Archív značky pro: Domácí

Ladislav Větvička: Tak mě zakazali. Co je na tym divneho? Tak už to u nas chodi

12.9.2023

Spisovatel, fotograf a cestovatel Ladislav Větvička je znám převážně jako autor populárních blogů na serveru iDNES a úspěšných knih. Ve svém díle využívá ostravského dialektu a slangu a komentuje aktuální dění v České republice i ve světě. Je držitelem devíti zlatých ocenění “Bloger roku”, přesto byl v minulém týdnu jeho blog ze serveru iDNES smazán. O okolnostech této události, která vzbudila na české literární scéně silné emoce, jsme si povídali v našem rozhovoru.

Láďo, minulý týden jsme se dozvěděli, že někdo v pozadí vedení blogu iDNES vystrnadil svého nejúspěšnějšího a nejčtenějšího blogera. Je to tak? No, tak především bych chtěl říci, že se nic zvláštního nestalo. Jak zpívá Ladik Mišík – noviny nevyjdou ve zvláštním vydání, neshoří hvězdy a nevyschnou rybníky, kdopak si všimne, vždyť svět je tak veliký… Prostě jak řikame ve zkratce my synci z Poruby – no a kurva co? Prostě se kdosik rozhodnul, že to už bylo moc. Tak mě zakazali. Co je na tym divneho? Tak už to u nas chodi.

Pokud si správně pamatuji, na iDNES jsi začal blogovat před patnácti lety. Kdy se začala politika serveru měnit, pamatuješ si nějaký konkrétní bod zlomu? Určitě se situace změnila někdy v letech 2016-17, kdy mnoho nejčtenějších blogařů dostalo „padáka“, údajně kvůli porušení tzv. kodexu blogařa. Tehdy došlo k obrovskému propadu čtenosti blogu (soudím ovšem pouze podle mého pozorování). Začali mizet zajímaví autoři a blog se stal nudným. Zatímco předtím jsem něco napsal a konkurence mě za chvíli vytěsnila ze čtených míst, najednou nové blogy visely desítky minut i hodiny na titulní stránce. Zmizeli autoři, zmizeli i čtenáři. Z blogu se stala nuda, z prostoru svobodného vyjadřování se stala mrtvola. Byla to hrozná škoda.

Za oněch patnáct let jsi dle tvrzení administrátorů iDNES porušil kodex blogera celkem devětadvacetkrát. Jak se o takovém porušení autor dozvídá a vždy přesně, čím aktuální kodex porušil? A jaká je šance na úspěšné odvolání? Ne, podle posledního sdělení jsem porušil gumová pravidla blogařa 29x za posledních pět let, nikoli za patnáct let. Není to nádherně absurdní? Dokonce se za to číslo i stydím. Já si myslím, že jsem tzv. kodex blogařa porušoval každym mym blogem. Ten kodex je totiž tak gumovy, že se ho da použit kdykoliv a jakkoliv. Takže mě vlastně uraža, že jsem ho za poslednich pět roku porušil enem 29x. Co se tyka technickych věci, autor se o tom dozvi obvykle vyjadřenim jakesik adminky, kera napiše, že došlo k poruše kodexu. Diskuse možna je, obvykle je ovšem zbytečna. O jaké porušení se jednalo v tvém případě? Osobně jsem zaznamenala jen jeden případ, kdy se iDNES nelíbil Tvůj text před prezidentskými volbami. Ja bych to snad ani nerozvaďal. Ale byly to obvykle srandovní a malicherné věci. Tzv. „kodex blogera“ je totiž tak gumový obušek, že jím možete přetahnut kohokoliv. Přede mnou byly takto vyakčněny desítky výborných blogerů, takže se nic nového nestalo. To je dnes takový trend.

V jednom případě mi třeba vytkli, že nazyvam politiky vládní koalice jako „surikaty“. To vzniklo v okamžiku, kdy v jedné porubské knajpě sused zahlédnul šéfy pětikoalice postávající na jakesik tiskovce a ti mu připomněli tyto fajne opičky. To se podle kodexu nesmí.

Jindy mi vytkli, že jsem citoval svůj deset let starý blog na iDnes, ve kterém jsem předpověděl nevyhnutelnou horkou valku na Ukrajině. Kodex ovšem opakování vlastních textů zakazuje.

Jiné porušení bylo, že jsem uvedl link na fotky z jakési výpravy na Ukrajinu, umístěné na mém osobním blogu www.ladikvetvicka.cz. To kodex tež zakazuje, bo v jine části blogu je prý možno si objednat mé knihy. Paradoxně jsem všechny své knihy mohl propagovat přímo pod moju fotku na blogu iDnes a link na osobní blog tam mohl být též. Navíc skoro všechny moje knižky byly se souhlasem iDnes zdarma publikovány přímo na blogu iDnes, včetně „nejslavnějších“ knih Zrnko písku, Některe baby su všechny stejne a Osudové setkání 1913.

