Archív značky pro: Domácí

Výbuch v divadle F. X. Šaldy: Čech a vlastenec Bedřich Smetana se nad bruselskou provokací obrací v hrobě

05.05.2024

Autor článku
Z povolených zdrojů
Z povolených zdrojů

Ten darebák přesně věděl, kdy urazit vlastence Bedřicha Smetanu!

Světoznámý Čech, vlastenec, hudební skladatel, a před jeho operou „Hubička“ vlajka totalitní Evropské unie!

To by si ani bolševik nedovolil. Že součástí agitace bolševici přidali nějaký benefit, aby nalákali klaku, to ano. Ale koupit si lístek na slavnou českou operu světoznámého Čecha a vlastence a místo toho poslouchat kecy Václava Havla o bruselské říši?

bedsmet 59c5b

 

Bedřich Smetana se obrací v hrobě!

Aktivně se zúčastnil revolučního dění v roce 1848 a jako vlastenec patřil ke generaci umělců Národního divadla (ND), která pracovala ve prospěch českého národního umění.

Zda prodlouženou rukou Jourové byl podezřelý z kriminality hejtman Půta, či jeho náměstek masmédia nezmiňují,  drzost bruselských eurobolševiků ale neberou konců!

Před zahájením opery Hubička z pera VLASTENCE Bedřicha Smetany zněla sálem česká i evropská hymna a následně také Havlův projev „Evropa jako úkol“ z roku 1996. Přednesu se ujal herec libereckého divadla Martin Polách, kterého ale křik a pískot některých diváků nakonec z jeviště předčasně úplně vyprovodil.Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/divadlo-saldy-piskot-krik-vaclav-havel-evropska-unie-polach.A240503_165010_liberec-zpravy_jape?

A proč se k té špíně urážky vlastence Bedrřicha Smetany propůjčil herec a drzý náměstek ještě rozzuřené české občany uráží do primitivů je neuvěřitelé!

Takže Češi jsou opět nějaká pakáž, jak hlásal Adolf Hitler?

Snímek obrazovky 11276 2d60b

A i už na eurobolševické masírce iDNES čtenáře zareágovali naprosto jasně, že už té bruselské špíny a eurobolševických agitek mají dost!

Snímek obrazovky 11278 dff88

A závěr je naprosto jasný: za tuto prasárnu na Bedřicha Smetanu by Divadlo F.X.Šaldy nemělo dostat z našich kapes dotaci ani korunu!

 

A na závěr: odkaz velikána české kultury Bedřicha Smetany je naprosto jasný. A pokud se herci propůjčí k výše špíně, nemají právo předstupovat před českou veřejnost!

A českým občanům, kteří si to nenechali líbit, patří naše hluboká poklona!

Smetana B 510e6

Informace o autorovi Z povolených zdrojů

 

ZDROJ:

 

Každá maličkost pomáhá, děkujeme všem, kteří částkami od 5Kč do 1000,- Kč měsíčně pomáhají našemu společnému boji proti cenzuře. Podpořit naši činnost můžete od 5 kč do libovolné částky na účet:
DĚKUJEME.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IBAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP
DĚKUJEME 🌹👍🍀
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka.

2. května 2024

Autor: , natoaktual.cz

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve vojenském prostoru Libavá na Olomoucku. Z předsunutých skladů v Německu je tam v uplynulých týdnech přepravili najatí komerční přepravci. Jde o součást rozsáhlého spojeneckého cvičení DEFENDER 24, které má prověřit rychlé nasazení amerických sil přes oceán v případě ohrožení některého ze spojenců.Na blíže neupřesněném místě vojenského prostoru Libavá vzniklo během pár dní unikátní „parkoviště“ pro stovky amerických armádních obrněnců a podpůrných vozidel připravených kdykoliv vyrazit do akce. Jde o bojovou techniku pro 800 vojáků ze 150. jízdního pluku Národní gardy ze Západní Virginie.

Stačí nasednout a vyrazit.

„Ano, jde o součást dílčího mezinárodního cvičení, které má prověřit rychlé rozmístění spojenců v případě ohrožení a ověřit naši schopnost zajistit jim potřebnou podporu,“ potvrdila pro natoaktual.cz mluvčí Generálního štábu Magdalena Dvořáková.

 

Celý článek si můžete přečíst ZDE

 

ZDROJ:

https://www.idnes.cz/zpravy/nato/libova-armada-cviceni-usa-narodni-garda-virginie-defender.A240502_164844_zpr_nato_inc?

 

Každá maličkost pomáhá, děkujeme všem, kteří částkami od 5Kč do 1000,- Kč měsíčně pomáhají našemu společnému boji proti cenzuře. Podpořit naši činnost můžete od 5 kč do libovolné částky na účet:
DĚKUJEME.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IBAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP
DĚKUJEME 🌹👍🍀
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com
@sledující @přední fanoušci

 

Milan Rastislav Štefánik – stručný životopis

Celý životopis si můžete poslechnout v audio verzi zde:

 

narozen: 21.7.1880

zemřel: 4.5.1919

Milan Rastislav Štefánik se narodil  21. července 1880  v Košariskách jako šesté dítě místního evangelického faráře Pavla Štefánika a jeho manželky Albertíny, rozené Jurenkové. Jeho otec byl skálopevný „národnář a slavianofil“ a tak vychovával i své děti. Základní vzdělání získal Milan v rodné obci, v maďarštině se zdokonalil v Šamoríně. Později studoval na ev. lyceu v Bratislavě a v Šoproni. Po maturitě na lyceu v Sarvaši v r. 1898 odešel do Prahy studovat stavební inženýrství na České vysoké učení technické. Po dvou letech přechází na Filozofickou fakultu UK a věnuje se studiu matematiky a hvězdářství. Kromě odborných astronomických přednášek ho zaujaly také přednášky prof. TG Masaryka z filozofie, čímž se tvořily základy jejich budoucí politické spolupráce. Studia v Praze skončil v roce 1904, kdy byl promován za doktora filozofie.

Štefánikova mimořádná inteligence a zvláštní kouzlo jeho osobnosti přispěly k jeho rychlému sblížení se s českou kulturou a vědeckou společností. Byl členem a později předsedou akademického spolku Detvan. Ve svých článcích ostře vystupoval proti maďarizaci na Slovensku, ale kritizoval i slovenské politické dejatele pro pasivitu. Tady si začíná v plné míře uvědomovat potřebu úzké česko-slovenské spolupráce.

Po studiích odešel  do Paříže , kde pracoval jako asistent u astrofyzika J. Janssena, ředitele observatoře v Meudonu. Byl průkopníkem v metodách pro výzkum Slunce. Pozorování dělal na Mont Blancu, ve Španělsku, Turkestánu, Brazílii av Tichomoří. Za vědecké práce získal cenu Francouzské astronomické společnosti, Janssenovu a Wildeho cenu Francouzské akademie věd. Za vědecké a diplomatické úspěchy dostal od Francouzské vlády Rád rytíře Čestné legie. Roky  1915 – 1919  představují období jeho úspěšné a intenzivní diplomatické a vojenské činnosti. Jako francouzský občan (od r. 1912) se v r. 1915 dobrovolně přihlásil k letectví.

Během bojové činnosti upoutal na sebe pozornost odvahou, chladnokrevností a vynalézavostí. Jeho vědecké a pilotní schopnosti využil velitel francouzské armády maršál F. Foch, když ho pověřil organizací vojenské meteorologické služby. Jeho odvahu a vynikající služby ocenilo velení francouzské armády a udělilo mu Vojenský kříž. Jeho vojenská kariéra byla závratná. Za tři roky se stal z desátníku brigádní generál (r. 1918).

