Svědectví zevnitř izraelské armády: Mrtvé civilisty v Gaze máme dopředu vypočítané
Svědectví zevnitř izraelské armády: Mrtvé civilisty v Gaze máme dopředu vypočítané
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
Společná investigace magazínů +972 a Local Call odhaluje, co umožnilo izraelské armádě vést proti Gaze její dosud nejbrutálnější válku. Voxpot přináší překlad první části investigativní analýzy.
Varování: Text obsahuje popisy brutálních událostí. Pokud je to možné, zkuste si během a po čtení zajistit dostatečnou (sebe)péči. Jestli se na podobný obsah necítíte, vraťte se k článku jindy.
Poznámka překladatele: Pokud šlo ve veřejných zdrojích dohledat české ekvivalenty, jsou názvy uváděny v českém přepisu arabštiny či hebrejštiny. Pokud to možné nebylo, je uveden anglický přepis z původního článku.
Rozšířené oprávnění bombardovat nevojenské cíle. Uvolnění pravidel vztažených k očekávanému počtu civilních obětí. Využití umělé inteligence ke generování více cílů bombardování než kdy předtím.
To všechno podle společné investigace magazínů +972 a Local Call zřejmě přispělo k destruktivní povaze první fáze izraelské války proti Pásmu Gazy. Ta představuje jednu z nejvíce smrtících vojenských kampaní namířených proti palestinskému obyvatelstvu od Nakby v roce 1948.
Investigace vychází z rozhovorů se sedmi současnými a bývalými příslušníky izraelských zpravodajských služeb – včetně členů vojenské rozvědky a letectva, kteří se přímo podíleli na operacích v obléhaném Pásmu. Dále se opírá o svědectví Palestinců a Palestinek, data a dokumenty z Gazy, ale také o oficiální vyjádření mluvčích izraelské armády (IDF) a dalších institucí.
Dnešní válka, kterou Izrael pojmenoval „operace Železné meče“ a začala 7. října po útoku Hamásu na jižní část země, se od předchozích napadení Gazy liší tím, že výrazně rozšiřuje nálety také na cíle, které nemají vyloženě vojenský charakter. Mezi ně patří rezidenční i veřejné budovy, infrastruktura a bloky výškových staveb. Armáda je označuje jako „mocenské cíle“ (matarot otzem).
Nic se neděje omylem. Když je uvnitř domu v Gaze zabita 3letá holčička, je to proto, že někdo v armádě rozhodl, že její smrt nebude zvlášť velký problém
Podle našich zdrojů, které mají přímé zkušenosti s bombardováním z dřívějších válek v Gaze, je hlavním cílem poškodit palestinskou občanskou společnost. Mají „vyvolat šok“, z nějž mimo jiné vzejde silná ozvěna, která „povede civilisty k tomu, aby vyvinuli tlak na Hamás“. Několik zdrojů, s nimiž jsme mluvili pod podmínkou zachování anonymity, potvrdilo, že IDF vede složky na drtivou většinu potenciálních cílů v Gaze – včetně adres jejich domovů. V nich se mimo jiné uvádí počty civilistů, kteří budou pravděpodobně zabiti během útoku na konkrétní místo. Tato čísla vypočítávají a předem znají zpravodajské jednotky. Ty krátce před útokem dokonce vědí, kolik zhruba civilistů bude zabito určitě.
Během jednoho případu třeba izraelské vojenské vedení schválilo usmrcení stovek palestinských civilistů ve snaze zavraždit jednoho vrchního vojenského velitele Hamásu. „Během dřívějších operací se počet usmrcených civilistů jako [povolených] vedlejších škod při útoku na vysokého představitele počítal na desítky. Teď se zvýšil na stovky,“ vypověděl jeden ze zdrojů.
„Nic se neděje omylem,“ řekl jiný zdroj. „Když je uvnitř domu v Gaze zabita 3letá holčička, je to proto, že někdo v armádě rozhodl, že její smrt nebude zvlášť velký problém – že je to cena, kterou stojí za to zaplatit pro zasažení [jiného] cíle. My nejsme Hamás, ty rakety nelétají náhodně. Všechno je záměrné. Přesně víme, kolik vedlejších škod bude v každém domě.“
Velké množství cílů a značné škody na životech civilního obyvatelstva mají podle našich zjištění ještě jeden důvod. Tím je rozsáhlé použití systému zvaného „Habsora“ (hebrejsky Zvěstování), který stojí do velké míry na umělé inteligenci (AI) a dokáže generovat cíle téměř automaticky takovým tempem, které dalece přesahuje dřívější možnosti. Jeden z bývalých zpravodajců popsal tento AI systém jako „továrnu na masové vraždění“.
Podle našich zdrojů totiž umožňuje armádě v obrovském měřítku bombardovat rezidenční budovy, v nichž žije třeba jen jeden člen Hamásu, který klidně působí na nižší pozici. Podle svědectví z Gazy ale armáda zasahovala i takové domovy, ve kterých nikdo o členovi Hamásu či jiné ozbrojené skupiny nevěděl. Během takových útoků jsou pak vědomě zabíjeny celé rodiny, potvrdily zdroje.
Ve většině případů se v těchto domech ani neodehrává vojenská aktivita. „Pamatuji si, že mi to přišlo jako kdyby [palestinští ozbrojenci] bombardovali všechny soukromé domy našich rodin, když se tam my [jakožto izraelští vojáci] jedeme o víkendu vyspat,“ vzpomínal jeden zdroj, který byl k této praxi kritický.
Další zdroj popsal situaci, během níž velící zpravodajský důstojník vydal po 7. říjnu svým podřízeným rozkaz, že cílem je „zabít co nejvíc členů Hamásu“. Za tímto účelem došlo k výraznému uvolnění pravidel pro újmu palestinských civilistů. „Bombardovali jsme na základě přibližného místa cíle přes telefonní síť a zabíjeli přitom civilisty. Dělá se to často kvůli úspoře času, místo toho, abychom s trochou víc práce získali přesnější lokalizaci,“ popsal zdroj.
Výsledkem těchto pravidel jsou ohromné ztráty na životech v posledních dvou měsících. Kvůli izraelskému bombardování přišlo přes 300 palestinských rodin o deset a více členů rodiny – to je 15krát více než číslo z dosud nejkrvavější války proti Gaze v roce 2014. V době psaní textu (originál byl publikován 30. 11. – pozn. redakce) bylo usmrceno okolo 15 tisíc Palestinců a další přibývají.
„To všechno se děje v rozporu s protokolem, který IDF používala dřív,“ vysvětlil zdroj. „Panuje tu pocit, že velení armády si uvědomuje svoje selhání ze 7. října. A teď řeší hlavně to, jak poskytnout izraelské veřejnosti obraz vítězství, který jim zachrání reputaci.“
Záminka k destrukci
Izrael napadl Gazu poté, co Hamás 7. října zaútočil na jižní část židovského státu. Palestinští ozbrojenci pod salvou raket zmasakrovali přes 840 civilistů, zabili 350 vojáků či příslušníků bezpečnostních složek a unesli 240 lidí – vojáků i civilistů – do Gazy. V rozsáhlé míře páchali také sexuální násilí včetně znásilnění, jak uvádí report neziskové organizace Lékaři pro lidská práva Izrael.
Od prvních chvil po útoku 7. října izraelští představitelé otevřeně deklarovali, že síla reakce bude naprosto nesrovnatelná s předchozími vojenskými operacemi v Gaze a cílem je totálně vymazat Hamás. „Klademe důraz na škody, nikoliv na přesnost,“ prohlásil mluvčí IDF Daniel Hagarin 9. října. Armáda jeho slova rychle převedla v činy.
Podle našich zdrojů lze rozdělit zasažené cíle v Gaze do zhruba čtyř kategorií. První jsou „taktické cíle“, které zahrnují standardní vojenské objekty jako buňky ozbrojenců, sklady zbraní, odpalovací zařízení raket a protitankových střel, minomety, vojenská velitelství, pozorovatelské stanice a tak dále. Druhou představují „podzemní cíle“ – především tunely, které Hamás vykopal pod gazánskými čtvrtěmi i domy civilistů. Letecké útoky na tyto cíle mohou vést ke zřícení budov, které se nachází nad a poblíž tunelů.
Jedno patro je záminka, která umožňuje armádě napáchat v Gaze hodně destrukce
Třetím typem jsou již zmíněné „mocenské cíle“, tedy výškové a rezidenční stavby v centru měst nebo veřejné budovy jako univerzity, banky či vládní úřady. Podle tří zdrojů ze zpravodajských jednotek, které dříve útoky tohoto typu přímo prováděly či plánovaly, za nimi stojí představa, že záměrné útoky na palestinskou společnost vyvinou na Hamás „občanský tlak“.
Poslední kategorii tvoří „domy rodin“ nebo „domy členů“. Oficiálně deklarovaným cílem útoků na tyto cíle je zničit soukromé domovy za účelem zavraždění jednoho z obyvatel, který je podezřelý z toho, že patří k Hamásu nebo Islámskému džihádu. Palestinská svědectví ze současné války ale uvádí, že některé zabité rodiny mezi sebou nikoho takového neměly.
V počátečních fázích izraelská armáda zřejmě věnovala pozornost především třetí a čtvrté kategorii. Podle vyjádření mluvčího IDF z 11. října bylo během prvních pěti dní bojů 1329 z celkem 2687 bombardovaných cílů považováno za „mocenské“.
„Chtějí po nás, ať hledáme výškové budovy, kde by se polovina patra dala připsat Hamásu,“ řekl jeden ze zdrojů, který se účastnil předchozích izraelských ofenzív v Gaze, „Někdy je to kancelář tiskového mluvčího, jindy místo, kde se setkávají členové. Pochopil jsem to tak, že jedno patro je záminka, která umožňuje armádě napáchat v Gaze hodně destrukce. Tak nám to řekli.“
„Kdyby přiznali celému světu, že kanceláře [Islámského džihádu] v desátém patře nejsou důležité jako vojenský cíl, ale protože odůvodňují zničení celého věžáku a účelem operace je zatlačit na rodiny civilistů, aby vyvinuly tlak na teroristické organizace, všichni by to považovali za terorismus. Takže to neříkají,“ dodal zdroj.
Několik zdrojů, které sloužily ve zpravodajských jednotkách IDF, vypovědělo, že až do současné války armádní protokoly povolovaly bombardovat mocenské cíle jenom tehdy, pokud se v budovách během útoku nenacházelo obyvatelstvo. Videa a svědectví z Gazy nicméně naznačují, že od 7. října byly některé z těchto cílů zaměřeny bez předchozího varování. Výsledkem bylo usmrcení celých rodin.
Rozsah bombardování rezidenčních budov lze odvodit z oficiálních a veřejně dostupných dat. Podle čísel vládní tiskové kanceláře v Gaze – která poskytuje počty obětí od té doby, co s tím 11. listopadu přestalo ministerstvo zdravotnictví kvůli kolapsu nemocnic v Pásmu – zabil Izrael do začátku dočasného klidu zbraní v Gaze 14 800 palestinských obyvatel, z toho 6 tisíc dětí a 4 tisíce žen. Ty tak tvoří přes 67 procent obětí. Tato čísla, jež poskytují úřady pod záštitou Hamásu, se přitom výrazně neliší od izraelských odhadů.
Gazánské ministerstvo zdravotnictví neupřesňuje, kolik mrtvých patřilo k vojenskému křídlu Hamásu nebo Islámskému džihádu. Izraelská armáda odhaduje, že usmrtila mezi jedním a třemi tisíci palestinských ozbrojenců. Podle izraelských médií zůstali někteří z nich pohřbeni pod sutinami nebo uvnitř podzemních tunelů Hamásu, a tím pádem se ani nezapočítali do oficiálních čísel.
Data OSN pro období do 11. listopadu uvádí, že mezi 11,078 obětmi bylo alespoň 312 rodin, které během izraelských útoků ztratily deset a více členů. Pro srovnání, během operace Ochranné ostří v roce 2014 bylo takových rodin 20. V současné válce pak podle dat OSN 189 rodin přišlo o šest až devět lidí, 549 rodin o dva až pět. Od 11. listopadu nebyl zveřejněn žádný aktualizovaný rozbor obětí.
Masivní útoky na mocenské cíle a soukromé rezidence se odehrávaly i v době, kdy izraelská armáda 13. října vyzývala 1,1 milionu obyvatel severní části Pásma, aby opustily své domovy a vydaly se na jih. Tou dobou přitom už bylo zasaženo rekordní množství mocenských cílů a zabito přes tisíc palestinských obyvatel, včetně stovek dětí.
Podle OSN bylo od 7. října v Gaze vysídleno 1,7 milionu obyvatel, tedy drtivá většina tamní populace. Armáda tvrdí, že požadavek na evakuaci měl ochránit civilní obyvatelstvo. Palestinci ale toto odsunutí považují za součást „nové Nakby“ – pokusu o etnickou čistku na části nebo celém území Gazy.
„Sestřelili věžák jenom tak“
Izraelská armáda podle vlastních slov shodila během prvních pěti dní bojů na Pásmo šest tisíc bomb o celkové váze čtyř tisíc tun. Média přinesla zprávy o vyhlazení celých čtvrtí. Podle gazánského Centra Al Mezan pro lidská práva vedly tyto útoky k „úplnému zničení rezidenčních čtvrtí, zničení infrastruktury a masovým úmrtím obyvatelstva“.
Jak doložil Al Mezan a mnoho fotografií z Gazy, Izrael bombardoval Islámskou univerzitu v Gaze, Palestinskou advokátní komoru, budovu OSN zajišťující vzdělávací programy pro výjimečné studentstvo, budovy Palestinské telekomunikační společnosti, ministerstvo národního hospodářství, ministerstvo kultury a desítky výškových budov a domovů – především v severních částech Gazy.
Cílem bylo sestřelit věžáky, abychom zatlačili na Hamás, ale také aby izraelská veřejnost dostala obraz vítězství
Pátý den bojů rozdal mluvčí IDF novinářům satelitní fotografie, které zachycovaly stav „před a po“ ve čtvrtích Al-Shuja’iya a Al-Furkán na severu Pásma. Ukazovaly desítky zničených domovů a budov. Izraelská armáda prohlásila, že v nich zasáhla 182, respektive 312 mocenských cílů.
Náčelník štábu izraelského letectva Omer Tišler řekl novinářům, že všechny útoky měly legitimní vojenské cíle, ale zasaženy byly také celé čtvrti „ve velkém měřítku, nikoliv chirurgickým způsobem“. Poznamenal také, že v období do 11. října tvořily polovinu ze všech cílů právě ty mocenské.
Napadeny byly „čtvrti, které sloužily jako teroristická hnízda Hamásu“, což způsobilo škody na „operačních velitelstvích a majetcích“ i „prostředcích užívaných teroristickými organizacemi uvnitř rezidenčních budov“. 12. října izraelská armáda oznámila, že zabila tři „vysoce postavené členy Hamásu“ – dva z nich patřili k politickému křídlu.
Navzdory nespoutanému bombardování se zdá, že škody na vojenské infrastruktuře Hamásu byly během prvních dnů války minimální. Naše zdroje ze zpravodajských služeb přitom potvrdily, že v minulosti se během náletů na mocenské cíle jejich vojenská část používala jako zástěrka k ublížení civilnímu obyvatelstvu. „Hamás je v Gaze všude. Neexistuje budova, která by v sobě neměla aspoň něco z Hamásu, takže když chcete z věžáku udělat cíl, můžete,“ řekl bývalý armádní zpravodajec.
„Nikdy se nestane, že bychom sestřelili věžák a uvnitř něj se nenašlo něco, co by šlo označit za vojenský cíl,“ řekl jiný zdroj, který dříve přímo prováděl tyto útoky. „V každém věžáku bude aspoň jedno patro [související s Hamásem]. Ale když se bavíme o většině mocenských cílů, jednoznačně nemají takový vojenský význam, aby šlo ospravedlnit, že se vezme šest letadel a několik tun výbušnin, abychom zbourali prázdnou budovu uprostřed města.“
Podle zdrojů, které se v předchozích válkách přímo podílely na sestavování mocenských cílů, složka s cílem obvykle obsahuje informaci o údajné spojitosti s Hamásem nebo jinou militantními skupinou. Bombardování ale funguje především jako „způsob, jak poškodit občanskou společnost“. Naše zdroje chápaly – některé explicitně, jiné implicitně – že skutečným účelem těchto útoků je ublížit civilnímu obyvatelstvu.
Například v květnu 2021 se na Izrael snesla vlna kritiky za bombardování věže Al-Jalá, v níž sídlila prominentní média jako agentury Al-Džazíra, AP nebo AFP. Armáda tvrdila, že budova byla vojenským cílem Hamásu, podle našich zdrojů šlo ale o mocenský cíl.
„Vnímá se to tak, že když sestřelíme výškovou budovu, tak to Hamás poškodí, protože to vyvolá reakci veřejnosti v Gaze a vyděsí populaci,“ popsal jeden ze zdrojů. „Chtěli v civilistech vzbudit pocit, že Hamás nemá situaci pod kontrolou. Někdy sestřelili běžné domy, jindy poštu nebo vládní budovu.“
Útok izraelské armády na více než tisíc mocenských cílů během pěti dní nemá precedens. Ale myšlenka použít masové ničení civilních oblastí ke strategickým účelům byla formulovaná už během dřívějších operací v Gaze. K dokonalosti ji vybrousila takzvaná Doktrína Dahíja, která začala platit od Druhé libanonské války v roce 2006.
Tu vypracoval bývalý náčelník generálního štábu IDF Gadi Eizenkot, který je dnes poslancem Knesetu a ministrem v současném válečném kabinetu. Podle této doktríny musí Izrael ve válkách proti guerillovým skupinám jako Hamás nebo Hizballáh při útocích na civilní a vládní infrastrukturu použít nepřiměřenou a drtivou sílu. Cílem je zastrašit obyvatelstvo, přimět ho, aby zatlačilo na ozbrojené skupiny, a ty ukončily svoje útoky. Koncept „mocenských cílů“ vychází ze stejné logiky.
Izraelská armáda o mocenských cílech v Gaze poprvé veřejně mluvila na konci operace Ochranné ostří v roce 2014. IDF během posledních čtyř dnů války bombardovala čtyři budovy – tři rezidenční vícepatrové v Gaza City a jednu výškovou v Rafahu. Bezpečnostní establishment tehdy vysvětloval, že útoky měly Palestincům předat zprávu, že „nic už není chráněné“, a zatlačit na Hamás, aby souhlasil s příměřím. „Shromážděné důkazy ukazují, že obrovská destrukce [budov] byla provedena záměrně a bez vojenského ospravedlnění,“ píše se v reportu Amnesty International z konce roku 2014.
Když začala další násilná eskalace v listopadu roku 2018, armáda znovu bombardovala mocenské cíle. Tentokrát Izrael bombardoval věžáky, obchodní centra a budovy televizní stanice Al-Aksá spojené s Hamásem. „Útoky na mocenské cíle způsobují na druhé straně výrazný efekt,“ uvedl tehdy jeden z leteckých důstojníků. „Provedli jsme to, aniž bychom někoho zabili, a ujistili jsem se, že budova a její okolí byly evakuovány.“
Předchozí operace také ukázaly, že bombardování mocenských cílů nemá jenom demoralizovat Palestince, ale také pozvednout morálku uvnitř Izraele. Deník Haaretz odhalil, že během operace Obránce zdí v roce 2021 jednotka mluvčího IDF provedla psychologickou operaci namířenou na izraelské obyvatelstvo s cílem zvýšit povědomí o operacích v Gaze a škodách, které přinesly Palestincům. Vojáci si vytvořili falešné profily na sociálních sítích a nahrávali fotky nebo videa z náletů na Gazu na Twitter, Facebook, Instagram a Tiktok. Účelem bylo izraelské veřejnosti ukázat schopnosti armády .
Během útoku v roce 2021 zasáhl Izrael devět cílů, které byly označeny za silové – u všech se jednalo o výškové budovy. „Cílem bylo nechat zřítit věžáky, abychom zatlačili na Hamás, ale také aby [izraelská] veřejnost dostala obraz vítězství,“ řekl jeden zdroj z bezpečnostních složek.
„Ale nefungovalo to,“ pokračoval. „Jako někdo, kdo sledoval Hamás, jsem sám slyšel, jak málo jim záleží na civilistech a budovách. Armáda pak někdy našla výškovou budovu, která byla spojená s Hamásem, ale cíl šlo přitom zasáhnout také přesnějšími zbraněmi. Pointa je, že zbourali věžák, protože zkrátka chtěli.“
„Všichni v troskách hledali svoje děti“
V současné válce pak pozorujeme nejen bezprecedentní počet mocenských cílů, ale také opuštění dřívějších pravidel, která měla chránit civilisty před újmou. Dříve šlo podle oficiálních pravidel bombardovat mocenské cíle až potom, co z nich byli evakuování všichni civilisté. Palestinská svědectví z Gazy ukazují, že od 7. října Izrael útočí na věžáky, v nichž se stále nachází obyvatelé, a nepodniká žádné zásadnější kroky k tomu, aby se mohli evakuovat. To vede k úmrtím mnoha civilistů.
Jak jsme viděli v předchozích ofenzívách, tyto útoky často vyústí v zabití celých rodin. Investigace agentury AP po válce v roce 2014 se zaměřila na oběti bombardování rodinných domů – zhruba 89 procent z nich byli neozbrojení obyvatelé, většina z nich ženy a děti.
Důkazy z Gazy ale nasvědčují tomu, že některé věžáky byly sestřeleny bez varování
Náčelník štábu letectva Tišler sám potvrdil, že došlo ke změně pravidel. Novinářům řekl, že princip „klepání na střechu“ – kdy se na střechu budovy nejprve vypálí malá salva jako varování pro obyvatelstvo – se už nepoužívá, „když tam je nepřítel“. „Je to relevantní termín pro bojové akce, nikoliv pro válku,“ poznamenal Tišler.
Zdroje, které dříve s mocenskými cíli pracovaly, tvrdí, že bezostyšná strategie aplikovaná v současné válce se může ukázat jako nebezpečný vývoj. Bombardování mocenských cílů mělo totiž původně „šokovat“ Gazu, ale ne nutně zabíjet vysoké počty civilistů. „Cíle se určovaly za předpokladu, že věžáky budou evakuovány, takže když jsme vybírali cíle, neřešili jsme, kolik civilistů to zasáhne. Počítalo se s tím, že žádné,“ popsal zdroj podrobně obeznámený s taktikou.
„To znamenalo, že proběhla totální evakuace [bombardované budovy]. Trvala třeba dvě až tři hodiny, během nichž se obyvatelům zavolalo [na mobil, aby se evakuovali], vypálily se varovné rakety a pomocí záběrů z dronů se ověřilo, jestli všichni budovu opravdu opustili,“ dodal zdroj.
Důkazy z Gazy ale nasvědčují tomu, že některé věžáky – o nichž předpokládáme, že byly považovány za mocenské cíle – byly sestřeleny bez varování. V současné válce jsme takové případy lokalizovali přinejmenším tři. Dvakrát šlo o bombardování a následné zhroucení výškové rezidenční budovy jako celku, jednou se na civilisty, kteří byli zrovna uvnitř, zhroutila část budovy.
10. října Izrael bombardoval budovu Babel. Svědectví o tom přinesl Bilal Abu Hatzira, který té noci z ruin zachraňoval těla. Pří útoku zemřelo deset lidí včetně tří novinářů.
25. října byla vybombardována dvanáctipatrová rezidenční budova Al-Taj, což usmrtilo rodiny žijící uvnitř – bez varování. Podle svědectví jejích obyvatel zůstalo pod troskami vlastních bytů pohřbeno okolo 120 lidí. Yousef Amar Sharaf, jeden z obyvatel budovy, napsal na sociální síť X, že během útoku bylo zabito 37 členů jeho rodiny. „Moji drazí rodiče, moje milovaná manželka, mí synové, mí bratři a většina jejich rodin.“ Obyvatelé uvedli, že bomb dopadlo hodně a poškodily či zničily byty rovněž v okolních budovách.
O šest dní později, 31. října, Izrael bez varování bombardoval osmipatrovou budovu Al-Mohandseen. První den bylo z jejích trosek údajně vyproštěno 30 až 45 těl. Mezi nimi i jedno nemluvně, bez rodičů. Novináři odhadli celkový počet obětí na více než 150, poněvadž mnoho lidí zůstalo pohřbeno v sutinách.
Tato budova stála do té doby v uprchlickém táboře Nuseirat, který leží jižně od Wadi Gaza – tedy v údajné „bezpečné zóně“, kam Izrael nasměroval palestinské obyvatelstvo, jež opustilo svoje domovy v severní a střední Gaze. Podle výpovědí tak zničená stavba sloužila jako dočasný přístřešek pro vysídlené.
Podle investigace Amnesty International Izrael 9. října bombardoval přinejmenším tři vícepatrové budovy a bleší trh pod širým nebem v rušných ulicích uprchlického tábora Džabálijá. Během toho usmrtil alespoň 69 lidí. „Těla byla spálená… Nechtěl jsem se dívat, bál jsem se, že uvidím Imadovu tvář,“ řekl otec zabitého dítěte. „Těla byla rozesetá po zemi. Všichni v těch troskách hledali svoje děti. Svého syna jsem poznal podle kalhot. Chtěl jsem ho hned pohřbít, tak jsem ho vynesl ven.“
Podle Amnesty International armáda tvrdila, že útok na tržiště mířil na mešitu, „v níž byli členové Hamásu“. Jenže satelitní snímky žádnou mešitu v blízkosti nezobrazují.
Mluvčí IDF neodpověděl na naše otázky o konkrétních útocích, vyjádřil se pouze obecně: „IDF před útoky varovala různými způsoby, a pokud to okolnosti umožňovaly, varovala také individuálně prostřednictvím telefonních hovorů s lidmi, kteří se nacházeli uvnitř cílů nebo v jejich blízkosti. Během války proběhlo více než 25 tisíc rozhovorů, vedle nich se rozeslaly také miliony hlasových a textových zpráv nebo se ze vzduchu shodily letáky za účelem varovat obyvatelstvo. Obecně se IDF v rámci útoků snaží co nejvíce omezit škody na civilním obyvatelstvu, a to navzdory náročnosti boje proti teroristické organizaci, která využívá občany Gazy jako lidské štíty.“
Druhou část přeloženého textu zveřejníme na Voxpotu zítra – 15. prosince. V ní se popisuje, k čemu přesně IDF využívá umělou inteligenci, jak se z civilistů stávají „vedlejší škody“, ale také míra brutality v historickém kontextu izraelských operací.
Z anglického originálu «‘A mass assassination factory’: Inside Israel’s calculated bombing of Gaza» publikovaného 30. listopadu 2023 na webu magazínu +972 přeložil David Scharf.
:
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!