Dalším porušením kodexu třeba bylo, když jsem po teroristických útocích a pokusu o puč v Kazachstánu popsal zážitky mého kolegy z Alma Aty a redakce mi text zrušila kvůli tzv. „závažným“ porušením kodexu, a to „nedoložení zdroje „. Na druhou stranu, když jsem v jiném textu uvedl jako zdroj informace z protiproud.info, napsali mi: „Váš článek jsme byli nuceni stáhnout z hlavní strany Blogu iDNES pouze na Váš soukromý blog; protože jeho součástí je odkaz na web, který byl bezpečnostními složkami vyhodnocen jako nebezpečný a dezinformační.“

V posledním blogu mi vytkli, že: „na titulní straně nemohou být texty obsahující vulgarismy zvláště v titulku a perexu, pokud není vulgarismus ojedinělý a nevyhnutelný pro celistvost textu „. V titulku ani perexu nic závadného nebylo, posuďte sami – titulek: „Nadutci z Prahy chtěju zakazat vjezd do centra. Tak jim to vratime, ni?“ A perex: „Kdysik sem si řikal, že neni možne, aby kdosik překonal hovadiny, kere tehdejša politycka garnytura předvaďa. Dneska si to už nemyslim. Den za dnem zme svědkama zvrhlosti, kere mladi polityci předvaďaju a dalši den se zas jini pokušaju překonat hovadizmus tych včerejšich.“

Pravda, v textu jsem nazval pražské úředníky, kteří chtějí zpoplatnit vjezd do hlavního města, „kokoty a idioty“, což ovšem naprosto dle kodexu považuji za nevyhnutelné pro celistvost textu, jelikož v souvislosti s jejich posledními kroky nezbývá než konstatovat, než že to su kokoti a idioti.

Další závažné porušení bylo, že jsem použil fotografii, která nebyla moje (ale byla se souhlasem autora) v případě fotografa Borise Rennera a jeho kalendáře na téma písniček Jarka Nohavici, nebo když jsem při recenzi knihy Alexandra Tomského o Chestertonovi použil citáty tohoto více než 80 let mrtvého autora.

A tak bysme mohli pokračovat dal a dal…

Kde mohou v budoucnu čtenáři najít všechny tvé texty z původního profilu na iDNES, který bude ještě tento týden smazán? No, tak já zatím doufám, že nenavistna multikulturni sebranka nebude tak blba, aby resetovala patnact roku mych textu pro iDnes a vše vymazala. Přirovnali by se tím totiž ke svým národně – socialistickým předchůdcům, kteří nejdříve likvidovali a palili knihy a zanedlouho poté i jejich autory. Ale vyloučit to nemohu. Nenavist multikulturně-socialistických sil je ovšem nekonečná a mohou dosáhnout likvidace mých textů za posledních 15 let. Nevadí. Aspoň si čtenáři uvědomí, jak je důležité mít knihy ve vytištěné podobě. Protože vše elektronické… i data… i peníze, mohou být jedním kliknutím cenzora zlikvidovány.

(Pozn: K dni 7. 9. bylo vymazáno všech 1300 blogů, napsaných Ladislavem Větvičkou pro iDnes za posledních 15 let, včetně unikátních fotografií, cestopisů a dobových politických postřehů)

Dostal jsi v reakci na počínání iDNES nabídky spolupráce z jiných serverů? Dostal jsem jich mnoho. A k tomu desítky a stovky zpráv, ve kterých mě mí čtenáři podporují, stačí se podívat pod poslední blog, (než bude vaporizovany).

Dostal jsem i nemálo nabídek na spolupráci od osob a institucí, kerych si važim a kere mě udržují v pocitu, že není vše ztraceno a že mlčici většina se ještě dostane ke slovu.

Děkuji za rozovor

CECÍLIE JÍLKOVÁ

Originální umístění rozhovoru najdete na Reportéři on line

Pokud je vám blízké vnímání světa, prezentované ve výše uvedeném textu, podpořte nás. Bo kdo jiný, než vy? A kdy jindy, než fčil? Dnešní režim to za vás rozhodně neudělá.

Dar Literarnimu & cestovatelskemu klubu Ladislava Větvičky možete poslat na učet 1030513055/5500 z ciziny pak na IBAN: CZ2355000000001030513055. SWIFT: RZBCCZPP

ZDROJ:https://www.ladikvetvicka.cz/single-post/ladislav-v%C4%9Btvi%C4%8Dka-tak-m%C4%9B-zakazali-co-je-na-tym-divneho-tak-u%C5%BE-to-u-nas-chodi?fbclid=IwAR1ReYuQuGsQQWareHnmQO7jzfzcBR0WUmxZ9EQGhiMW3t2z2V99g1fcncY

 

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

Dramaticky přibývá mladých s rakovinou. Studie hlásí 80procentní nárůst

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

 

12.9.2023

Dramaticky roste počet lidí mladších 50 let postižených jednou z 29 různých typů rakoviny. Vědecký tým složený ze Skotů a Číňanů zkoumal především případy mladších pacientů v rozmezí od 14 do 49 let a do studie Global Burden of Disease zahrnovali statistiky z celého světa. Celkově došlo v porovnání s rokem 1990 k nárůstu o 80 procent, píše německý deník Bild. Podle Všeobecné fakultní nemocnice v Praze zemře každých 20 minut v Česku jeden člověk na rakovinu a ročně se objeví přes 87 tisíc nových případů.

Vědeckou studii vypracovali odborníci z Edinburské univerzity ve Skotsku a čínské Lékařské fakulty Če-ťiangské univerzity v Chang-čou. Ze zjištění vyplývá, že u různých typů rakoviny roste počet postižených mladších 50 let přesto, že si mnoho lidí myslí, že rakovina postihuje především starší lidi.

Předchozí studie zkoumající podobné trendy se vždy zabývaly pouze vztahem k jednotlivým zemím a konkrétním formám diagnózy. Nejnovější informace ale pracují s daty z celého světa – výzkumníci porovnali data z roku 2019 s počtem případů v roce 1990, kde zjistili, že došlo k nárůstu o 79 procent. Podle studie bylo před čtyřmi lety evidováno na 3,2 milionu nových případů rakoviny u lidí mladších 50 let.

Bild uvádí, že v Německu je diagnóza rakoviny stanovena u 61 procent mužů a z 57 procent u žen. Obzvlášť prudce stoupá počet nových případů rakoviny průdušnice a prostaty, kde se jedná o nárůst o 2,2 procenta za rok. Nejvíce případů úmrtí připadá na rakovinu prsu, průdušnice, plic, střev a žaludku, a nejvyšší výskyt mezi mladšími dospělými panuje ve Spojených státech, Austrálii a západní Evropě.

Výzkumníci předpokládají, že za nárůstem může stát nadměrná „konzumace červeného masa, alkoholu a tabáku.“ Mezi další „obvyklé podezřelé“ spadá nedostatek pohybu, vysoká hladina cukru v krvi a obezita. Předpokládá se, že výskyt rakoviny bude nadále stoupat a do roku 2030 by se mohl zvýšit o 31 procent, počet souvisejících úmrtí o 21 procent.

Rakovina v Česku

Za posledních 10 let se v Česku zvýšil výskyt zhoubných nádorů o 18 procent. Téměř 60 procentům případů by se dalo zabránit prevencí a včasným záchytem. Preventivní kontroly však třetina české populace zanedbává. Rakovina patří k nejvýznamnějším zdravotním problémům populace dneška. Podle Všeobecné fakultní nemocnice v Praze zemře každých 20 minut v Česku jeden člověk na rakovinu a ročně se objeví přes 87 tisíc nových případů. Za posledních deset let se zvýšil výskyt zhoubných nádorů o 18 procent, uvádí nemocnice na svých webových stránkách.

Na vině je životní styl naší populace – kouření, nadměrné pití alkoholu, obezita, stres či horší kvalita vzduchu. „Česká republika má jednu z nejbohatších nabídek screeningů, hrazených ze zdravotního pojištění, na světě. Rakovina tlustého střeva a konečníku by u řady pacientů v případě včasného podstoupení screeningu vůbec nevznikla. Sám jsem screening podstoupil a není se čeho bát, proto apeluji na všechny, kteří mají nárok na bezplatné vyšetření, aby toto nepodceňovali a screening podstoupili,“ prohlásil ministr zdravotnictví Vlastimil Válek.

V Česku je ročně průměrně diagnostikováno více než 87 000 pacientů se zhoubným novotvarem. „Ročně v souvislosti se zhoubným nádorem umírá cca 27 000 pacientů. Celkem v Česku žije cca 600 000 osob se zhoubným novotvarem nebo s minulostí tohoto onemocnění,“ doplnil Národní onkologický program na webu Linkos.

 

ZDROJ:https://echo24.cz/a/Hapkg/zpravy-svet-pocet-mladsi-pacienti-rakovina-vzrostl-80-nejvice-jich-je-usa-australie-zapadni-evropa?fbclid=IwAR1PlTUHZWhdZnUuRnByy5W-HNik5TKWsnWBgHwI0eBLjX39AL8u3_aVz5I

 

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

Centrální banky nakupují ve velkém zlato

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

11.9.2023 

Rekordní nákupy zlata, které byly zaznamenány zejména v průběhu letošního roku, nekončily ani během léta. V některých případech mohou nákupy souviset s pokračující dedolarizací.

Jako obvykle zaznamenala největší nákupy Čína, ale kupodivu mezi těmi, kdo nakupoval v červenci ve větší míře, byla také ČNB.

Našeho zlata jsme se již ostatně – za vydatné pomoci tehdejšího guvernéra ČNB Tošovského – zbavili jeho poměrně nevýhodným prodejem do ciziny. Zlato se rozprodalo koncem 90. let v době, kdy bylo na svém minimu.

Odprodej zlata měl v té době za velmi nevýhodnou cenu probíhat ve dvou fázích.  Průběhem roku 1997 bylo prodáno 25 tun a o rok později celých 31 tun zlata. V té době však nebyl Tošovský jen guvernérem ČNB, ale krátce byl také premiérem úřednické vlády.

V rezervách ČNB tak zřejmě mnoho zlata nezůstalo.

Zlato je však zejména nyní, kdy dochází k postupné dedolarizaci opět v kurzu. A nakupuje ho spousta centrálních bank, nejen ČNB…

Po návratu k čistým nákupům zlata v červnu centrální banky v červenci dále zvýšily své zlaté rezervy.

Podle posledních údajů Světové rady pro zlato oznámily globální centrální banky v červenci čisté nákupy ve výši 55 tun.

V březnu, dubnu a květnu centrální banky vykázaly čisté prodeje zlata, a to především kvůli tomu, že Turecko za toto tříměsíční období prodalo 160 tun zlata.

Podle World Gold Council se jednalo o specifickou reakci na dynamiku místního trhu a pravděpodobně neodrážela změnu dlouhodobé strategie turecké centrální banky v oblasti zlata.

To se potvrdilo v červnu, kdy se turecká centrální banka vrátila k nákupům a zvýšila své rezervy o 11 tun zlata. V červenci dále navýšila své rezervy nákupem 17 tun zlata.

Podle World Gold Council turecká vláda na začátku srpna znovu zavedla kvóty na dovoz zlata. Uvidí se, zda to povede k obnovení prodeje zlata centrální banky, pokud místní poptávka po zlatě zůstane vysoká.

Turecká vláda nedávno zvýšila prognózu inflace pro zemi na 65 %.

Největším kupcem zlata byla v červenci Čínská lidová banka, která do svých držeb přidala 23 tun. Čínská centrální banka nakupovala zlato již devátý měsíc v řadě.