Během války cestou francouzských politiků a novinářů informoval veřejnost o těžkém položení Slováků v Uhersku. Politikům předestřel návrh na vytvoření svobodných států, které by vznikly rozpadem Rakousko-Uherska. Sehrál významnou roli při seznamování ostatních států Dohody a světové veřejnosti o vytvoření koncepce nové Evropy. Jelikož se ve Francii znal s lidmi z nejvyšších kruhů, uvedl do nich i TG Masaryka a Eduarda Beneše, s nimiž pak v únoru roku 1916 v Paříži založil Národní radu československou, vrcholný orgán česko – slovenského zahraničního odboje. Jejím předsedou se stal TG Masaryk, místopředsedou MR Štefánik a tajemníkem E. Beneš. Francouzská vláda, zejména zásluhou Štefánika, vydala Statut, který později doplnila Dekretem. Těmito dvěma dokumenty se oficiálně zřídila čs. armáda ve Francii. Již v roce. 1916 vyznačil ve svém zápisníku nové hranice Československa, Rumunska, Jugoslávie i Maďarska. Takto byly později i přijaty Trianonskou dohodou.
Velké a významné poslání vykonal  v Rusku , v souvislosti s realizací vojenských a politických záměrů čs. zahraničního odboje. S oficiálním pověřením Francie odešel v roce. 1916 spolu s generálem Janinem organizovat slovenské a české zajatce do čs. oddílů. Ty měly se souhlasem sloužit jako čs. armáda ve Francii. Po příchodu do Ruska dosáhl, že všechny organizace a spolky sdružující Slováky a Čechy budou podřízeny vedení čs. odboje v Paříži. V Rusku přijali Štefánika s velkou vážností, o čemž svědčí i vysoké vyznamenání Řádu Sv. Vladimira, které mu udělilo nejvyšší ruské velení.

V roce. 1918 po revoluci a v r. 1918 1919 se zase vrátil do Ruska na Sibiř, kde řešil problém čs. legii. Čs. vojska byla přesunuta do týla a za pomoci Japonska měla být přesunuta do vlasti. Za tuto činnost mu Francouzská vláda udělila Velitelský kříž Čestné legie.

 V roce 1916 Štefánik ve spolupráci s Francouzskou vojenskou misí v Rumunsku vymohl u rumunského krále souhlas s náborem zajatců do čs. armády. Vojáci byli převezeni do Francie a tvořili základ legií.

V roce 1917 byl Štefánik pověřen náročným projektem  v USA . Jednalo se o nábor dobrovolníků slovenského a českého původu. Setkal se s představiteli různých slovenských a českých spolků. Dosáhl shody v názorech týkajících se boje za osvobození i následné soužití ve společném čs. státě. Za jejich aktivní pomoci ao podpory francouzské diplomacie dosáhl u prezidenta Wilsona (20. 7. 1917) souhlasu s náborem av krátké době získal 3000 vojáků, kteří byli přesunuti do Francie jako součást legií. Získal pro věc rodícího se Československa mnohé významné osobnosti amerického politického života. FD Roosvelta. Slovenské spolky poskytly Národní radě československé významnou finanční pomoc pro její činnost.

První oficiální poslání Štefánika jménem NRČs byla mise  v Itálii . Jejím cílem bylo zlepšit vztahy mezi Itálií a Srbskem a dosáhnout souhlasu Itálie, aby se na jeho území mohly formovat čs. vojenské útvary. Štefánik rozvíjel diplomatické styky is Vatikánem, protože jeho vliv na mezinárodní politiku byl značný. Jednání s italskou vládou o organizaci čs. armády na jejím území začaly v únoru 1918 a diplomatický úspěch byl korunován podepsáním Smlouvy (21. 4. 1918) o konstituování právně a politicky samostatné čs. armády v Itálii. Smlouvu za Itálii podepsal ministerský předseda Orlando a za Národní radu československou MR Štefánik. Byla to vůbec první mezinárodní smlouva uzavřená jménem Československé republiky. Štefánik byl zakladatelem čs. diplomacie a byl vynikajícím diplomatem. V Římě, v přítomnosti evropské diplomacie byla definitivně uznána čs. armáda v zahraničí, která měla již 100 000 vojáků. Velitelem armády se stal gen. Janin, jeho zástupcem byl gen. Štefánik. Mezitím se utvořila vláda ČSR, ve které byl Štefánik ministrem války. Po vzniku ČSR řekl: „Tedy Češi a Slováci jsou konečně svobodní. Jsem spokojen sám se sebou. Mohl bych klidně zemřít.“

Po dlouhých letech strávených v zahraničí se v neděli  4. května 1919  z italského Galarate vypravil letecky k návratu do vlasti.

Milan Rastislav Štefánik  – osobnost, jejíž význam nespočívá pouze v rozhodujícím podíly na založení prvního svobodného společného státu Čechů a Slováků. Je i první ze svého národa, který obdivuhodnou diplomacií ovlivňoval evropskou politiku. S myšlenkami, názory a činy můžeme ho dnes vnímat jako prvního „Evropana“. Předpokládal, že nastane stav, který nazval „europeizace“, což mělo představovat harmonii národů v Evropě. Je třeba, abychom pochopili jeho nadčasovost ai dnes se hlásili ke Štefánikově evropské myšlence. Svůj osvobozený národ i rodnou zemi už neobjal živý – po pádu letadla tragicky zahynul nedaleko Bratislavy

Zvláště je třeba vyzvednout Štefánikova sebeobětování se jménem národa, mravní čistotu jeho záměrů i prostředků při překonávání překážek. Byla to osobnost navzdory křehkému zdraví silná, neobyčejně sugestivní, hluboce věřící, toužící po pravdě a poznání. Své etické, morální mravní krédo i lásku ke svému národu shrnul do tří slov: „Věřit – Milovat – Pracovat“ a on skutečně tak žil. V tomto je aktuálnost odkazu a velikost generála Milana Rastislava Štefánika.

 

ZDROJ:

https://mrstefanik.sk/milan-rastislav-stefanik-strucny-zivotopis/

 

 

VIDEO: Na Bradle si uctili pamiatku tragickej smrti M. R. Štefánika

Fico ve svém proslovu zdůraznil, že základní kámen mohyly na Bradle byl položen před 100 lety.

 

ZDROJ:

https://www.teraz.sk/slovensko/na-bradle-si-uctili-pamiatku-tragickej-s/792669-clanok.html?utm_source=teraz&utm_medium=organic&utm_campaign=click&utm_content=.%253Barticle%253Bw%253BwIndex%253Btop

 

Každá maličkost pomáhá, děkujeme všem, kteří částkami od 5Kč do 1000,- Kč měsíčně pomáhají našemu společnému boji proti cenzuře. Podpořit naši činnost můžete od 5 kč do libovolné částky na účet:
DĚKUJEME.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IBAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP
DĚKUJEME 🌹👍🍀
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

 

 

Co je za snahou o zrušení hotovosti a přijetí eura? Jde o moc nad lidmi a o jejich kontrolu.

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

 

1.5.2024

Co je za snahou o zrušení hotovosti? Po celém světě se testují digitální měny CBDC, například v Číně, Kanadě a v Rusku, dnes to zavádí ECB a Evropská unie. Proč si myslíte, že je politický tlak na přijmutí eura jako měny, od našich politiků?

ČNB nedoporučuje přijímat euro, ale je to politické rozhodnutí, a našim politikům nejde o lidi žijící v ČR, jde jim o moc nad lidmi a o jejich kontrolu. S digitální měnou přijde totální kontrola plateb navázaná na sociální kredit. Nakupujete hodně hovězí, hodně kouříte, pijete alkohol, hodně tankujete benzín a naftu, tak vám dáme blokaci na dané zboží, které třeba není uhlíkově neutrální.

Opravdu chcete být programovatelní digitálně přes nuly a jedničky? Chcete být za názor, který nebude většinový, omezováni? Souhlasíte s rušením a blokací účtů za protesty proti vládě jako v Kanadě? Pokud se vám to nelíbí, tak vybírejte peníze a plaťte hotově, svobodně bez dohledání plateb.

Základní informace o digitální měně CBDC, její problematice, omezování svobod a názorů jednotlivce:

 

Výzva #PlatímHotově.

V posledních letech se navyšují případy zrušení či zmrazení bankovních účtů kvůli odlišným názorům (viz. útržky z médií níže).

Celosvětové testování digitální měny CBDC a jeho postupné zavádění ohrožuje naše soukromí a přináší s sebou rizika zneužitelnosti (viz. video níže).

Právo na bezpodmíněné používání hotovosti považujeme za základní právo, které by mělo být zakotveno v Ústavě ČR.

Chceme podpořit malé živnostníky a podnikatele, kteří platí vysoké poplatky za zpracovávání karet.

Jak se připojit k výzvě?

Je to jednoduché: vyberte si z bankomatu peníze v hotovosti a používejte je pro většinu svých plateb, kdekoliv půjdete.

Namísto placení kartou či mobilem se rozhodněte od tohoto okamžiku všude, kde to půjde, platit pouze v hotovosti. Čím více nás bude, tím více dáme tím najevo, že chceme, aby hotovost tady zůstala.

