Archív značky pro: demokracie

Ministerstvo zahraničí Ruské federace publikovalo zprávu o stavu lidských práv v České republice a v dalších 42 zemích tzv. Kolektivního západu, a je to masakr! Česká zahraniční politika se podle zprávy zapojuje do destruktivních akcí podkopávajících bezpečnost v Evropě a v posledních letech nabrala česká zahraniční politika neuvěřitelnou rusofobii! Zpráva o ČR je taková nálož, že na českém zamini to někdo neunesl a na Twitteru namísto polemiky o problémech lidských práv v ČR vzkázal Moskvě, aby vypadla z Ukrajiny!

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

25.7.2023

Ruské ministerstvo zahraničí publikovalo již v červnu po vzoru americké Amnesty International a rovněž americké CIA vlastní zprávu [1] o stavu lidských práv ve světě, a to konkrétně ve 43 krajinách tzv. Kolektivního západu. A teprve teď po měsíci ta zpráva začala žít vlastním životem. Naprosto největší masakr v dokumentu se nachází v sekci pojednávající o stavu lidských a občanských práv v České republice. Ruští analytici tam zahrnuli prakticky všechno z Aeronetu, když jsme pokrývali v článcích v minulých letech počátky rusofobie v ČR, především na téma protiruské hysterie indukované v ČR od roku 2014 a reakce českého ministerstva zahraničních věcí na sebe nedala dlouho čekat.

Pravděpodobně přímo ministr zahraničí Jan Lipavský na Twitter českého zamini zavěsil odpověď Rusku, že … my neunášíme děti, nebombardujeme nemocnice a neokupujeme sousedy. Vypadněte z Ukrajiny! Reakce byla publikována pod profilem českého zamini v angličtině, takže není přímo jasné, kde tuto trapnou reakci a odpověď na oprávněnou kritiku publikoval, ale to je vlastně nepodstatné, protože oficiální Twitter reprezentuje názory a postoje ministerstva a tudíž i ministra Lipavského.

 

Je to jako v tom vtipu z 80. let, který se vyprávěl před Kabátovou revolucí. Američané tehdy kritizovali špatný stav občanských práv s svobod lidí v Sovětském svazu a mluvčí politbyra Nejvyššího sovětu na Američany a jejich zprávu reagoval slovy: “A vy zase mlátíte černochy! To byla naprostá klasika, protože to přesně vystihovalo tu absurditu takové reakce a najednou uběhne prakticky 40 let a role se obrátí.

Najednou Rusko kritizuje stav občanských práv a svobod v Česku a český ministr na tuto kritiku reaguje jako ten mluvčí politbyra, když na ruskou kritiku reaguje slovy: “Vypadněte z Ukrajiny!” To je prostě gól! Nevěřil bych, že někdo, kdo se zaštiťuje neliberální demokracií začne vypouštět výroky jako předlistopadový aparátčík v dobách Nejvyššího sovětu. Samozřejmě, ve zprávě je všechno, je to tam natvrdo a Česko s lidskými právy vychází z hodnocení opravdu velmi špatně. Je to taková nálož, že stojí za to si alespoň úvod ocitovat.

Zpráva Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace o situace v oblasti lidských práv v některých zemích

Česko

Česko má chronické problémy, které jeho orgány nehodlají řešit a místo toho se věnují destruktivním zahraničněpolitickým akcím, včetně interakce s Ruskem. Poslední roky znamenají pokračující “skluz” Prahy, která si jako jednu ze svých vnitropolitických i zahraničněpolitických priorit vytyčila otázku lidských práv, k rusofobnímu kurzu, který často nabývá agresivních forem “války” s pomníky sovětských vojáků, stejně jako k otevřenému vybílení nacistických spoluviníků. Tyto akce se odehrávají na pozadí stále častějších pokusů prosazovat v české společnosti koncept rovné odpovědnosti totalitních režimů za vypuknutí druhé světové války.

Cílem kampaně je zrovnoprávnění symbolů SSSR a Rudé armády s nacistickou svastikou a jejich následný zákaz, bagatelizace osvobozenecké role Rudé armády (mj. propagací mýtu o sebeosvobození Prahy za pomoci Vlasovových stoupenců) a pošpinění sovětských vojáků a velitelů. Poté, co Ruská federace zahájila speciální vojenskou operaci na denacifikaci a demilitarizaci Ukrajiny a ochranu civilistů v Donbasu, se Praha otevřeně stala aktivním zastáncem neonacistického kyjevského režimu (a jeho nacistických praporů) a dodávala mu různé druhy zbraní.

Na pozadí celkově starostlivého a uctivého postoje českého obyvatelstva k pomníkům sovětských vojáků a obětí nacismu se v posledních letech množí případy, kdy české úřady “bojují” proti sovětským pomníkům. K nejkřiklavějším případům patří demontáž pamětní desky věnované osvobození města vojsky 1. ukrajinského frontu z budovy radnice na hlavním náměstí pražským magistrátem, demontáž pomníku sovětským tankistům (tank IS2, který byl odstraněn z podstavce a přetřen růžovou barvou), osazení pomníku maršála Koněva na náměstí Interbrigády, pod jehož velením Rudá armáda bojovala za osvobození města, v městské části Praha 6 v roce 2018 “vysvětlujícími tabulkami”, stejně jako opakované vandalské činy proti pomníku a památníku rudoarmějců u Pražského hradu.

Kauza Koněv

Apoteózou této cynické kampaně se stala demontáž pomníku Ivana Koněva počátkem dubna 2020, kterou provedla správa městské části Praha 6 v rozporu s rusko-českou smlouvou o přátelských vztazích a spolupráci z roku 1993. Pomník byl rovněž vyřazen z centrální databáze vojenských památníků Ministerstva obrany ČR. V současné době je socha Ivana Koněva v depozitáři, její podstavec na náměstí Interbrigády je zničen. Při tomto bohulibém činu byly ignorovány jak výzvy veřejnosti k zachování historicky významné památky, tak odsouzení prezidenta republiky Miloše Zemana. Navíc výjimečný stav zavedený kvůli šíření nové koronavirové nákazy a omezení volného pohybu po městě byly podle šéfa městské části Praha 6 Ondřeje Koláře (který toto barbarské rozhodnutí učinil) úřady účelově využity k tomu, aby demontáž proběhla bez protestů veřejnosti.

Tím se však čeští rusofobové nezastavili. Dne 26. května 2022 byl maršál Koněv rozhodnutím pražských městských úřadů zbaven titulu čestného občana Prahy. A 21. června 2022 odhlasovalo zastupitelstvo městské části Praha 3 přejmenování Koněvovy ulice, která se v této městské části nachází.

V rámci své politiky zaměřené na falšování historie druhé světové války a démonizaci SSSR a Ruska se Česko všemožně snaží rehabilitovat Ruskou osvobozeneckou armádu (ROA) Andreje Vlasova, která kolaborovala s nacisty, aby této organizaci přisoudilo “rozhodující roli” při osvobození Prahy od nacismu v květnu 1945. V posledních letech dochází v zemi k nárůstu veřejných pokusů tohoto druhu. Dne 30. dubna 2020 byl v pražských Řeporyjích z iniciativy nechvalně proslulého vůdce Pavla Novotného vztyčen pomník Vlasovovým stoupencům. Dne 7. května 2022 se u tohoto pomníku konala vzpomínková bohoslužba a byly před něj položeny květiny. Na Olšanských hřbitovech v Praze se nachází památník ROA, u kterého se pravidelně konají pietní akty. K těmto aktům dochází současně s opatřeními “boje” proti sovětským památníkům.

Revizionismus a zvyšující se tolerance orgánů státu k neonacismu

Existují příklady tolerantního postoje k projevům nacismu a nacistické tématice, vybílení příslušníků Třetí říše. Památník Železného kříže českým dobrovolníkům v řadách Wehrmachtu a Waffen-SS, obnovený v roce 2011 v obci Kořenov (Liberecký kraj), je stále místem, které přitahuje české neonacisty. Zejména je známo, že zde 6. února 2021 uspořádali sraz členové české organizace Mladí nacionalisté, kteří ohlásili záměr opakovat svá setkání.

Existují také případy neomezené distribuce výrobků s nacistickými symboly. V květnu 2020 vzbudil mezinárodní pozornost kalendář vydaný českým nakladatelstvím Naše vojsko s fotografiemi nacistických vůdců, české okupační správy a dalších nacistických zločinců. Ohlas vyvolalo také vydání knihy popírající holocaust nakladatelstvím Guidemedia. Toto nakladatelství již dříve vydalo sborníky Hitlerových projevů a antisemitských materiálů.

Poté, co Rusko v únoru 2022 zahájilo speciální vojenskou operaci na demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny a ochranu DLR a LLR, se v Česku prudce zvýšila diskriminace ruských občanů a krajanů, zejména v každodenním životě.

Indukce rusofobie v celé české společnosti

První emotivní reakce na události na Ukrajině vyústila ve vlnu “individuálních sankcí” vůči Rusům v různých sférách veřejného života. V řadě pražských kaváren byly k vidění nápisy, že Rusové nebudou obslouženi nebo budou obslouženi pouze v případě, že vyjádří odsouzení zahraniční politiky a vedení Ruska (i písemně) a omluví se za dění na Ukrajině. Objevily se zprávy o tom, že Rusům byla odepřena lékařská pomoc.

Někteří profesoři navíc odmítli vyučovat studenty z Ruska, pořádat pro ně zkoušky a testy a spolupracovat s ruskými vědci. Kromě toho vyšlo najevo, že české vysoké školy porušily dohody o spolupráci s ruskými vzdělávacími institucemi. Několik bank odmítlo otevřít a vést účty ruským klientům. Zástupci bankovního sektoru nemají jednotnou politiku: některé banky pouze požadují po Rusech předložení dalších dokumentů a protahují proces, jiné odmítají zcela bez vysvětlení důvodů.

České úřady rovněž podnikají legislativní kroky. Ještě v únoru 2022 byla veřejná podpora ruského vedení a ruských akcí na Ukrajině kriminalizována, nyní se trestá odnětím svobody na jeden až tři roky. Tímto způsobem česká vláda v podstatě kriminalizovala právo na svobodu názoru a projevu jako takové podle článků 365 “schvalování trestného činu” a 405 “popírání, schvalování a ospravedlňování genocidy” českého trestního zákoníku.

Diskriminace Rusů a Bělorusů v ČR

V souladu s politikou Evropské unie česká vláda na základě svého nařízení č. 130 ze dne 25. února 2022 zastavila vydávání víz a povolení k dlouhodobému a trvalému pobytu ruským občanům, a to i v případě žádostí podaných před nabytím účinnosti tohoto nařízení. Výjimku lze udělit pouze v případě zahraničněpolitického zájmu České republiky. Současně bylo stanoveno, že humanitární víza budou vydávána. Ministr vnitra ČR Vít Rakušan k postoji úřadů vysvětlil, že mezi humanitární případy patří slučování rodin a hrozba pronásledování v Rusku. Ministerstvo zahraničních věcí ČR tento seznam rozšířilo: “Humanitární vízum se uděluje osobě, jejíž život je ohrožen z důvodu represí, odporu proti režimu nebo jeho kritiky, anebo hrozí-li nebezpečí pronásledování z politických nebo jiných důvodů“. České úřady nepovažují za oprávněné důvody pro získání víza ani lékařské ošetření nebo úmrtí blízkého příbuzného. Dne 2. března 2022 vydala česká vláda nařízení, kterým zbavila práv i běloruské občany.

Kromě diskriminačního postoje vůči Rusům Česko vystavuje represím i rozumné občany, kteří mají odvahu veřejně vyjádřit svůj názor. Konkrétně učitelka českého jazyka v jedné pražské škole byla suspendována z výuky za to, že ve třídě nezaujatě hodnotila události na Ukrajině a jejich skutečné příčiny, hrozí jí vyhazov za to, že využila svého práva na svobodu projevu. Udali ji její studenti, kteří si učitelčina slova tajně nahráli na mobilní telefon. Ministr školství Petr Gazdík, známý svými rusofobními názory, veřejně vyjádřil podporu takovému tvrdému trestu. Již dříve označil běloruské a ruské studenty studující na českých vysokých školách za “hrozbu pro národní bezpečnost země”.

Česko se však nezastavuje před snahami o glorifikaci nacistických spoluviníků a vštěpování rusofobie. Země má řadu problémů v různých oblastech prosazování a ochrany lidských práv, které pravidelně vyvolávají kritiku a znepokojení evropských kontrolních institucí i nevládního sektoru.

A vy zase okupujete Ukrajinu!

Toto je pouze krátký výsek z ruské zprávy o Česku, který dále pokračuje, dokument pojednává o xenofobii v Česku, a to jak k Rusům, tak i Bělorusům, ale i k Židům a zejména Romům. Dokument přitom zcela vynechává vzrůstající zášť a nenávist vůči Ukrajincům, která je indukována nezvládnutou migrační vlnou z Ukrajiny v důsledku neschopné české vlády, která otevřela náruč neřízené ukrajinské migraci. Ruští analytici zpracovali zprávu o ČR de facto jako trollovací materiál, kdy Rusové vyčítají Česku nedostatečnou ochranu lidských práv.

Ministr zahraničí Jan Lipavský

Alergická reakce z českého zamini dává tušit, že Rusové to trefili na komoru. Česká republika se transformuje do modelu Ukrajiny. Po celém Česku visí ukrajinské vlajky jako v nějakém děsivém snu, v nějaké černé můře. Nikde jinde v Evropě to není k vidění, jenom v Česku. Fialova vláda se prostě snaží udělat z ČR tzv. Ukročesko a tomuto procesu je v ČR podřízeno vše. A to nejen systémově, ale hlavně ideologicky. A tak, když Rusové kritizují špatný stav lidských práv v ČR, tak zjevně Lipavský na to reaguje slovy: “A vy zase okupujete Ukrajinu!” V takové žijeme absurdní realitě dnešní doby.

V závěru článku a současně v závěru měsíce dovolených bych vás chtěl jménem redakce požádat o pomoc a podporu, pokud se vám líbí naše články, videa a analýzy, případně páteční pořady na SVCS. Před koncem tohoto měsíce, který je ve znamení dovolených a jiných aktivit, než je sledování politiky, máme z cílové sumy nezbytné na zachování našeho provozu vybránu jen zhruba třetinu, a to pouhých 5 dnů před koncem měsíce. Každý měsíc řešíme vlastně stejný problém na konci měsíce, ale tentokrát a zjevně kvůli dovoleným je to opravdu kritické. Provoz našeho webu je plně závislý na vaší podpoře. Na nikom jiném. Za jakýkoliv příspěvek, který si můžete dovolit, a který nám můžete zaslat několika způsoby na darovací stránce zde, předem moc děkujeme!

-VK-

Šéfredaktor AE News

ZDROJ: https://aeronet.news/ministerstvo-zahranici-ruske-federace-publikovalo-zpravu-o-stavu-lidskych-prav-v-ceske-republice-a-v-dalsich-42-zemich-tzv-kolektivniho-zapadu-a-je-to-masakr/

Protože největší touhou otroka není svoboda, ale mít také svého otroka

Největší touha otroka

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Blog- převzato z blogu Vidlákovy Kydy

O uplynulém víkendu jsem se byl trochu nadýchat svobodného vzduchu. Zajel jsem si do svých rodných západních Čech mezi uhelné doly za rodinou. Navíc bylo zapotřebí, potkat se s bratrem a domluvit se, jak budeme s blogem pokračovat dál. Přeci jenom, je to už pět let, co si brácha jednou večer sedl k počítači a na první dobrou vysypal Vidlákovy kydy, které se dál už nijak výrazně neměnily. Tehdy mě četlo s bídou pár desítek lidí.

Od té doby se hodně změnilo, ale nikdy si nepřestanu vážit svých prvních čtenářů a diskutérů. Stejně tak si nikdy nepřestanu vážit svého prvního učitele Vlka z vlkovobloguje. Tenkrát jsem byl malý bloger a díky tomu jsem dělal malé chyby. Když jsem měl dvě stě čtenářů a o sto z nich jsem přišel, tak to na věci nic neměnilo. Dneska by mi takový sešup už hodně vadil. A tak samozřejmě musím poděkovat i vám všem, co mě čtete a jste shovívaví k mým současným omylům či chybám. Vždycky zůstanu jen člověkem se všemi slabostmi běžného lidského života a nikdy nebudu umět nic víc, než psát o tom, jak přemýšlím nahlas. Nikdy pro vás nebudu moci udělat nic víc, než vám nasvítit jeviště tohoto světa z jiného úhlu, než kam míří velké reflektory majnstrýmových médií. A nikdy nebudeme vědět dopředu, zda v tom temném koutě opravdu najdeme něco důležitého, nebo jen bezcenné haraburdí.

A tak vám takto opožděně přeji vše nejlepší do roku 2023 a moc si přeju, aby se nestalo nic z toho, čeho se bojím, že nastane.

Dnes budu trochu osobní a chci složit hold mé rodině a mým přátelům, které jsem před skoro jedenácti lety zanechal tam u Sokolova. Oni jsou totiž úplně normální… Nikdo z nich neměl potřebu se písemně a veřejně vymezovat proti tomu, co zde na blogu dělám. Nikdo neměl pocit, že moje činnost je něco tak odpudivého a odporného, že se to prostě nemůže jen tak přejít a je nutné zaujmout patřičně hlasitý odsudek.

Ne, všichni se mnou nesouhlasí. Ale znovu jsem si uvědomil ten rozdíl, který panuje tam v té původně vysídlené sudetské krajině, kde nikdo nemá hluboké kořeny v porovnání se svým blízkým okolím na Moravě. Oni tam jsou prostě svobodnější. Teď je to právě pět let, kdy žena mého bratra řekla, že bude volit za prezidenta Jiřího Drahoše a její okolí, které bylo z devadesáti procent zemanovské, to nechalo naprosto chladnými. Je svoboda, vol si koho chceš. Debata o výhodách Zemana či Drahoše nebyla nijak vyhrocená, došlo na pár špiček a vtípků, že švagrová pochází z hentej Prahy a tam to mají prostě jinak…

Ve stejné době jsem já řekl, že budu volit Zemana a leckdo z mého drahošovského okolí měl okamžitě spoustu důvodů mi vysvětlit, jak hluboce se mýlím, jak svojí volbou přispívám k totalitě a když jsem schopen volit něco tak odporného, jako je Miloš Zeman, tak musím být také mimořádně odporný.

Dnes musím konstatovat, že za posledních pět let se doba řádně pohnula kupředu. Tam na sokolovsku jsou moji přátelé otevřenější než byli a jsou schopní mnohem upřímnější diskuse… a zde ve Vidlákově jsou moji (bývalí) přátelé mnohem militantnější. Jet na demonstraci, to je totalita, volit Babiše, to je totalita, uznávat Rusku právo na bezpečnostní otázky, to je kolaborace, vymezit se vůči mému psaní a hlasitý veřejný odsudek, to je spravedlivý trest… a samozřejmě proti takovým jako já, je zapotřebí zakročit klidně pomocí policie i soudů.

Vlastně bylo velmi prozíravé, abych si svůj život zařídil tak, abych od nikoho ve svém okolí raději nic nepotřeboval a spíše ostatní potřebovali něco ode mě. Nechtěl bych teď být závislý na tom, že některý soused má něco, bez čeho se neobejdu a on by teď usoudil, že jsem dostatečně odporný na to, aby měl právo mi odepřít to, co jsme deset let ve vzájemné shodě a výhodě sdíleli. V zemědělství potřebujete kupu věcí, které použijete za rok jen několikrát na chvíli a jedna stačí pro celou ulici. Dneska jsem rád, že jsem si to raději pořídil všechno a půjčoval to jiným, než abych byl závislý na někom, kdo teď už ví, že jsem odpudivá figura.

Ale takhle to bylo i při poslední prezidentské volbě. Když někde řečnil Zeman, tak nám pravdomluvní novináři přinášeli desítky reportáží o tom, jak zemanovi odpůrci mávají červenými kartami a trenýrkami, jak pískají, křičí a všemožně ruší to, co chce Zeman svým příznivcům říct. Když někde řečnil Drahoš, tak ti zlí, hloupí a nenávistní Češi nechali Drahoše na pokoji. Nikdo ho nerušil, nikdo nepískal, nikdo mu nebránil v konání kampaně. Nebudeme tě volit profesůrku, jsi pro nás želé a ne kandidát, ale kecej si co chceš, jak je ti libo. Máme demokracii.

Opět jsme se posunuli… Na Babiše už pravda a láska nasazuje křičící matky s malými dětmi na ramenou, aby měly před ochrankou štít v podobě nevinnosti. Případně pošlou autistické dítě, které vypadá dospěle, aby nic netušíc dělalo bordel a neštítí se ani zneužít jeho vlastního nemocného syna.

Vy, co si dneska myslíte, že to Babišovi patří, protože dělal covidová opatření, tak si především uvědomte, že když to použili proti jednomu z nejbohatších lidí v této zemi, tak s vámi se nikdo párat nebude. Tušl, Čermák, Netík a další by mohli povídat, jak u nás vypadá svoboda slova a jak málo platné je, že to máme napsané v ústavě.

Víte, proč to tak je? Protože největší touhou otroka není svoboda, ale mít také svého otroka. Největší touhou všech těchto lepšolidí není svobodná země, ale prostě jen chtějí vyhrát a pak se udržet nahoře. Když byli kmáni, tak nechtěli svobodu. Jen chtěli být páni. A jakmile se jimi stali, přestala je zajímat jakákoliv jiná svoboda, kromě té jejich.

Podívejte se na předvolební kampaně jednotlivých politiků, ale nedívejte se na jejich příznivce, sledujte jejich odpůrce a hned poznáte, kdo je tu pro demokracii a kdo tu klidně znovu zavede diktaturu, jen když bude ta jeho. Nejde o Pekarovou osobně, ani o TOP09, nejde o ODS či Fialu. Jde o lidi, kteří je volí a bez jediného uzardění jim klidně dovolí, aby nás zavřeli a cenzurovali. Fiala a jeho skvadra zavádějí Klímovský absolutismus, protože dobře vědí, že s tím jejich voliči nebudou mít žádný problém a jejich protektory to potěší.

Neviděl jsem nikde nějaké lidi od SPD, kteří by rozkopávali předvolební stánek Pekarové Adamové. Ale znám lidi od pravdoláskařů, kteří se kopáním do stánků SPD dokonce chlubí na fejsbůku a mají pocit, že to přispívá k demokracii. Neznám nikoho od Babiše, který by Minářovi bránil dělat demonstrace a tvrdil by, že taková demonstrace je znakem totality. Ale znám spoustu lidí, kteří přesně tohle řekli o Vrábelově demonstraci. Kteří mi do očí říkali, že právo na takovou demonstraci je totalitní praktika.

Znám jistého starostu Řeporyjí a jednoho aktivistu s polským jménem, kteří toho řekli víc než Netík, Tušl a Čermák dohromady, ale nikdy je nikdo nepopotahoval, nikdo proti nim nezahájl trestní řízení a žádný prokurátor se je nesnažil dostat za katr. Ale viděl jsem příliš zblízka, jak je možné být cemperován za přemýšlení nahlas.

Včera si tak sedím u bráchy i s dalšími kamarády a jen tak plácnu do kruhu, že mám v poslední době ohromnou chuť se vrátit tam mezi doly a výsypky, protože ve Vidlákově se to teď může jedině zhoršovat… Ani jsem to nedořekl a už začali všichni hledat volné domy, hned našli jakýsi starý dvůr u Mariánských lázní – bývalou hospodu a penzion, kde bych přece taky mohl taky dělat henty zabijačky, líp by se mi tam vešli hosti… vlastně by to doopravdy vypadalo jako dům, kde Benjamin Franklin pekl Spojené státy americké… to přece chceš, Vidláku, ne? A dokonce začali vymýšlet, jak to udělat, aby se na to našly peníze… Že by tam třeba měli také kousek podílu, apod, apod.

Ne, už dávno nelítám na obláčku. Něco jiného bylo přestěhovat se na Moravu se dvěma malými dětmi, co ještě nechodily do školy a něco jiného by bylo se odstěhovat z Moravy s pěti dětmi a jednou schovankou, které jsou všechny školou povinné a ta nejstarší už dělá střední školu, která ji doopravdy baví. Je rozdíl rekonstruovat malý dům pro rodinu a rekonstruovat skutečný penzion. Je rozdíl dělat doma něco, co jsem se naučil a nebo provozovat turistický byznys o kterém nevím vůbec nic. Ale bylo moc hezké to slyšet od lidí, od kterých jsem už deset let pryč a mohl bych jim být naprosto ukradený.

Přeju vám do roku 2023 takové kamarády, jako mám v západních Čechách. Před kterými mohu nejenom říci, že budu volit Babiše, ale před kterými bych klidně mohl říct, že budu volit Nerudovou a svět by se nezbořil. Nikdo by mi neodepřel zapůjčit svůj dvoukolák. A přeju nám všem, aby se tady na Kydech stále dalo říci, že je Babiš dobrej i že není dobrej. Aby se tady dalo říci, že volba Bašty je správná, ale také to, že je to vyhozený hlas. Tohle je totiž skutečná svoboda. Svoboda myslet a mít možnost to vyslovit nahlas. Svoboda volit různé cesty a měnit své názory. Svoboda přesvědčovat a nechat jiné, aby je přesvědčovali o něčem jiném.

Všechno ostatní je touha otroků, mít jednou také své otroky.

Zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/nejvetsi-touha-otroka

občanský řetěz svobody

Určitě si všichni vzpomeneme na zlaté stránky, které se dávaly jako seznam k pevným linkám. Tak nějak by měl fungovat občanský řetěz svobody. Říkejme tomu zlaté stránky jednadvacátého století, vlastenecké scény. V celé zemi funguje mnoho hnutí, spolků i jednotlivců, kteří se snaží bojovat proti systému. Jste člověk, který chce bojovat proti systémové zradě? A myslíte si, že jste v okolí sám? Přitom stačí ve svém vyhledávači zadat občanský řetěz svobody A náhle vám vyskočí seznam všech vlasteneckých scén v republice, kde všechny vlastenecké struktury drží pohromadě. Většinou jednotlivě nezmůžeme vůbec nic. Ale když se dokážeme spojit, dokážeme i nemožné. 

Útoky na ty, kteří smýšlejí jinak: německé úřady na stejné úrovni jako diktatura Číny.

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

4.12.2022

Omračující granáty, automatické zbraně. Německo zakročilo proti „zločincům“. Jen se nejedná o klanové zločince, násilníky nebo vrahy. Za současné vlády pro ně stále platí dětské rukavice a podmíněné tresty. Režim, který se zvenčí jeví jako stále zločinnější, spoléhá na útoky a zastrašování vládních kritiků. Postup v Číně není v žádném případě horší.

Je naprosto šílené, co se stalo s tímto Německem pod „vládou koalice“. Naproti tomu autokratická diktatura Merkelové byla dětskou narozeninovou oslavou. Stát zahazuje všechny masky. Demokracie byla včera – nahrazena čirým státním terorem.

Německý spolkový úřad kriminální policie provedl „zásahový den“ proti „internetovým buranům“. Omračující granáty byly vystřeleny do domů starších občanů a jejich domy byly napadeny automatickými zbraněmi. Záměr je jasný: režim chce ukázat, kdo je u moci. Potrestejte jednoho, odradíte stovky – to je princip čínského Maa, který se nyní v Německu stává normou.

„ Osmým celostátním dnem akce proti nenávistným příspěvkům “ německý režim ukázal lidem, co si o nich myslí – a kde je místo daňových poplatníků. Ve 14 spolkových zemích bylo zaútočeno brutální silou na 91 bytů, protože jejich nájemníci nebo vlastníci učinili nežádoucí vyjádření názoru. Podle současných zákonů jsou takové útoky samozřejmě nezákonné, protože nejsou vhodné. V úřední práci je třeba volit nejmírnější vhodné prostředky.

Nelze předpokládat, že německý důchodce, který například vyvěsí „Scheiss Baerbock“(pozn.redakce – do pr..s Baerbokovou – ministryně), používá válečné zbraně k obraně proti blížícím se policistům. Možná by bylo vhodné, aby dva důstojníci zazvonili na zvonek a zdvořile, ale důrazně upozornili na nevhodné chování. Mohou určit, zda je skutečně v ohrožení paní Baerbocková nebo stát, mohou zaznamenat své vjemy a nahlásit je. Ve skutečnosti by fungující demokracie v takové situaci ani nepřijala jako trestný čin, ani by k takovému nesmyslnému jednání nepoužila svou policii. Zvlášť ne, když už celé okresy zabrali organizovaní zločinci.

Zde jsme sestavili některé platné zásady pro zákonnou policejní práci v demokratickém ústavním státě:

Princip přednosti zákona znamená, že výkonná moc – a tedy zejména policie – musí jednat v souladu se zákonem. Nesmí porušovat platné zákony a musí se zdržet jakýchkoli opatření, která jsou v rozporu se zákonem. Princip přednosti práva je komplexní a vztahuje se na všechny činnosti výkonné moci.

Principem výhrady zákona je třeba rozumět tak, že výkonná moc může zasahovat do práv občana, a tedy i do sféry svobody chráněné základními právy, jen pokud k tomu existuje právní základ, který poskytuje rámec a předpoklady pro zásah v jednotlivých případech dostatečně konkrétní. 

Policejní zákon Německo

Vždy bylo cílem veškerého profesionálního etického úsilí v policejním sboru vytvářet klima, které ani nepřipouští, aby obyvatelstvo mělo pochybnosti o demokratickém a zákonném přesvědčení policistů. Špatné jednání policie nebo dokonce policejní útoky na občany, zejména na lidi s malou pravomocí si stěžovat, nelze v žádném případě přijmout, protože podkopává respekt a důvěru obyvatel ve způsob, jakým policie funguje.

Etika v policejním managementu, řada výzkumů BKA 42, strana 20 (velmi čtivá práce!)

Veškerá policejní činnost musí být založena na právním základě. Do lidských práv lze zasahovat pouze tehdy, existuje-li k tomu zákonné oprávnění.

Pro srovnání policejní pravomoci v Rakousku

Stát, který si zakládá na intenzivním násilí proti nechtěným projevům názoru, by neměl být překvapen, když občané, kteří dodržují zákony, zpochybňují jeho legitimitu. Protože se nyní pohybuje daleko mimo přípustný a rozumný právní a ústavní oblouk. Je jasné, že takové akce nejsou v souladu s cílem míru, kompromisu a konsensu policejní akce. Ti, kteří svým občanům objektivně evidentně křiví, nejen otřásají důvěrou lidí v právní stát, ale v konečném důsledku vyvolávají odpor těch, kteří již nemají co ztratit nebo již ztratili od státu příliš mnoho. To je situace, kterou by v civilizované zemi nikdo nechtěl. Naopak, zejména dobře vychované, daně platící obyvatelstvo Německa požaduje ochranu, bezpečnost a právní stát. Nesmí zde být prostor pro svévoli a zásahy.

V důsledku násilných excesů proti pravděpodobně převážně mírumilovným a znepokojeným občanům se berlínská policie vysmívala obyvatelstvu a vyhrožovala dalšími útoky :

Každopádně pomalu začíná být jasné, proč se německá policie stále více militarizuje a kupuje se jeden tank za druhým. I to připomíná Čínu, kterou jako vzor oslavují přední elity, jako je WEF Klause Schwaba.