Michail Timofejevič Kalašnikov

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

Dne 10.11.2024 si připomínáme nedožité 105 narozeniny Michaila Timofejeviče Kalašnikova

Narodil se 10. listopadu 1919 ve vesnici Kurja v Altajské oblasti. Byl sedmnáctým dítětem Timofěje Alexandroviče Kalašnikova a Alexandry Frolovny Kalašnikovové. Po ukončení základní školy se vyučil zámečníkem u Sibiřsko-turkestánské dráhy ve stanici Mataj. Po vyučení zde nastoupil jako mechanik. Na podzim roku 1938 nastoupil základní vojenskou službu. Již zde se projevil jeho technický talent tím, že vyrobil počitadlo výstřelů k tankovému kanónu a přizpůsobil pistoli Tokarev TT 30/33 ke střelbě zevnitř tanku. Jelikož začala druhá světová válka, neměl již šanci zavést tyto novinky do praxe.

Michail jako tankista během 2. světové války

Jako tankista bojoval v 1. tankové armádě maršála Katukova, v říjnu 1941 se zúčastnil bitvy o Brjansk, kde utrpěl vážné zranění ramena po zásahu svého tanku BT-7. Byl převezen do nemocnice ve městě Jelec, kde z nemocniční knihovny získal první poznatky o konstrukci zbraní. Byl hospitalizován až do roku 1942 a během svého pobytu v nemocnici si všiml stížností vojáků na dosavadní samopaly rudé armády. Kalašnikov vzal v potaz nedostatky u samopalů v rudé armádě v podobě zasekávání a nespolehlivosti a začal s návrhem svého vlastního prvního samopalu. Ačkoliv jeho návrh nebyl nikdy přijat do armády, upozornil na svůj talent coby zbraňového konstruktéra. Po přezkoumání vylepšeného modelu A. A. Blagonravem, byl na jeho doporučení Kalašnikov převelen do GAU (Glavnovo artilerijskovo upravlenija) – Hlavní dělostřelecký úřad.

Ke konci Velké vlastenecké války, v roce 1944, začal Kalašnikov konstruovat automatickou pušku pro nový náboj 7,62×39 mm vzor 43, inspirovanou americkou puškou M1 Garand, avšak přednost nakonec dostala Simonova puška SKS. Po válce SSSR hledal efektivnější pušky a Kalašnikov se znovu vrátil do hry.

Poválečné působení a nápad, který ho zapsal do dějin

Od roku 1945 Kalašnikov vyvinul mnoho prototypů z nichž se v roce 1947 ukázal být nejlepším AK-47. Za nejlepší ho prohlásili i největší Kalašnikovovi konkurenti a konstruktéři zbraní Vasilij Děkťarjev a Georgij Špagin. Po splnění všech podmínek byla zbraň v roce 1949 zavedena do výzbroje jako AK-47 a stala se nejznámější konstrukcí Michajla Timofejeviče Kalašnikova. Na konstrukci se vedle něho podíleli dva jeho kolegové, Alexandr Zajcev a Vladimir Dějkin. V roce 1959 vyvinul hmotnostně lehčí a ekonomicky úspornější verzi AKM s lisovaným ocelovým přijímačem (zatímco původní AK-47 měl frézovaný ocelový přijímač) a dalšími úpravami jako kompenzátor zdvihu. Následně Kalašnikov vyvinul kulomety RPK a PK pro Mosinovu ráži 7,62x54mmR.

Foto: Michail Kalašnikov v Kremlu, prosinec 2009 | Wikimedia Commons

V roce 1971 získal titul doktor technických věd a několik období byl poslancem Nejvyššího sovětu SSSR. Ke stáru byl na penzi v Iževsku, kde mu bylo uděleno čestné občanství. Nadále aktivně spolupracoval s Iževskou zbrojovkou, kde pracuje také jeho syn Viktor. Kalašnikov také působil jako konzultant firem Rosvooruženije a Rosobornexport.

Dne 17. listopadu 2013 byl hospitalizován na jednotce intenzivní péče v Iževsku, kde o měsíc později zemřel.

Legenda Avtomat Kalašnikova obrazca 47

Avtomat Kalašnikova obrazca 47, známý pod zkratkou AK-47 nebo zjednodušeně jako kalašnikov nebo kalach, je nejpoužívanější a jedna z nejznámějších útočných pušek světa. Sestrojena byla v SSSR mladým sovětským konstruktérem Michailem Timofejevičem Kalašnikovem. Ten při návrhu zbraně přebíral prvky z celé řady starších i novějších automatických a útočných pušek, zejména konkurenčního návrhu konstruktéra Bulkina TKB-415, dále automatických pušek SKS a SVT, německé útočné pušky StG 44, ale i české pušky ZH-29, americké Remington Model 8, sovětské AS-44. Jeho konstrukce je však původní a v mnohém je překonává.

Foto: Životopisný film vznikl ke 100. výročí narození Michaila Timofejeviče Kalašnikova / Wikimedia Commons

Projektové práce na AK-47 začaly v posledním roce druhé světové války (1945). V roce 1946 byl AK-47 podroben oficiálním vojenským zkouškám a v roce 1948 byla verze s pevnou pažbou uvedena do aktivní služby ve vybraných jednotkách Sovětské armády. Jeden z prvních návrhů konstrukce byl AKS (S-Skladnoj nebo „skládací“) vybavený sklopnou kovovou ramenní opěrkou. V roce 1949 byl AK-47 oficiálně přijat sovětskými ozbrojenými silami a využívala ho i většina členských zemí Varšavské smlouvy.

I dnes, po desítkách let, je kalašnikov a jeho varianty stále široce používanými a nejpopulárnějšími útočnými puškami na světě. Zbraň si drží spolehlivost za náročných podmínek, má nízké výrobní náklady, je dostupná prakticky v každé geografické oblasti a její obsluha je snadná. AK-47 byl vyráběn v mnoha zemích, dočkal se služby v ozbrojených složkách, stejně jako nepravidelných silách po celém světě a byl základem pro vývoj mnoha dalších typů.

Legendární Kalašnikov se pokusí dobýt také stříbrné plátno

28. 02. 2020

Tuhle zbraň zná snad každý, kdo se byť jen okrajově zajímá o zbraně. Legendární Kalašnikov resp. AK-47 je tu již více než 70 let. Zbraň, která se účastnila mnoha bojů po celém světě, stala se symbolem terorismu a dostala se i jako symbol na státní vlajky některých států, bude nyní svádět další bitvu. Tou bude bitva na stříbrných plátnech světových kin.

Foto: AK-47 z roku 1955 | CC BY-SA 3.0

Životopisný film „Kalašnikov“ vznikl ke 100. výročí narození Michaila Timofejeviče Kalašnikova a premiéra se konala v Rusku 20. února 2020. Scénář byl napsán na základě vzpomínek, dokumentů a pamětí lidí, kteří ho znali, avšak žánr celovečerního filmu samozřejmě vyžaduje i trochu prostoru pro fantazii režie. Filmová produkce byla navíc obzvláště laskavá k zachování procesu konstrukce a vývoje zbraní, proto můžeme ve filmu vidět práci puškařů i s historickými výkresy. Hlavní herec Yuri Borisov zdůrazňuje, že aktivně studoval životní dráhu své postavy, zabýval se hledáním a sbírkou alternativních zdrojů a to za jediným účelem. Chtěl pochopit složitost charakteru Michaila Kalašnikova.

Foto: Původní AK-47 s frézovaným ocelovým přijímačem (dole), nahoře s lisovaným ocelovým přijímačem | Wikimedia Commons