Německo přestává přijímat migranty z Itálie

15.9.2023

Úředníci ministerstva vnitra údajně jako důvod pro tento krok uvedli odmítnutí Říma řídit se dublinským nařízením

Německo „ až do odvolání “ pozastavilo praxi přijímání migrantů přicházejících přes Itálii, uvedl Die Welt. Noviny s odvoláním na zástupce ministerstva vnitra uvedly, že rozhodnutí bylo učiněno kvůli „ vysokému tlaku migrantů “ a vstoupilo v platnost koncem srpna.

Ve své středeční zprávě Die Welt citoval úředníky, kteří uvedli, že „ mechanismus dobrovolné solidarity “ byl pozastaven, protože Itálie soustavně odmítá dodržovat dublinské nařízení. Pravidlo stanoví, že žádost žadatele o azyl by měla zpracovat první zúčastněná země, do které žadatel o azyl dorazí. Pokud osoba požádá o „ ochranu v jiné zemi Dublinu, bude poslána zpět “ do země vstupu.

Podle Die Welt v prosinci loňského roku Řím oznámil ostatním členským zemím EU, že ruší „ na omezenou dobu “ přesuny migrantů zpět do Itálie kvůli „ náhlým technickým “ problémům souvisejícím s příjmovou kapacitou země. Navzdory znění od té doby toto pozastavení platí, upozornilo médium.

Článek vysvětluje, že „ mechanismus dobrovolné solidarity “ vytvořily Německo a Francie loni v červnu s cílem dočasně přerozdělit mezi členské státy EU 10 000 žadatelů o azyl, kteří přijeli do Itálie a dalších zemí EU. Záměrem bylo odstranit část tlaku na tyto národy.

Německá vláda se již nějakou dobu snaží ukončit praxi migrantů přecházejících na její území z jiných bezpečných zemí, vysvětluje článek.

V současné době za žadatele o azyl, kteří již byli zaregistrováni v jiné zemi, ale poté se přestěhovali do Německa, přebírá odpovědnost Berlín, pokud země vstupu nesouhlasí s přijetím osoby zpět podle dublinského nařízení do šesti měsíců.

Italské ministerstvo vnitra mezitím minulý měsíc oznámilo, že od začátku roku dorazilo přes Středozemní moře na malých člunech asi 89 158 nelegálních migrantů – což je nárůst o 115 % ve srovnání se stejným obdobím roku 2022.

Řím vyhlásil v dubnu výjimečný stav kvůli nárůstu počtu nově příchozích, kvůli kterému je hlavní italské středisko pro zpracování migrantů na ostrově Lampedusa zahlceno.

Pravicová vláda premiéra Giorgia Meloniho sice přijala řadu opatření zaměřených na omezení nelegální migrace, ale zatím se jí z velké části nepodařilo příliv zastavit.

ZDROJ:http://www.infokuryr.cz/n/2023/09/15/nemecko-prestava-prijimat-migranty-z-italie/

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

 

Moderní lékař:Rozhovor o astmatu

MUDr. Zornitza Petrova Markantová

odpovídá na otázky ohledně astmatu a využití molekulárního vodíku v medicíně v rámci konzervativní léčby této civilizační nemoci. Astma bronchiale, proto také bronchitida, je chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest. Hlavními buňkami, které tento zánět způsobují, jsou Th2 lymfocyty, eozinofilní granulocyty a žírné buňky (heparinocyty), méně se uplatňují neutrofilní a bazofilní granulocyty. Zánět zvyšuje hyperreaktivitu průdušek, jejímž výsledkem jsou projevy bronchiální obstrukce, reverzibilní ať spontánně nebo vlivem léčby. Proč se astma zařazuje mezi civilizační choroby? Jaký má životní styl dopad na výskyt tohoto onemocnění? Čemu předcházet a jak se chovat v rámci prevence? Jaký životní styl by si měl zvolit již astmatem nemocný pacient, aby měl obtíže minimální? Je astma léčitelné, či dokonce vyléčitelné? Jakou roli při léčbě hraje molekulární vodík? Jak se bránit v rámci chronického onemocnění recidivě? Jak dlouho trvá léčba astmatu s pomocí molekulárního vodíku? Jednou stranou mince je určitě léčba imunitního systému, aby se ten mohl projevům astmatu bránit. Ovšem pomůže léčba molekulárním vodíkem i pokročilých plastických změn horních cest dýchacích? Poruchy imunitního systému jsou nedílnou součásti dnešní společnosti, ale jsou to opravdu poruchy? Nebo jen evoluční vývoj pod tlakem prostředí? Jak se přizpůsobíme, nebo podlehneme?

 

 

ZDROJ:https://www.youtube.com/watch?v=JRSx2pqQH04

 

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

 

Nizozemsko je „první zemí“, kde vlastnictví auta mizí: „Nebudeš vlastnit nic a budeš šťastný!“

14.9.2023

Nizozemsko bude jednou z prvních zemí na světě, kde vlastnictví aut zmizí, předpovídá Siemens.

Siemens je jedním z globálních průkopníků v oblasti mobility jako služby. Nizozemsko bylo první zemí, kde byla tato platforma zavedena celostátně jménem NS a městských dopravních společností HTM a RET.

Olivier Gueydan, šéf nizozemské pobočky Siemens Mobility, řekl AD , že auto „postupně zmizí“ jako prostředek osobní dopravy. „Budoucnost spočívá v cestování z místa na místo, aniž byste museli vlastnit auto. “Vidíte, že mnoho mladých lidí nemá zájem vlastnit auto.”

Siemens také předpověděl, že samořiditelná auta a dodávky pomohou snížit vlastnictví vozů. “Přijde to a dřív, než si myslíš.” Kdo by si před 15 lety pomyslel, že mnohá auta umí zaparkovat sama, a to nejen luxusní modely? říká Gueydan.

Vzkaz je jasný: Nebudeš nic vlastnit a budeš s tím spokojený, říká web Autobahn .

„Nizozemsko je první zemí, která se zřekla vlastnictví auta. Vyšší spotřební daně, méně parkovacích míst a vyšší daně z vozidel by ho měly učinit (finančně) neatraktivním,“ odpovídá Jeffrey Zanoni, příznivec FVD party v Zoetermeer.

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com
Zoja Anatoljevna Kosmoděmjanská 

(rusky Зоя Анато́льевна Космодемья́нская13. září 1923Osikový HájTambovská oblast – 29. listopadu 1941PetriščevoMoskevská oblast) byla sovětská partyzánka za druhé světové války. Byla zajata nacisty a popravena v obci Petriščevo. Její příběh měl velký ohlas v ruském veřejném mínění za války a stal se předmětem masivní propagandyHrdinka Sovětského svazu[1] in memoriam, první ženská nositelka tohoto titulu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli sovětská propaganda po Zojině smrti hovořila o jejím rolnickém původu, její matka Ljubov Kosmoděmjanská byla učitelka,[2] otec Anatolij Petrovič Kosmoděmjanský knihovník. Roku 1930 se rodina přestěhovala do Moskvy.[3]

Od mládí byla zřejmě přesvědčenou komunistkou, v roce 1938 vstoupila do Komsomolu.[4] Po přepadení Sovětského svazu německými vojsky se jako dobrovolnice přihlásila do rozvědky. V říjnu 1941 vstoupila do diverzního oddílu při štábu Západního frontu, který se připravoval na vysazení na nepřátelském území a následný partyzánský způsob boje. Mezi partyzány vystupovala pod přezdívkou Táňa.[2] V listopadu byla její skupina vysazena v nepřátelském týlu.[4]

4. listopadu 1941, několik týdnů po svých osmnáctých narozeninách, vyrazila Zoja spolu s dvěma spolubojovnicemi na svou první bojovou misi. Především pokládaly na silnice hřebíky. Při diverzních akcích se všechny tři dostaly i do křížové palby, ale přežily.[2] Přesto měla její skupina obrovské ztráty, před její poslední akcí zbyli už pouze tři – Zoja, Boris Krajinov a Vasilij Kljubkov.[4]

Někdy v druhé polovině listopadu se Zoja vydala na samostatnou misi do obce Petriščevo, která se jí stala osudnou. V Petriščevu bylo ubytováno několik desítek německých vojáků. Při prvním nočním průniku do Petriščeva se jí podařilo přeřezat telefonní dráty. Další noci chtěla Zoja podpálit stáje, avšak akcí s dráty noc předtím na sebe upozornila a němečtí vojáci byli v pohotovosti.[2] Zoja byla zajata, a to pravděpodobně bez jediného výstřelu. Při střetu s hlídkou si zřejmě neuvědomila, že již nemá automatickou pistoli TT, ale revolver, který krátce před tím směnila s jinou členkou partyzánské skupiny, a proto nestihla vystřelit.[4]

Po zajetí byla vysvlečena do spodního prádla a odvlečena na velitelství. Tam pak byla brutálně mučena: vojáci ji bili pěstmi a bičovali opasky, pálili zápalkami, tloukli do páteře, nechali ji chodit bosou po sněhu až do vysílení. Přesto u výslechu nepromluvila. Druhý den nechali vojáci před velitelstvím postavit šibenici a Zoju zde 29. listopadu 1941 oběsili. Její poslední slova měla být: „Je nás dvě stě miliónů. Všechny nás nepověsíte. Ať žije soudruh Stalin!“ Němci zohavovali její mrtvé visící tělo a fotografovali se s ním (tyto fotografie i fotografie z mučení byly objeveny v říjnu 1943 u vojáků zajaté 197. divize wehrmachtu). Viselo před velitelstvím více než měsíc, kde ho objevily sovětské jednotky, jež mezitím přešly do protiofenzívy.[2]

Propaganda[editovat | editovat zdroj]

Sovětská propaganda vycítila, že v příběhu Zoji se skýtá obrovský potenciál – pro její mládí, krásu, odvahu i osud, jenž prozrazoval bezmeznou krutost germánských (německých) okupantů.

Kampaň zahájil 27. ledna 1942 článek Pjotra Lidova v deníku Pravda, který příběh Zoji sestavil z vyprávění vesničanů z Petriščeva. Pojednával ještě o bezejmenné umučené mladé dívce. Článek si přečetl i sovětský vůdce Josif Stalin, kterého nadchnul a rozhodl, že dívka musí být identifikována, aby jí mohl udělit, jako první ženě v historii, titul Hrdina Sovětského svazu. 13. února 1942 mrtvou partyzánku identifikovala Zojina matka a vzápětí o mučení své dcery promluvila v rozhlase, což mělo mimořádný účinek na veřejné mínění v Sovětském svazu.

Po Zoje byla záhy pojmenována řada ulic, kolchozů a pionýrských skupin, byla po ní pojmenována též hora v pohoří Zailijský Alatau v Kazachstánu.

Ještě za války byl natočen film Zoja (Зоя) v režii Lva Arnštama a se sugestivní hudbou Dmitrije Šostakoviče,[5] který navštívilo do konce války 20 milionů diváků.[6]

V Petriščevu bylo zřízeno Muzeum Zoji Kosmoděmjanské, které v dobách Sovětského svazu ročně navštěvovalo 180 000 návštěvníků.[6]

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Sergej Nikolajevič Strunnikov, fotografie Zoji Kosmoděmjanské, leden 1942
Esej Tanja, noviny Pravda, 27. ledna 1942

Fotografie těla popravené partizánky Zoji Kosmoděmjanské se stal nejznámějším snímkem sovětského fotografa Sergeje Nikolajeviče Strunnikova. Poté, co se stal „klasickým vojenským fotografickým příběhem“[7] snímek poprvé zveřejněn v deníku Pravda 27. ledna 1942 jako ilustrace k eseji Petra Lidova „Tanja“[9][11] a následně byl několikrát dotisknut, získal význam symbolu ovlivňujícího pozdější umělecká díla různých žánrů věnovaných obrazu zavražděné dívky, včetně plakátu Victora Denise „Zabij fašistického fanatika!“ (1942), malby Kukryniksyho (2. vydání, 1942), náhrobního kamene sochaře Oleg Komov u hrobu Kosmodemyanskaya na hřbitově Novodevičí (1986)[12][13]. Poetický popis Strunnikovovy fotografie doplňuje třetí kapitolu básně Margaret Aliger Zoja (1942)[12].

Zoju fotografoval Strunnikov v detailu, ležela ve sněhu se skloněnou hlavou, kolem krku měla kousek provazu a holou hruď. Odborníci berou na vědomí vysoké umělecké přednosti Strunnikovovy práce a zvažují obraz v kontextu překonávání tabu a poukazují na ambivalenci obrazu vytvořeného fotografem.[8][12]

Filmový kritik Henri Vartanov, který nazval fotografii „bombou, která vyhodila do vzduchu všechna tabu v jednom pádu“, zdůrazňuje, že „vzhled této fotografie na stránkách ústředního stranického orgánu výrazně rozšířil hranice toho, co bylo povoleno“.[8]

Pochybnosti[editovat | editovat zdroj]

Po rozpadu SSSR se objevily pochybnosti o její identitě, psychickém zdraví či smyslu jejích žhářských útoků.[6]

Otazníky kolem skutečné identity popravené partyzánky vyplývají z toho, že 12. ledna 1942 přijela do Petriščeva komise, která měla identifikovat umučenou dívku. Komise s sebou vezla matky, které pohřešovaly dcery v Zojině věku, ale žádná z matek v dívce svou dceru nepoznala. Druhá komise s matkami přijela 13. února 1942, již po rozjetí propagandistické mašinérie, která ze Zoji udělala dokonalou hrdinku. Tehdy komise narazila na opačný problém – všechny matky tvrdily, že v popravené poznaly svou dceru. Komise pak za matku určila matku Zoji, neboť prý vystupovala nejpřesvědčivěji. Jediná Jelena Senjavská z Institutu ruských dějin ale tvrdí, že hrdinnou mučednicí byla komsomolka Lydija Azolina.[4]

Roku 1991 vyšel v týdeníku Argumenty i Fakty článek, který tvrdil, že Zoju neumučili němečtí vojáci, ale místní zemědělci, které rozlítilo, že Zoja zapalovala v jejich vsi.[14] Roku 1999 byly v časopise Parlamentskaja Gazeta zveřejněny poznámky Pjotra Lidova, který legendu o Zoje stvořil a o partyzánce shromažďoval fakta celý život. Z nich vyplývalo, že propagandou zatajovanou informací v příběhu o Zoje bylo, že byla zatčena patrně ve spánku, nikoli při bojové akci, a že byla udána skutečně místními obyvateli, kteří byli s diverzními akcemi partyzánů nespokojeni.

Roku 2006 agentura RIA Novosti publikovala novou verzi, na základě nově odtajněných spisů NKVD, která tvrdí, že Zoja byla Němcům udána svým spolubojovníkem Vasilijem Kljubkovem, který byl zajat dříve, než stihl vykonat svůj úkol. Oficiální místa tuto informaci tajila, aby Kljubkovova zrada nevrhla špatné světlo na partyzánské hnutí.[15]

ZDROJ:https://cs.wikipedia.org/wiki/Zoja_Kosmod%C4%9Bmjansk%C3%A1

 

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:

Jane Kaufman: Nebojte se ničeho, tajný spolek globalistů je už zničen!

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

 

13.2.2023

Dr. David Martin nahrál nedávno video, kde diskutoval plán globalistů a vyhlídky na jeho uskutečnění. Jeho závěry, z této diskuze vzniklé, nesvědčí o ničem dobrém pro ty, kteří se nás snaží ze zákulisí ovládat. A naopak nám dávají naději, že jsme přímo před koncem celé současné šaškárny, protože globalistický plán na Nový světový řád byl právě zničen.

Dr. Martin říká, že to celé je velice starý scénář. Už kdysi dávno, potřebovali pokus se syfilidou[i], aby navykli lidstvo na penicilin. Později přišla epidemie HIV, která měla za účel navyknout nemocné na AZT[ii]. S pomocí jedů byly vytvořeny alergie a hyper alergie, jen aby si lidé navykli na efedrin, který později zakázali, nebo epinefrin, který neúměrně zdražili.

Již v r. 1904 přišli Japonci na to, že ‘bacillus thuringiensis‘[iii] je jed pro lidská střeva. A tak byl použit jako hnojivo na pole a tím byly geneticky změněny všechny zemědělsky vyráběné poživatiny. Bavlna, obilí, kukuřice – všecko co dáme do úst je tímto jedem ovlivněno a my ho takto dostáváme do sebe. A když to není ‘bacillus‘, tak je to soja, která obsahuje nejen zeleninovou formu ženského hormonu estrogenu, ale ještě je rakovinotvorná. Není divu, že obezita zachvátila populaci jako lavina a že dnešní chlapci chtějí být děvčata, když jsou doslova přecpáni ženskými hormony.

Stejně tak současná Covidová pandemie, tady nešlo o žádnou pandemii; neexistovalo ani nejmenší zdravotní riziko. To celé byla zkouška změny chování lidské populace. Přitom to celé zároveň podpořilo finanční zájmy boháčů. Nesmíme zapomínat, co napsal Peter Daszak o Covidu Anthony Faucimu: „Hlavní pomoc v tomto směru jsou media a ekonomie bude celý humbuk následovat. Je nutno takový humbuk použít k našemu prospěchu, abychom se dostali tam, kam chceme. Investoři se přidají, když uvidí zisk na konci procesu.“

To samo je přiznání viny a doznání spoluúčasti na terorismu proti lidem. A teď, Biden a spol. zavádí další terorismus. Nikdo by pro něho nevolil a pro demokratickou stranu už vůbec ne a tak chtějí zavést novou vlnu karantén. Bez možnosti vyjít ven ze svého obydlí se pak lidé přilepí na televizní obrazovku, stanou se závislými na mediálních lžích a pak zvolí kohokoliv.

Když se podíváte na smlouvy s dodavateli, které byly vystaveny na dodání zboží na obranu proti pandemii, všecky ty smlouvy jsou v podstatě na předměty a na psychologické pomůcky ke změně chování a k vytvoření davové poslušnosti.

Jenže co docílili je pravý opak. Lidé přestali věřit ‘bílé mafii‘, jak jsou dnes lékaři a zdravotní personál přejmenováni. Mnoho rodičů už nedovolí, aby jejich děti dostaly i ta základní, tak zvaně povinná očkování, která byla dřív považována za bezpečná. Propaganda v tomto směru naprosto selhala.

Když pak všichni postupně zjistili, že ti očkovaní jsou nemocní víc než neočkovaní, že často trpí ‘dlouhým Covidem‘ (tj. trvalé onemocnění) a že některé další odrůdy této nemoci účinkují jen na ně, na ty očkované, tak se očkování stalo po právu nežádoucím.

Jenže demokrati v Americe, aby volby vyhráli, budou určitě trvat na tom, aby lidé chodili opět v rouškách a dodržovali odstup 2 metrů. Ne že by se mohli nakazit, to nepřipadá v úvahu, ale nedej Bože, že by spolu mohli komunikovat. Roušky, odstup, karanténa, to všecko brání vést diskuzi, přijít na své vlastní závěry a podle nich se zachovat.

Ne, nikdo není a nebude nemocný. Lidé sice umírají na těžké nemoci, které dříve neměli, ale ty jsou následek ‘očkování‘ a ne nějaké běžné chřipky, přejmenované na Covid.

Už mají naplánovanou další epidemii, dobře vědí, kde ji spustí, jenže tentokrát v tom bude Amerika sama. Zbytek světa se těžko přidá. Dokonce i WHO přiznalo, že nejde o nouzový stav; jedná se o pouhou další odrůdu již známé infekce.

A pak, z nedostatku informaci, kdy budou jednotlivci od sebe izolováni a závislí pouze na informacích z medií, pak má demokratická strana v Americe naplánováno vyhrát volby. Budou opět umožněny volby poštou, což je ve skutečnosti návod na podvod a to všecko dohromady vyřídí předem každého případného kandidáta.

Složení lidské populace

Nás všecky je možno rozdělit zhruba na třetiny. V té první třetině se nacházejí ti, kteří vezmou každý autokratický příkaz za správný a opodstatněný. Ti budou první ve frontě na očkování a nadšeně si vyhrnou rukávy ještě přede dveřmi. Budou nosit roušky i za jízdy autem, což je velice nebezpečné a způsobilo to obrovské množství nehod. Budou učit studenty na universitách skryti za ochranou z plexiskla a terorizovat ty, kteří se nebudou chtít nechat napíchat jedem současných ‘očkování‘.

Budou souhlasit s každým násilným činem ze strany vlády a moci, budou věřit na ohrožení klimatem, budou věřit v přelidnění planety a toužit po vyhubení aspoň třetiny z nás.

Ta druhá skupina půjde se současným šílenstvím pouze když k tomu bude donucena. Pak přijdou o místo, protože nebudou souhlasit s vakcinací. Nebudou ale ve svých názorech jistí, protože nebudou mít patřičné informace. Proto je nutné jim tyto informace dodat, protože oni to budou, kteří rozhodnou, jestli plán globalistů na naše zničení uspěje, nebo ne.

Ta třetí skupina jsou ti, kteří hned na začátku řeknou: „Běžte s tím vším k čertu, já si nenechám násilím měnit svoji vlastní genetiku.“ Jenže mnoho z těchto lidí rovněž ještě dnes neví, jak moc pravdu mají a proto jsou zviklatelní. Je nutné je informovat, aby věděli přesně proti čemu stojí a mohli se zachovat správně.

Covid skončil, nebo neskončil?

Mnozí z nás si myslí, že Covid už skončil. Ale to není pravda, tato vymyšlená a neskutečná chřipka pokračuje stále dál a bude pokračovat do nekonečna. Zde nejde o nemoc; je to útok na lidskou důstojnost, útok na celou lidskou rasu, je to snaha nás podrobit a zničit.

Na chvíli sice Covidová propaganda přestala a byla krátce nahrazená transgenderovým hnutím. V současné době se ale štafeta vrací zpět ke Covidu. To proto, abychom byli donuceni vzít příšerný nárůst obezity za normální, abychom považovali epidemii chronických nemocí ze běžnou, abychom skutečně viděli v transgenderismu svobodný projev volného člověka.

To celé je snaha dostat se do našich mozků a donutit nás vzít na vědomí, že svět už dávno není to, co byl dříve a nikdy už takový nebude. A že proto potřebujeme násilnickou a diktátorskou vládu, která jako jediná může znovu zavést pořádek. To ale není vůbec pravda.

My, jako jednotlivci, jsme byli vytvořeni k obrazu Božímu. Není s námi vůbec nic v nepořádku. Jsme chránění skvělým imunitním systémem, který pouze brutální zásah zvenčí, v podobě injekce, může narušit. Ne, nejsme rozšiřovatelné nemocí, aniž bychom sami měli jejich příznaky. Jediné co můžeme rozšiřovat mezi druhé je strach!

Současná propaganda a falešné útoky

Je to všecko neuvěřitelné. Ti, kteří organizují teroristickou kampaň proti příliš vysokému obsahu CO2 v atmosféře jsou ti stejní, které můžeme sledovat, jak zapalují lesy. Tím vytvářejí nadbytek CO2 a to většinou přesně tam, kde je to nejméně žádoucí. Doslova přeplňují atmosféru těchto částí světa kysličníkem uhličitým. Pak se můžeme ptát, proč asi něco takového dělají. Odpověď na tuto otázku je zjevná: přerozdělení země.

Jsou lidé, kteří když nemohou vyhrát, tak zmrzačí protivníka, nebo se v převlečení za ženy zúčastní ženských sportů. A jiní, když nemohou vyhrát, tak způsobí požár. Tím zničí staré zřízení a půdu, oproštěnou od staveb a od populace, předají novému majiteli, což bývá většinou stát.

I v Kanadě, kde hoří lesy ve velkém, nebo na Havaji, na ostrově Maui, tam se jedná o neuvěřitelně drzou snahu ukrást tuto zemi jejím původním majitelům. Všechny tyto teroristické akce jsou organizovány za účelem předat celá území pod správu státu.

Můžeme očekávat, že v budoucnu bude těchto falešných útoků stále víc. Přidají se k nim další, již naplánované, jako třeba ohrožení mimozemšťany, kdy něco nepřátelského nás odněkud z neznáma napadne. Přijdou výbuchy na slunci, kterých jsme si nikdy předtím nevšímali a tím pádem na nás neměly žádný vliv. Budeme ohrožováni asteroidy, které se s námi budou chtít za každou cenu srazit, ale nakonec se jim to nikdy nepovede.

Je to snaha o naše naprogramování

To je programování na něco hrozivého, co má přijít. To ‘něco‘ bude samozřejmě jimi, globalisty zorganizovaná záležitost, nějaká akce proti nám. A tak jsme už předem připravováni na to, abychom to, co přijde sváděli na výbuchy na slunci, nebo na mimozemšťany, či na asteroidy, úbytek zemského magnetismu a cokoliv jiného.

Také UFO přijde na řadu. Dnes je přejmenovali, říkají jim UAP (Unindentified aerial phenomena, neboli Neidentifikované vzdušné jevy). Proč je asi přejmenovali? Ten důvod je stejný, proč přejmenovali obyčejnou chřipku na Covid. Je to změna druhu, který je v současné době propagován. Je to stejné, jako když si koupíte jednu věc od jistého výrobce a pak to stejné seženete od jiné firmy. Obsah pak nemusí být úplně stejný.

Na příklad, UAP může představovat neidentifikovanou vzducholoď z Číny, nebo to může být nějaký podivný satelit, či cokoliv jiného. Změna názvu je zaměřena na to, abychom brali jakoukoliv abnormalitu za právě tento neidentifikovaný předmět a nepátrali dále.

Je to také příprava na skutečnou situaci, kdy bude opravdu něco takového jako je UFO, nebo UAP vypuštěno. Je plánováno, že tahle věc, cokoliv to bude, napadne střed některého města. Zároveň budou vypuštěny na město jedovaté látky, což opět podpoří snahu nanutit na nás roušky a přimět nás, abychom seděli zavřeni doma.

Pokus již byl proveden ve městě New York v Americe, letos v létě. Bylo rozšířeno, že požáry kanadských lesů vytvářejí nebezpečné ovzduší a proto mají obyvatelé města nosit roušky. Jenže to neuspělo. Lidé roušky odmítli, zřejmě si dobře pamatovali, jak tyto zamezují volnému dýchání.

Vše je oznámeno předem

Tímto způsobem, pomocí malých a zdánlivě nesouvisejících informací je nám dáváno na vědomí co je naplánováno a co se stane. Když na to zareagujeme odporem, plán je změněn a něco jiného je přichystáno. Takže takový scénář na další katastrofu, vypuštěný mezi lidi je testování trhu, aby mohl být – podle lidských reakcí – vybrán ten nejvhodnější druh útoku a to nejlepší místo k jeho spuštění.

Jenže plán globalistů je mrtev

Když se tolik lidí spolu spiklo proti nám a smluvili se, že je nás mnoho a tak nás chtějí vyhubit, to samotné je zničilo. Tehdy, když se na té genocidě domluvili, tak prakticky zemřeli. Sice se ještě mezi námi pohybují, sice dýchají, mluví, jí a spí, ale ve skutečnosti jsou již mrtví. Příroda nemůže nechat něco takového, protilidského, dále žít. Jsou jako to nebezpečné zvíře, zasažené vzteklinou, které je uvězněno v kleci, odkud nám nemůže ublížit. Sice ještě žije, ale jeho dny jsou sečteny.

Proto nám také už nemohou ublížit. Budou ještě nějaké třenice sem a tam, protože tito lidé budou zkoušet za každou cenu obhájit svůj status, ale v podstatě již nemají moc, neboť pro tento svět zemřeli. Nemají žádnou moc, i když se z posledních sil snaží vypadat jako že právě vítězí.

Obzvláště věřící lidé by si měli tuto skutečnost uvědomit.

Většina se stále ještě bojí umělé inteligence, nebo Nového světového řádu, anebo čehokoliv jiného a ve skutečnosti je to zbytečný strach, protože tito lidé, čímž jsou míněni globalisté, stejně jako ten pes, co ztratil zuby, už nekoušou.

Když nám přikážou karanténu, neposlechněte! Když nám přikážou roušky, nenoste je! Postavte se na odpor za každou cenu a čekejte, až se přímo před vámi, u vašich nohou globalističtí spiklenci zhroutí v posledním, smrtelném zápase a podlehnou mu.

[i] Tak zvaná ‘Tuskegee studie‘ začala v r. 1932, kdy ještě nebyla známa léčba syfilidy. K pokusu bylo vybráno 600 černochů, z nichž 399 mělo syfilidu, asi záměrně způsobenou. Byli sledováni a vývoj neléčené nemoci byl studován. Když později přišel penicilin, tito ho nedostali. Studie skončila v r. 1972 a v té době žilo jen 74 ze všech zúčastněných.

[ii] AZT je lék na HIV a i když to není přiznáváno, tak nemocní umírají na tento lék a ne na HIV.

[iii] Bacillus thuringiensis, neboli Bt je gram pozitivní bakterie, která vytváří výtrusy. Je velice jedovatá. Použitá proti hmyzu v zemědělství, pouhých pár gramů stačí na hektar půdy, oproti 4 kg jiných chemických insekticid.

Jane Kaufman, 12. září 2023

 

ZDROJ:http://www.infokuryr.cz/n/2023/09/13/jane-kaufman-nebojte-se-niceho-tajny-spolek-globalistu-je-uz-znicen/

 

 

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

Ladislav Větvička: Tak mě zakazali. Co je na tym divneho? Tak už to u nas chodi

12.9.2023

Spisovatel, fotograf a cestovatel Ladislav Větvička je znám převážně jako autor populárních blogů na serveru iDNES a úspěšných knih. Ve svém díle využívá ostravského dialektu a slangu a komentuje aktuální dění v České republice i ve světě. Je držitelem devíti zlatých ocenění “Bloger roku”, přesto byl v minulém týdnu jeho blog ze serveru iDNES smazán. O okolnostech této události, která vzbudila na české literární scéně silné emoce, jsme si povídali v našem rozhovoru.

Láďo, minulý týden jsme se dozvěděli, že někdo v pozadí vedení blogu iDNES vystrnadil svého nejúspěšnějšího a nejčtenějšího blogera. Je to tak? No, tak především bych chtěl říci, že se nic zvláštního nestalo. Jak zpívá Ladik Mišík – noviny nevyjdou ve zvláštním vydání, neshoří hvězdy a nevyschnou rybníky, kdopak si všimne, vždyť svět je tak veliký… Prostě jak řikame ve zkratce my synci z Poruby – no a kurva co? Prostě se kdosik rozhodnul, že to už bylo moc. Tak mě zakazali. Co je na tym divneho? Tak už to u nas chodi.

Pokud si správně pamatuji, na iDNES jsi začal blogovat před patnácti lety. Kdy se začala politika serveru měnit, pamatuješ si nějaký konkrétní bod zlomu? Určitě se situace změnila někdy v letech 2016-17, kdy mnoho nejčtenějších blogařů dostalo „padáka“, údajně kvůli porušení tzv. kodexu blogařa. Tehdy došlo k obrovskému propadu čtenosti blogu (soudím ovšem pouze podle mého pozorování). Začali mizet zajímaví autoři a blog se stal nudným. Zatímco předtím jsem něco napsal a konkurence mě za chvíli vytěsnila ze čtených míst, najednou nové blogy visely desítky minut i hodiny na titulní stránce. Zmizeli autoři, zmizeli i čtenáři. Z blogu se stala nuda, z prostoru svobodného vyjadřování se stala mrtvola. Byla to hrozná škoda.

Za oněch patnáct let jsi dle tvrzení administrátorů iDNES porušil kodex blogera celkem devětadvacetkrát. Jak se o takovém porušení autor dozvídá a vždy přesně, čím aktuální kodex porušil? A jaká je šance na úspěšné odvolání? Ne, podle posledního sdělení jsem porušil gumová pravidla blogařa 29x za posledních pět let, nikoli za patnáct let. Není to nádherně absurdní? Dokonce se za to číslo i stydím. Já si myslím, že jsem tzv. kodex blogařa porušoval každym mym blogem. Ten kodex je totiž tak gumovy, že se ho da použit kdykoliv a jakkoliv. Takže mě vlastně uraža, že jsem ho za poslednich pět roku porušil enem 29x. Co se tyka technickych věci, autor se o tom dozvi obvykle vyjadřenim jakesik adminky, kera napiše, že došlo k poruše kodexu. Diskuse možna je, obvykle je ovšem zbytečna. O jaké porušení se jednalo v tvém případě? Osobně jsem zaznamenala jen jeden případ, kdy se iDNES nelíbil Tvůj text před prezidentskými volbami. Ja bych to snad ani nerozvaďal. Ale byly to obvykle srandovní a malicherné věci. Tzv. „kodex blogera“ je totiž tak gumový obušek, že jím možete přetahnut kohokoliv. Přede mnou byly takto vyakčněny desítky výborných blogerů, takže se nic nového nestalo. To je dnes takový trend.

V jednom případě mi třeba vytkli, že nazyvam politiky vládní koalice jako „surikaty“. To vzniklo v okamžiku, kdy v jedné porubské knajpě sused zahlédnul šéfy pětikoalice postávající na jakesik tiskovce a ti mu připomněli tyto fajne opičky. To se podle kodexu nesmí.

Jindy mi vytkli, že jsem citoval svůj deset let starý blog na iDnes, ve kterém jsem předpověděl nevyhnutelnou horkou valku na Ukrajině. Kodex ovšem opakování vlastních textů zakazuje.

Jiné porušení bylo, že jsem uvedl link na fotky z jakési výpravy na Ukrajinu, umístěné na mém osobním blogu www.ladikvetvicka.cz. To kodex tež zakazuje, bo v jine části blogu je prý možno si objednat mé knihy. Paradoxně jsem všechny své knihy mohl propagovat přímo pod moju fotku na blogu iDnes a link na osobní blog tam mohl být též. Navíc skoro všechny moje knižky byly se souhlasem iDnes zdarma publikovány přímo na blogu iDnes, včetně „nejslavnějších“ knih Zrnko písku, Některe baby su všechny stejne a Osudové setkání 1913.

Dalším porušením kodexu třeba bylo, když jsem po teroristických útocích a pokusu o puč v Kazachstánu popsal zážitky mého kolegy z Alma Aty a redakce mi text zrušila kvůli tzv. „závažným“ porušením kodexu, a to „nedoložení zdroje „. Na druhou stranu, když jsem v jiném textu uvedl jako zdroj informace z protiproud.info, napsali mi: „Váš článek jsme byli nuceni stáhnout z hlavní strany Blogu iDNES pouze na Váš soukromý blog; protože jeho součástí je odkaz na web, který byl bezpečnostními složkami vyhodnocen jako nebezpečný a dezinformační.“

V posledním blogu mi vytkli, že: „na titulní straně nemohou být texty obsahující vulgarismy zvláště v titulku a perexu, pokud není vulgarismus ojedinělý a nevyhnutelný pro celistvost textu „. V titulku ani perexu nic závadného nebylo, posuďte sami – titulek: „Nadutci z Prahy chtěju zakazat vjezd do centra. Tak jim to vratime, ni?“ A perex: „Kdysik sem si řikal, že neni možne, aby kdosik překonal hovadiny, kere tehdejša politycka garnytura předvaďa. Dneska si to už nemyslim. Den za dnem zme svědkama zvrhlosti, kere mladi polityci předvaďaju a dalši den se zas jini pokušaju překonat hovadizmus tych včerejšich.“

Pravda, v textu jsem nazval pražské úředníky, kteří chtějí zpoplatnit vjezd do hlavního města, „kokoty a idioty“, což ovšem naprosto dle kodexu považuji za nevyhnutelné pro celistvost textu, jelikož v souvislosti s jejich posledními kroky nezbývá než konstatovat, než že to su kokoti a idioti.

Další závažné porušení bylo, že jsem použil fotografii, která nebyla moje (ale byla se souhlasem autora) v případě fotografa Borise Rennera a jeho kalendáře na téma písniček Jarka Nohavici, nebo když jsem při recenzi knihy Alexandra Tomského o Chestertonovi použil citáty tohoto více než 80 let mrtvého autora.

A tak bysme mohli pokračovat dal a dal…

Kde mohou v budoucnu čtenáři najít všechny tvé texty z původního profilu na iDNES, který bude ještě tento týden smazán? No, tak já zatím doufám, že nenavistna multikulturni sebranka nebude tak blba, aby resetovala patnact roku mych textu pro iDnes a vše vymazala. Přirovnali by se tím totiž ke svým národně – socialistickým předchůdcům, kteří nejdříve likvidovali a palili knihy a zanedlouho poté i jejich autory. Ale vyloučit to nemohu. Nenavist multikulturně-socialistických sil je ovšem nekonečná a mohou dosáhnout likvidace mých textů za posledních 15 let. Nevadí. Aspoň si čtenáři uvědomí, jak je důležité mít knihy ve vytištěné podobě. Protože vše elektronické… i data… i peníze, mohou být jedním kliknutím cenzora zlikvidovány.

(Pozn: K dni 7. 9. bylo vymazáno všech 1300 blogů, napsaných Ladislavem Větvičkou pro iDnes za posledních 15 let, včetně unikátních fotografií, cestopisů a dobových politických postřehů)

Dostal jsi v reakci na počínání iDNES nabídky spolupráce z jiných serverů? Dostal jsem jich mnoho. A k tomu desítky a stovky zpráv, ve kterých mě mí čtenáři podporují, stačí se podívat pod poslední blog, (než bude vaporizovany).

Dostal jsem i nemálo nabídek na spolupráci od osob a institucí, kerych si važim a kere mě udržují v pocitu, že není vše ztraceno a že mlčici většina se ještě dostane ke slovu.

Děkuji za rozovor

CECÍLIE JÍLKOVÁ

Originální umístění rozhovoru najdete na Reportéři on line

Pokud je vám blízké vnímání světa, prezentované ve výše uvedeném textu, podpořte nás. Bo kdo jiný, než vy? A kdy jindy, než fčil? Dnešní režim to za vás rozhodně neudělá.

Dar Literarnimu & cestovatelskemu klubu Ladislava Větvičky možete poslat na učet 1030513055/5500 z ciziny pak na IBAN: CZ2355000000001030513055. SWIFT: RZBCCZPP

ZDROJ:https://www.ladikvetvicka.cz/single-post/ladislav-v%C4%9Btvi%C4%8Dka-tak-m%C4%9B-zakazali-co-je-na-tym-divneho-tak-u%C5%BE-to-u-nas-chodi?fbclid=IwAR1ReYuQuGsQQWareHnmQO7jzfzcBR0WUmxZ9EQGhiMW3t2z2V99g1fcncY

 

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com