Archív značky pro: Svoboda

 Plán je zavést digitální peněženku s digitálním eurem do roku 2024

. Plán je zavést digitální peněženku s digitálním eurem do roku 2024. Už příští rok bude přijata legislativa, jasné specifikace a standardy. Každá členská země dostane 12 měsíců na jejich zavedení do praxe.

Evropská centrální banka realizuje již druhý rok výzkum jak zavést digitální euro, které bude podobně centralizované jako současné Euro, tedy manipulovatelné těmi, co jsou u „tiskárny“, s nastavitelným záporným úrokem a navíc s možností přímo zdaňovat z bankovního účtu či dohledat všechny platby, resp. je regulovat. Součástí peněženky bude i možnost uschovávat identifikační doklady jako občanský a řidičský průkaz digitálně. Digitální nošení identifikačních dokladů bylo realitou na Ukrajině dokonce ještě krátce před válkou.

Přestože již dříve existovalo tzv. Konsorcium pro digitální peněženku identity v EU, nyní vznikl nový projekt , vedený nordicko-baltickým eID Projektem ( NOBID ), který testuje digitální peněženku ve větším měřítku. Participují na něm Dánsko, Německo, Island, Norsko, Lotyšsko a Itálie – z toho jsou čtyři země členy NOBID. Cílem je zavést přeshraniční platby, které s lehkostí kombinují identitu a platby.

K zapojeným lídrům v bankovnictví a platebním styku patří i německé DSGV a italská Intesa i další zde uvedení technologickí partneři. Společnost iProov je podle jejího šéfa Andrew Bud také v jádru týmu a poskytuje „jednoduché a bezpečné vzdálené připojení a autentifikaci“ využívající biometrická data. Bud doufá, že projekt přispěje k poptávce po EU digitální ID peněžence v Evropě, která má být „biometricky zabezpečenou aplikací.“

Kritici těchto EU snah o zavedení digitální identity již dávno varují před rizikem pro soukromí občanů, kteří na základě svých názorů, vyjádření či politické příslušnosti mohou být vyloučeni z přístupu k finančním a veřejným službám. Příkladem je Dánsko , kde v září letošního roku zavedly nový digitální ID systém (MitID), bez kterého není přístupu k finančním ani vládním službám. Od začátku listopadu, vypršením starého systému, Dánové potřebují nové digitální ID dokonce i pro online nákupy.

Zatímco dánský starý systém měl i offline alternativy, s novým systémem se nyní očekává, že každý Dán má chytrý telefon a je digitálně zdatný. Lze čekat, že takto budou chtít i občany v dalších státech přimět k přijetí digitální identity, která se postupně bude rozšiřovat do všech sfér nejen veřejného, ​​ale i soukromého života. Jednoduše nezůstane jen při digitálním předkládání daňových podání či jiných formulářů pro státní instituce. Tady už je na veřejnosti ustříhnout, kde to přesahuje hranice svobody.

Bohužel se však nelze spoléhat na to, že v Bruselu nám něco vylobují obránci našich „digitálních práv“, když zástupce tzv. britského svazu. deštníkové skupiny Evropská digitální práva (EDRi) řekne pro média , že koncept vybudování ochrany dat v technologických designech byl již úspěšně inkorporován v EU již u Covid-19 certifikátu. Spíše zde jde o lobbisty placené firmami, které prosazují digitální řešení.

Ty už byly snad i překročeny, když jsme postupně akceptovali poskytování biometrických údajů pro identifikační doklady prý pro naši bezpečnost. Otázkou je, co všechno si ještě necháme namluvit, že je pro naši větší bezpečnost a pohodlnost. Pokud to mají být segregační vakcinační zelené EU pasy, kredity uhlíkové stopy či sociální kredity za politickou korektnost na sociálních sítích a v internetovém prostoru, tak jsme jako společnost pojem svobody vyprázdnili a překroutili.

Svoboda není vnucování přesvědčení státem, ale naopak  stát má garantovat základní svobody jednotlivci. Ty základy jsou jasně definovány – svoboda projevu, vyznání a politické příslušnosti, jakož i osobní svoboda rozhodovat se o svém zdraví, soukromí a dětech.

Zdroj:https://www.cbreurope.sk/index.php/EU_uz_testuje_digitalne_ID_v_spolupraci_s_bankami

Dívám se na svět kolem sebe a už nemůžu mlčet

Senátorka Kovářová: „Dívám se na svět kolem sebe a už nemůžu mlčet. Potřebujeme kontrarevoluci normálních lidí „… přednesla prastarý proslov (2014) tehdy ješte duševně zdravého Fialy před lobotomií … a bažina explodovala!

