Všichni máme zažitý asi podobný obraz Slovenského národního povstání. Obraz ukazující odhodlané a statečné partyzány bojující s německou přesilou, obraz všelidového vzedmutí se odporu a postavení se se zbraní v ruce na vzdor vůči nacistické tyranii. Je to obraz odvahy i zrady, obraz oslavující partyzánské hnutí a zároveň odsuzující krutost a bestialitu jednotek Wehrmachtu, SS a prorežimních Pohotovostních oddílů Hlinkových gard. Je to ovšem tento obraz malovaný v průběhu let 1945-1989 opravdu natolik nezpochybnitelný, a pevný, abychom si nemohli dovolit jej trochu zpochybnit? Většina tuzemské literatury z uvedeného období jako díla Pavla Bosáka, Václava Štefanského, Viléma Prečana, popřípadě kolektivní práce Vojenské dějiny Československa 1939-1945, se v rámci popisu dějin Slovenského národního povstání řídí podobným vzorcem, v němž byla až úpěnlivě sledována linie vývoje partyzánského hnutí podporovaného ze Sovětského svazu a v rámci Slovenské armády byla vyzdvihována hlavně protirežimní činnost jednotlivých důstojníků. Pečlivě tito badatelé šli po stopách armádního povstání, avšak v jejich podání se v okamžiku vyhlášení povstání a zahájení bojové činnosti pozornost z velké míry přesouvá právě na vzniknuvší 1. československou armádu a zbytek slovenských ozbrojených sil, který zachoval loajalitu Bratislavě pak v jejich líčení hraje jenom podružnou úlohu. Tento dluh se začal aktivitou nové generace slovenských historiků po roce 1989 poměrně smazávat a práce historiků jakými jsou Martin Lacko, či Peter Sokolovič dávají období SNP nový rozměr.

Foto: Povstalecká kolona

A stejně tak i cílem této práce není namalovat zcela nový obraz prvních dnů povstání. Postavy i kulisy tohoto obrazu budou nadále stejné jako dříve, avšak s tím rozdílem, že se na aktéry dnů kolem 29. srpna 1944 pokusíme podívat trochu jinak. A možná seznáme, že obraz domněle dobře známého povstání, bude ve finále odlišný od toho, jak nám byl líčen v letech minulých. Oproti běžnému líčení událostí se pokusím přesunout svou pozornost z hlavních center povstání, tedy z Bratislavy a Bánské Bystrice a reflektovat události v lokálních posádkách, kde věrnost, smýšlení i osobní statečnost důstojníků těchto jednotek měly rozhodující vliv na události kolem 29. srpna 1944 a na skutečnost že se ten který oddíl v těchto zlomových dnech odvážil svázat svůj osud s povstáním, či zachoval věrnost bratislavské vládě, popřípadě zůstal k událostem jež se kolem nich prohnaly netečný, se všemi důsledky, které z těchto rozhodnutí pramenily.