Archív značky pro: Domácí

Čas, co nám zbývá. Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

8.5.2023

Dnes skončila v Evropě Druhá světová válka… Nebo zítra, chcete-li. Zbraně utichly, největší ničení v dějinách lidstva skončilo bezpodmínečnou kapitulací nacistického Německa. Rozstřílená Evropa dostala dlouhé období míru. Byl to mír pod hrozbou jaderných zbraní, mír v podmínkách soupeření supervelmocí, mír který se několikrát mohl stát koncem světa… a především mír, který byl vykoupen proxy válkami v jiných zemích. Přesto mír vydržel… podle mě především díky tomu, že většina mocných tohoto světa měla s Druhou světovou válkou silnou osobní nebo předanou zkušenost. Věděli, jak taková válka vypadá a nepřáli ji ani svým nepřátelům.

Dnešek bude minimálně tady v Kotlince ve znamení dalšího dohadování, kdože nás to vlastně osvobodil. Ale to všechno už přece víme. Našeho Řeporyjce osvobodili Vlasovci, Kolář s Klvaňou určitě nezapomenou zmínit, že nás Sověti nepřijeli osvobodit, ale okupovat a samozřejmě nedodají, že celá sovětská armáda pak zase zvedla kotvy a zcela opustila území Československa a byli jsme jediný stát východního bloku, který to tak měl. Role generála Pattona se bude zveličovat, role generála Koněva či Malinovského se bude bagatelizovat. Určitě zazní, že bez americké vojenské pomoci by Sovětský svaz nezvítězil, atd, atd. Letošek je navíc ve znamení bourání pomníků rudoarmějcům, protože jsme přece ve válce s Ruskem… Vynechal jsem něco?

Ano, vynechal… vynechal jsem pochodňové průvody, vynechal jsem třídu Stěpana Bandery a ulici Romana Šuchevyče, po které se v Kyjevě jde k Babímu jaru. Vynechal jsem jednotku Edelwais, vynechal jsem velmi zajímavé signály z Pobaltí, vynechal jsem, že v Lotyšsku zakazují ruské menšině jejich jazyk, vynechal jsem bambilion videí hajlujících vojáků na východní frontě, vynechal jsem Bandera párty v Plzni a Bandera hamburgery v Oslu. Vynechal jsem první hlasy německých politiků vyzývající ke změně pohledu na Hitlera… strašně moc jsem toho vynechal.

Já se s dovolením k dnešní debatě o dějinách nepřidám. Nebudu diskutovat o roli Sovětského svazu. Nebudu se vracet k financování nacistického režimu z Británie a USA. Nebudu se vracet k britské politické strategii pro kterou nebyla žádná cizí oběť dost velká, aby se Hitler pustil do boje se sovětským komunismem. Nebudu porovnávat americké a sovětské ztráty na našem území. Nebudu poukazovat ani na šeříky ani na žvýkačky. Nebudu zdůrazňovat ani Teherán ani Jaltu ani Postupim. Nebudu mluvit o Svobodovi ani o našich pilotech v Británii. Nebudu mluvit o Benešovi a jeho úloze v Londýně i v Moskvě. Nebudu mileným Jálům vysvětlovat tu šíleně spletitou historii, která nezačala v roce 1945 ani v roce 1939. Nebudu zdůrazňovat ten komplikovaný řetězec příčin a následků, který vedl k třem stům tisícům obětí v naší zemi, pro jejíž osvobození padly desítky tisíc vojáků. Už to totiž nemá smysl.

Zkušenost s válkou už nemá kdo předávat. Vzdálili jsme se od ní. Už nejsou prakticky žádní dědečkové, kteří by ještě svým vnukům vyprávěli, jaké to bylo a nejsou vnukové, kteří by to s očima navrch hlavy poslouchali. Já jsem byl vlastně poslední generace, která ještě tuto bezprostřední zkušenost alespoň zprostředkovaně dostala. Pro moje děti (i když jsem se snažil) je vyprávění o pražské operaci zhruba totéž jako vyprávění o bitvě u Sudoměře. Zkušenost s válkou se vytratila a nahradila ji zkušenost s počítačovými hrami.

Já dnes budu normálně plakat a psát žalozpěv.

Já totiž vidím, jak si ty dějiny jdeme zopakovat. Všechno je zase zpátky. Jen je možná trochu zpřeházené pořadí. Zase se tu propadáme do pořádné krize, kterou zapříčinila především politická rozhodnutí. Žijeme zase ve světě, kdy spousta našich spoluobčanů stojí ve frontách na polívku. Sice už to děláme dneska trochu jinak a jmenuje se to fronta na pracáku nebo fronta v potravinové bance, ale jinak jsou to přesně stejné obrázky, jako ve třicátých letech. Jen ty dnešní fotky jsou ostřejší a barevné.

Zase jsme ve světě, kdy se nahoře tančí a dole se bojuje o živobytí. Zase jsme v době, kdy shora přicházejí panské rady, životní strategie a politická řešení, jak o tom už dávno zpívali Voskovec s Werichem ve své polce specielně aktuelní. Jo, je to sranda, zasmějme se nad aktuálností, ale víte, co přišlo pár let po tom, že?

Zase jsme ve světě, kdy se hledá řešení, které vlastně žádné řešení nemá, protože všechna řešení jsou zakázaná. Majetek těch velkých je tak posvátný, že se na něj nesmí sáhnout ani danit. To se může dělat jen těm malým. Zase máme stát, který je slabý před silnými a silný ke slabým. Zase máme svět věčných hodnot, v jejichž jménu je možné nakládat lidu jakékoliv břímě.

Zase jsme ve světě, kdy lid reaguje jako tenkrát… schází se v sálech a hledá řešení. Najednou nachází každý lidový řečník publikum. Zaznívají výzvy ke stále radikálnějším řešením. Zase jsme ve světě, kdy jedni mají všechno a druzí nemají nic. Především nemají naději. Ale dobře vědí, že je o budoucnost nepřipravila nějaká světová katastrofa, ale jejich vlastní vláda. Stojí ve frontách na almužnu, nemají na topení ani na zubaře a vláda jim radí, ať si vezmou svetr a pečou kuře dohromady se sousedkou.

„Jste pod diktátem živnobanky,“ hřímal Gottwald směrem k poslancům, kteří žili ze stejných intrik jako dneska. A stejně jako tenkrát jsme zase pod diktátem finančních institucí, kterým je jedno, kdo vládne, stačí že mohou tisknout peníze. Zatím ještě nikdo neříká, že se někam jezdí učit, jak jim zakroutit krkem, ale naši líbodémo spoluobčané si to stejně myslí a tak je jen otázka času, kdy to někdo udělá.

A bubny války už zase duní. Máme je kousek za humny. Podepisují se kontrakty na zbrojení. Stále větší a větší. Železná logika války a nedůvěry se rozbíhá a není z ní úniku. Válka se nezmenšuje, ale roste a člověk je v ní znovu tím nejlacinějším frontovým materiálem. Technika je drahá, život je zadarmo. Bylo marné se loni pokoušet o zastavení válečné mašinérie, všechno bylo už upečené, jen nám to nikdo neřekl. A máme dost hodnot v jejichž jménu je legitimní posílat lidi na smrt. Mír je sprosté slovo. Už schválili urychlené mobilizace, podepisují smlouvu o vojenské pomoci… pěkně salámek po salámku… jako tenkrát.

Můžete se dohadovat o příčinách a následcích. Můžete si události rovnat jak chcete. Můžete hledat důvody, rozebírat diplomatická prohlášení… můžete sympatizovat s kteroukoliv stranou… ale nic to nemění na tom, že všechny příčiny k velké válce jsou zase zpátky. Všechny. Takhle jsem před rokem tvrdil, že válka na Ukrajině bude. Protože nastaly příčiny k válce. Rád bych řekl, že teď už to tak není, ale to bych si lhal do kapsy. Všechno tomu nasvědčuje, všechny kroky mocných k tomu vedou a zákonné obruče pro plebs se ve sněmovně kují téměř každodenně.

Příčinou krize je morální bída, řekl tenkrát Tomáš Baťa. Máme nové kulisy, ale scénář je stejný. Nezměnil se ani o píď. I dneska máme stejné příčiny krize. Nedávno byly na Václaváku pojmenovány stejnými slovy a jsou doprovázeny stejnými obrázky rozvratu. Ti, kteří na ten průšvih poukazují, jsou stejně jako tenkrát popliváni, zakazováni a kriminalizováni. Stejnými odkazy na hodnoty, které těm dole zuby neopraví a děti nenakrmí.

Dnes večer dám na okno do ulice zapálenou svíčku. Neslavím 78 let po konci války, ale těším se z času, který nám ještě zbývá, než začne nová.


V Německu nainstalovali desítky tisíc tepelných čerpadel, zapojit je ale nemohou, nemají pro ně dostatek elektřiny….. zaplatí to ČEŠI

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

25.4.2023

Německá vláda v rámci boje proti Rusku podpořila instalaci 500 000 tepelných čerpadel ( v provozu jich už je asi 30 000), současně ale v rámci boje proti „globálnímu otelování“ vypla jaderné elektrárny a tak nastal problém.

Tepelná čerpadla totiž ke svému provozu potřebují elektrický proud a toho není v Německu dostatek. Jistě část se doveze z okolních kolonií jako Česko, ale ani to nestačí.

Běžní Němci nakonec budou stejně mrznout. Elit a jejich miláčků barevných uprchlíků se to pochopitelně týkat nebude.

Vidíme likvidaci bílé vyspělé Evropy v přímém přenosu. Globalisté využili ukrajinské krize k akcelerace likvidace tradičních evropských národů. Cílem je nahrazení bílého obyvatelstva uprchlíky a technologický návrat do 18. stloletí.

Češi si musí položit otázku, zda se tohohle šílenství chtějí sami účastnit!

