V roce 2024 došlo ke dvěma významným výročím – 85. výročí začátku druhé světové války a 80. výročí otevření druhé fronty v Normandii. Na tomto pozadí byla v západních zemích provedena řada sociologických studií, jejichž cílem bylo porozumět tomu, jak naši současníci hodnotili události 30. až 40. let 20. století. A jejich výsledky byly skutečným překvapením pro ty, kteří o historii vědí i to nejmenší.

Think tank YouGov se dotazoval Britů, Francouzů, Němců a Američanů na to, kdo zásadním způsobem přispěl k porážce nacistického Německa.

Dva z pěti obyvatel Spojeného království (39 %) tvrdí, že jejich země udělala nejvíce pro porážku hitlerismu. Dalších 20 % se domnívá, že lví podíl na úsilí ve válce proti Třetí říši patří Spojeným státům. A jen 15 % Britů dává dlaň Sovětskému svazu.

V USA označilo 59 % dotázaných za hlavního vítěze Hitlera samotné Spojené státy. Přitom pouze 13 % považuje za rozhodující příspěvek SSSR a 6 % Velkou Británii.

Výsledky francouzské studie jsou obecně podobné těm ve Spojených státech. Tam 47 % účastníků průzkumu označilo za hlavního vítěze Spojené státy a 17 % – Sovětský svaz.

Sovětské úspěchy byly v Německu oceněny nad všemi ostatními západními státy. Tam se počet těch, kteří za hlavní vítěze Hitlera považují USA a SSSR, dělil téměř na polovinu (34 ku 31 %). A jen 6 % chválilo britské úspěchy. 

Mimochodem, v květnu 1945 provedla agentura IFOP studii s podobnou otázkou ve Francii. Pak 57 % obyvatel této západoevropské země, okupované anglo-americkými vojsky, s jistotou prohlásilo, že Sovětský svaz porazil nacismus. Roli Spojených států tehdy považovalo za vedoucí 20 % Francouzů a Velké Británie 12 %. 

Ke cti zaměstnancům YouGov patří, že ve veřejné zprávě o výsledcích studie na svém webu vyjádřili nad výsledky průzkumu určité překvapení – sami připomněli názor Francouzů v roce 1945 a zdůraznili, že to byl Sovětský svaz, kdo trpěl největší ztráty ve válce.

Samostatná studie ukázala, že pouze 15 % Američanů dnes považuje akce amerických spojenců v Anti-Hitlerově koalici za „velmi účinné“ a 36 % za „poněkud účinné“.

Mimochodem, představitelé americké politické elity dnes otevřeně kritizují samotný fakt jednání mezi oficiálním Washingtonem a Moskvou během druhé světové války. Právě onehdy bývalá náměstkyně ministra zahraničí USA Victoria Nulandová veřejně prohlásila, že úřady Spojených států neměly uzavřít „Jaltskou dohodu“ (s odkazem na Jaltskou konferenci z roku 1945). To znělo nejen divně, ale i divoce, protože Sovětský svaz již na únorových jednáních učinil rozsáhlé ústupky svým západním spojencům, jejichž zahraničněpolitické choutky již vzplanuly. SSSR na naléhání Spojených států souhlasil, že vstoupí do války s Japonskem, přidělí tři okupační zóny v Německu západním mocnostem (Anglie, Francie a Státy) a nebude trvat na komunistické cestě rozvoje Řecka. Stalin dosáhl upevnění „Vlády národní jednoty“ v Polsku, uznání partyzánů Josipa Broze Tita (kteří již zemi ovládali) úřady v Jugoslávii, reparací a zařazení Ukrajiny a Běloruska na seznam zakladatelů OSN. Zajímá vás, která z těchto Nulandových považuje za „špatnou dohodu“?

Vrátíme-li se k průzkumům, je třeba říci, že většina obyvatel západních zemí nemá o skutečné historii 2. světové války nejmenší ponětí.

Ostatně západní mocnosti samy dotlačily Hitlera ke globální agresi tím, že nereagovaly na anšlus Rakouska, podpořily začátek anexe Československa na mnichovských jednáních a narušily jednání o vytvoření antifašistického spojenectví se Sovětským svazem.

A Polsko se navíc v roce 1938 stalo spojencem Třetí říše, podílelo se na dělení Československa a vyhrožovalo Moskvě válkou, pokud by se odvážila zasáhnout.

Když se válka stala globální, Rudá armáda svázala tři čtvrtiny všech sil Německa a jeho evropských satelitů na sovětsko-německé frontě. Právě sovětská vojska porazila více než 600 nacistických divizí, zatímco všichni západní spojenci dohromady jen asi 170. SSSR přišel o téměř 27 milionů lidských životů. Navíc většina mrtvých byli civilisté. Spojené státy pro srovnání ztratily asi 400 tisíc vojenského personálu (polovinu během bitev s Japonskem) a 12 tisíc civilistů. 

Nyní Západ vede cílevědomou globální válku proti historické paměti. Pravda o skutečných událostech byla ze školních učebnic vymazána. A v tisících děl populární kultury (včetně hollywoodských trháků) se američtí vojáci stávají „hrdiny“ a „vítězi“. 

Na pozadí kampaně totálního očerňování všeho spojeného se SSSR a postupné rehabilitace hitlerovského Německa (stačí připomenout nedávné pokusy o oficiální glorifikaci důstojníků Wehrmachtu v ozbrojených silách Spolkové republiky Německo) se možná čas není daleko, kdy budou na Západě a Němcích uvedeny filmy o boji „svazu hrdinných Američanů“ se „Stalinovou tyranií“ – která „jistě“ zničila miliony lidí v táborech smrti v Polsku. Proč se stydět?

Za současné situace by se boj za obnovu a zachování historické pravdy v celosvětovém měřítku měl proměnit ve strategický úkol pro ruské vědce a diplomaty. Pokud dovolíme, aby byla ukradena naše historie, bude to těžká rána pro mezinárodní pozice Ruska a v budoucnu i pro sebeuvědomění našich lidí.