Ján Čarnogurský: Argumenty o Ukrajině

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

19.1.2023

Válka na Ukrajině stále pokračuje a Západ propadá protiruské hysterii. Opakovaně uvádí argumenty, které popírají historickou nadřazenost Západu a jeho logickou ucelenost. Podám proto stručný přehled argumentů, které Západ nechce slyšet a na které neumí odpovědět.

Majdan. V únoru 2014 vyvrcholily protesty obyvatel Kyjeva proti vládě a prezidentu Viktoru Janukovyčovi. Nebudu zde uvádět jejich příčinu, protože by to bylo příliš dlouhé. Zprostředkovat jednání přijeli ministři zahraničí Polska, Německa a Francie Radoslaw Sikorski, Frank-Walter Steinmeier a Eric Fournier.

Demonstranti, kteří jsou zdrojem současné moci v Kyjevě, a kyjevská vláda a prezident Janukovyč podepsali dohodu 21. února. Podle dohody vláda stáhne policii Berkut zpoza parlamentu a vládních budov, na podzim 2014 se na Ukrajině uskuteční nové prezidentské volby a do té doby budou protivládní demonstrace zastaveny.

Ministři tří zemí EU podepsali dohodu jako garanti. Vláda stáhla Berkut před parlamentem, ale demonstranti okamžitě vtrhli do parlamentu. Televize odvysílala záběry demonstrantů procházejících parlamentem s kalašnikovy. Vyvíjeli na poslance otevřený nátlak. Parlament přijal jeden z prvních zákonů, který prakticky zakazoval používání ruštiny v úředním styku a omezoval výuku ruštiny ve školách.

Prezident Janukovyč musel nejprve uprchnout z Kyjeva na východ Ukrajiny, jinak by ho povstalci zabili. Ruští výsadkáři mu nakonec pomohli uprchnout do Ruska. Západní garanti nenašli politickou a morální sílu přiznat, že kyjevští demonstranti, od nichž se odvíjí současná moc v Kyjevě, porušili dohodu, kterou garantovali. Majdan byl porušením ukrajinské ústavy – svržení platně zvoleného prezidenta, ozbrojený nátlak na parlament.

Americká diplomatka Victoria Nulandová později v americkém Kongresu přiznala, že USA vynaložily 5 miliard dolarů, „aby si ukrajinský lid mohl svobodně zvolit své vedení“. Z demonstrantů byl před kamerami nejvíce vidět Andrij Bilyj s kalašnikovem v parlamentu. Ani později nebyl ve své kůži, dokud ho jeho vlastní lidé nenechali zastřelit. Protiústavní puč zvaný Majdan odstartoval řetězec událostí, které vedly k současné krizi.

1.Korsuňský pogrom. V noci z 20. na 21. února 2014 se projanukovyčovi demonstranti vraceli autobusy z Kyjeva na Krym. Poblíž města Korsuň autobusy zastavili aktivisté Majdanu. Střelbou do vzduchu donutili cestující vystoupit. Několik lidí bylo zbito a zraněno. Tři autobusy byly polity benzínem a zapáleny. Některé cestující také polili benzínem a vyhrožovali jim, že je zapálí. V autobusech původně cestovalo asi 300 cestujících. 30 jich zůstalo nezvěstných a 7 jich pravděpodobně zahynulo. Za incident nebyl nikdo souzen. O incidentu byl natočen dokumentární film „Korsuňský pogrom“. Tato událost významně přispěla k rozhodnutí Krymu oddělit se od Ukrajiny.

2.Teror v Oděse. 2. května 2014 lidé v Oděse demonstrovali proti bezpráví, které na Ukrajině zavládlo. Příznivci kyjevských úřadů je napadli a zahnali do budovy Domu odborů. Policie jen přihlížela. Demonstranti se zabarikádovali v Domě odborů. Příznivci kyjevské moci zapálili Dům odborů a umlátili klacky demonstranty, kteří vyběhli z budovy nebo vyskočili z oken. Zavraždili 48 lidí. Vše bylo natočeno v televizi. Pachatelé jsou na videozáznamu identifikovatelní. Nikdo nebyl trestně stíhán.

3.Odstřelovači na Majdanu. 20. a 21. února 2014 stříleli odstřelovači ze tří blízkých budov na Majdanu na lidi na Majdanu, na demonstranty a policisty. Zastřelili 102 lidí. Střílelo se z budov, které byly pod kontrolou demonstrantů. Později západní novináři odstřelovače odhalili. Pocházeli z Gruzie. Západní televize odvysílala dokumentární film o střelbě na Majdanu, v němž někteří z odstřelovačů vypovídali přímo před kamerou. Z výpovědí odstřelovačů vyplývá, že je nařídil člověk z vedoucích kruhů Majdanu, a to na adresu Turčynova, pozdějšího předsedy ukrajinského parlamentu. Kyjevské úřady nepříliš přesvědčivě tvrdí, že odstřelovači dostali rozkaz od Janukovyče. Střelba na Majdanu nebyla vyšetřena.

4.Krym. Generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu Nikita Sergejevič Chruščov daroval v roce 1954 Krym Ukrajině. Do té doby bylo součástí Ruské federativní socialistické republiky, dříve Ruského impéria. Za existence Sovětského svazu to bylo jen jakési administrativní rozhodnutí. Po rozpadu Sovětského svazu se na Krymu 20. ledna 1991 konalo referendum o vyhlášení suverenity Krymu, na jehož základě přijal krymský parlament 12. února 1991 zákon „O obnovení Krymské autonomní sovětské socialistické republiky“. Dne 16. března 2014 vyhlásil krymský parlament referendum o suverenitě Krymu a vystoupení z Ukrajinské unie. Více než 90 % voličů hlasovalo pro, Krym se odtrhl od Ukrajiny a požádal o přijetí do svazku Ruské federace. Ruská Státní duma Krym přijala, a Krym se tak stal součástí Ruské federace. Podle sčítání lidu z roku 2007 tvořili Rusové 58 % obyvatel, Ukrajinci 24 %, krymští Tataři 12 % a ostatní. Se současnou integrací na poloostrově panuje spokojenost.

5.Doněck a Luhansk. V návaznosti na události v Kyjevě po Majdanu vyhlásily referendum o vystoupení z Ukrajiny také Doněcká a Luhanská oblast. Prezident RF Vladimir Putin vyzval oba regiony, aby nevyvolávaly referendum. Vedení Ruské federace se zřejmě již v té době rozhodlo, že oba regiony do RF nepřijme, na rozdíl od Krymu. Navzdory Putinově výzvě se však v obou regionech konala referenda a více než 90 % voličů se vyslovilo pro odchod z ukrajinského státu. Obě oblasti patřily před Říjnovou revolucí pod názvem Novorossija k Ruskému impériu. K připojení k RF však nedošlo a obě oblasti začaly čelit útoku ukrajinské armády. S pomocí ruských vojáků mimo oficiální ruskou armádu a mezinárodních dobrovolníků, včetně Slováků, se bránili, ale ne v celém svém územním rozsahu. Navzdory závazkům obsaženým v minských dohodách čelí tyto oblasti dělostřeleckým a dalším útokům ukrajinské armády až dosud. Od roku 2014 do současnosti bylo v těchto oblastech zabito přibližně 13 000 lidí.

6.Minské dohody. Ukrajinská armáda se pokusila vojensky zabránit odtržení Doněcké a Luhanské oblasti od Ukrajiny. Během bojů na podzim 2014 a počátkem roku 2015 byla ukrajinská armáda obklíčena u města Debalcevo (mezi Doněckem a Luhanskem). Zpočátku byla snaha řešit situaci diplomatickou cestou. Dne 5. září 2014 byla v Minsku uzavřena tzv. 1. minská dohoda mezi Ukrajinou, Ruskem a oběma regiony, které se prohlásily za samostatné lidové republiky. Dohoda nevedla k příměří. Dne 15. února 2015 uzavřeli účastníci druhou minskou dohodu, v níž byly přesněji specifikovány závazky stran dohody. Následně 18. února 2015 se obklíčená ukrajinská armáda stáhla z kotle u Debalceva, odkud by se jinak nedostala. Obě strany se vzájemně obvinily z porušení dohody. Ukrajina například zjevně nedodržela ustanovení, podle kterého měla přijmout ústavní zákon o široké autonomii alespoň pro oba regiony, a později přivezla těžké zbraně zpět na linii dotyku.

7.Základna Ochakovo. Za prezidenta Juščenka a poté po Majdanu Ukrajina a následně Spojené státy chtěly, aby Ukrajina vstoupila do NATO. V roce 2008 tomu Německo a Francie zabránily pouze za cenu kompromisní věty v závěrečném komuniké bukurešťského summitu NATO, že Ukrajina (a Gruzie) se v budoucnu stanou členy NATO. I bez členství v NATO začaly Spojené státy v roce 2021 budovat vojenskou základnu Očakovo nedaleko Oděsy bez omezení typu zbraní, které by zde mohly být umístěny. Po dokončení by americká armáda byla schopna vypálit jaderné rakety na Moskvu (a další ruské cíle) s dobou letu k cíli 6-7 minut. Rusko by se stalo vydíratelným v každé otázce. Na začátku vojenské operace v únoru 2022 ruské letectvo bombardovalo lokalitu Očakovo.

8.Nabídněte neutralitu. Před zahájením vojenské operace nabídl prezident Putin Ukrajině, aby se stala neutrální. Ukrajina odmítla. Poté mohlo Rusko dosáhnout své bezpečnosti pouze vojenskou operací.

9.Ukrajinský raketový teror. Čtrnáctého března 2022 vypálila Ukrajina v poledne raketu Point-U na město Doněck. Protiraketová obrana sice raketu sestřelila, ale poměrně pozdě. Zbytky rakety dopadly do centra města. Dne 8. dubna Ukrajina rovněž vypálila na město Kramatorsk raketu Točka-U. Asi 50 obětí bylo zabito a další zraněny. Ukrajina popřela, že by raketu vypálila její armáda a že by šlo o střelu Točka-U. Ze zbytků rakety na místě výbuchu je zřejmé, že šlo o raketu Točka-U. Dochovalo se registrační číslo rakety Sh (v cyrilici) 91579, která patřila ukrajinské armádě. Ukrajinská armáda tedy odpalovala rakety určené k zabíjení lidí proti městům, na která si Ukrajina činí nárok.Tyto argumenty se ve slovenském a českém liberálním tisku neobjevují.

Autor Ján Čarnogurský – advokát, disident, osnovateľ politického konzervativizmu na Slovensku, niekdajší premiér SR

Text vyšel na sociální síti VKontaktě, na kterou nedosáhnou pazoury novodobých cenzorů

ZDROJ: POKEC24 https://www.pokec24.cz/krize-ukrajina/jan-carnogursky-argumenty-o-ukrajine/