Doktor Čížek o selhání vědy i politiky za covidu: Největší obětí jsou děti, nemohly se bránit

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

21.5.2023, Marek Stoniš

MUDr. Vladimír Čížek (59) je cévní lékař, specialista na lékařskou etiku, který se v posledních letech intenzivně věnuje covidu a případným negativním dopadům očkování proti němu. „Daty o podezřeních na nežádoucí účinky vakcín bych vám byl schopen zaplnit celé číslo vašeho časopisu,“ říká v rozhovoru pro Reflex.

Dá se dnes, s odstupem tří let, říci, jaký vliv na šíření nebo nešíření covidu měly lockdowny, tedy zavřené obchody, restaurace, úřady, částečně i firmy?

Lockdowny ve svém důsledku nadělaly více škody než užitku. Kdo sledoval od začátku vědecká data, k lockdownům se neuchýlil – tím myslím konkrétně švédského hlavního epidemiologa Anderse Tegnella. Ano, samozřejmě: totální uzavření společnosti mohlo zamezit šíření viru (jako tomu bylo v Číně nebo v Austrálii), ale po uvolnění byla lavina šíření mnohem silnější. Politici se budou zřejmě vymlouvat, že neměli dostatek informací, a že vše dělali v dobré víře. A že vyjádření odpůrců přísných restrikcí jsou typu „po bitvě je každý generálem“. Nikoli. Politici měli informace.

Můžete toto své tvrzení o škodlivosti lockdownů doložit?

Důkazy proti lockdownům jsem například i já osobně prezentoval petičnímu výboru parlamentu v rámci petice Otevřený dopis lékařů 30. března 2021. V renomovaném časopise British Medical Journal vyšla už v listopadu 2020 analýza s názvem „Škody způsobené intervencemi proti Covidu-19 nesmí být ignorovány“. Podle autora šlo o politická rozhodnutí, která nebrala v úvahu negativní dopady. Četné výzkumy již v roce 2021 prokázaly, že drakonické restrikce nemají žádné výhody proti mírným restrikcím. Podrobná analýza tvrdí, že lockdowny mohou být pro veřejné zdraví pěti až desetinásobně horší, než samotný ćovid-19. Jedna z prací to říká zcela na rovinu: „Uzavírky ve většině západních zemí uvrhly svět do nejtěžší recese od druhé světové války a do nejrychleji se rozvíjející recese, jaká kdy byla ve vyspělých tržních ekonomikách zaznamenána. Způsobily také erozi základních práv ve velké části světa, protože jak demokratické, tak autokratické režimy zneužily svých mimořádných pravomocí a ignorovaly ústavní limity.“


Studie respirátorů N95 podkopává tvrzení federálů o účincích proti COVID

 

Někdejší premiér Andrej Babiš, který řídil pandemická opatření, loni přiznal, že zavření škol byla chyba. Jak velká podle vás?

Dlouhodobé uzavření škol je samostatnou zvláštní kapitolou. Šlo podle mého názoru o naprosté selhání vědy a logického myšlení. Stačilo sledovat data zdravým selským rozumem: děti byly covidem ohroženy minimálně. To se vědělo poměrně brzy. Zdá se, že nejlépe reagovala švédská ministryně školství a její experti. Čeští „experti“ reagovali velmi špatně. Proč tomu tak bylo – to by se mělo vyšetřit, protože jinak nám hrozí opakování stejných chyb při následující epidemii. Kompletní následky zavření škol na duševním i tělesném zdraví se ukážou v budoucnu, ale už nyní se zdá, že budou mnohem horší, než si vůbec dokážeme představit.

 

První fázi lockdownů následně vystřídala víra, že covid vymýtí očkování. Dodnes se ovšem diskutuje o tom, zda měly vakcíny účinek, který stát původně sliboval, a očkováním podmiňoval dokonce naplňování části občanských svobod, například cestování, návštěvy kulturních akcí, restaurací, práce atd. Víme to?

Víme poměrně jistě od začátku, že vakcíny nechránily proti nákaze. I já jsem okamžitě reagoval hned v den, kdy ministr Blatný v televizi vyslovil památnou větu: „Když jste naočkovaní, nedostanete chorobu, a tudíž nemůžete nakazit nikoho jiného.“ Psal jsem vládě, poslancům, redaktorům, vše marně. Slova pana ministra byla sice korigována, ale rozjela se kampaň za očkování, rozjel se psychický nátlak a byl podán návrh na povinné očkování některých skupin obyvatel. Byly zavedeny kovidpasy, do té doby označované za výplod dezinformátorů. Když si uvědomíme, že očkování nechrání proti přenosu infekce, jsou veškeré takové pasy naprosto nesmyslné. Tato celosvětová pitomost (nebo záměr?) byla umocněna ještě tím, že očkovaní se v řadě zemí po jistou dobu nemuseli testovat, a tím více mohli virus šířit. Tohle politici věděli! A kdo nevěděl, mohl si to zjistit. V článku Dvojnásobná epidemie jsem o tom již na přelomu let 2020/21 napsal: „Pokud si to srovnáte v hlavě, nevyhnutelně dojdete k absurdnímu závěru: Majitel očkovacího pasu bude mít vstup volný kamkoli, a přitom může být infekční. Neočkovaný po prodělaném Covidu nemusí mít volný vstup nikam, i když nikoho nenakazí. To jsou paradoxy!“ V současné době pořád ještě existují země, které vyžadují pro vstup očkování. Existuje jedna indicie, z níž se dá usoudit, že od začátku nešlo o neznalost, ale o záměr. Indonéský ministr na summitu G20 na Bali prohlásil: „Pokud jste byli řádně očkováni nebo testováni, můžete se pohybovat“. Řekl to v listopadu 2022 – tedy v době, kdy i zástupci firmy Pfizer přiznali, že vakcína nebyla nikdy proti přenosu infekce ani testována.

 

Existují věrohodné studie o negativních vedlejších účincích vakcín? Souvisí s očkováním například zvýšený počet kardiovaskulárních chorob u mladých lidí?

První otázku bych ještě rozdělil na dvě: potvrzené nežádoucí účinky anebo pouhá podezření na ně. Existuje spousta kasuistik, tedy jednotlivých potvrzených případů či malých skupin případů. Takových vědeckých prací je více než tisíc. Ale pak existují statisíce podezření a nevysvětlitelné výchylky ve statistikách. Alarmující je například nárůst úmrtí u sportovců, což jsou mladí zdraví lidé. V letech 1996-2004 zemřelo náhlou smrtí 1101 sportovců, tedy kolem 29 za rok. A od února 2021 do listopadu 2022 jich bylo 1598. Za rok a půl je to více, než předtím za devět let! Musíme se ptát a pátrat, proč k tomu došlo. V dubnu vyšla metaanalýza, zahrnující několik světových databází pro hlášení možných nežádoucích účinků. Závěr autorů je: statisticky významný vyšší počet hospitalizací, nárůst výskytu tromboembolických stavů, menstruačních abnormalit, myokarditid a mozkových příhod po zavedení vakcín proti covid-19 ve srovnání s předchozími pěti lety.

Je možné, aby o nežádoucích účincích očkování nevěděly farmaceutické firmy, které vyvinuly očkovací látku proti covidu?

Firmy Pfizer a Moderna o nežádoucích účincích vakcín dobře věděly už na základě svých registračních studií. Tato fakta postupně vycházejí najevo, i když firmy se jejich zveřejňování brání zuby nehty. Jak píší jiní autoři, sponzoři studií bagatelizovali či záměrně vynechávali data o závažných poškozeních vakcínami proti covidu v lékařských časopisech. Já bych zmínil jako příklad myokarditidy u mladých mužů. Na nich lze ukázat absurditu nátlaku na plošné očkování u vysokoškolských studentů. V časopise pro lékařskou etiku vyšla práce, podle níž k zabránění jedné hospitalizace je třeba naočkovat 31 000 až 42 000 lidí ve věku 18-29 let, ale kromě ušetření jediné hospitalizace dojde zároveň k 18,5 závažným nežádoucím příhodám, včetně 1,5-4,6 případům myokarditidy. Čili škody mnohonásobně převažují nad přínosy. Daty o podezřeních na nežádoucí účinky vakcín bych vám byl schopen zaplnit celé číslo vašeho časopisu. Koneckonců, i německý ministr zdravotnictví Lauterbach přiznal, že se dříve mýlil, a uvedl, že vakcíny mohou způsobit vážné poškození u jedné z deseti tisíc dávek. Doslova řekl: „To, co se těmto lidem stalo, je naprosto děsivé a jednotlivých případů je příliš mnoho. Je mi těch lidí upřímně velmi líto. Jsou to těžká postižení a některá z nich budou trvalá.“


„Největší zločin proti lidskosti“ v historii: 11 odhalení Naomi Wolfové z dokumentů vakcíny Pfizer

https://volnyblog.news/nejvetsi-zlocin-proti-lidskosti-v-historii-11-odhaleni-naomi-wolfove-z-dokumentu-vakciny-pfizer/


V nedávném rozhovoru pro Radio Universum jste uvedl, že co se týče prošetřování chyb z covidové éry, je Česká republika ve fázi mlčení. Proč se stát, respektive odpovědné státní instituce typu ÚZIS nebo ministerstva zdravotnictví, tak brání zveřejňování dat a jejich interpretace?

To je spíš otázka na úředníky odpovědných institucí. Skupina imunologů, matematiků a lékařů opakovaně žádala o takzvaná anonymizovaná řádková data. Žádali jsme Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, žádali jsme ÚZIS. Marně. Přitom by naši matematici vlastně udělali práci za ně, a zdarma. My nevíme, co by z dat vyplynulo – možná by se ukázalo, že vakcíny jsou naprosto bezpečné. Možná, že ne. V každém případě by kdokoli mohl naše závěry přezkoumat a podrobit kritice. Ale VZP i ÚZIS se vydání dat brání. I přesto, že Úřad na ochranu osobních údajů opakovaně řekl, že nám má VZP data vydat, nevydala je. Nyní svitla určitá naděje, když Ústavní soud prohlásil, že ÚZIS má data žadatelům vydávat. Soud použil dokonce argumentaci, že jednání úřadů hraničí se šikanózním přístupem, a že míra formalismu ze strany ÚZIS dosahuje „kafkovsky absurdní úrovně“. Nám by hodně pomohlo, kdyby novináři bombardovali ÚZIS dotazy, proč se tak zatvrzele brání? Ví snad něco, co by veřejnost neměla vědět?

Kdo je vlastně největší obětí covidových opatření státu? Děti, senioři, chronicky nemocní lidé, kterým byl zkomplikován přístup k lékařské péči?

Jednoznačně děti. Každý dospělý se mohl do jisté míry bránit. Leckdy za cenu dehonestace své osoby, rizika ztráty zaměstnání, ale každý měl možnost si nastavit svou hranici, přes kterou už nepůjde. Děti se bránit nemohly. Ty, které projevily svobodnou vůli, to měly asi ještě složitější než dospělí. O nesmyslném zavírání škol jsem již mluvil. Ale restriktivní způsob myšlení se na dětech vyřádil i dalšími způsoby. Vzpomeňme na opakovaná plošná testování, která neměla žádný přínos, a podle mého názoru byla jedním velkým tunelem na peníze. Vzpomeňme na plošně nařízené roušky, které byly v určitém období povinné i venku, dokonce při sportování. A opět: o nefunkčnosti roušek a jejich možných škodlivých následcích jsme měli informace už v roce 2021. Stále mám před očima titulek z médií Nonstop roušky a dvakrát víc testů i pro očkované na školách, žádá MeSES. To bylo podle mě skutečné týrání dětí. Již zmíněný ministr Lauterbach, známý zastánce restrikcí, uznal, že některá opatření byla doslova idiotská, a jako příklad uvedl dlouhá zavření škol a roušky venku. Vzpomínám na jeden odstrašující případ z Rakouska, kdy učitelka neuznala devítiletému žákovi lékařskou výjimku z nošení roušky, a vystrčila ho pod okno, ven na mráz. To je zrůdnost a zároveň memento, čeho jsou lidé schopni v rámci historicky známé výmluvy „já jsem jen plnil příkazy“. Celý soubor všech absurdních opatření vůči dětem si už teď vybírá svou daň: děti jsou více závislé na digitálních technologiích, trpí depresemi, sebepoškozováním, jsou více obézní, zvýšil se počet poruch chování, oslabila se jim imunita, jsou nemocnější. Úplný rozsah škod se projeví až za několik let. Dětští psychologové vám potvrdí, že u některých dětí může tato státní šikana zanechat trvalé následky.

Kromě zdravotních následků, pociťujete také rodinné, odborné nebo politické rozdělení společnosti, které způsobil covid? V roce 2020 se moci chopila koalice vědců, politiků, aktivistů a médií, kteří strašili veřejnost a jakýkoliv oponentní názor nebo stanovisko označovali a nálepkovali jako životu nebezpečné, případně dokonce řízené nepřátelskými mocnostmi.

„Jak chutná moc?“ zeptal bych se názvem známé knihy Ladislava Mňačka. Koalici, o níž se zmiňujete, chutnala opravdu hodně, a snažili se jí nabažit plnými doušky. Z jejich strany dodnes zaznívají výpady proti lidem, kteří stáli v opozici. Jestli jednou v budoucnu dojde na účtování, vsadím se, že odpovědní politici budou říkat „my jsme se řídili názorem odborníků“. A tito odborníci budou říkat „my nic, my jsme to jen doporučovali“. Ale celkově bych řekl, že lidé už nechtějí covid řešit, mají teď jiné problémy. Myslím, že by se měla provést jakási inventura – vědecká, etická i právní. Pojmenovat chyby. Pojmenovat nezákonnosti a tam, kde byl porušen zákon, jednat v souladu s právem. Pojmenovat neetické jednání. Vzpomínám, jak jeden lékař a poslanec prohlásil, že bude nezbytné z části lidí udělat občany druhé kategorie. V době, kdy se vědělo, že vakcína proti přenosu nechrání. Vzpomínám, jak jeden novinář napsal, že neočkovaní lidé neumírají dost rychle. Podobných příkladů by se našlo habaděj. Je třeba dát satisfakci těm, kteří byli označováni za dezinformátory, a přitom měli v řadě věcí celou dobu pravdu. Jinak je riziko, že se celá šaráda bude opakovat. Jen s jiným názvem – místo boje proti covidu přijde boj proti spalovacím motorům, boj proti masu, boj proti uhlíkové stopě každého jedince, boj proti hotovosti. Jako jeden z urgentních problémů vidím hlasování o nové pandemické smlouvě WHO, která dává této nikým nevolené organizaci nadvládu nad našimi životy i zdravím a nad zákony jednotlivých zemí. Je třeba bedlivě sledovat, jak o ní budou hlasovat zástupci jednotlivých členských zemí WHO, a v budoucnu zřejmě i v Evropské radě či europarlamentu. Pokud by smlouva prošla, pak pevně doufám, že se najdou čeští poslanci či senátoři, kteří nedopustí její ratifikaci.

Zanechal covid negativní dopad na důvěru veřejnosti v poznatky vědy? Že to, co se někdy zdálo být divokou konspirační teorií, je dnes přijímanou vědeckou pravdou, a naopak.

Věda utrpěla ohromné škody. V životě jsem neviděl tolik špatných vědeckých článků, tolik zfušovaných či zfalšovaných studií. Brutální psychologickou manipulaci. A neuvěřitelně masivní cenzuru opačných názorů, která byla, jak víme například z aféry Twitter files, řízena z nejvyšších míst. Mluvím opět i z vlastní zkušenosti. V roce 2021 jsem poprvé vystoupil ve videích, a hned první dvě byla zcenzurována a smazána. Přitom šlo o záznam petice pro parlament, a rozhovor o lékařské etice. Prý kvůli dezinformacím. Nikdo mi ovšem nikdy nevysvětlil, o jaké dezinformace se mělo jednat. Později jsme si spolu s kolegou vzali na paškál stránku ministerstva zdravotnictví o dezinformacích, a dokázali jsme, že většina takzvaných dezinformací se ukázala být pravdou, a že naopak největším dezinformátorem bylo samo ministerstvo, respektive externí firma, která pro ně tuto stránku vyrobila. To je jedna dalších z věcí, tak typických pro dnešní dobu. Premiér prohlásí, že lidé mají právo na korigované informace. Politici nám tvrdí do očí, že stát nikoho necenzuruje. A mají pravdu. Státní cenzura opravdu neexistuje, protože stát ji chytře deleguje na soukromé organizace, na obskurní neziskovky, na podivné existence a polovzdělané manipulátory, které štědře dotuje z našich daní pod záminkou „boje proti dezinformacím“. I George Orwell by se možná divil. Celá realita posledních tří let mi připadá jako obskurní sen. Jen má malou chybičku. Nějak se mi nedaří z něj probudit.

 

ZDROJ:https://www.reflex.cz/clanek/rozhovory/118966/doktor-cizek-o-selhani-vedy-i-politiky-za-covidu-nejvetsi-obeti-jsou-deti-nemohly-se-branit.html

Děkujeme za Vaší podporu, moc si vážíme Vaší přízně. Dar bude použit na provoz a rozvoj našich nezávislých informačních platforem.
Jsme nezávislé médium bez reklam, bez cenzury, bez propagandy, bez mainstreamu.
Přispějte na tvorbu a překlad videí i zpráv ze světa, z domova.
Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
https://volnyblog.news/

Profesor Smil rozbíjí český sen: „Žádná jaderná energie tu nebude.“

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

21.5.2023

Evropa nedosáhne uhlíkové neutrality v roce 2050, jak si předsevzala. Ale i kdyby se jí to povedlo, klimatické změně nezabrání, vysvětluje v rozhovoru vědec a spisovatel Václav Smil.

Článek

Emeritní profesor University of Manitoba Václav Smil, jehož knihy doporučuje zakladatel Microsoftu Bill Gates i majitel Seznamu Ivo Lukačovič, bourá v rozhovoru pro SZ Byznys iluze o evropském Green Dealu.

„Všechno, co Evropa pro rychlou dekarbonizaci zatím udělala, nemá žádnou cenu, co se týče klimatu,“ říká.

