Důležitá informace, kterou vám gynekolog o hormonální antikoncepci neřekne

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

 

29.9.2023

Hormonální antikoncepci užívá na světě více než 100 milionů žen a ne jen proto, aby se vyhnuli otěhotnění.

Mnohé mají pro užívání hormonální antikoncepce další důvody, například zmírnění menstruačních bolestí, silného krvácení, premenstruačního syndromu či akné. Ale za jakou cenu?

Co zjistila dánská studie

17 let trvající dánská studie, zveřejněná v roce 2017, odhalila děsivou souvislost mezi hormonální antikoncepcí a rizikem sebevražd a pokusů o ně u žen ve věku 15 až 33 let (Skovlund, 2017).

Tyto dosud mentálně zdravé ženy neměly dříve žádný záznam o pokusu o sebevraždu, psychiatrických diagnózách, ani o užívání antidepresiv.

Přesto došlo mezi 475 802 ženami, sledovanými po průměrnou dobu 8,3 roku, k  6 999 prvním pokusům o sebevraždu ak 71 dokonaným sebevraždám.

A to šlo jen o případy sebevražedného chování, které byly známy; tj. žen, které měly zaznamenanou diagnózu pokusu o sebevraždu, nebo ji měly uvedenou jako příčinu smrti. Skutečná čísla byla pravděpodobně ještě vyšší.

Zatímco vedlejší účinky a další rizika (například ischemická mrtvice) hormonální antikoncepce jsou dobře známy, tomuto život ohrožujícímu potenciálnímu vedlejšímu účinku bylo věnováno jen málo pozornosti.

A samozřejmě sebevražda či pokus o ni jsou více než jen „vedlejší účinek“.

Která hormonální antikoncepce je problém?

Pokud užíváte hormonální antikoncepci, zřejmě si kladete otázku: která hormonální antikoncepce má takové účinky? Toto je jejich seznam…

Kombinované produkty

Orální:

• 50 μg Ethinylestradiol (Levonorgestrel);
• 20-40 μg Ethinylestradiol (Norethisteron, Levonorgestrel, Norgestimate, Desogestrel, Gestodene, Drospirenone, Cyproterone acetate)

Neorální:

• náplast (norelgestromin)
• vaginální kroužek (etonogestrel)

Výrobky pouze na bázi progestinu

Orální

• pilulky jen na bázi progestinu
• Noresthisterone
• Desogestrel

Které hormonální antikoncepce jsou nejnebezpečnější?

Jak u sebevražd, tak u pokusů o ně se s vyšším rizikem než orálně kombinované produkty spojovaly náplasti, vaginální kroužky a produkty pouze na bázi progestinu . (Relativní rizika konkrétních produktů si můžete prověřit níže.)

Jak vysoké je riziko?

Toto jsou některá nejdůležitější zjištění Kodaňské studie z roku 2017 (Skovlund, 2017):

1. Obzvláště nebezpečných je prvních několik měsíců

Ve srovnání s těmi, co ji vůbec neužívají, relativní riziko pokusu o sebevraždu vzrostlo měsíc po zahájení užívání hormonální antikoncepce dvojnásobně , dosáhlo vrcholu po dvou měsících užívání a zůstalo přinejmenším dvojnásobné alespoň rok od zahájení užívání.

Po roce užívání kleslo, zůstalo však o 30% výše (ve srovnání s těmi, co ji neužívali nikdy) i po více než 7 letech užívání.

2. Největší riziko hrozí u adolescentek

Průvodní studie zjistila, že největší riziko sebevraždy nebo pokusu o ni zažívaly mentálně zdravé adolescentní ženy, které užívaly hormonální antikoncepci (Skovlund, 2016).

Proč? Adolescence, jak všichni víme, je období charakteristické prudkými hormonálními změnami, nemluvě o měnících se kulturních a sociálních nárocích – které by společně mohly aktivovat vliv jakéhokoli dalšího faktoru (například hormonální antikoncepce), způsobujícího možné poruchy nálad.

Vědci uvažovali, že dalším možným faktorem by mohl být začátek prvního sexuálního vztahu, který by u některých mohl zvýšit riziko prvního pokusu o sebevraždu nebo sebevraždy.

3. Předchozí užívání hormonální antikoncepce souviselo se zvýšeným rizikem pokusu o sebevraždu a sebevraždy

Výzkumníci byli přesvědčeni, že pokles rizika sebevraždy po roce užívání byl zřejmě způsoben „vysazením“ – mnohé ženy, u kterých se při užívání hormonální antikoncepce vyvinuly nepříznivé reakce ohledně nálad, ji užívat přestalo.

Senzitivita k poruchám nálad (např. depresi) by vyšší relativní riziko pokusů o sebevražd a sebevražd u těchto konkrétních žen – předchozích uživatelek, které se k hormonální antikoncepci vrátily – mohla vysvětlovat dříve, než fakt, že antikoncepci užívali předtím.

Výzkumníci vypočítali míru rizika (relativního rizika) pokusu o sebevraždu a sebevraždy u žen ve věku 15-33 let, které byly uživatelkami hormonální antikoncepce, na základě srovnání s jejími neuživatelkami, tedy těmi, které hormonální antikoncepci nikdy neužívaly.

Míra rizika se počítá takto…

Neuživatelky měly míru rizika = 1,0, jak při sebevraždě, tak pokusu o ni. Jak však zjistíte z následujících tabulek, míry rizik hormonální antikoncepce byly u všech uživatelek výrazně vyšší než 1,0.

(Míra rizika 2,0 by například znamenala, že uživatelka hormonální antikoncepce má dvojnásobně vyšší pravděpodobnost pokusu o sebevraždu, než žena, která ji nikdy neužívala.)

