Archív značky pro: Domácí

Skandál kolem nefunkčních e-dokladů ukázal, jak lehce se u nás bude zavádět digitální diktatura

Média jsou po včerejšku plná skandálu kolem e-dokladů, které po předložení volební komisi mnohým nefungovaly a speciálně se upozorňovalo na Pekarovou Adamovou, která kvůli nefunkční aplikaci nemohla volit a musela si jít domů pro kartičku.

Málokdo si však uvědomuje, že tento e-doklad je ve skutečnosti digitální ID, která bude během příštího roku – stejně jako v dalších zemích EU – konvertována na eID, tedy evropskou digitální peněženku.

Všechny země EU v posledních letech postupně zaváděly tyto e-doklady, které jsou prozatím koncipovány na národních platformách. Nicméně od začátku se počítalo s tím, že během roku 2026 všechny e-doklady najedou na jednotný systém v rámci digitální peněženky EU.

Během příštího roku bude mít také každý možnost si zřídit digitální očkovací průkaz EU, který bude integrován do stávajících e-dokladů.

Podstatné je, že ti, kteří se již rozhodli si pořídit – zatím dobrovolný – e-doklad, jsou automaticky zařazeni mezi oddané následovníky budoucí digitální diktatury.

Tito jedinci naletěli na příslib pohodlí a podle všeho nejsou sami, neboť i jinde je zavádění ID na postupu. Co mne šokovalo asi nejvíc, je fakt, že náš hluboce spící národ vůbec netuší, k čemu skutečně e-doklad slouží.

Pro zajímavost jsem nahlédla do diskuzí na několika webech a mezi  mnoha příspěvky jsem našla pouze jeden, který dokazoval gramotnost onoho komentujícího.

Byl jediný, kdo dokázal spojit e-doklad s programovatelnou CBDC a systémem sociálních kreditů. Většina jen kritizovala zpackanou digitalizaci, aniž by si uvědomila, jaký je skutečný účel těchto dokladů.

Zatímco ve Velké Británii tedy dochází k hromadným protestům proti ID, u nás si ji už skoro milion lidí nechal zcela dobrovolně zřídit a mnozí další se k tomu podle všeho chystají.

Pokud tedy skandál kolem e-dokladů něco rozkryl, pak je to právě totální neinformovanost mas. Nakonec se ani nedivím, že ve Švýcarsku nedávno v referendu velmi mírně nadpoloviční většina hlasovala pro zavedení digitální ID.

Jsem si jista, že u nás bychom na tom byli mnohem hůř, neboť pro digitální otroctví by hlasovala drtivá většina…

 

ZDROJ:

https://necenzurovanapravda.cz/2025/10/skandal-kolem-nefunkcnich-e-dokladu-ukazal-jak-lehce-se-u-nas-bude-zavadet-digitalni-diktatura/

 

Jestli jsou pro Vás naše překlady přínosem, zvažte přispěním.
Děkujeme všem, kteří nám ekonomickou podporu pomáháte překládat další videa. – i 10 Kč za shlédnutí nám může pomoci.
Děkujeme, redakce VOLNÉHO blogu.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP

 

Zdánlivě nepostřehnutelný​ mučedník: K padesátinám Pavla J. Hejátka

30.9.2025

Existují umělci, jejichž hlas je slyšet i tehdy, když už dávno nezní. Existují jména, která z veřejného prostoru zmizí – a přesto na ně nelze zapomenout. Jsou vymazána, a přece přítomná. Odsunutá do ticha, které křičí. Jedním z těchto jmen je Pavel J. Hejátko.

Dnes, 30. září 2025, slaví padesát let.

 

Oficiálně jej téměř nikdo nepřipomene. Ve veřejnoprávních ani v alternativních (snad na pár výjimek, ostatně uvidíme) médiích neproběhne gratulace, žádné kulturní rubriky ho nezařadí do „významných výročí“. Přesto je to výročí, které nelze přejít bez povšimnutí. Protože právě až ona absurdně trapná ignorace je to, co dlouhodobě obklopuje jeho jméno – a zároveň to, co z něj činí jeden z nejvýraznějších symbolů současné české společnosti.

Hejátko je básník, písničkář, publicista. Ale i tyto škatulky zde selhávají. Jeho tvorba nepodléhá žánru ani době. Je hluboce osobní a současně „meziřádkově​“ politická. Křehká a nesmlouvavá. Zraňuje – a zároveň léčí. V textech Pavla J. Hejátka se spojují dva proudy: zápas jednotlivce se sebou samým a střet člověka s nelítostným světem. Jsou o konfrontaci bezvýznamnosti života v novodobé totalitě​. Hejátkova hudba i slova zní z přímého pohledu do středu vřavy.

Jeho poslední album Eden nedohleden, vydané loni, se stalo artefaktem. Deska, která zmizela během několika týdnů, dnes koluje mezi posluchači jako posvátný dokument. Nikoli jen coby rarita sběratelů, ale pro sílu, s níž vypráví. Je to svědectví – o stavu duše i společnosti, o ztrátě smyslu, o hledání světla ve světě, kde už žádné nemá svítit. A přesto svítí.

Právě touto deskou Hejátko stvrdil svou pozici vně i mimo kulturní scénu. Nebyl pozván do debat, nikdo jej nezval do pořadů, deska nebyla nikde propagována. A přesto o ní skoro všichni vědí. Mlčení, které kolem ní vzniklo, nebylo náhodné. Nebylo ani nevědomé. Bylo systematické a výsost​ně záměrné!

Hejátko dnes žije pod neformálním, o to však účinnějším zákazem. Říká se tomu „absolutní vymlčení“ – není nijak vyhlášeno, ale přesto funguje s naprostou precizností. Primárně na principu celospolečenské autocenzury. Jeho jméno nevyslovujete, pokud nechcete být označeni jako potenciální zájmová osoba. Jeho hudbu nikde nesdílíte, pokud nechcete přijít o zaměstnání. Jeho texty necitujete, pokud nechcete, aby vám přišlo trestní oznámení. Hejátko je vyloučen, ale ne umlčen.

