, , , ,

Escobar: Geopolitická šachovnice se posouvá proti americkému impériu

Escobar: Geopolitická šachovnice se posouvá proti americkému impériu

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Autor: Pepe Escobar, 30.7.2023

Geopolitická šachovnice je v neustálém pohybu – a nikdy to nebylo tak výrazné jako v naší současné vyhrocené situaci…

V diskusích mezi čínskými vědci – včetně těch, kteří jsou součástí asijských a amerických diaspor – panuje fascinující shoda na tom, že nejenže Německo/EU ztratilo Rusko, možná nenávratně, ale Čína získala Rusko, jehož ekonomika se velmi dobře doplňuje s čínskou a má pevné vazby na globální Jih/globální většinu, které mohou být pro Peking přínosem a pomocí.

Mezitím se část atlantistických zahraničněpolitických analytiků nyní snaží změnit narativ v otázce NATO vs. Rusko, přičemž uplatňují základy reálpolitiky.

Nový obrat zní, že je „strategickým šílenstvím“, aby Washington očekával, že porazí Moskvu, a že NATO zažívá „únavu dárců“, protože tepláková válka v Kyjevě „ztrácí důvěryhodnost“.

V překladu: je to NATO jako celek, kdo zcela ztrácí důvěryhodnost, protože jeho ponížení na ukrajinském bojišti je nyní bolestně názorné pro celou globální většinu.

„Únava dárců“ navíc znamená, že prohrává velkou válku, a to těžce. Jak neúnavně zdůrazňuje vojenský analytik Andrej Marťanov, „‚plánování‘ NATO je vtip. A oni jsou závistiví, bolestně závistiví a žárliví“.

Věrohodnou cestou vpřed je, že Moskva nebude jednat s NATO – pouhým doplňkem Pentagonu -, ale nabídne jednotlivým evropským národům bezpečnostní pakt s Ruskem, který by učinil jejich potřebu patřit k NATO zbytečnou. To by zajistilo bezpečnost každé zúčastněné zemi a zmírnilo tlak Washingtonu na ni.

Dalo by se vsadit na to, že by to mohly přijmout nejvýznamnější evropské mocnosti, ale rozhodně ne Polsko – hyena Evropy – a pobaltské čivavy.

Současně by Čína mohla nabídnout mírové smlouvy Japonsku, Jižní Koreji a Filipínám a následně by mohla zmizet významná část amerického impéria základen.

Problém je opět v tom, že vazalské státy nemají autoritu ani moc dodržovat jakoukoli dohodu zajišťující mír. Němečtí podnikatelé mimo záznam jsou si jisti, že dříve či později se Berlín může vzepřít Washingtonu a obchodovat se strategickým partnerstvím mezi Ruskem a Čínou, protože je to pro Německo výhodné.

Stále však není splněno zlaté pravidlo: pokud chce vazalský stát, aby se s ním zacházelo jako se suverénním státem, je třeba nejprve uzavřít klíčové pobočky Říše základen a vyhnat americké vojáky.

Irák se o to pokouší již několik let, ale bez úspěchu. Třetina Sýrie zůstává okupována USA – i když USA prohrály svou zástupnou válku proti Damašku kvůli ruské intervenci.

Projekt Ukrajina jako existenční konflikt

Rusko bylo nuceno bojovat proti sousedovi a příbuznému, který si prostě nemůže dovolit prohrát; a jako jaderná a nadzvuková velmoc to ani neudělá.

I když bude Moskva poněkud strategicky oslabena, ať už bude výsledek jakýkoli, jsou to USA – podle názoru čínských vědců -, které se možná dopustily největší strategické chyby od vzniku impéria: proměnily projekt Ukrajina v existenciální konflikt a zavázaly celé impérium a všechny jeho vazaly k totální válce proti Rusku.

Proto nemáme žádná mírová jednání a odmítáme dokonce i příměří; jediným možným výsledkem, který vymysleli straussovští neokonští psychopati, kteří řídí zahraniční politiku USA, je bezpodmínečná ruská kapitulace.

V nedávné minulosti si Washington mohl dovolit prohrát vybrané války proti Vietnamu a Afghánistánu. Ale prohrát válku s Ruskem si prostě dovolit nemůže. Až k tomu dojde, a to už je na obzoru, vzpoura vazalů bude mít dalekosáhlé důsledky.

Je zcela zřejmé, že od této chvíle Čína a BRICS+ – s expanzí zahájenou na summitu v Jihoafrické republice příští měsíc – budou turbulentně podkopávat americký dolar. Ať už s Indií, nebo bez ní.

Žádná měna BRICS v dohledné době nevznikne – jak poznamenávají některé vynikající body v této diskusi. Rozsah je obrovský, šerpy jsou teprve v počátečních fázích projednávání a hrubé obrysy ještě nebyly definovány.

Přístup BRICS+ se bude vyvíjet od zdokonalených mechanismů přeshraničního vypořádání – což zdůrazňují všichni od Putina po šéfku centrální banky Elvíru Nabiullinovou – až nakonec k nové měně daleko později.

Pravděpodobně by se jednalo spíše o obchodní nástroj než o suverénní měnu, jako je euro. Bude navržena tak, aby konkurovala americkému dolaru v obchodě, zpočátku mezi zeměmi BRICS+, a bude schopna obejít hegemonní ekosystém amerického dolaru.

Klíčovou otázkou je, jak dlouho vydrží falešná ekonomika Impéria – klinicky dekonstruovaná Michaelem Hudsonem – v této širokospektrální geoekonomické válce.

Rusko-KLDR se setkává s Ruskem-Afrikou

Jen tento týden proběhly na šachovnici dva tahy, které změnily pravidla hry: významná návštěva ruského ministra obrany Sergeje Šojgua v KLDR a summit Rusko-Afrika v Petrohradě.

Šojgu byl v Pchjongjangu přijat jako rocková hvězda. Osobně se setkal s Kim Čong-unem. Vzájemná dobrá vůle vede k velké pravděpodobnosti, že Severní Korea nakonec vstoupí do některé z mnohostranných organizací razících cestu k multipolaritě.

Tou by pravděpodobně byla rozšířená Euroasijská hospodářská unie (EAEU). Mohlo by se začít dohodou o volném obchodu mezi EAEU a KLDR, jakou uzavřely například Vietnam a Kuba.

Rusko je v EAEU vrcholnou mocností a může sankce vůči KLDR ignorovat, zatímco BRICS+, SCO nebo ASEAN si to příliš rozmýšlejí. Klíčovou prioritou pro Moskvu je rozvoj Dálného východu, větší integrace s oběma Korejemi a Severní mořská cesta neboli Arktická hedvábná stezka. KLDR je pak přirozeným partnerem.

Získání KLDR do EAEU udělá zázraky s investicemi do BRI: jde o jakési krytí, které Peking při investicích do KLDR prozatím nemá. To by se mohlo stát klasickým případem hlubší integrace BRI a EAEU.

Ruská diplomacie na nejvyšších úrovních se ze všech sil snaží zmírnit tlak v souvislosti s KLDR. Ze strategického hlediska to skutečně mění pravidla hry; představte si, že by se k rusko-čínskému strategickému partnerství přidal obrovský a poměrně sofistikovaný severokorejský vojensko-průmyslový komplex, který by převrátil celé asijsko-pacifické paradigma naruby.

Summit Rusko-Afrika v Petrohradě byl sám o sobě dalším game-changerem, který zanechal kolektivní západní mainstreamová média v apoplexii. Nešlo o nic menšího než o to, že Rusko slovy i činy veřejně vyhlásilo komplexní strategické partnerství s celou Afrikou, a to i v době, kdy nepřátelský kolektivní Západ vede hybridní válku – i jinak – proti Afro-Eurasii.

Putin ukázal, že Rusko má 20% podíl na světovém trhu s pšenicí. Za prvních 6 měsíců roku 2023 již vyvezlo do Afriky 10 milionů tun obilí. Nyní bude Rusko v příštích 3-4 měsících zdarma dodávat Zimbabwe, Burkině Faso, Somálsku a Eritreji po 25-50 tis. tun obilí.

Putin podrobně popsal vše od přibližně 30 energetických projektů v celé Africe přes rozšíření vývozu ropy a plynu až po „unikátní neenergetické využití jaderné technologie, včetně medicíny“; spuštění ruské průmyslové zóny poblíž Suezského průplavu s výrobky, které se budou vyvážet do celé Afriky, až po rozvoj africké finanční infrastruktury, včetně napojení na ruský platební systém.

Vyzvedl také užší vazby mezi EAEU a Afrikou. Panel fóra „EAEU-Afrika: horizonty spolupráce“ se zabýval možnostmi, které zahrnují užší kontinentální spojení s BRICS i Asií. Je možné, že se bude připravovat příval dohod o volném obchodu.

Rozsah fóra byl poměrně působivý. Byly zde panely o „de-neokolonizaci“, například „Dosažení technologické suverenity prostřednictvím průmyslové spolupráce“ nebo „Nový světový řád: od dědictví kolonialismu k suverenitě a rozvoji“.

A samozřejmě se diskutovalo také o Mezinárodním dopravním koridoru Sever-Jih (INSTC), jehož hlavní aktéři Rusko, Írán a Indie mají prosazovat jeho zásadní rozšíření do Afriky, čímž se vyhnou litorálům NATO.

Odděleně od zběsilého dění v Petrohradě prošel Niger vojenským převratem. Ačkoli konečný výsledek se teprve ukáže, Niger se pravděpodobně připojí k sousednímu Mali a znovu potvrdí svou zahraničněpolitickou nezávislost na Paříži. Francouzský vliv se přinejmenším „resetuje“ také ve Středoafrické republice (SAR) a Burkině Faso. Překlad: V celém Sahelu se Francie a Západ krok za krokem zbavují vlivu v rámci nezvratného procesu dekolonizace.

Pozor na bledé koně zkázy

Tyto pohyby na šachovnici, od KLDR po Afriku a čipovou válku proti Číně, jsou stejně zásadní jako nadcházející zdrcující pokoření NATO na Ukrajině. Přesto si nejen strategické partnerství mezi Ruskem a Čínou, ale i klíčoví hráči napříč globálním Jihem/Globální většinou plně uvědomují, že Washington považuje Rusko za taktického nepřítele v rámci příprav na převratnou totální válku proti Číně.

Za současného stavu je stále nevyřešená tragédie v Donbasu, protože zaměstnává Impérium a drží ho dál od Asie a Tichomoří. Přesto Washington pod vedením straussovských neokonzervativních psychopatů stále více zabředává do Řady zoufalství, což ho činí ještě nebezpečnějším.

To vše v době, kdy „džungle“ BRICS+ turboaktivuje nezbytné mechanismy schopné odsunout unipolární západní „zahrádku“ na vedlejší kolej, neboť bezmocná Evropa je hnána do propasti a je nucena se oddělit od Číny, BRICS+ a de facto globální většiny.

Člověk nemusí být zkušený meteorolog, aby poznal, odkud vane stepní vítr – jak bledí koně zkázy spřádají plány na rozdupání šachovnice a vítr začíná výt.

ZDROJ:https://www.zerohedge.com/geopolitical/escobar-geopolitical-chessboard-shifts-against-us-empire

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *