PAVEL J. HEJÁTKO :Operace FF UK: Anatomie jednoho PSYOPU
15.4.2025
„Ve válce o mysl obyvatelstva není důležité, co se stalo. Důležité je, co si lidé myslí, že se stalo.“— Neoficiální poučka vojenské psychologie
V prosinci roku 2023 byla Česká republika podrobena tiché, chirurgicky přesné operaci. Nešlo o teroristický útok, nešlo o čin vyšinutého jedince. Šlo o kontrolovaný incident s cílem ověřit tři věci:
1. Efektivitu krizového řízení v reálném čase.
2. Propustnost a ovladatelnost veřejného diskurzu.
3. Chování společnosti pod vlivem cílené emoční saturace.
Ve světě zpravodajských her a psychologických operací (PSYOP) jde o tzv. „live environment simulation“ – tedy řízenou krizi s reálnými následky a fiktivním rámováním. Zda šlo o test domácí provenience (pravděpodobně BIS, ve spolupráci s krizovými specialisty MVČR), nebo o outsourcing zahraniční služby (např. NATO/CYBERCOM), zůstává nejasné. Ale průběh, řízení a následné „vyšetřování“ odpovídají manuálům hybridního vedení informační války.
Fáze I – Incident
Střelec. Identifikovatelný, připravený, s plánem, manifestem a historií. Vše přichystané k veřejné spotřebě. Mediálně snadno uchopitelný profil – archetyp osamělého vlka. Tato fáze měla jediné cíle:
Otevřít masivní mediální prostor.
Vytvořit emocionální náraz.
Polarizovat diskusi a rozvrátit vnitřní kognitivní rovnováhu veřejnosti.
Zatímco veřejnost hledala „proč“, operativci sledovali jiný parametr: rychlost šíření strachu a zpětnou kontrolovatelnost narativu.
Fáze II – Mlžení a výpadky
Následné vyšetřování bylo přímo učebnicovým příkladem řízené nekompetence. Nejednotná komunikace. Odmítání odpovědnosti. Nulová transparentnost. Šlo o tzv. deliberate confusion cascade – vědomé vytváření šumu, kde fakta ztrácejí ostrost a veřejnost se stáhne do pasivity.
Policie neposkytla přímé odpovědi. Bezpečnostní složky zavedly procesy s minimální publicitou. A mediální prostor začal být saturován nikoli informacemi, ale emocemi. To je klasická emoční obálka (emotional envelope) – technika, která zakrývá jádro příběhu vrstvami lidských tragédií, aby byla každá otázka považována za necitlivost.
Fáze III – Eliminace rušivých vektorů
Do systému však vstoupil neřízený element: Lenka Šimůnková. Matka, která místo pasivního přijetí role oběti přešla do aktivního odporu. Identifikovala konkrétní osoby, žádala konkrétní odpovědnost a především – přestala hrát podle scénáře.
Její veřejná kampaň, včetně billboardu, byla krátká, ale účinná. Reakce systému byla rychlá: odstranění, diskreditace, umlčení. Její smrt je oficiálně označena za sebevraždu. Neoficiálně? Neutralizace vektoru nestability.
Fáze IV – Reset a kontrola škod
S odstupem času lze pozorovat známky následné fáze: resetovacího protokolu. Média přestala používat výrazy jako „pochybení“, začala přejímat terminologii o „osamělém šílenci“, „nešťastné události“ a „složitém duševním stavu pozůstalých“. Kritici jsou rámováni jako přetížení či emocionálně zničení jednotlivci.
Veřejnost se stahuje do kolektivního mlčení. Cílový stav PSYOPu je dosažen: zmatek bez viníků, lítost bez odpovědí, smíření bez spravedlnosti.
Závěrečné hodnocení
Incident na FF UK nebyl selháním státu. Byl to protokolální test odolnosti. PSYOP s obětí – a se scénářem.
Pokud byl úspěšný, čeká nás další fáze. Pokud byl příliš průhledný, bude přepsán. Ale pokud čtete tento text – zeptejte se: Proč se vlastně stále nic nedozvídáme?
Poznámka redakce: Článek je úvahou autora, nemusí nutně vyjadřovat názory redakce PP.
Konfiskace ruských aktiv spadla na summitu EU pod stůl, protože se zjistilo, že evropské firmy mají v Rusku majetky ve větším objemu, než kolik je zmrazených aktiv v EU! Takže došlo na Plán B a 24 zemí EU se zavázalo, že si na sebe vezmou půjčku 90 miliard EUR a pošlou je na Ukrajinu! Andrej Babiš se připojil k Ficovi a Orbánovi, takže ČR se půjčky účastnit nebude!
Evropská rada se v noci ze čtvrtka na pátek v Bruselu zabývala vývojem války na Ukrajině, budoucím financováním Ukrajiny, otázkou zmrazených ruských státních aktiv a širšími bezpečnostními a politickými souvislostmi. V rámci jednání lídři EU přijali závěry k Ukrajině, které byly podle oficiálního dokumentu Evropské rady „pevně podpořeny 25 lídry států nebo vlád“.
Očekávaná konfiskace ruských aktiv nakonec spadla pod stůl a v pátek nad ránem jsme se dozvěděli, že EU si namísto konfiskace vezme komerční úvěr na 90 miliard EUR, které budou poskytnuty Ukrajině na nákup zbraní a na zajištění chodu stát, tedy na výplaty státních zaměstnanců, důchodců a vojáků.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2025/12/FicoBruselEuroRada-700x394-1.jpg394700Jana Černeková-Šiketováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková-Šiketová2025-12-20 20:28:322025-12-20 20:28:32Konfiskace ruských aktiv spadla na summitu EU pod stůl, protože se zjistilo, že evropské firmy mají v Rusku majetky ve větším objemu, než kolik je zmrazených aktiv v EU!
I když se stále do zemí EU dostává ruský plyn – jen poněkud oklikou -, tak oficiálně by již žádná země EU brzy neměla z Ruska nakoupit ani kubík. To se nemá týkat jen přímých dodávek, ale i těch, které se do EU dostanou „oklikou.“
Již dřív se k tomuto kroku zavázala Evropská komise a ve středečním hlasování se „navždy“ zřekla ruského plynu drtivá většina přítomných europoslanců.
EU by měla být závislá zejména na drahém norském plynu a neméně nákladném americkém LNG.
Asi nemá cenu tento krok – který by měl být po následném schválení podle EU nezvratný – příliš komentovat. Níže se tak můžete podívat na to, kdo pro zákaz nákupu ruského plynu hlasoval, kdo se zdržel a kdo byl proti.
Mimochodem, hnutí ANO bylo v jejich frakci svým zdržením se okrajové, drtivá většina z jejich skupiny hlasovala proti. Zde se opět projevila ona „dvojí“ politika tohoto hnutí, které lavíruje mezi probruselskostí a rebelstvím. Totéž platí pro Přísahu.
Europoslanci, kteří nejsou v seznamu uvedeni, se hlasování neúčastnili.
Dále již hlasování:
Jak hlasovali čeští europoslanci?
Pro zákaz dodávek ruského planu hlasovali: Krutílek (ODS), Vrecionová (ODS), Vondra (ODS), Farský (STAN), Kolář (TOP09), Nerudová (STAN), Zdechovský (KDU)
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2025/12/leyenova_lejno.jpeg372672Jana Černeková-Šiketováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková-Šiketová2025-12-19 17:45:042025-12-19 17:45:04V EU se odhlasovalo definitivní ukončení dodávek plynu z Ruska: Jak kdo hlasoval?
Objevitel zapomenutých hrdinů se snaží zachytit vzpomínky pamětníků. Je rozhodnutý uchovat jejich příběhy pro další generace a postarat se o to, aby události druhé světové války neupadly v zapomnění.
Jirko, kde má kořeny vaše láska k historii?
O historii se zajímám asi od patnácti let. V tu dobu mě zajímaly hlavně rekonstrukce nejrůznějších bitev, jezdil jsem s klubem vojenské historie. Dokonce jsem měl i vlastní uniformu. Od šestnácti let jsem pak působil jako dobrovolník a pomáhal přeživším holocaustu. Ta pomoc tenkrát spočívala v úplně jednoduchých věcech, když ti lidé potřebovali třeba nakoupit. Angažoval jsem se v mnoha ohledech. No, a když jsem se v devatenácti rozhodoval, co půjdu studovat, padlo rozhodnutí právě na historii.
Jako historik můžete zkoumat spoustu zajímavých období, vybral jste si druhou světovou válku a dobu kolem ní. Proč?
Mě v podstatě zajímají moderní dějiny jako takové, není to vysloveně druhá světová válka. Jde obecně o historii, která nás ovlivňuje i v dnešní době a má velký přesah do současnosti. Navíc jsem měl možnost potkávat různé pamětníky těch událostí a mě vždycky zajímaly příběhy lidí.
Se kterým válečným hrdinou jste se setkal jako s prvním?
Přiznám se, že nevím. Ze svých počátků si vzpomínám na veterány bitvy u Sokolova, na slavného tankistu Mikuláše Končického i Vladimíra Wintera, který mě jako puberťáka brával na oběd a pak za mnou přijel i do mého rodného Sokolova, kde jsem měl v 17 letech přednášku pro veřejnost. On cestoval autobusem z Prahy zcela sám, aby mě podpořil. Také jsem byl v kontaktu s Pavlem Vranským, veteránem od Tobruku a RAF.
Bylo jich tolik?
Bylo jich hodně. Ty první jsem potkával v době, kdy mi bylo patnáct. Veterány z druhé světové války jsem vídal na nejrůznějších slavnostních ceremoniích. Vždycky jsem si s nimi rád povídal. Pak jsem jich řadu navštívil v kraji, kde jsem vyrůstal. Později jsem hodně pátral v archivech a vyhledával zapomenuté válečné veterány.
Kdo vám z těch vašich začátků hodně utkvěl v hlavě?
Asi Jan Ihnatík, s ním jsem se setkal na výročí osvobození Ostravy. Mně bylo tak šestnáct a na to setkání nikdy nezapomenu. Mimochodem pan Ihnatík stále žije, je mu asi 103 let.
Jak jste coby teenager vnímal, že máte možnost mluvit s někým takovým?
Já jsem si to tenkrát asi moc neuvědomoval. Určitě jsem vnímal, že ti lidé jsou hrdinové. Navštěvoval jsem například generála Klemeše v Ústřední vojenské nemocnici nebo Jaroslava Hofrichtera, který působil u 311. bombardovací perutě RAF, a říkal jsem si, že to jsou opravdu frajeři. Ale moc jsem si neuvědomoval tu historickou stránku věci, to přišlo až pak, postupně. Navíc jsem si naivně myslel, že ti hrdinové tu s námi budou napořád. Jenže postupně začali odcházet a mně došlo, jak velkou představují životní inspiraci, že právě tihle lidé nám mají co říct.
Máte přehled o tom, kolik jste absolvoval takových setkání?
Tuhle jsem si to počítal a myslím, že se pomalu dostávám k číslu 700. Nedávno jsem se vrátil ze Spojených států, kde jsem udělal během měsíce 51 rozhovorů. Už během covidu, kdy hodně veteránů a pamětníků zemřelo, mi došlo, jak důležité je zachovat jejich svědectví.
Jak ti lidé reagují, když je kontaktujete?
Někteří jsou nadšení. Jiní reagují s podivem, diví se, že se zajímám zrovna o ně, protože oni sami sebe jako hrdiny nevnímají. Mají pocit, že nic úžasného neudělali.
Stalo se vám, že nějaký takto objevený hrdina setkání odmítl?
Samozřejmě. U přeživších holocaustu se stane, že o tom nechtějí mluvit, což pochopitelně plně respektuju. Je to škoda, ale rozumím jim. Ti lidé si prošli peklem. Dokonce jsem teď v Americe objevil dva české veterány, o kterých tady nikdo neví. Ale oba rozhovor odmítli.
Neváháte cestovat tisíce kilometrů, abyste natočil interview s člověkem, který se aktivně zúčastnil třeba osvobozování Československa. Co vás k tomu motivuje? Asi si musíme rovnou říct, že to není vidina jakéhokoliv finančního zisku…
Rozhodně ne. Je to vysoce prodělečná činnost (smích). Já nemám rodinu, manželku ani děti, takže žiju tímhle svým koníčkem.
To ale mluvíme o finančně hodně náročných projektech. Jak to všechno zvládáte?
S řadou projektů mi pomáhají mimo jiné fanoušci a podporovatelé, kteří mohou na zcela konkrétní věci přispívat prostřednictvím sbírek. Nedávno jsme spustili jednu z nich. Jejím cílem je získat finanční prostředky na vydání knížky, kterou bych rád osobně předal spolu s narozeninovými přáníčky panu Jiřímu Švengrovi. To je poměrně zapomenutý československý příslušník RAF. Nedávno oslavil 102. narozeniny a žije v Austrálii. Já jsem se za ním letos na jaře vydal a měl jsem možnost s ním strávit řadu hodin, které daly vzniknout spoustě zajímavého materiálu. Nyní tedy dokončuji knihu o jeho životě, kterou bych mu u příležitosti jeho narozenin rád dovezl. Jsem obrovsky vděčný, že se touto cestou daří získat potřebnou podporu, aby mohly podobné akce probíhat. Rád bych poděkoval všem, kteří moje projekty podporují a pomáhají uchovat cenné historické příběhy.
Foto: J. Klůc
Jiří Švenger by si moc přál získat pocty v zemi, kde se narodil a která navždy zůstala v jeho srdci. Pomůžete splnit jeho poslední přání?
Co vám setkávání s válečnými veterány dává? Čím může obohatit člověka vaší generace?
Obrovsky mě to naplňuje a baví. Každý ten příběh je jiný a to je na tom skvělé. Často se stane, že jdu dělat rozhovor a vlastně toho o tom člověku moc nevím. O to větší je to potom překvapení. Tahle moje práce mi dává pocit, že se podílím na zachování historie pro další generace. Daří se mi oživit dávné příběhy a zajistit, aby nebyly zapomenuté. A současně se mi dostává úžasné zpětné vazby od těch lidí. Staří lidé jsou strašně vděční. Často žijí sami, jsou takoví opomíjení, třeba ani nemají děti… A pak mají z mojí návštěvy upřímnou radost, těší je, že si s nimi někdo povídá.
Nedávno jsem v New Yorku poznal druhoválečného veterána, co servisoval letadla v jižní Itálii, odkud vzlétaly i letouny s československými výsadkáři, co měli být vysazeni do protektorátu. Jeho vlastní děti o něj nemají zájem, kamarádi z války už jsou po smrti a přišlo mi, že je smutný. Propojil jsem ho s místní veteránskou skupinou a hned se stal jejich členem. Začal se účastnit jejich akcí a mě hřeje na srdci, že je zase šťastný a má nový impuls do života i ve svých 100 letech.
Stalo se vám, že jste se s nějakým pamětníkem vrátil do jeho minulosti, často velmi bolestné, a bylo to velkým překvapením pro jeho rodinu, která o tom vůbec nevěděla?
Několikrát. Většinou mě pak rodina prosila, abych jim tu nahrávku poslal. Oni se o tom svém příbuzném opravdu dozvídali úplně nové věci. Třeba i tušili, že přežil holocaust nebo bojoval ve válce, ale neznali žádné detaily. V některých rodinách znají blízcí ten příběh opravdu hodně dobře, ale jindy jsou skutečně překvapení.
Jak zvládáte tu realitu, že lidé, jejichž životní příběhy se protnou s tím vaším, postupně odcházejí?
Je to smutná realita. S řadou těch lidí jsme si vybudovali úzký, pevný vztah. Jejich odchod je pak velmi bolestivý. Beru to tak, že je to součást života. Věk je neúprosný. A musíme si uvědomit, že řada z nich se dožila stovky. Já jsem vždycky rád, že se mi podařilo zachovat jejich příběh pro budoucí generace. Potom ti lidé tady s námi zůstávají prostřednictvím svých příběhů.
V návaznosti na to, si nemohu nevzpomenout na pana Fajkuse, který zemřel velice krátce po vaší návštěvě, kdy jste mu měl možnost předat narozeninová přání a knížku.
Pan Fajkus zemřel asi týden po tom, co jsem pro něj zorganizoval narozeninovou oslavu. Hodně mě to zasáhlo, protože ty emoce z celého setkání ještě doznívaly. Vlastně to trochu vypadá, že on na tu oslavu čekal. Jako by teprve potom mohl v klidu odejít. Já jsem se s jeho rodinou setkal teď nedávno v Chicagu, a ačkoliv pro nás všechny bylo obrovsky bolestivé se o tom bavit, shodli jsme se, jak krásné bylo, že si ještě mohl prohlédnout ta přání a vidět knížku, která o něm vyšla.
Pan Antonín Fajkus byl posledním českým stíhacím pilotem druhé světové války. Zemřel 5. února 2025 ve věku úctyhodných 101 let. Jirka Klůc pro něj zorganizoval výzvu, kdy lidé z celé České republiky posílali narozeninová přání. Přišlo jich téměř tisíc a Jirka všechny gratulace, včetně těch od starosty z rodné obce Lipov, od prezidenta republiky Petra Pavla či z amerického velvyslanectví v Praze, dovezl spolu s knížkou, kterou o panu Fajkusovi napsal, do Chicaga. Starý pán s dojetím v hlase řekl: „Děkuji… Je krásné vidět, že si na mě v mé rodné zemi ještě někdo vzpomněl.“
Jaké to je sedět proti člověku, který má na předloktí vytetované číslo z koncentračního tábora – takovou věčnou památku, kterou má několikrát denně na očích. Jak to působí na vás?
Upřímně? Snažím se na to nemyslet. Je to opravdu silný zážitek. Potkal jsem hodně přeživších z Osvětimi, slyšel jsem strašný příběhy a přišly i okamžiky, kdy to semlelo mě samotného. Takže ve chvíli, kdy s těmi lidmi dělám rozhovor, snažím se na to nemyslet a ty pocity trochu odsunout stranou. Ale je to hodně těžký. Těch lidí si neskutečně vážím a cením si i toho, že svůj příběh sdílejí se mnou. Oni to vlastně prožívají znovu, když mi to vypráví. Teď nedávno jsem dělal rozhovor s Davidem Schächterem, což byl přeživší holocaustu z Československa, o kterém mimochodem nikdo nevěděl. Takové rozhovory jsou vždycky hodně náročné. Snažím se emoce malinko odsunout stranou, ale občas to nejde. Je strašné poslouchat, co lidé dokázali dělat jiným lidem.
Foto: Se svolením J. Klůce
Instagramový profil Jirky Klůce je plný příběhů lidí, jejichž život navždy poznamenala válka.
Co si po takových zážitcích a zkušenostech myslíte o popíračích holocaustu?
Každého, kdo popírá holocaust, rád provedu koncentračním táborem a ukážu mu to místo osobně. Neumím si představit, že někdo holocaust popírá. Existuje přece tolik zdrojů, výpovědí pamětníků, fotografií, dokumentů a svědectví. Opravdu nechápu, že se pak najdou lidé, kteří tvrdí, že se nic takového nestalo. Ale takoví lidé jsou, setkal jsem se s nimi třeba v Americe. O to větší pak vyvíjím úsilí, abych uchoval všechny příběhy, které budou důkazem, že holocaust byl smutná realita našich dějin.
V květnu se vám u příležitosti oslav konce druhé světové války podařilo pozvat do Čech pana Harryho Humasona. Devětadevadesátiletého amerického válečného veterána, který se účastnil osvobození naší země. Muselo to být neuvěřitelné pro něj i pro vás…
Ten týden, co tady Harry strávil, byl jeden z nejlepších týdnů v mém životě. A jsem obrovsky vděčný všem, kteří pomohli to celé zorganizovat. Na této akci se podílela řada lidí, ať už to byli kluci z klubu vojenské historie, organizátoři pietních aktů nebo i pořadatelé koncertu v Obecním domě, kde se Harrymu dostalo ovací ve stoje. V rámci Harryho pobytu v Čechách jsme navštívili mimo jiné také americkou ambasádu a Harry měl možnost setkat se s paní Ditou Krausovou, přeživší z Osvětimi. Lidí, kterým patří můj dík, je opravdu hodně. Byl to můj splněný sen. Mimochodem mohu naznačit, že s jiným veteránem se něco podobného možná podaří příští rok. Ale na sdělování podrobností je ještě brzy.
Harry musí mít na svůj věk úžasnou kondici. Měli jste podle všeho opravdu náročný program a přece jenom mu bude neuvěřitelných sto let.
Je to frajer, že to zvládnul. Opravdu, klobouk dolů. Bylo to hodně náročné.
Jak jako historik vnímáte často zmiňované rčení, že „historie se opakuje“? Myslíte, že se lidstvo někdy poučí a přestane opakovat ty nejčastější chyby?
Moc bych si to přál. Ale upřímně se bojím, že lidstvo není dostatečně vzdělané, aby se poučilo z minulých chyb. Pořád jsou tady diktátoři, kteří chtějí ovládat a získat co největší moc. A přestože máme určitou historickou zkušenost, jak takové věci dopadají, tak se stále najdou tací, kteří umožní, aby se to stalo znovu. Cílem mojí práce je i to, abychom si uvědomili, co se dělo v minulosti, a nedovolili, aby se to opakovalo.
Jaké plány do budoucna má člověk, který se ohlíží do minulosti?
Chci pokračovat v tom, co dělám, dokud tady ti pamětníci jsou. Budu se snažit dělat všechno pro to, abychom nezapomněli, co se dělo. Ale jestli mám zmínit konkrétní plány, tak budou teď na podzim dvě velké novinky. Spustíme podcast, díky němuž se budou lidé moci mimo jiné seznámit s exkluzívními rozhovory, které jsem natočil. Na tomhle projektu budu spolupracovat s kolegyní, kterou není nikdo jiný než žena stojící za populárním instagramovým profilem „bláznivá dějepisářka“. Měli bychom dělat čtyři epizody měsíčně. Námětů máme spoustu a jsem přesvědčený, že projekt takového typu u nás ještě nebyl. A tou druhou je bezpochyby projekt na připomenutí osudu veterána RAF Jiřího Švengera, o čemž jsem už mluvil.
Myslím si, že pro ty pamětníky děláte hrozně moc a nakonec pro nás všechny, protože sdílíte příběhy, které by neměly skončit na smetišti dějin.
Já jsem zase vděčný za všechny sledující, kteří věnují pozornost mojí práci. Moc si toho vážím a cením si těch ohlasů.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2025/12/valecny-veteran-zapomenute-pribehy-druha-svetova-valka-hrdina-historie-historik.jpeg406722Jana Černeková-Šiketováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková-Šiketová2025-12-18 17:15:262025-12-18 17:29:24Přežili válku i holocaust. Můžete pomoci uchovat jejich příběhy, vzkazuje historik Jiří Klůc
Prostor celé evakuace má zhruba rozměry na hloubku 20km, a na šířku 16km, a nachází se severozápadně od města Slovjansk. V něm v létě 2014 známý ruský plukovník Igor Strelkov zahájil svou rebelii proti Ukrajině, a jak známo, jakmile Ukrajinci začnou někde evakuovat, ruská vojska tam budou brzy.
Přesně podle našich listopadových očekávání, se tak hlavní síly ruské operační skupiny JIH, ihned po “osvobození” města Siversk, přesunuly podél linie oblouku fronty o 40km směrem na severovýchod, a odtud se právě zeď chystají zahájit “Slovjanskou obkličovací operaci”. Jejím smyslem bude současně obejít města Slovjansk a Kramatorsk ze severu, směrem na jihozápad, a současně z jihu, z dobytých měst Pokrovsk a Myrnohrad, udeřit směrem na severozápad, a obě útočné kolony spojit někde kolem města Izjum.
Půjde bezesporu o největší obkličovací operaci dosavadního průběhu této války, a jejím konečným cílem je buď uzavřít v pytli okolo obou obkličovaných měst Slovjansk a Kramatorsk na 70 000 nejschopnějších válečníků kyjevské branné moci. A nebo je všechny hromadně pobít drony, jakmile začnou úzkým hrdlem obklíčení prchat k Charkovu. Pro lepší pochopení jsem vše zakreslil do této starší ruské mapy:
Mapa prostoru, kde ukrajinská vojenská správa včera pro zhoršení situace na frontě nařídila okamžitou nucenou evakuaci. Proč vysvětleno v analýze. Žluté přeškrtnuté kolečko = prostor evakuace cca 20x16km. Oranžový pentagon = město Slovjansk. Zelená prohnutá čára v levém okraji mapy = nová linie fronty u města Siversk, odkud se hlavní ruské úderné síly operační skupiny JIH už přesunuly do východiště svého nového útoku ve trojúhelníkovém výběžku fronty hrotem přímo směřujícímu proti prostoru ukrajinské evakuace. Cílem celé operace je obejít aglomeraci Slovjansk – Kramatorsk ze západu. Ze severu provede útok operační skupina JIH, a z jihu, od města Pokrovsk, operační skupina STŘED. Má být obklíčeno, nebo při ústupu drony pobito, na 70 000 Ukrajinců.
Zítra bude větší analýza o zřejmých záměrech německého kancléře Merze, jak země EU přímo zatáhnout do války na Ukrajině. Proto dnes jen krátce. Mějte se a děkuji za podporu i pomoc. Ještě před vánoci se chystám na nějakém kanále, kde pravidelně vystupuji, vše podrobněji okomentovat. Už je mi konečně po chřipce lépe.
Je 17. prosinec 2025, středa 02:16 ráno, a přeji Vám všem krásný den. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com.
Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu
USA sdělily Ukrajině na schůzce v Berlíně, že pro uzavření mírové dohody musí ustoupit z Doněcké oblasti a Ukrajina se musí vzdát členství v NATO! Podle Salviniho si EU zahrává s ohněm, když bojkotuje mírový proces a chce zkonfiskovat ruská aktiva! Německo po sjednocení rostlo a východní část nezkolabovala díky ruským energiím a surovinám, prohlásil spolupředseda AfD!
ro 15, 2025
Agentura Reuters v pondělí přinesla zprávu, že američtí vyjednavači během mírových rozhovorů v Berlíně sdělili [1] Ukrajině, že v rámci jakékoli dohody o ukončení téměř čtyřleté války s Ruskem musí souhlasit se stažením svých sil z východní oblasti DLR, uvedl zdroj Reuters obeznámený s touto záležitostí. Zdroj, který si přál zůstat v anonymitě, zatímco ukrajinští a američtí vyjednavači zakončili druhý den kritických jednání v německém hlavním městě, uvedl, že Kyjev chce další diskuse.
Italský vicepremiér Matteo Salvini vedle toho uvedl, že EU není ve válce s Ruskem, nedošlo k vyhlášení války Rusku, a proto konfiskace ruských aktiv je hra s ohněm, protože třeba jen Itálie má v Rusku přes 300 italských firem, které Rusko v odvetě může zkonfiskovat. Proto jednání v Berlíně mezi americkou a ukrajinskou delegací bylo opravdu klíčové. Druhá osoba obeznámená s jednáními potvrdila, že k dosažení dohody o území je ještě třeba překonat velké překážky.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2025/12/US_UA_PeaceTalks_Berlin-700x445-1.jpg445700Jana Černeková-Šiketováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková-Šiketová2025-12-16 20:04:442025-12-16 20:04:44USA sdělily Ukrajině na schůzce v Berlíně, že pro uzavření mírové dohody musí ustoupit z Doněcké oblasti a Ukrajina se musí vzdát členství v NATO!
Škola platí cenu za povinné očkování, musí zaplatit miliony
14.12.20
Aurora
Osmnáct subjektů napadlo rozhodnutí školy u soudu. Vzhledem k povinnému očkování musí zaplatit poplatek.
Univerzita Colorado Anschutz Medical Campus musí zaplatit pokutu ve výši 10,3 milionu dolarů (8,5 milionu eur) poté, co přinutila zaměstnance a studenty nechat se očkovat proti COVID-19, uvádí britský deník Daily Mail.
Rozhodnutí univerzity bylo v roce 2021 napadeno u soudu 18 anonymními osobami. Podle deníku Daily Mail se mezi nimi nacházejí lékaři, studenti medicíny, zdravotní sestry, vědci a administrativní pracovníci.
V rozsudku soudu se uvádí, že vedení univerzity ve svém rozhodnutí nerespektovalo náboženské výhrady svědomí. Od nynějška bude muset respektovat náboženské námitky zaměstnanců i studentů, které budou mít stejnou váhu jako výjimky udělené ze zdravotních důvodů.
Škola také zastaví jakékoli vyšetřování pravosti náboženského vyznání osob, které se k němu hlásí, píše Daily Mail.
Sophieina volba?
Podle soudu má pokuta ve výši více než 10 milionů dolarů pokrýt škody, pozdní platby školného a právní náklady. Podle jedné z žalobkyň, známé pouze jako „Jane Doe 9“, se studenti a zaměstnanci ocitli v nemožné situaci.
„Nikdo by neměl být nucen volit mezi svou vírou a živobytím. Univerzita v Coloradu zcela ignorovala naše kariéry a živobytí a zmařila roky studia a obětí,“ uvedla oběť.
V roce 2021 vydala Univerzita v Coloradu směrnici, která vyžadovala, aby všichni její studenti byli do září téhož roku očkováni. Byla to reakce na šířící se vlnu infekcí variantou COVID-19 Delta.
Podle deníku Daily Mail univerzita povolila výjimky z povinnosti očkování z náboženských a zdravotních důvodů, ale mnoho studentů a zaměstnanců je nemohlo získat. Správa reagovala prohlášením, v němž tvrdila, že očkování je nezbytné k ochraně života a zdraví pacientů léčených v rámci studijního programu.
Deník dále uvádí, že federální soudce v Denveru případ opakovaně zamítl. Změna nastala v roce 2024, poté co soudní senát uznal náboženské důvody univerzity pro přijetí tohoto opatření.
Právní spor byl nakonec vyřešen prostřednictvím mediace, v níž se strany dohodly na zaplacení pokuty.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2025/12/o_Z50d1Zp.jpg486650Jana Černeková-Šiketováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková-Šiketová2025-12-14 20:04:352025-12-14 20:04:35Škola platí cenu za povinné očkování, musí zaplatit miliony
K masovému rozšíření vánočních stromků došlo v Česku v období 1. republiky. Nyní se jich u nás každoročně prodá okolo 1,5 milionu.
Tradice zdobení vánočního stromku se v českých zemích začala výrazněji šířit během 19. století, zejména mezi obyvateli měst. Na venkov pronikala pozvolna – zprvu především skrze školy, kostely a kulturní spolky. V Praze je první prodej vánočních stromků doložen již v roce 1843. Koncem 19. století už nebylo neobvyklé, aby v obcích, kde stála škola, byl alespoň jeden vánoční stromek, ačkoliv na plošné rozšíření si tato tradice musela ještě počkat. Například časopis Český lid uvádí, že v roce 1893 bylo v devíti venkovských obcích (není zaznamenáno kterých) celkem 276 stromků.
S postupujícím rozšířením tradice ovšem začaly vznikat i problémy související s masovým kácením stromků, zejména v době vánoční. Už v roce 1910 se v tisku objevila ostrá kritika plýtvání a přetěžování lesů v důsledku nadměrného kácení stromků v období Vánoc: „Značné množství vánočních stromků, jež se ve vánoční době do větších měst dopravují, převyšuje daleko spotřebu. I když se nemůže jednati o to, aby kulturně-historický zvyk vánočního stromku byl odstraněn, přece nesmí býti přehlédnuto, s jakými škodlivými následky pro lesní hospodářství spojen jest tento způsob pěstování lesa, najmě pro rolnictvo.“
Rozmach za 1. republiky
K výraznému rozšíření této tradice došlo ve 20. století. Ve městech se stal vánoční stromek standardní součástí svátků už během první republiky. Dobře tuto skutečnost můžeme pozorovat na příkladu Brna a Prahy. V roce 1926 se v Brně prodalo 30 tisíc vánočních stromků, jejichž cena se pohybovala od 3 do 25 Kč. O dva roky později se jich tamtéž prodalo již 40 tisíc v ceně od 10 do 100 Kč, což představuje zdražení o téměř 300 %. V Praze se roku 1926 dostalo na trh 66 100 stromků, oproti 27 715 v předchozím roce. Do obliby nákupu vánočních stromků významně zasáhla hospodářská krize. Noviny v prosinci 1934 upozornily, že v předvánoční sezoně bylo na trh dopraveno asi o čtvrtinu méně vánočních stromků než o rok dříve; poptávku se však přesto podařilo pokrýt. Například na Opavsku se v tomto roce prodalo o 10 tisíc stromků méně. Již o rok později ale přinesl deník Express zprávu, z níž je patrný nedostatek tohoto zboží, neboť bylo na trh dovezeno „o 14 tisíce kusů vánočních stromků méně oproti loňskému roku“.
V roce 1939 musely být ceny vánočních stromků regulovány. Za smrk či borovici do výšky 1 m uříznutou v lese se platilo 1,5 K, za jedli 2 K. Tyto ceny zůstaly prakticky stejné po celou dobu druhé světové války. Po jejím skončení skokově vzrostly. Například v Brně se stromky v roce 1945 prodávaly podle kvality od 17 do 25 Kč. V jiných regionech však byly ceny výrazně nižší.
Živé versus umělé
Počet stromků určených k prodeji se od 50. let minulého století neustále zvyšoval. Na konci listopadu 1959 byly z Jeseníků vypraveny dva vlaky o 50 vagonech se 120 tisíci stromky. Dalších 30 tisíc jich bylo posláno do Maďarska. O šest let později jen Lesní závod v Novém Městě na Moravě odeslal pro Brno 9 500 stromků. A kolik se jich v Brně prodávalo celkem koncem 70. let? Roku 1978 jich bylo dovezeno k prodeji více než 200 tisíc, zatímco roku 1980 „pouze“ 156 tisíc. Tradičnímu živému stromku začaly postupem času konkurovat umělé. Není bez zajímavosti, že ty úplně první byly vyrobeny v Německu již na konci 19. století. V 50. letech 20. století se staly populárními hliníkové stromky, které byly o další desetiletí později vytlačeny stromky vyrobenými z PVC, které vypadaly mnohem realističtěji. Přestože se počty prodaných přírodních stromků časem snižovaly, umělé napodobeniny je nikdy zcela nevytlačily. To je vidět i na příkladu Brna a Prahy, kde v prosinci 1986 prodávala organizace Zelenina ve svých 110 prodejnách 143 tisíc stromků, zatímco v Praze se do prodeje dostalo jen několik set umělých stromků výrobního družstva Obzor.
Současný trh
Například v České republice se podle posledních odhadů prodá přibližně 1,5 milionu přírodních vánočních stromků ročně v hodnotě 850 mil. Kč. Z toho státní podnik Lesy ČR každoročně dodá na trh kolem 400 000 stromků ze svých lesů – zbylá část pochází od soukromých pěstitelů ze specializovaných plantáží. Prodej umělých stromků neustále klesá, a oproti živým je asi desetiprocentní.
Ve světě jsou čísla samozřejmě ještě vyšší. Například ve Spojených státech se každoročně prodá okolo 25 až 30 milionů řezaných vánočních stromků. Největším dovozcem stromků v rámci EU je Německo, které v roce 2023 dovezlo 1,8 milionu stromků. Druhé místo tradičně obsazuje Velká Británie, následovaná Francií. Nejvýznamnějšími vývozci vánočních stromků do ostatních členských států byly Dánsko, Polsko a Nizozemí s vývozem v celkové hodnotě kolem 50 milionů eur.
Publikováno ve STATITIKA A MY, informačním a populárně naučném magazínu Českého statistického úřadu (ČSÚ)
° ° °
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
Největší plochy se nacházejí v USA a Brazílii, které dohromady představují více než 60 % celkové světové výměry geneticky modifikovaných rostlin.
Ukazuje to infografika portálu Statista, která vychází z aktuálního přehledu Global GM Crop Area Review. Dalšími významnými zeměmi, kde se GM plodiny pěstují, jsou Argentina, Kanada a Indie. V těchto zemích dominují GM sója, GM kukuřice, GM bavlna a GM řepka.
A jak si vede Evropa? Na regionální úrovni měla v roce 2024 nejmenší plochu geneticky modifikovaných plodin na světě, a to pouze 65 963 hektarů. Většina této plochy se nachází ve Španělsku, kde se pěstuje 98,5 % geneticky modifikované kukuřice. Historicky pěstovala GM kukuřici řada evropských zemí, nicméně v současnosti zůstává pouze Španělsko a Portugalsko (viz str. 32, Global GM Crop Area Review).
Plocha pěstování geneticky modifikovaných rostlin v jednotlivých zemích v roce 2024. Zdroj: Statista
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2025/12/modified-1744952_640-640x390-1.jpg390640Jana Černeková-Šiketováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková-Šiketová2025-12-14 18:54:462025-12-14 18:54:46Ve kterých zemích se pěstuje nejvíce geneticky modifikovaných rostlin?
Donald Trump je extrémně frustrovaný oběma stranami konfliktu na Ukrajině a už nechce vyjednávat, ale chce vidět podpis dohody, jinak se to prý zvrhne ve 3. sv. válku! Zelenský je prý jediný, kdo pro jeho mírový plán neprojevuje nadšení! A ruská centrální banka žene EuroClear k arbitráži za chystanou konfiskaci ruských aktiv!
Pro 12, 2025
Donald Trump je extrémně frustrovaný oběma stranami konfliktu na Ukrajině a už nechce vyjednávat, ale chce vidět podpis dohody, jinak se to prý zvrhne ve 3. sv. válku! Zelenský je prý jediný, kdo pro jeho mírový plán neprojevuje nadšení! A ruská centrální banka žene EuroClear k arbitráži za chystanou konfiskaci ruských aktiv!
Americký prezident Donald Trump je prý „extrémně frustrovaný“ jak Ruskem, tak Ukrajinou uprostřed pokračujících diplomatických snah o ukončení války, uvedla mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová během tiskové konference 11. prosince, zatímco Spojené státy zvažují, zda se připojí k Ukrajině a evropským partnerům k jednání o víkendu v Evropě.
Leavittová se tak vyjádřila v reakci na otázku, zda se Spojené státy zúčastní jednání. Řekla, že zatím nebylo přijato žádné rozhodnutí. „Spojené státy a Trumpova administrativa se i nadále velmi angažují v pokusech o ukončení války mezi Ruskem a Ukrajinou,“ uvedla. Leavittová poznamenala, že prezident hovořil s evropskými lídry předchozí den a že jeho zvláštní vyslanec Steve Witkoff a jeho tým „pokračují v rozhovorech s oběma stranami doslova v tuto chvíli“.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2025/12/KarolineLeavittPresserFeat-700x466-1.jpg466700Jana Černeková-Šiketováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková-Šiketová2025-12-13 18:14:082025-12-13 18:14:08Donald Trump je extrémně frustrovaný oběma stranami konfliktu na Ukrajině a už nechce vyjednávat, ale chce vidět podpis dohody, jinak se to prý zvrhne ve 3. sv. válku!