A čím, že se provinil? Vlastně ničím. Jen neuhnul. Nepřizpůsobil se. Desítky let mluvil nahlas a na rovinu. Zastal se těch, které jiní odepsali. Odmítl kolektivní jazyk, kolektivní pravdu, kolektivní zbabělost. A krutě za to zaplatil. Opakovanými výslechy. Soudy. Vězením. Zničeným zdravím. A především – tichou likvidací veřejné existence.

Ale právě v tom je podstata jeho síly. V tom, že z něj nevznikla ikona, ale svědek. Ne symbol, ale člověk. Není obklopen aureolou, ale posvátným a důstojným bytím. Nechce obdiv – touží po procitnutí zbývajících…

Hejátko nestojí proti systému jako revolucionář. Nestojí na barikádě. Nestojí vůbec. Když je mu nejlépe, dokáže​ sedět – někde na kraji, s kytarou, s jeho typickým basbarytonem, který unese jen tolik, kolik je třeba říct. Ne víc. Ne míň. A právě proto proniká hlouběji než hlasy, které dnes tolik​ křičí do mikrofonů.

Jeho padesátiny nejsou připomínkou jednoho života, ale lakmusovým papírkem stavu naší demokracie. Jakou cenu má dnes slovo? Jakou váhu má odvaha? A kolik jí je třeba k tomu, aby člověk zůstal pravdivý – i za cenu, že přestane být viditelný?

Pavel J. Hejátko dnes slaví. Ale není to oslava. Je to trpká připomínka našeho selhání a zrcadlo nastavené každému, kdo se nebojí alespoň podívat. A také výzva. Umění, které nezradí samo sebe, nezmizí – ani když se ho pokusíte bez obřadu pohřbít.

Jeho jméno je synonymem všech, kteří se odmítají smířit s pohodlnou lhostejností. Jeho hlas zní i přes všechny nánosy dehonestací, zesměšňování až po vymazání dál. Třeba ne z jevišť, ne z rádií, ne z obrazovek. Ale z duší těch, kdo nezapomněli, že statečnost​ je forma pravdy – a pravda je vždycky nepohodlná.

Evka Pařízková

Kdo, co, kolik: Vyšetřování v Evropské unii rozkrylo pozadí Green Dealu

Snaha o čistější životní prostředí nemusí být spojena s bezvýhradným přijímáním všeho, co nám politici v této agendě předkládají. A to i v případě, že se zaštiťují vědou a vědci.

Jedna z nejcitovanějších klimatických studií z loňského roku, výzkum Postupimského institutu pro výzkum dopadů klimatických změn s názvem Ekonomické závazky změny klimatu, byla vědci zpochybněna pro velmi „přestřelené“ výpočty.

Vědci z Postupimi počítali, jak by se případné klimatické změny promítly do ekonomické výkonnosti. A závěr, že by se bez přijetí výrazných opatření globální ekonomická výkonnost do konce století oproti roku 2015 snížila o téměř 62 procent přišel mnohým pochybný od začátku.

Doposud studie hovořily maximálně o 20 procentech, což expertům z oblasti ekonomie rovněž přišlo přehnané.

Když se vědci začali o Postupimskou studii zajímat, zjistili, že problém vznikl už v samotné metodice, která na rozdíl od ostatních studií analyzovala i menší geografické jednotky s extrémními jevy.

Navíc podle revizní studie velmi podcenili statistickou nejistotu vývoje klimatu v budoucnu.

A do třetice byla do výpočtu použita chybná data z Uzbekistánu v devadesátých letech 20. století, a protože jde o poměrně velkou zemi v klimaticky významném regionu, tyto chyby podstatně ovlivnily výsledek.

Po přepočítání vyšlo, že odhad ztrát je zhruba stejný jako u ostatních studií, kolem dvaceti procent.

Samotná prezentace studie ale v dubnu 2024 přinesla výzvy k zesílení boje s klimatickou změnou.

„Musíme své emise drasticky a okamžitě snížit – pokud se tak nestane, budou hospodářské ztráty v druhé polovině století ještě větší a do roku 2100 dosáhnou v celosvětovém průměru až 60 %. Z toho jasně vyplývá, že chránit klima je mnohem levnější než to nedělat, a to ani nebereme v úvahu neekonomické dopady, jako jsou ztráty na životech nebo biologické rozmanitosti,“ citoval jednu z postupimských vědkyň český Ekolist.

Otevírá se otázka, do jaké míry lze spoléhat v klimatické politice na „vědecký konsensus“ a akceptovat vědci předložená řešení.

Tím spíše, když politici často s vědeckými závěry pracují velmi účelově. Již bylo zanalyzováno mediální „pokrytí“ zpráv panelu IPCC, považovaného za největší mezinárodní autoritu ve výzkumu klimatu. Vědecká skupina, která je držitelem Nobelovy ceny za mír, obvykle zpracovává tři scénáře. Optimistický, střední a pesimistický. Média celkem neomylně sahají po tom nejhorším, a ještě mu interpretací dodávají mnohem dramatičtější vyznění.

Vystrašená veřejnost pak tlačí na politiky, aby přijímali co nejradikálnější řešení.

Nedávné vyšetřování v Evropské unii rozkrylo, že na unijní úrovni, která je dnes největším legislativním tahounem „zelené“ agendy, vznikl v podstatě koordinovaný systém spolupráce politiků, úředníků, médií a neziskových organizací, ve kterém byly podobným způsobem „protlačovány“ návrhy na co nejpřísnější ekologickou politiku. V centru této skupiny stál Frans Timmermans, první místopředseda Evropské komise v letech 2019-2023, kdy kulminoval tlak na prosazení široké škály opatření proměňujících ekonomiku i celý život směrem k větší ekologické šetrnosti, dohromady známé jako Green Deal. Holandský komisař měl pod sebou právě tuto agendu.

Petr Šourek, novinář píšící o vědě, vysvětluje, že sami vědci vnímají, jaké výsledky jsou od nich žádány a také, kdo jim jejich výzkum financuje. „Současná věda je kartel. Velcí hráči jsou mezi sebou provázáni společnými projekty, vzájemně si sedí v komisích, kde si schvalují projekty. Kdo vybočí z řady, je vyobcován. Instituce se sama zbaví akademika, který jde proti konsenzu. Jinak by jim ostatní neschválili granty a instituce, která kryje černou ovci, zůstane bez velkých peněz,“ říká pro Solární magazín.