 

 

Celý článek si můžete přečíst ZDE

 

ZDROJ:

https://www.nespokojeny.cz/co-je-za-snahou-o-zruseni-hotovosti-a-prijeti-eura-jde-o-moc-nad-lidmi-a-o-jejich-kontrolu/

 

Každá maličkost pomáhá, děkujeme všem, kteří částkami od 5Kč do 1000,- Kč měsíčně pomáhají našemu společnému boji proti cenzuře. Podpořit naši činnost můžete od 5 kč do libovolné částky na účet:
DĚKUJEME.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IBAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP
DĚKUJEME 🌹👍🍀
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

 

 

Brambora-nejzdravější potravina

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

 

20.4.2024

Tak proto nám o tom doktoři neřekli, přišli by o kšeft!!! Přesně si pamatuji na dnes již zesnulou Lubu Skořepovou, která dávno, snad před dvaceti lety, říkala v radiu totéž. Měla malou zahrádku, kde si pěstovala tři brázdičky brambor, ze kterých si denně vyrýpla brambůrku, otřela do zástěry a snědla ji jako jablko. Brambora!!! Mám osobní zkušenost a můžu doporučit. Jeden čas mě dlouhá léta trápil žaludek, kyselost i bolení. Jedl jsem sodu, gastrogel či všelijaké ty antacity. Jednou mi poradila jedna doktorka ostrouhat syrový brambor na struhadle a sníst to normálně lžičkou. Opravdu to účinkuje. Okamžitá úleva, i od bolesti. Tu doktorku to prý naučila ještě její maminka. Ale asi to bude docela známá medicína. Důležité je, že to fakt funguje.
BRAMBORY
Šokující výzkum: Brambora je nejzdravější potravina!
13 důvodů, proč ji jíst!
Respektujte bramboru! 13 důvodů, proč je nejlepší šťáva z téhle oblíbené přílohy
Řeklo by se obyčejná brambora. Mnohým oprovrhovaná příloha ke šťavnatému masíčku, ale je načase změnit na bramboru názor. Britští vědci ji označili jako nejbohatší na vitaminy!
Řeklo by se obyčejná brambora. Mnohým oprovrhovaná příloha ke šťavnatému masíčku, ale je načase změnit na bramboru názor. Britští vědci ji označili jako nejbohatší na vitaminy!
A je to úžasné!
Staly se jím brambory, které mnozí současní odborníci posuzovali za jednu z nejškodlivějších potravin
Rozsáhlé studie vedly k těmto závěrům:
Brambory jsou mnohem užitečnější než zelí, banány nebo ořechy, které jsou usilovně propagovány protagonisty zdravých životních stylů.
Pravidelná konzumace brambor (zejména ve vařené formě) normalizuje mnoho funkcí organismu.
Nejužitečnější jsou brambory ve slupce.
Obsahují 5 krát více vlákniny než banán, obrovské množství vitaminu C a také důležitý prvek selen, kterého je v bramborách více, než v ořechách a semínkách.
Obecně lze brambory charakterizovat jako komplex vitamínů a stopových prvků v kombinaci pro člověka nejvyváženější.
BRAMBOROVÁ ŠŤÁVA, ELIXÍR VŠEHO…
1. Bramborová šťáva je vynikající protizánětlivý nápoj. Velmi dobře funguje při artritidě a u mnoha dalších forem zánětlivých bolestí, zejména však bolestí kloubů a bolestí zad. Bramborová šťáva zvýší krevní oběh ve všech částech vašeho těla.
2. Bramborová šťáva je zásaditá a zabraňuje nemocem jako jsou kardiovaskulární choroby a dokonce pomáhá předcházet rakovině.
3. Bramborová šťáva je vynikající na ekzémy a akné- pomáhá uklidnit kůži.
4. Bramborová šťáva vám pomáhá při hubnutí – vypijte jeden šálek bramborové šťávy ráno, ještě před snídaní a potom večer 2-3 hodiny před tím, než půjdete spát.
Tip: Bramborová šťáva sama osobě nemá skoro žádnou chuť a tak ji můžete namíchat
s jinými šťávami, například ideální je mrkvová. Pokud musíte sladit můžete přidat například trochu medu.
5. Bramborová šťáva také odplavuje z těla kyselinu močovou.
6. Bramborová šťáva snižuje také hladinu cholesterolu – obecně zlepšuje váš zdravotní stav.
7. Bramborová šťáva je také levná varianta pro detoxikaci vašeho těla.
8. Bramborová šťáva se používala v Japonsku a na dalších místech na světě k léčbě hepatitidy a tato léčba měla dobré výsledky.
9. Bramborová šťáva je také dobrá pro léčbu pankreatitidy a při onemocnění ledvin.
Bramborová šťáva je také vhodná pro lidi, kteří mají cukrovku a vysoký krevní tlak.
10. Bramborová šťáva také zabraňuje tvorbě vápenatých kamenů v močových cestách.
11. Bramborová šťáva je také vhodná jako podpůrný prostředek k léčbě nádorů a rakoviny – červené a fialové brambory obsahují velké množství antokyanů a ten zastavuje růst rakovinných buněk. Žluté a oranžové brambory obsahují velké množství zeaxanthinu a ten je důležitý pro zrak.
12. Bramborová šťáva je alkalická a tak je ideální pro zklidnění trávícího traktu, léčení poruch trávení a při přebytku kyselin v těle. Také je vynikající při hojení podrážděných střev a také pomáhá při hojení žaludečních vředů. Je to zázračný produkt pro gastrointestinální trakt.13. Bramborová šťáva je plná vitamínů A, C, B a dále také obsahuje fosfor, vápník, železo, draslík, zeaxantin, vlákniny, a bílkoviny!
Vždy používejte zralé brambory, bez černých skvrn, bez zelených ploch – tyto oblasti
Můžete do bramborových šťáv přidávat jiné jako například mrkvovou šťávu, anebo dokonce i bylinky jako je kopřiva, šalvěj.
Prostě léčí úplně všechno, tak pijte bramborovou šťávu a lékaře už potřebovat nebudeme.

 

ZDROJ:

 

Každá maličkost pomáhá, děkujeme všem, kteří částkami od 5Kč do 1000,- Kč měsíčně pomáhají našemu společnému boji proti cenzuře. Podpořit naši činnost můžete od 5 kč do libovolné částky na účet:
DĚKUJEME.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IBAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP
DĚKUJEME 🌹👍🍀
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

Karel Hynek Mácha – Máj

Audio verze básně( úryvek)

Audioverze celé básně:

1

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

I světy jich v oblohu skvoucí
co ve chrám věčné lásky vzešly;
až se – milostí k sobě vroucí
změnivše se v jiskry hasnoucí –
bloudící co milenci sešly.
Ouplné lůny krásná tvář –
tak bledě jasná, jasně bledá,
jak milence milenka hledá –
ve růžovou vzplanula zář;
na vodách obrazy své zřela
a sama k sobě láskou mřela.
Dál blyštil bledý dvorů stín,
jenž k sobě šly vzdy blíž a blíž,
jak v objetí by níž a níž
se vinuly v soumraku klín,
až posléze šerem v jedno splynou.
S nimi se stromy k stromům vinou. –
Nejzáze stíní šero hor,
tam bříza k boru, k bříze bor
se kloní. Vlna za vlnou
potokem spěchá. Vře plnou –
v čas lásky – láskou každý tvor.

Za růžového večera
pod dubem sličná děva sedí,
se skály v břehu jezera
daleko přes jezero hledí.
To se jí modro k nohoum vine,
dále zeleně zakvítá,
vzdy zeleněji prosvítá,
až v dálce v bledé jasno splyne.
Po šírošíré hladině
umdlelý dívka zrak upírá;
po šírošíré hladině
nic mimo promyk hvězd nezírá;
Dívčina krásná, anjel padlý,
co amarant na jaro svadlý,
v ubledlých lících krásy spějí.
Hodina jenž jí všecko vzala,
ta v usta, zraky, čelo její
půvabný žal i smutek psala. –

Tak zašel dnes dvacátý den,
v krajinu tichou kráčí sen.
Poslední požár kvapně hasne,
i nebe, jenž se růžojasné
nad modrými horami míhá.
„On nejde – již se nevrátí! –
Svedenou žel tu zachvátí!“
Hluboký vzdech jí ňadra zdvíhá,
bolestný srdcem bije cit,
a u tajemné vod stonání
mísí se dívky pláč a lkání.
V slzích se zhlíží hvězdný svit,
jenž po lících co jiskry plynou.
Vřelé ty jiskry tváře chladné
co padající hvězdy hynou;
kam zapadnou, tam květ uvadne.

Viz, mihla se u skály kraje;
daleko přes ní nahnuté
větýrek bílým šatem vlaje.
Oko má v dálku napnuté. –
Teď slzy rychle utírá,
rukou si zraky zastírá
upírajíc je v dálné kraje,
kde jezero se v hory kloní,
po vlnách jiskra jiskru honí,
po vodě hvězda s hvězdou hraje.

Jak holoubátko sněhobílé
pod černým mračnem přelétá,
lílie vodní zakvétá
nad temné modro; tak se číle –
kde jezero se v hory níží –
po temných vlnách cosi blíží,
rychle se blíží. Malá chvíle,
a již co čápa vážný let,
ne již holoubě či lílie květ,
bílá se plachta větrem houpá.
Štíhlé se veslo v modru koupá,
a dlouhé pruhy kolem tvoří.
Těm zlaté růže, jenž při doubí
tam na horách po nebi hoří,
růžovým zlatem čela broubí.
„Rychlý to člůnek! blíž a blíže!
To on, to on! Ty péra, kvítí,
klobouk, oko, jenž pod ním svítí,
ten plášť!“ Již člůn pod skalou víže.
Vzhůru po skále lehký krok
uzounkou stezkou plavce vede.
Dívce se zardí tváře bledé
za dub je skryta. – Vstříc mu běží,
zaplesá – běží – dlouhý skok –
již plavci, již na prsou leží –
„Ha! Běda mi!“ Vtom lůny zář
jí známou osvítila tvář;
hrůzou se krev jí v žilách staví.
„Kde Vilém můj?“
„Viz,“ plavec k ní
tichými slovy šepce praví:
„Tam při jezeru vížka ční
nad stromů noc; její bílý stín
hlubokoť stopen v jezera klín;
však hlouběji ještě u vodu vryt
je z mala okénka lampy svit;
tam Vilém myšlenkou se baví,
že příští den jej žití zbaví.
On hanu svou, on tvoji vinu
se dozvěděl; on svůdce tvého
vraždě zavraždil otce svého.
Msta v patách kráčí jeho činu. –
Hanebně zemře. – Poklid mu dán,
až tváře, jenž co růže květou,
zbledlé nad kolem obdrží stán,
až štíhlé oudy v kolo vpletou.
Tak skoná strašný lesů pán! –
Za hanbu jeho, za vinu svou
měj hanu světa, měj kletbu mou!“

Obrátí se. – Utichl hlas –
Po skále slezl za krátký čas,
při skále člůn svůj najde.
Ten rychle letí, co čápa let,
menší a menší, až co lílie květ
mezi horami po vodě zajde.

Tiché jsou vlny, temný vod klín,
vše lazurným se pláštěm krylo;
nad vodou se bílých skví šatů stín,
a krajina kolem šepce: „Jarmilo!“
V hlubinách vody: „Jarmilo! Jarmilo!!“

Je pozdní večer první máj –
večerní máj – je lásky čas.
Zve k lásky hrám hrdliččin hlas:
„Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!“

Ilustrace č. 2

2

Klesla hvězda s nebes výše,
mrtvá hvězda siný svit;
padá v neskončené říše
padá věčně v věčný byt.
Její pláč zní z hrobu všeho,
strašný jekot, hrůzný kvíl.
„Kdy dopadne konce svého?“
Nikdy – nikde – žádný cíl.
Kol bílé věže větry hrají,
při níž si vlnky šepotají.
Na bílé zdě stříbrnou zář
rozlila bledá lůny tvář;
však hluboko u věži je temno pouhé;
neb jasna měsíce světlá moc
uzounkým oknem u sklepení dlouhé
proletši se změní v pološerou noc.
Sloup sloupu kolem rameno si podává
temnotou noční. Z venku větru vání
přelétá zvražděných vězňů co lkání,
vlasami vězně pohrává.
Ten na kamenný složen stůl
hlavu o ruce opírá;
polou sedě a kleče půl
v hloub myšlenek se zabírá.
Po měsíce tváři jak mračna jdou,
zahalil vězeň v ně duši svou;
myšlenka myšlenkou umírá.

„Hluboká noc! ty rouškou svou
teď přikrýváš dědinu mou,
a ona truchlí pro mě! –
Že truchlí? – pro mě? pouhý sen!
Ta dávno neví o mně.
Sotvaže zítra jasný den
nad její lesy vstane,
já hanebně jsem odpraven,
a ona – jak v můj první den –
vesele, jasně vzplane.“

Umlknul; po sklepení jen,
jenž nad sloupy se zdvíhá,
dál, dál se hlas rozlíhá;
až – jakby hrůzou přimrazen –
na konci síně dlouhé
usne v temnotě pouhé.

Hluboké ticho té temnosti
zpět vábí časy pominulé,
a vězeň ve svých snách dny mladosti
zas žije dávno uplynulé.
To vzpomnění mladistvých let
mladistvé sny vábilo zpět;
a vězně oko slzy lilo,
srdce se v citech potopilo; –
marná to touha v zašlý svět.

Kde za jezerem hora horu
v západní stíhá kraje,
tam – zdá se mu – si v temném boru
posledně dnes co dítko hraje.
Od svého otce v svět vyhnán,
v loupežnickém tam roste sboru.
Později vůdcem spolku zván,
dovede činy neslýchané,
všude jest jméno jeho znané,
každémuť: „Strašný lesů pán!“
Až poslez láska k růži svadlé
nejvejš roznítí pomstu jeho,
a poznav svůdce dívky padlé
zavraždí otce neznaného.
Protož jest u vězení dán;
a kolem má být odpraven
již zítra strašný lesů pán,
jak první z hor vyvstane den.

Teď na kamenný složen stůl
hlavu o ruce opírá,
polou sedě a kleče půl
v hloub myšlenek se zabírá;
po měsíce tváři jak mračna jdou,
zahalil vězeň v ně duši svou,
myšlenka myšlenkou umírá.

„Sok – otec můj! Vrah – jeho syn,
on svůdce dívky mojí! –
Neznámý mně. – Strašný můj čin
pronesl pomstu dvojí.
Proč rukou jeho vyvržen
stal jsem se hrůzou lesů?
Čí vinu příští pomstí den?
Čí vinou kletbu nesu?
Ne vinou svou! – V života sen
byl jsem já snad jen vyváben,
bych ztrestal jeho vinu?
A jestliže jsem vůli svou
nejednal tak, proč smrtí zlou
časně i věčně hynu? –
Časně i věčně? – věčně – čas –“
Hrůzou umírá vězně hlas
obražený od temných stěn;
hluboké noci němý stín
daleké kobky zajme klín,
a paměť vězně nový sen.

„Ach – ona, ona! Anjel můj!
Proč klesla dřív, než jsem ji znal?
Proč otec můj? – Proč svůdce tvůj?
Má kletba –“ Léč hluboký žal
umoří slova. Kvapně vstal;
nocí řinčí řetězů hřmot
a z mala okna vězně zrak
zalétá ven za hluky vod. –
Ouplný měsíc přikryl mrak,
než nade temný horní stín
vychází hvězdy v noci klín;
i po jezeru hvězdný svit,
co ztracené světlo se míhá.
Zrak vězně tyto jiskry stíhá,
a v srdce bolný vodí cit.
„Jak krásnáť noc! Jak krásný svět!
Jak světlo – stín se střídá!
Ach – zítra již můj mrtvý hled
nic více neuhlídá!
A jako venku šedý mrak
dál – dál se rozestírá:
tak – “ Sklesl vězeň, sklesl zrak,
řetězů řinčí hřmot, a pak
u tichu vše umírá.

