Dr. Vernon Coleman o Velkém resetu: Jak spiklenci ničí společnost
Dr. Vernon Coleman o Velkém resetu: Jak spiklenci ničí společnost
Spiklenci podle dr. Colemana tlačí společnost k Velkému resetu tím, že vytvářejí rozdělení celé společnosti, které se po celém světě stále více prohlubuje. Jde zejména o zavádění woke agendy.
Konečným cílem spiklenců, říká Dr. Vernon Coleman, je rozbít společnost a vytvořit Nový světový řád, přičemž konečným cílem je Velký reset.
Dále již dr. Vernon Coleman:
Spiklenci (a popírat jejich existenci je jako popírat existenci vody) nás nemilosrdně tlačí do Velkého resetu. A jedním ze způsobů, jak to dělají, je ničení (relativně) civilizované společnosti, jejíž vývoj trval staletí.
Zničili nám životy kontroverzemi o genderu (s šílenými změnami genderového jazyka, které byly zavedeny s jediným cílem vyvolat zmatek a zničit lidské vztahy), transgender politikou (která má také zmást a vytvořit rozpory) a přehnanými kampaněmi proti sexuálnímu zneužívání („Řekl, že mé vlasy vypadají hezky, líbí se mu moje šaty a můj život je teď zničený.“)
Pískání dříve většina žen považovala za kompliment, dnes je to trestný čin.
Spiklenci úmyslně vytvářeli rozpory, nedůvěru a strach mezi pohlavími a neoliberálové, kteří řídí globální ekonomický systém, důsledně ukazují, že jejich cílem není vytvářet větší spravedlnost ani prosazovat práva žen v zemích, kde je nespravedlnost běžná, ale vytvářet co nejvíce rozporů mezi muži a ženami.
Cílem neoliberálů, kteří tvoří establishment a tlačí nás k jejich milovanému Velkému resetu, je rozbít společnost co nejvíce způsoby, aby se zajistilo, že muži a ženy budou příliš zaneprázdněni vzájemnými boji, než aby se starali o pokrok směrem k Novému světovému řádu.
Právě z tohoto důvodu jsou národní dějiny a národní a regionální kultura vyháněny ze všech aspektů života a proto školy a vysoké školy již studenty neučí látku, která by mohla být interpretována jako vlastenecká nebo by jakýmkoli způsobem pravděpodobně vedla k větší hrdosti.
Pak jsou tu absurdně přehnaná obvinění z rasismu, vždy populární u komunistů, kteří v takových obviněních vidí způsob, jak rozbít společnost, s obviněními postavenými na těch nejchabějších záminkách („Neuměl správně vyslovit moje jméno, takže je rasista“, „Nevybral si mě do svého týmu, takže musí být rasista.“)
Známá osobnost se musela ponižujícím způsobem omluvit poté, co lidé, kteří mají příliš mnoho volného času (pozn.: jsou na dávkách) zjistili, že kdysi poslal tweet s komentářem, že se možná bude muset naučit další jazyk, když žije v Londýně.
Vzhledem k tomu, že většina lidí v Londýně nepochází z Anglie a nemluví anglicky vůbec nebo velmi dobře, byla jeho poznámka dobře podložená a logická.
Byla však mylně vnímána jako rasistická, protože osoba, která ji za rasistickou považovala, byla povzbuzována k tomu, aby si přála, aby to rasistické bylo.
Samotné pokusy postavit rasismus mimo zákon samozřejmě produkují rasismus, přičemž pozitivní diskriminace není nic jiného než rasismus jiné barvy pleti.
Jmenování černošky do představenstva společnosti jen proto, že je černoška a pomáhá společnosti dosáhnout kvóty diverzity, je rasistické, sexistické a prostě špatné.
Černoška by měla být jmenována, protože je nejlepší kandidátkou a odvede nejlepší práci pro zaměstnance, akcionáře a zákazníky.
Inzerenti, kteří zobrazují fotografie šťastných párů nebo rodin, často zobrazují černošský pár nebo černocha a bílou ženu (obvykle blondýnkou). Dnes je neobvyklé vidět bílé muže v tištěných nebo televizních reklamách.
Není to jednoduchá politická korektnost, ale dělá se to proto, aby se inzerent vyhnul jakýmkoli obviněním, že by to mohlo být rasistické. Je to projev ctnosti a samo o sobě je to samozřejmě rasistické.
Někteří lidé, kteří nemají bílou pleť, si nebudou kupovat produkty, které jsou inzerovány výhradně s pomocí bílých herců a modelek. Chápu to. Jde o respekt a pocit vyloučení.
Měli bychom být multirasovou společností, ale ve svém podlézavém otroctví vůči wokistům na to inzerenti někdy zapomínají. Pokusy reflexivních politiků zavrhnout obavy z tohoto velmi reálného problému, jsou stejně předvídatelné jako nereprezentativní.
Četl jsem o existenci „iniciativy“ ve Spojeném království s názvem „Nová tvář zemědělství pro černé farmáře“ s řadou potravinářských produktů s názvem „Černý farmář.“
Ve Spojených státech existuje organizace s názvem Trh černých farmářů. A existuje řada organizací podobného zaměření. Existuje například Národní asociace černošské policie a v Londýně Metropolitní asociace černošské policie.
Existuje Cech černošských spisovatelů, Společnost černošských spisovatelů a Asociace černošských spisovatelů. A existuje Skupina černošských agentů a editorů.
Nemohu si pomoct a myslím si, že definováním skupiny podle barvy pleti tito lidé s dobrými úmysly nepochybně podporují a dokonce vytvářejí rasismus. A zajímalo by mě, jaká by byla reakce, kdyby skupina farmářů založila organizaci pro bílé farmáře.
Nebo kdyby skupina bílých policistů založila spolek s názvem Asociace bílých policistů? Je pro mě těžké se vyhnout podezření, že vytváření rasových skupin tímto způsobem je součástí plánu spiklenců na vytvoření disharmonie ve společnosti.
Ve Spojeném království vyšlo najevo, že RAF [Královské letectvo] diskriminuje bílé muže. „Diskriminace“ je samozřejmě jen zdvořilé slovo pro „rasismus.“
Pokud je s černochem nespravedlivě zacházeno kvůli barvě pleti, je to rasismus a dochází k pozdvižení, vyhazovům a skandálu. Pokud je s bílým mužem nespravedlivě zacházeno kvůli barvě pleti, je to diskriminace a nikoho to nezajímá.
Zdá se být málo pochyb o tom, že pokud je rasismus ve Spojeném království vážným problémem, pak jsou nejčastější jeho obětí bílí muži a ženy.
Vidíme fotbalisty a další sportovce, jak klečí ve snaze ukázat svou morální integritu, ale pouze ukazují, jak snadno se nechají manipulovat. Zdá se mi, že projevují povrchní falešný soucit a svůj vlastní sklon k signalizaci ctnosti.
V kritických situacích se však sportovcům zdá, že jim bohužel chybí morální odvaha. Například na mistrovství světa ve fotbale v Kataru fotbalisté odvážně oznámili, že během turnaje budou nosit duhovou pásku na rukávu, aby vyjádřili svou podporu homosexuálům.
Z neznámých důvodů si homosexuálové ukradli duhu, dlouholetý křesťanský symbol, jako svůj emblém. A homosexualita je v Kataru zakázána. Člověk by si mohl myslet, že lepším a vhodnějším způsobem, jak vyjádřit své pocity, by bylo vůbec odmítnout nejet do Kataru.
Když však organizátoři oznámili, že fotbalisté s duhovými páskami na rukávech budou sankcionováni, všichni fotbalisté opustili své nadšení a duhové pásky odložili.
Bank of England (která je zodpovědná za to, že anglická ekonomika upadá a inflace není pod kontrolou) prohlásila, že s lidmi jakékoli „genderové identity“ (myslím, že tím myslí muže nebo ženy, ale kdo ví) lze zacházet jako s těhotnými.
A banka nechává stavět genderově neutrální toalety, aby bankéřky a bankéři, kteří si nejsou jisti svou genderovou identitou, mohli společně chodit na záchod a sdílet tuto zkušenost v politicky korektní harmonii.
Šílená politika banky týkající se těhotenství znamená, že nyní může být kdokoli klasifikován jako „rodící rodič“ a požadovat rodinnou dovolenou od banky.
Vsadím se, že někteří lidé, kteří čelí 7% hypotékám, by si přáli, aby se banka soustředila na inflaci a trochu více se starala o ekonomiku a trochu méně o to, aby ukazovala, jak je woke.
Neustále se objevují útoky na mužnost a ženskost s neustálým tlakem na unisex toalety a unisex svět.
Můžeme jen přihlížet vyhnání rodinné jednotky a vzestupu státu jako ústředního faktoru v našich životech, předsudkům a nepoctivosti korporátních médií (která se nyní, zdá se, specializují na dezinformace a nepravdivé informace a jen zřídka, pokud vůbec, informují o zprávách bez zabudovaného kritického komentáře), vzestupu homosexuality a zbytku specializací v rámci LGBTQIA komunity.
(Snažil jsem se zjistit, co znamenají Q, I a A, ale v tomto jednoduchém úkolu jsem neuspěl. Nikdo, s kým jsem mluvil, neznal odpověď a ani internet mi ji nedokázal poskytnout.)
Dříve se považovalo za slušné, když muž složil kolegyni nebo přítelkyni kompliment („Tvoje vlasy vypadají hezky“, „Ty šaty vám sluší“ atd.), aniž by se někdo urazil. Pokud by kompliment byl skutečně upřímný, příjemkyně by byla potěšena a polichocena.
Dnes jsou takové poznámky považovány za známky extrémně sexistického chování a muži jsou za takové výroky propouštěni a označováni za sexuální delikventy.
I dnes je považováno za sexistické, když se muž v hromadné dopravě postaví a nabídne své místo ženě, nebo když ženě dovolí projít před ním dveřmi. (Je ironií, že muži mohou být někdy obviněni z hrubosti za to, že tyto věci nedělají.)
A samozřejmě ti, kdo propagují profesionální ženský sport, trvají na tom, aby se ženským fotbalovým a kriketovým týmům věnovala stejná pozornost jako tradičnějším mužským týmům.
Do ženského sportu se investují obrovské částky peněz, přestože důkazy jasně ukazují, že zájem diváků o zápasy hrané mezi ženskými týmy, nebo dokonce o jednotlivé ženy, je velmi malý (ženy hrají profesionální tenis a golf po celá desetiletí, ale zájem o jejich hry byl vždy nepatrný ve srovnání se zájmem o mužské verze těchto her.)
Média, jako vždy, nečinně přihlížela a některé noviny nyní věnují více pozornosti ženským sportům než mužským, takže jejich čtenáři se na jejich stránkách téměř nemohou orientovat.
Běžný čtenář narazí na titulek, který křičí „Triumf Anglie na mistrovství světa“ a ocitne se v situaci, kdy čte o úspěchu týmu čtrnáctiletých dívek hrajících lakros nebo netball.
Opět se jedná o skrytou agendu.
Propagace a povzbuzování sexismu podporuje konflikty a zmatek – dva stavební kameny považované za zásadní pro to, abychom se dostali do Velkého resetu.
A nová pravidla o „rovnosti, rozmanitosti a inkluzi“ nahradila lidskost, dobrou vůli a laskavost zákonnými povinnostmi, zákonným kňouráním a zákonným obviňováním. Pravidla o rozmanitosti, inkluzi a rovnosti napáchají mnohem více škody než užitku.
Sečteno a podtrženo, laskavost nelze regulovat.
ZDROJ:
