyjev posílit natolik, že by mohl Rusko ohrozit, a nebo dokonce zkusit vyhrát válku a vstoupit do NATO. Porážka Ruska v Africe nevyvolá žádnou dramatickou reakci Kremlu, kdežto porážka na Ukrajině určitě. Vítaným zákuskem této politiky je ovládnutí zdrojů strategických surovin, energií, a levné pracovní síly, i obchodních trhů v Africe. Jsme proti francouzským a dalším evropským kolonialistům a jejich politice, šíří vojáci Pentagonu, diplomaté Bílého domu i agenti CIA po celém africkém kontinentu, obdobně jako jejich čínští a ruští protivníci.
Úspěchy USA, Ruska a Číny v této bitvě o Afriku jdou na vrub Francouzů, a těm nezbylo, než na podzim vyrazit do Střední Asie a do Mongolska sehnat nějaké nové zdroje levného uranu, jinak bude s prosperitou Francie amen. Kazachstán už před sahelskou rebelií dodával Francii 27% uranu, a jeho vůdce Tokajev ochotně Macronovi slíbil další. Český europoslanec Tomáš Zdechovský, z Juračkovy fialové party KDÚ-ČSL, a expert europarlamentu na Střední Asii, dokonce 20. prosince 2023 tvrdil na platformě hlavních českých anti-Putinistů, že moc Ruska v Kazachstánu upadá a vyzýval Vládu i Brusel, aby využily ruského úpadku a nahradily závislost na ruských surovinách a energiích závislostí na kazachstánských zdrojích.
Zdechovský se tak ovšem zdá být na experta poněkud mdlého rozumu, neboť už 9. listopadu 2023 kazachstánský vládce Tokajev v Kremlu u Putina burácel, že Rusko a Kazachstán jsou strategickými partnery a spojenci, a ihned po návratu od Gosudara vyházel generály vyškolené v zemích NATO a v Turecku, které dosadil předchozí režim, s ruskou armádní pomocí odstraněný, a do nejvyšších velitelských funkcí místo nich jmenoval výhradně generály vyškolené na ruských válečných akademiích!
Vláda Kazachstánu je závislá na Putinově prosperujícím pracovním trhu, kde si miliony mladých Kazachů vydělávají na své budoucí kazašské manželky. Jakmile Putin přestane mladé Kazachstánce na méně kvalifikovanou práci odebírat, hrozí v Kazachstánu okamžité sociální bouře, a povstání proti vládě, které smetlo bývalého prezidenta. Kazachstán je závislý na čínské ekonomice a bez jejího hladu po surovinách nemá na výplaty pro své úředníky. Bez Putinova laskavého svolení ani nemůže do Evropy takřka nic vyvážet, neboť k tomu potřebuje ruské železnice a přístavy. Nápad Zdechovského nahradit závislost na ruských zdrojích kazašskými je přesně vystřižen z části plánu Žabák, o čemž ovšem pochybuji, že by expert europarlamentu na Střední Asii vůbec tušil. Zatím, co dodávky afrických zdrojů, zejména západoafrických, jsou ze strany Ruska a Číny proti vůli USA a jejich loďstva velmi těžko přehraditelné, v případě Kazachstánu platí pravý opak! A právě proto je současná Macronova snaha přeorientovat import strategických zdrojů pro francouzskou ekonomiku z jihu, (Afrika), na: z východu, (Střední Asie a Mongolsko), tak vítaná.
Putin je velmistr světové geopolitiky, který ční vysoko nad všemi jejími zbylými mistry. Operace Žabák má mnoho cílů, a probíhá po celém světě. Které země jsou hlavním cílem operace Žabák, a jaké kroky proti nim budou podniknuty, se dozvíte v závěrečné části naší analýzy. Stejně jako, kdo ze současných ruských velikánů vyřknul Codename: Žabák.
Ve čtvrtek jsem natáčel u Hájka na Protiproudu. Pořad najdete na tomto odkazu.
Je neděle 7. leden 2024, 05.44 ráno. Ve středu 27.12 jsem vystupoval na na Bureš TV, pořad na tomto odkazu. Záznam z konference v Ústí nad Labem, na které jsem byl 11. prosince, najdete zde. Další pořady: Konference v Roudnici nad Labem 2.prosince. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc lidí denně. Kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, kdo nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat!
Mail na mne kpv0249@gmail.com
Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu.
Kdo naše analýzy publikuje, prosím, ať uvede jejich zdroj a nemění jejich obsah!
ZDROJ:https://www.michalapetr.com/map-1876-nova-rusko-cinska-hybridni-operace-zabak-ii-cast/
Michal Svatoš:Analýza: Operace ŽABÁK – koordinovaný protiútok Ruska a Číny proti Západu v plném proudu! Odveta za Bělgorod je další mistrný a překvapivý geostrategický tah Putina, který bude Západ hodně bolet!
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
6.1.2024
Operací Žabák naprosto vyděšený Brusel včera nečekaně oznámil, že příští pátek 12. ledna vysílá do Pekingu vyjednávat s prezidentem Xi belgického premiéra De Croo. De Croo se přitom teprve včera 5. ledna na poradě nejvyšších papalášů EU oficiálně ujal funkce rotujícího předsedy EU a obdržel instrukce. Výprava De Croo do Pekingu je nejen naléhavá, ale i zvláštní. De Croo totiž těsně před vánoci 2023 veřejně v médiích obvinil Čínu z provádění nepřátelských podvratných a špionážních akcí na území Belgie, které jsou namířeny proti EU, a označil ji za velmi nepřátelskou zemi, která nesnáší demokracii. A varoval Peking, že jeho aktivity nebudou bez důsledků. Teď ovšem letí jednat do Pekingu s prezidentem Xi v roli prosebníka!! Co se děje ve světě tak zvláštního, že Eurokrati už za pár dní letošního nového roku dokázali přehodit korouhvičky své politiky opačným směrem?
Operace Žabák je velmi komplexní koordinovaný hybridní protiúder Ruska a Číny proti Západu, který nyní probíhá po celém světě. Abychom operaci pochopili v jejích souvislostech, budeme ji vysvětlovat postupně po částech.
1 – Převzetí strategické kontroly nad Indickým oceánem, průlivem Bab-el-Mandeb, a Suezským průplavem!
1. ledna 2024 vstoupila Etiopie do skupiny BRICS a okamžitě uznala sousední rebelskou provincii Somálska – Somaliland za samostatný stát. Somaliland na oplátku pronajal Etiopii na 50 let 12 mil (20km) svého pobřeží, kde Čína a další nový člen BRICS Spojené arabské emiráty vybudují obrovský obchodní přístav, a kde Rusko obnoví bývalou sovětskou námořní základnu Berbera.
Washington, který měl od CIA dopředu informace o této chystané expanzi ruského a čínského námořnictva do indického oceánu, proto na Bidenův rozkaz nejprve posílil svůj kontingent v sousedním Somálsku o 500 mužů, pak vyslal do Somálska válečné poradce, aby rychle vycvičili tamní armádu a bezpečnostní síly, a nakonec na další Bidenův rozkaz zmnohonásobil útoky dronů na somálské islámské rebely. Předchozí prezident Trump síly USA v Somálsku značně omezil. Generál Michael Langley přiznal v létě Kongresu, že síly AFRICOM, které jsou pod jeho velením z Německa, usilovně posilují námořní válečnou základnu Camp Lammonier v Džibutsku, (přes průliv Bab-el Mandeb naproti Jemenu, sousedící s Etiopií a Somalilandem), a ta se stane společně s britským ostrovem Ascension (na Západě Afriky v Jižním Atlantiku), druhou hlavní základnou USA v Africe.
Somálsko, které je pod ochranou USA, a dostává z Pentagonu masivní finanční pomoc, už začalo vyhrožovat Etiopii a Somalilandu válkou, a dalšími kroky, pokud okamžitě nezruší vzájemné diplomatické uznání a pronajmutí přístavů. Somálskou vládu už veřejně podpořil i bruselský komisař Borrell, a některé další země EU. (Dole foto z oznámení Somálska o jeho podpoře ze strany EU v boji proti narušovatelům mezinárodního práva Etiopii a Somalilandu.) Somálská vláda už bojovně varovala, že bude reagovat “jakýmikoli prostředky“, a tuto zprávu ihned roztroubil do světa Hlas Ameriky.
Somálská vláda se cítí ve výhodě, protože Pentagon nyní na základně Camp Lemonier, která je klenotem amerických základen, a kterou získal po vyhnání Francouzů, udržuje 4000 příslušníků speciálních sil. Camp Lemmonier je korunním klenotem amerických základen na východní straně afrického kontinentu. Od roku 2002 Pentagon základnu rozšířil z 34 hektarů na 240 hektarů, a 10 kilometrů na jihozápad od ní vybudoval další letištní základnu Chabelley Airfield, a z ní od roku 2013 podniká nálety strategických dronů na Jemen, Somálsko, Irák a Sýrii.
Podle analýzy renomovaného Watsonova ústavu Brownovy University, (USA, Rhode Island), publikované v dubnu 2023, USA utratily na výcvik Somálské armády 2.5 miliardy USD, ovšem ještě mnohem víc utratila CIA, a tajné vojenské fondy Pentagonu. Podle přiznání vysokého úředníka Kongresu USA ani vlastní představitelé americké vlády neznají celkovou částku, která byla a nadále je vynakládána na tzv. boj proti terorismu v Somálsku, který je podle všeho jen krytím pro expanzi amerických ozbrojených sil v oblasti Afrického rohu a výcvik a vyzbrojování somálské armády. (Zdroj-str.9-Analýza-PDF-angl-18 stran.)
Podle analýzy Washingtonského Institutu pro studium válek, který je v českých médiích velmi častým zdrojem tzv. nezávislých a zaručených zpráv o vítězstvích Ukrajiny nad Ruskem, povede akce Etiopie a Somalilandu, ke vzájemnému nepřátelství a soupeření mezi dvěma skupinami zemí BRICS. Saudská Arábie a Egypt se mají znesvářit s Etiopií a Spojenými arabskými emiráty. Důvodem sváru má být jednak starý problém – etiopská přehrada na Nilu, které se Egypt obává, neboť hladina Nilu může v důsledku odpařování vody z přehrady, a napouštění vody do přehrady, dramaticky poklesnout, a Egypt už dokonce vyhrožoval jejím vybombardováním. A dále pak nové ekonomické spory o zisky z námořní dopravy, protože výstavba přístavů v Somalilandu poškodí investice Saudské Arábie v Džibutsku, které je zatím výhradním příjemcem poplatků za transfery zboží a surovin z Etiopie a do Etiopie.
Podle analýzy zástupce šéfredaktora mezinárodní redakce Putinova oblíbeného ruského deníku Комсомольская правда Edwarda Česnokova naopak akce Etiopie a Somalilandu přinese Rusku příležitost obnovit námořní základnu v Berbeře, kterou na čas získaly USA, než z ní byly zase vyhnány, a vytlačit tak USA z regionu, který je nyní důležitý pro vedení moderních hybridních námořních válek. Washington byl podle Česnokova vždy vzteky bez sebe, kdykoli Sovětský svaz pronikl do Indického oceánu a získal tam nějakou základnu. A okamžitě vždy v oblasti vyvolal válku mezi Somálskem a Etiopií, přičemž střídavě štval jednu zemi proti druhé.
Podle Jasona Muellera z Kennesawské státní university v americké Georgii USA třeba v roce 2006, po nezdaru CIA ovládnout Somálsko a dosadit do něj loajální vládu, podplatily Etiopii, aby vtrhla na jeho území. Etiopie se ovšem po dvou letech zuřivých bojů stáhla, protože cena, kterou musela za válku zaplatit a ztráty na životech etiopských vojáků, přesahovaly americké úplatky. V důsledku této války podle Muellera v Somálsku expandovali islamisté a teroristé, takže Washington dosáhnul pravého opaku svého cíle.
A nebo naopak cíle dosáhnul, protože vytvořil záminku pro vybudování základen USA v oblasti Afrického rohu pod rouškou potřeby pokračovat ve válce proti islámským teroristům.