ZAVŘENÍ NĚMECKÝCH JADERNÝCH ELEKTRÁREN ZAPLATÍ I ČEŠI

Politici Evropské unie přísahají kromě dominantní ideologie Green Deal také na unijní jednotu, a to klíčově v jednotném energetickém trhu. Co to zjednodušeně řečeno znamená? Nejdražší energetické zdroje určují základní cenu pro trh. Takže když Německo k půlnoci 15. dubna po dvaašedesátiletém úspěšném a bezproblémovém provozu svých původně celkem 32 jaderných elektráren násilně politicky zastavilo efektivní provoz posledních tří, současně vlastně dalo na vědomí, že v solidaritě s bezjaderným Německem budeme platit zásadně vyšší ceny elektrické energie.

Jak je to možné? Energetické burzy v Lipsku (elektřina) a v Amsterdamu (plyn) pro zajištění dostatku dodávek energie stanovují nejvyšší cenu energetické komodity jako záruku pro to, že takto bohatě zaplacená energie bude skutečně k dispozici. Němci se krátce před půlnocí z 15. na 16. dubna zbavili 6 % stabilní produkce elektřiny v jádru. To jsou prý „drobné“, jež bez problému nahradíme další kapacitou v solárech a větrnících, později v zeleném vodíku, komentoval událost německý vicekancléř a ministr hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck ze strana Zelených.

Naplnila se tak vize historického zápasu pacifistických německých bojovníků proti jaderným zbraním ze 70. a 80. let, jež se posléze za sponzorské podpory ruského Gazpromu postupně přeměnila v tvrdý zápas i proti jaderným elektrárnám. Když vzděláním fyzička, ale hlavně politička křesťanské demokratické unie CDU Angela Merkelová v zájmu svého (čtyřnásobného) znovuzvolení kancléřkou Německa  po přírodní katastrofě v roce 2011 u japonské jaderné elektrárny Fukušima (nebyla způsobena selháním jaderných zařízení, ale zemětřesením s následnou nepredikovatelnou vlnou tsunami) zjistila protijaderné nálady německé populace, tak občanům dala to, co chtěli: zákon o ukončení provozu atomových elektráren v německu do konce roku 2022. O prodloužení do dubna 2023 pak rozhodl současný socialistický kancléř Olaf Scholz, aby zastavil spory mezi koaličními Zelenými a liberální probyznysovou stranou FDP.

O jádru rozhodly volby

I když někdejší rozhodnutí kancléřky „Mutti“ Merklové bylo nepochybně silně ovlivněno volebně-populistickou kalkulací, současná „semaforová“ koalice SPD, Zelených a FDP prý vyhlašuje hodnotové zásady. Zlé jádro musí pryč, i když 52 % německé voličské populace volalo po pokračování stabilní produkce jaderných elektráren v době energetické krize. V Berlíně však vládě dominuje historická nenávist k jádru a iracionální strach.

Antijaderné hodnoty zvítězily a s nimi se vrátila nutnost vyrábět stabilní elektřinu opět z nenáviděného uhlí (38 GW celkové instalované kapacity napůl z černého a hnědého uhlí). A k tomu zatím 30 GW paroplynových elektráren poháněných na zkapalněný zemní plyn  z USA a Kataru. Přitom další kapacitu 20 GW elektráren vyrábějících z vysoce emisního LNG (v podstatě pro planetu totožného s emisemi z uhlí) chtějí v příštích letech Němci na zakázku státu instalovat navíc.  Že Němci neplní své cíle boje s oxidem uhličitým už od roku 2021 a nebudou ani letos a napřesrok? Absurdní hrozba zemětřesení či tsunami pro jaderné elektrárny v Německu asi představovala větší nebezpečí než CO2, kvůli němuž celá taškařice jménem Green Deal vlastně vznikla.

Graf:Clean Energy Wire

Co teď s klimatickou krizí? Berlín to přece ví: každý den musí pokrýt zemi solárními panely o ploše 43 fotbalových hřišť a vztyčit jedenatřicet větrných elektráren, z toho čtyři na svém mořském pobřeží. Že na to nestačí suroviny, experti a německá půda? Nevadí. Příslušné zákony o veřejném zájmu zlomí lokální odpor a při nesplnění současných cílů úkoly napříště zdvojnásobíme. Navíc musí Němci jako ostatní občané zemí EU do 10 let své domovy zateplit a přejít výhradně na nefosilní vytápění s dominancí tepelných čerpadel, neboť už do dvou let nebudou moci postavit obydlí na vytápění většinově oblíbených zemním plynem a topnou naftou.

Nelze se divit, že donedávna ještě vítěz průzkumů oblíbenosti německých politiků Robert Habeck se propadl až na konec první desítky. Ovšem tento vzděláním expert na literaturu statečně tvrdí, že nedělá politiku pro oblíbenost, ale pro imperativ záchrany klimatu planety. Habeckovi Zelení se v posledních průzkumech mezi německými voliči propadli na hranici 13 %, o dva procentní body za opoziční Alternativu pro Německo (AfD), kterou spolkové bezpečnostní orgány považují za extremistickou stranu. V roce 2025 se v Německu (stejně jako v ČR) budou konat parlamentní volby a pak se ukáže, kdo podle voličů zaujímá skutečně extremistické postoje.

Německo vypouští nejvíce uhlíku

Německo loni spotřebovalo 550 TWh elektřiny (pro srovnání: čistá spotřeba ČR loni 60,4 TWh), z toho v celoroční bilanci 46 % připadalo na tzv. obnovitelné zdroje, z nichž se 140 GW instalovaného výkonu dominuje větrná a solární energie. Německo v celkové bilanci elektřinu exportuje. Ovšem v době, kdy zde panuje tzv. Dunkelflaute, neboli když je zimní inverze, slunce nesvítí a vítr nefouká, pak pochopitelně občasné zdroje energie dodávají minimum. Zatím Němci řeší vše emisním uhlím a plynem, a to i navíc v záložní a kapacitní rezervě v celkovém souhrnu 9 GW. A také dovozem elektřiny hlavně z Francie. Proto mělo Německo loni dle portálu Electricity Maps produkci 480 gramů CO2 na výrobu 1 kWh, kdežto jaderná Francie má měrné emise 7krát nižší. Ovšem už v roce 2035 chce mít Německo v OZE 368 GW výkonu a v roce 2045 dokonce 700 GW, aby z této obří nadprodukce mohlo produkovat dostatek elektřiny pro výrobu zeleného vodíku elektrolýzou vody. Podle plánů současné berlínské koalice by postupně od roku 2035 měla výroba energie ze zelného vodíku umožnit ukončení produkce z uhlí a ze zemního plynu.

 

To vše si vyžádá obrovské náklady. Všechny tzv. obnovitelné zdroje v Německu (i ČR) jsou budovány díky instalačním dotacím, další dotace dostávají na garantované výkupní ceny a také v podobě kompenzací, kdy v důsledku nadprodukce jsou některé kapacity OZE odpojovány od sítě, aby nezpůsobily její kolaps. To loni stálo 2,1 miliardy eur (zhruba 50 miliard korun), jež zaplatí spotřebitelé a daňoví poplatníci. Podle čtyř německých správců sítě musejí směřovat stovky miliard eur do posílení kapacity sítě, aby unesla zapojení dalších přerušovaných a nestabilních zdrojů, což bude v podstatě znamenat zdvojnásobení současné německé elektroenergetické sítě o celkové délce 800 000 km. Podle výpočtů profesora Františka Hrdličky z pražského ČVUT je účinnost zeleného vodíku, na který Němci do budoucna klíčově sázejí, asi třicetiprocentní, což energeticky znamená, že produkce 1 kWh z vodíku vyžaduje investici 3,9 kWh z jiných zdrojů elektřiny, podle Berlína výhradně z OZE.

Elektřina drahá a ne vždy

Až se příští i následující zimy setkají všechny obvyklé nepříznivé okolnosti v podobě normálního zimního počasí, cenové soutěže o dodávky LNG do Evropy s Čínou a dalšími asijskými zeměmi, spotové ceny na burzách opět vyženou ceny elektřiny a plynu do závratné výše. Ale už tu pro Němce nebude za všech okolností stabilní dodávka 4,1 GW z právě zavřených tři jaderných elektráren, které v Německu mj. loni vyrobily 30 TWh elektřiny (to je, pro srovnání, polovina čisté spotřeby Česka). Vedle deficitu tak samozřejmě podle zásad trhu nastoupí opět vysoké ceny elektřiny. Ale nejen pro Němce, ale z hlediska společného trhu EU i „solidárně“ pro české podniky a domácnosti. K tomu v Německu ještě nepochybně nastoupí regulace spotřeby, kdy už německá vláda odsouhlasila právo distributorů odpojit dočasně nejen velké podniky, ale také tepelná čerpadla a nabíjení elektromobilů v domácnostech.

Také Česká republika se předčasným zavíráním uhelných zdrojů podle analýzy ČEPS už v roce 2025 změní z exportéra elektřiny v čistého dovozce. A pak může Česko opsat Němce i v té regulaci spotřeby, kdy také mnoho Čechů včetně politiků asi s velkým překvapením zjistí, že elektřina se opravdu nerodí v zásuvce.

V České Republice se naplňuje další fáze Velkého Resetu – Vyvlastňování nemovitostí

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

7.5.2023

Po celé České Republice lidé hlásí, že musí doplácet i statisíce korun za elektřinu a vytápění. Energetické společnosti říkají, že vám ochotně sestaví splátkový kalendář, abyste dlužnou částku mohly uhradit po částech. To však není řešení pokud se situace bude opakovat další rok. Nakonec lidem nezbyde nic jiného, než své nemovitosti prodat pod cenou, protože vlastnění nemovitosti se stává dluhem. „Co se to vlastně děje,“ ptají se lidé!

Jsou případy, kdy energetické společnosti chtějí zaplatit po svých klientech doplatek ve výši 50 000 Kč jako se to stalo jedné 80leté paní. Když si starší paní nechala nedoplatek ověřit a spočítat, tak ji naopak ještě vraceli 1 900 Kč. Případ byl medializován, takže společnost ustoupila. V mnoha případech i když podáte reklamaci, tak musíte zaplatit v termínu, jinak vás odpojí od energií. Energetické společnosti testují, jestli se klient nechá napálit, a když se klient brání, tak tato společnost řekne „sorry jako udělali jsme chybu“. Zajímavé je, že se tyto „chyby“ dějí deseti tisícům lidí po celé České Republice.

Foto: V Lubech na Chebsku protestovali lidé proti vysokým cenám tepla a teplé vody

 

Zhruba 150 občanů, kteří dostali nedoplatek až do výše 70 tisíc korun se proto v Lubech rozhodlo sepsat petici a společně vyúčtování reklamovali.

Stejná situace je ve Slaném, kde lidé musí doplácet desetitisíce korun za teplo. Protestující lidé před radnicí správně prohlásili: „Je to monopol, nechceme se nechat vykořisťovat,“ v reakci na to, že zakázku dostal pouze jeden dodavatel tepla. Město nabídlo jako pomoc obyvatelům bezúročné půjčky.

Známý je i případ pana Jiřího po kterém chtěla energetická společnost ČEZ doplatit 182 000 Kč. Poté co se pan Jiří obrátil na energetickou dluhovou poradnu, tak mu společnost snížila doplatek na 24 000 Kč. „Ten stav nám vypočítali odhadem. Nevím, jestli proběhla nějaká detailní kontrola toho stavu elektroměru. Nikdo nás neinformoval, že někdo přijde,“ řekl pan Jiří. Chápete to? Energetické společnosti si určují „odhadem“, jaký nedoplatek vám napaří!

Velký reset a vyvlastňování nemovitostí

Klaus Schwab mluvčí Světového ekonomického fóra

Pravděpodobně už jste slyšely hlášku Klause Schwaba ze Světového ekonomického fóra (WEF), který řekl: „Nebudete nic vlastnit a budete šťastní“. Globalisté tohle myslí vážně a přešly do další fáze, kdy skrze vysoké ceny energií, daní a poplatků donutí lidi, aby prodali své nemovitosti.

Jak jsme si na příkladech uvedli, tak tento ekonomický útok na lidi se děje převážně na vesnicích a v menších městech. Cílem je vystěhovat lidi do velkých měst, aby globalisté mohli zavést svou agendu 15minutových měst, což podle europoslankyně Christiny Andersenové není nic jiného, než „zájem elit ovládnout lidstvo a zavřít jej do digitálního vězení“.

To k čemu v současné době dochází je celkem nenápadné. Nejsou vyhlašovány lockdowny, nouzové stavy a jiná opatření bránicí občanským svobodám (zatím, protože už plánují další pandemii). Situace se dotýká pár uzavřených venkovních oblastí na území České Republiky. Proces vyvlastňování je postupný, protože kdybyste to aplikovali na celé obyvatelstvo naráz, tak by se vzbouřilo. Globalisté proto plánují vyvlastňovat nemovitosti postupně, aby nahnali obyvatelstvo do velkých měst, kde náklady na život budou záměrně přijatelnější. Samozřejmě se bude tvrdit, že když lidé využívají elektřinu hromadně, tak je to levnější a ekologičtější, než když vlastníte nemovitost na venkově.

Po falešné Covid pandemii, což nebylo nic jiného, než psychologická operace, která měla za cíl donutit lidi k poslušnosti a finančně je zruinovat, dochází k další fázi Velkého Resetu. Tato fáze bude trvat do roku 2030, kdy bude naplněna agenda 2030. David Icke odkrývá podstatu této agendy. Bod 11. této agendy oficiálně prohlašuje: „Zajistit, aby města a lidská osídlení byla inkluzivní, bezpečná, odolná a udržitelná“. Icke říká, že to ve skutečnosti znamená: „Shromáždit lidi mimo půdu, zavřít je do hustě osídlených vězeňských kempů, které jsou zabezpečeny nepřetržitým kamerovým dozorem.“

Lidé teď čelí dvěma možnostem:

1) Buď se budou dál zadlužovat, najdou si třetí práci a budou doufat, že ceny za vlastní bydlení nějak utáhnou.

2) Prodají nemovitost pod cenou a přestěhují se do měst, kde ceny za bydlení budou „přijatelné“.

Pokud jste někdy hrály hru monopoly, tak víte, že v této hře může vyhrát pouze jedna figurka. Ta když získá finanční převahu, tak začíná vybírat poplatky od jiných figurek za vstup na její území, až nakonec ostatní figurky finančně zruinuje a ekonomicky ovládne všechno. Lidé si neuvědomují, že globalisté díky bankovním, energetickým, plynárenským a vodárenským společnostem ovládli všechna políčka. Pokud si tedy myslíte, že vlastníte nemovitost, tak oficiálně možná ano, ale měli byste se ptát, komu všemu musíte měsíčně platit za „služby“, abyste mohli bydlet a neskončili v exekuci s údajným dluhem, který si může jakákoliv z těchto společnosti vymyslet.

Závěrem

Ve Velké Británii se rozhodli, že nebudou platit lichvářské poplatky za elektřinu a vyhlásili stávku s názvem Don´t Pay UK. Do projektu se přihlásilo desetitisíce lidí. Otázkou je, jestli pak tyto energetické společnosti nepošlou exekutory na neplatiče, i když podle informací to ve Velké Británii není až tak jednoduché jako u nás.

Když už strana PRO Jindřicha Rajchla říká, že každý člověk má mít právo na život offline (jeho reakce na datové schránky), tak já říkám, že každý člověk by měl mít také právo na život mimo finanční systém. To znamená, že když se například někdo rozhodně pro alternativní život bez peněz, tak systém po něm nemůže chtít jakékoliv povinné poplatky, daně, pojištění a platby za služby, do kterých se nepřihlásil. To by totiž znamenalo, že by daná osoba byla finančním otrokem nějakého subjektu, což je samo o sobě trestné.

Také by jsme měli podat celonárodní žalobu na politiky, kteří nám nezajistili důstojný život, okradli nás a uvrhli nás do otroctví, kdy jako nástroj k tomu použili lichvářský finanční systém.

Otroctví je trestné podle mezinárodního práva Listiny základních práv a svobod, která říká: „Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo nevolnictví. Od nikoho se nesmí vyžadovat, aby vykonával nucené nebo povinné práce. Obchod s lidmi je zakázán.“

Pokud tedy musíte chodit každý den do práce, abyste zaplatili složenky nadnárodním korporací, jinak o vše přijdete, pak jste otrokem a naplnila se skutková podstata trestného činu. Obchod s lidmi (s vámi) byl proveden prodejem vašeho rodného listu korporaci The Czech Republic LTD.

Naše Ústava o otroctví říká, že „spáchá-li (někdo) takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, hrozí mu osm, až patnáct let vězení“. Víme, že naši politici nejsou nic jiného, než loutky nadnárodních korporací, které po celém světě zavádí Agendu 2030 z Velkého Resetu.

Ptám se: Jak dlouho se ještě necháme finanční mafií zotročovat a kdy se konečně jako národ zvedneme a postavíme se za naše práva?

Vyšla již spousta článků o tom, jak se nás snaží o všechno okrást a WEF se tím ani netají. Je načase změnit tento systém od základu, protože jinak příjdeme o všechno a skončíme jako ti bezdomovci v Kalifornii, kteří nedokázali utáhnout roční daň z nemovitosti ve výši 8000 dolarů.

Foto: Velký Reset v praxi, Kalifornie. 7.5.2023

ZDROJ:https://www.vipnoviny.cz/v-ceske-republice-se-naplnuje-dalsi-faze-velkeho-resetu-vyvlastnovani-nemovitosti/

Děkujeme za Vaší podporu, moc si vážíme Vaší přízně. Dar bude použit na provoz a rozvoj našich nezávislých informačních platforem.
Jsme nezávislé médium bez reklam, bez cenzury, bez propagandy, bez mainstreamu.
Přispějte na tvorbu a překlad videí i zpráv ze světa, z domova.
Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podporujeme nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:

Lipavský ve Washingtonu uklidnil Blinkena slibem, že Česká republika ochrání USA a ujistil ho, že ČR zasadí nepřátelům USA zničující ránu!

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

ČESKO/USA: Včera 4. května došlo díky ministru zahraničí ČR Janu Lipavskému k velmi tragikomické diplomatické situaci. Posuďte sami:

  1. Prezident ČR Petr Pavel je absolventem londýnské King’s College London. A to v oboru mezinárodních vztahů!
  2. King’s College London letos v lednu zveřejnila rozsáhlou analýzu mamutích čínských investic v Evropě, a v ní potvrdila, že tyto investice prospívají všem zúčastněným stranám, a jsou zdrojem prosperity západoevropských zaměstnanců i podnikatelů!
  3. Včera ministr zahraničí ČR Jan Lipavský, který by pro nedostatek odborného vzdělání nebyl v Rakousku ani připuštěn do výběrového řízení na roční výcvik za nižšího diplomata, ujistil ministra zahraničí USA Blinkena, že postaví Čechy pevně do tábora USA, a zasadí tak potencionálně zničující ránu všem čínským investicím ve Východní Evropě!
  4. Z lednové analýzy King’s College London přitom vyplývá, že většina zemí Západní Evropy si další čínské investice, které podporují růst a prosperitu, do své ekonomiky nadále přeje, podporuje je, a vytváří pro ně podmínky!
  5. Je tak na čase, se na celou Lipavského záležitost podívat podrobněji, a bude zajímavé, zda se k ní vyjádří i absolvent King’s College London, prezident České republiky, Petr Pavel.Může jít o obrázek 2 lidem , the Oval Office a text that says '...a fakt u toho Nordstreamu byly ty rusky lode? jasnš a ted' sedni! S A'

 

Část první – Historická reminiscence:

Dá se říci, že včera 4. května proběhl v Bruselu obdobný diplomatický pohřeb české státní suverenity, jako v Berlíně 1939! Hlavní roli v této dlouho připravované tragikomedii sehrál český ministr zahraničí Jan Lipavský, dosazený do úřadu Piráty. Lipavský dal rozhovor bruselskému Politico, a v něm potvrdil, že poděkoval ministru zahraničí USA Blinkenovi za strategické vedení Česka Spojenými státy v zahraniční protičínské politice. A že ho ujistil, že postaví Čechy pevně do tábora USA, a zasadí tak potencionálně zničující ránu všem čínským investicím ve Východní Evropě! Lipavský svými vyjádřeními tak napodobil svého předchůdce v úřadu ministra zahraničí Chvalkovského, který v březnu 1939 poděkoval říšskému kancléři Adolfu Hitlerovi, že bere ČSR pod svou ochranu, a zbavuje ji tak nutnosti provádět vlastní zahraniční politiku. A ujistil ho o naprosté loajalitě Hitlerem zřízeného protektorátu Čechy a Morava ke strategickému vedení III. Říše. A ihned se jal z Berlína telefonovat do Prahy, aby při obsazování německou armádou nikde nebyl kladen odpor, aby úřady, a vše šlo normálním chodem. Zda bude také Lipavský, podobně jako Chvalkovský, telefonovat do Prahy, až US Army vyrazí do Čech a na Moravu, aby převzala jejich ochranu, se teprve ukáže. Protože USA se zatím do Čech posílat vojska na ochranu moc nechce. A příští prezident USA bude z rodinných důvodů chtít ještě méně vyslat americká vojska, aby poskytla ochranu ČR, tak jako ji v minulosti rádi poskytli Hitler a Brežněv. Všichni na celém světě vědí, že občas mají čeští politici takový divný zvyk, zvát si na svou ochranu cizí vojska. Dělali to jak Přemyslovci, tak Lucemburkové, i Habsburci. A dělá se to dodnes!

Část druhá – V Česku chybí léky! Ale Lipavský zasazuje smrtelnou ránu čínský investicím do rozvoje farmaceutického průmyslu v ČR! V Západní Evropě je tomu ale přesně naopak! Češi mají zase smůlu. Skvěle placená místa farmaceutů, v Česku díky Pirátům, nebudou!

Pirát Bartoš sliboval před volbami, že promění českou montovnu v mozkovnu! Jakmile byli Piráti zvoleni do Fialové vlády, dosadil Bartoš na ZAMINI Lipavského, a ten dělá vše proto, aby žádná mozkovna v Česku nevznikla. Pokračuje tak ve své škůdné politice, se kterou se proslavil už v minulosti. V letech 2019 až 2021 soustředil Lipavský veškeré své úsilí, aby se v Česku nezačala stavět jaderná elektrárna s Ruskou a nebo Čínskou účastí! Dokonce se Piráti v roce 2021 veřejně chlubili, že tím, že zabránili této výstavbě, sledovali cíl, aby se Čechům nezvýšili ceny energií!!! Pokud by Piráti neškodili, mohla se už elektrárna možná stavět. Ostatně Dukovanům i Temelínu se už za pár měsíců bude dodávat palivo z USA, místo z Ruska. A nikdo z toho nedělá vědu!

Loňskou třetí největší investicí Číny v Evropě byl nákup francouzsko-belgické farmaceutické společnosti Cenexi, která zaměstnává 1 300 zaměstnanců. Cena transakce 5.5 miliardy CZK! Cenexi není sice strategická farmaceutická firma, ale její akvizice signalizuje změnu v čínské investiční politice. Dosud byli Číňané vlastními experty na farmaceutický průmysl zrazováni od přímého vstupu do toho nejlukrativnějšího západoevropského byznysu, protože je mimořádně technologicky náročný, vyspělý a pečlivě EU střežený. Vidina tučných dividend, vědecký pokrok a biliónové zisky čínských farmaceutických gigantů z produkce API látek, bez kterých si už Evropané nedokáží své zázračné léky vyrobit, však převážily nad riziky, a Čína začala loni investovat do evropského farmaceutického průmyslu. Pro Česko je to obrovská příležitost, stačí se podívat na tento graf o rostoucím závislosti Česka na dovozu léků, a všem je hned jasné, jak nás zase západní EU vysává. Z dovozu léků za 200 milionů USD se za 25 let stal dovoz za 2.5 miliardy USD, (50 miliard CZK).

Mnohem zajímavější jsou ovšem mamutí investice čínské státní společnosti COSCO do zemí Západní EU. Washington je z těchto COSCO investic vzteky bez sebe, a nasazuje všechny své evropské nohsledy, aby jim za každou cenu zabránili. A to přesto, že lednová studie King’s College London, přes všechny snahy najít nějaká negativa, uzavřela, že bezpochyby jsou investice čínské státní společnosti COSCO v západní Evropě přínosem a vytvářejí podmínky pro růst západoevropské ekonomiky i životní úrovně!

COSCO je čínský státní operátor přístavů, a obrovská logistická firma. Její investice směřují do nákupu a rozvoje západoevropských přístavů a logistických center ve vnitrozemí. COSCO po nákupu podílu v těchto firmách mohutně investuje a modernizuje západoevropskou logistickou infrastrukturu. COSCO získalo první významný evropský přístav v Řecku, protože EU a washingtonský MMF nařídili v roce 2015 Řecku, aby prodalo svůj největší přístav Piraeus v Athénách, a utržené miliardy použilo na splátky půjček bankám. Od té doby COSCO získalo do svého vlastnictví přístavy ve Valencii a v Bilbau ve Španělsku, přístav Vado Ligure v Italii v Janovském zálivu a celou řadu vnitrozemských terminálů po Evropě.

Minulý týden vypukla válka o vstup COSCO do hamburského přístavu. Kancléř Scholz vyjednal pro COSCO výjimku ze zákona o Kritické infrastruktuře Německa, který omezuje vlastnictví ne přátelských cizinců jen na 10% akcií strategických podniků, a COSCO získalo 24,9% akcií výměnou za slib obrovského rozšíření hamburského přístavu. Scholz tvrdil, že kdyby Číňanům výjimku nedal, došlo by k přesměrování námořní dopravy z Hamburku do holandských přístavů Rotterdam, Zeebrugge a Antverpy a německá ekonomika by utrpěla ztráty! Scholzovým cílem je po COSCO modernizaci a rozšíření hamburského přístavu opačné přesměrování námořního byznysu z Holandska do Německa! Proč, je překvapivě prosté. Krom pracovních míst v logistice, jde o výběr cel z 10 milionů námořních kontejnerů, které se mají v přístavu vykládat. Jak jsme informovali už v létě 2020 v MAP 524, EU na nátlak Holandska, a se souhlasem Merklové, schválila v létě 2020 změnu rozdělování cel ze zboží vykládaného v přístavech EU. Od léta 2020 začalo platit, že země, ve kterých se zboží vykládá z lodě na pevninu EU, si mohou až 25% cla ponechat pro svoji vlastní potřebu, a zbytek musí odevzdat EU do Bruselu. Jen Holandsko si takto přijde na 750 miliard CZK, které poputují do jeho rozpočtu. Podle tohoto schématu výběru cel, clo za zboží, které se z přístavu doveze do Česka, není zaplaceno do rozpočtu ČR, ale do rozpočtu země, kde bylo vyloženo, a do rozpočtu EU! Češi mají smůlu, jejich cla si tak rozdělují Holanďani, Němci, Poláci, Italové, a ti všichni teď bojují mezi sebou, kdo bude mít největší přístav a vyloží nejvíce čínského zboží, aby z něj vybral cla! Tento byznys se cly poroste každým rokem, tím spíš, že EU nyní vymyslela a za českého předsednictví prosadila tzv. Eko-CO2-cla!

Samozřejmě jde také o byznys. Vlastnictví přístavu je lukrativní kšeft – dividendy se majiteli jen sypou. Proto se němečtí politici bouří proti prodeji části akcií Číňanům. Opět vidíte ten rozdíl – podle německého zákona KRITIS si Německo chrání vlastnictví své kritické a strategické infrastruktury a svých elektráren, produktovodů a firem. O prodeji musí rozhodnout stát, bez ohledu na vlastníka. V Česku se beze smyslů vše rozprodalo už dávno. A tak si dividendami mastí kapsy cizinci! A tak si českými cly mastí kapsy Brusel, a země, které mají přístavy, kde se zboží vykládá. Tomu se říká EU. Co se vyplatí Západu, je povolené jenom Západu! Legrační je, že v roce 2020 byla tzv. holandská cla schválená, aby byl schválen fond EU Recovery, který každého Čecha obral o 80 000 CZK, oproti každému Italovi.

Část třetí – Proč USA tak nesnášejí COSCO a čínské investice do infrastruktury Evropy. A podporují Piráta Lipavského, aby všechny tyto investice zavčas zničil!

Budete překvapeni. USA jsou pragmatická země a myslí pouze na Američany! Čím horší infrastruktura a čím méně moderní průmysl v Evropě bude, tím více pracovních míst bude pro Američany, tím budou bohatší na úkor Evropanů, a budou se mít lépe! Stejnou politiku razí každá země západní EU vůči zemím východní EU! Stejnou politiku razí Polsko i Maďarsko. Pouze slovenský Heger a český Lipavský razí politiku, čím hůře jejich občanům bude, tím více je z Bruselu a Washingtonu pochválí. Ostatně právě proto soudím, že Bruxelae musí být zničeno!

 

AUTOR: Michael Svatoš

ZDROJ: https://cz24.news/lipavsky-vcera-ve-washingtonu-uklidnil-blinkena-slibem-ze-cesko-ochrani-usa-a-ujistil-ze-cr-zasadi-nepratelum-usa-znicujici-ranu/

 

Děkujeme za Vaší podporu, moc si vážíme Vaší přízně. Dar bude použit na provoz a rozvoj našich nezávislých informačních platforem.
Jsme nezávislé médium bez reklam, bez cenzury, bez propagandy, bez mainstreamu.
Přispějte na tvorbu a překlad videí i zpráv ze světa, z domova.
Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podporujeme nás můžete ZDE:
https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
https://volnyblog.news/

Tajné zavedení eura. Vláda se shodla. Hana Lipovská komentuje

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

03.05.2023

Podle ekonomky Hany Lipovské mnozí nechápou, co to znamená svobodný trh. Dokonce se důvodně domnívá, že tento pojem nechápe ani profesor politologie Petr Fiala, toho času premiér České republiky, který v minulém týdnu nastínil pro ekonoma značně svérázné představy, jak porazit inflaci. Ve svém novém pořadu Svobodný trh proto spustila osvětu. Zmínila také „pirátskou léčku“, která dle ní znamená tajné zavedení eura. Vláda se na tom prý shodla.