Od začátku roku je největším odběratelem zlata také Čína, která navýšila své oficiální rezervy o 188 tun. Čínská lidová banka nyní oficiálně drží 2 136 tun zlata, což představuje 4 % jejích celkových rezerv.

V minulosti Čína své zásoby opakovaně navyšovala a pak se zase držela zpátky.

Čínská lidová banka v letech 2002 až 2009 nashromáždila 1 448 tun zlata a poté více než dva roky nehlásila nic, než loni na podzim obnovila hlášení.

Mnozí spekulují, že Číňané během těchto let ticha nadále neoficiálně zvyšovali své držby zlata.

Ve skutečnosti se vždy spekulovalo o tom, že Čína vlastní mnohem více zlata, než oficiálně uvádí.

Jak poznamenal Jim Rickards na Mises Daily v roce 2015, mnozí spekulují, že Čína „neoficiálně“ drží několik tisíc tun zlata v samostatném zařízení zvaném Státní správa pro zahraniční směny (SAFE).

V loňském roce došlo k velkému, nehlášenému nárůstu držby zlata centrálních bank.

Mezi centrální banky, které často nehlásí své nákupy, patří Čína a Rusko. Mnoho analytiků má podezření, že Čína je tajným kupcem, který hromadí zlato, aby minimalizoval svou závislost na dolaru.

Významným kupcem zlata byla v červenci také Polská národní banka (NBP), která navýšila své držby o 22 tun. Byl to čtvrtý měsíc po sobě, co polská centrální banka nakoupila zlato, celkem 71 tun.

Na podzim roku 2021 prezident Polské centrální banky Adam Glapiński uvedl, že centrální banka plánuje v roce 2022 navýšit své rezervy o 100 tun zlata. Není jasné, proč banka tento plán neuskutečnila, ale nyní je od tohoto cíle vzdálena o pouhých 29 tun.

Při oznámení plánu navýšení zlatých rezerv Glapiński řekl, že vlastnictví zlata je otázkou finanční bezpečnosti a stability.

Zlato si zachová svou hodnotu, i když někdo vypne globální finanční systém a zničí tradiční aktiva založená na elektronickém účetnictví. Samozřejmě nepředpokládáme, že se tak stane. 

Ale jak se říká: předem varován je vždy zajištěn. A povinností centrální banky je být připravena i na ten nejhorší scénář. Proto vidíme zvláštní místo pro zlato v našem procesu řízení měny.

V červenci nakoupily zlato další tři centrální banky.

  • Katar – 3 tuny
  • Singapur – 2 tuny
  • Česká republika – 2 tuny

Libyjská centrální banka oznámila v červnu nákup zlata ve výši 30 tun poté, co již byly shromážděny údaje za tento měsíc.

Je příznačné, že se objevují zprávy, že Rusko v nadcházejících měsících obnoví nákup cizí měny a zlata, ale o tomto plánu je jen málo podrobností.

Největšími prodejci zlata byly v červenci Kazachstán (4 tuny) a Uzbekistán (11 tun). Není neobvyklé, že banky, které nakupují na domácím trhu – jako Uzbekistán a Kazachstán – střídavě nakupují a prodávají.

Navzdory velkému prodeji Turecka na začátku roku činily čisté nákupy centrální banky v první polovině roku 387 tun. To byla nejvyšší hodnota v první polovině roku od zahájení čtvrtletního sběru dat v roce 2000. Pokračoval tak trend růstu zlatých rezerv pozorovaný v loňském roce.

Celkový nákup zlata centrálními bankami činil 1 136 tun. Jednalo se o nejvyšší čistý nákup od roku 1950, včetně odstranění směnitelnosti dolaru za zlato v roce 1971. Byl to 13. rok v řadě, kdy centrální banky prováděly čisté nákupy zlata.

Podle nedávného průzkumu zlatých rezerv centrálních bank v roce 2023, který provedla World Gold Council, 24 procent centrálních bank plánuje v příštích 12 měsících zvýšit své zlaté rezervy.

Sedmdesát jedna procent dotázaných centrálních bank očekává, že v příštích 12 měsících porostou celkové světové rezervy. To odpovídá nárůstu o deset procentních bodů oproti předchozímu roku.

 

ZDROJ:https://necenzurovanapravda.cz/2023/09/centralni-banky-nakupuji-ve-velkem-zlato/

 

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

 

Už je to 17 roku, co dvě letadla narazila do dvuch baraku a tři z nich spadly

 

Byl to silny zažitek, bo každy, kdo tu udalost tenkrat zažil, si do dneška pamatuje, kde ten den byl, co robil a jaky blby pocit měl, když se dival na ty padajici baraky.

Tuž zhrňme si, co se vlastně stalo, bo mladi už nevi, o co šlo a v televizi jim to tež neřeknu.

Dvě letadla řizena unoscama ze Saudske Arabie narazila před začatkem pracovni doby do dvuch vysokych baraku. Kdyby si saudskoarabšti synci kupili listky na pozdějši let, zabili by přes 50 tisic nepřatel, keři by už byli na šichtě. Jen diky humanytě a ohleduplnosti těchto synku tak zahynuly enem tři tisice blaznu, keři chodi do roboty včas. Tři železobetonove baraky se diky narazu dvuch letadel po nějake době zesypaly přesně do svojeho pudorysu, což se nikdy předtim, ani nikdy potom u žadneho železobetonoveho baraku nestalo.

Třeti letadlo, 38m široky Bojing 757 zrobil v šestimetrove vyšce otočku o 270° a vešel se do pět metru široke ďury v Pentagonu zrovna v mistě, kde byly uskladněne dokumenty o rozkradani vojenskeho rozpočtu ve vyšce několika miliard dolaru.