Klimatickou změnu neodvrátíme, pokud nezačne oxidu uhličitého v atmosféře každoročně ubývat. Globální emise však místo toho stoupají s tím, jak se rozvojové země snaží dotáhnout na úroveň Číny, Evropy a USA. Ekonomický růst je spjat s fosilními palivy.

Nabízíme první část rozhovoru s profesorem Smilem, pokračování zveřejníme v příštích dnech.

Ve své poslední česky vydané knížce Jak svět skutečně funguje se zabýváte vnímáním rizika. Jak vysoké je pro nás riziko plynoucí z klimatické změny? Má „klimatický žal“ mladé generace racionální důvod?

Lidi neumí mnoho věcí a ze všeho nejméně vyhodnocovat riziko. Zeptejte se jich, jaké je riziko, že během příštích 20 let mladý člověk umře na klimatickou změnu, a jaké je riziko, že umře na drogy? V Americe dnes nejvíc mladých lidí zemře na předávkování fentanylem. Donedávna byly v USA nejčastější příčinou úmrtí mladých autonehody, dnes je pro ně celosvětově hlavním nebezpečím fentanyl. Přitom z Číny a Mexika do světa proudí tuny fentanylu a společnost to moc nevzrušuje. Zato se bojí, že když do roku 2040 stoupne globální teplota, každý umře.

Jenomže klimatická změna je přece také reálné riziko, ne?

Samozřejmě, o tom není pochyb. Projeví se za několik desítek let. Náš problém je, že nevíme dost, abychom mohli udělat tu správnou akci, která tomu zabrání. A pak je tu problém, že mluvíme o globální průměrné teplotě. Ale to je nesmysl. Průměr má smysl v biologii: víme, že průměrná výška mladých Čechů je vyšší než mladých lidí v Kambodži. To je regulérní údaj. Co řekne informace o průměrném výdělku na ostrově, kde žije tisíc lidí s příjmem 20 tisíc a jeden člověk, který má příjem miliardu? Průměrný nesmysl.

A co znamená růst globální teploty o 1,5 stupně Celsia? Že někde bude tepleji o sedm stupňů a někde nebude žádná změna. Arktida se už oteplila o čtyři stupně, ale v té části Kanady, kde já žiju, se neoteplilo ani o tři čtvrtě stupně. Planeta je veliká, všechno je na ní nerovnoměrně rozmístěno.

Klimatická hysterie?

Napsal jste, že zpravodajství o klimatické krizi je od počátku „plné špatně komunikovaných faktů, pochybných interpretací a hrozivých predikcí“, že má hysterický až apokalyptický ráz. Chcete říct, že tolik klimatologů, dalších vědců a politiků straší nereálnou chimérou?

Když řekne generální tajemník OSN, že svět skončí, pokud do roku 2030 nesnížíme emise a neudržíme oteplování pod hranicí 1,5 stupně, co si o tom myslet? (António Guterres loni komentoval Šestou hodnotící zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu IPCC slovy: „Lidstvo se pohybuje na velmi tenkém ledě a ten rychle taje. Naše planeta se blíží klimatickým milníkům, které způsobí nezvratný klimatický chaos. Jsme na cestě do klimatického pekla.“ Ke „zneškodnění klimatické bomby“ má podle něj pomoci společný postup států, přičemž země OECD mají ukončit spalování uhlí do roku 2030. – pozn. red.)

Samozřejmě, že svět neskončí kvůli klimatické změně. Může skončit kvůli Rusku, Číně nebo Americe. Klimatická změna nepostupuje tak, aby se tu za pár let všechno zhroutilo. Když někdo tvrdí, že svět kvůli oteplování skončí kolem roku 2030, jak to nazvat jinak než hysterií?

Politici i klimatičtí aktivisté se odvolávají na vědu. Chcete říct, že věda při zkoumání klimatické krize selhává?

Jsem z toho už unavený. Sleduju tuto problematiku skoro 50 let, psal jsem o klimatických změnách už v 70. letech, to nás bylo asi tak 10, kdo o tom psali. Klimatická změna není nic nového, víme o ní od 60. let 19. století. Švédský chemik Svante Arrhenius (1859–1927, pozn. red.), jeden z prvních nositelů Nobelovy ceny (v roce 1903), udělal první přibližný výpočet oteplování zemského povrchu. Už tehdy řekl, že když zdvojnásobíme množství CO2 v atmosféře proti předindustriální době, naroste teplota zhruba o 4 °C, což potvrzují i moderní počítače.

Z vědeckého hlediska dávno víme, že když budeme mít více CO2 v atmosféře, bude vyšší teplota. Jenomže my nevíme přesně, o kolik, kde a jaký to bude mít dopad. Oteplení o 1,5 stupně v Arktidě není jako 1,5 stupně v tropickém pásmu. Je to navíc spojené s vodním cyklem, s cyklem dusíku atd.

Je snadné říct, že dojde ke zvýšení teploty. Ale nevíme, co bude za 60 let, jak bude svět vypadat. Svět je komplexní systém a v komplexním systému nikdy nemůžete spolehlivě říct, co udělá za 50 nebo 60 let. Víme jen, že teplota stoupne. Nevíme, jaké to bude mít následky, a nevíme, co lidi udělají.

Není správné snažit se oteplení zabránit?

Bohaté země mohou něco udělat. Chudé už méně. Každá bohatá země může slevit ze své spotřeby energie. Kdybychom konzumovali i o 30 nebo 40 procent méně energie než dnes, vlastně by se nic nestalo. Loni se Evropa bála, že bez ruského plynu padne, že Německo padne, že všichni umřou zimou. A co se stalo? Spotřebovalo se o nějakých 30 procent plynu méně, Evropa to zvládla a letos zase poletí spousta Čechů na dovolenou do Thajska.

Základní nedorozumění

Evropská unie kvůli riziku klimatické změny tlačí za cenu obrovských nákladů na rychlou dekarbonizaci. Snaží se o ni USA, i Čína staví ve velkém zelené elektrárny. Je to správné?

Čína? Čína spaluje, co může! Ale tady je základní nedorozumění. To, že instalujeme velké množství větrných turbín nebo fotovoltaiky, klimatické změně nezabrání. Klimatická změna odpovídá na jedinou věc – úbytek CO2 v atmosféře. Klimatická změna je globální problém, který nevyřešíme lokálně. Celá EU snížila objem emisí relativně i absolutně. Oproti roku 2000 má větší podíl zelených zdrojů a za posledních 20 let snížila emise ze zhruba čtyř miliard tun CO2 na tři miliardy.

Podobně Německo, největší evropská země. Před 20 lety mělo primární energii z 84 procent z fosilních paliv, dneska z nich má 78 nebo 77 procent a snížilo objem emisí i v absolutních číslech. Stejně tak USA.

Nemá to efekt?

Zatímco Evropa nebo USA dekarbonizují jak relativně, tak v absolutních číslech, celý svět dekarbonizuje pouze relativně. Před 20 lety pocházela primární energie ve světě z fosilních paliv z 87 procent, loni z asi 81 procent. Ale zároveň svět spotřebovává asi o 60 procent víc fosilní energie než před těmi 20 lety, protože celková spotřeba stoupá. Takže globálně žádná dekarbonizace neprobíhá. A klimatická změna reaguje jenom na absolutní množství CO2 v atmosféře, tak jak se mění každý den, rok po roce, posledních 250 let.

Evropa sice mluví o rychlé dekarbonizaci, ale všechno, co pro ni zatím udělala, nemá vůbec žádnou cenu, co se týče klimatu. Taky jestli dnes Čína instaluje nejvíc solárních a větrných zdrojů, nemá to žádnou cenu pro klima. Protože na celé zeměkouli se vypouští každý rok víc a víc karbonu, dnes o 60 procent víc než před 20 lety. Celková tonáž karbonu v atmosféře celosvětově stoupá, protože Čína, Indie, Saúdská Arábie, JAR, Brazílie spotřebují o 60 procent víc energie.

Nedá se to zvrátit?

Indie spotřebovává na osobu o čtvrtinu méně energie než Čína. Kdybychom předpokládali, že se Indie dostane jen na polovinu čínské spotřeby, přibude v atmosféře dalších pět miliard tun CO2. Kdybychom řekli, že Brazílie, Indonésie, Pákistán a Bangladéš udělají další polovinu Číny, máme tu dalších 10 miliard tun CO2. A tak dál.

Když chudé země budou chtít ekonomicky jen z poloviny dohonit Čínu, máme před sebou růst CO2 o dalších 20, 30, 40 procent na příštích 20 let. Žádná absolutní dekarbonizace! Množství CO2 v atmosféře bude stoupat rok po roce, pokud nezastavíte rozvoj těchto zemí a nenecháte je v bídě. To chce Evropská unie? Jak chce Evropa přesvědčit lidi v Indii a Brazílii, že jim bude stoupat životní úroveň jen pod větrnými turbínami?

Slyšela jsem teorie, že rozvojové země mohou přeskočit éru spalování uhlí a ropy a přejít rovnou k obnovitelným zdrojům. Tak, jako jsme my v bankovnictví přeskočili používání šeků, které se dlouho používaly v Americe, a přešli jsme rovnou k placení kartami.

To může říct jen někdo absolutně technicky nevzdělaný. Je to nesmysl. Co ty země potřebují? Především jídlo. Jak vyrobím jídlo? Evropa na hektar používá 10krát až 15krát víc hnojiva než Afrika. Hnojiva jsou různá, fosfor, draslík, ale nejdůležitější je dusík. Jak vyrobíme dusíkaté hnojivo? Nejdřív potřebujete amoniak, čpavek. Jak vyrobíme amoniak? Ze zemního plynu. Máme nějaký zelený amoniak? Nemáme.

Jak by Afrika, která potřebuje desetkrát víc hnojiv, mohla vyrábět zelený čpavek, kde by na to brala energii? A k tomu Afrika potřebuje silnice, železnice, vodu, řešit odpad. Na to všechno potřebuje beton, cement, ocel. Jak chcete vyrábět zelený cement a zelenou ocel po milionech tun?

Švédská zelená ocel

Mluví se o tom, že v ocelárnách může nahradit dnes nezbytný koks v budoucnu vodík. Zelený vodík, vyráběný z přebytečné solární nebo větrné elektřiny.

Kdo dneska vyrábí zelený vodík, kdo z něj dělá ocel? Nikdo! Jak by to Afrika mohla najednou dělat a přeskočit fosilní éru, když to neumí ani Německo? Pošlete mi e-mail, až někdo spustí výrobu desítek milionů tun zelené oceli! Švédové tvrdí, že v tom budou první. Že do roku 2030 možná budou vyrábět 30 nebo 40 milionů tun oceli. OK? I kdyby se to povedlo, nic to nezvrátí.

Dnes se třetina oceli na světě vyrobí tavením šrotu v elektrické peci, na to můžeme použít i zelenou elektřinu ze solárů a větrníků. Dvě třetiny se dělají ze surového železa. Této oceli se vyrábí asi 1,2 miliardy tun. Jestli Švédové vyrobí do roku 2030 těch 40 milionů tun, co to v tom globálním množství znamená? Přitom Číňani, největší výrobci oceli na světě, nic takového neplánují. Potřebují víc a víc oceli, rychle a co nejlevněji.

Nebo si vemte elektromobily. Na celém světě jich loni bylo asi 27 milionů. Ale na světě je celkem 1,5 miliardy aut. Od 27 milionů k 1,5 miliardy elektromobilů se nedostaneme do roku 2030, ani 2040, ani 2050.

Státy blázní

Evropská unie rozhodla, že po roce 2035 zakáže prodej aut se spalovacími motory. Taková data určují i některé mimoevropské země. Nemůže to přechod k elektromobilitě urychlit?

Samozřejmě, když stát rozhodne, dají se prosadit ohromné nesmysly. V Rusku za dob SSSR neměli lidi co jíst a měli 6000 raket. Vezměte si Norsko. Ideální země, má 100 procent elektřiny z hydroelektráren. Jsou jen čtyři taková místa na světě: Britská Kolumbie, Quebec, Manitoba a Norsko, tam všechno jede na vodní energii. A stala se zajímavá věc, lidi se rozhodli asi před 30 lety, že vodní energie není zelená. Přesto, že je to dodnes celosvětově největší výroba čisté elektřiny, Norové se rozhodli, že velké vodní elektrárny, velké přehrady, jsou ošklivé a nejsou dost zelené.

Norové jsou bohatí. Vydělali přes bilion dolarů z těžby nafty, z ropy a zemního plynu, to uložili do státního fondu a před dvěma lety řekli, že ten fond nebude vůbec investovat do fosilních paliv. Rozhodli se podporovat zelená auta. Před dvěma lety vyplatili víc na podporu elektromobilů než na podporu žen na mateřských dovolených. Chápete takové priority? Státy blázní.

Evropští politici doufají, že podporou elektromobilů sníží emise z fosilních paliv, což pomůže zlepšit život dětem těch dnešních matek.

Ale i kdyby dnes byla Evropa totálně zelená, neovlivní klimatickou změnu, dokud nebude celosvětové množství CO2 klesat rok po roce. A když se podíváte blíž na další země, je to někdy úplná fraška. Třeba Dánsko.

Proč Dánsko?

Dánsko je zelená země, příklad pro celý svět. V Dánsku je velká společnost Haldor Topsoe, býval to jeden z nejvyšších výrobců čpavku na světě. Jsou tam pořád, teď dělají katalyzátory. Dánsko už nevyrábí ani čpavek, ani ocel, ani žádné jiné kovy. Žádný cement, žádné plasty, nemontují auta. Je pěkné být zelený, když nic nedělám a všechno dovezu z Německa nebo z Číny. Oni jsou tak zelení, že mají 50 procent elektřiny z větru. A kdo je nejvyšším dovozcem elektřiny v celé Evropě?

Dánsko?

Ano, dováží 20 až 25 procent spotřeby. Musí, když vítr nefouká, musí importovat. A kdo má největší cenu elektřiny v celé Evropě? Dánsko. Kdyby Dánsko nemělo Norsko na severu a Německo na jihu, zašlo by na nedostatek elektřiny. Ale všichni nemohou být jako Dánsko, na světě musí být někdo, kdo vyrábí elektřinu, čpavek, ocel a plasty.

Uhlíková neutralita za 40 let

Má smysl dávat politické cíle na dosažení uhlíkové neutrality, k níž se chce Evropa dostat do roku 2050?

No pokud se přidá Indie, Čína, Saúdská Arábie…

Čína chce dosáhnout uhlíkové neutrality roku 2060.

Může říct jakékoliv datum. Do roku 2060 zbývá 40 let. Před 20 lety se Vladimir Putin ptal George Bushe, kdypak mu pošle to pozvání do NATO. A Rusové dovolili, aby Američané přelétávali bývalý SSSR a transportovali zboží do Uzbekistánu a Kyrgyzstánu. Takhle blízko si byly Amerika a Rusko před 20 lety. A kde jsme dneska? Předpověď na 40 let nemá žádnou váhu.

Co předpověď na několik let? Třeba závazek na konec spalování uhlí v západním Německu do roku 2030? Věříte mu?

To může být. Německu stálo už půl bilionu dolarů, aby dosáhli toho, čeho Amerika dosáhla zadarmo. Amerika relativně dekarbonizovala tak, že zavřela staré elektrárny na uhlí a místo toho vyrábí elektřinu plynovými turbínami. Snížila tak produkci CO2 asi o osm procent. Německo taky zhruba o tolik, ale za obrovské peníze, protože všude stavěli větrníky.

Když začala Energiewende, volali mi z New York Times, abych komentoval první největší německou sluneční elektrárnu nedaleko Norimberka. V Německu bývá i v létě zataženo a prší. Když postavíte solární elektrárnu v Arizoně, pracuje 35 procent roku. Na Sicílii 32 procent. Ale v Německu má solární elektrárna průměrný kapacitní faktor 11 procent, plných 89 procent roku nepracuje. To je ten slavný Germany Engineering?

Firma Siemens někdy v roce 2008 publikovala interní zprávu, která se později dostala na veřejnost. Vypočítali v ní, že kdyby se německá solární kapacita postavila v Itálii a propojila vysokonapěťovým vedením s Německem, hodně by se ušetřilo. Amerika staví solární elektrárny v Arizoně, v Kalifornii, v Mexiku. Evropa by je měla stavět v jižním Portugalsku, jižním Španělsku a v jižní Itálii. Ne u Berlína.

Jaderná skepse

Část Evropy včetně Česka chce dekarbonizaci řešit jádrem. Z vašich knih vím, že jste k jádru skeptický. Proč?

Nejsem skeptický, jen popisuju situaci. Jaderná energie je mrtvá a nevidí to jen ten, kdo nechce. Jak může být jaderná energie v Evropské unii k něčemu, když nejmocnější evropský stát je proti ní fanaticky, ideologicky zaměřený? Zkuste stavět reaktory v Itálii. Nebo v Rakousku, to skončíte před soudem.

Ale další velká evropská ekonomika, Francie, s nimi počítá.

Kdy Francie postavila naposledy jadernou elektrárnu? Dokončují nový blok ve Flamanville, ale ten se stavějí už asi 20 let (od roku 2007, pozn. red.). A pořád je nedokončený. Znáte finské Olkiluoto? Dokončili ho letos po 17 letech. Kdopak dnes staví v Evropě nové reakory?

Česko je chce stavět. Polsko, Francie…

Když jsem byl naposled v Čechách před 10 lety, byla tu konference, kde Američani a Rusové nabízeli své reaktory pro Temelín. A já jsem tehdy říkal: „Pánové, to nepostavíte ani vy, ani vy.“ (O rok později ČEZ tendr na dostavbu Temelína zrušil, protože stát se odmítl podílet na financování. – pozn. red.)

Já mívám v těch věcech pravdu, protože vidím jasná čísla. Nemám žádnou ideologii, nejsem nikomu zavázaný. Je snadné vidět svět, když člověk vidí fakta. Většina lidí nechce slyšet fakta. Takže si zapište: Žádná jaderná energie tu nebude.

Václav Smil

  • Emeritní profesor na University of Manitoba, přírodovědec, polyhistor, spisovatel.
  • Narodil se r. 1943 v Plzni, r. 1969 emigroval do USA, později se usadil v Kanadě.
  • Vystudoval přírodní vědy na Univerzitě Karlově a na Pensylvánské státní univerzitě ve Filadelfii.
  • Do roku 2011 přednášel na Fakultě životního prostředí a geografie University of Manitoba ve Winnipegu.
  • Napsal čtyři desítky knih, v nichž se zabývá spotřebou a zdroji energie, podmínkami pro rozvoj civilizací, zlomovými vynálezy a technologiemi či klimatickou změnou. Jeho specialitou je důraz na souvislosti mezi různými jevy a argumentace postavená na číslech.
  • Jeho knihy četli a doporučovali Bill Gates či Mark Zuckerberg. V češtině zatím vyšlo šest jeho děl, poslední Jak svět doopravdy funguje vydala letos na jaře Kniha Zlín.
  • Patří k hlavním hostům letošního Ekonomického fóra (tzv. Český Davos), jež se v květnu koná na zámku Kinských v Kostelci nad Orlicí.

ZDROJ:https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-rozhovory-profesor-smil-rozbiji-cesky-sen-zadna-jaderna-energie-tu-nebude-231268

Děkujeme za Vaší podporu, moc si vážíme Vaší přízně. Dar bude použit na provoz a rozvoj našich nezávislých informačních platforem.
Jsme nezávislé médium bez reklam, bez cenzury, bez propagandy, bez mainstreamu.
Přispějte na tvorbu a překlad videí i zpráv ze světa, z domova.
Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
https://volnyblog.news/

Ukrajinci ztrácejí v Polsku ochranný status.Polsko omezuje podporu a výhody ukrajinským uprchlíkům

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

18.5.2023

Čím dál více Ukrajinců, kteří dorazili do Polska po 24. únoru minulého roku, ztrácí status válečného uprchlíka a s tím spojený ochranný sociální štít. Podle zákona totiž nesmějí opustit polské území na déle než 30 dnů. Ti, kteří tak učinili, jsou po návratu do země považováni za turisty a už nemají právo na bezplatné zdravotnictví, sociální podporu ani přídavky na děti. V případě, že neoprávněně získali finanční podporu, musejí ji vrátit.

V Polsku žijí v současnosti asi tři miliony Ukrajinců. Polovina z nich byla v zemi ještě před válkou, uvádějí odhady statistického úřadu. Podle vyjádření ministryně financí Magdaleny Rzeczkowské v Radiu Zet stát doteď vynaložil na podporu ukrajinských uprchlíků kolem 30 miliard zlotých (156 miliard korun) a už musí „přibrzdit“.

Ukrajinci, kteří tak budou v Polsku zůstávat od 1. května letošního roku déle než 180 dnů, budou muset hradit 75 procent nákladů na ubytování a stravu, což dělá 60 zlotých (310 korun) denně.

„Nechceme nikoho připravit o střechu nad hlavou. Tato opatření mají spíš motivační charakter,“ zdůvodnil jejich přijetí náměstek ministra vnitra Paveł Szefernaker.

Mnoho uprchlíků dostává výzvu k vrácení dávek, které dostávali. Ženy ve skupině vyprávějí, jak se o ztrátě svého postavení dozvěděly až v lednu, ačkoli na Ukrajinu byly v červenci. A bylo jim řečeno, aby dávky vraceli „s úroky“, protože se vybíraly od července.

Proč uprchlíci ztrácejí status UKR? Ombudsman zasahuje

V případu vládní zmocněnec pro válečné uprchlíky – zástupce vedoucího ministerstva vnitra a správy Paweł Szefernaker – ombudsman prof. Marcin Wiącek. V poslední době obdržel spoustu stížností na neočekávané ztráty statusů UKR. A to nejen v případě návratu do Polska před uplynutím 30 dnů, ale ani při opuštění Polska nikdy nedošlo.

Ochránce hovoří o případech, kdy občané Ukrajiny ztrácejí status UKR automaticky ihned po hraniční kontrole při opuštění Polska.

Celníci registrují datum odjezdu, ale ne datum návratu. Pak je pro uprchlíky těžké dokázat, že se mimo Polsko zdrželi méně než 30 dní.

Nikdo od uprchlíků nežádá, aby ukázali elektronický dokument diia.pl, který je chrání před ztrátou statusu. V pasech uprchlíků je pouze jedno razítko – to informující o opuštění Polska.

VIZ TAKÉ: 

Rok wojny w Ukrainie. Czy jesteśmy państwem imigracyjnym? Reportaż wideo (Rok války na Ukrajině. Jsme imigrační stát? Videoreportáž)
Děkujeme za Vaší podporu, moc si vážíme Vaší přízně. Dar bude použit na provoz a rozvoj našich nezávislých informačních platforem.
Jsme nezávislé médium bez reklam, bez cenzury, bez propagandy, bez mainstreamu.
Přispějte na tvorbu a překlad videí i zpráv ze světa, z domova.
Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
https://volnyblog.news/

Vědci z Harvardu byli přistiženi při braní úplatků za zveřejnění falešného výzkumu o příčinách infarktu

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

19.5.2023

Nově zveřejněné dokumenty odhalují, že cukrovarnický průmysl uplácel vysoce postavené a vlivné vědce z Harvardovy univerzity a platil jim za to, aby zveřejňovali falešné zprávy o hlavních příčinách infarktu.

Falešná tvrzení harvardských vědců významně ovlivňovala strategie veřejného zdraví týkající se výživy po celá desetiletí a výsledky se projevují dodnes.

Tato zpráva byla zveřejněna v nedávné zvláštní zprávě v časopise JAMA Internal Medicine a šokovala vědeckou komunitu. Pokud odborníci berou úplatky a lžou o příčinách infarktu, v čem dalším by mohli lhát?

V šedesátých letech minulého století neexistovala povinnost zveřejňovat střet zájmů, což umožňovalo vedoucím pracovníkům cukrovarnického průmyslu rozsáhle spolupracovat s vědci při revizi a zdokonalování jejich práce, dokud nesplňovala jejich požadované standardy, a to vše bez nutnosti přiznat vlastní účast.

„Myslela jsem si, že už jsem viděla všechno, ale tohle mě zarazilo,“ řekla Marion Nestle z Newyorské univerzity, která napsala úvodník k novým zjištěním.

„Bylo to tak do očí bijící. A ten ‚úplatek‘ byl tak velký. Financování výzkumu je etické,“ řekla Nestleová. Podplácení výzkumníků, aby předložili důkazy, které chcete, etické není.

Falešný výzkum byl zveřejněn v přehledu literatury v časopise The New England Journal of Medicine v roce 1967.

Tvrdil, že hlavní faktory stravy, které přispívají ke vzniku srdečních onemocnění, jsou tuk a cholesterol, a přitom ignoroval důkazy z 50. let, které spojovaly se srdečními chorobami také cukr.

Podle nejnovější zprávy byl přehled v NEJM financován Nadací pro výzkum cukru (SRF), která je nyní známá jako Asociace pro cukr.

Účast SRF na studii byla zveřejněna až v roce 1984.

Dr. Mark Hegsted, profesor výživy na Harvardu, byl v letech 1965-1966 spoluředitelem původního výzkumného projektu SRF zaměřeného na srdeční choroby.

Laura A. Schmidtová z Kalifornské univerzity v San Franciscu spolu se svými kolegy objevila korespondenci, která odhalila, jak byl Dr. Hegsted pověřen SRF, aby dospěl k předem stanovenému závěru.

Archivy Illinoiské univerzity a Harvardské lékařské knihovny dokládají, že nadace stanovila cíl pro přehled literatury, poskytla finanční prostředky a přezkoumala návrhy rukopisu.

V roce 1962 zpráva Americké lékařské asociace o výživě naznačovala, že nízkotučná strava s vysokým obsahem cukru může skutečně přispívat ke vzniku cholesterolu.

Podle nové zprávy navrhl o dva roky později John Hickson, viceprezident SRF, rozsáhlý program, který měl čelit negativnímu vnímání cukru.

Epidemiologické zprávy stále častěji naznačovaly, že přesnějším prediktorem aterosklerózy je krevní cukr, nikoliv cholesterol v krvi nebo vysoký krevní tlak.

Dva dny poté, co deník The New York Herald Tribune v červenci 1965 zveřejnil celostránkový článek, který dával cukr do souvislosti s různými zdravotními problémy, schválila SRF „Projekt 226“, přehled literatury o metabolismu cholesterolu, který vedl Hegsted a mimo jiné Fredrick Stare, další harvardský odborník na výživu s finančními vazbami na průmysl.

O devět měsíců později, jak uvádí Schmidtová a její kolegové, Hegsted vysvětlil, že projekt byl odložen kvůli neustálé potřebě psát protiargumenty proti novým důkazům spojujícím cukr se srdečními chorobami, které byly v tomto období publikovány.

V září 1966 si podle zprávy Hickson vyžádal od harvardských vědců další návrhy přehledu literatury, ačkoli neexistuje žádný přímý důkaz o tom, že by nadace návrhy komentovala nebo upravovala.

Do 2. listopadu Hickson schválil poslední návrh jako „přesně to, co jsme měli na mysli“.

Dvoudílná recenze, která dospěla k závěru, že jedinou nutnou změnou k prevenci srdečních onemocnění je snížení příjmu tuků ve stravě, byla publikována v NEJM následujícího roku, aniž by se SRF zmínila o své účasti.

Časopis nevyžadoval zveřejnění střetu zájmů až do roku 1984.

„Cukrovarnická asociace zaplatila vysoce ceněným harvardským vědcům, aby publikovali přehled, který se zaměřoval na nasycené tuky a cholesterol jako hlavní příčiny srdečních onemocnění v době, kdy se začaly hromadit studie naznačující, že cukr je rizikovým faktorem srdečních onemocnění,“ uvedl Schmidt.

„To mělo dopad na celou výzkumnou komunitu a směr, kterým se vydala.“

„V tomto období se například většina sdělení o tom, jak předcházet srdečním onemocněním, točila kolem výběru margarínu místo másla, které má nižší obsah nasycených tuků,“ řekl Schmidt. „Nyní víme, že margarín má vysoký obsah transmastných kyselin, které přispívají ke vzniku srdečních onemocnění a které byly v USA z nabídky potravin většinou vyloučeny.“

„Když výrobci snížili obsah tuku, přidali cukr,“ dodala. „Při hodnocení vlivu cukru na koronární onemocnění srdce jsme ztratili značnou část času.“ Skutečný dopad na veřejné zdraví za posledních pět desetiletí však nelze změřit.

Podle Nestlé je zdraví škodlivé jak velké množství cukru, tak nasycených tuků a jejich účinky je obtížné oddělit. Přesto se zdá být rozumné omezit příjem cukru na přibližně 10 % denních kalorií.

I v současné době je značná část vědeckého výzkumu nadále podporována z prostředků průmyslu, ale časopisy a vědci tyto zdroje financování stále častěji zveřejňují, poznamenal Schmidt.

„Uznáváme, že nadace Sugar Research Foundation by měla být ve všech svých výzkumných aktivitách transparentnější, je však důležité poznamenat, že v době, kdy byly tyto studie zveřejněny, nebyly standardy zveřejňování informací o financování a transparentnosti standardem,“ uvedla cukrovarnická asociace ve své reakci.

„Navíc je pro nás náročné vyjadřovat se k událostem, ke kterým údajně došlo před 60 lety, a k dokumentům, které jsme nikdy neviděli.“

„Cukrovarnické sdružení se vždy snaží hlouběji porozumět roli cukru ve zdraví, ale při podpoře našich tvrzení se spoléháme na kvalitní vědecké poznatky a faktické důkazy,“ uzavřelo prohlášení.

ZDROJ:https://clensor.com/2023/05/19/harvard-scientists-caught-taking-bribes-to-publish-false-research-about-causes-of-heart-attacks/

Děkujeme za Vaší podporu, moc si vážíme Vaší přízně. Dar bude použit na provoz a rozvoj našich nezávislých informačních platforem.
Jsme nezávislé médium bez reklam, bez cenzury, bez propagandy, bez mainstreamu.
Přispějte na tvorbu a překlad videí i zpráv ze světa, z domova.
Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
https://volnyblog.news/