Tajné zavedení eura. Vláda se shodla. Lipovská vytáhla
Foto: Screen Youtube
Popisek: Hana Lipovská v novém pořadu Svobodný trh
První hodinový díl pořadu ekonomky nabídl mnohem více. Hned na úvod se zaměřil na českou inflaci, která je s březnovými 16,5 procenta podle Eurostatu třetí nejvyšší v EU.Unikátním fenoménem je cena cukru, která meziročně podle unijních statistiků v ČR vzrostla téměř na dvojnásobek. Lipovská k tomu podotkla, že Česko před vstupem do EU bývalo cukrovarnickou velmocí a i nyní je stále ještě soběstačné. A dodala historický výklad, jak se české cukrovarnictví stalo světovým pojmem určujícím trendy.

To, jak chce vláda inflaci řešit, ale podle Lipovské ukazuje, co je zač. Po roce levicové politiky, totálně devastující iniciativu, samostatnost a vše, co je pro volný trh důležité, totiž Petr Fiala suverénně vzkázal: Ať se postará trh.

Pár dní poté mu dal malou lekci z ekonomie zakladatel jeho ODS Václav Klaus, který politologa šetrně poučil, že inflaci jako peněžní problém nevyřeší trh, ale chování vlády a centrální banky.

Trh je totiž přirozený mezilidský vztah, který jako řeka buď plyne v klidu, nebo reaguje na překážku, kterou do ní někdo postavil.

Taková politická rozhodnutí vedou k tomu, že řeka trhu se vylije z břehů. A jedním z projevů této nesmyslné přehrady je právě vysoká inflace. Touto hrází byla jednak úroková politika centrálních bank (natvrdo řečeno tištění peněz), ale i aktuální politizace mezinárodního obchodu skrze balíky sankcí.

„Pokud by vláda skutečně chtěla nízkou míru inflace, musela by přestat v zadlužování české ekonomiky,“ shrnula ekonomka. Jenže vláda dělá pravý opak a plánuje to až do konce volebního období.

Když dluh České republiky atakuje hranici tří bilionů, začala vláda řešit nikoliv jak ušetřit, ale kde sehnat více peněz na financování rostoucích výdajů. Královnou těchto nápadů je jednoznačně Olga Richterová se svou „dánskou cestou“, kterou odprezentovala Čestmíru Strakatému.

Ta by ušetřila třicet miliard ročně „vstupem do takového systému, jmenuje se to ERM 2“. Na tom je prý ve vládě v podstatě shoda. Hana Lipovská její popis „takového systému“ shrnula jako „čekárnu před vstupem do eurozóny“.

Z této čekárny se zpět do normální měnové politiky dostala jediná měna: Britská libra v roce 1992, kterou z příprav na euro vyhnaly finanční turbulence způsobené spekulanty. Útok na libru, známý také jako „černá středa“, byl jednou ze životních tref George Sorose.

Vládní shoda na vstupu do systému ERM 2, zásadní omezení české měnové suverenity, přitom není deklarována v programovém prohlášení ani žádném jiném dokumentu. A je to celkem zásadní změna, znamená totiž v podstatě pevné navázání kurzu české koruny na euro.

Dánská cesta je navíc jištěna garantovanou výjimkou z Lisabonské smlouvy, která zaručuje, že Dánsko nemusí v ERM 2 směřovat k přijetí eura. ČR v Lisabonské smlouvě žádnou takovou výjimku zajištěnou nemá. Plán představený Olgou Richterovou je tedy cestou k povinnosti přijmout euro, a to ve lhůtě dvou let. A na tom je podle Richterové v pětikoalici „v podstatě shoda“.

„Takový systém“ je podle Lipovské spíše „taková pirátská léčka“, zaobalená do nesrozumitelné zkratky.

Rozporovala i tvrzení Olgy Richterové, že bychom v „takovém systému“ platili méně za obsluhu státního dluhu. Ta dnes činí asi 70 miliard ročně. Je pravda, že platíme vyšší úrok. To je dáno tím, že jsme se na rozdíl od eurozóny vyhnuli ekonomickému bizáru zvanému „záporný úrok“, neboli odměně pro dlužníky. Piráti ale nemluví o tom, že před tímto umělým snížením úrokové míry měly členské státy eurozóny vyšší úroky, než my.

„Euro je měna do dobrého počasí. Když se daří, je eurozóna dobrým místem k životu, ale když se počasí zkazí, je tím úplně nejhorším místem,“ shrnula ekonomka. Pirátská „dánská cesta“ by napáchala škody, které by oněch ušetřených třicet miliard výrazně převýšily.

V době, kdy vláda řeší každou korunu, kterou by mohla dostat do rozpočtu, ale současně velkoryse slíbila v jednom článku vojenské smlouvy s USA, že americkým vojákům a jejich doprovodu na našem území odpustí všechny daně, včetně spotřební daně či DPH.

ZDROJ: Parlamentní Listy https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Tajne-zavedeni-eura-Vlada-se-shodla-Lipovska-vytahla-735497?fbclid=IwAR0L4uJtfaJyNrXoOjwaF3r9gyBxVE_z9scsL_6xE36kStAYj2d0c0e0XyQ

Děkujeme za Vaší podporu, moc si vážíme Vaší přízně. Dar bude použit na provoz a rozvoj našich nezávislých informačních platforem.
Jsme nezávislé médium bez reklam, bez cenzury, bez propagandy, bez mainstreamu.
Přispějte na tvorbu a překlad videí i zpráv ze světa, z domova.

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podporujeme nás můžete ZDE:
https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
https://volnyblog.news/

Zemědělci v Česku rozjeli vlastní obchod. Poloviční ceny a špičková kvalita. Lidl a Kaufland jsou v úzkých

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

3.5.2023

Poslední měsíce se nesou v duchu velkého napětí mezi obchodními řetězci, tuzemskými zemědělci a také zákazníky. Padají obvinění z toho, že zejména obchody zneužily své pozice a v loňském roce přespříliš navyšovaly ceny. Navíc se na řadě příkladů ukazuje, že nám sem stále nevozí prvotřídní kvalitu, kterou prodávají v západních zemích, ale jsou to spíše produkty druhé jakosti.

Tohle muselo přijít

To vše vedlo k tomu, že se tradičně pohodlní Češi konečně zvedli a ve velkém začali nakupovat v sousedních zemích, jako je Polsko nebo Německo. Zjistili totiž, že tamní supermarkety nejsou tak drahé a navíc je v nich často lepší zboží.

V problémech se ale ocitli čeští zemědělci, kteří jsou z jedné strany tlačeny obchodními řetězci k tomu, aby prodávali co možná nejlevněji a na druhé straně jim klesají tržby, protože lidé vyrážejí nakupovat do zahraničí. Mnozí z nich pochopili, že sice mohou neustále žehrat, ale tím stejně nic nezmění. A tak se rozhodli jednat, což v konečném důsledku přináší ovoce i zákazníkům.

Zemědělci v Česku postupně otevírají své obchody a jednoznačně ukazují možný směr dalšího vývoje. Ten by mohl předznamenat vznik velkého tuzemského obchodního řetězce, který by konkuroval dominantním hráčům, jako jsou Kaufland nebo Lidl. Jak skvěle to může fungovat, se totiž můžete vyjet přesvědčit třeba do Hanáckého gruntu, který si založilo zemědělské družstvo Unčovice.

Takto si můžete vybrat a nakoupit v Hanáckém gruntu.

Takový zájem se nečekal

Tato prodejna vznikla nedávno a nepotřebuje prakticky žádnou propagaci. Lidé si o ní jednoduše řeknou. Poví si, že je tam k mání skvělá vepřová pečeně s kostí za stovku nebo krkovice za 110 korun. A že to maso chutná podstatně více než to, které si koupíte v supermarketu a které je přivezené kdoví odkud. Zdejší potraviny jsou vždy čerstvé a navíc skutečně lokální.

Je až překvapivé, jak moc dobře to tady funguje. Lidé se sem sjíždějí i s poměrně velké vzdálenosti, třeba dvaceti kilometrů, ale i více. “Jedu sem sice půl hodiny, ale ta kvalita a cena mi za to stojí. Takové maso jsem předtím nesehnala a i další výrobky jsou fantastické,” říká paní Lucie při své návštěvě obchodu. “Musím říct, že po tom, co jsem to tu vyzkoušela, už mi standardní velkoprodukce z řetězců nechutná.

Hanácký grunt neprodává pouze produkci vlastního družstva, ale doplňuje ji i o další. Nakoupíte tu proto nejen masné výrobky či uzeniny, ale také mléčné produkty, zeleninu, ovoce, mouku a mnohem více. Že se tu trefují do představ zákazníků, o tom nejlépe svědčí dosavadní hodnocení na platformě Google. Hodnotící se vzácně shodují a dosud dávají maximální možné body.

Foto: Shutterstock, zdroje: vlastní návštěva, LitovelZemědělské družstvo Unčovice

Taky na Severní Moravě májí zemědělci svůj obchod s regonálními potravinami ve Fryčovicích: https://www.regiopotraviny.cz/  REGIO POTRAVINY

https://www.regiopotraviny.cz/

ZDROJ: https://www.mix24.cz/zemedelci-v-cesku-rozjeli-vlastni-obchod-polovicni-ceny-a-spickova-kvalita-lidl-a-kaufland-jsou-v-uzkych/

Děkujeme za Vaší podporu, moc si vážíme Vaší přízně. Dar bude použit na provoz a rozvoj naši nezávislé informační platformy.
Jsme nezávislé médium bez reklam, bez cenzury, bez propagandy, bez mainstreamu.
Přispějte na tvorbu a překlad videí i zpráv ze světa, z domova.
Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
https://volnyblog.news/

 


OMEZENÍ vlastnických práv. OMEZENÍ svobody podnikání. OMEZENÍ svobody uzavírání smluv. ŠÍLENÁ NACISTICKÁ EVROPSKÁ KOMISE SE URVALA ZE ŘETĚZU!

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

2.5.2023

EU: Zbyněk Stanjura, to je ten přes zvyšování deficitu, se uvolil nadále podporovat stavební spoření. Nejdřív se cukal, chtěl státní podporu zcela zrušit. Teď ovšem přišel s šalamounským řešením. Podpora zůstane, ale bude u ní podmínka. Naspořené se musí investovat do enviromentálních projektů jako jsou zateplená okna, zateplená střecha, nová fasáda. A tak jdu zrušit své stavební spoření a spořit už si budu tak leda do polštáře. Vedle Stanjury úřadují i Němci. Kynutou buchtu, která hrozí výbuchem, dala do trouby i Evropská komise. Všechno to se vším souvisí.

Před dvěma roky jsem mé paní (krásné a moudré) založil stavební spoření. Cíl, trochu jí nasyslit na stará kolena. Původně jsem chtěl penzijní spoření, ale paní (už ne tak krásná a moudrá) na poště mě umluvila, že stavební je daleko lepší. No tak jsem do toho šel. Nechechtat se, politovat. Spoření nebylo nikterak podmíněné, využitelné na cokoliv. I jako kotva na stáří, případně jako pojistka pro průšvih. Se Stanjurou se to změnilo.

Je to podobně fér, jako když se v polovině hry změní pravidla a ten, kdo dával góly do protivníkovy branky, je dával vlastně do vlastní. Moje blbost, že jsem důvěřoval systému. Ale Stanjura to dělá dobře, omezí výdaje státu na stavební spoření a zbylou podporu ještě vykáže v EU jako investice do enviromentální politiky. Je to koumes.

V Německu zase chystají zákaz spalování dřeva v domácnostech, informuje server AgrarHeute. Zatím jen u novostaveb. Ale to je jako krájení salámu. Jeden plátek odříznout, další plátek. Nakonec zbude jen prdelka pro kočku. Kamna, krby, všechno vyházet a nahradit tepelným čerpadlem. ČEZ mi poslal nabídku, tepelné čerpadlo prý jen za 180 tisíc. Kde bych na to vzal? Že by přes půjčku? Ne, děkuju, nejsem sebevrah. To už je dostupnější metoda vytápění dle doporučení bájné MPA, tedy svetry. Zajímavostí je, že Němci k tomu chtějí zvýšit produkci elektřiny ze štěpky. Asi aby uživili ta kvanta tepelných čerpadel. A tam už se začínáme pohybovat v prostoru štěpkování nikoliv odpadového dřeva, ale kulatiny.

Bude zajímavé sledovat to kroucení sousedů při hledání zdrojů. Kácet ve velkém vlastní lesy? To by nebylo moc ekologické. My už jsme je Němcům po kůrovcové kalamitě poslali. A Sibiř je široká a její lesy jsou lákavé. Kudy, v rámci záchrany planety a ekologie, asi poplují ze Sibiře stromy, aby je Němci mohli ekologicky spálit? Přes Čínu? Kazachstán? Dá se tušit, že i Saúdská Arábie nebo Kuvajt se stanou největšími vývozci smrkového dřeva. My u toho budeme předstírat, že nic nevidíme, že ta kvanta smrku jsou vlastně palmy z oázy. Jako s ruskou ropou. A je převoz stromů přes půlku planety ekologický? Nebylo by ekologičtější spálit místní uhlí, než vozit stromy přes půl planety? S účinnými filtry? Jen taková otázka. Mazut, na který plují přepravní lodě, je totiž echt neekologická fujtajbl věc (použití nového vědeckého ekonewspeaku – fujtajbl věc. Jedna fujtajbl věc rovná se jedno Gretino How dare you).

Co se děje v Německu, to se za chvíli prostřednictvím našich vlád začne dít i u nás. A je skutečně jedno, kdo ve vládě zrovna sedí, dělají to sakum prásk všichni. Taková je praxe. Jsme kolonie.

A ještě jednou do Německa pro čerstvou řepu. Europoslanec Alexander Bernhuber a ředitel rakouských organizací pěstitelů řepy Markus Schöberl k nařízení EU o přípravcích na ochranu rostlin v Evropském parlamentu varovali před výrazným poklesem produkce cukrové řepy. Doslova řekli: „Zejména v případě speciálních plodin náročných na ošetření, jako je cukrová řepa, by plány Komise přesunuly výrobu do třetích zemí. Tím nás Evropská komise učinila závislými na dovozu cukru ze zámoří,“ jsou přesvědčeni Bernhuber a Schöberl, jak informoval server AgrarHeute.

Ekologický odstřel cukrovarnictví v Evropě. Teď je tu zase otázka. Je opravdu tak ekologické odstřelit si vlastní cukrovarnictví v rámci záchrany planety? S tím, že Bernhuber a Schöberl varují, že se tím razantně zvýší odběr cukru z Brazílie, kde nemají tak přísnou legislativu a tak na cukrovou řepu stříkají, co je napadne. Je to ta slibovaná záchrana planety, nebo jen plnění statistických čísel tolik ekologického Německa? Jen statistiky, protože cukerná hostina bude pro německé strávníky neomezená. Jen to většinou půjde z Brazílie. Na přepravních lodích. A ty nejezdí na pampelišky, jak jsme si prozradili výše. Z logiky věcí – není daleko více škodlivé, když si nechám cukr přepravit přes půl planety, navíc ze země, která na ekologický humbuk z vysoka kašle, než když si ho vyrobím doma sám?

Nejkomičtější vyjádření učinila Evropská komise k zákonu Net Zero Act, který je součástí většího celku známého pod pojmem Green Deal. Ocituji výsek ze Seznam Zpráv: „Evropská komise přiznává, že aplikací navrhovaného zákona může dojít ,k dočasnému omezení‘ svobody podnikání, svobody v uzavírání smluv nebo práva na vlastnictví, které jsou chráněny Listinou základních práv a svobod občanů EU.“ A nejde se nezeptat – když je to přiznaná totalita, tak to vlastně vůbec totalita není? Omezení vlastnických práv. Omezení svobody podnikání. Omezení svobody uzavírání smluv. Přičemž jednotkou dočasného omezení je jeden furt, jak se tak říká a jak i poukazuje praxe? Jen se ptám, pro souseda, nemá v tom jasno.

Net Zero Act je svým způsobem logický. Evropská komise jím chce uměle nastartovat vývoj obnovitelných zdrojů a zbavit se závislosti na Číně. Jenže v dobách, kdy my jsme se rétoricky procvičovali a podepisovali nezávazné Pařížské smlouvy, Čína rozjela silně dotovaný vývoj i výrobu. Teď je na vrcholu technologií i výroby a my jsme na ní dočista závislí. Jenže je v tom jistý rozdíl. V Číně si u toho zatím nezakazují topit v kamnech a pěstovat cukrovou řepu. Postupují systematicky, plánují, předvídají.

Tak přesně jsem si představoval, že k věci přistoupí unie. Nepřistoupila. Dlouho měla pocit, že stačí být morálně výš než zbytek světa. K naší škodě, protože teď, když v unii vystřízlivěli, začíná to vypadat, že nám chystají nějakou parádu s totalitou čínského typu… jenže bez čínského kapitálu a tahu na branku. Jak hlásí server Živě, Čína už prodává kvalitní elektroauta za čtvrtinu ceny, kterou s jazykem na vestě zvládnou evropské automobilky. Prohráli jsme už teď. Politickou hysterií, která začíná teď v Evropě, si ten hrob jen prohloubíme. Což nevyjadřuje obdiv k Číně, ale jisté pohrdání vůči našim totalitářům v rozpuku, kterým přikyvuje i ministr pro krachování Zbyněk Stanjura. Však, chystá se ideologicky podminovat stavební spoření. A tak mě u toho napadá, co penzijní pojištění? Nezaplní se někdy v budoucnu podmínkami o tom, že ano, spořit ano, i se státním příplatkem, ale pouze pokud si bude klient spořit na eutanázii, ne na nějaké rajzování po supermarketech po záruční době vlastního bytí. Je to možný scénář.

Ekologická témata přestala být jen rétorickým cvičením pro pár miliardářů létajících na klimatické summity soukromými letadly. Už se to ve velkém valí na lidi. Začíná se tomu podřizovat naprosto všechno. Stavební spoření? Tak leda na eurookna. Cukr? U nás ne, nechceme být neekologičtí tím, že bychom u nás něco pěstovali, optejte se za oceánem. Zatopit si v kamnech? Zbláznili jste se, vy masoví vrazi? Podnikat? Tak před komisi někde na úřadě pro příští pětiletku a žmoulat čepici. Možná vám to dovolí, když budete mít na předloktí vytetované výstavní – How dare you.

 

AUTOR:  Štěpán Cháb

ZDROJ:  Krajské listy.cz https://www.krajskelisty.cz/stredocesky-kraj/28823-omezeni-vlastnickych-prav-omezeni-svobody-podnikani-omezeni-svobody-uzavirani-smluv-ek-se-urvala-ze-retezu-komentar-stepana-chaba.htm

 

 

Děkujeme za Vaší podporu, moc si vážíme Vaší přízně. Dar bude použit na provoz a rozvoj našich nezávislých informačních platforem.
Jsme nezávislé médium bez reklam, bez cenzury, bez propagandy, bez mainstreamu.
Přispějte na tvorbu a překlad videí i zpráv ze světa, z domova.

