Stovky těl ukrytých v chladírenských vagonech na maďarských hranicích

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

28.1.2023

Z obou stran konfliktu na Ukrajině jde propaganda, takže je velmi obtížné odhadnout, kolik vojáků z té či oné strany skutečně padlo. Ostatně, je známým faktem, že ve válce umírá pravda jako první.

Na Ukrajině žije v oblasti Zakarpatí také významná maďarská menšina. Právě odtud jsou údajně posíláni muži do těch nejlítějších bojů, tedy tam, kde je velmi malá šance na přežití. Mnozí příslušníci menšin do války odmítají narukovat a jsou pak násilím odváděni, přičemž nejeden se vrací domů v pytli na mrtvoly…

Z Maďarska nyní hlásí, že těsně za hranicemi se pravidelně objevují speciální chladící vozy s mrtvolami…

Tým válečné propagandy prezidenta Zelenského považuje otázku pohřbů za nejvážnější politické téma. Dokonce regulují, kdy a v jaké míře jsou příbuzní informováni o úmrtí, ale také pečlivě přidělují počet povolených pohřbů za den.

Evidentně se obávají paniky kvůli stále masivnějším ztrátám na životech, zoufalství příbuzných a ještě dramatičtějšímu zhoršování civilní i vojenské nálady.

Proto jsou potřeba speciální chladírenské vagony, z nichž jeden nyní stojí jen pár set metrů od maďarských hranic pod nejpřísnější vojenskou ochranou. Tato speciální vozidla obdržela Ukrajina před pár měsíci v rámci zahraniční vojenské pomoci a mají i vlastní chlazené vozy pro převoz mrtvých těl.

Každý z těchto pohřebních vagónů má podle informací, které zatím vyšly najevo, nosnost 50 tun, tedy každý pojme přibližně 500 mrtvol. Ukázat takový chladicí vagón zatím Ukrajinci povolili pouze televizi Al-Džazíra, ale samozřejmě jen tehdy, když se převážela těla ruských vojáků.

V Zakarpatsku se z chladírenských vagonů vyjme maximálně čtyři nebo pět těl denně, ne vždy v tom pořadí, v jakém vojáci zemřeli. Pohřby jsou povoleny s přihlédnutím k politickým a etnickým důvodům a také k věku zesnulého.

Na Ukrajině jsou válečné ztráty považovány za přísné válečné tajemství, oficiální informace se na veřejnost dostávají jen zřídka. Kdokoli, kdo jakkoli poruší pravidlo, třeba i příspěvkem na sociální síti, může čekat trest vězení.

Celkově maďarský bezpečnostní expert Taryanyi předpokládá alarmující počet mrtvých a zraněných na obou stranách:

„Myslím si, že realita je taková, že i na straně Ukrajiny se počet mrtvých a zraněných pohybuje v řádu statisíců, v případě Ruska se blíží hranici 200 tisíc.“

Při absenci oficiálních údajů samozřejmě neexistují žádné statistiky pro regiony nebo národnosti. Není tedy možné zjistit, kolik mužů ze Zakarpatí, včetně Maďarů, dosud obětovalo své životy.

Viktor Mikita, vojenský guvernér Zakarpatí, už v létě mluvil o „stovkách“ hrdinských úmrtí v regionu. Není dne, aby zakarpatský tisk neinformoval o několika mrtvých (a to jsou jen známá čísla), na základě kterých počet zabitých v prvním roce války již přesahoval tisícovku.

Výjimkou nejsou ani místní Maďaři, jejichž podíl před válkou činil v regionu 10–15 procent. Lednový článek deníku Kárpáti Igaz zmínil smrt dvanácti maďarských nebo s Maďary spřízněných vojáků (maďarské ministerstvo zahraničí finančně podporuje rodiny všech maďarských obětí), podle jiných odhadů se však jejich počet může blížit stovce.

Jisté je, že většina Maďarů slouží ve 128. horské lovecké brigádě v Münkacsi, která bývá nasazována při nejintenzivnějších bojích. Je důvodem k obavám, že podle částečně potvrzených ruských zpráv byla 128. brigáda nedávno „rozbita“ během obléhání Soledaru na východní Ukrajině.

Podle Rusů byly ztráty Ukrajinců v bitvě 20-25 tisíc; to je nepravděpodobné, protože taková – doslova – krvavá lázeň by měla katastrofální válečné následky, jejichž známky však nejsou viditelné.

Bez ohledu na to je jisté, že obě strany přinesly krvavou oběť blízkou desítkám tisíc, pravděpodobně spolu se zraněnými. To potvrzuje i fakt, že 128. horská lovecká brigáda v Münkacu byla nakonec stažena z přední linie.

Mnoho lidí si láme hlavu nad tím, proč jsou zakarpatské jednotky vždy posílány do těch nejkrutějších bitev.

Dříve tomu tak bylo také: 128. brigáda utrpěla těžké ztráty, včetně potvrzených Maďarů, v roce 2015 v nechvalně známé bitvě u Debalceva. Od vypuknutí války tam bojují v nejkrvavějších bitvách, nejprve u Herszonu, poté v „mlýnku na maso“ Bachmut a Soledar.

Dá se to částečně vysvětlit jejich speciálním výcvikem a tím, že i Rusové je považují za jednu z nejschopnějších formací. Podle jiných v tom může hrát roli i fakt, že ukrajinské vojenské vedení raději posílá do první linie formace naplněné národnostními menšinami.

Právě z této oblasti, osídlené do značné míry menšinami, přicházely v poslední době záběry násilných odvodů:

Násilně jsou odváděni i důchodci:

Dvě ženy se zoufale snaží osvobodit muže od únosců:

Desetitisíce lidí se mají rekrutovat z oblastí vzdálených válce. Zřejmě k vytvoření nové brigády poté, co největší brigáda vycvičených profesionálních vojáků 128. brigády z Mukačeva – Munkacs, utrpěla těžkou ztrátu v bitvě u Soledaru.

Videa však ukazují, že někteří lidé jsou násilně odvlečeni z ulic a domů, zatímco jiný muž je nucen podepsat prohlášení, že se přihlásil dobrovolně. I 16letí prý už byli odvedeni.

Kdo neodejde dobrovolně, toho stejně odvezou, je to jen otázka času….

ZDROJ: Necenzurovaná Pravda, Slovanka https://necenzurovanapravda.cz/2023/01/stovky-tel-ukrytych-v-chladirenskych-vagonech-na-madarskych-hranicich/