Obecné riziko pokusu o sebevraždu

U všech žen ve sledované skupině s věkovým rozpětím 15-33 let bylo celkové riziko mezi současnými a bývalými uživatelkami při pokusu o sebevraždu 1,97 a 3,08 při sebevraždě – v porovnání se ženami, které hormonální antikoncepci nikdy neužívaly.

Bývalé uživatelky měly při pokusu o první sebevraždu riziko 3,40 a 4,82 při sebevraždě.

Je několik studií, které dávají do souvisu užívání hormonální antikoncepce s depresí a nepříznivými důsledky pro náladu.

Jiná studie kodaňských výzkumníků, zkoumající vztah mezi užíváním hormonální antikoncepce a rizikem deprese (Skovlund a kol., 2016), zjistila u uživatelek hormonální antikoncepce o 70% vyšší riziko deprese v porovnání se ženami, které ji nikdy neužívaly.

Tito vědci zjistili, že používání hormonální antikoncepce, zejména u mladých adolescentek, souvisí s následným užíváním antidepresiv a první diagnózou deprese .

Ironií je, že antidepresiva, která se často předepisují jako prevence před sebevraždou, se dávají do souvisu s impulzivními a nebezpečnými druhy chování, jako jsou sebevražda a vražda. Ve skutečnosti dokonce nesou nálepku s varováním před rizikem sebevraždy.

Pokud chápete, co z toho vyplývá…

Pro tyto ženy nyní užívání antikoncepce spustilo závod s pilulkami – ty nyní užívají druhý lék na „nápravu“ problému, který způsobil první lék.

A navíc, přidání antidepresiva ještě více zvyšuje riziko dokonané sebevraždy, nemluvě o dlouhém seznamu dalších vedlejších účinků. Je to začarovaný kruh!

Chemické látky v mozku a HPA-osa

Kodaňští vědci naznačují, že jedním vysvětlením zvýšeného rizika sebevražedného chování může být to, že hormonální antikoncepce má zřejmě přímý vliv na neurotransmitery a hypotalamo-hypofýzo-adrenokortikální systém (HPA), podílející se na regulaci stresu a neurobiologii suicidálního chování. (Sokolowski & Wasserman, 2015).

Rychlý nárůst pokusů o první sebevraždu do měsíce po zahájení užívání hormonální antikoncepce tuto teorii zřejmě potvrzuje.

HPA-osa je okruh mezi mozkem a tělem, který hraje velmi důležitou roli v tom, jak reagujeme na stresory. Odpovídá za neuroendokrinní adaptační složku stresové reakce a skládá se ze tří složek – hypotalamu, epifýzy a nadledvinek – a je řízena oblastí amygdaly, která funguje jako továrna emocí („centrální pohotovost“).

HPA-osa je komplikované a dynamické propojení nervového systému s endokrinním systémem (hormony), který při stimulaci stresory vylučuje „poplašné chemické látky“ jako jsou epinefrin, norepinefrin, kortizol, ACTH (adrenokortikotropní hormon) a CRF (kortikotropin) uvolňují.

Hyperaktivita HPA-osy byla dávána do souvislosti s vážnější depresivní poruchou, jakož is pokusem o sebevraždu u lidí s depresí (Jokinen & Nordstrom, 2009, Li a kol., 2013).

Liova studie zjistila, že hladiny kortizolu se zvyšovaly s nárůstem závažnosti symptomů deprese.

Další studie ale zjistily, že oslabená, tedy hypo aktivní činnost HPA-osy (jako nižší klidový kortizol) může také zvyšovat riziko pokusu o sebevraždu u lidí, kteří již v minulosti problémy s duševním zdravím měli (zejména s rodinnou historií suicidálního chování), protože snižuje jejich schopnost adaptivně reagovat na přetrvávající stresory (Melham a kol., 2015).

A zajímavé je, že ti, co užívali antidepresiva, měli také nižší celkovou výstupní a základní hladinu kortizolu, což vyvolává otázku: Opravdu přispěli ke zvýšenému riziku pokusů o sebevraždu antidepresiva? Právě to naznačuje převratná studie.

Pojivem mezi těmito studiemi o HPA-ose je souběžnost výkyvů hladin kortizolu se závažností symptomů deprese.

Důležité je tedy pochopit, že dysfunkce HPA-osy při depresi je spíše stav než vlastnost, což znamená, že je vždy zvratná u žen, které po dysregulaci činnosti HPA-osy přestanou užívat hormonální antikoncepci.

Co by tedy měly dělat uživatelky hormonální antikoncepce?

Je důležité mít na paměti, že těch 71 sebevražd a 6999 prvních pokusů o sebevraždu v dánské studii spáchaly ženy, které byly před zahájením užívání hormonální antikoncepce považovány za duševně zdravé.

Výzkumníkům je však třeba přiznat, že při hledání problémů s duševním zdravím zjistili, že některé z těchto žen mohly být diagnostikovány nesprávně, mohly mít neléčené poruchy duševního zdraví, nebo se u nich mohly během 17 let trvání studie vyvinout.

Přesto…

Míry rizik, které u některých druhů hormonální antikoncepce zdvojnásobují (nebo ztrojnásobují, či dokonce čtyřnásobně zvětšují) riziko pokusu o sebevraždu, demonstrují, že ženy, které tyto druhy antikoncepce užívají, by měly přinejmenším pozorně monitorovat svou náladu, poslouchat, co jim říkají jejich těla.

Po zvážení závažnosti rizik těchto málo známých potenciálních „vedlejších rizik“ hormonální antikoncepce, budete možná chtít prozkoumat jiné přírodní alternativy.

 

ZDROJ:https://domacaliecba.sk/dolezita-informacia-ktoru-vam-gynekolog-o-hormonalnej-antikoncepcii-nepovie/