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podporujeme nás můžete ZDE:
https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
https://volnyblog.news

Dezinformátor expertem. Seznam.cz se nemůže rozhodnout, jestli jsem dezinformátor nebo expert

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

28.4.2023

Tomáš Fürst

Musím se s vámi podělit o zábavnou historku z našeho mediálního cirkusu. Před nedávnem vyšel na serveru Seznam.cz matoucí článek o tom, jak se v roce 2022 narodilo o 10 procent méně dětí, než jsme čekali (link na článek nedávám, držím se zásady nekrmit trolla). Jeden lucidní čtenář chtěl článek uvést na pravou míru, a tak do diskuse napsal komentář, ve kterém odkázal na detailní analýzu tohoto problému z pera předsedy České statistické společnosti Ondřeje Vencálka. Komentář se ale nepodařilo zveřejnit – po jeho odeslání server ohlásil „váš komentář obsahuje zakázanou adresu“.

I dotázal se kolega emailem administrátora diskuse na Seznamu, proč tohle dělají. A dotyčný odpověděl, že web smis-lab.cz byl vyhodnocen jako dezinformační. Na upřesňující dotaz po důvodech, proč byl náš server označen za dezinformační, přišly dva zdroje: Hanopis Jana Cempera na platformě Manipulátoři.cz a tento text na stránce společnosti Sisyfos. Oba jsou mimořádně půvabné a poučné.

Jan Cemper si bere na mušku naši zprávu o obsazenosti jednotek intenzivní péče v letech 2018, 2019 a 2020 (viz například můj text zde). Z oficiálních dat plyne, že mezi roky 2019 a 2020 klesl počet akutních hospitalizací v českých nemocnicích o 17,2 procenta a u následné péče o téměř devět procent. A Jan Cemper tuto mimořádně odpornou dezinformaci okamžitě vyvrací – no posuďte sami: „Podle dat skutečně v roce 2020 bylo na JIP méně hospitalizací jak v předchozích letech. Náš web však kontaktoval ÚZIS a tato statistika je neúplná. Faktem totiž je, že v na intenzivních lůžkách v roce 2020 bylo méně pacientů, ale ti byli na lůžkách podstatně déle než v předchozích letech.“ Dezinformátor je odhalen! A navíc jazykem, za který by se nemusel stydět ani Jan Neruda.

Spolek Sisyfos je ještě zábavnější parta než kolega Cemper. Jejich text o tom, proč je náš spolek tak nebezpečný jednou vstoupí do učebnic: „V oblasti našeho zájmu se jako zvláště nebezpečná dezinformační organizace jeví jejich pobočný spolek SMIS, protože jejich členové mají formální erudici v dané problematice. Z toho důvodu jsou schopni snad neúmyslně, ale dost možná i úmyslně produkovat sofistikované dezinformace. Precizní ověřování (fact-checking) takových textů je mimořádně náročné, proto je vhodnou strategií k odfiltrovávání dezinformací obsah vytvořený spolkem SMIS ignorovat.“

Přeložím vám to do češtiny: Dezinformace produkované SMIS jsou tak sofistikované, až jsou pravdivé, takže je nejde pomocí dat vyvrátit. Proto všechny na kolenou prosíme, ať je nečtou!

Na základě těchto dvou intelektuálních (a jazykových) klenotů blokuje server Seznam.cz již mnoho měsíců každý příspěvek, který by čtenáře odkázal na stránky smis-lab, kde se objevují texty předních českých odborníků na statistiku, imunologii a mikrobiologii.

Včera ovšem dostal tento (již tak dosti absurdní) příběh dokonale Švejkovskou tečku. Volala mi jakási redaktorka z redakce Seznam zpráv, jestli bych nebyl ochoten se odborně vyjádřit k metodice, na základě které vznikla na ERÚ čísla o cenách elektřiny a plynu, jež potom ČSÚ odeslal do Eurostatu, který je zveřejnil, a tím nesmírně rozčílil profesora doktora premiéra. Po pravdě jsem odpověděl, že o tom nic nevím. Potom jsem se zdvořile dotázal, zda-li paní redaktorce nevadí, že o odborné vyjádření žádá dezinformátora, kterého její vlastní redakce aktivně blokuje. Dosti rozpačitě vykoktala, že o tom nic neví.

Vážení přátelé v redakci Seznam zprávy. Prosím rozhodněte se, kdo je tady dezinformátor, a zkuste se toho držet.

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podporujeme nás můžete ZDE:
https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
https://volnyblog.news/

Karel Hynek Mácha – Máj

Celou báseň si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

1.máj 2023

Ilustrace Jan Zrzavý

 

Ilustrace č. 1

1

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

I světy jich v oblohu skvoucí
co ve chrám věčné lásky vzešly;
až se – milostí k sobě vroucí
změnivše se v jiskry hasnoucí –
bloudící co milenci sešly.
Ouplné lůny krásná tvář –
tak bledě jasná, jasně bledá,
jak milence milenka hledá –
ve růžovou vzplanula zář;
na vodách obrazy své zřela
a sama k sobě láskou mřela.
Dál blyštil bledý dvorů stín,
jenž k sobě šly vzdy blíž a blíž,
jak v objetí by níž a níž
se vinuly v soumraku klín,
až posléze šerem v jedno splynou.
S nimi se stromy k stromům vinou. –
Nejzáze stíní šero hor,
tam bříza k boru, k bříze bor
se kloní. Vlna za vlnou
potokem spěchá. Vře plnou –
v čas lásky – láskou každý tvor.

Za růžového večera
pod dubem sličná děva sedí,
se skály v břehu jezera
daleko přes jezero hledí.
To se jí modro k nohoum vine,
dále zeleně zakvítá,
vzdy zeleněji prosvítá,
až v dálce v bledé jasno splyne.
Po šírošíré hladině
umdlelý dívka zrak upírá;
po šírošíré hladině
nic mimo promyk hvězd nezírá;
Dívčina krásná, anjel padlý,
co amarant na jaro svadlý,
v ubledlých lících krásy spějí.
Hodina jenž jí všecko vzala,
ta v usta, zraky, čelo její
půvabný žal i smutek psala. –

Tak zašel dnes dvacátý den,
v krajinu tichou kráčí sen.
Poslední požár kvapně hasne,
i nebe, jenž se růžojasné
nad modrými horami míhá.
„On nejde – již se nevrátí! –
Svedenou žel tu zachvátí!“
Hluboký vzdech jí ňadra zdvíhá,
bolestný srdcem bije cit,
a u tajemné vod stonání
mísí se dívky pláč a lkání.
V slzích se zhlíží hvězdný svit,
jenž po lících co jiskry plynou.
Vřelé ty jiskry tváře chladné
co padající hvězdy hynou;
kam zapadnou, tam květ uvadne.

Viz, mihla se u skály kraje;
daleko přes ní nahnuté
větýrek bílým šatem vlaje.
Oko má v dálku napnuté. –
Teď slzy rychle utírá,
rukou si zraky zastírá
upírajíc je v dálné kraje,
kde jezero se v hory kloní,
po vlnách jiskra jiskru honí,
po vodě hvězda s hvězdou hraje.

Jak holoubátko sněhobílé
pod černým mračnem přelétá,
lílie vodní zakvétá
nad temné modro; tak se číle –
kde jezero se v hory níží –
po temných vlnách cosi blíží,
rychle se blíží. Malá chvíle,
a již co čápa vážný let,
ne již holoubě či lílie květ,
bílá se plachta větrem houpá.
Štíhlé se veslo v modru koupá,
a dlouhé pruhy kolem tvoří.
Těm zlaté růže, jenž při doubí
tam na horách po nebi hoří,
růžovým zlatem čela broubí.
„Rychlý to člůnek! blíž a blíže!
To on, to on! Ty péra, kvítí,
klobouk, oko, jenž pod ním svítí,
ten plášť!“ Již člůn pod skalou víže.
Vzhůru po skále lehký krok
uzounkou stezkou plavce vede.
Dívce se zardí tváře bledé
za dub je skryta. – Vstříc mu běží,
zaplesá – běží – dlouhý skok –
již plavci, již na prsou leží –
„Ha! Běda mi!“ Vtom lůny zář
jí známou osvítila tvář;
hrůzou se krev jí v žilách staví.
„Kde Vilém můj?“
„Viz,“ plavec k ní
tichými slovy šepce praví:
„Tam při jezeru vížka ční
nad stromů noc; její bílý stín
hlubokoť stopen v jezera klín;
však hlouběji ještě u vodu vryt
je z mala okénka lampy svit;
tam Vilém myšlenkou se baví,
že příští den jej žití zbaví.
On hanu svou, on tvoji vinu
se dozvěděl; on svůdce tvého
vraždě zavraždil otce svého.
Msta v patách kráčí jeho činu. –
Hanebně zemře. – Poklid mu dán,
až tváře, jenž co růže květou,
zbledlé nad kolem obdrží stán,
až štíhlé oudy v kolo vpletou.
Tak skoná strašný lesů pán! –
Za hanbu jeho, za vinu svou
měj hanu světa, měj kletbu mou!“

Obrátí se. – Utichl hlas –
Po skále slezl za krátký čas,
při skále člůn svůj najde.
Ten rychle letí, co čápa let,
menší a menší, až co lílie květ
mezi horami po vodě zajde.

Tiché jsou vlny, temný vod klín,
vše lazurným se pláštěm krylo;
nad vodou se bílých skví šatů stín,
a krajina kolem šepce: „Jarmilo!“
V hlubinách vody: „Jarmilo! Jarmilo!!“

Je pozdní večer první máj –
večerní máj – je lásky čas.
Zve k lásky hrám hrdliččin hlas:
„Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!“

Ilustrace č. 2

2

Klesla hvězda s nebes výše,
mrtvá hvězda siný svit;
padá v neskončené říše
padá věčně v věčný byt.
Její pláč zní z hrobu všeho,
strašný jekot, hrůzný kvíl.
„Kdy dopadne konce svého?“
Nikdy – nikde – žádný cíl.
Kol bílé věže větry hrají,
při níž si vlnky šepotají.
Na bílé zdě stříbrnou zář
rozlila bledá lůny tvář;
však hluboko u věži je temno pouhé;
neb jasna měsíce světlá moc
uzounkým oknem u sklepení dlouhé
proletši se změní v pološerou noc.
Sloup sloupu kolem rameno si podává
temnotou noční. Z venku větru vání
přelétá zvražděných vězňů co lkání,
vlasami vězně pohrává.
Ten na kamenný složen stůl
hlavu o ruce opírá;
polou sedě a kleče půl
v hloub myšlenek se zabírá.
Po měsíce tváři jak mračna jdou,
zahalil vězeň v ně duši svou;
myšlenka myšlenkou umírá.

„Hluboká noc! ty rouškou svou
teď přikrýváš dědinu mou,
a ona truchlí pro mě! –
Že truchlí? – pro mě? pouhý sen!
Ta dávno neví o mně.
Sotvaže zítra jasný den
nad její lesy vstane,
já hanebně jsem odpraven,
a ona – jak v můj první den –
vesele, jasně vzplane.“

Umlknul; po sklepení jen,
jenž nad sloupy se zdvíhá,
dál, dál se hlas rozlíhá;
až – jakby hrůzou přimrazen –
na konci síně dlouhé
usne v temnotě pouhé.

Hluboké ticho té temnosti
zpět vábí časy pominulé,
a vězeň ve svých snách dny mladosti
zas žije dávno uplynulé.
To vzpomnění mladistvých let
mladistvé sny vábilo zpět;
a vězně oko slzy lilo,
srdce se v citech potopilo; –
marná to touha v zašlý svět.

Kde za jezerem hora horu
v západní stíhá kraje,
tam – zdá se mu – si v temném boru
posledně dnes co dítko hraje.
Od svého otce v svět vyhnán,
v loupežnickém tam roste sboru.
Později vůdcem spolku zván,
dovede činy neslýchané,
všude jest jméno jeho znané,
každémuť: „Strašný lesů pán!“
Až poslez láska k růži svadlé
nejvejš roznítí pomstu jeho,
a poznav svůdce dívky padlé
zavraždí otce neznaného.
Protož jest u vězení dán;
a kolem má být odpraven
již zítra strašný lesů pán,
jak první z hor vyvstane den.

Teď na kamenný složen stůl
hlavu o ruce opírá,
polou sedě a kleče půl
v hloub myšlenek se zabírá;
po měsíce tváři jak mračna jdou,
zahalil vězeň v ně duši svou,
myšlenka myšlenkou umírá.

„Sok – otec můj! Vrah – jeho syn,
on svůdce dívky mojí! –
Neznámý mně. – Strašný můj čin
pronesl pomstu dvojí.
Proč rukou jeho vyvržen
stal jsem se hrůzou lesů?
Čí vinu příští pomstí den?
Čí vinou kletbu nesu?
Ne vinou svou! – V života sen
byl jsem já snad jen vyváben,
bych ztrestal jeho vinu?
A jestliže jsem vůli svou
nejednal tak, proč smrtí zlou
časně i věčně hynu? –
Časně i věčně? – věčně – čas –“
Hrůzou umírá vězně hlas
obražený od temných stěn;
hluboké noci němý stín
daleké kobky zajme klín,
a paměť vězně nový sen.

„Ach – ona, ona! Anjel můj!
Proč klesla dřív, než jsem ji znal?
Proč otec můj? – Proč svůdce tvůj?
Má kletba –“ Léč hluboký žal
umoří slova. Kvapně vstal;
nocí řinčí řetězů hřmot
a z mala okna vězně zrak
zalétá ven za hluky vod. –
Ouplný měsíc přikryl mrak,
než nade temný horní stín
vychází hvězdy v noci klín;
i po jezeru hvězdný svit,
co ztracené světlo se míhá.
Zrak vězně tyto jiskry stíhá,
a v srdce bolný vodí cit.
„Jak krásnáť noc! Jak krásný svět!
Jak světlo – stín se střídá!
Ach – zítra již můj mrtvý hled
nic více neuhlídá!
A jako venku šedý mrak
dál – dál se rozestírá:
tak – “ Sklesl vězeň, sklesl zrak,
řetězů řinčí hřmot, a pak
u tichu vše umírá.

Již od hor k horám mraku stín –
ohromna ptáka peruť dlouhá –
daleké noci přikryl klín,
a šírou dálkou tma je pouhá.
Slyš! za horami sladký hlas
pronikl nocí temnou,
lesní to trouba v noční čas
uvádí hudbu jemnou.
Vše uspal tento sladký zvuk,
i noční dálka dřímá.
Vězeň zapomněl vlastních muk,
tak hudba ucho jímá.
„Jak milý život sladký hlas
v krajinu noční vdechne;
než zítřejší – ach – mine čas,
tu ucho mé ach nikdy zas
těch zvuků nedoslechne!“
Zpět sklesne vězeň – řetěz hluk
kobkou se rozestírá; – –
hluboké ticho. – V hloubi muk
se opět srdce svírá,
a dálné trouby sladký zvuk
co jemný pláč umírá. – – –
„Budoucí čas?! – Zítřejší den?! –
Co přes něj dál, pouhý to sen,
či spaní je bez snění?
Snad spaní je i život ten,
jenž žiji teď; a příští den
jen v jiný sen je změní?
Či po čem tady toužil jsem,
a co neměla šírá zem,
zítřejší den mi zjeví?
Kdo ví? – Ach žádný neví.“ –

A opět mlčí. Tichá noc
kol kolem vše přikrývá.
Zhasla měsíce světlá moc,
i hvězdný svit, a kol a kol
je pouhé temno, šírý dol
co hrob daleký zívá.
Umlkl vítr, vody hluk,
usnul i líbý trouby zvuk,
a u vězení síni dlouhé
je mrtvé ticho, temno pouhé.
„Hluboká noc – temná je noc! –
Temnější mně nastává – – –
Pryč, myšlenko!!“ – A citu moc
myšlenku překonává.

Hluboké ticho. – Z mokrých stěn
kapka za kapkou splyne,
a jejich pádu dutý hlas
dalekou kobkou rozložen,
jako by noční měřil čas,
zní – hyne – zní a hyne –
zní – hyne – zní a hyne zas.

„Jak dlouhá noc – jak dlouhá noc –
však delší mně nastává. – – –
Pryč, myšlenko!“ – A hrůzy moc
myšlenku překonává. –
Hluboké ticho. – Kapky hlas
svým pádem opět měří čas.

„Temnější noc! – – – Zde v noční klín
ba lůny zář, ba hvězdný kmit
se vloudí – – tam – jen pustý stín,
tam žádný – žádný – žádný svit,
pouhá jen tma přebývá.
Tam všecko jedno, žádný díl –
vše bez konce – tam není chvíl,
nemine noc, nevstane den,
tam času neubývá. –
Tam žádný – žádný – žádný cíl –
bez konce dál – bez konce jen
se na mne věčnost dívá.
Tam prázdno pouhé – nade mnou,
a kolem mne i pode mnou
pouhé tam prázdno zívá. –
Bez konce ticho – žádný hlas –
bez konce místo – noc – i čas – – –
to smrtelný je mysle sen,
toť, co se ‚nic‘ nazývá.
A než se příští skončí den,
v to pusté nic jsem uveden. – – –“
Vězeň i hlas omdlívá.

A lehounce si vlnky hrají
jezerní dálkou pode věží,
s nimi si vlnky šepotají,
vězně uspávati se zdají,
jenž v hlubokých mrákotách leží.

Strážného vzbudil strašný hřmot,
jejž řetězů činí padání;
se světlem vstoupil. – Lehký chod
nevzbudil vězně z strašných zdání.
Od sloupu k sloupu lampy svit
dlouhou zalétá síní,
vzdy bledší – bledší její kmit,
až vzadu zmizí její moc,
a pustopustá temná noc
ostatní díl zastíní.
Leč nepohnutý vězně zrak –
jak by jej ještě halil mrak –
zdá se, že nic nezírá;
ač strážce lampy rudá zář
ubledlou mu polila tvář,
a tma již prchla čírá.
On za kamenný složen stůl
hlavu o ruce opírá,
polou sedě a kleče půl
znovu v mdlobách umírá;
a jeví hlasu šepot mdlý,
že trapnýť jeho sen i zlý.

„Duch můj – duch můj – a duše má!“
Tak slova mu jednotlivá
ze sevřených ust plynou.
Než však dostihne ucho hlas,
tu slova strašná ničím zas –
jakž byla vyšla – hynou.

Přistoupí strážce, a lampy zář
před samou vězně vstoupí tvář.
Obličej vězně – strašný zjev –
oko spočívá nehnuté
jak v neskončenost napnuté, –
po tváři slzy – pot a krev;
v ustech spí šepot – tichý zpěv.

Tu k ustům vězně ucho své
přiklonil strážce bázlivé;
a jak by lehký větřík vál,
vězeň svou pověst šepce dál.
A strážný vzdy se níž a níž
ku vězni kloní – blíž a blíž,
až ucho s usty vězně spojí.
ten šepce tíše – tíš a tíš,
až zmlkne – jak by pevně spal.

Leč strážný nepohnutě stojí,
po tváři se mu slzy rojí,
ve srdci jeho strašný žal. –
Dlouho tak stojí přimrazen,
až sebrav sílu kvapně vstal,
a rychlým krokem spěchá ven.
On sice – dokud ještě žil –
co slyšel, nikdy nezjevil,
než navzdy bledé jeho líce
neusmály se nikdy více.

Za strážným opět temný stín
zahalil dlouhé síně klín;
hlubokou nocí kapky hlas
svým pádem opět měřil čas.

A vězeň na kamenný stůl
složený – klečí – sedí půl.
Obličej jeho – strašný zjev –
oko spočívá nehnuté,
jak v neskončenost napnuté,
po tváři slzy – pot – a krev.

A ustavičně kapky hlas
svým pádem dále měří čas.
A kapky – vod i větrů zpěv
vězňovi blízký hlásá skon,
jenž myšlenkami omdlívá. –
Z dálky se sova ozývá,
a nad ním půlnoc bije zvon.