Při vší smysluplnosti úsilí o šetrné chování k naší planetě je asi zřejmé, že slogan „důvěřujte vědě“, který se z covidové pandemie přesunul i do klimatické změny, by neměl znamenat automatickou akceptaci všeho, co je s vědeckou visačkou předloženo.

Podle Petra Šourka je třeba mít na paměti, že vědci nejsou žádný hlas přírody, ale hlas lidí, kteří mají místo v institucích. Řešením proto je doplnit respekt k výstupům vědců politickou pluralitou při jejich hodnocení a implementaci.

To se však bohužel kolem klimatické změny od počátku neděje.

„Podklady pro rozhodnutí pocházejí z matematických modelů, ale věří se jim, jako by pocházely z empirických měření. Přitom se jedná o různě pravděpodobné a někdy i zcela nepravděpodobné scénáře budoucnosti. Když model předpoví něco málo hrozivého, aktivisté se obávají, že by si to lidé vysvětlili tak, že se nic neděje, a pak sahají po nepravděpodobných hodnotách a veřejnost straší,“ vysvětluje Petr Šourek. Ten jako novinář dlouhé roky píše o vědě a vědecké agendě.

Součástí tohoto strašení je i tlak na rychlost přijímání změn, nejvýrazněji vyjádřený sloganem Grety Thunbergové, že naše planeta hoří. Politici tomu dali sofistikovanou kategorii „předběžná opatrnost“.

„Debata a kritika vyžadují čas, který jim klimatický aktivismus nedopřává,“ poznamenává k tomu pro Solární magazín Petr Šourek.

Podstatou celé debaty o klimatu podle něj totiž není věda, ale v podstatě náboženské přesvědčení, že člověk je škůdcem tohoto světa. A pro něj se pouze hledají důkazy.

„Opravdu nevím, jestli je hypotéza, že si člověk přehřál planetu, správná. Jsem na pochybách. Možná je i správná. Vidím ale, že na tuto hypotézu nejsou kladeny příliš vysoké nároky,“ uzavírá vědecký novinář.

Změnit se to pokusil například český poslanec Jiří Kobza, vystudovaný přírodovědec, který v Poslanecké sněmovně uspořádal mezinárodní konferenci expertů, kteří se k závěrům IPCC stavějí kriticky.

Ačkoliv byla akce některými médii prezentována jako „sraz popíračů globálního oteplování“, nelze zpochybnit, že se držela ve vědecké rovině. V příspěvcích se třeba rozebíral příspěvek uhlíku ke skleníkovému efektu a jeho srovnání s vlivem vodní páry.

„Měl jsem možnost již několikrát vidět, jak zpolitizovaná „věda“ pracuje s pečlivě a cíleně vybranými, parciálními daty, mnohdy bez ohledu na ostatní související jevy. To samozřejmě vyhovuje zadavatelům a tedy těm, kdo to platí takové výsledky bádání, které odpovídají jejich politickým i ekonomickým záměrům,“ vysvětluje poslanec Kobza svou motivaci ke svolání konference.

Konferenci považuje za úspěšnou. „Pořadatelem konference, kterou jsem zastřešil, byla mezinárodní nadace CLINTEL, ve které je soustředěno na 2000 emeritních profesorů z věhlasných univerzit Evropy, Kanady a Austrálie. Mnoho z nich se účastnilo této konference, kde přednášeli výsledky svého mnohdy celoživotního výzkumu a měření v nejrůznějších oborech, souvisejících se změnami teplot na planetě Zemi. Jednalo se o emeritní vědce, kteří tudíž nejsou závislí na grantech a mohou si dopřát ten vědecký luxus, kterým je mluvit pravdu. Prezentované výsledky jejich mnohdy celoživotních bádání a měření, jsou vědecky podložené a tudíž neodiskutovatelné,“ uvádí pro Solární magazín.

V listopadu 2024 podle něj konference stála proti obrovské politické a ekonomické síle. Po nástupu prezidenta Trumpa se podle něj přístup změnil.

„Jako pragmatický obchodník vidí, jak drtivý dopad má klimaalarmismus na světovou ekonomiku a svým odstoupením od pařížské dohody, otevřením možností dalších vrtů na ropu i v Mexickém zálivu, zlevněním energií a dalšími kroky postrčil vývoj americké ekonomiky výrazně dopředu. Je zde vidět jasný přístup pragmatika,“ myslí si poslanec Kobza.

Přístupem pragmatika je bezesporu i rozhodnutí majitele domu investovat do šetrnějších a modernějších vytápěcích technologií.

Pokud je ale někdo k tomuto rozhodnutí tlačen, například administrativním zdražením některých způsobů vytápění, mělo by se tak alespoň dít transparentně a férově, ne motivací záměrně vyvolaným strachem.

Tomu se v právu říká vydírání.

 

ZDROJ:

https://solarnimagazin.cz/kdo-co-kolik-vysetrovani-v-evropske-unii-rozkrylo-pozadi-green-dealu/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu&fbclid=IwdGRjcANCbwJjbGNrA0Ju-2V4dG4DYWVtAjExAAEeh8tEV7H7PKERhkIhfCzhenH-F_gEjCfo0wmQOHeb7uyVkXgfdNXR-QtpZVA_aem_8wJqyu7fMZmgVAAb-IeyJQ

 

Jestli jsou pro Vás naše překlady přínosem, zvažte přispěním.
Děkujeme všem, kteří nám ekonomickou podporu pomáháte překládat další videa. – i 10 Kč za shlédnutí nám může pomoci.
Děkujeme, redakce VOLNÉHO blogu.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP

Pavel J. Hejátko : Obraz Izraele a vznik nové Chazárie

23.9.2025

Po druhé světové válce a hrůzách holocaustu se světové vnímání Židů zásadně proměnilo. Byli vnímáni jako oběti bezprecedentního zločinu, což vyvolalo soucit, lítost a širokou podporu jejich práva na vlastní stát. Tato tragédie vytvořila morální kapitál holocaustu, na jehož základě vznikl Stát Izrael. Filozofové Frankfurtské školy mluvili o nutnosti myslet „z Osvětimi vpřed“ – tedy brát genocidu jako určující bod evropských dějin a politiky. Západ se cítil vinen a přijímal povinnost Židy chránit.