Čtvrte letadlo, kere miřilo na ten třeti barak, mělo jakesik potiže a spadlo samo. Nenarazilo tak do teho třetiho baraku, ale to nevadi, on pak stejně spadnul sam.

Ňujorske baraky byly tedy rozdrcene na azbestovy prach, enem pas hrdinneho Sauda Muhamada Atty byl nalezeny neporušeny, jak 12.9. prohlasil v CNN minyster spravedlnosti.

Vše by tedy nasvědčovalo, že se bliži utok na Saudsku Arabiu. SSA ovšem byly fikane a nečekaně zautočily na Afghanystan, bo udajny planovač utoku, saudskoarabsky byvaly spolupracovnik CIA s bosenskym pasem na jmeno Usama se pry schovaval kajsik v afghanske noře. Měli zme štěsti, že se nešel schovat na Čeladnu, to by Ameryčani zautočily na Beskydy a svrhly by tehdejši Zemanovu vladu.

Bohužel, Usama, kery měl problemy s ledvinama, nohama a tak, jim zdrhnul. Ameryčani si mysleli, že se schoval v Iraku, a tak zničili Irak a nechali zabit jineho byvaleho spolupracovnika CIA Saddama, bo jim nechtěl prodavat ropu za dobre ceny.

Ale ani tam Usamu nenašli.

Našli ho teprve v Pakistanu, kde celu tu dobu v klidu žil, živil se jako jutuber a robil děcka svojim manželkam. Překvapivě Ameryčani Pakistan nevybombardovali jako Afghanistan a Irak, stačilo jim, že přiletěli dvěma vrtulnikama, Usamu střelili do čela, pak ho hodili do mořa a jako dukaz oddanosti nechali Pakošum jeden poškozeny vrtulnik. No a tym přiběh konči.

Baraky plne rakovinotvorneho azbestu byly zbulane a postavene byly jine z dobře zrobenych pojistek. Iračani už prodavaju ropu za rozumne ceny, Ameryčani v Afghanystanu furt cosik hledaju aji po 17 rokach a češti vojaci na ně davaju pozor, aby se jim nic nestalo.

„A počujtě, major, nie je to akésik absurdné?“ „Čo je to absurdné, Kefalín?“

Ladislav Větvička, odborny analyzator Mlade Fronty Fčil

PS: Blog byl poprve zveřejněny na iDnes v zaři roku 2018, nic na něm nebylo třeba měnit.

Paradoxni je, že většina odkazu v textu na videa, která poukazovala na nesrovnalosti oficialni verze, byla dřive vymazana. Všechna videa, která ukazovala kolaps nezasažené budovy č. 7, byla vymazána. Záznam reportáže BBC, kdy nepozorná redaktorka oznámila pád budovy č. 7 asi půl hodiny předtím, než k němu opravdu došlo, bylo vymazáno.

Blog autora tohoto textu na iDnes byl vymazany a zlikvidovany jako celek na počatku zaři 2023.

Pokud je vám blízké vnímání světa, prezentované na tomto webu, podpořte nás. Bo kdo jiný, než vy? A kdy jindy, než fčil? Dnešní režim to za vás rozhodně neudělá.

Dar Literarnimu & cestovatelskemu klubu Ladislava Větvičky možete poslat na učet 1030513055/5500 z ciziny pak na IBAN: CZ2355000000001030513055. SWIFT: RZBCCZPP

 

VYPNI TELEVIZI, ZAPNI HLAVU!

 

ZDROJ:https://www.ladikvetvicka.cz/single-post/u%C5%BE-je-to-17-roku-co-dv%C4%9B-letadla-narazila-do-dvuch-baraku-a-t%C5%99i-z-nich-spadly?fbclid=IwAR2cx-Sty2HlI7INYkSXfd9-dfno8AKLY5nL2plg5m_xxji1mERLxrkJf2I

 

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

Další stát USA zakazuje na svém území lockdowny, roušky a povinné očkování

 

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

 

10.9.2023 

 

Biden již postupně míří k tomu, že by mohly být USA v souvislosti s Covidem v lockdownech a mohly by být nařízeny i povinné roušky.

Nicméně v USA mají stále jednotlivé státy dostatek suverenity na to, aby mohly podobná nařízení ignorovat, jak jsme to již mohli vidět za „doby covidové“ v případě revoltující Floridy, kde zakázali nejen lockdowny či covid pasy, ale i povinné očkování, které začala zavádět některá zdravotnická zařízení či školy.

Nicméně mezitím se v některých dalších státech (ve kterých bylo také zpravidla při loňských volbách vyměněno vedení) rozhodli, že zavedou podobné zákony, které by případně mohly vzdorovat nařízením federální vlády.

Floridu tak následovalo několik dalších republikánských států, které již schválily pro případnou další „pandemii“ podobné zákony, které by zabránily zavedení škodlivých restrikcí na základě diktátu Washingtonu.

Nyní je dalším takovým státem Arkansas.

Guvernérka Sarah Huckabee Sandersová zaujala během nedávné tiskové konference pevný postoj proti omezením souvisejícím s pandemií a jednoznačně uvedla, že Arkansas se nevrátí do lockdownu COVID-19 ani neuloží svým občanům povinnost nosit roušky nebo se očkovat.

Zdůraznila význam osobní svobody a svobody při rozhodování o zdraví a bezpečnosti.

„Musíme si také být jisti, že vláda už nikdy nebude pošlapávat naši svobodu, jako tomu bylo během pandemie covidu-19,“ řekla Sandersová na tiskové konferenci.

„Tehdy hrstka byrokratů zavřela naše školy, naše kostely, naše podniky, vnutila našim dětem roušky a pokusila se zavést očkovací pasy. To se tady ve státě Arkansas už nebude opakovat.“

Aby zdůraznila pozici své administrativy, guvernérka odhalila, že již zrušila dlouhý seznam výkonných nařízení souvisejících s COVID-19. Oznámila také zákaz povinného očkování proti covidu-19 pro všechny zaměstnance státu Arkansas.

„Když jsem nastoupila do úřadu, zrušila jsem dlouhý seznam exekutivních příkazů souvisejících s pandemií. Nyní jdeme ještě dál a zakazujeme povinné očkování proti COVID-19 pro všechny zaměstnance státu Arkansas.

A naše ministerstvo zdravotnictví zveřejní potenciální rizika spojená s vakcínou proti covidu-19, aby všichni občané Arkansasu mohli činit informovaná rozhodnutí o svém zdraví,“ řekla Sandersová.

V příspěvku na X (dříve Twitter) Sandersová napsala: „Dokud budu guvernérkou, Arkansas se nezamkne. Nebudeme zavírat školy, kostely ani podniky. A nebudeme mít povinnost nosit roušky ani očkování proti covidu nebude povinné.“

 

 

Arkansas je už asi čtvrtý nebo pátý stát USA, kde byl podobný zákon přijat. Mimo jiné se již tito guvernéři vymezili i proti chystané diktatuře WHO, takže lze předpokládat, že z této organizace vystoupí.

ZDROJ:https://www.thegatewaypundit.com/2023/09/arkansas-governor-sarah-huckabee-sanders-takes-stand-personal/

ZDROJ:https://necenzurovanapravda.cz/2023/09/dalsi-stat-usa-zakazuje-na-svem-uzemi-lockdowny-rousky-a-povinne-ockovani/

 

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

Zornitza Petrova Markantová

Lékařka, původem z Bulharska, se zájmem o obor patologie a geriatrie, problematiku stárnutí. Snoubí znalosti tradiční medicíny s možnostmi moderních technologií. V roce 2013 začala pracovat na projektu Kliniky přírodní medicíny a od března roku 2016 je spoluzakladatelkou a ředitelkou Institutu pro Terapii Molekulárním Vodíkem – organizace, která sdružuje lidi zabývajícími se profesně vodíkovou terapií. Lékařské vzdělání ukončila na III. Lékařské fakultě University Karlovy v Praze. Poté téměř po 10 -ti letech práce na patologii odešla na geriatrii v Ostravě. Nyní pomocí tradiční evropské medicíny využívá své znalosti v boji se stárnutím a nemocemi, přirozenou cestou.

O příběhu vepsaném v našem těle, léčbě vodíkem a změně myšlení.

„Tělo může regenerovat mnohem více, než jsme se učili ve škole. Při podpůrné léčbě molekulárním vodíkem pozoruji věci, nad kterými žasnu.“

Do jaké míry dokáže patolog odhadnout životní styl člověka?

Když patolog otevře tělo zemřelého, pak vidí celý život člověka. V těle je vepsaný celý jeho příběh. Jak žil, jaké nemoci prodělal a jaká rozhodnutí dělal. To samé vidíme v mikroskopu v tkáňových preparátech: Život a procesy, které v těchto tkáních probíhají anebo probíhaly.

Od patologie jsi přešla k vodíkovému lékařství, jaký je jeho význam?

Zjistili jsme, že tělo může regenerovat mnohem více, než jsme se učili ve škole. Při podpůrné léčbě molekulárním vodíkem pozorujeme regrese procesů, o kterých se všeobecně má za to, že jsou nevratné. Pro všechny to bylo velké překvapení a necháváme se rádi překvapovat i nadále. Týká se to civilizačních chorob typu cukrovky, srdečně-cévních onemocnění, a řady dalších, u kterých velký počet pacientů a klientů postupně musí redukovat dávky svých chemických léků po zlepšení jejich zdravotního stavu. Některé orgány mají větší regenerační schopnost, některé menší, ale platí to v principu. To, co stojí v pozadí těchto regeneračních procesů, je imunitní systém. Museli jsme se naučit říkat lidem: Vím, že vás bolí nebo trápí něco jiného, ale tělo samo ví nejlépe, kde má začít. Imunitní systém každého člověka začne hojit neduhy podle svých priorit, takže se může stát, že pořadí změn bude jiné, něž by si pacient nebo klient přál. Ovšem, je to ta biologicky správná cesta uzdravení. Pro lidi naši doby jde o trochu nepochopitelnou filozofii přístupu ke zdraví. My jsme naučení, že si všímáme pouze jednotlivých orgánů našich těl – žaludek, přední část žaludku, zadní část žaludku, močový měchýř, prst u nohy. Ale tělo funguje, je nemocné anebo zdravé pouze jako celek, ne ve svých jednotlivých částech. Dřív se tomu říkalo medicína, dnes se vymýšlí názvy jako alternativní, celostní atd. Je nutné se naučit dívat se na své tělo jako na jednotný živý celek a neignorovat jeho řeč komplexně. Stejné principy pak platí, i když pracujeme s duší klienta. Vedeme ho k sebe poznání. Vedeme ho doslova k usmíření se sebou sama.

Do jaké míry je léčba vodíkem oficiální? Půjde o nový lékařský obor?

V roce 2016 jsme založili Evropský institut pro terapii molekulárním vodíkem, který funguje jako organizace profesionálů, kteří ve své práci používají molekulární vodík, jako oborové profesní sdružení. Snaha je všechny tito lidi vzdělávat, ale i nastolovat standarty a pravidla použití molekulárního vodíku. Jen pak můžeme hájit jeho použití tak aby nás akademická obec uznávala jako plnohodnotné partnery. V této oblasti se aktivita vyvíjí na třech pracovištích ve světě. Máme dvě sesterské organizace ve Spojených státech a jihovýchodní Asii. A pak je zde náš Evropský institut.

Výzkum tedy není úplně u konce?

On ještě dlouho nebude, protože čím víc se zkoumá, tím víc se objevuje. To obecně platí v jakékoliv seriózní vědě, kdy jedna zodpovězena otázka pokládá další a další otázky k zodpovězení. Dnes víme, že molekulární vodík není jenom antioxidant, ale zjišťujeme, že funguje jako signální molekula, jako second messenger, jako aktivátor genů, takže jeho působení je mnohem širší.

Taková práce vyžaduje velký tým nadšených odborníků…

Ano, v Evropě je několik pracovišť, například lidé z akademie věd na Slovensku, se věnují vodíku v rámci působení na srdce. Letos na konferencí v Ostravě budeme mít lektory z pěti zemí. Snažíme se i cíleně vyhledat odborníky, kteří se této oblasti akademicky věnují, abychom celý obor povznesli a rozvinuli. A to jak teoreticky, ale i prakticky.

Co může být pro laika ještě zajímavé?

Samotné užívání vodíku, jelikož není jen jedna forma užití, na které mohou být pacienti v rámci terapie zvyklí. Není to jen užívání tablet, či obohacení vody, ale také využití v lázeňství: Koupele nebo sauna s vodíkem. Zatím jsou to vědecké úvahy, jak by se mohl vodík v rámci léčebných terapií užívat a ty budeme postupně realizovat. V Japonsku už je tato terapie uznaná jako oficiální. V zemi vycházejícího sluce je to již dnes lékařský obor. Tam už na to mají razítko, kdy to řekneme řečí byrokratickou.

Kdo všechno je Vaše cílová skupina? Kdo jsou Vaši pacienti?

Já jako lékař využívám vodík pro nemocné lidi. U kolegů fyzioterapeutů je to hodně o prevenci. Kolega, který běhá maratony, bude říkat, ať si přípravek berou sportovci. Reálně je vhodný pro každého. Molekulární vodík se vyrábí v lidském střevě, které je jeho přirozený zdroj. Každý ho vyrábí, pokud má zdravé střevo. To má ale nemocné bohužel většina lidí. Snažíme se lidi učit, že nemoc není věc, která vypukne ve chvíli, kdy jí pacient pocítí a lékař diagnostikuje. Nemoc je jen projev, kdy rezervy organizmu, jak s nemocí bojovat, jsou u konce. Každý organizmus má nějaké své rezervy. Když se dostaví infekce, přijde zátěž, únava, přijde situace, na které má tělo své obranné mechanizmy, kterými se snaží nemoc vyléčit samo. A pokud našemu tělu nedáme možnost na regeneraci, na doplnění rezerv, tak tato schopnost těla vypořádat se bez lékařské pomoci jednoho krásného dne pomine a v těle propukne nemoc naplno. Takže nastává pracná léčba, jak tělo uvést do stavu před nemocí, pokud je to vůbec ještě možné. Pacienta vyléčit. Prevence není o tom nebýt nemocný, prevence je o tom, že si zachovám imunitní systém v takovém stavu, aby tělo mohlo samo s vnějšími vlivy bojovat a pacient zůstal zdráv.

S jakými diagnózami Tě lidé kontaktují?

Do poradny chodí spíše komplikované případy. Jsou ochotni pro zdraví něco udělat a taky za to zaplatit. Mám pacienta s amyotrofickou laterární sklerózou, další lidé mají těžké cukrovky s komplikacemi, onkologická onemocnění, těžká astmata, těžká autoimunitní onemocnění, revmatické artritidy, také ale přijdou i lidé po pokusu o sebevraždu, z důvodu že jim bylo fyzicky zle z nemoci. V poradně funguji také jako garant a poradce pro firmu, která dováží vodíkové přípravky, takže obchodní zástupci se mnou řeší menší běžné věci, jako je nachlazení, laryngitidy, malé děti, těhotenství, operační stavy.

Když podáte vodík, jakým způsobem kontrolujete výsledky?

Záleží hodně na diagnóze, někde se viditelně uleví velmi záhy. Astmatikovi se po podání dobře dýchá. U diabetiků, kteří si měří hladinu cukru doma, vidí sami výsledky. Jeden mladý muž s Hashimotovou chorobou (autoimunitní zánět štítné žlázy) přišel po měsíci s tím, že už nemá dvojité vidění, že se to pořád zlepšuje. Využíváme však především laboratoř, kde pacienta jeho specializovaní lékaři vyšetřují.

Na jaké diagnózy vodík funguje nejlépe?

Čím horší, tím lepší. Protože tam dojde k největším změnám. Je to velmi jednoduché. Nemocní lidé mají zničený metabolismus, jsou zakyselení, plní zánětů, nefungují jim pořádně játra, nefungují jim pořádně ledviny, nefungují jim pořádně plíce. Jejich imunitní systém proto nefunguje správně. Při nasazení molekulárního vodíku imunitní systém posílí a začne pomáhat konzervativní léčbě s uzdravením pacienta. Výsledky jsou opravdu viditelné do několika dní. Nemocným se za pár dní uleví. Jejich stav se zlepší. Velmi je to zřejmé u onkologických pacientů. Jejich metabolismus se pročistí, jelikož ledviny odvedou svou práci a tělo tím, že vyplaví močí odpadní látky, které jsou u těchto diagnóz při jejich léčbě příliš toxické. Jejich krev tak zvýší na kvalitě, aby mohla lépe cirkulovat cévním systémem a krvinky tak začnou opět plně plnit svou funkci. Když se zabýváme třeba akutním onemocněním, například virózy, tam je jiný způsob užívání a pacientům je do hodiny, či do dvou, viditelně i pocitově daleko lépe, než byl jejich zdravotní stav před nasazením vodíku.

Zaujal mne Tvůj pohled na cukrovku, jak hodně závisí na životním stylu.

Nemocní s cukrovkou mají jeden velký zánět v celém těle. Když se diabetikovi do léčby přidá vodík, tak se mu velmi rychle uleví. Když k tomu přidá nějaký menší pohyb, tak se mu uleví daleko výrazněji. Stačí, aby vyšel pěšky jedno patro, místo aby jel výtahem. Šel pěšky jednu zastávku. I malé změny v životním stylu znamenají velmi pozitivní výsledek. Je velmi důležité zaměřit se na přijímané potraviny. Čím se diabetik stravuje a na místo původu daného jídla. Obrovský rozdíl je ve výživových hodnotách, v obsahu škodlivin, pesticidů, hnojiv atd. u různých zdrojů. Jídlo může být vysoce vitamínová bomba, ale když k tomu přidáme trošku jedu, může to být vysoce jedovatá bomba. Diabetik by se podívat na pečivo, které jí. Než průmyslové pečivo, je lepší pekárnička na rohu, nebo domácí pekárna. Pečivo z obchodu představuje chemický koktejl. Tam není mouka, kvásek, voda. Tam máš 30 různých složek. A k čemu já to potřebuji?

Co třeba různé typy demencí?

Patří také mezi civilizační choroby. Mám pacientku s velmi těžkým Alzheimerem v domově důchodců a její synové si přišli pro vodík. Začala ho užívat, byla ležící. Její zdravotní stav by se vešel do krátkých vět: „Maminko koukej! Maminko otevři ústa. Papala a to bylo všechno.“ Dnes hezky maminka sedí, povídá. Všichni z ní máme radost. Jen na základě podpůrné léčby vodíku.

Čemu by se lidé měli naučit, aby byli celkově zdravější?

Vnímat… Vnímání je asi ta nejdůležitější věc, kterou bychom je měli naučit, kterou potřebují a která jim schází. Vnímat principy fungování svého těla, okolí, lidí, předmětů a pak začnou vidět, co se vlastně děje. Jejich mozek vše začne zpracovávat. Takže ztišit se, zkoncentrovat. Lidé jsou vnitřně nestabilní. Stačí se zastavit na půl minuty a začít si svou roztroušenou pozornost skládat jako rozbitou mozaiku. Dílek po dílku zpět opět k harmonii obrazu. Naše mysl, naše tělo, potřebuje si udělat řád a pořádek. Lidé si myslí, že zvládnou všechno a najednou. To je reálně nesmysl, mozek není multitaskový stroj, zvládne jen jeden úkol, pak další a potom další a pak budou všechny hotovy, jinak nebude ani jeden.

Jaké léky doporučuješ brát?

V nemocnici ordinuji to, co mi bylo řečeno, že musím ordinovat. Pracuji čtyři dny v týdnu na geriatrii, ale 80% případů bych tam řešila jinak a mnohem lépe. Ale musím postupovat takto, jinak by mě vyhodili. Proto se snažím o dost více pracovat v naší poradně, abych dělala něco smysluplného. A vím, že ti lidé na tom budou dobře. Ani u nás doma antibiotika neužíváme. Když už je hodně zle, tak užíváme tree olej, to je velmi silné přírodní antibiotikum, to podávám jako kapky, nebo podle toho, co je třeba, takže vodík, zábaly a další, bylinky, kostivaly, čaje. Už jsme na to zvyklí, že to funguje. Moje děti ani nenapadne, že by navštívily jinou lékařku, než zašly pro pomoc a radu k mámě.

Je jiný přístup k léčbě v Bulharsku, kde jsi původně žila?

Tam jsou ty tradice velmi velké, ale otázka je, zdali se budou udržovat a rozvíjet dál. Bulharsko má hodně silné tradice v bylinkářství. Je to zvláštní místo. Lidé tam mají úplně jinou mentalitu než tady. Je tam promíchána spousta národů, kde každý něco přinesl. Je to takový mix všeho možného, co vzešlo z minulosti. Bulharsko je křižovatka národů.

Co Tě v poslední době zaujalo, co bys chtěla vzkázat čtenářům?

Každý člověk funguje s nějakou svojí strukturou, nějakým svým modelem a tím modelem funguje ve všem, ve škole, ve zdraví, ve vztazích, vždy je to jeden a ten samý model. A jestli chtějí, aby se jim dařilo, tak musí jít za někým, kdo tomu rozumí a kdo je přivede ke stavu věcí, který oni chtějí. Vše mají v hlavě, jde jen o to použít to. A jestli chtějí něco změnit, tak model myšlení. Začít lépe vnímat svět kolem sebe.

Růžena Krátká, 5.2.2018

 

ZDROJ:http://www.elien.cz/PCO/O_pribehu_vepsanem_v_nasem_tele,_lecbe_vodikem_a_zmene_mysleni__

 

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com