Archív značky pro: mainestream

ukrajina

MOŽNÁ BY BYLO LEPŠÍ, KDYBY NAŠE MÉDIA MÍSTO PROPAGANDY, INFORMOVALA JAKÁ JE SKUTEČNOST

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

3.2.2023

A ještě k Ukrajině, tohle je fotka, kterou v našich médiích neuvidíte. Jedná se o zajaté ukrajinské vojáky u Artěmovska, Bachmutu. Mnozí z nich nemají ani pořádné boty, zimní oblečení, a dokonce ani vojenskou polní uniformu. Podle tváří jsou ve věku od 20 do 50 let. Minimálně. To za ty desítky miliard dolarů z EU a USA není Ukrajina ani schopna tyto vojáky pořádně vybavit?


Možná by bylo lepší, kdyby naše média místo propagandy, informovala jaká je skutečnost.

Ukrajině dochází, jak hnusně řekl Zdechovský, „zásoby lidí“ Což je možná i důvodem, proč Ukrajina požádala země EU, kam odešli Ukrajinci s žádosti o pomoc, aby tyto země pomohly s deportací Ukrajinců v branné povinnosti, zpět na Ukrajinu. Nejde ověřit, objevila se jen kopie žádosti na Telegramu tedy dvě, jedna v litevském a jedna v polském jazyce, s tím, že tato žádost ukrajinského ministerstva zahraničí šla na všechny země EU.

Pokud je to pravda, doufám, že tyto země se zachovají jako Kanada, kam utíkali mladí muži z USA se žádostí o azyl, aby nemuseli do války ve Vietnamu a Kanada jím tento azyl poskytla.

O čem to však svědčí? Ti naši experti jako Visingr, který za rok měl tolik analýz a ani jednou se netrefil, by nejspíš řekli, že Ukrajina nemá jinou možnost jak oslovit tyto brance, mimo apel přes země, kde se nachází a snaží se svůj právní řád přenést do těchto zemí.

Můj soukromý názor je, že tito lidé nechtějí bojovat a umírat za Ukrajinu, bez ohledu na jejich důvody a válka pro ně byla příležitost jak z té Ukrajiny odejít a neztotožňují se s touto zemí. Nepopírám, že mnozí odešli kvůli vlastní bezpečnosti.

Dala by se vést debata o morální povinnosti k vlasti. Jenomže pohled do historie ukazuje, že nic takového neexistuje. V dobách krize bojuje většinově každý sám za sebe. Ti co ne, jsou pak posmrtně oslavování jako hrdinové národa. Kladou se jím věnce, zpívají písně a posmrtně jsou povyšováni, jsou obdarováni řády a nad jejich pomníky jsou patetické kecy. Zemřeli, abychom mohli žít.

Vždy si vzpomenu na slova jednoho amerického vojáka z Band of Brothers, myslím, že to byl Edward Heffron zvaný Babe,když tak mě opravte, který řekl, v zákopu nebojuješ za vlast, demokracii, národ, to jsou sračky. Tam bojuješ sám za sebe a za svého kamaráda a věříš, že on bojuje za tebe.

 

Martin Kavka

KOMENTÁŘ: Největším poraženým voleb jsou fandící (fanatičtí) novináři

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

31.1.2023

Fotka jednoho kolegy-novináře vyšla v pondělí (asi) náhodou v Lidových novinách. Slaví na ní s pivem a širokým úsměvem, euforicky připíjí. U ní všeříkající popisek: „Radost ve štábu generála Pavla“. Mají novináři právo fandit? Nemají. Fandí? Fandí. Jako zběsilí. Respektive část z nich. Víc a víc. A letos během prezidentských voleb také, jako nikdy jindy. Velká ostuda našeho povolání, kterou si často vůbec neuvědomujeme.

Křepčení, radost, emoce. To k vítězství „vašeho” kandidáta patří. Není ale úplně šťastné tohle všechno dělat veřejně, když jste novinář. Politický novinář. Jen na sociálních sítích jsem zaznamenal tolik žurnalistického fandění Petru Pavlovi, že by se z toho dala udělat sama o sobě kampaň.

 

Už po prvním kole ve štábu SPD spontánně a nadšeně zatleskala část novinářů poté, kdy Petr Pavel přeskočil Andreje Babiše a skončil první. „Strašná ostuda,“ psal mi odtud zkušený kolega, který sice rozhodně nemá probabišovské nebo okamurovské názory, ale nikdy nikomu nefandil.

Druhé kolo pak už naprosto odšpuntovalo emoce. A nejen u aktivistických kolegů, kterých je víc a víc. Bohužel křepčili i zástupci médií, která dřív měla nadhled a na papíře či webu se snaží být politicky fér. Mladí, staří… Prostě rok od roku je to s naší objektivitou horší.

Trička s Havlem u volebních uren, s dovětkem „dobře to dopadne“, oslavy, připíjení, mnoho náznaků i přímých podpor z mediálního světa. I zkušení chlapi, kteří dělají ve vedení redakcí, se neudrželi, jeden z nich mi po kritice napsal, že prý mám rozlišovat „osobní“ a „novinářský“ názor, ale to prostě nejde, v době sociálních sítích jsou to spojené nádoby.

Můžeme si samozřejmě zároveň položit otázku, kdo ještě spadá pod označení „novinář”. Protože někteří už jsou spíše opravdu hybridní internetoví aktivisté, co umějí psát nebo mluvit (a často ani to ne) na všechny strany, AntiBabiš i ProBabiš atd., samozřejmě. Spousta divných lidí se považuje za novináře. Ale jsou jen divní.

 

Důvěra v média je nižší a nižší

No, a o trapné vítězné tiskové konferenci, kde už se neudržel vlastně vůbec nikdo a byla to taková hezká česká hromadná veselka, vrcholící novinářským připíjením Pavlovi, radši ani nemluvím.

Jenže tu tiskovku viděly miliony lidí. A ne všichni volili Pavla. A – mimo jiné – viděli také kritické rozdíly mezi milými dotazy na Pavla a v podstatě neustálým grilováním Babiše (i po prohře). Zvláště od novinářů, se kterými má expremiér většinou dlouhodobý osobní problém. Sám šéf ANO je ale samozřejmě rád na tiskovce vyvolal, aby následně vypadal jako chudáček. Udělali mu tím jen další službu.

Jasně, mediální prostředí ohnul hlavně Andrej Babiš sám, ať už tím, jak na novináře útočí, nebo tím, že má na média (ne)přímý vliv. Ale ohnul ho nejen on, sekundují mu všichni čeští miliardáři, kteří v poslední dekádě skoupili nevydělávající česká média a začali je využívat v mocenském boji s různorodými výstupy. Jen Babiš je jako aktivní politik nejvíc vidět. A je nejméně názorově stravitelný.

V mixu s covidem, který nechal na reputaci novinářů – chtě nechtě – šílené šrámy, je hromadné mediální politické aktivizování před prezidentskými volbami další mizernou zprávou.

Samozřejmě je důležité NAHLAS říct, že tu zůstává i nemalá část racionálních novinářů, kteří nad tím vším kroutí hlavou. Vědí, že musejí pískat absolutní rovinu. Nedat příležitost. Zvláště v této hysterické době.

Médiím ale zkrátka víc a víc chybí ten vzývaný řád a klid…

Důvěra lidí v média neustále klesá. Dříve ctnostné povolání je dnes plné opovržení. Protože část Čechů jednoduše vidí, komu novináři fandí a komu ne.

A co dělají tihle Češi? Uchylují se třeba do oněch temných koutů internetu, kde hledají svoji pravdu. Proto jsou tolik trendy alternativní média, proto lidé poslouchají na YouTube více či méně retardované samozvané vůdce, kteří jsou ve skutečnosti podivíni v exekucích. Proto lidé víc a víc dají na fake news – častokrát jim i chtějí věřit.

Novináři tleskají vítěznému Babišovi

A nakonec… Dokážete si v nadsázce představit, že by to celé bylo, nedej bože, naopak? Což se samozřejmě nikdy nestane. Ale hypoteticky. Pojďme na to:

V Lidových novinách (spadajících pod Agrofert) vychází po triumfu Andreje Babiše velká fotka kolegy-novináře, jak slaví s pivem, širokým úsměvem a euforicky připíjí na triumf šéfa ANO.

Ve štábu SPD někteří novináři tleskají Babišovi po prvním kole, že udržel vedení nad Pavlem a vyhrál.

Jiní novináři si před druhým kolem namísto Havla berou tričko s Macronem a na sociálních sítích ve stories v jasných náznacích říkají: „Bude líp a nebude válka!” A na vítězné tiskové konferenci Andreje Babiše pak křepčí mluvčí Vladimír Vořechovský infantilně s většinou novinářů a všechno je nádherně pozitivní. Bublina praská, že je to slyšet až v Maďarsku.

Co by se pak strhlo třeba na mém oblíbeném farizejském Twitteru? Naprostá lavina znechucení. Ten kolega, co připíjel „Babišovi“, by skončil jako novinář, navždy ve škatulce, zatímco teď ho nikdo neřeší. Babišova mediální děvka na velkoformátové fotce „jeho” novin! Všichni radující se novináři by byli důkladně propráni správnými lidmi.

Ale naštěstí se tak dělo u „dobrého” Pavla, nikoliv „zlého” Babiše. Jasně, Pavel za sebou nemá kauzy, politickou kariéru plnou větší či menší špíny, nemá za sebou obvinění, soudy, je vnímán pozitivně, jako ten lepší z dvou kandidujících hrdinů socialistické práce, méně polarizující. Ok, vše chápu, ale vše má mít prostě jasnou míru.

Žurnalistika zažívá obrovskou krizi. Zkušení novináři často ztrácí soudnost pod tíhou svých nabývajících sledujících na Twitteru. A mladá generace už často vůbec neuvažuje nad nějakou objektivitou a nadhledem, na sociálních sítích vyrostla. A ty nikdy nebudou objektivní, vždy budou uzavřeny do virtuálních bublin.

Zároveň přece nikdo nechce být na sociálních sítích hejtovaný, takže náleží do správného koridoru moderního myšlení černobílých názorových zkratek. Je prostě jeden správný názor. Nazdar. Což média drtí. Strašně moc.

Dřív se všichni novináři s nadhledem sešli nad pivem a vysmívali se politikům. Nyní se spíš scházejí nad pivem se spřízněnými politiky a smějí se novinářům, kteří nemají stejný názor jako oni. Snad se to změní. Ale spíš to bude ještě horší.

Jakub Kvasnička

ZDROJ: CNN Prima News https://cnn.iprima.cz/komentar-nejvetsim-porazenym-voleb-jsou-fandici-novinari-199427

Nepřítele jmenovat a zostudit, sledovat nálady lidí, radí krizový tým vnitra

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

9.1.2023

Ministerstvo vnitra tento týden zveřejnilo výsledky práce Krizového informačního týmu (KRIT). Materiály, které vznikly v minulém roce a měly sloužit ministerstvu, vládě a jednotlivým resortům ke zlepšení komunikace s veřejností, ale obsahují i postupy, které mohou evokovat předlistopadovou éru. KRIT například doporučuje „anonymizovaný monitoring nálad ve státní a veřejné správě“ a „včasnou identifikaci osob, které mohou šířit antisystémové nálady a jejich zapojení do dialogu“.

Ministerstvo vnitra 4. ledna 2023 zveřejnilo na svých stránkách hned devět souborů z oblasti „komunikační doporučení“ a další čtyři soubory, které pojednávají o dezinformačních tématech. Mají sloužit jako návod pro vládní činitele, jak komunikovat určitá témata.

Nepřítele jmenovat a zostudit, sledovat nálady lidí, radí krizový tým vnitra

Monitorovat nálady ve státní a veřejné správě

Dne 11. září 2022 Krizový informační tým vydal varování s názvem „Radikalizace pracovníků státní a veřejné správy“, kde upozorňuje na možný „příklon k antisystémovým subjektům a radikalizaci pracovníků státní a veřejné správy v důsledku uprchlické a energetické krize“. Kromě pracovníků státní a veřejné správy se pak jedná i o „sociální pracovníky a pracovníky v sociálních službách, kteří jsou zaměstnanci neziskových organizací či příspěvkových organizací obcí či krajů a jsou též financovaní z veřejných rozpočtů a bezpečnostních složek“. „Tito lidé se neradikalizují na základě záměrně zkreslených informací a příchylnosti k Ruské federaci, ale z frustrace s fungováním státu během současné krize a z dopadů, které to má na výkon jejich práce a na místní veřejnost,“ uvádí se v dokumentu v sekci „Důvody radikalizace a její možné důsledky“.

David-Martinek.-

𝗥𝘂𝗵𝗲 𝘂𝗻𝗱 𝗢𝗿𝗱𝗻𝘂𝗻𝗴. 𝗞𝗹𝗶𝗱 𝗮 𝗿̌𝗮́𝗱…a manipulace médií

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

𝗥𝘂𝗵𝗲 𝘂𝗻𝗱 𝗢𝗿𝗱𝗻𝘂𝗻𝗴. 𝗞𝗹𝗶𝗱 𝗮 𝗿̌𝗮́𝗱 – (pozn.redakce – převzatý název románu ze života nacionalistické mládeže)

autor: Martin Davídek, blog

Pozoruji ve videu rozzuřené a zfanatizované davy, pronásledující Andreje Babiše na mítinku v Jablonci. Je pár dní před rozhodující prezidentskou volbou. Dav křičí, aby odešel. Zabraňují mu setkání s voliči. Babiš se jen usměje a zakroutí hlavou. Zástupem pochodují lidé, přesvědčení, že Andrej Babiš představuje zlo.

Do jisté míry se jim nedivím. Média líčí Babiše přes deset let, systematicky, jako oligarchu, ohrožení demokracie, dotačního podvodníka. Traviče Bečvy. Estébáka. Únosce vlastního syna.

Moc médií je obrovská. Řídíme se jimi. Média mají ve společnosti určující roli pro vytváření názoru. Problém je, že dnešní česká média poskytují jen zúžený pohled na realitu. Záměrně.

Je to špatně.

Vezmu vás dnes do zákulisí jedné z kauz.

O níž, samozřejmě, většina lidí vůbec netuší. Hlavně, mladí lidé. Jak zjišťuji.

𝗥𝗼𝘇𝗺𝗲̌𝗿 𝘀𝘃𝗶𝗻𝘀𝘁𝘃𝗮

Mám před sebou už 14 dní dvě zprávy. Hovoří se v nich o pronásledování a záměrné manipulaci syna Andreje Babiše mladšího. Velmi významnými lidmi. Lidmi, kteří jsou denně na obrazovce. Lidmi, kteří vytváří veřejné mínění.

Těmto lidem se postupně podařilo zmanipulovat syna Andreje Babiše proti vlastnímu otci. 𝗡𝗲𝗯𝘂𝗱𝘂 𝗷𝗲 𝗷𝗺𝗲𝗻𝗼𝘃𝗮𝘁. Opovrhuji jimi.

Nestojí mi za jméno. Pojmenuji věc jako obecný princip.

Protože na této kauze můžeme dobře pochopit, jak vlastně funguje česká politická a mediální scéna.

Jak ukázalo dění během soudního přelíčení a odborným posudkem bylo doloženo, faktem je, že Andrej Babiš ml. má, bohužel pro něj, zdravotní, psychické problémy. Je mi to líto a samozřejmě, nemyslím si, že je vhodné veřejně reflektovat potíže, s nimiž se musí vypořádávat. Věřím, že se mu jeho obtíže podaří zvládnout a přeji mu ze srdce a upřímně, aby se mu dobře dařilo.

𝗞 𝗰̌𝗲𝗺𝘂 𝗮𝗹𝗲 𝗻𝗲𝗹𝘇𝗲 𝗺𝗹𝗰̌𝗲𝘁.

V obou zprávách se hovoří o zapojení externí novinářky a aktivistky, která získala kontakt na Andreje Babiše ml. Tato žena jej přesvědčila, že jeho psychická diagnóza je vymyšlená. Novinářka, poté, co si získala důvěru Andreje Babiše ml., pak pokračovala v manipulaci, na jejímž konci bylo, že Andrej Babiš ml. uvěřil, že za jeho obtíže může výhradně jeho otec.

Paní přesvědčila syna, že Babiš, vlastní otec, jej manipuluje a ovládá. Přes farmaka, ošetřovatele, psychology.

Pro lidi, kteří jsou, obecně, ve složitější osobní psychické situaci může být takové vysvětlení vodítkem.

Není neobvyklé, že lidé, kteří se octnou v různých potížích, hledají vysvětlení svých potíží a stavu jinde, než v realistickém hodnocení situace.

Andrej Babiš ml. paní uvěřil.

Novinářka a aktivistka se po léta věnovala velmi obtížným případům extradikce. Záchraně lidí z ruských kriminálů. Její přesvědčení a prožitky jí postavilo do nekompromisně protiruského postoje. Což, vzhledem k jejímu životu se snažím pochopit.

Sama si spojila Babiše s Ruskem .. což je jednoduše účinně veřejně živená nepravda.

Paní si promítla své vlastní zkušenosti s nenávistí k Babišovi.

Kritický odstup od věcí je klíčem k novinářské praxi. I novinářské etice. Bohužel, ne vždy to platí.

Aktivismem pak lze napáchat větší škody, než když jednáte a mluvíte pouze pravdu.

Co následovalo? Paní Babiše mladšího propojila se zdejším významným „novinářem“. Tvrdým ortodoxním odpůrcem a programovým hanobitelem Babiše. Forum 24.

Jak ukazují e-maily, i on, podobně, jako zmíněná aktivistka, posílil v Babišovi ml. přesvědčení, že jeho diagnóza je manipulací. Novinář se k věci postavil pragmaticky. Možnost „prodat“ příběh Andreje Babiše ml. jako odpůrce vlastního otce je silná kauza. Kritický odstup by byl zde nanejvýš na místě. Ale rozhodl se pro vyvolání veřejné aféry. I když věděl a znal zákulisí celé akce.

Od „novináře“ vedla cesta k dalším kontaktům. K nepříliš bystrému politikovi, europoslanci za lidovce, který v e-mailech bezděky také potvrdil Babišovi ml. jeho přesvědčení, že jeho diagnóza je falešná. Významnému režiséru a dokumentaristovi. Známému, excentrickému starostovi pražské čtvrti. Psychologům, kteří diagnostikovali Babiše mladšího na základě konferenčních pohovorů. Až ke zdejšímu kazašskému orákulu, paní, která diagnostikovala diagnózu prezidenta Zemana na základě zhlédnutí televizního pořadu. Zapojit se do dění neodolal ani bývalý nejlepší ministr financí přilehlého vesmíru. A další lidé.

Tito se zasloužili o to, aby psychická manipulace syna Adreje Babiše byla využita v kampani proti Andreji Babišovi. K ovlivnění výsledků důležitých voleb.

Ke cti zmíněného novináře platí, že nakonec hlavní aktérku odmítl.

Vyjádření Andreje Babiše ml. posloužila i ke znovuotevření kauzy Čapího hnízda. Právě, na základě veřejných vyjádření Andreje Babiše ml. byl dán podnět v rovině „nových skutečností“.

 

Zatímco výroky Andreje Babiše mladšího se staly na okamžik hlavními zprávami dne, stejně jako inscenované dramatické střety, v nichž se utkal Babiš ml. se svým otcem, nešťastným a jen tiše přihlížejícím, když na něj během předvolebního mítinku křičí jeho vlastní, zmanipulovaný kluk, v zákulisí probíhal čilá aktivita, e-maily, organizace.

A potlesk a uznání ze strany těchto lidí pro Babiše ml., kdykoliv napadl svého otce, nebo narušil jeho kampaň. Eventy jako v Břeclavi, fotkami, divokými prohlášeními..

Lidé to nevidí.

Neumí si představit rozsah zla, jemuž je Andrej Babiš a jeho rodina neustále vystaven. A proč vlastně?

Protože je jen politický konkurent těchto lidí?

Víte. Já se k té kauze vrátím až po volbách. Nebudu součástí světa, která z podobných věcí utká volební vítězství. Takhle to nesmí fungovat. Mají rozhodovat schopnosti a ne svinstvo.

Na věci mě zaráží, že o téhle kauze novináři vědí. Znají aktéry, vědí, co se stalo. Mají tutéž zprávu k dispozici.

Když bychom vzali obecný princip, princip záměny.. Co by se dělo, kdyby nějaký aktér napadl podobným způsobem dítě jakéhokoliv jiného kandidáta..? Kdyby se zjistilo, že dětmi politiků, premiéra, kandidáta na prezidenta, někdo manipuluje podobně odporným způsobem?

Ohradil bych se proti tomu stejně. I kdyby se to dělo paní Nerudové, panu Fialovi, nebo panu Rakušanovi. Nebo samotnému novináři. Je to nepřípustné.

Zaráží mě, že novináři, kteří z žijí z prefabrikovaných kauz celou dekádu, nyní mlčí.

Za jiných okolností že by z takové kauzy udělali desetileté peklo. Kdyby se takto choval někdo z lidí, které považují za „nedemokraty“, spustili by hon, na jehož konci by bylo oprávněné odsouzení.

A donutili by především politika, nebo politiky, kteří se na takové kauze podíleli, k okamžitému odstoupení.

Ale neděje se nic.

Zprávu o situaci přinesly jen nezávislé Parlamentní listy. A pořad ABJ Jany Bobošíkové.

Co je na tom také divné? Dva z hlavních prezidentských kandidátů, paní Nerudová i generál Pavel si přišli podat ruku s jedním z protagonistů této kauzy. S cynickým, agresivním starostou pražské obce, který se do aktivit výrazně zapojil. Myslím, že právě fotka s těmito lidmi je výraznou skvrnou na pověsti jak paní Nerudové, tak i generála Pavla.

Líbání prstenu zde, opravdu, není na místě.

𝗡𝗲𝗻𝗶́ 𝘁𝗼 𝗽𝗼𝗽𝗿𝘃𝗲́, 𝗸𝗱𝘆 𝗹𝘇̌𝗼𝘂. 𝗗𝗲̌𝗷𝗲 𝘀𝗲 𝘁𝗮𝗸 𝗽𝗼 𝗰𝗲𝗹𝗲́ 𝗿𝗼𝗸𝘆

Mluvím s mladými lidmi. Často se je v diskuzích snažím vyprovokovat k reakci, která, uprostřed vypjaté výměny, vysvětlí, čemu vlastně věří. A jsem překvapený. Neuvěřitelná spousta lidí žije v rovině novinových headlinů. Nečtou dál. Nezajímají se o jádro a podstatu probíhajících procesů ve společnosti. Nemají na to čas, chuť nebo energii.

Navíc, představa, že o Babišovi se takhle silně lže by pro ně znamenala otřes.

Když ale opět, ve stručnosti rozeberu všechny klíčové protibabišovské kampaně, zjistíte, že s veřejností bylo a je systematicky manipulováno. A lidé, kteří to dělají, si ani v nejmenším nejsou schopni připustit, že spáchali na společnosti zlo. Já jsem jednoznačně pro to, aby média velmi tvrdě a nekompromisně hlídala politiky. Aby ty špatné, zneužívající svěřenou moc a postavení k vlastnímu obohacení, nebo prosazování protidemokratických pořádků tvrdě a nekompromisně stíhala. O tom nemůže být řeči. Ale není prostě možné, aby média deset let lhala systematicky o Babišovi a neexistovala proti tomu obrana.

𝗟𝘇̌𝗶𝘃𝗲́ 𝗸𝗮𝘂𝘇𝘆, 𝘇𝗻𝗼𝘃𝘂, 𝘇𝗻𝗼𝘃𝘂 𝗮 𝘇𝗻𝗼𝘃𝘂

Všichni jsme byli účastni téhle reality. Ale. Podívejme se konečně pozorně na 𝘃𝘆́𝘀𝗹𝗲𝗱𝗸𝘆 všech babišovských kauz. Děkuji. Když si dáte ten čas, pochopíte, že žijeme ve lži. A že to musí skončit.

Důvod, proč o tom opakovaně píšu.

𝗞𝗮𝘂𝘇𝗮 𝘇𝗮𝘃𝗹𝗲𝗰̌𝗲𝗻𝗶́ 𝗕𝗮𝗯𝗶𝘀̌𝗼𝘃𝗮 𝘀𝘆𝗻𝗮 𝗻𝗮 𝗞𝗿𝘆𝗺 byla halasně ohlášenou událostí. Policie, která věc vyšetřovala, ale 19.1.2022, věc odložila. Proč? Protože to byla jednoduše lež. Lež, kterou vyprovokovala „dramatická reportáž“ redaktorů Seznamu, Slonkové a Kubíka. Která posloužila jako argument pro demonstrace, pořádaných Milionem chvilek. Posloužila pro tirády veřejnoprávní televize, Seznamu, Forum 24, HN, ČT 24 a desítek dalších médií. Politici dnešní vládní sestavy, Jurečka, Fiala, Pekarová, Rakušan hystericky požadovali a také prosadili hlasování o nedůvěře vládě. Na vysledování Babiše ml. se podílel britský BellingCat. Tedy „nestranná investigativní britská agentura“, která se v kauze angažovala geolokačním vyhledáváním Babišova syna Andreje.

𝗞𝗮𝘂𝘇𝗮 𝗼𝘁𝗿𝗮𝘃𝘆 𝗕𝗲𝗰̌𝘃𝘆 v níž hrál hlavní roli Deník Referendum. Na podzim 2020 došlo k únikům kyanidů do Bečvy. Případ vyšetřovala Česká inspekce životního prostředí a později kauzu převzali kriminalisté ze Zlínského kraje.

Deník Referendum obvinil DEZU. DEZA patří do koncertu Agrofert. Poté se okamžitě rozjel obvyklý kolotoč. “Investigativní reportáž“ deníku Referendum nastartovala politiky. Lidé jako Pekarová, Gazdík, Jurečka odjeli na Moravu „vyšetřovat“ únik kyanidů. Zřídila se parlamentní komise. Faktem, od počátku zřejmým bylo, že nebezpečné odpady má v gesci firma Energoaqua, provozující v areálu čistírnu odpadních vod. Z firem v areálu produkuje odpad s obsahem kyanidů jediná firma, LISS. Ale to nikoho z politiků nezajímalo. Zajímalo je spojení DEZA – Agrofert – Babiš – Otrava Bečvy. Mem.

Policie nakonec obvinila odpovědného pracovníka firmy Energoaqua.

Výsledkům „parlamentního vyšetřování“ Pekarové, Jurečky a Gazdíka se doslova vysmála Česká inspekce životního prostředí. Ve své zprávě ČIŽP řekl jasně, že politici vydali záměrně tendenční zprávu a byli vedeni výhradně politickými motivy. Tedy, lhali. Vám.

𝗘𝘀𝘁𝗲́𝗯𝗮́𝗸

Dosud neuzavřená kauza STB slouží jako buldozer ve vztahu k veřejnosti od počátku. Myslím si, že 90% lidí v této zemi je díky vytrvalé mediální masáži přesvědčeno, že Babiš podepsal spolupráci s STB.

Kde je vada na kráse? V jednoduché věci. Chybí podpis na vázacím aktu. Prostě neexistuje.

Kdyby existoval, bylo by jasno. Badatelé a historici dokladují ze svazků, že Babiš byl u STB registrován.

Je to pravda, kterou nikdo nezpochybňuje. Faktem je, že byl, stejně jako desítky jiných obchodníků, kteří pracovali v socialistickém podniku zahraničního obchodu, opakovaně kontaktován STB. Byla to obvyklá režimní praxe. STB hlídala lidi, kteří jezdili za hranice. Snažila je se vytěžovat. Někteří se upsali, jiní ne. Mezi obchodníky se dobře vědělo, kdo spolupracuje. Potvrdili mi to, lidé, kteří pracovali na PZO.

Babiš po revoluci zažaloval, podobně, jako stovky jiných lidí, kteří byli vedeni v evidenci STB, slovenský Ústav národní paměti. Stovky lidí před ním se domohly výmazu. Praxe skončila až se samotným Babišem. Proč? Babiš 3x vyhrál soud o výmaz. Před soudem v jeho prospěch svědčili přímo důstojníci STB, kteří na něj vedli registr. Slovenský soud jejich výpověď odmítl jako nevěrohodnou. Nakonec Ústavní soud SR rozhodl, že ÚPN nebude možné dál žalovat. Tím pádem se Babiš nemůže domoci výmazu. Obrátil se na Evropský soud pro lidská práva. Ten jeho podání, k nemalé radosti zdejších odpůrců odmítl. Kauza tak bude pokračovat. A že skončí podobně, jako většina Babišovských kauz.

𝗖̌𝗮𝗽𝗶́ 𝗵𝗻𝗶́𝘇𝗱𝗼

Kauza, která se táhne třináct a možná až patnáct let. Podezření na účelové čerpání evropské dotace určené výhradně pro malé nebo středně velké podnikatele skončilo rozhodnutím soudu NEVINEN, 9. ledna 2023.

Rozhodnutím soudu, který nepravomocně rozhodl o nevině jak Andreje Babiše, tak i Jany Nagyové.

Která díky této kauze byla poškozena ve své volební kampani. Namísto ní vyhrál s argumentací, že Nagyová je obviněna v trestním řízení, dnešní senátor Vystrčil.

Farma Čapí hnízdo, určená veřejnosti, je dobročinně koncipovaný projekt, určený veřejnosti a rodinám. Projekt byl po léta vláčen médii. Pochopitelně, jako ukázka prohnilosti Babišova podnikání.

Pravdou ale je, že kauza měla jiný smyl. Sloužila jako nátlak na Babiše. Opakovaně vrcholila s termíny klíčových voleb, nebo zlomových politických situací. Sloužila po celá léta jako argumentační kladivo ve všemožných debatách.

Omluvil se někdo Babišovi, nebo Nagyové? Někdo z těch tisíců novinářů, televizních reportérů, všemožných „investigativců“, komentátorů, dramaturgů a nakonec politiků? Kteří zgusta používali Čapí hnízdo jako základ pro svou lživou a pokřivenou argumentaci? Ne.

𝗣𝗮𝗻𝗱𝗼𝗿𝗮 𝗣𝗮𝗽𝗲𝗿𝘀

Předvolební pseudokauza 𝗣𝗮𝗻𝗱𝗼𝗿𝗮 𝗣𝗮𝗽𝗲𝗿𝘀 novinářky Holcové, spuštěná tři dny před klíčovými parlamentními volbami 2021, vyšuměla, stejně jako předchozí, do prázdna. Na této věci je podivuhodná pouze jedna věc. Holcová slibovala, v termínu před volbami, že zveřejní stovky jmen zdejších oligarchů a podnikatelů, kteří „optimalizují“ své daňové výnosy prostřednictvím off-shore. Kypr, Panama, Andorra, Lichtenštejnsko, Monako, Marshallovy ostrovy.. Nestalo se nic. I když by bylo nesmírně podnětné a zajímavé zjistit, kdo z českých významných podnikatelů systematicky optimalizuje výdělky, které získá v zemi. Kam jsou peníze takto získané. Hodně v té věci naopak ukázala kauza Dozimetr. U níž, probíhá nezávislá investigace a výsledky, které přijdou, budou pro všechny, věřím, opravdu velmi překvapivé.

Výstupem kauzy Pandora Papers tak bylo pouze to, že zamíchala výsledky parlamentních voleb 2021.

𝗖𝗼 𝗹𝗶𝗱𝗲́ 𝗻𝗲𝘃𝗶́?

𝗖𝗼 𝗻𝗮́𝗺 𝘁𝗼 𝗿̌𝗶́𝗸𝗮́?

Kampaně proti Babišovi byly lživé. Média lhala a až soudy, policie a instituce daly Babišovi za pravdu.

Je složité to pochopit. Když jste deset let vystaveni takové manipulaci, člověk přirozeně získá odstup od daného člověka. Když vás deset let budou pomlouvat, lidé od vás dají ruce pryč, i kdyby jste měli nad hlavou svatozář.

Což Babiš není. Je to politik. Náročný, tvrdý na své spolupracovníky. Prosazuje své politické vize vehementně, někdy i ke škodě věci. Během covidu naštval tolik lidí, rouškami, omezováním pohybu, zákazy.. že se na něj oprávněně zlobí.

Ale je to prostě tím, jaký je to člověk. Člověk, který dělá i chyby. Který jde za svým, který se rychle rozhoduje a rychle jedná. Účinně prosazuje. Je to rozdíl proti obvyklé kabinetní, lenivé a pomalé politice. Tento přístup přinesl Babišovi výsledky v byznysu, kdy se mu podařilo během náročných let vybudovat jeden z nejúspěšnějších českých koncernů, zaměstnávajících tři desítky tisíc lidí. Platí v Česku daně. Zaměstnává lidi. Nemá sídla na Kypru a v daňových rájích.

A zároveň postavil politickou konkurenci polistopadovým stranám. Která je úspěšná. A to je jeho skutečná hlavní „vina“.

Myslím si, že všechny tyto kauzy by měly lidem říct jednu věc.

Když lžou o Babišovi, úplně stejně falešné a pokřivené zrcadlo nastavují pro ty, které média aktuálně podporují.

ZDROJ: POKEC24 https://www.pokec24.cz/blog/%f0%9d%97%a5%f0%9d%98%82%f0%9d%97%b5%f0%9d%97%b2-%f0%9d%98%82%f0%9d%97%bb%f0%9d%97%b1-%f0%9d%97%a2%f0%9d%97%bf%f0%9d%97%b1%f0%9d%97%bb%f0%9d%98%82%f0%9d%97%bb%f0%9d%97%b4-%f0%9d%97%9e%f0%9d%97%b9/

Demokraté vedou „svatou válku“ proti křesťanské Americe

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Nová zpráva dokumentuje radikální růst bizarních levicových kultů, od klimatu přes bdělost až po pohlaví

„Kult změny klimatu“. „Kult proti rasismu“. „Kult pracovitosti“. „Kult LGBTQ“ a jeho dravý potomek zaměřený na americké děti, „Kult transgenderu“. „Kult potratů“. „Kult COVID“. „Kult globalismu“. „Kult TikTok“. Každý měsíc se seznam rozrůstá.

Pravicově smýšlejícím Američanům, kteří se pokoušejí pochopit smysl národa, který se zdánlivě zbláznil, je stále jasnější, že pomatená – a často démonická – levicová politická a kulturní hnutí, která v současnosti ovládají mysl milionů Američanů, nejsou ničím jiným než plnohodnotnými kulty.

Jejich hluboce negativní dopady jsou nepřehlédnutelné: Opakované průzkumy veřejného mínění potvrzují, že „kult klimatických změn“ a jeho hysterická indoktrinace amerických školáků způsobily, že tři ze čtyř mladých lidí se bojí budoucnosti, a to tak silně, že se obávají brzkého apokalyptického konce světa. Dokonce i mnoho manželských párů tvrdí, že do takového prokletého a krátkodobého světa nepřivedou žádné děti. A samozřejmě, velká část zeměkoule letos v zimě mrzne kvůli masově sebevražedné válce „kultu změny klimatu“ proti fosilním palivům. Nevadí, že 1 100 vědců a učenců nedávno podepsalo dokument, který potvrzuje, že „neexistuje žádná klimatická nouze“.

Mezitím „kult probuzenosti“ zastrašuje miliony lidí, aby žili v neustálém strachu, že řeknou, napíší nebo si dokonce pomyslí “ nesprávnou myšlenku“, a to pod hrozbou, že budou vyobcováni, „zrušeni“, ostrakizováni ze skupiny svých vrstevníků nebo propuštěni z práce – scénář, který nápadně připomíná děsivé obvinění z „myšlenkového zločinu“ v knize George Orwella „1984“.

„Kult potratů“ mnozí přirovnávají ke starověkému „kultu Molocha“, protože se velmi podobá současným potratům a všudypřítomným praktikám obětování dětí v dávném pohanském světě. V minulých tisíciletích bylo obětování dětí démonickým bohům, jako byli Moloch a Baal, ospravedlňováno vírou, že takto uspokojení bohové odmění rodiče větší prosperitou a lepším životem. Přesně takový argument se dnes uvádí pro legalizaci potratů.

Pak je tu „kult COVID“, který v posledních třech letech ochromil velkou část americké společnosti. Zatímco během pandemie zavírali skutečné církve po celé zemi, velekněží COVIDu si založili vlastní náboženství. Stejně jako většina náboženství i „COVID Cult“ jasně rozlišuje mezi čistými a nečistými, oprávněnými a neoprávněnými – nebo jak se jim lépe říká, očkovanými a neočkovanými. Jediným problémem je, že jejich posvátný rituál vnitřní očisty, akt povýšený téměř na úroveň svatého přijímání, si vyžádal, aby CDC v tichosti změnilo definici „vakcíny“ tak, aby odpovídala léku, který ve skutečnosti není vakcínou, ale spíše neúčinným a nebezpečným experimentálním lékem, který kněží COVID dodnes vytrvale podávají věřícím – a jejich dětem.

(Photo by Jon Tyson on Unsplash)

Dnešní levicové kulty často podněcují epidemie sociální nákazy – například hypnotický vliv různých osobností z TikToku na dospívající, zejména dívky, který mnohé z nich přesvědčí, aby se „identifikovaly“ jako transsexuálové a podstoupily chirurgickou amputaci zdravých částí těla. Jiní vlivní lidé z TikToku, kteří na kameru předvádějí svůj Tourettův syndrom, zase zažehli bizarní epidemii dospívajících dívek, u nichž se náhle samy projevují spontánní Tourettovy tiky. Tento fenomén sociální nákazy, který západní medicína označuje jako „masovou sociogenní nemoc“, má jen málo hranic.

Centrem kultu jsou samozřejmě krajně levicové vysoké školy a univerzity, které historik William Lind přirovnává k „malým břečťanem porostlým Severním Korejím“. Tam je nová americká generace denně podrobována indoktrinaci toxickými, bludnými a intenzivně vinu vyvolávajícími marxistickými ideologiemi, které v mnoha případech studenta zcela promění.

Nicméně toto divoce metastázující panorama levicových kultů není celým příběhem – zdaleka ne.

Za Obamovy vlády Američané často slýchali výraz „uměle vyvolaná krize“, což je pojem, který vysvětlil šéf Obamova štábu Rahm Emanuel, když řekl: „Nikdy nechcete, aby vážná krize přišla vniveč. A tím myslím, že je to příležitost udělat věci, o kterých si myslíte, že jste je předtím udělat nemohli.“ Z toho jasně vyplývá, že pro levici může být krize – skutečná nebo uměle vyvolaná – mocně využita k prosazení tajné agendy, které by se společnost jinak bránila nebo ji odmítala.

Za každým z dnešních kultů tak stojí apokalyptická krize, která je falešná – doslova uměle vytvořená. Takže krize „amerického systémového rasismu“, „blízké katastrofické změny klimatu“, „války proti reprodukční svobodě žen“ a tak dále nejsou skutečné. Jsou to levicově vykonstruované krize, jejichž reakcí je vytváření těchto revolučních hnutí, která se rovnají plnohodnotným kultům.

Karel Marx, jehož myšlenky jsou jádrem většiny toho, co dnešní Demokratická strana prosazuje, slavně napsal, že „Náboženství je opium lidu“ (často překládáno jako „Náboženství je opiát mas“). Přestože Marx, který byl vyznáním ateista, náboženství nenáviděl, ironií osudu se zasloužil o vytvoření dokonalého falešného „náboženství“, které od té doby skutečně slouží jako „opium mas“.

Přesně tak. Ať už tomu říkáme „marxismus“, „komunismus“, „socialismus“, „progresivismus“ nebo některý z dnešních exotičtějších termínů jako „vokismus“ či „antirasismus“, jsou tyto nálepky přitažlivé, protože zvráceným cílům levice propůjčují závoj transcendentního smyslu a morálky.

A přestože velekněží těchto a dalších levicových náboženských kultů – tj. univerzitní profesoři, akademici a další marxističtí ideologové a aktivisté – mohou být skutečnými věřícími, lidé, kteří v Americe a ve světě skutečně disponují skutečnou mocí, v nic z toho nevěří. Jen to předstírají. Těm tyto levicové kulty pohodlně slouží k zastrašování a polarizaci „lůzy“ a zároveň odvádějí jejich pozornost od rozpoznání toho, o co jejich elitní třída vůdců skutečně usiluje, a to je totální marxistická transformace Ameriky a světa. To vše jako prostředek k získání stále větší moci a bohatství pro sebe… spolu s pomstou na svých nepřátelích.

Veřejné podporování a přijímání těchto různých kultů a kauz tak podporuje iluzi, že vůdcům skutečně záleží na někom nebo na něčem jiném než na nich samotných. To vše znamená, že množství bizarních, nekontrolovatelných krajně levicových kultů, které dnes ovládají americkou společnost, slouží jako skutečný „opiát mas“.

To vše a ještě mnohem více je silným, pronikavým a naprosto jedinečným způsobem zkoumáno v nejnovějším čísle uznávaného měsíčníku Whistleblower vydávaného organizací WND s názvem “ SVATÁ VÁLKA: „Porážka rostoucího kultu levičáctví a jeho totální války proti křesťanství.“

“HOLY WAR: Defeating the growing cult of leftism and its total war on Christianity.”

ZDROJ: WNDhttps://www.wnd.com/2022/12/democrats-wage-holy-war-christian-america/

David Icke 2022. Podívejte se na zakázaný projev

Davidovi Ickovi byl v listopadu 2022 zakázán vstup do Nizozemska, a tím pádem do celé EU na 2 roky. (Foto: Odysee)

V oficiálním dopise, který obdržel od Ředitelství pro azyl a ochranu, (viz níže) uvádějí důvod – jeho „přítomnost zde představuje aktuální, reálné a dostatečně závažné ohrožení základního zájmu společnosti.“

Zdroj: https://odysee.com/$/search?q=David%20Icke

https://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/david-icke-2022-podivejte-se-na-zakazany-projev/

Máte také plné sály

Zpátky do bezpečí..

Celý článek si mžete poslechnout v audio verzi ZDE:

04. 12. 2022

Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Dneska se hodlám vysmívat .Všem hlupákům a cenzorům. Všem libtardům, kteří se bojí svobody slova, všem těm, kteří mají právo, aby jejich informace byly regulovány. Všem těm, kteří si myslí, že nežádoucí informace je možné nějak zarazit a kteří si myslí, že když je zarazí, tak zmizí i jejich příčina.

Hele, přijde mi takhle zpráva, jestli jsem viděl, že První zprávy přetiskly můj článek Baštovi. Nevěděl jsem, tož si otevřu Seznam, zadám do vyhledávače „První zprávy,“ odkliknu to a už se mi tam objevují s varováním, že se podílejí na dezinformacích. Na to jsem už zvyklý, to je v dnešní době v podstatě punc nezávislého myšlení. Kliknu na to a objeví se mi další seznamácká tabulka s ještě důkladnějším varováním, že server je známou entitou podílející se na hybridním působení ve prospěch Ruské federace. No nic, tohle nás jednou čeká všechny, vlastně se divím, že tuto obchodní značku ještě také nemám…

… ale nejlepší byly ty možnosti pod tím.

Mohu to buď IGNOROVAT, což jsem také udělal, protože nějaký lukačevičův poskok mi nebude předžvejkávat informace…

A nebo jsem mohl ZPĚT DO BEZPEČÍ.

Hele, takhle oni tomu říkají. Zpět do bezpečí. Přečíst si jiné zprávy je nebezpečné. Nedej bože by se vás hned mohl zmocnit Putin a zcela vás obloudit. Jen informace Seznamu jsou bezpečné. Oni už ani nepočítají s tím, že byste mohli přemýšlet sami. Oni vám rovnou vysvětlí, co je bezpečné a co není.

Já se jim vlastně nedivím, ony ty zprávy jsou fakt nebezpečné. Ony jsou totiž úplně nebezpečně jednosměrné. Kdo totiž jednou sejde z libtardí stezky, ten je pro líbodémo ztracen navždy. Já vlastně neznám nikoho, kdo by třeba četl moje Kydy. Byl původně můj fanoušek, věřil tomu, co říkám a pak prostě šel na oficiální stránku ODS a tam se podíval do tváře. Blyštivého Péti přečetl si nějaké jeho moudro a to mu zcela změnilo život. Neznám nikoho, kdo by pochopil, že alternativa jsou dezoláti, ale že u libtardů je to to pravé ořechové. Když se to tak vezme vyhrožování, že se dám k TOP09, tady nejčastěji provozuju já. Ano, bývám někdy hodně naštvaný na poměry mezi nám. Už jsem párkrát řekl, že snad začnu mít rád EU, ale reálně neznám případ, že by se to stalo. Znám lidi, kteří mě četli a nějak jsem je naštval, že jsou ochotni tapetovat diskusi mými dávnými hříchy (zdravím Carlose). Sice mě nesnášejí až za hrob a jsou ochotni kvůli mě trávit hodiny a hodiny na mém profilu. Bydlím jim v hlavě…, ale lásku k Pražské kavárně to v nich neprobudilo.

Zato znám spoustu bývalých příznivců EU, volného trhu, Západu, USA, ODS, Starostů, Pirátů, ba i kafírníků z Práglu, kteří obrátili a dneska stojí vedle nás. Ale neznám žádného opravdového echtovního dezoláta, který by se dal k Pirátům nebo k Péťovi. Určitě nějaká výjimka existuje… co takhle Čulík?… ale u něj bych řekl, že prostě jen Madlenka Ólbrajtová nasypala peníze.

Komu se jednou zalíbí v tom našem alternativním chaosu, ten už tu zůstane… A nějak se přenese přes to, že Vidlákovy kydy jsou úplně jiné než třeba protiprou. Přenese se přes to, že tu k žádnému sjednocení nedochází . Naopak zdejší vyčnívající figury po sobě umějí slušně štěkat a obviňovat se navzájem z posluhování globalistům. (Láďo, prosím Vás, neznáte nějakého? Celkem bych snesl nějakou finanční injekci od zlotřilé korporace, ale ten Soros mě ne a ne zaplatit… Když tak dobře víte, že pro nějakého globalistu dělám, nemohl byste nás propojit, aby i on zjistil, že pro něj pracuju a dělám to dobře?)

Kdybych měl spočítat co mi všechno řekli třeba o Jindrovi Rajchlovi, tak bych se měl nechat naočkovat. Než k němu přijdu blíž… A místo toho sleduju, jak mu na jeho shromáždění chodí pořád víc a víc lidí a to přímo masově.

Na jednom takovém shromáždění jsem se teď byl podívat… bylo to relativně blízko od Vidlákova. Pozvali mě s dostatečným předstihem, abych si na to udělal čas a tak jsem jel… Nebudu vám říkat, jaké to bylo, protože by mě hned zase někdo obvinil, že poté, co kopu za Babiše, Baštu, SPD, Trikolóru, Karlovu legii a další, že kopu i za Rajchla… jeďte se podívat sami.

Ale proč to zmiňuju…

Nejzajímavější bylo vystoupení jednoho pána z publika. Ten nám povídal svůj zážitek z přednášky o dezinformacích, která se konala v Brně jakožto společná akce tamních vysokých škol. Byl tam i Mikuláš Bek a různí čerství absolventi pokrokových univerzit . V jednom bloku mluvčí vyzval ty dnešní mladé studenty. Co jsou obklopeni nebezpečnými neschválenými názory ať se přihlásí ti, kteří mají problémy s názory svých rodičů. Jinými slovy, ať se přihlásí ti, jejichž rodiče poslouchají dezinformace.

Prý se přihlásili skoro všichni…

A v mé duši se rozhostil hluboký mír. Dnešní průměrná žena má průměrně 1,3 dítěte, takže pokud se v Brně přihlásilo 500 studentů. Jejich rodiče mají závadné názory, tak musí existovat tak 800 jejich dezolátních rodičů. Čili přesila. Odečtěte si studenty technických oborů, kteří z podobných aktivit mají většinou srandu. Už víte, proč henty studenty Seznam musí před dezinformacemi varovat a posílat je zpátky do bezpečí…

Takhle to je. Pravda osvobozuje. Já bych k tomu dodal, že osvobozuje i ještě neodhalená pravda. Osvobozuje už její hledání. A kdo hledá, ten nakonec dojde sem k nám. Je to tu trochu divočina, někdy je to tu jak na Matějské, ale je tu svoboda si hlásat a poslouchat cokoliv. Nejsou tu ještě žádné velké zájmy. Naopak mocní v této republice námi zatím jen pohrdají, nebo jsme pod jejich rozlišovací schopnost. Díky tomu jsme se naučili starat se o sebe sami. Postupně jsme si vybudovali vlastní infrastrukturu. Amatérskou a  někdy i vysloveně naivní, ale funkční. Jsme zdola vzniklý spolek, který se nemůže rozpadnout, protože ho ani nikdo nezaložil. Možná by bylo lepší říct, že nejsme ani tak spolek  spíš sebranka… Nemáme moc tvar, ale tím pádem také nemáme hranice. Každý má svoje pravidla, ale nevládne tu zákon silnějšího.

Vlastně v mnohém připomínáme osadnický venkov. Každý pracujeme na svém, každý té práce máme kupu. Všichni jsme v podstatě ještě chudí a máme málo volného času, ale už jsme sousedi. Už k sobě občas zajdeme a už se nám osvědčily způsoby, jak volat, že hoří. Ještě jsme každý sám za sebe, netvoříme organizované a ovladatelné vojsko. Také nám nemohou zničit velitelství, protože žádné nemáme. Ještě neexistuje žádný telefon, kam by mohl Babiš zavolat a plánovat spojenectví a  tím pádem nám nikdo nemá jak vyhrožovat.

Zatím se rozhodujeme každý sám za sebe. Co podpoříme a co nás nechá chladnými, ale už dokážeme celkem odhadnout, kdo nás z té židle zvedne.

A všem těm, kteří chtějí chodit do hentoho bezpečí a všem těm, kteří jim takové bezpečí připravují. Těm chci vzkázat to, co vzkázali světu Francouzi, poté, co dobyli Bastilu:

Jsme svobodni. Následujte nás!

Zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/zpatky-do-bezpeci

Životní úroveň v ČR se snížila, je na úrovni Slovinska

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

28.11.2022

Životní úroveň v Česku se loni vůči evropskému průměru relativně snížila. Hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele v paritě kupní síly se snížil o dva procentní body na 91 procent průměru Evropské unie. Česko tak je na úrovni Slovinska. O tři procentní body výše je Itálie. Česko je naopak v této statistice třeba nad Španělskem (84 procent) či Portugalskem (74 procent). Ukázaly to v pondělí zveřejněné údaje ve Statistické ročence 2022 od Českého statistického úřadu (ČSÚ).

Nejnižší HDP na obyvatele v paritě kupní síly má Bulharsko, kde dosahuje 55 procent unijního průměru. Naopak nejvyšší životní úroveň je v Lucembursku, kde dosahuje 277 procent průměru EU. Česko je za Maltou druhou nejlépe postavenou zemí z těch, které vstoupily do EU po roce 2000.

V loňském roce česká ekonomika rostla o 3,3 procenta. Nastalo tak zotavení po pandemickém propadu v roce 2020, kdy se ekonomika vlivem lockdownů propadla o 5,8 procenta.

EU jako celek vykázala v průměru ještě rychlejší růst, a sice o 5,3 procenta HDP. Vůbec nejrychleji z unijních zemí pak rostlo Irsko, kde se HDP zvýšil o 13,5 procenta. Na opačném pólu statistiky bylo Německo, jehož ekonomika sice také posílila, ale jen o 2,9 procenta.

Stále nejnižší nezaměstnanost

Česko v rámci EU nadále vévodí v nezaměstnanosti, kterou mělo nejnižší už šestý rok v řadě. Prvenství si udrželo i přesto, že loni nezaměstnanost vzrostla o 0,2 procentního bodu na 2,8 procenta.

Druhou nejnižší nezaměstnanost mělo loni Polsko, kde činila 3,4 procenta. Nejvyšší míra nezaměstnanosti byla ve Španělsku, kde dosáhla 14,8 procenta. Evropský průměr byl sedm procent.

Průměrná inflace loni byla 3,3 procenta, ceny tak v Česku rostly sedmým nejrychlejším tempem v EU. Nejvyšší inflace byla v Polsku a Maďarsku, obě země vykázaly shodně 5,2 procenta. Naopak v Řecku ceny rostly o 0,6 procenta, zdražování tak bylo nejpomalejší. Evropský průměr byl 2,9 procenta.

Statistická ročenka přináší na více než 800 stránkách souhrnné údaje z ekonomiky, demografie a sociální sféry v uplynulém roce. Od vzniku samostatného státu v roce 1993 jde již o třicáté vydání.