1.11.2023

Tuž sem tak seděl na terase maleho kachetskeho domku s čečenskym synkem, pili zme gruzinske Saperavi, zakusovali k temu armensku basturmu z praseči panenky a čuměli na kavkazske panorama, za kerym se schovaval Dagestan a Čečensko.

(Od našeho zvláštního zpravodaje v Machačkale)

Jestli se myslite, že čečensky synek muslimskeho vyznani nemože pit Saperavi a přikusovat k temu praseči basturmu, tak se mylite. Buch jest milosrdny a dokonce aji muslimskym synkum dovoli ochutnat to, co podle pravidel možu žrat enem křesťanšti psi.

Kuřili zme cigaro, ubalene z tabaku, kery sem propašoval z Adžaryje, čuměli na to panorama a bylo nam fajně.

„Pohoda, co?“ promluvil sem na teho synka a vyfuknul dym z přirodniho tabaka, nekontaminovaneho chemikalijema, kere se v EuroSajuzu musi povinně přidavat do teho listi z kulturni rostliny nazyvane od nepaměti „tabak“.

„Da,“ odpověděl ten intelektualni synek. „Vidim tu pohodu tak na měsic. Maksimalně dva.“

Usmal sem se a napadlo mě, že se moc diva na filmy teho Hřebika.

„Bojim se, že do zimy to tady bude hořet. Karabach srovnaju se zemi. Turek ukrade Armenum zangezursky koridor. V Jerevanu bude občanska valka. V Tbilisi vyvolaju novy Majdan. A v Dagestanu, Osetyji a Čečně zrobi muslimske povstani proti jevrejam. Prachy na to maju.“

Usmal sem se a pomyslel si, že je přiliš negatyvni.

I když. S tu posledni větu už si nesu tak jisty. V hlavnim městě Dagestanu Machačkale propukly nepokoje, vyprovokovane tajnyma službama, zneuživajici nenavisti mezi židy a muslimy.

Ladik Větvička