Již od hor k horám mraku stín –
ohromna ptáka peruť dlouhá –
daleké noci přikryl klín,
a šírou dálkou tma je pouhá.
Slyš! za horami sladký hlas
pronikl nocí temnou,
lesní to trouba v noční čas
uvádí hudbu jemnou.
Vše uspal tento sladký zvuk,
i noční dálka dřímá.
Vězeň zapomněl vlastních muk,
tak hudba ucho jímá.
„Jak milý život sladký hlas
v krajinu noční vdechne;
než zítřejší – ach – mine čas,
tu ucho mé ach nikdy zas
těch zvuků nedoslechne!“
Zpět sklesne vězeň – řetěz hluk
kobkou se rozestírá; – –
hluboké ticho. – V hloubi muk
se opět srdce svírá,
a dálné trouby sladký zvuk
co jemný pláč umírá. – – –
„Budoucí čas?! – Zítřejší den?! –
Co přes něj dál, pouhý to sen,
či spaní je bez snění?
Snad spaní je i život ten,
jenž žiji teď; a příští den
jen v jiný sen je změní?
Či po čem tady toužil jsem,
a co neměla šírá zem,
zítřejší den mi zjeví?
Kdo ví? – Ach žádný neví.“ –

A opět mlčí. Tichá noc
kol kolem vše přikrývá.
Zhasla měsíce světlá moc,
i hvězdný svit, a kol a kol
je pouhé temno, šírý dol
co hrob daleký zívá.
Umlkl vítr, vody hluk,
usnul i líbý trouby zvuk,
a u vězení síni dlouhé
je mrtvé ticho, temno pouhé.
„Hluboká noc – temná je noc! –
Temnější mně nastává – – –
Pryč, myšlenko!!“ – A citu moc
myšlenku překonává.

Hluboké ticho. – Z mokrých stěn
kapka za kapkou splyne,
a jejich pádu dutý hlas
dalekou kobkou rozložen,
jako by noční měřil čas,
zní – hyne – zní a hyne –
zní – hyne – zní a hyne zas.

„Jak dlouhá noc – jak dlouhá noc –
však delší mně nastává. – – –
Pryč, myšlenko!“ – A hrůzy moc
myšlenku překonává. –
Hluboké ticho. – Kapky hlas
svým pádem opět měří čas.

„Temnější noc! – – – Zde v noční klín
ba lůny zář, ba hvězdný kmit
se vloudí – – tam – jen pustý stín,
tam žádný – žádný – žádný svit,
pouhá jen tma přebývá.
Tam všecko jedno, žádný díl –
vše bez konce – tam není chvíl,
nemine noc, nevstane den,
tam času neubývá. –
Tam žádný – žádný – žádný cíl –
bez konce dál – bez konce jen
se na mne věčnost dívá.
Tam prázdno pouhé – nade mnou,
a kolem mne i pode mnou
pouhé tam prázdno zívá. –
Bez konce ticho – žádný hlas –
bez konce místo – noc – i čas – – –
to smrtelný je mysle sen,
toť, co se ‚nic‘ nazývá.
A než se příští skončí den,
v to pusté nic jsem uveden. – – –“
Vězeň i hlas omdlívá.

A lehounce si vlnky hrají
jezerní dálkou pode věží,
s nimi si vlnky šepotají,
vězně uspávati se zdají,
jenž v hlubokých mrákotách leží.

Strážného vzbudil strašný hřmot,
jejž řetězů činí padání;
se světlem vstoupil. – Lehký chod
nevzbudil vězně z strašných zdání.
Od sloupu k sloupu lampy svit
dlouhou zalétá síní,
vzdy bledší – bledší její kmit,
až vzadu zmizí její moc,
a pustopustá temná noc
ostatní díl zastíní.
Leč nepohnutý vězně zrak –
jak by jej ještě halil mrak –
zdá se, že nic nezírá;
ač strážce lampy rudá zář
ubledlou mu polila tvář,
a tma již prchla čírá.
On za kamenný složen stůl
hlavu o ruce opírá,
polou sedě a kleče půl
znovu v mdlobách umírá;
a jeví hlasu šepot mdlý,
že trapnýť jeho sen i zlý.

„Duch můj – duch můj – a duše má!“
Tak slova mu jednotlivá
ze sevřených ust plynou.
Než však dostihne ucho hlas,
tu slova strašná ničím zas –
jakž byla vyšla – hynou.

Přistoupí strážce, a lampy zář
před samou vězně vstoupí tvář.
Obličej vězně – strašný zjev –
oko spočívá nehnuté
jak v neskončenost napnuté, –
po tváři slzy – pot a krev;
v ustech spí šepot – tichý zpěv.

Tu k ustům vězně ucho své
přiklonil strážce bázlivé;
a jak by lehký větřík vál,
vězeň svou pověst šepce dál.
A strážný vzdy se níž a níž
ku vězni kloní – blíž a blíž,
až ucho s usty vězně spojí.
ten šepce tíše – tíš a tíš,
až zmlkne – jak by pevně spal.

Leč strážný nepohnutě stojí,
po tváři se mu slzy rojí,
ve srdci jeho strašný žal. –
Dlouho tak stojí přimrazen,
až sebrav sílu kvapně vstal,
a rychlým krokem spěchá ven.
On sice – dokud ještě žil –
co slyšel, nikdy nezjevil,
než navzdy bledé jeho líce
neusmály se nikdy více.

Za strážným opět temný stín
zahalil dlouhé síně klín;
hlubokou nocí kapky hlas
svým pádem opět měřil čas.

A vězeň na kamenný stůl
složený – klečí – sedí půl.
Obličej jeho – strašný zjev –
oko spočívá nehnuté,
jak v neskončenost napnuté,
po tváři slzy – pot – a krev.

A ustavičně kapky hlas
svým pádem dále měří čas.
A kapky – vod i větrů zpěv
vězňovi blízký hlásá skon,
jenž myšlenkami omdlívá. –
Z dálky se sova ozývá,
a nad ním půlnoc bije zvon.

Každá maličkost pomáhá, děkujeme všem, kteří částkami od 5Kč do 1000,- Kč měsíčně pomáhají našemu společnému boji proti cenzuře. Podpořit naši činnost můžete od 5 kč do libovolné částky na účet:
DĚKUJEME.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IBAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP
DĚKUJEME 🌹👍🍀
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

Připomenutí nejkrutější válečné vřavy na našem území: Ostravsko-opavská operace.

Výbuchy dělostřeleckých a tankových granátů, ohlušující řev stíhaček a bombardérů a detonace leteckých granátů.

Rachot padajících zdí mnoha a mnoha domů. Nářek a úpění spousty raněných, křik vyděšených lidí. Štěkání kulometů a samopalů.

To vše se ozývalo od 15. dubna 1945 po patnáct následujících dnů na řadě míst Opavska. V ten den tu průlomem vojsk 60. a 38. armády rudoarmějců vedené generálem Andrejem Ivanovičem Jeremenkem začala před šestasedmdesáti lety nejkrutější a nejtěžší válečná vřava na území dnešní České republiky – ostravsko-opavská operace.


Bitva o Ostravsko 1945 | celý dokument

Historický dokument o jedné z největších válečných operací na území Horního Slezska, Sudet i Protektorátu Čechy a Morava. Často neznámé archívní materiály proložené řadou animací zachycují významné událostí 30. a 40.let minulého století na Ostravsku, Opavsku a Těšínsku.


 

Účastnili se jí také českoslovenští vojáci a tankisté, kteří rovněž ztratili při osvobozování průmyslově velmi důležité ostravské oblasti řadu spolubojovníků a jen v prvních dnech průlomu i velkou část svých tanků.

Je to už opravdu hodně dlouho a ono peklo, které stálo spoustu mrtvých na obou stranách fronty, dnes připomínají v půdě a na hřbitovech na Opavsku hroby a v řadě obcí památníky zabitých rudoarmějců a německých vojáků.

Na místě stovek rozstřílených domů stojí už dávno nové, také krátery po nemilosrdných a lítých bojích čas a člověk zahladil a díry po kulkách samopalů ve fasádách domů zůstaly dnes už jen v některých místech, jako například v Opavě.

S historikem Slezského zemského muzea Ondřejem Kolářem jsme se setkali pár dnů před 76. výročím průlomu rudoarmějců v jednom z míst, které dodnes sérii těžkých bojů o Opavu a Ostravu připomíná a které zůstalo prakticky nezměněné.

Historik Ondřej Kolář u statku Albertovec. Foto: Petr Broulík

Je jím statek Albertovec u Bolatic, odkud osvoboditelé vyhnali německé vojáky a zřídili si tady základnu a zázemí ve dnech, kdy úporný a tvrdý odpor německé obrané linie, ale také nepříznivé chladné a mokré počasí, postup osvoboditelů po průlomu u Sudic na několik dnů zastavil. Historik Ondřej Kolář v rozhovoru poukázal na některé události ostravsko-opavské operace, na které už se časem trochu zapomnělo, nebo se nově objevily.

Dá se popsat ta řež, kterou Opavsko v druhé polovině dubna roku 1945 zažívalo?
Proběhly tu skutečně největší boje na území nynější České republiky, a to na relativně malém prostoru, na prakticky celém území okresu Opava a poté na Ostravsku, tedy na pár desítkách čtverečních kilometrů. Například v obci Bolatice, kde stojíme, poškodily boje na osmdesát procent zástavby a několik desítek domů bylo těžkou bojovou technikou doslova zničeno. Také další obce byly vážně poškozené, většinou ze sedmdesáti až devadesáti procent.

Bolatice patřily k těm obcím, kde se nejvíce bojovalo?
Jenom pro představu: během dvou dnů, od 15. do 16. dubna, tady na katastru Bolatic padlo přes šest stovek příslušníků Rudé armády. Pro srovnání třeba v Hrabyni, kde se bojovalo týden a která je pro tuto operaci podstatně známější, tak jich padlo dvě stě osmdesát.

Co to způsobilo?
Relativně otevřený terén zdejší krajiny, kde bránící Němci měli dobyvatele jako na dlani. Ale také to, že hlavně 16. dubna ve fázi nejtěžších bojů padla na území Albertovce poměrně výrazná mlha, takže osvoboditelé neměli šanci na nějakou účinnou dělostřeleckou a leteckou podporu. Sovětská pěchota sem šla od Chuchelné přes lesy, tady od Kobeřic přes Albertovec útočili českoslovenští tankisté jako podpora pěchoty. Němce s podporou samopalníků vytlačili, ale ti se jim poté urputně a úspěšně bránili právě tady za námi za tím železničním náspem. A naši museli pod krutou německou palbou útočit do toho náspu, a když ho přejížděli, byli doslova na dlani. Němci do nich poměrně tvrdě šili ze svých tanků a děl, Bolatice bránila 17. německá tanková a 97. myslivecká divize. Čechoslováci tehdy napočítali nějakých čtyřiatřicet nepřátelských tanků a obrněných vozidel, byl to vlastně první větší střet a bojová akce naší tankové brigády na československém území po překročení hranic. I když už měli za sebou poměrně silné boje na polském Ratibořsku.

Byl Albertovec nějakým strategickým bodem, který bylo třeba dobýt i za cenu tak silných ztrát?
Velení Rudé armády ho bralo jako jeden z klíčových směrů útoku, který ale probíhal na širším území fronty. Osvoboditelé se tudy snažili dostat dolů na Kravaře a vytvořit si předmostí přes řeku Opavu. Což se poté podařilo 18. dubna u Šítiny, kde se dostali přes řeku a tím se jim otevřel prostor pro postupy jak na Ostravu, tak na druhou stranu na Opavu. Generál Jeremenko to vše pozoroval ze svého stanoviště na svahu nad nedalekým Rohovem, kde jsem se byl včera i podívat. Mohl pozorovat celé bojiště, ovšem třeba na statek Albertovec nemohl vidět přes stromy. Navíc byla mlha, takže útočící tankisté měli sníženou orientaci.

Oprava tanku v Albertovci. Foto: Archiv města Ostravy

Německým obráncům tedy posloužila řeka Opava jako silný obranný bod…
Ano, ale dnes se už trochu zapomíná, jak důležité byly pro odpor německých vojáků jako obranné body právě takové železniční náspy, jaké jsou stále tady u Albertovce. Dají se poměrně snadno opevnit a působí jako výrazná terénní překážka. Němci na nich měli kulometná hnízda a dělostřelecká postavení, takže i tato trať z Kravař do Chuchelné byla pro osvoboditele poměrně velká překážka. Oproti tomu například za námi v Kobeřicích nějaké těžší boje nebyly, protože ta obec je v dolíku a Němci ji relativně rychle vyklidili, protože tam byli naopak na ráně oni.

Naši tankisté utrpěli při té první několikadenní fázi poměrně velké ztráty…
Ano, hlavně na technice. Právě v bojích o předmostí mezi 15. a 20. dubnem, než se dostali za Štítinu. Tam už zůstaly československým tankistům z původních zhruba dvou desítek tanků jen poslední dva bojeschopné. Československá brigáda proto musela být stažena právě sem na Albertovec, což už bylo v té době asi čtyři kilometry za bojovou frontou. A právě tady na statku v Albertově vzniklo jakési opravárenské centrum našich vojáků. Českoslovenští tankisté a příslušníci pěchoty tady měli poté pět dní takovou rekonvalescenci, než byli velením operace znovu povoláni pro hlavní útok na Ostravu.

Československé tanky byly po úvodních krutých bojích zcela zničené?
Poškozené tanky se během bojů opravovaly, a to nejen tady v Albertovci, ale později i „za provozu“, třeba při bojích o Ostravu a okolí. Do centra Ostravy ostatně dojely také jen poslední asi tři československé tanky, mnohé byly při dalších bojích rovněž poškozeny. Takže československá tanková brigáda měla poměrně slušné personální stavy bojovníků, ale měla velké ztráty na technice. Proto se tanky opětovně nasazovaly do boje po nějaké jen provizorní opravě. Například tank, ve kterém padl poručík Andrej Romany u polské Szeroké, měl prostřelenou a jen provizorně zalátovanou věž. A řidič Karel Šerák s ním nakonec dojel jako první z československé tankové brigády až do Prahy.

Československé pevnosti poté na Opavsku „posloužily“ naopak Němcům…
Ano, němečtí obránci je využívali především tady, Čechoslováci se s nimi setkali v bojích hlavně v prostoru kolem řeky Opavy, tedy při bojích o předmostí mezi Kravařemi a Štítinou. Sovětské jednotky se pak v posledních dubnových dnech musely probít pevnostním areálem kolem Hlučína a Darkoviček při postupu na Hlučín, kde už však německá obrana ke konci nebyla tak intenzivní a stahovala se za linii Odry a za Petřkovice. Ale protože z bunkrů Němci za protektorátu odvezli často na Atlantický val těžkou techniku, vzduchotechniku a přišly také o pancéřové prvky, tak pevnosti a pevnůstky sloužily často jako polní ošetřovny nebo pozice ostřelovačů. Za těžšími objekty, třeba v Darkovičkách, se schovávaly děla a tanky, v menších objektech byli ukrytí němečtí vojáci s panzerfausty, odkud stříleli na tanky.

Některé musely být asi oříškem. Jak je osvoboditelé dobývali?
Většinou v noci nebo s použitím nějaké kouřové clony. To je také věc, o které se až tak neví. Použili ji ostatně také českoslovenští tankisté při útoku 26. dubna na Velkou Polom, kde museli zlikvidovat z otevřeného terénu německé pozice v lesích a museli útočit do vrchu, aby se dostali do obce. Takže útok kryli kouřovou clonou.

Jak kouřová clona vypadala?
Sověti na to měli takové dýmovnice, pro jejich zažehnutí při bojích zkoušeli různá zařízení a metody. Ale byla to často nedostatková věc, protože například generál Jeremenko si do svého deníku z ostravsko-opavské operace zapsal, že se rudoarmějcům pro boje o Ostravsko tyto kouřové clony nedostávají. Protože samozřejmě byly tehdy přednostně velením armády dodávány pro boje o Berlín. Což byl vlastně také jeden z důvodů, proč se tady na Ostravsku osvobozovací boje vlekly, protože Sověti tady neměli výraznou palebnou převahu.

Technika byla po prvních bojích ostravsko-opavské operace ve velmi špatném stavu. Foto: Archiv Slezského zemského muzea

Jak velkou komplikací bylo pro osvoboditele ono špatné počasí, které v prvních dnech průlomu na československé území panovalo?
Bylo asi takové počasí jako teď před pár dny. Byla zima, pršelo, kolem řek bylo bahno, pamětníci vzpomínají, že v polovině dubna občas mírně nasněžilo. Terén byl rozblácený, což komplikovalo hlavně přesuny těžké techniky. Někteří z našich tankistů později vzpomínali, že tady právě na Hlučínsku, tedy mezi 15. a 18. dubnem, museli kvůli bahnu jezdit po poměrně úzkých cestách a cestách mezi alejemi, podobných té, která vede tady před námi do Bolatic. A ty bývaly někdy samozřejmě zaminované nebo na nich Němci umístili různé překážky. Takové počasí ani neumožňovalo rozvinout těžkou techniku někam do polí.

Sloužil statek Albertovec jen jako opravárenské středisko?
Poměrně zajímavé je to, že zde na statku vzniklo i výcvikové středisko. A to pro ty mladé lidi, kteří se buď hlásili, nebo je osvoboditelé okamžitě v osvobozených obcích odváděli do zbraně. Na osvobozeném území totiž ihned probíhala mobilizace mužů v produktivním věku do československé armády. Takže k tankové brigádě bylo odvedeno přes sto mužů z Opavska.

Takže se tito muži poté zúčastnili bojů o Ostravu?
Ne ne, těchto asi sto pět mladých mužů, kteří měli většinou kolem dvaceti let, prošlo v Albertovci výcvikem, ale boje o Ostravu už nestihli. Šéfinstruktorem na Albertovci byl tankista Vladimír Palička, který byl předtím zraněn v Polsku a po válce učil na tankové škole v Doksech. Paradoxem bylo, že tito odvedení lidé už nezasáhli moc do válečných operací a tím poté vesměs ani po roce 1989 nezískali statut účastníka odboje, protože k tomu bylo třeba tří měsíců nepřetržité účasti v bojové činnosti.

Přesto – zúčastnili se bojů operace i nadšenci, kteří chtěli osvoboditelům v útoku na Ostravu pomoci?
Většinou ti, kteří se připojili k osvoboditelům spontánně. Například slavný tankista pan Opočenský a jeho další spolubojovníci veteráni vzpomínali, že do centra Ostravy s nimi na tancích spontánně ze Zábřehu přes Vítkovice šli nějací mládenci, kteří dělali tankistům průvodce ulicemi, a dokonce se účastnili pouličních bojů. Byli mezi nimi třeba účastníci takzvaného Slezského odboje z Těšínska, kteří byli už za protektorátu odbojově činní. A kteří se potom, což také není až tak moc známé, dostali ke zbraním po Němcích a v dalších dnech po osvobození Ostravy se účastnili i osvobozovacích bojů na Těšínsku, v Orlové a dalších městech. To už sice Němci hlavně ustupovali, ale někde se strhly boje třeba s účastníky Volksturmu či německých domobran, které střežily mosty a podniky.

Před bojem. Foto: Archiv Slezského zemského muzea

Kam takoví nadšenci s osvoboditeli dojeli?
Například nedávno jsme přidávali pamětní destičku v Hrabyni pánovi, který 7. května zahynul který jako řidič, který se v Ostravě k osvoboditelům přidal a převážel sovětské důstojníky. Někde u Bašky u Frýdku-Místku však najel na minu a prakticky den před koncem války tam zahynul.

Řada budov tady v Albertovci si asi pamatuje československé tankisty a samopalníky…
Určitě, tahle obrovská a dnes krásně opravená budova, která se dochovala víceméně v autentické podobě, tu stojí někdy od devadesátých let 19. století a zdejší statky patřily hlavně Lichnovským. Ostatně tvoří kulisu i jedné z nejznámějších fotek z Ostravské operace, na níž pózuje deset dnů před svou smrtí i tankista Josef Gregor, který přijel jako první osvoboditel 30. dubna před ostravskou Novou radnici s pozdějším generálem Končickým a tam padl. Na snímku sedí Josef Gregor před tankem před touto budovou. Bohužel jinak z Albertovce moc snímků není, pátral jsem i po nějakých fotkách z výcviku odvedenců v posledních dnech války, ale nic.

Kdy Čechoslováci statek opustili?
Zůstalo tu výcvikové středisko, ale někdy v noci z 25. na 26. dubna se většina československých jednotek přesunula k Háji u Opavy a účastnila se útoku přes Velkou Polom a Čavisov a další obce na Ostravu. Směřovali nejdříve ke Klimkovicím a před nimi někdy ráno 30. dubna dostali rozkaz následovat sovětské jednotky, kterým se podařilo té noci překročit Odru u Ostravy. Poté už se naše tanky vydaly na tu slavnou cestu od Odry v Zábřehu do centra města.

Hodně lidí dnes zná příběhy krutě umučeného průzkumníka Ivana Kubince, kterého ve Štítině po zajetí němečtí vojáci přibili na vrata statku nebo rudoarmějky, která v kostelní věži v Chabičově vystřílela nacistické kulometné hnízdo a poté ji omylem její vlastní lidé zastřelili. Znáte nějaké další výmluvné příběhy z ostravské operace?
Pořád se třeba připomíná a diskutuje Miloš Sýkora, který možná zachránil a možná nezachránil Říšský most v Ostravě. Nic proti tomu, i když se už asi nedozvíme, jak to opravdu bylo. Ale přímo v Ostravě byly další dva případy, kdy místní lidé zabránili možným škodám a úmrtím. Ať už je to třeba most u Žofiiny huti přes řeku Ostravici, kde místní vytlačili německou hlídku, byli mezi nimi také padlí, a most odminovali. Dalším případem pozoruhodné odvahy obyvatel je ostravská hlavní pošta v Přívozské ulici, kde se Ostravanům podařilo zabránit, aby tuto podminovanou poštu němečtí ženisti vyhodili do povětří, protože v ní byla telegrafní a telefonní ústředna. Pošta je v husté zástavbě, a pokud by k té demolici došlo, byly by tam určitě ztráty na životech civilistů.

Pomník Němci umučenému Ivanu Kubincovi ve Štítině. Foto: Petr Broulík

Jak to udělali?
Těm lidem se podařilo ženistům ty výbušniny ukrást. Několik občanů se dohadovalo s velitelem hlídky, zatímco několik dalších odnosilo připravené nálože. A než Němci zjistili, kde ty nálože jsou a co se to stalo, tak už se přiblížily ulicemi naše tanky. A ženisté rychle ustoupili. K poště měl dojet jako první údajně tank Josefa Gregora, který pak pokračoval k Nové radnici, kde našel smrt kulkou německého ostřelovače. Pamětníci poté vzpomínali, že se Gregorovým spolubojovníkům toho ostřelovače podařilo vypátrat v jednom ze sousedních domů a v afektu ho nezastřelili, ale ubili. I takové věci patřily k největším bojům na našem území.

Ostravsko-opavská operace je hodně popsaná, objevíte se ještě i v současnosti nějaká svědectví nebo třeba fotografie, které vám pomáhají její obraz dokreslit?
Nějaké drobnosti se objevují pořád. Neznámí pamětníci už se samozřejmě objevují vzhledem k té dlouhé době už málo, ale spíše se najde někdo, kdo objeví doma po rodičích či prarodičích nějaké deníky nebo fotografie. Hlavně se však objevují drobnosti o věcech, které se době minulého režimu neřešily nebo nepřipomínaly. Třeba o dalších bojích po osvobození Ostravy na Frýdecku nebo tady mezi Opavou a Krnovem, kde se to také nikdy nezpracovávalo do detailů. Vždy to nějak končilo osvobozením Ostravy.

Tak třeba něco opravdu z nedávna?
Třeba jeden pán z Krnova při úklidu domu, který si pořídil, našel nějaké fotky a písemnosti z doby těsně po osvobození. V tomto případě šlo o pár drobností, ale i každý takový detail má svou výpovědní hodnotu. . Nějaké věci jsme našli i při tvorbě publikací nebo výstav k výročí obcí. Mě by třeba zajímaly osudy kněží z místních obcí. Obyvatelstvo obcí na Opavsku tvořili často z velké míry lidé německé národnosti a ti spolu s Němci, kteří se tady za protektorátu usídlili, většinou utíkali nebo byli odsunuti. Němečtí kněží utíkali před koncem války často do Skřipova, kde byl známý farář z Hlučínska a kde čekali, že boje v těch horách budou trochu klidnější. Právě osudy těchto duchovních jsou většinou neznámé. Tak jako třeba českých učitelů, kteří přes válku zůstali učit v některých třídách německých škol v opavských obcích češtinu, ty rovněž mohou být zajímavé.

Co se odehrávalo v osvobozených obcích na Opavsku?
Často se tu začaly docela rychle obnovovat politické strany a spolky, což se také vždy neobešlo bez kontroverzí. Hodně zajímavé je, že Komunistická strana Československa měla už v prvních dnech po osvobození v některých obcích svoje lidi, kteří přijeli už s rudoarmějci. Jako pozdější komunistický poslanec Vilém Nový, který už v prvních květnových dnech, kdy se ještě u Olomouce bojovalo, rozjížděl v Ostravě redakci a začal tady vydávat komunistické noviny. Takže je vidět, že hlavně komunisti to měli při osvobozování perfektně zmáknuté a naplánované.

           TV POLAR 2019       https://www.youtube.com/watch?v=ItW83ait7-E
Každá maličkost pomáhá, děkujeme všem, kteří částkami od 5Kč do 1000,- Kč měsíčně pomáhají našemu společnému boji proti cenzuře. Podpořit naši činnost můžete od 5 kč do libovolné částky na účet:
DĚKUJEME.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IBAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP
DĚKUJEME 🌹👍🍀
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

Chybějí nám děti, ale jinak je to v cajku

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

 

Zuzana Krátká, Arnošt Komárek, Roman Kovařík, Tomáš Fürst

 

V 15. čísle Týdeníku Echo jsme zveřejnili esej „Chybějí nám děti, ale jinak je to o.k“, kterou jsme věnovali problematice dlouhodobého poklesu počtu narozených dětí. Text uvádíme se svolením redakce Echo 24 zde v maličko doplněné verzi o několik informací, které se do článku již nevešly. Jsou zde také doplněné odkazy na zdrojová data a články, z nichž jsme čerpali informace. Přidali jsme i  grafy v původním formátu.

Tak nám po dvou letech ubylo 20,6 tisíce dětí. Přesněji řečeno oproti 111,8 tisíce dětí v roce 2021 jich v roce 2023 přišlo v ČR na svět pouze 91,1 tisíce, což je téměř pětinový úbytek (18,5 %). Oněch přibližně 20 tisíc dětí se v normálních časech narodilo během dvou let matkám v Praze. Ještě jednu takovou sezonu a můžeme pomyslně zavřít pražské školky… Obdobně v Jindřichově Hradci, kde se pravidelně rok co rok otvírá 11 až 12 prvních tříd v šesti základních školách, mohou radní pomalu přemýšlet o uzavření jedné ze základních škol… Společnost to nevnímá, média o tom mlčí a ani odborníci se (už) nediví nahlas. Posvěcení k tomu, aby situaci národu vysvětlily, mají pouze odbornice se sociologickým a demografickým vzděláním z brněnského Národního institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI). A zřejmě jediní, komu se to opakovaně nelíbí a kdo se snaží vyvolat širší diskusi, jsou odborníci seskupení okolo Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS).

Pokles od ledna 2022

Úplně poprvé jsme o atypickém a dramatickém poklesu počtu narozených dětí, který začal v lednu 2022 a neměl tendenci se zastavit, veřejnost informovali v dubnu 2023 v článku publikovaném na inFAKTA.cz. Data jsme tenkrát měli pouze do září 2022, přesto už tehdy jsme měli obavy, že to nebude problém krátkodobý. Tomáš Fürst v článku upozornil na to, že „…skokový desetiprocentní pokles počtu narozených dětí představuje problém, který ohrožuje budoucnost naší společnosti, a je naší povinností se mu začít věnovat. Je bezpodmínečně nutné, aby se o této katastrofě začalo mluvit ve sdělovacích prostředcích a začaly se mu věnovat týmy lékařů, biologů, demografů a statistiků. Týmy, které budou hledat pravdu bez ohledu na množství politického kapitálu, které tím různé strany různých sporů mohou získat či ztratit„. Vyzývali jsme k diskusi a sběru dat, ale nebyl zájem.

 

Celý článek si můžete přečíst ZDE:

 

ZDROJ:

https://smis-lab.cz/2024/04/24/chybeji-nam-deti-ale-jinak-je-to-v-cajku/

 

Každá maličkost pomáhá, děkujeme všem, kteří částkami od 5Kč do 1000,- Kč měsíčně pomáhají našemu společnému boji proti cenzuře. Podpořit naši činnost můžete od 5 kč do libovolné částky na účet:
DĚKUJEME.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IBAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP
DĚKUJEME 🌹👍🍀
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com
@sledující @přední fanoušci

Komerčka tlačí na výchovu klientů. A dotáhla to nejdál. „Nechceme kádrovat,“ tvrdí banka

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

 

Inspirace pro udržitelnější život spočívající v omezení konzumace masa, jednorázových žiletek a cestování klasickými auty. I to nabízí Komerční banka (KB) patřící do francouzské finanční skupiny Société Générale svým klientům. KB svou politiku odpovědnosti z tuzemských finančních institucí tlačí velmi výrazně a zakládá na ní své kampaně. S pochopením klientům se ale nesetkává.

O kritériích ESG (Enviromental, Social, Governing, které hodnotí dopady na životní prostředí, společenskou odpovědnost a řízení společnosti) se začalo mluvit společně se zelenou taxonomií a už nyní je součástí rozhodování investorů o tom, do kterých společností své prostředky vloží. Vzhledem k tomu, že Evropská komise schválila finální podobu ESG standardů, má být reportování povinné postupně téměř pro všechny firmy. U finančních institucí, jejichž hlavní činností je poskytovat finanční služby, je ale vyzdvihování klimatické a udržitelné politiky obzvlášť citlivé.

„ESG data ve výročních zprávách budou zdrojem informací pro banky a investory, kteří musí podle zákona sledovat ESG dopady svých investic. Spolu s dalšími nástroji Evropské unie, jako je například taxonomie, má povinný reporting ESG dat umožnit alokovat peníze do zelené ekonomiky a udržitelnosti, a splnit tak cíle Green Dealu,” říká k tomu Filip Gregor z Frank Bold Advisory.

 

Celý článek si můžete přečíst ZDE

 

ZDROJ:

https://echo24.cz/a/HVR4e/banky-vychovavaji-radi-lidem-ometit-maso-green-deal-klima?fbclid=IwZXh0bgNhZW0CMTAAAR0Ep_GDPKBxHueefkcuIZQUFyDd67_ZIbwe7xtftS7L2jBO5ICvayl-4O0_aem_AR3NgvL6NFbPmMW9-9SkI9g_8cYu2_Zs34aCEetzuLsMqsdYtfjQkUfMGlwO6Q3lRCsTUK9E9CZ0b2lwmh3uq8mj

 

Každá maličkost pomáhá, děkujeme všem, kteří částkami od 5Kč do 1000,- Kč měsíčně pomáhají našemu společnému boji proti cenzuře. Podpořit naši činnost můžete od 5 kč do libovolné částky na účet:
DĚKUJEME.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IBAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP
DĚKUJEME 🌹👍🍀
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonm

Ladislav Jakl: Minuty pro Hitlera

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

 

23. 4. 2024

Ladislav Jakl

Autor článku

Majitelé jediných pravd, jsou-li přitlačeni ke zdi důkazy, že zadupávají svobodu slova, že destruují voltairovský princip dialogu a že umlčují a zastrašují své oponenty, vytáhnou obvykle svůj poslední zoufalý argument.

Že přece svobodu slova nelze chápat absolutně ve smyslu vyváženosti vzájemně polemizujících ideových a názorových pozic, protože to by znamenalo přistoupit na princip „pět minut pro Žida, pět minut pro Hitlera“. A mívají u toho triumfalistický pocit, že tento argument nelze přebít, aniž by se oponent dopustil obhajoby samotného pekla.

Dobrá, tak se na tento jejich trumf v rukávu podívejme zblízka. Už to, s jakou snadností přirovnávají své oponenty k Hitlerovi, je krystalickým příkladem diktátorského myšlení. Ostatní jsou Hitleři, ostatní jsou ďáblové, já tedy nutně musím být ztělesněním dobra, já musím být andělem, který je nad veškerou pozemskou bitvou slov, nad veškerou argumentací.

 

Celý článek si můžete přečíst ZDE

 

ZDROJ:

https://www.zobrazeno.com/clanek-ctecka/71/ladislav-jakl-minuty-pro-hitlera?fbclid=IwZXh0bgNhZW0BMQABHfNHFQawNg3uN6We3NaAeZbBMU2c3GbUp_mQr-EmErym2Rh5FMpeXAf_7A_aem_AWo6FDOhpkOxecSuFp-XXDE8zRKZJS-dd31-Kzuh5srHQsaLKTa0OsMmxJVTH1_BMNc

 

Každá maličkost pomáhá, děkujeme všem, kteří částkami od 5Kč do 1000,- Kč měsíčně pomáhají našemu společnému boji proti cenzuře. Podpořit naši činnost můžete od 5 kč do libovolné částky na účet:
DĚKUJEME.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IBAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP
DĚKUJEME 🌹👍🍀
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com