Podle analýzy předního francouzského experta na strategii námořní války Maxence Brischoux současné útoky jemenských Hútiú proti námořní dopravě v průlivu Bab-el-Mandab, na jehož jižní straně leží Somaliland, dokázaly, že díky raketám a dronům odpalovaným ze země už nepřátelské skupiny ani státy nepotřebují velké vojenské flotily, aby jejich útoky měly značný dopad na námořní přepravu. Ukrajinská armáda to samé dokázala svými úspěšnými útoky na ruské černomořské loďstvo. (Podrobně o úspěšných soubojích dronů Hútiú s loďstvy NATO v průlivu Bab-el-Mandab v MAP 1860.)
Průlivem Bab-el-Mandab prochází 12% až 15% všeho světového námořního obchodu. 10% světového obchodu s ropou a 8% světového obchodu s LNG. Hútiové už donutili tankery obrovské nadnárodní společnosti British Petroleum, aby obeplouvaly Afriku. Obdobně už i kontejnerové lodi dánské obří společnosti Maersk plují stejnou cestou. V důsledku blokády Hútiú, která je zaměřena pouze na západní lodě, a lodě plující do Izraele, došlo už v Evropě k růstu cen budoucích dodávek plynu o 7%, a ropy o 2%. Ceny za dopravu zboží do Evropy kontejnerovými loděmi se mají zvýšit ještě víc, a zvýšení se má projevit v nejbližších týdnech. Západ navíc není ekonomicky schopen čelit útokům Hútiú, protože rakety potřebné k sestřelení všech útočících dronů by zruinovaly jeho státní rozpočty. Navíc se při útocích už ukázalo, že ani torpédoborce USA nedisponují dostatečnou kapacitou, aby všechny drony útočící v roji sestřelily, a ty které obranou pronikly dokázaly na kontejnerových lodích napáchat takové škody na zboží, že není možné průlivem Bab el-Mandab plout.
Vladislav Shurygin, ruský vojenský expert a člen Putinem osobně podporovaného vlivného konzervativního Izborského klubu, letos 4. ledna přiznal, že Irán vytvořil a ovládá perfektní nástroje pro současnou hybridní válku – skupinu Hizballáh, a jemenské Hútie, a tyto nástroje mohou na dálku působit téměř úplně a jak se jim zlíbí, a téměř kdekoliv po celém světě, a Irán za jejich činy nenese žádnou odpovědnost, a že Rusko si musí také tyto moderní nástroje pro vedení hybridní války proti Západu rychle pořídit. (Podobně jako si USA nyní cvičí svůj nástroj v Somálsku, a cvičily na Ukrajině.)
Přestože i ruský Putinův expert veřejně přiznává, že útoky Hútiú na námořní lodě jsou řízeny z Iránu, Západ nyní usilovně uvolňuje sankce na vývoz iránské ropy, aby dosáhnul snížení celosvětové ceny ropy, a v roce důležitých voleb v USA, na Tchaj-wanu a v dalších zemích odvrátil zvýšení cen ropy a plynu, které útoky Hútiú inspirované Iránem vyvolávají. Írán pod ochranou Ruska má náhle schopnost uzavřít nebo přinejmenším narušit dvě nejdůležitější lodní trasy pro Evropu, přiznal Tobias Borck, přední expert britského válečného institutu RUSI.
Putinova Operace Žabák probíhá koordinovaně po celém světě. Zítra vyjde druhý díl naší analýzy nejnovějších mistrných tahů Vladimíra Putina, mistra geopolitiky nad všemi jejími mistry.
Ve čtvrtek jsem natáčel u Hájka na Protiproudu. Pořad najdete na tomto odkazu. Omlouvám se za změnu ohlášeného tématu analýz, zvyšování daní Bruselem vyjde až po kompletní operaci Žabák.
Je sobota 6. leden 2024, 06.09 ráno. Dnešní analýza je bez gramatiky, už na ni nezbyl čas. Ve středu 27.12 jsem vystupoval na na Bureš TV, pořad na tomto odkazu. Záznam z konference v Ústí nad Labem, na které jsem byl 11. prosince, najdete zde. Další pořady: Konference v Roudnici nad Labem 2.prosince. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc lidí denně. Kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, kdo nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat!
Mail na mne kpv0249@gmail.com
Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu.
Kdo naše analýzy publikuje, prosím, ať uvede jejich zdroj a nemění jejich obsah!