Ladislav Větvička:Některým dojde, že jsme udělali chybu, až když bude hlad, budeme dovážet drahé potraviny, či jíst brouky
19.4.2024
Celý rozhovor si můžete poslechnout zde:
Gruzie by ráda vstoupila do Evropské unie. V minulém rozhovoru fakt, že si to opravdu přejí samotní Gruzínci, potvrdil i Ladislav Větvička na základě svých zkušeností cestovatele a blogera. Touží vstoupit do Evropské unie, kam je vábí příslib dotací, a také vize, že se budou mít tak dobře, jako se mají ti na Západě, a to samozřejmě při zachování života, na jaký jsou doposud zvyklí. Vidí pěkné, to stejné pozlátko, jaké jsme viděli i my, než jsme do Unie vstupovali: Očekávají, že se stanou rovnocennými partnery, a přehlížejí negativní jevy, které to sebou některým členským zemím přineslo. Povídat si budeme i o Ukrajině, jednak proto, že se tam náš host pravidelně vrací, ale také proto, že může sloužit jako příklad. Příklad toho, že geopolitika se neřídí přáními nevýznamných zemí, ale zájmy velkých mocností.
Martina: Ty jsi byl na Ukrajině v roce 2013, byl jsi na Majdanu, a o tomto svém zážitku jsi řekl, že se dalo odhadnout, v čem a k čemu bude investováno těch pět miliard dolarů, jak říkala soudružka Nullandová. Jak budou použité, ty provokatére? Jak rozumět tomu, co jsi tehdy řekl? Znamená to, že jsi v tom roce 2013 predikoval, jak to dopadne?
Ladislav Větvička: Dá se říct, že ano. Ne, že bych byl nějaký vizionář, ale z těch trendů, které probíhaly na ukrajinské i ruské straně, z toho, jak poté, co se tehdejší prezident Janukovyč obrátil na Unii s tím, že je ekonomicky velice nevýhodná jakákoli další přístupová smlouva s Unií – a že by to znamenalo uzavření hranic s Ruskem, obrovské finanční ztráty – a požadoval po Unii nějakou formu kompenzací, tak Unie řekla: „Ne.“ Tím pádem rozhovory skončily, a druhý den začaly demonstrace. Takže z toho bylo jasné, že to jsou věci, které nemají logiku.
Protože přece v okamžiku, když jsem vládcem, vůdcem nějakého státu, tak bych měl chtít pro svůj stát to nejlepší, a pokud to chci, a opozice se do mě pustí, že to tak nechce, tak bylo vidět, že jsou pravděpodobně někým navedeni, nebo ještě hůř – zaplaceni. A teď vůbec nechci jmenovat strany tehdejší, protože mnohé z nich už ani neexistují. Ale tenkrát jsem – v prosinci roku 2013, asi dva měsíce před eskalací, před vražděním na Majdanu – tam byl, a protože jsem byl tři roky před tím v Sýrii, kde to začalo přesně takto, že se na střechách najednou objevili cizí snajpeři, kteří začali střílet – jak demonstranty, tak i vládní úředníky, policisty – tak jsem se koukal na okolní střechy, a napadlo mě, že to může dopadnout naprosto stejně, pokud někdo bude chtít vyeskalovat situaci. A zase jsme u Gruzie, protože nějací Gruzíni o pár let později přiznali, že byli členy komanda, které tenkrát bylo povoláno, provedli zásah a během hodiny zase zmizeli ze země.
Celý rozhovor si můžete přečíst ZDE
ZDROJ:
