Pavel Cimbál : Policie ignoruje pouliční projevy fašismu. Naposledy v Ostravě

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

23/04/2025

Snahy o vytváření seznamů závadových osob tu byly již dříve, ale napadání politických oponentů, pronásledování novinářů a útoky na akce politických stran nikoliv. To až teď. Hnědnutí společnosti, před kterým média po léta varovala, je najednou tady. A média mlčí.

Zmiňované seznamy jsem si nevymyslel. Mapu dezinformací najdete zde a Atlast českých dezolátů a dezinformátorů hned vedle. O hnědnutí se ještě zmíním, ale ty názvy webů, přiznávám, nepíši až tak úplně správně. Alespoň ne v podobě, jak je najdete na zmíněných stránkách. Snažím se totiž o českou kapitalizaci, potažmo pravopis, na rozdíl od tvůrců obou mapových podkladů. Ti jsou již, patrně, na anglofonní zdroje a cizojazyčné prostředí natolik přivyklí, že pravopis raději zapomněli. Když bojujejte proti dezinformacím, jde asi čeština stranou.

Za mapou dezinformátorů, dle indicií, které jsem získal již před časem a o kterých psaly i Parlamentní listy, stojí lektor marketingu, Freelance Strategic Marketing Manager Mgr. Pavel Kotyza, MBA, se zkušenostmi z celého světa. Za atlasem dezolátů pak nechvalně známá internetová úderka Illumicati pánů Davida „Dave“ Gerlacha z karlínské společnosti Servodata, internetového trolla Jiřího „Cartmana“ Gubiše a šedé eminence Davida „Sáhibka“ Fassela, a to pod laskavým patronátem starosty Řeporyjí Pavla Novotného, jakož i Dany Drábové či poslance Exnera, ale i některých dam, jako jsou twitterové influencerky Barbora „Mercury“ Kuželová, navštěvující soukromé schůzky u plukovníka Foltýna, a nebo Xenie „Teta Tapeta“ Dedičová, čile se družící s ministryní Černochovou či bývalým Bidenovým velvyslancem Sabetem. Tím by se mezery v projevu a rodném jazyce celkem i vysvětlovaly, o sdíleném světonázoru pak ani nemluvě, ale je to jen malá část celého hlubšího problému.

Úžasná výprava do krypty kostela Sv. Cyrila a Metoděje s @bijan @jana_cernochova @VaclavLaska @ostry_artur78 pic.twitter.com/hhLNVkJBgv
— Barbora Mercury 🇨🇿✌️🇪🇺 (@MercuryBarbora) April 21, 2024

Způsob nakládání s názorovými oponenty jsem u této úderky, kam patřívala i Oldřiška „Tereza Hofová“ Blujová, známá z incidentu u petičního stánku před Úřadem vlády ČR, nebo příslušník Policie České republiky Jakub Smahel, přítel ukrajinské aktivistky Alony „Loly CandeeArt“ Kornijenko, nebo člen Mladé ODS Adam Bouša, zaznamenal již dříve, ale pravděpodobně ani netušíte, jak moc spolu některé věci nakonec vzájemně souvisí. Média o nich totiž neinformují. A pokud už musí, ať už z nějakého důvodu chtějí nebo je to pro ně nevyhnutelné, tak natolik manipulativně a tendenčně, že v zásadě dezinformují a to v tom nejčistším slova smyslu. Stále je to ale pouze špička z celého ledovce nastávajícího celospolečenského rozkladu, jaký se zde za léta pětikoaličního vládnutí rozmohl, a který bude nutné napravit.

Problémem je totiž hnědnutí společnosti. Jakkoli se toto sousloví stačilo již mediálně zprofanovat, až se stalo v zásadě nepoužitelným, jiné mne stále nenapadá, média nemédia. Možná i proto nyní mlčí, a přitom to, před čím tak srdnatě a zbytečně po dlouhá léta varovala, konečně vystrčilo růžky, nijak se nelišící od těch z ne až tak dávné historie. Názornou ukázku jsem zažil nedávno, v Ostravě. První dubnový víkend se zde konala Celostátní konference mimoparlamentních stran a hnutí, kterou však zcela rozložily a paralyzovaly nájezdy agresivních výtržníků, sdružených okolo arménského recidivisty Mikaela Oganesjana. Další víkend pak byla v Ostravě Galerie pravdy o následcích vakcinace, kterou však potkalo v zásadě totéž, a to od stejné skupiny pachatelů. Něco je tu špatně.

Útoky organizuje arménský recidivista v trojnásobné podmínce

Zmíněný arménský recidivista Oganesjan, nacházející se aktuálně v celkem třech podmínkách zároveň, již od poloviny června loňského roku, namísto řádného způsobu života, systematicky napadá protivládně orientované akce, skupiny i jednotlivce. Ničí petiční stánky, šikanuje protivládní aktivisty a loví údajné dezinformátory. Dělá to proto, že mu to dobře vynáší, a pokračuje v tom protože ví, že může. Policie totiž, jemně řečeno, doposud pouze přihlížela. Neschopnost, nebo spíš neochota orgánů dodržovat své zákonné povinnosti a tomuto sílícímu politickému násilí jakkoli aktivně bránit, je již dávno za hranicí prosté liknavosti či pochybení několika jednotlivců. Zdá se, že jde o režimem tolerovanou či přímo zaštítěnou aktivitu, která má zastrašit, odradit a nebo umlčet ty, kteří smýšlí protivládně a nedávají si včas pozor na ústa. A nebo jim prostě ukázat, že práva jsou tu pro ty lepší, zatímco oni spadají do kategorie občanů, které se již spravedlnosti nemá jak a kudy dovolat.

Takový zlý, nepěkná věc…
A co jste měli dnes ráno na domovních dveřích nalepeno Vy? Provedeno je to natolik nedbale, že pachatel zjevně spěchal, tudíž předpokládám, že to bude asi i jinde po Košířích. Třicátá léta tím máme už skoro úspěšně zpátky celá, akorát ještě neřinčí… pic.twitter.com/ma9sCGQOOP
— Pavel Cimbál 🇨🇿 (@xcimbal) April 1, 2025

A tak se opět mlčí. Obrazně i doslova. Když jsem přijel do areálu Librosu za ostravským nádražím, kde se již zmiňovaná konference konala, hned u vjezdu jsem potkal dvě policejní auta. Už tu byla předtím, ale prý je někdo zase volal. A ano, jsou tu kvůli Oganesjanovi. Budova, kde se setkání mělo odehrávat, vypadala podivně. Byla zatemněná, v oknech zástěny a dveře zatarasené, jak kdyby tu probíhala nějaká válka. Ve skutečnosti probíhala, jen o trochu jinak. Okolo budovy pobíhal výše zmíněný arménský výrostek s kamerou a spolu se svými nohsledy natáčel šikanování vybraných politických cílů, schovávajících se uvnitř, pro potřeby sledovanosti svého Herohero kanálu, mne nevyjímaje.

„Co děláš, ty vole? Co děláš vole, nešahej na mě, babko,“ pokřikuje Arménec (Arméni jsou ti ostatní, slušní) na o nejméně generaci starší paní, která se jej snaží vystrkat ven ze dveří mopem na podlahu, zatímco se výtržník dere už po několikáté dovnitř. Tam sedí v předsíni zasmušilý a zdrcený Lubomír Volný, kouká do země a stěžuje si na bolest v rameni. Prý se popral s Oganesjanem, který mu vypustil kola od auta, tak musel zavolat znovu policii. Už tu otravovali i ve dnech předchozích, jen dnes je to silnější. Aha, tak to jsou ty dvě hlídky u vchodu do areálu. Proč nejsou, proboha, tady? A proč za použití donucovacích prostředků nemají toho profláklého výrostka a notorického delikventa už dávno na asflatu a obratem na výslechu na služebně? Samé otázky.

POSRANEJ CIMBÁL
Konečně se mi podařilo potkat @xcimbal , který o mě v každém druhém příspěvku píše lži, dává na mě trestní oznámení a tak. Setkáni proběhlo přesně tak, jak jsem předpokládal.
Zde odkaz, kde je 2h video i s bitkou s Lubomírem Volným – https://t.co/oHsqeMvs4Z pic.twitter.com/3ZZsz8d96z
— MikeJePan (@MikeJePan) April 6, 2025

Odpověď mi dává až v samém závěru celého vyhroceného dění policista, přítomný s námi v předsíni, zatímco žádá do vysílačky o další posily. „Je tu větší počet osob a MajkJePán se zase vrátil, zatím se snaží pan Volný odjet,“ sděluje do éteru, zatímco spolu námi čeká v Oganesjanovci obléhané budově. Konference skončila, ale zjišťujeme, že nemůžeme odejít. Pokud si snad myslíte, že třetí přivolaná hlídka konečně zabránila ostudnému chování těchto výtržníků a zajistila účastníkům konference klid na bezpečnou cestu domů, jste na velkém omylu. V zásadě nebyli Oganesjana schopni ani vystrčit ze dveří, kam se opět a opakovaně dobýval, natož jej napomenout a jménem zákona vyvést z prostoru areálu. Poletující dron je nezajímal už předtím, a moje žádost o bezpečný odchod z areálu tak zůstala nevyslyšena, i když už avizovali, že mne chtějí cestou na nádraží pronásledovat. Prý mám bez obav jet, a tak jsem jel.

Pronásledování, šikana a útok

Už v půlce Palackého ulice mne v provozu začalo pronásledovat auto, což je přesně to, co jako cyklista či koloběžkář nechcete, a už vůbec ne od skupiny takových bezmozků. Bezdůvodnou pomalou jízdou pokračovalo těsně za mnou, a kdosi si mne z pozice spolujezdce natáčel. Tak jsem na nejbližší križovatce přešel na chodník a pokračoval dále radši pěšky, i když vlak zjevně nepočká. Nic naplat, z auta vylezl Oganesjan. Neustále mne obtěžoval kamerou a pokřikováním urážek, lží a nesmyslů se mne snažil zastavit a přimět k nevyžádanému rozhovoru.

Když kolem projela tři auta zmíněných policejních hlídek, navracejících se z Librosu, aniž by jakkoli zasáhla, ačkoli byla s kritickou situací posledních hodin obeznámena, musel jsem se vrátit chtě nechtě do provozu, a zkusit situaci nějak ustát a vyřešit po svém. Jak se na koloběžce zbavit pronásledování automobilem a organizovanou skupinou je ale docela nelehký oříšek. Vyřešil jsem ho na příští křižovatce na semaforu před přechodem pro chodce. Svítila mi červená, kdežto chodcům zelená, tak jsem na nic nečekal, odrazil se na přechod a pokračoval přidruženým přejezdem pro cyklisty rovnou na navazující cyklostezku. To vyjde, tam za mnou nemohou. Červená je trochu zdrží a mám tak určitou šanci uniknout dalšímu pronásledování.

Ale to byl omyl. Oganesjan již volal na Městskou policii Ostrava, aby mne zadržela, pro spáchání dopravního přestupku. A náhle byly orgány aktivita sama a mohly se jen přetrhnout. Hlídka dorazila v rekordně krátkém čase a začala ochotně konat, jako by byl Arménec jejich nadřízený, až jsem se nestačil divit. Pobavené úsměvy, pomrkávání, a neustálé oslovování „kolegové“ ze strany úderky zmíněného delikventa tomu jen dávaly atmosféru špatně sehraného béčkového filmu. Zatímco se policisté servilně culili na nesčetněkrát trestaného recidivistu, doslova panoptikální legendu co do přestupků v silničním provozu, dávali mi na jeho žádost opakovaně dýchat do balónku, zatímco si Oganesjan celou situaci ze všech stran spolu se svými kumpány natáčel. I včetně mých kontrolovaných dokladů a bezpočtu urážek, kterými mne před nimi opakovaně častoval, aniž by mu kdokoli cokoli byť jen náznakem vytknul.

„To není urážka,“ okomentoval příval vulgarit a „mrdek“ přítomný policista. Ostudný zásah ve prospěch pachatelů tím ale zdaleka nekončil. Když jsem se ohradil, že už mám toho divadla akorát dost, byla najednou žoviálnost orgánů tatam. Zasahujícím příslušníkem jsem byl rázně zpražen, upozorněn, že jsme spolu husy nepásli a na místě mi byla vyměřena pokuta 4 500,- Kč, přesně dle Arméncových pokynů. Absurdní částku za zmíněný „průjezd na červenou“ jsem pochopitelně zaplatit odmítl, takže mne teď čeká správní řízení, za kterým budu muset opět do Ostravy, ale tím to celé zdaleka neskončilo.

Kdyby Cimbál nebyl debil, mohl by stihnout vlak. Bohužel je na koloběžce potřeba sledovat semafory, jinak Vás DETEKTIV MIKE zastaví a nestihnete vlak do Prahy. Video pak dáme v lepší kvalitě, teď uploadujeme do cloudu 200gb dat za 3 dny s Volným a Cimbálem… 🫢 pic.twitter.com/M9j3CVQQGY
— MikeJePan (@MikeJePan) April 6, 2025

„Pane Cimbál, nechtěl jste náhodou odejít, svobodně,“ ptá se mne pobaveně policista, zatímco je jasné, že mne tato úderka bude pronásledovat znovu. „My je tady teda trošku pozdržíme, a Vy už proboha jeďte,“ povídá, ale je mi jasné, že vlak už stejně nestihnu. Povedlo se jim to. A přesně tak, jak chtěli. Za pomoci orgánů, které mne měly chránit, mne zbaběle a podle poškodili. Z úvah, že si je za tohle ze svých daní opravdu neplatím, a co bude s jízdenkou do Prahy, mne vyrušila až cedule odjezdů ve vestibulu nádraží. Hurá! Mám štěstí. Zpoždění! Jenže, to jsem ještě nevěděl, že jen pár metrů za mnou už stojí znovu Oganesjan se svou družinou, kteří mne mezitím dojeli, jak nějaké trestné komando. Zkrátím to. Vyhrocená konfrontace tří na jednoho skončila ve vestibulu v mezipatře vyhrožováním, napřahováním a mým finálním rozhodnutím v takto zbytečném hovoru dále nepokračoval, vlak nevlak, a uniknout po eskalátorech dolů, kde zkusím na koloběžce někam ujet. Počkám za rohem, a třeba odejdou.

V momentě, kdy jsem stál nahoře na schodech a oběma rukama držel těžkou elektrokoloběžku, abych se tam s ní vůbec vešel, zatímco jely pomalu dolů, mne jeden z těchto výtečníků, zcela bez varování a jakékoli příčiny, ze zadu udeřil do hlavy tak, až mi odletěla čepice a přistála o patro níž. Tak na mne přeci jen vztáhli ruku, hajzlové. Útočník, který se zde po boku Oganeasjana objevil poprvé, tím své zadání zjevně splnil. Vyprovokovat konflikt pro kontroverzní video se mu na poslední chvíli povedlo, a já kvůli tomu skončil opět na policii, kam mne celé trio za trvajícího posměchu doprovodilo. Tohle si už líbit nechat nemíním.

8 hodin na policejní stanici

A byl jsem tam pak dlouhých osm hodin, protože mne tato banda pronásleduje již od konce června, a fyzicky naplno pak poté, kdy vyšel tento článek. Policie mé srpnové oznámení s více než 150 důkazy a videi postoupila na správní odbor Prahy 5, kde jej referent Bc. Martin Štadler odložil, jako by jej vůbec nečetl. Oznamoval jsem tedy podezření z trestného činu nebezpečného pronásledování, zakončeného pokusem o ublížení na zdraví, ale nic naplat. Stále trvali na nějaké potyčce ve vestibulu, izolovaném přestupku, jaký pak, jako vždy v případě tohoto recidivisty, nejspíše opět odloží.

Komplexní vyšetření dlouhodobé kriminální činnosti tohoto organizovaného a mnohými rodiči placeného gangu, protože nezletilých sponzorů má za 6 euro měsíčně na svém kanále na Herohero Oganesjan v tuto chvíli téměr dvacet tisíc, je tak ve hvězdách. Ale nejsem v tom zdaleka sám. Dalšími cíli jsou, kromě Oganesjanem již dříve avizovaných influencerů, též zmiňovaný Lubomír Volný, bývalý poslanec, Ivan Smetana z KTV Live, mírumilovní lidé z petičního stánku, ale i Jitka Kolářová ze spolku Tradiční rodina a různí další nešťastníci, kteří se zlovolnému Arménci připletli do cesty. Nezastaví ho nic. Ani Tomio Okamura, kterého si Oganesjanův pomocník Vojtěch Pšenák, zastupitel Mohelnice, vyhlédl k sprostému a urážlivému interview na Malostranském náměstí.

Orgány stále nekonají. Po počátečním vydání předběžného opatření, následujícího po „noci dlouhých nožů“ zpřed úřadu vlády z 8. na 9. července, kdy byl ve finále zraněn i jeden z přihlížejících (slovo zasahujících zde opravdu nelze použít) policistů, došlo nejenom k Oganesjanovu předběžnému zadržení, ale též ke zvláštní paralýze policie i justice zároveň, která trvá. Jediná obžaloba a jediný soud, který se stihnul do hibernace celého systému a měl se konat již 4. února, se nakonec ale nekonal také. Soudkyně náhle onemocněla. A další jednání pak už nikdo nenařídil.

Arménec řádí dál

A tak Arménec úřaduje dál, a napadá akce napříč republikou. Naposled Galerii pravdy v OC Fórum Nová Karolina, kde mu ostravský magistrát naprosto nesmyslně povolil nahlásit si akci na místo, kde ji měli ti, které již předtím šikanoval. Přesunuli si ji nakonec radši jinam, ale Arménec se k nim přesunul obratem znova, lhůta nelhůta, magistrát nevidí problém. Manévry policie potom zde sice byly jak na zápase Baníku a Sparty, ale namísto aby položili delikventa na lopatky, putoval konečně za katr a daňový poplatník už za tohoto výtečníka nemusel utratit ani o korunu navíc, než činí výdaj na běžného vězně, vše zůstalo při starém.

MikejePán dělá vždy to, co dělal, tedy otravuje a šikanuje druhé, ale protože se trefuje do těch, kde je to současným režimem tolerováno, nic mu už nestojí v cestě. Zaklínají se Ukrajinou, bojem proti dezinformacím a napadá mne, že jsou to nakonec oni, kdo začal ty pověstné foltýnovské příkopy mezi občany ne vykopávat, ale spíše okopávat. Asi ano, ale ryba smrdí od hlavy. Dát po Rakušanovi do pořádku tenhle liberálně dozimetrický Kocourkov, připomínající již zcela bez nadsázky řádění ordnerů v předválečném Československu, nebude práce na jedno volební období, ale na daleko déle.

Přesto se jí, bohužel, asi nepůjde vyhnout…