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Donald Trump
Chci svobodu

Chci svobodu. Tu svobodu, po níž se volalo v roce 1989.

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Jan Sedláček 17.11.2022

17. listopad je dnem boje za svobodu. Studenti v roce 1939 i 1989 bojovali za to, abychom tu mohli svobodně dýchat, a v prvním případě za to dokonce položili vlastní život. Přesto jsme se svobody nedočkali.

Když říkám, že chci svobodu, vždy se najde někdo, kdo mi řekne: „Co blážníš, vždyť už svobodu máme! Co ještě chceš?“

Na to je jediná odpověď: Ne, vážení, nemáme tu svobodu. Ačkoliv nás média a politici přesvědčují, že žijeme ve svobodné společnosti, pořád tu v mnoha ohledech žijeme v nesvobodě. Navíc se situace zhoršuje a každým dalším rokem přicházíme o další a další část našich svobod. Pokud se alespoň 90. léta mohla označovat jako trochu svobodnější, dnes to již neplatí.

A co vlastně chci? Co se tu musí stát, aby nastala svoboda? Napíšu to všechno přehledně:

Chci skutečnou svobodu slova. Chci, aby se tu dalo svobodně mluvit nejen o počasí nebo o některých povolených politických tématech, nýbrž o všech tématech včetně těch opozičních. Chci, abych mohl svobodně říci jakýkoliv politický názor a nemohli mě za to zavřít.

Chci tady svobodu podnikání bez státních buzerací. Chci mít možnost si otevřít hospodu a mít tam puštěnou televizi, aniž by šmejdi z OSA ze mě vymáhali výpalné. Chci, aby babky na vesnicích mohly vyrábět marmelády a prodávat je, aniž by po nich šly úřady. Chci, aby šikovní lidé mohli svobodně tvořit a nebyli zahlceni haldami úředních lejster.

Chci si při koupi auta svobodně vybrat, zda to bude klasické auto se spalovacím motorem, nebo elektromobil. Chci, aby se trh s auty řídil přáním zákazníků a nikoliv centrálním plánováním od klimamlasů.

Chci svobodu pohybu bez totalitního šmírování. Chci projet autem z jednoho konce republiky na druhý, aniž by novodobá StB šmírovala mé auto skrz GPS nebo skrz kamery a rozpoznávání SPZ a dělala si na mě složku, kde jsem všude byl. Chci volně procházet městem, aniž by Velký bratr neustále sledoval, kde jsem a co dělám.

Chci svobodně žít a nakládat se svými věcmi, pokud tím neobtěžuju druhé. Chci mít možnost si na svém dvorku chovat slepice, aniž bych to musel kamsi nahlašovat. Chci si na zahradě postavit kůlnu a podél zahrady plot bez běhání po úřadech. Chci, aby se bytová družstva mohla soustředit na důležité věci a nemusela řešit všemožné zbytečné úřední výkazy.

Chci si svobodně zvolit ty, kdo budou tvořit naše zákony. Chci, aby všechny zákony a pravidla, které zde platí, vytvářeli pouze lidé, jejichž složení mohu ovlivnit ve volbách, a nikoliv kdosi ze zahraničí, jehož volební lístek jsem nikdy nedostal do schránky.

Chci si ve volbách svobodně vybrat, komu hodím svůj hlas. Chci, aby vnitráci a veřejnoprávní média přestali manipulovat s lidmi tím, že dávají stranám nálepky „populismu“ či „extremismu“. Chci, aby ČT dávala všem kandidujícím stranám stejný prostor, abychom si z nich mohli vybrat svobodně a bez podsouvání, kdo je volitelný a kdo ne.

Až se dočkám tohoto všeho, tak budu moci říct, že žijeme ve svobodném státě. Tehdy možná dokonce splním přání některých svých oponentů a částečně se stáhnu z veřejného prostoru, protože už tu nebude ten hlavní nešvar, na který bych musel upozornit.

Než se tak ale stane, budu i nadále bojovat za svobodu. A nejen symbolicky 17. listopadu. Neustále.

Zdroj:https://www.necenzurujeme.cz/jan-sedlacek/3318/chci-svobodu-tu-svobodu-po-niz-se-volalo-v-roce-1989.html