Postupně se však obraz Izraele měnil. Tvrdá politika vůči Palestincům a okolním arabským národům vyvolávala odpor zejména tam, kde nikdo nenesl vinu za nacistické zločiny. Palestinské povstání – intifáda – bylo přímou reakcí na ignorování práv místního obyvatelstva.

Od oběti k moci

Sebeuvědomění Izraele i židovské diaspory se posunulo. V popředí už nestála identita oběti, ale identita síly, expanze a dominance. Pravice v čele s polským sionistou Benjaminem Mileikowskym alias Benjaminem Netanjahuem, ministrem Itamarem Ben Gvirem či Becalelem Smotrichenem začala otevřeně mluvit o Velkém Izraeli, stavbě Třetího chrámu (což by vyžadovalo zničení mešity Al-Aksá) a konečném řešení palestinské otázky. Inspirací byla i učení rabínů Kooka, Kahaneho a Liora a strategický koncept Oded Yinona z 80. let, který počítal s rozbitím arabských států a vytvořením chaosu na Blízkém východě.

Po roce 2023, po útoku Hamásu, Izrael vojensky zničil Gazu, zaútočil na Libanon, vedl přestřelky s Íránem a zasáhl i Sýrii, Katar a Egypt. Smotrich dokonce prohlásil, že Damašek bude součástí Izraele, a Ben Gvir naznačil vyhození Al-Aksá do povětří. Arabský svět se opravdu ocitl v chaosu, zatímco Izrael posiluje.

Genocida v Gaze – finální fáze

V současnosti Izrael zahájil nejtvrdší fázi operací v Gaze, kde zůstalo více než 800 000 civilistů prakticky bez možnosti úniku. Masivní bombardování probíhá bez ohledu na životy žen, dětí a starých lidí. Humanitární organizace mluví o kolektivním trestu, který naplňuje definici genocidy podle mezinárodního práva.
Obraz Židů se tím v očích světa proměnil: z trpících obětí holocaustu se stávají ti, kdo sami páchají masivní násilí na bezbranné populaci. Identita trpícího Mošiacha (Ben Jusuf) ustupuje identitě vítězného, triumfujícího Mošiacha (Ben Dovid).

Nová osa: Izrael a Spojené státy

Donald Trump, obklopen křesťanskými sionisty a pevně spojen s Netanjahuem, posunul USA z pozice ochránce do role aktivního spojence pravicového sionismu. Z „hlavního města soucitu“ se stalo hlavní město útoku.

Paralelně: vznik nové Chazárie

Vedle expanze Izraele se začíná rýsovat i jiný geopolitický projekt – obnova vlivu Chazárie. Historická Chazárie, mocný státní útvar mezi Černým a Kaspickým mořem (7.–10. století), byla známá tím, že její elity přijaly judaismus. Dnes se objevují názory, že na území Ukrajiny – právě v oblasti někdejší chazarské moci – vznikají předpoklady pro novou Chazárii.

Tento koncept je posilován několika prvky:

• Masivní podpora Ukrajiny ze strany západních židovských elit, včetně finančních a politických struktur napojených na sionistické kruhy
• Výrazná role židovských oligarchů v ukrajinské ekonomice a politice (např. Ihor Kolomojskyj a další)
• Strategická poloha Ukrajiny jako nárazníkového státu mezi Ruskem a Evropou – podobně jako kdysi Chazárie mezi Byzancí a chalífátem
• Symbolické propojení – ukrajinská identita se staví proti Rusku, které se samo stylizuje do role dědice Kyjevské Rusi, zatímco část narativu posouvá Ukrajinu směrem k alternativní, „chazarské“ kontinuitě

Pro některé izraelské a americké kruhy může Ukrajina fungovat jako záložní centrum moci, paralelní k Izraeli – geopolitická „rezerva“, kdyby se Blízký východ stal příliš nestabilním.

Dvojí obraz a nový epochální posun

Izrael se tak mění z obrazu oběti na obraz vítězného útočníka. Zároveň se na mapě objevuje Ukrajina, kde někteří analytici spatřují obrysy nové Chazárie – místa, kde se opět propojují židovské, geopolitické a mocenské zájmy.

Pokud holocaust formoval identitu trpícího Mošiacha, Gaza dnes formuje identitu vítězného Mošiacha. A Ukrajina se může stát strategickým zázemím této proměněné identity.

Vývoj směřuje k tomu, že už nemusíme myslet z Osvětimi. Nyní musíme myslet z Gazy – a z Ukrajiny.

 

Pavel J. Hejátko

 

Jestli jsou pro Vás naše překlady přínosem, zvažte přispěním.
Děkujeme všem, kteří nám ekonomickou podporu pomáháte překládat další videa. – i 10 Kč za shlédnutí nám může pomoci.
Děkujeme, redakce VOLNÉHO blogu.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP

Pfiz*r upozornil B*bišovu vládu, že účinnost vakcín proti Covidu není známa a mohou mít neznámé nežádoucí účinky

Neměli bychom nikdy zapomenout, co se dělo za doby covidové

Maru

19.9.2025

I když existují podezření, že se vlády jednotlivých zemí dohodly spolu s dalšími organizacemi a farmaceutickými firmami na provedení této tzv. pandemie za účelem zisku, chybí, bohužel důkazy k prokázání této hypotézy.

Jedno však dokázat můžeme: Babišova vláda věděla s určitostí, že u vakcín, zakoupených od Pfizera, je účinnost neznámá a mohou mít neznámé nežádoucí účinky. Pfizer se tak pojistil, aby nemohl být žalován za neúčinnost vakcín a poškození zdraví veřejnosti.

Určitě si vzpomínáte, že celkovou smlouvu na nákup vakcín proti Covidu od firmy Pfizer dělala Evropská unie.

Ale nevíte, že vždy, když jednotlivá evropská země odebírala svůj díl vakcín, musela podepsat tzv. Objednávkový formulář k vakcínám, který je v Registru smluv uveden jako Příloha ke smlouvě.

V Registru smluv můžeme najít tři Přílohy, které podepisovala Babišova vláda při nákupu vakcín proti Covidu od firmy Pfizer:

Přílohy s daty publikace v Registru smluv jsou následující

  • publikována 22.12.2020, podepsána 8. prosince 2020 – za Babišova ministra zdravotnictví Jana Blatného zde
  • publikována 19.04.2021 podepsána 4. března 2021 za Babišova ministra zdravotnictví Petra Arenbergera zde
  • publikována 24.05.2021, podepsána 4. března 2021 za Babišova ministra zdravotnictví Petra Arenbergera zde

Poznámky:

    <lidruhá a=““ třetí=““ příloha=““ se=““ zdá=““ být=““ totožná,=““ byla=““ však=““ v=““ registru=““ publikována=““ dvakrát,<=““ li=““>

  • další Přílohy na nákup vakcín však už v Registru smluv nenajdeme. Babišův ministr zdravotnictví, Adam Vojtěch, a Fialův ministr zdravotnictví, Vlastimil Válek, je raději přestali v Registru smluv uvádět.
  • uváděné Přílohy mají podpisy začerněny, ale jako popisující za českou stranu je uveden Radek Policar. Jistě nebude problém si vyžádat originály Příloh bez začerněných podpisů.)
  • </lidruhá>

A právě v těchto třech dostupných Přílohách ke smlouvě podepsal tehdejší náměstek ministrů zdravotnictví Babišovy vlády, Radek Policar, kromě jiného i následující text na str. 3 odstavec 4:

“The Participating Member State acknowledges that the Vaccine and materials related to the Vaccine, and their components and constituent materials are being rapidly developed due to the emergency circumstances of the COVID-19 pandemic and will continue to be studied after provision of the Vaccine to the Participating Member States under the APA. The Participating Member State further acknowledges that the long­ term effects and efficacy of the Vaccine are not currently known and that there may be adverse effects of the Vaccine that are not currently known. Further, to the extent applicable, the Participating Member State acknowledges that the Vaccine shall not be serialized.”

Překlad:

“Zúčastněný členský stát bere na vědomí, že vakcína a materiály související s vakcínou, jakož i jejich složky a součásti, jsou rychle vyvíjeny v důsledku nouzových okolností pandemie Covid-19 a že budou nadále zkoumány i po poskytnutí vakcíny zúčastněným členským státům na základě předběžné dohody o nákupu APA. Zúčastněný členský stát dále bere na vědomí, že dlouhodobé účinky a účinnost vakcíny nejsou v současnosti známy a že se mohou vyskytnout nežádoucí účinky vakcíny, které dosud nejsou známy. Dále bere zúčastněný členský stát na vědomí, že vakcíny nebudou serializovány.”

Babišova vláda a její ministři zdravotnictví tedy dobře věděli, že

  • dlouhodobé účinky a účinnost vakcín nebyly v době nákupu známy,
  • že se mohly po aplikaci vakcín vyskytnout nežádoucí účinky, které rovněž dosud nebyly známy
  • a také, že zakoupené vakcíny nebyly serializovány.

Pokud byste nevěděli: Serializace vakcín znamená, že každé balení (ampulka, lahvička) je opatřeno unikatním sériovým číslem a často také kódem. Serializace se používá jako ochranný prvek pro příjemce léčiva, tím, že zajišťuje

  • sledovatelnost léčiva- umožňuje sledovat konkrétní pohyb dávky vakcíny od výrobce až po místo aplikace,
  • ověření pravosti léčiva- zajišťuje, že příjemce léčiva nedostane padělek, který vyráběl bůhvíkdo.

Tyto ochranné prvky zakoupeným vakcínám chyběly a Babišova vláda na to byla v Přílohách ke smlouvě upozorněna.

Možná, že by se dalo argumentovat tím, že při nákupu v prvním roce pandemie 2020 byl chaos. Ale stejný text podepisoval Policar i při nákupu vakcín v roce 2021 a to už nelze ničím omluvit.

A SÚKLu nic z toho nevadilo? Evidentně ne. SÚKL na svých stránkách píše, že tzv. ochranné prvky, získané serializací, nemusí mít léčivo v jednom jediném případě:

Když je použito v klinickém hodnocení – tedy v trialu.

[Klikněte p...]
Klikněte pro zvětšení

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že Babišova vláda

  • uplácela občany (teniskami apod.) a lhala jim, aby je nahnala do klinického trialu (vše zdarma pro firmy BioNTech a Pfizer, které by jinak dobrovolným účastníkům klinických trialů musely platit),
  • šikanovala tzv. odmítače očkování vyhláškami, které svévolně porušovaly zákon, a lhala, že bez vakcíny jsou nebezpeční pro ostatní, zatímco očkovaní nemohou nikoho nakazit,
  • pouštěla do domovů důchodců a nemocnic očkované bez kontroly, i když věděla, že účinnost vakcíny není známa, a tím přispěla k ohrožení těch nejzranitelnějších – tedy lidí v domovech důchodců a pacientů v nemocnicích,
  • aktivně bránila odhalení pravdy tím, že nařídila, že očkovaní se nemusí testovat na Covid,
  • důchodcům a vybraným státním zaměstnancům povinně nařídila očkování nevyzkoušenou látkou
  • a celou dobu lhala o bezpečnosti a účinnosti těchto vakcín, i když si byla si velice dobře vědoma, že vakcíny nejsou bezpečné ani účinné a že z vlastních občanů dělá pokusné králíky farmaceutických firem BioNTech a Pfizer.

Zda někdo z politiků, lobistů Vakcinologické společnosti, členů akademických a mediálních společností, kteří prosazovali vakcinaci, měl dopředu nakoupené akcie Pfizeru, BioNTechu a firem, které např. vyráběly další vakcíny či roušky nebo zda mají kdesi v daňových rájích ukryté úplatky– to se už asi nedozvíme.

Každopádně bychom již neměli nikdy dovolit, aby o našem zdraví netransparentně rozhodovaly vlády na sedánkách EU, OSN včetně WHO, tady nadnárodních organizací, které odezvu na “pandemii” organizovaly.

Neměli bychom dopustit, aby naše vlády bez podrobné veřejné konzultace podepisovaly nadnárodní smlouvy ohledně našeho zdraví – jako je např. Pandemická smlouva, která má být podepsána v příštím roce s WHO.

Měli bychom každou vládu donutit, aby dodržovala transparentnost a zveřejňovala podepsané smlouvy a jejich dodatky v Registru smluv.

A hlavně: Neměli bychom volit nikoho z politiků, kteří se na tomto zločinu podíleli.

Snad nyní můžeme zažalovat Babiše a jeho ministry zdravotnictví (přinejmenším alespoň tehdejšího náměstka ministrů zdravotnictví, Radka Policara, který je v současnosti na Ministerstvu zdravotnictví vrchním ředitelem pro legislativu a právo) za vědomé ohrožení veřejného zdraví.

 

ZDROJ:

https://zvedavec.news/komentare/2025/09/10686-pfizer-upozornil-babisovu-vladu-ze-ucinnost-vakcin-proti-covidu-neni-znama-a-mohou-mit-nezname-nezadouci-ucinky.htm

 

Jestli jsou pro Vás naše překlady přínosem, zvažte přispěním.
Děkujeme všem, kteří nám ekonomickou podporu pomáháte překládat další videa. – i 10 Kč za shlédnutí nám může pomoci.
Děkujeme, redakce VOLNÉHO blogu.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP

Pavel J. Hejátko : Projekt Ukrajina 2030

22.9.2025

Válka na Ukrajině už dávno ztratila moment překvapení, morální impulz i globální solidaritu. To, co začalo v roce 2014 po Majdanu jako vnitropolitická krize a občanská válka západní junty proti východní Ukrajině se postupně přeměnilo ve vleklý mezinárodní konflikt mezi Ruskem a Západem. V únoru 2022 přišla ruská invaze a změnila konflikt v plnohodnotnou válku. Dnes, více než tři roky poté, je Ukrajina na pokraji kolapsu – ekonomicky, demograficky i morálně. Na Západě sílí únava, mediální zájem se přesunul jinam – do Gazy, na Tchaj-wan nebo k volbám v USA. Realita je taková, že válka neskončí mírovou dohodou, ale vyčerpáním. A k tomu může dojít až kolem roku 2030 – kdy se formálně stvrdí něco, co už bude dávno zřejmé: rozdělená, zničená a z geopolitického hlediska přeuspořádaná Ukrajina.

1. Ukrajina je vyčerpaná

Fakta jsou tvrdá:

Ukrajinský HDP v reálném vyjádření klesl o desítky procent.

Většina těžkého průmyslu (zejména na východě) je zničená nebo pod kontrolou Ruska.

Více než 10 milionů lidí uprchlo – to je čtvrtina původního obyvatelstva.

Mnozí mladí muži buď emigrovali, nebo padli. Branná krize se prohlubuje, mobilizace je čím dál obtížnější a agresivnější, s každým dalším dnem jen hůř a hůř obhajitelná.

Západní pomoc slábne – vojensky i politicky. Americký Kongres blokuje klíčové balíčky, Evropa je roztříštěná.

Kyjev už dávno neplánuje ofenzivy, ale snaží se hlavně přežít.

V této situaci už nejde o vítězství, ale o to, jak si zachovat alespoň kus státnosti – nebo alespoň iluzi jejího pokračování.

2. Konflikt už nikoho nezajímá

V roce 2022 byl svět plný ukrajinských vlajek, podpory a deklarací. V roce 2025 je situace jiná:

Gaza a Blízký východ dominují zpravodajství.

Čína a Tchaj-wan přitahují pozornost jako příští možná „horká fronta“.

Afrika (např. Niger, Sahel) a Latinská Amerika opět vstupují do geopolitických her.

Evropské volby ukázaly vzestup pravice, která odmítá neomezenou podporu Ukrajině.

Mediální i politická energie se od Ukrajiny odklání. I když boj stále pokračuje, Ukrajina už přestala být centrem světového dění. A to znamená méně peněz, méně zbraní – a hlavně menší šanci na „vítězný obrat“.

3. De facto rozdělení země

Z terénu i ze zákulisí diplomatických jednání se stále častěji objevují náznaky, že Ukrajina směřuje k třízónovému řešení:

1. Západní Ukrajina – pod západní ochranou, možná částečně integrovaná do EU, demilitarizovaná, ale podřízená bezpečnostním dohodám s NATO.

2. Centrální pásmo (Kyjev–Dněpr) – formální pokračování státu, ale oslabené, rozvrácené a závislé na mezinárodní pomoci.

3. Východ a jih – buď přímo anektovaný Ruskem (Krym, Doněck, Luhansk), nebo v režimu „chráněných území“ pod ruskou správou (Cherson, Záporoží).

Tento scénář už částečně existuje – jen čeká na mezinárodní „potvrzení“. K tomu ale nedojde letos ani příští rok. Každá ze stran potřebuje čas: Ukrajina, aby zkusila přežít; Rusko, aby konsolidovalo zisky; Západ, aby připravil veřejnost na to, že „mír“ znamená ústupky.

4. Proč až 2030? Protože dřív to nepůjde

Oficiální ukončení války se neodehraje v realitě bojiště, ale u jednacího stolu. Jenže k tomu je třeba splnit několik podmínek:

Politická změna v USA nebo EU, která umožní „výměnu“ míru za území.

Únava veřejnosti v Evropě, ochota akceptovat „zmrazený“ konflikt.

Stabilizace ruské vnitřní scény, aby Kreml mohl prodávat dohodu jako vítězství.

Zajištění bezpečnostního rámce, který zabrání opětovné eskalaci (např. neutralizace zbylé Ukrajiny, demilitarizace po Dněpr).

Tyto procesy nejsou otázkou měsíců. Jsou to roky. A proto je rok 2030 realistickým horizontem pro formální ukončení konfliktu, které bude spíše výsledkem komplexního vyčerpání než vítězství.

5. Tvrdá realita místo iluzí

Když se odmyslí propaganda obou stran, ukazuje se jedna pravda: konflikt je vyčpělý. Nikdo už nevěří v totální vítězství. Vše směřuje k dohodě, kterou obě strany nazvou jinak:

Rusko to označí za „obranu ruského světa“ a stabilizaci hranic.

Ukrajina to bude prezentovat jako „záchranu národa“ a „boj za přežití“.

Západ to prodá jako „kompromisní řešení“ a cestu k míru.

Ve skutečnosti to ale bude geopolitické rozdělení – bez euforie, bez slavného konce, ale s únavou a úlevou a s toliko žádanou depopulací miliónů Slovanů.

Válka na Ukrajině neskončí letos, ani příští rok. Skončí až tehdy, když budou všechny strany příliš vyčerpané na to, aby pokračovaly. Do té doby se bude čekat, umírat, kalkulovat a jednat. Oficiální deklarace o jejím konci může přijít kolem roku 2030 – ale reálně bude potvrzovat jen to, co už dávno vzniklo: novou mapu, rozdělenou zemi a dlouhodobý geopolitický pat.

Pavel J. Hejátko

 

 

V EU jsou chybějící léčiva i nadále problémem

  

Nedostatek léčivých přípravků je v celé EU řadu let opakujícím se problémem, ale EU stále postrádá dobře nastavený systém, který by umožňoval řešit závažný nedostatek léčivých přípravků. Uvádí se to v nejnovější zprávě Evropského účetního dvora (EÚD).

 

Nedostatek se může týkat všech kategorií léčivých přípravků včetně inovativních patentovaných léčivých přípravků, nepatentovaných generik nebo očkovacích látek. Nedostatek se stává kritickým, pokud daná země nemá k dispozici žádné vhodné alternativy a situace vyžaduje koordinovanou akci na úrovni EU. Počet případů nedostatku léčiv nahlášených v EU dosáhl vrcholu v letech 2023 a 2024: od ledna 2022 do října 2024 nahlásily země EU 136 případů kritického nedostatku.

Evropská komise identifikovala mnohé ze základních příčin nedostatku léčivých přípravků. Patří k nim například zranitelnost v dodavatelských řetězcích, kdy je část výroby – hlavně antibiotik a léků proti bolesti – ve velké míře zadávána do Asie. Úsilí Komise o řešení hlavních příčin teprve začíná a Komise při tom čelí mnoha obtížím. Například povinnost farmaceutického průmyslu zajistit stálé dodávky v praxi nefunguje dobře. Mnohé země EU v reakci na nedostatek léčivých přípravků začaly vytvářet jejich zásoby, což ale mohlo v jiných zemích EU nedostatek ještě zhoršit, protože mezi státy neprobíhá v této oblasti koordinace.

Redakčně zkráceno, upraveno. Celý článek najdete v češtině na webu Evropského účetního dvora.

 

ZDROJ:

https://casopisargument.cz/66079

 

Jestli jsou pro Vás naše překlady přínosem, zvažte přispěním.
Děkujeme všem, kteří nám ekonomickou podporu pomáháte překládat další videa. – i 10 Kč za shlédnutí nám může pomoci.
Děkujeme, redakce VOLNÉHO blogu.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP

Sledujte jak nemoci mizí poté, co si začnete jednou týdně máčet nohy v této lázni

10. května 2021

Trápí vás různá onemocnění, od infekcí a zánětů, přes kožní onemocnění, zápach nohou, bolesti v krku, trávicí problémy, potíže s dýcháním až po nadváhu?

Dnes vám prozradíme recept na jednu úžasnou koupel nohou. Pokud jej začnete provádět pravidelně alespoň jednou týdně, nepotrvá dlouho a mnohé z uvedených zdravotních problémů samy od sebe vymizí.

Zázračný ocet a jeho účinky na tělo

O octě, ať už klasickém nebo jablečném, jste už určitě slyšeli, ale zřejmě v souvislosti s jeho konzumací. To ovšem není jediný způsob, jak vám dokáže zlepšit zdraví.

Kromě využití octa při vaření či čištění, lze využít i jiným způsobem a to ve formě koupele na nohy.

Ocet je kyselá látka, která je schopna z vašich nohou odstranit různé bakterie, plísně a  mykózy .

Navíc přes pokožku působí uklidňujícím dojmem na nervová zakončení a jejich stimulací v rámci relaxace pak i na zbytek těla.

Příprava nožní koupele

Na nožní koupel budete potřebovat tyto věci:

  • 1 díl octa
  • 2 díly vlažné vody
  • běžný lavor

Postupujte následovně:

1. Do lavoru nalijete jeden díl octa a dva díly vlažné vody. Následně si před samotnou lázní umyjte nohy vodou a mýdlem.

2. Potom si nohy vložte do koupele a v pohodlí relaxujte.

3. Doba namáčení je obvykle 10 až 15 minut, to však bude záležet i na závažnosti onemocnění nebo zdravotního problému.

4. Při vážnějších zdravotních problémech můžete koupel prodloužit na 20 až 25 minut, případně zvýšit frekvenci namáčení na 2 až 3 krát týdně.

5. Po koupeli si nohy vysušte. Pokud chcete, můžete si je předtím ještě ošoupat škrabkou, abyste odstranili z chodidel zhrublé vrstvy pokožky a následně je opláchněte v čisté vodě.

Ocet sice poměrně silně zapáchá, ale po skončení koupele se nemusíte bát, že vám po něm bude cítit nohy. Zápach nohou se brzy vytratí.

Do koupele je možné si pro lepší vůni přidat i pár kapek éterických olejů nebo nějaké aromatické bylinky jako levandule, tymián a podobně.

Závěr

Nezapomínejte, že nožní koupel nepůsobí příznivě pouze na pokožku nohou při odstraňování bakterií a mykóz, ale doslova na celé tělo.

Pomůže vám zbavit se i mnoha jiných zdravotních problémů, které jsme zmínili v úvodu našeho článku. Vyzkoušejte ho a určitě neprohloupíte!

ZDROJ:

https://domacaliecba.sk/sledujte-ako-choroby-miznu-po-tom-ako-si-zacnete-raz-tyzdene-macat-nohy-v-tomto-kupeli/

Jestli jsou pro Vás naše překlady přínosem, zvažte přispěním.
Děkujeme všem, kteří nám ekonomickou podporu pomáháte překládat další videa. – i 10 Kč za shlédnutí nám může pomoci.
Děkujeme, redakce VOLNÉHO blogu.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP

Pavel J. Hejátko : Žraločí kanibalismus

19.9.2025

Někdy jsou vraždy nejtišší právě tehdy, když o nich všichni mluví. A smrt
Charlieho Kirka – mediálně popkulturní, „vysvětlená“, normalizovaná – je
ukázkovým případem hlučné popravy v zájmu zachování systému ticha. Ne, tohle
není další levicový útok na konzervativce. Naopak. Tohle je otázka: proč se
začali požírat i ti, kdo ještě včera drželi basu?

Charlie Kirk byl věrný voják. Zakladatel Turning Point USA, tribun mladé
americké pravice, loajální až na kost. Věrný Trumpovi, až podezřele. Ale
právě v tom je ten háček. Když jste příliš blízko Slunce, neopalíte se –
shoříte. A Kirk, jak se zdá, letěl příliš vysoko.

Několik insiderů, kteří mluví pouze anonymně (a někteří už raději vůbec),
naznačují, že Charlie nezačal být nebezpečný demokratům, ale vlastním. Byl
prý posedlý myšlenkou očisty – „pravicového mea culpa“. Tvrdil, že pokud
chce hnutí přežít, musí samo odhalit své temné stíny. A největší z nich měl
mít jméno… Donald J. Trump.

Ano, říká se, že Kirk měl přístup ke skutečné části tzv. Epsteinova archivu
– ne cenzurované flight logy, ale k záznamům privátních schůzek, kódované
korespondenci, důkazům propojení mezi Epsteinovou sítí a lidmi, jejichž
tváře dnes visí na plakátech konzervativních PACů. A mezi nimi se měl
vyskytovat i Trump. Nikoli jako pasažér, nýbrž jako spoluhráč.

Podle těchto zdrojů měl Kirk informace, které se netýkaly jen „kdo s kým
letěl“. Šlo o to, kdo koho kryl, kdo kam posílal peníze, kdo věděl a mlčel.
Kirk chtěl mluvit. Ne veřejně. Ne hned. Ale naznačoval. A v jednom
neveřejném setkání (které mělo být „off the record“) prý doslova řekl:

> „Buď to spálíme my, nebo to spálí nás.“

Nespálil nic. Shořel on.

Oficiálně? Nehoda. Kolaps. Neznámý útočník. Podle toho, kterou verzi si
vyberete. Ale co je pozoruhodné, je rychlost, s jakou se hnutí od Kirka
distancovalo. Včera ještě hrdina, dnes zapomenutý článek. Ticho. Žádná
investigativa. Žádný Tucker. Žádný Bannon. Ani Trump.

A to je možná nejhlasitější důkaz.

Možná se nikdy nedozvíme, co všechno Charlie věděl. Možná neměl nic. Možná
měl všechno. Ale jedno víme jistě:

Když tě odstraní vlastní, neudělají to kvůli tomu, že jsi byl slabý, ale
protože jsi začal být silný jiným způsobem.

Pavel J. Hejátko

 

Jestli jsou pro Vás naše překlady přínosem, zvažte přispěním.
Děkujeme všem, kteří nám ekonomickou podporu pomáháte překládat další videa. – i 10 Kč za shlédnutí nám může pomoci.
Děkujeme, redakce VOLNÉHO blogu.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP

10. versus 11. září: Kyjevské drony na Polsko. Vražda Kirka. Hromady mrtvých po izraelském útoku na Jemen. Umějí už jen zabíjet. Žízní po válce. Už se to stalo? Žijeme v alternativní historii? Je z toho cesta ven? Výmluva versus zrada

připomíná, že zkázonosná práce fialového Gangu pěti není jen jakási shoda nešťastných okolností, ale nutný důsledek dějů posledního čtvrtstoletí, přičemž pokud si to uvědomíme, daleko jasněji uvidíme, že východ z tohoto smrtícího bludiště je nečekaně docela na dohled

Stalo se jediného dne, 10. září: Drony létající nad Polskem. Vražda Charlieho Kirka. Izrael zaútočil na Jemen a zabil další desítky lidí – o tom, kolik jich toho dne sprovodil ze světa v Gaze se už ani nepočítá. Ony tři události kromě jiného spojuje, že proběhly v předvečer čtyřiadvacátého výročí září jedenáctého, v němž to všechno bezprostředně pramení. Jen si to málokdo spojí – aby pochopil.

U nás v tu dobu pokračovaly v předvolební kampani i dva opoziční subjekty – SPD a STAČILO! Už věděly, že političtí teroristé ve vládě a v justici se aktuálně neodvážili použít proti nim atomovou bombu, o níž mluvil předseda ústavního soudu Josef Baxa – tedy zakázat je.

Nadále tedy mají značnou šanci překročit nemravnou pětiprocentní hranici vstupu do sněmovny a překreslit tak falešnou politickou mapu, v níž naše těžce zkoušená země čtyři roky živoří v důsledku skandálního propadnutí miliónu hlasů před čtyřmi lety.

Jenže i to má svůj počátek v něčem úplně jiném, co se pamětí současníků už prakticky ani nemihne: V roce 2009 ústavní soud vedený Pavlem Rychetským zrušil již vyhlášené všeobecné volby. Záminka byla dokonale absurdní: Několik platů, o něž by přišel poslanec Miloš Melčák tím, že parlament zkrátil své funkční období a shodl se na nových volbách.

Celý článek si můžete přečíst zde:

https://protiproud.info/10-versus-11-zari-kyjevske-drony-na-polsko-vrazda-kirka-stovky-mrtvych-po-izraelskem-utoku-na-jemen-umeji-uz-jen-zabijet-zizni-po-valce-zijeme-v-alternativni-historii-je-z-toho-cesta-ve/

Jestli jsou pro Vás naše překlady přínosem, zvažte přispěním.
Děkujeme všem, kteří nám ekonomickou podporu pomáháte překládat další videa. – i 10 Kč za shlédnutí nám může pomoci.
Děkujeme, redakce VOLNÉHO blogu.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP