Platy učitelů se propadly na historické minimum.
19. června 2025
Petr Fiala rád hovoří o školství. To je bohužel všechno. Průměrné platy se propadají na historické minimum.
Na jaře roku 2023 vláda prosadila zákon, který garantuje učitelům platy ve výši 130 procent průměrné mzdy v Česku. Cestou ke schválení byl vyhozen původní návrh, který by plat garantoval všem pedagogickým pracovníkům a zúžil se jen na učitele. Podobně vláda přepsala své programové prohlášení, kde dnes stojí: „Garantujeme kvalitní platové ohodnocení učitelů a udržíme jejich platy na úrovni 130 procent průměrné hrubé měsíční mzdy.“
Pár měsíců před volbami můžeme konstatovat, že vládní „garance“ ani zákon neznamenají vůbec nic. Jak dokládá nová analýza institutu IDEA, průměrné platy učitelů od nástupu této vlády soustavně klesají. Nejvyšší úrovně dosáhly za předchozí Babišovy vlády, kdy v roce 2021 měli učitelé v průměru 125 procent tehdejších průměrných mezd. V roce 2024 spadli na necelých 108 procent a pokud bude trend pokračovat, s čímž počítá výhled státního rozpočtu, pak se v příštím roce mzdy učitelů dostanou na 102 procent průměrných mezd, což bude historicky nejméně.
Mnoho se toho namluví, a někdy oprávněně, o vlivu dezinformací na společnost a demokracii vůbec. Může být ale pro demokracii něco horšího, než když hodnotu slov, slibů a zákonů devalvuje sám premiér?
Tohoto tristního stavu dosáhla vláda, v níž jeden bývalý rektor vede ministerstvo školství a druhý stojí v čele vlády. Pokud tedy budeme předstírat, že vládu skutečně řídí Petr Fiala, a ne Zbyněk Stanjura, který reálně rozhoduje o tom, na co peníze tzv. jsou a na co nejsou. A nejsou skoro na nic od té doby, co ODS s velkým nadšením prosadila s Okamurou a Babišem zrušení superhrubé mzdy.
(Abychom dokončili výčet akademiků, kteří se zasloužili o úpadek školství, musím připomenout mimořádný výkon senátora/děkana Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Stanislava Balíka, který se největší měrou zasloužil o potopení malé školské novely v Senátu. Ta měla pomoci především dětem v prvních třídách základních škol. Skoro se zdá, že akademičtí funkcionáři Masarykovy univerzity nenávidí vzdělávání.)
Reálné výsledky financování školství však nijak nebránily formálnímu premiérovi státu, tedy Petru Fialovi, po celé vládnutí trousit projevy o důležitosti vzdělání nebo o rekordních investicích vlády do dětí či do budoucnosti. Je tak zbytečné vymýšlet argumenty, proč je důležité investovat do vzdělání. Stačí citovat premiéra Fialu:
„Investice do vzdělání a schopnost inovovat jsou navzájem propojené výhody, kterých není snadné dosáhnout a udržet si je, a zároveň není jednoduché je někam přestěhovat. Zatímco výrobní továrnu či call centrum snadno přesunete do země s levnější pracovní silou, inovační potenciál je komplexně navázaný na celý systém institucí a firem, takže tlakům globální ekonomiky úspěšně odolává. Proto světové ekonomice dominují země, které si důležitost vzdělání a inovací uvědomují a dlouhodobě je posilují,“ pronesl premiér v říjnu 2022.
Místo investic přišly škrty a stávky
Na podzim roku 2023 Petr Fiala rétoricky ještě přitvrdil: „Česká republika musí být do deseti let centrem vzdělanosti a nových myšlenek. Musíme mít školy, které rozvíjí každý talent. Musíme mít univerzity, kam se hlásí talentovaní studenti z celého světa. A musíme mít respektovaná centra vědy, jejichž výsledky budou svět měnit.“
Zmíněná slova prohlásil Petr Fiala na začátku školního roku, tři měsíce poté, co jeho ministr financí navrhl snížit rozpočet školství na další rok o 30 miliard korun. Hrozící katastrofa se řešila zhruba půl roku a neutěšená situace vygradovala v listopadu 2023 rekordními stávkami ve školství.
To Petra Fialu ovšem nezastavilo. Mluvit o vzdělání je jeho koníček. Prosinec 2024: „Jsem rád, že se můžeme věnovat tématu, které představuje jednu z nejdůležitějších oblastí pro rozvoj naší země, a to je vzdělání. Má přímý dopad na naši prosperitu. Závisí na něm, jak kvalitní životy povedeme, mezi jakými lidmi budeme žít a jak spokojená bude naše společnost,“ vysvětloval premiér na konferenci věnované školství, kdy ovšem nebylo jasné, proč jeho vláda dělá všechno přesně naopak.
Nicméně základem politiky Petra Fialy je nezabývat se realitou a rozvíjet nerušeně vlastní svět halucinací. O kus dál tak Fiala pokračoval: „Rozpočet MŠMT příští rok dosáhne 291 miliard korun, což je o 22 miliard víc než letos a o 51 miliard víc než loni. Učitelům meziročně narostou mzdy o 7 procent, čímž splníme jejich zákonný nárok na 130 procent průměrné mzdy,“ žongloval premiér čísly. Premiér nejspíš netuší, co je to inflace, růst ekonomiky a mezd a jak to všechno dohromady způsobí, že se třeba miliarda z jednoho roku nerovná reálné hodnotě miliardy toho následujícího. Že platy mohou klesat, i když se premiérovi může zdát, že jsou přece ta čísílka o něco větší.
To nás přivádí zpět k analýze IDEA, která vychází půl roku po tomto triumfálním oznámení premiéra Petra Fialy, že je peněz každý rok rekordně více a učitelé dostávají slíbených 130 procent. Bohužel v reálném světě se učitelé propadají zpátky ke dnu.
Jak premiér nesčetněkrát zopakoval, vzdělání je dlouhodobá, strategická záležitost. Proto potřebujeme, aby byly podmínky ve školství předvídatelné na léta dopředu. Aby si třeba lidé končící na gymnáziích mohli říct, že má smysl jít na pedagogickou školu a připravit se na profesi učitele. Že se v tomto svém rozhodnutí mohou opřít o slib vlády, že je školství prioritou, že jejich budoucí platy jsou dokonce garantovány zákonem. Jak však mají udělat takové rozhodnutí ve světě, ve kterém sliby vlády ani premiéra neznamenají vůbec nic. Ve kterém se vláda neřídí dokonce ani zákonem, který si sama prosadila, přestože se premiér chlubí, že tomu tak je.
Mnoho se toho namluví, a někdy oprávněně, o vlivu dezinformací na společnost a demokracii vůbec. Může být ale pro demokracii něco horšího, než když hodnotu slov, slibů a zákonů devalvuje sám premiér? Když rok za rokem jednu věc říká a současně jeho vláda dělá přesný opak? S dezinformacemi z Ruska a jiných zdrojů si lze nakonec poradit, ale s premiérem, který zcela rozpojí slova a činy, je to prakticky neřešitelná situace.
Vláda sází před volbami opět na hrozbu Andreje Babiše. Nicméně minimálně ve školství staví voliče před schizofrenní otázku, před čím vlastně varuje? Že by se platy učitelů mohly opět zvednout? Za populisty bývají označováni politici, kteří slibují voličům nesplnitelné. Pro politiky, kteří se chlubí něčím, co se ani nepokusili udělat, máme ještě mnohem horší termíny.