Někdo může lhát, jako když tiskne a projde mu to. Jiný nesmí ani špatně vypadat nebo nedejbože si splést pořadí barev na trikoloře.
Tak funguje Česká televize a mainstream. Má vybrané oblíbence, kterým projdou i ty největší lži a za každé situace je ukazují jen v těch nejlichotivějších souvislostech. Nikdy si nevyberou nelichotivé záběry, nepřipomínají svým oblíbencům jejich minulé lži a neschopnost, nedávají jejich výroky do kontextu.
A pak jsou tady “dezoláti” a “dezinformátoři”. Jejich vyjádření se vytrhávají z kontextu, nevýznamné omyly se jim stále připomínají, jejich minulost je propírána stále dokola. Média jsou mocná a koho si neoblíbí, toho dokážou ukazovat tak, že budou VŽDY vypadat nedůvěryhodně.
Mistrem takových manipulací je Česká televize. Ta umí vytvářet nezpochybnitelné obrazy jak na běžícím pásu. Právě z České televize čerpají sílu politici pětikoalice a udržují se tak v mylném dojmu, že na jejich straně je pravda a spravedlnost.
Sledovala jsem v neděli Partii a tam “exceloval” ministr Rakušan. On je jako autista, nepřipustí ani na sekundu žádný jiný názor, jen on sám má neochvějnou pravdu a tu prosazuje arogantně a povýšeně. Hlavní spor tam byl o “dezinformační” video. Už to je protimluv – jak může něco dezinformovat prostý záznam skutečnosti? Na stranu ministra se postavila i novinářka (!!!) Terezie Tománková, která to nesmyslné sousloví – dezinformační video – několikrát použila jako palici na stínovou ministryni vnitra Janu Mračkovou Vildumetzovou. Prostě z ní novinářka a ministr udělali “dezolátku”, která šíří nějaké konspirace… Ach jo. V ANO by se měli naučit, že obhajovat se a zbavovat se nálepek konspirátorů a dezinformátorů je marný boj a obrana je zbytečná. Tu je nejlepší obranou útok.
Večer jsem pak ještě sledovala 168 hodin, abych viděla, jak ČT interpretuje demonstraci na Václaváku. No, demonstraci vůbec neřeší, všichni se točí jen kolem “útoku” na Národní muzeum. V této souvislosti chápu, proč se video, které ukazuje důchodce a klidně stojící lidi, vládní moci nelíbí. Dokazuje totiž, jak mainstream a vládní politici všechno překrucují. Je ale nepochybné, že kdo sleduje Českou televizi, vidí kritiku vlády jako něco nepatřičného a samotné kritiky jako šílené proruské dezinformátory – tak je Česká televize za každé okolnosti vykresluje.
S tím se nedá nijak bojovat. Nemá smysl se snažit nenaskakovat jim na vidle přehnanou snahou nebýt “proruský” nebo snažit se působit v médiích sympaticky a kompetentně. Překroutí všechno a do poslední chvíle budou lhát. Jako na tom obrázku…
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/03/20190218114623_svoboda-slova-www.jpeg400840Jana Hruškováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Hrušková2023-03-23 16:50:562023-03-23 16:50:56VLÁDA LŽE A ANI SE U TOHO NEČERVENÁ
Německý mainstreamový pisálek rozpitvává vlastní manipulace a podněcování nenávisti proti odpůrcům covidismu
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
14.3.2023
Nejde v poslední době o prvního pisálka, který si tak trochu sype popel na hlavu a přiznává, že právě médium, pro které on sám píše, se podílelo na všech covidových lžích a podněcování nenávisti nejprve proti všem, kdo odmítali nesmyslná nařízení a později proti všem, kdo se odmítli stát obětí experimentální genové terapie.
Zatím se tedy toto přiznání na vlastním podílení se na zločinech covidismu objevuje jen v zahraničí, naši propagandisté ze Seznamu, iděsu a z řady dalších dezinformačních médií se k šíření lží a nenávisti raději nepřiznávají a buď je stále obhajují nebo dělají, jako by se nic nestalo a nálepku dezinformátorů nadále dávají těm, kdo od začátku psali pravdu a byli za ni cenzurováni.
Tato propagandistická média obhajovala všechna nesmyslná nařízení, za nemalé úplatky propagovala genové injekce a podněcovala nenávist ke všem, kdo se proti státní šikaně vzepřeli. Mimo jiné měla na svědomí i diskreditaci lékařů a jiných odborníků, kteří na všechny lži upozorňovali, aby se dnes ukázalo, že právě oni měli pravdu.
V Německu je jednou z obdob našich jednostranných propagandistů mimo jiné i „Spiegel,“ který patří asi k tomu nejhoršímu, co u našich západních sousedů mezi mainstreamovou žumpou najdete.
Novinář Spiegelu nyní ostře kritizuje nedostatek kontroly federální vlády během covidové krize ze strany mainstreamových novinářů, kteří bezmezně vše s čím vlády přišly, podporovali.
Zdá se zvláštní, že sloupec skrytý za platební bariérou s názvem „ Wir Coronaversager “ se ve „Spiegelu“ objevuje až zhruba tři roky po začátku takzvané pandemie – dlouho, dlouho po prokazatelné neúčinnosti opatření jejichž jediným cílem bylo omezení občanských svobod.
Pro připomenutí: Již v roce 2021 se dalo s jistotou předpokládat, že opatření měla devastující důsledky pro ekonomiku a obyvatelstvo, ale nezachránila žádné životy (viz zde,zde a zde ). Další studie později potvrdily neúčinnost covidových opatření (viz např. zde a zde).
To, co kritičtí odborníci a v neposlední řadě alternativní média od začátku odsuzovali, bylo v mainstreamu dlouhou dobu převážně ignorováno. Místo toho byli v zájmu vlády kritici odsuzováni, kriminalizováni a vykreslováni jako hloupí pravicoví extremisté, jedinci, kteří vraždí babičky a antidemokraté.
Spiegel si ovšem sype popel na hlavu až nyní, kdy již jejich lži a manipulace nejsou nadále udržitelné: „Nyní víme, že mnohá pandemická opatření byla nesmyslná, přehnaná a nezákonná,“ píše mainstreamový novinář.
Autor dále kritizuje, jak snadno byla v údajně liberální společnosti pozastavena práva na svobodu, a že samotné orgány odpovědné za kontrolu vlády selhaly.
„Málo lidí se ohradilo, když politici před třemi lety nejprve nařídili uzavření škol a pak toto uzavření opakovaně prodlužovali na měsíce,“ pokračuje. To je samozřejmě špatně, protože od začátku existovali kritici – ale mainstreamová média jako je i německý „Spiegel“ je obecně raději vykreslovala jako dezinformátory a pseudovědce a masivně poškozovala jejich pověst, aby jim lidé nic nevěřili.
V následujícím odstavci komentátor poznamenává, že média – „včetně nás ve Spiegelu“ – selhala: „Obávám se, že diktátor v nás byl dost silný,“ uvádí. Tato výtka vůči vlastnímu médiu mu je jistě ke cti a ne nadarmo se mu na sociálních sítích dostává za jeho text hodně povzbuzení.
Nabízí se však otázka, kdy se tato forma sebekritiky zcela oficiálně objeví ve všech těch médiích, která v posledních letech provádějí vládní propagandu téměř výhradně bez kritiky.
A kdy se tito manipulátoři veřejně omluví všem odborníkům, kteří od začátku hovořili pravdu, ale byli touto mainstreamovou žumpou dehonestováni a posíláni do sféry dezinformátorů?
Je třeba ovšem zdůraznit, že němečtí pisálci si poslední dobou sypou popel na hlavu pravděpodobně zejména kvůli nedávnému rozhodnutí braniborského ústavního soudu, že takzvaný „městský zákon o covidu“ porušil zemskou ústavu, což znamená, že politici šli skutečně za hranu zákonů i ústav zemích, kde se restrikce zaváděly. Žaloba byla podána AfD v reakci na tato nařízení.
Předpokládám, že naše mainstreamová žumpa se neomluví nikdy. Ani za lži „o účinných a bezpečných vakcínách, které přinesou stádní imunitu,“ ani za podněcování proti neočkovaným a plný souhlas s každým nesmyslným nařízením, se kterým přišla vláda…
Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolný příspěvek, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování ! Volného blogu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte http://ZDE: https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
11.3.2023
Je to poměrně jednoduché, ale jen v případě, pokud víte, že tato naše média hlavního proudu, (média mainstreamová), čili prakticky všechna média, jež se na našem území nacházejí, jedou už zhruba od sametu (a to ať už vědomě či nevědomě), v kolejích metodiky velekněze nacistické propagandy Josefa Goebbelse, jak ji tento stanovil ve svých přednáškách pro spolupracovníky na svém říšskoněmeckém ministerstvu propagandy. Jde o metodiku, spočívající na těchto třech zásadách: a) Nelhat. b) Zakrývat. c) Odvádět pozornost.
Zásadu nelhat obhajoval Goebbels s ohledem na její nepraktičnost. Za války jistá část Němců totiž poslouchala vysílání BBC v německé řeči z Londýna, takže rozhlasové lži z Berlína by se v konfrontaci s pravdami z Londýna musely časem ocitnout v pozici jedince zranitelnějšího a nakonec i poraženého. A zcela zbytečně, protože, jak Goebbels zdůrazňoval, stejnou roli jako lež poskytují dobrému propagandistovi i další dvě zásady, jimiž jsou Zakrývat a Odvádět pozornost. Obě zamlčováním pravdy lžou prakticky též, ale už sama skutečnost, že nelžou otevřeně čili pravdu přímo neamputují, je ochraňují od pověstí patronů lží nejnestydatějších.
Zažil jsem dobu propagandy Goebbelsovy a zažívám propagandu současnou naši, a podobnost, ba dá se říci, téměř totožnost obou, mě do dnešního dne nepřestává šokovat. Zažil jsem obklíčení německé 6. armády ve Stalingradu 19.listopadu 1942, paměť mi opakuje obraz otce, vyskakujícího od rozhlasového přijímače a s řevem nám oznamujícího tuto novinu – a pak netrpělivé mé čekání, kdy obklíčení nejelitnější německé armády, se kterou si troufne ztéci i samo nebe, jak se o ní vyjádřil führer, přizná i protektorátní rozhlas.
A ono nic. Jen neslané a nemastné zprávy o přetrvávajících těžkých bojích s vojsky bolševiků ve velkém ohbí Donu, ale o obklíčení armády, čítající více než 260 tisíc mužů, nikde ani ťuk. A teprve za více než dva měsíce, kdy o obklíčení wehrmachtu ve Stalingradu vědí snad už i nemluvňata, zavíří na rozhlasových vlnách Reichs Rundfunku: „Naše armádní uskupení ve Stalingradu, stlačené do severní části města, se pod vedením armádního generála Streckera dál brání divokým útokům nepřítele, útočícím na něj ze všech stran“.
Jak vidno, fakt byl přiznán, ale výraz „obklíčení“ zůstal na indexu až do konce. Byl zkrátka dál zakryt, když reálně se zakrýt už nedal.
Nepřipomíná vám tohle vše něco z naší současnosti? Např. tvrdošíjné a někdy až vícedenní mlčení o situaci u ukrajinského Bachmutu v době, kdy z jiných pramenů víte, že se tam situace pro ukrajinskou armádu nevyvíjí dobře?
Nebo naše zaryté mlčení o upálení téměř 50 lidí v oděském Domu odborů krátce po převratu v Kyjevě, jakož i o faktu, že dodnes nebyli viníci za tento zločin ani zjištěni, natož pak potrestáni?
Nebo naše úmyslná nepovšimnutí si faktu, že zahraničněpolitický směr pomajdanské Ukrajiny vyjádřil nový ukrajinský premiér Jaceňuk, když při své návštěvě Berlína začátkem roku 2015 prohlásil, že Německo a Ukrajinu pojí společný osud, neboť na podzim 1944 se obě země staly obětí sovětského vpádu na jejich území?
Cožpak bylo možno ještě jasněji vyjádřit, kde nová Ukrajina stojí a jak vřelý vztah chová k Hitlerovi, k hitlerovské ideologii i k hitlerovskému Německu jako celku?
Mluvíme o tom?
Ne, zakrýváme a odvádíme pozornost od věcí nejchoulostivějších, seč nám síly stačí.
Proč asi?
To si už ale každý z nás jistě dokáže odpovědět sám. A dobře mu přitom nebude.
Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolný příspěvek, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování ! Volného blogu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte ZDE: https://volnyblog.cz/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Náš mainstream pokračuje v tupé propagandě genových jedů.„Je náš mainstream skutečně tou nejhorší propagandistickou stokou nejen v rámci Evropy?“
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
5.3.2023
V rámci zachování duševního zdraví se snažím mainstreamu již od dob začátku covidismu vyhýbat. Pokud na něj občas nahlédnu, tak spíš náhodně, ale rozhodně cíleně nevyhledávám žádné podobné stránky nebo televizní programy.
Nicméně včera večer jsem při přepínání televizních kanálů náhodou narazila na program propagandistické české pobočky CNN. Prima se stala zejména po převzetí americkou CNN, které se právem v USA přezdívá CNN fake news, podobnou propagandistickou stokou jako ostatní mainstream a směle v tom konkuruje i zcela tendenční ČT.
Zaujalo mne, že se tam hovořilo o genových injekcích, protože jinak je toto téma všude ve světě spíš v pozadí. A pokud se již toto téma probírá, tak se objevují informace, které rozkrývají nejen neúčinnost, ale také škodlivost těchto přípravků.
O škodlivosti genových injekcí se již objevily informace na britském, americkém, italském, dánském, norském, švédském či německém mainstreamu. Všude tam již uznali, že tyto přípravky spíš škodí než pomáhají.
Na německém mainstreamu se nedávno objevily informace, o nichž na celosvětové alternativě píšeme již rok – a dříve byly odkazovány do sféra dezinformací. Jde o zfalšované klinické testy injekcí Pfizer v Argentině, kterých si po roce konečně povšiml i mainstream. Nejprve americky a poté i německý.
Ve skandinávských zemích či ve Velké Británii se pro změnu na mainstreamu zcela otevřeně hovořilo o nebezpečí genových injekcí zejména pro mladé lidi, přičemž ve většině uvedených zemí je podávání dětem či lidem do určitého věku (zpravidla do 50-65 let) zakázáno či není doporučováno.
Americká Florida již před těmito přípravky dávno varovala a chystá soud s výrobci těchto přípravků, Idaho zachází ještě dál – genové injekce chce úplně zakázat a jejich aplikace bude dokonce kriminalizována.
Italský mainstream zveřejnil pořad, v němž přiznal škodlivost genových injekcí a na rovinu připustil, že stojí nejen za myokarditidou, ale také za nárůstem tzv. „turborakovin,“ zejména leukémie.
Všimněte si, že výše uvádím jen příklady ze Západu, tedy ze zemí, jejichž loutkovodiči jsou totožní jako v případě našich propagandistů a politiků.
Příkladů by samozřejmě bylo mnohem víc, na těchto stránkách jsem se již o některých zmínila a lze je dohledat. To ovšem není až tak podstatné. Důležité je, že naši propagandisté i nadále pokračují ve stejném módu jako před rokem.
Zde je třeba připomenout, že minimálně „matka“ našich propagandistů je velmi štědře financována mimo jiné Sorosem a Pfizerem. Zřejmě z těchto příspěvků dostanou své i „dcery.“ To je nejspíš důvod, proč si Prima CNN vybrala pro propagandu genových jedů Kubka, jednoho z nejhorších covidistů, který tlačil na povinné očkování ve stejném stylu, jako se to praktikovalo v Rakousku.
Je velmi zajímavé, že naši propagandisté se nijak nezabývají tím, že u nás významně vzrostla úmrtnost, v prosinci jsme patřili v rámci Evropy k zemím s nejvyšší nadúmrtností.
Také je zajímavé, že se nikdo z oněch propagandistů nezabývá studiemi, které potvrzují, že nejčastěji umírají na covid „posílení“ jedinci, jimž se postupně hroutí imunitní systém. Aktuálně například v Japonsku řeší velmi vysokou úmrtnost 4-5x posílených.
V době, kdy média po celém světě varují před další aplikací genových injekcí, mnohé země zakazují podávat tyto přípravky mladým lidem a další upozorňují na jasné vedlejší účinky, jede náš mainstream stejnou propagandu, jaká tu byla již v začátcích aplikace těchto jedůvek. A ještě se neštítí předvádět jako „odborníka“ totálně zprofanovaného Kubka.
Co za tím asi stojí? Peníze od „sponzorů“ nebo nějaká objednávka?
Možná jde jen o další způsob důchodové reformy, když už vláda nezákonně odmítla důchodcům přidat v rámci valorizace to, co jim patří. Další posilovače (nyní již páté) se jistě spolehlivě o nemalý úbytek důchodců postarají…
Nakonec mi nezbývá než se ptát: „Je náš mainstream skutečně tou nejhorší propagandistickou stokou nejen v rámci Evropy?“
Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolný příspěvek, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování ! Volného blogu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte ZDE: https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/03/media_manipulation-1170x780-1.jpeg7801170Jana Hruškováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Hrušková2023-03-05 12:58:012023-03-05 13:47:34Náš mainstream pokračuje v tupé propagandě genových jedů.„Je náš mainstream skutečně tou nejhorší propagandistickou stokou nejen v rámci Evropy?“
Kvůli propagandě, kterou chrlí korporátní média, někteří lidé stále žijí ve strachu z „viru“
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
21.2.2023
V USA byl požadavek na „vakcínu“ proti covidu, který se týká odhadem 10 milionů zdravotnických pracovníků, uplatněn 20. února 2022. O rok později je to poslední zbývající velký mandát od rozsáhlého pokusu Joea Bidena zvýšit celostátní proočkovanost.
V neděli Yahoo News zveřejnilo článek o tom, že ve zdravotnických zařízeních stále platí povinnost očkovat se proti kovidům. Článek na příkladu pečovatelského domu v Missouri popisuje každodenní testování na kovid, kterému jsou zdravotníci stále vystaveni. V článku se dále uvádí, že „k péči o obyvatele bez viru jsou připuštěni pouze zdraví lidé“.
Co tedy znamená „zdravý“? Negativní test na kovid? Test, o kterém se všeobecně ví, že není schopen odhalit infekci ani diagnostikovat nemoc. Co když je test na covid negativní, ale osoba má jinou infekci nebo nemoc? Je tato osoba „zdravá“? Zní to méně jako zdravotní opatření a více jako výcvik poslušnosti.
Jak upozorňuje The Awake Epidemiologist, přetrvávající povinnost očkování proti covidu ve zdravotnických zařízeních připomíná to, co se v loňském roce dělo na univerzitách a vysokých školách v souvislosti s povinným očkováním a výjimkami.
Jedním z nejnesmyslnějších aspektů pokračujících „očkovacích“ mandátů proti kovidům na amerických univerzitách a vysokých školách v roce 2022 bylo, že studenti, vyučující a zaměstnanci, kteří přežili mandáty v předchozím roce – tedy měli to štěstí, že jim byla udělena náboženská a/nebo zdravotní výjimka – museli v roce 2022 znovu žádat o výjimku. Neexistuje žádné racionální vysvětlení, proč by výjimka měla vypršet.
Požadavek na obnovení výjimek byl tedy spíše cvičením v poslušnosti nebo možná snahou unavit morálku jednotlivce.
Ten citát zněl hodně jako velmi dobrý článek Brownstoneova institutu odkazující na univerzitní očkovací mandáty. Mějte ten odkaz po ruce, vrátím se k němu.
Začal jsem tedy číst tento článek na yahoo a myslel jsem si, že by se mohl zmínit o něčem podobném, jako je věda citovaná ve výše zmíněném článku v Brownstone, nebo něco o bojích ve zdravotnictví poté, co nespočet lidí přišlo o práci, protože odmítli mandát k očkování. Něco z toho tam tak trochu je. Ale v této reportáži je také hodně chyb.
Začněme větou ve druhém odstavci: „Do péče o obyvatele bez viru mohou jen zdraví lidé.“. Text pak pokračuje popisem toho, jak zaměstnanci musí DENNĚ dělat antigenní test, aby mohli pracovat. Zde je problém č. 1. „Antigenní test negativní“ NEznamená „Zdravý“. Lidé mohou být nezdraví z různých důvodů, například mohou být nositeli bakterií nebo virů, které se na kovidovém antigenním testu neprojeví. Ale také mohou být lidé naprosto zdraví a neinfekční, ale test na antigeny může být pozitivní. Skutečnost, že zdravotnická zařízení stále provádějí toto testování, je absurdní.
Dále se v článku hovoří o tom, jak jsou vakcíny důležité pro prevenci epidemií. Je mi líto, ale to je naprostý nesmysl. Přečtěte si citované články v článku Brownstone, kde mnoho vědeckých studií ukazuje, že očkování nezabraňuje přenosu, ani nezabraňuje infekci. Epidemie začínají u zdravých lidí, jejichž testy jsou negativní. Jak sakra médiím stále prochází, že informují o těchto lžích, když i yahoo občas informuje o okolnostech „epidemií“ způsobených skupinou testově negativních, zdravých, plně očkovaných lidí?!!!?!?!!?
Nezapomeňme na nedávnou studii proslulé Cleveland Clinic, která ukazuje, že výskyt infekce covid-19 ve skutečnosti roste s počtem injekcí.
Ale co mě opravdu vytáčí, je démonizace lidí, kteří měli náboženskou výjimku z očkování. Warrentonská deklarace velmi podrobně popisuje, proč je povinnost očkování (stejně jako jiná kovidová omezení) porušením upřímně zastávaného náboženského přesvědčení. Svobodné praktikování náboženského přesvědčení je chráněno Listinou práv. Předpokládám, že to nebrání médiím, aby je démonizovala (což je důležitý bod relevantní pro křesťany a další věřící, ale to je na jiné téma). Ale obviňování věřících lidí z epidemií není v pořádku, a to jak z morálního, tak z vědeckého hlediska.
Pokud vás tedy zajímá, proč lidé stále žijí ve strachu z tohoto viru, tak právě proto. Média, která před veřejností šíří snůšku lží… no, lépe řečeno, zatajují pravdu. Když lékaři a vědci jako Ladapo, Prasad, Kheriaty, Kuldorff atd. atd. říkají skutečnou pravdu založenou na skutečných vědeckých poznatcích, jsou cenzurováni a démonizováni. Pravda je na světě a média ji před vámi skrývají a maskují lži jako vědu. Přestaňte jim na to skákat.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/02/FeatFeb21.webp432768Jana Hruškováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Hrušková2023-02-22 19:19:582023-02-22 19:19:58Kvůli propagandě, kterou chrlí korporátní média, někteří lidé stále žijí ve strachu z „viru“
Blog: Něco shnilého ve státě českém. Za dobré články o Ukrajině budou novináři dostávat peníze
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
19.2.2023
Současná vláda si vytkla za cíl boj s dezinformacemi. Dává najevo, že hodlá posuzovat a „vypínat“ média, která se nebudou pozdávat. Ale – komu? Stejně tak je součástí plánu finanční podpora médií, která „drží nastavený kurs.“ Nepřekvapí mě, když tyto vybrané protagonisty budou pro změnu „vypínat“ čtenáři a posluchači.
Nám, kteří jsme zažili jako mladí cenzuru nebo kulturní přehrávkové komise, které posuzovaly, jaké texty smějí a nesmějí kapely zpívat, zablikalo po zveřejnění vládních záměrů pro boj s dezinformacemi výstražné světýlko. Že bychom si užili třiatřicet let svobodné novinařiny, a dost?
Vládní kabinet pětikoalice nelenil a hned loni zřídil expertní skupinu při Úřadu vlády a ustavil zmocněnce vlády pro oblast médií a dezinformací. Když nyní unikl připravovaný Akční plán vlády pro boj s dezinformacemi a Unie vydavatelů začala bít na poplach, vláda zmocněnce před pár dny odvolala.
Unie poukazovala na to, že bez přesné definice, co to je dezinformace, by tento trend umožňoval svévolný výklad. Orgány státní moci by dostaly nástroj, jak zasahovat proti médiím, která by „nezpívala podle taktovky momentální vládní garnitury.“ Skoro bych tipovala, že to není jen věc současné pětikoalice, ale obecné politické chuti. Když už by nástroj vznikl, hodil by se nejspíš i každé příští vládě. Možná bychom se mohli dočkat i novodobých „přehrávkových komisí“ – ministerských nebo jiných orgánů, které by posuzovaly hodnotu a kvalitu. Palcem nahoru či dolů by znovu začaly rozhodovat o bytí či nebytí médií.
Nejde jen o pohled na válku na Ukrajině a její příčiny, kvůli čemuž loni se souhlasným přikyvováním vlády bylo vypnuto několik webů. Že může přituhnout, začalo být zřejmé, když Rakušanovo ministerstvo vnitra nedávno zveřejnilo, že podle bezpečnostní analýzy vzniká velká skupina lidí, která je nespokojená s uspořádáním a směřováním státu, a má potenciál ohrozit demokratické základy Česka.
Kromě zavelení do útoku proti médiím, která kdosi označí za dezinformační – tedy kromě biče, vláda hodlala použít i cukr. Vládní plán obsahoval záměr rozdat médiím 100 milionů korun. Samozřejmě, jen těm vyvoleným.
Jak by asi mohlo rozdávání peněz vypadat, to před pár dny naznačila aktivita Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Ten se sám ustanovil v roce 2016 a začal monitorovat a hodnotit média. Na portálu fondu se lze dočíst, že myšlenka na založení fondu vznikla při setkávání skupiny podnikatelů nad tématem médií a politiky v Prague Business Clubu.
Impulsem bylo znepokojivé opanování významných médií podnikatelem Andrejem Babišem. Otázkou je, jestli teď nejsou v pozadí jen jiní podnikatelé a nakolik je upřímná deklarovaná snaha o pluralitu a svobodu českých médií. Logicky by se dalo předpokládat, že dobrá média se uživí – protože jsou čtená a když mají čtenáře, mají inzerenti zájem o reklamu v nich. Nebo je v pozadí přesvědčení, že chudák čtenář nechápe, co si má číst a myslet?
Fond si totiž vytkl za cíl také kultivaci médií. A tu se rozhodl i finančně podporovat. A právě v tom se nyní překvapivě protnul zájem fondu s momentálními vládními vizemi „biče a cukru.“
Nadační fond nezávislé žurnalistiky totiž před pár dny vydal zprávu, že podpoří obsahové projekty zaměřené na dopady války na Ukrajině rok od jejího vypuknutí. Témata pro žádoucí novinářské počiny jsou vytčena takto: ● analytické zpracování dopadů války na Českou republiku i Evropu; ● reálný obraz a osudy ukrajinských uprchlíků, kteří žijí v České republice; ● příběhy českých dobrovolníků, kteří pomáhají Ukrajině na místě i v České republice; ● zpravodajství přímo z Ukrajiny o dopadech na životy lidí, ekonomiku i řízení země.
Nejlepší autoři dostanou peníze.
Co k této aktivitě vedlo, prozrazuje tisková zpráva fondu hned v první větě: Ochota pomáhat Ukrajině rok od ruského útoku ve společnosti slábne. Nadační fond nezávislé žurnalistiky (NFNZ) proto podpoří média, která přinášejí témata popisující dopady války, reálný obraz života na Ukrajině i uprchlíků v České republice.
I do našeho vydavatelství dorazila výzva, abychom se zapojili. Odepsala jsem, že záměr mi připadá obludný. Naše vydavatelství vydalo řadu článků o podpoře ukrajinských uprchlíků, o jejich příbězích, o pozoruhodné aktivitě Svět v Písku, která se snaží sbližovat příslušníky národů, přicházející do průmyslové zóny Písku za prací a v poslední době se soustřeďuje zejména na Ukrajince.
Nikdo nás k tomu nepobízel a nikdo nás za to neodměňoval grantovými pobídkami. Snažíme se psát o tom, co naše čtenáře zajímá a jelikož – ano, zájem společnosti o válku na Ukrajině slábne, jak podotýká fond, článků o Ukrajině a Ukrajincích už není tolik jako před rokem. Proč bychom měli hrnout na čtenáře téma, které je přestává zajímat a jsou z něj už unavení? Protože si to přejí vláda a fond nezávislé žurnalistiky?
Nikdy by mě na prahu 90. let minulého století, kdy jsme se my, novináři, svobodně nadechli, nenapadlo, že se dožiju doby, kdy se státní propaganda znovu začne prolínat s rádoby nezávislou žurnalistikou. Přesto moje naděje žije. Čtenář není hlupák.
Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolný příspěvek, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování ! Volného blogu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte ZDE: https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/02/998269_300_285.jpeg285300Jana Hruškováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Hrušková2023-02-21 10:57:552023-02-21 10:57:55Blog: Něco shnilého ve státě českém. Za dobré články o Ukrajině budou novináři dostávat peníze
Bezvýznamní provládní pisálci plivou na světově uznávaného novináře nositele Pulitzerovy ceny
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
10.2.2023
Včera jsem na Seznamu narazila na článek, který měl za cíl poplivat zřejmě nejlepšího světového novináře Seymoura Hershe, který napsal výbušný článek, v němž měl dokázat, že za útokem na Nord Stream stojí USA s Norskem (více o článku zde a zde).
Na rozdíl od těch, kdo mají za cíl za špinavý groš pouze šířit goebbelsovskou propagandu, je tento Novinář s „velkým N“ autoritou, které by se měl každý začátečník doslova klanět.
Hersh se totiž nikdy nebál jít proti proudu a vyslovovat i nepříjemné pravdy. To je něco, co současní propagandisté, ničím se nelišící od těch, které si pamatujeme z dob minulých, v žádném případě neumí. Jediné, co se naučili, je šíření tupé a jednostranné propagandy.
A třeba i za špinavý groš pomlouvat Novináře, jemuž tito pisálci nesahají ani po kotníky. Ale nyní konkrétně, cituji z článku zavánějícím na dálku tupou propagandou:
Především neobstojí způsob, jakým jsou informace o naplánování a uskutečnění exploze plynovodu podložené. Hersh se v rozsáhlém textu, který má více než 30 tisíc znaků, odvolává jen na jeden nejmenovaný zdroj. Jeho věrohodnost vzhledem k závažnosti sdělení navíc podkládá velmi vágně.
Všímáte si, kdo to píše? Pisálci, kteří se sami spoléhají na jediný zdroj v případě jako je ukrajinská válka, kdy vydávají informace pocházející z centrály ukrajinské propagandy za čirou pravdu. Informace zhola neověřené, jak jsme mohli vidět namátkou třeba na případu údajně zabitých vojáků z Hadího ostrova.
A to nehovořím o jejich tupé covidistické propagandě, kdy se neštítili šířit třeba nesmysly o tom, že očkováním zachráníme babičky nebo stejné lži o bezpečných a účinných vakcínách.
Velmi stručný životopis Seymoura Hershe ukazuje, že nikdy nebyl poplatný režimu, což je zřejmě i důvod napadání ze strany bezvýznamných pisálků:
Seymour Hersh (* 1937) je americko-židovský investigativní novinář, který získal prestižní Pulitzerovu cenu poté, co odhalil, jak američtí vojáci během války ve Vitenamu popravili stovky jihovietnamských civilistů – většinou žen a dětí.
Hersh, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších investigativních novinářů na světě, také odhalil, jak USA mučily irácké vězně v později nechvalně známém vězení Abu Ghraib a informoval o skandálu Watergate pro New York Times.
V posledních letech si ho všimli a kritizovali ho za zpochybňování americké historiografie kolem smrti Usámy bin Ládina, informování o amerických plánech na vraždy politických oponentů v Íránu a odmítání tvrzení USA, že syrská vláda použila chemické zbraně proti civilistům.
Mezi mnoha oceněními, která Hersh získal za svou novinářskou práci, lze kromě Pulitzerovy ceny zmínit také cenu George Polka – americkou novinářskou cenu, kterou obdržel pětkrát, což je také zároveň v tomto ohledu rekord, kterému se zatím žádný jiný novinář nevyrovnal.
Tolik ve zkratce k jeho životopisu, který ukazuje, že skutečně vícekrát „ťal do živého,“ když se rozhodl upozornit na zločiny „světového drába.“ Zločiny, které nikdy nebudou potrestány. A především pak zločiny, na které žádný mainstreamový prorežimní pisálek nepoukázal.
Komu tedy věřit? Mainstreamovému propagandistovi, který je jen oddaným služebníkem režimu a neví co znamená slovo „novinařina“ nebo novináři, který ukázal, že neslouží jen tupé propagandě? Na to si odpovězte sami.
Článek, který měl zřejmě za cíl ponížit novinářskou legendu, musel v případě myslících lidí zaúčinkovat přesně naopak. Jen o něco víc zdůraznil propastný rozdíl, který je mezi tupou propagandou a opravdovou novinařinou…
Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolný příspěvek, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování ! Volného blogu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte ZDE: https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Budeme si platit vládní dezinformace a vlastní cenzuru?
Celý článek si můžete poslechnout audio verzi ZDE:
5.2.2023
autor, Vojtěch Gavriněv
Šéf dezinformací popisuje utajovaný vládní plán
Mediální manažer Michal Klíma je od března 2022 vládním zmocněncem pro média a dezinformace
Vládní zmocněnec pro média a dezinformace Michal Klíma v rozhovoru pro Seznam Zpráv popisuje, kam mají putovat stovky milionů, nebo proč chce zavést nový trestný čin šíření dezinformací.
Okamžité vypnutí webů, které vláda označí za dezinformační. Trestný čin šíření dezinformace.Stovky milionů korun pro média a vybrané organizace.A celý nový odbor úředníků, kteří na to všechno budou dohlížet. To všechno má být obsahem Akčního plánu pro čelení dezinformacím, který si vláda nechala v tichosti vypracovat a který teď čeká na schválení.
Samotný dvacetistránkový dokument je ale neveřejný. Vláda ho odmítla ukázat, přestože o něj novináři žádali podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Jako první o něm informoval Deník N a okamžitě se strhla vášnivá debata o tom, zda nezavádí novodobou cenzuru.
Na podrobnosti se zeptali vládního zmocněnce pro média a dezinformace Michala Klímy.
Kolem Akčního plánu pro čelení dezinformacím se vede veřejná debata, dokument ale koluje pouze mezi úředníky a novináři. Server iRozhlas zveřejnil jeho starší verzi z listopadu 2022, váš úřad naopak dokument zveřejnit odmítl. Nebylo by lepší o něm mluvit otevřeně?
Já s tím žádný problém nemám.
Tak proč ho nezveřejníte?
Protože to zaprvé není moje kompetence, ale hlavně kvůli tomu, že ten dokument není projednaný. Ve chvíli, kdy bude projednaný, by myslím měl být zveřejněný.
Podívejme se na jednotlivé body toho plánu. Jedním z nich je uvolnění 50 milionů na podporu neziskovým organizacím, které se zabývají bojem proti dezinformacím. Kdo ty organizace bude vybírat?
V tom plánu je to naformulováno jako úkol. To znamená, že je zapotřebí vypracovat systém, na základě kterého se rozhodne, kdo bude rozhodovat o tom, jakým neziskovkám se to má dávat.
Já se ptám na váš názor. Jak by se ty peníze měly rozdělovat?
Zase tak složité to není. Tak jako má stát grantovou politiku v celé řadě jiných oblastí, tak by měl vytvořit i v tomto nějaký grantový systém. Představoval bych si, že ty peníze jsou určené zejména na mediální výchovu.
Není to tak, jak to někdo interpretuje, že to je určené na nějaké honění dezinformací. Ten úkol prostě reaguje na zjištění, že tady nefunguje mediální vzdělávání, které by lidi naučilo rozlišovat informace a dezinformace. A nejedná se jenom o mladé lidi, ale ta problematika se samozřejmě ve velké míře týká starších lidí. To znamená, že jde třeba o vzdělávání starších lidi. Jsou tady neziskovky, které to dělají. Můžou to dělat ve větším rozsahu, můžou to dělat i další neziskovky.
Můžete jmenovat nějakou neziskovku, která by si tyto peníze zasloužila?
Třeba Člověk v tísni dělá Jeden svět na školách.
Co třeba spolky Nelež nebo Evropské hodnoty?
Systémově jde o mediální vzdělávání, to znamená, že pokud se do toho přihlásí kdokoliv a připraví plán na mediální vzdělávání, tak já nebudu nikoho kádrovat, jestli jsou to Evropské hodnoty, Nelež, Člověk v tísni nebo kdokoliv jiný. Jde zkrátka o splnění podmínek toho grantu.
Tohle všechno právě musí být v rámci toho úkolu vytvořeno a pak musí být nějaký tým, který to posoudí. Mohou to být odborníci, grantové komise jsou často tvořené z externistů, kteří rozumí tomu odvětví, to znamená v daném případě třeba pedagogů ze škol.
Dalších 100 milionů by mělo jít na podporu médií. Není to protimluv – státem placená nezávislá média?
Není to protimluv. V civilizovaných zemích existuje systém podpory médií. Třeba v Rakousku byl zavedený už v sedmdesátých letech minulého století. V současné době by podmínkou získání dotace pro deníky byl prodaný náklad nejméně 10 tisíc celostátních nebo šest tisíc regionálních. U týdeníků je minimální náklad pro podporu pět tisíc a současně musí mít redakce minimálně šest novinářů.
Je to normální systém, jak média bez ohledu na to, komu patří nebo pro koho píšou nebo o čem píšou, můžou dostat peníze na základě toho, že mají nějaký náklad. Jiný systém mají v Belgii, Dánsku, Švédsku, Francii, Nizozemsku…
Jak by to ale podle vašeho názoru mělo vypadat v Česku?
V podstatě ve všech tradičních demokraciích v Evropě ty podpory existují. Neexistují v bývalých socialistických zemích s výjimkou Polska, které má alespoň sníženou DPH na média. Takže to není vůbec o žádné závislosti, je to prostě normální systémová záležitost.
Jak by to mělo vypadat v České republice?
Třeba v Dánsku je snížená DPH až na nulu. To je systémový krok, určitě dánská média nelze obvinit z toho, že kvůli nulové DPH nejsou nezávislá. Ve spoustě zemí, kde je státní pošta, existuje podpora předplatného v tom smyslu, že předplatné se poskytuje za nižší sazby.
Jak by to podle vás mělo vypadat v České republice?
Moje odpověď je stejná jako u předchozí otázky. Prostě tím úkolem je ten systém vytvořit. Vytvořit takový systém znamená nastudovat si příklady v jiných zemích, což je opravdu velká práce. Je zapotřebí přeložit zákony, je zapotřebí se zeptat na praxi, to je třeba na půl roku práce. Takže já vám to teď nemůžu říct. Kdybych vám to mohl říct, tak to tam rovnou napíšu.
Předpokládám, že když se tou agendou zabýváte, tak máte alespoň nějakou představu.
Zásadou je, že to musí být systémové. To znamená nikoliv selektivní. Musí to mít objektivní kritéria a musí to vycházet ze situace, která je v každé zemi trochu jiná. Ale určitě vám můžu říct, jak to nemá být. Nemá to podporovat selektivně média podle toho, jak píšou, v čí prospěch, jaké mají politické zaměření a tak dále.
Vy jste byl místopředsedou správní rady Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Tento fond podporuje konkrétní média, jako jsou Forum 24, Echo 24, Deník N, Hlídací pes, Deník Referendum a další. Mělo by se těch 100 milionů přerozdělit podobným způsobem, jako to dělá Nadační fond nezávislé žurnalistiky?
Jedna z těch cest je podobná, protože tam jsou skutečně úplně objektivní kritéria. Ten fond má nějaké podmínky, například ta média dodržují etické standardy žurnalistiky. Nemůže to dostat někdo, kdo je porušuje. A je tam právě ta absence politických preferencí.
Přestože to je fond, který založili podnikatelé, u kterých se a priori spíš očekává, že mají své politické názory, řekněme, napravo od středu, tak několikrát dostala podporu i levicová média. Právě proto, aby byla zachována nestrannost.
Dosáhnou na tu podporu i větší média, jako jsou Hospodářské noviny nebo třeba Lidovky?
Určitě.
Takže je to určené malým i velkým médiím?
Jsou země, které mají ty grantové programy převážně na podporu menších médií bez ohledu na jejich politickou orientaci, třeba začínající média. Tak to může být. Koneckonců u nás máme celou řadu programů pro začínající podnikatele, takže to určitě může být jeden z grantů. Já si myslím, že by těch grantů mělo být víc. Ano, myslím si, že by tam měl být grant pro menší a začínající média, ale myslím si, že tam má být také grant pro větší média.
Já bych si třeba uměl představit, že by tam byl grant na podporu zpravodajství ze zahraničí, protože média jsou v ekonomické situaci, která je mimořádně špatná, takže nemohou vynakládat náklady třeba na zahraniční zpravodajství. Umím si představit, že by existoval grant na podporu zpravodajství ze zahraničí z Evropské unie, na který by dosáhli i větší vydavatelé.
Dalším bodem Akčního plánu pro čelení dezinformacím je to, aby stát přestal platit reklamu na dezinformačních webech. Můžete uvést konkrétní příklad, která reklama by měla z kterého serveru zmizet?
Děje se to pořád, opakovaně, každý den. Pokud není explicitně v té kampani zadané, kam to má jít, tak to automaticky v rámci programatiky jde na weby v aukci. Automaticky to jde i na weby, které nedodržují etické standardy.
Můžete jmenovat, o které weby jde?
Podívejte se na web Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, který má rating webů podle toho, jak dodržují etické standardy. Podívejte se, které weby mají na škále A-B-C hodnocení C. Ty by neměly dostávat státní inzerci.
Ještě bych rád řekl jednu věc: V minulosti docházelo k naprosto netransparentnímu rozdělování státních peněz. Ve všech zemích včetně Maďarska je to možné dohledat, ale u nás ne, to je naprosto nepřijatelné. Stát rozděloval peníze neprůhledně médiím, kterým je zcela zjevně chtěl dávat, podobně jako odmítal přístup některých médií na svoje tiskovky a jejich účast třeba na zahraničních cestách atd.
Rozděloval peníze čistě podle toho, která média považoval za spřátelená. Zejména se to týkalo pochopitelně Mafry. Jestliže někdo kritizuje, že média kvůli státní podpoře ztrácejí nezávislost, tak tady ten systém byl, jen byl neprůhledný a netransparentní. My navrhujeme, aby ten systém byl úplně transparentní, aby každá koruna státních peněz byla dohledatelná. V jakém médiu, v jaké kampani, v jakém čase, v jakém rozsahu skončila. Dneska je to nedohledatelné.
Kolik stát například v minulém roce proinzeroval?
To já právě nevím, to se nedá zjistit. To je ten problém.
Máte nějaký odhad?
Říkám čísla, která nemám podložená, ale snažili jsme se to zjistit a je to v podstatě nedohledatelné, je to skryté za různými položkami. Ale rozhodně to jsou stovky milionů.
V rámci nově zřízeného vládního Odboru strategické komunikace a čelení dezinformacím má vzniknout 19 nových pozic. Jaký bude na tato místa rozpočet?
Nejsou to úplně nová místa. Máme oddělení strategické komunikace, které vzniklo loni, má čtyři lidi a nějaký počet lidí na externí spolupráci. Ten návrh je, aby se to překlopilo na odbor, což je ve vládním jazyku trošku jiný typ organizace. To posílení je vázané na schválení toho plánu, aby na ty granty atd. byli lidé, kteří dnes na Úřadu vlády nejsou. Aby tam byli lidé, kteří jsou tohle schopni administrovat. Rozpočet vám nejsem schopný říct.
Kolik nových pozic by tedy mělo vzniknout?
Kdybych přepočítal ty vedlejší úvazky, které máme, tak je tady dneska jakoby osm až devět lidí, nově by to byl třeba dvojnásobek.
Hodně citlivým bodem Akčního plánu pro čelení dezinformacím je příprava legislativy, která by umožnila vypínat dezinformační weby. Vychází to z té loňské situace, kdy vláda nepřímo nařídila vypnout některé servery po ruské invazi na Ukrajinu?
Ne, je to opět úkol, který Ministerstvo vnitra dostalo už za Babiše. Vyplývá to z Akčního plánu boje s hybridními hrozbami. Samozřejmě, že ta válka tomu dala konkrétní podobu, ale jinak to je prostě zákon, který má určit, za jakých okolností je možné z rozhodnutí vlády, nebo lépe řečeno z rozhodnutí státního úřadu nějaký web vypnout.
V té podobě, v jaké to Ministerstvo vnitra připravuje, se to týká opravdu jenom situace zásadního ohrožení národní bezpečnosti. Všechny ty představy, že tady bude nějaký úřad, který bude vypínat weby, jsou úplný nesmysl.
Ty weby, které loni na pokyn vlády vypnul soukromý provozovatel serverů, by tuto podmínku naplňovaly?
To nevím, to záleží na situaci. Kdyby ten zákon, jak je zhruba navrhovaný, tehdy platil, tak by se na to asi vztahoval, ale ani ne tak z hlediska toho, co víme dneska, ale z hlediska tehdejší situace. Vezměte si, za jaké situace ta válka začala. Vladimir Putin den předtím v podstatě oznámil, že považuje za sféru ruského vlivu celou východní Evropu. To znamená nejenom celý bývalý Sovětský svaz, ale i východní Evropu. Nikdo v tu chvíli nevěděl, jestli Ukrajina nepadne za tři dny, jak si Rusové mysleli. A zda nepůjdou dál a nezaútočí na nás. Do toho tady byly weby, které rozšiřovaly ruskou propagandu. V takových situacích by ten zákon mohl fungovat.
Máte připravenou definici dezinformace a dezinformačního webu?
To jsou dvě věci. Dezinformace, tak jak je předmětem našeho zájmu, je obsah, který směřuje k závažnému ohrožení národní bezpečnosti, zejména prosazování ruských zájmů, šířených z Ruska, obsahující nepravdivé nebo opravdu zásadně zkreslující informace.
Co se týče těch webů, tak tam je to spíš opačná definice. Existují standardy novinářské práce – kupříkladu není možné záměrně šířit lži, musí být jasné, komu ten web patří, kdo ten článek píše a tak dále.
Média ale dnes nejsou jen tištěné noviny nebo zpravodajské servery. Máme různé blogy, videa, posty na sociálních sítích… Kdo bude rozhodovat, kde je hranice mezi názorem, interpretací a dezinformací?
To vůbec nikdo rozhodovat nebude, tím se vůbec nikdo nezabývá.
Kdo rozhodne, jestli jde o dezinformační web?
Proč by to rozhodoval?
K čemu tedy ten zákon bude?
Aby v případě ohrožení národní bezpečnosti, typu vypovězení války, mohl za dané situace někdo posoudit, co je v tom informačním prostoru za dezinformace, a v tu chvíli reagoval. Ale aby tady někdo dopředu kategorizoval weby, to nikdo dělat nebude.
Pokud vím, v návrhu zákona chybí možnost okamžitého soudního přezkumu. To znamená, že kdyby úřady nechaly web vypnout neoprávněně, trvalo by roky, než by došlo k nápravě. To je v podstatě likvidační. Je nutné vypínat celý web? Není lepším řešením zablokovat třeba konkrétní článek, který šíří dezinformace?
Ten zákon předpokládá rychlý soudní přezkum v řádu jednotek dnů. Já ten zákon nepřipravuju, to připravuje tým na Ministerstvu vnitra. A ani teď nejsem schopen říct, jak je charakterizované to vypnutí, jestli se to týká celého webu. Ona je také otázka, co je web, protože může sestávat z různých subwebů a tak dále.
Dokážete teď jmenovat nějaký web, který by podle tohoto vznikajícího zákona bylo možné, nebo dokonce nutné, vypnout?
V tuhle chvíli určitě ne, protože nejsme ve stavu bezprostředního ohrožení národní bezpečnosti.
A kdybychom teď byli v únoru 2022?
No tak by se musel posoudit obsah, který v tom informačním prostoru je. Znovu říkám, není to tak, že by byly weby na nějakém indexu, nějací kandidáti na vypnutí, je to prostě o posouzení situace.
Zprávy bezpečnostních služeb dlouhodobě uvádějí, že Rusko šíří svůj vliv nejrůznějšími způsoby, včetně České republiky, ale ještě mnohem usilovněji to Rusko dlouhodobě dělá na Ukrajině. A přesto, když vypukla otevřená válka, tak se nepotvrdily obavy, že se Ukrajina nebude bránit. Reálný dopad té informační války byl vlastně zanedbatelný. Máte nějakou analýzu, jak velký vliv má reálně v České republice šíření dezinformací?
Těch analýz je celá řada. Je celá řada sociologických výzkumů, které tyto otázky kladou. Třeba podle STEM lidí, kteří jsou těmi hard core zastánci ruské propagandy, není moc, těch jsou asi čtyři procenta. A mimochodem podle sociologů nemá smysl tyto lidi přesvědčovat o opaku.
Ale lidí, kteří jsou ovlivnitelní tou propagandou, nebo jsou ochotní tomu uvěřit částečně, těch je třeba 20-30 %, což už je samozřejmě podstatné číslo. A tam právě jde o to, aby stát nějakým způsobem tomu působení bránil. Tím nemyslím, že se zavedou rušičky, ale aby v tom prostoru byly informace, které těmto lidem umožní si udělat objektivní názor.
Tomu rozumím. Pracujete ale s nějakým dokumentem, který srovná na jedné straně náklady, což může být třeba čtvrt miliardy korun ročně, a na druhé straně nějaké měřitelné zisky? Máte třeba srovnání z jiných zemí, kde za tolik a tolik peněz ovlivnili smýšlení tolika a tolika lidí?
Kvantifikované to, myslím, neexistuje nikde na světě.
Je přeci relevantní se ptát, jestli to vůbec má nějaký dopad. Nebo jestli není záporný – když se část informační scény dostane do ilegality, tak může být o to zajímavější pro některé konzumenty…
Určitě vidíme, že dezinformace vliv mají. Když se podíváme na výzkumy ze začátku války a třeba na podzim, tak vidíme, že tam dochází k posunu v názorech lidí. Část lidí té propagandě věří. Ještě víc je to třeba viditelné na Slovensku.
Skutečně je potřeba, aby tady došlo k zachování zdravého rozumu, který nezvrátí demokratickou situaci v zemi. A na Slovensku to mimochodem vede potom k tomu, že se možná v příštích volbách dostane k moci nedemokratická nebo o omezení demokracie se snažící vláda.
Když mluvíme o volbách, tak dezinformace se prokazatelně staly součástí prezidentské volby v Česku. Falešný, dezinformační web hlásal, že Petr Pavel před druhým kolem zemřel. Má se ta legislativa vztahovat i na takovéhle případy? Postihovat dezinformace v politické kampani uvnitř České republiky?
Pokud ty dezinformace nejsou ze zahraničí, tak to nejde, to nemůže stát dělat. Jiná věc je, pokud chodí třeba řetězové e-maily, které prokazatelně přicházejí z Ruska nebo podporují ruské zájmy. Ale určitě tady nebude vznikat oddělení, které by se zabývalo kampaní jedné politické strany proti druhé. V tomto konkrétním případě jde o porušení zákona šířením poplašné zprávy.
Další legislativní změna má do trestního zákoníku přinést trestný čin šíření dezinformace. Je to skutečně potřeba, když někteří dezinformátoři dnes stojí před soudem třeba kvůli vyhrožování?
O tom se vede velká odborná diskuze, jestli současný trestní zákon stačí k tomu, aby se vyrovnal s těmi případy dezinformací, nebo ne. Jeden názor říká, že se nemusí nic dělat, že tady máme trestný čin šíření poplašné zprávy. Já si osobně myslím, že to ten zákon úplně nepokrývá.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/02/7541623.webp365690Jana Hruškováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Hrušková2023-02-05 17:51:352023-02-05 17:51:35Budeme si platit vládní dezinformace a vlastní cenzuru?
MOŽNÁ BY BYLO LEPŠÍ, KDYBY NAŠE MÉDIA MÍSTO PROPAGANDY, INFORMOVALA JAKÁ JE SKUTEČNOST
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
3.2.2023
A ještě k Ukrajině, tohle je fotka, kterou v našich médiích neuvidíte. Jedná se o zajaté ukrajinské vojáky u Artěmovska, Bachmutu. Mnozí z nich nemají ani pořádné boty, zimní oblečení, a dokonce ani vojenskou polní uniformu. Podle tváří jsou ve věku od 20 do 50 let. Minimálně. To za ty desítky miliard dolarů z EU a USA není Ukrajina ani schopna tyto vojáky pořádně vybavit?
Možná by bylo lepší, kdyby naše média místo propagandy, informovala jaká je skutečnost.
Ukrajině dochází, jak hnusně řekl Zdechovský, „zásoby lidí“ Což je možná i důvodem, proč Ukrajina požádala země EU, kam odešli Ukrajinci s žádosti o pomoc, aby tyto země pomohly s deportací Ukrajinců v branné povinnosti, zpět na Ukrajinu. Nejde ověřit, objevila se jen kopie žádosti na Telegramu tedy dvě, jedna v litevském a jedna v polském jazyce, s tím, že tato žádost ukrajinského ministerstva zahraničí šla na všechny země EU.
Pokud je to pravda, doufám, že tyto země se zachovají jako Kanada, kam utíkali mladí muži z USA se žádostí o azyl, aby nemuseli do války ve Vietnamu a Kanada jím tento azyl poskytla.
O čem to však svědčí? Ti naši experti jako Visingr, který za rok měl tolik analýz a ani jednou se netrefil, by nejspíš řekli, že Ukrajina nemá jinou možnost jak oslovit tyto brance, mimo apel přes země, kde se nachází a snaží se svůj právní řád přenést do těchto zemí.
Můj soukromý názor je, že tito lidé nechtějí bojovat a umírat za Ukrajinu, bez ohledu na jejich důvody a válka pro ně byla příležitost jak z té Ukrajiny odejít a neztotožňují se s touto zemí. Nepopírám, že mnozí odešli kvůli vlastní bezpečnosti.
Dala by se vést debata o morální povinnosti k vlasti. Jenomže pohled do historie ukazuje, že nic takového neexistuje. V dobách krize bojuje většinově každý sám za sebe. Ti co ne, jsou pak posmrtně oslavování jako hrdinové národa. Kladou se jím věnce, zpívají písně a posmrtně jsou povyšováni, jsou obdarováni řády a nad jejich pomníky jsou patetické kecy. Zemřeli, abychom mohli žít.
Vždy si vzpomenu na slova jednoho amerického vojáka z Band of Brothers, myslím, že to byl Edward Heffron zvaný Babe,když tak mě opravte, který řekl, v zákopu nebojuješ za vlast, demokracii, národ, to jsou sračky. Tam bojuješ sám za sebe a za svého kamaráda a věříš, že on bojuje za tebe.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/02/UKRAJZAJATCI-700x340-1.jpeg340700Jana Hruškováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Hrušková2023-02-03 20:17:202023-02-03 20:17:20MOŽNÁ BY BYLO LEPŠÍ, KDYBY NAŠE MÉDIA MÍSTO PROPAGANDY, INFORMOVALA JAKÁ JE SKUTEČNOST
KOMENTÁŘ: Největším poraženým voleb jsou fandící (fanatičtí) novináři
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
31.1.2023
Fotka jednoho kolegy-novináře vyšla v pondělí (asi) náhodou v Lidových novinách. Slaví na ní s pivem a širokým úsměvem, euforicky připíjí. U ní všeříkající popisek: „Radost ve štábu generála Pavla“. Mají novináři právo fandit? Nemají. Fandí? Fandí. Jako zběsilí. Respektive část z nich. Víc a víc. A letos během prezidentských voleb také, jako nikdy jindy. Velká ostuda našeho povolání, kterou si často vůbec neuvědomujeme.
Křepčení, radost, emoce. To k vítězství „vašeho” kandidáta patří. Není ale úplně šťastné tohle všechno dělat veřejně, když jste novinář. Politický novinář. Jen na sociálních sítích jsem zaznamenal tolik žurnalistického fandění Petru Pavlovi, že by se z toho dala udělat sama o sobě kampaň.
Už po prvním kole ve štábu SPD spontánně a nadšeně zatleskala část novinářů poté, kdy Petr Pavel přeskočil Andreje Babiše a skončil první. „Strašná ostuda,“ psal mi odtud zkušený kolega, který sice rozhodně nemá probabišovské nebo okamurovské názory, ale nikdy nikomu nefandil.
Druhé kolo pak už naprosto odšpuntovalo emoce. A nejen u aktivistických kolegů, kterých je víc a víc. Bohužel křepčili i zástupci médií, která dřív měla nadhled a na papíře či webu se snaží být politicky fér. Mladí, staří… Prostě rok od roku je to s naší objektivitou horší.
Trička s Havlem u volebních uren, s dovětkem „dobře to dopadne“, oslavy, připíjení, mnoho náznaků i přímých podpor z mediálního světa. I zkušení chlapi, kteří dělají ve vedení redakcí, se neudrželi, jeden z nich mi po kritice napsal, že prý mám rozlišovat „osobní“ a „novinářský“ názor, ale to prostě nejde, v době sociálních sítích jsou to spojené nádoby.
Myslím, že svůj názor a pohled na svět má každý z nás novinářů. A je dobře, že jsou pestré. Nestrannost neexistuje. Každé médium je názorově zabarvené. Ano. Ale konkrétní personální podpora? To je prostě špatně.
Můžeme si samozřejmě zároveň položit otázku, kdo ještě spadá pod označení „novinář”. Protože někteří už jsou spíše opravdu hybridní internetoví aktivisté, co umějí psát nebo mluvit (a často ani to ne) na všechny strany, AntiBabiš i ProBabiš atd., samozřejmě. Spousta divných lidí se považuje za novináře. Ale jsou jen divní.
Důvěra v média je nižší a nižší
No, a o trapné vítězné tiskové konferenci, kde už se neudržel vlastně vůbec nikdo a byla to taková hezká česká hromadná veselka, vrcholící novinářským připíjením Pavlovi, radši ani nemluvím.
Jenže tu tiskovku viděly miliony lidí. A ne všichni volili Pavla. A – mimo jiné – viděli také kritické rozdíly mezi milými dotazy na Pavla a v podstatě neustálým grilováním Babiše (i po prohře). Zvláště od novinářů, se kterými má expremiér většinou dlouhodobý osobní problém. Sám šéf ANO je ale samozřejmě rád na tiskovce vyvolal, aby následně vypadal jako chudáček. Udělali mu tím jen další službu.
Jasně, mediální prostředí ohnul hlavně Andrej Babiš sám, ať už tím, jak na novináře útočí, nebo tím, že má na média (ne)přímý vliv. Ale ohnul ho nejen on, sekundují mu všichni čeští miliardáři, kteří v poslední dekádě skoupili nevydělávající česká média a začali je využívat v mocenském boji s různorodými výstupy. Jen Babiš je jako aktivní politik nejvíc vidět. A je nejméně názorově stravitelný.
V mixu s covidem, který nechal na reputaci novinářů – chtě nechtě – šílené šrámy, je hromadné mediální politické aktivizování před prezidentskými volbami další mizernou zprávou.
Samozřejmě je důležité NAHLAS říct, že tu zůstává i nemalá část racionálních novinářů, kteří nad tím vším kroutí hlavou. Vědí, že musejí pískat absolutní rovinu. Nedat příležitost. Zvláště v této hysterické době.
Médiím ale zkrátka víc a víc chybí ten vzývaný řád a klid…
Důvěra lidí v média neustále klesá. Dříve ctnostné povolání je dnes plné opovržení. Protože část Čechů jednoduše vidí, komu novináři fandí a komu ne.
A co dělají tihle Češi? Uchylují se třeba do oněch temných koutů internetu, kde hledají svoji pravdu. Proto jsou tolik trendy alternativní média, proto lidé poslouchají na YouTube více či méně retardované samozvané vůdce, kteří jsou ve skutečnosti podivíni v exekucích. Proto lidé víc a víc dají na fake news – častokrát jim i chtějí věřit.
Novináři tleskají vítěznému Babišovi
A nakonec… Dokážete si v nadsázce představit, že by to celé bylo, nedej bože, naopak? Což se samozřejmě nikdy nestane. Ale hypoteticky. Pojďme na to:
V Lidových novinách (spadajících pod Agrofert) vychází po triumfu Andreje Babiše velká fotka kolegy-novináře, jak slaví s pivem, širokým úsměvem a euforicky připíjí na triumf šéfa ANO.
Ve štábu SPD někteří novináři tleskají Babišovi po prvním kole, že udržel vedení nad Pavlem a vyhrál.
Jiní novináři si před druhým kolem namísto Havla berou tričko s Macronem a na sociálních sítích ve stories v jasných náznacích říkají: „Bude líp a nebude válka!” A na vítězné tiskové konferenci Andreje Babiše pak křepčí mluvčí Vladimír Vořechovský infantilně s většinou novinářů a všechno je nádherně pozitivní. Bublina praská, že je to slyšet až v Maďarsku.
Co by se pak strhlo třeba na mém oblíbeném farizejském Twitteru? Naprostá lavina znechucení. Ten kolega, co připíjel „Babišovi“, by skončil jako novinář, navždy ve škatulce, zatímco teď ho nikdo neřeší. Babišova mediální děvka na velkoformátové fotce „jeho” novin! Všichni radující se novináři by byli důkladně propráni správnými lidmi.
Ale naštěstí se tak dělo u „dobrého” Pavla, nikoliv „zlého” Babiše. Jasně, Pavel za sebou nemá kauzy, politickou kariéru plnou větší či menší špíny, nemá za sebou obvinění, soudy, je vnímán pozitivně, jako ten lepší z dvou kandidujících hrdinů socialistické práce, méně polarizující. Ok, vše chápu, ale vše má mít prostě jasnou míru.
Žurnalistika zažívá obrovskou krizi. Zkušení novináři často ztrácí soudnost pod tíhou svých nabývajících sledujících na Twitteru. A mladá generace už často vůbec neuvažuje nad nějakou objektivitou a nadhledem, na sociálních sítích vyrostla. A ty nikdy nebudou objektivní, vždy budou uzavřeny do virtuálních bublin.
Zároveň přece nikdo nechce být na sociálních sítích hejtovaný, takže náleží do správného koridoru moderního myšlení černobílých názorových zkratek. Je prostě jeden správný názor. Nazdar. Což média drtí. Strašně moc.
Dřív se všichni novináři s nadhledem sešli nad pivem a vysmívali se politikům. Nyní se spíš scházejí nad pivem se spřízněnými politiky a smějí se novinářům, kteří nemají stejný názor jako oni. Snad se to změní. Ale spíš to bude ještě horší.
