Ivo Strejček konstatuje, že za pouhé dvě dekády dokázala havlistická pátá kolona perfektně vytunelovat modrou hráz proti bruselské nadvládě – a dnes si na úkor celé země léčí své mindráky SPOLU s bývalým komunistickým rozvědčíkem na Hradě na úkor životních zájmů naší země

Máme za sebou volby do Evropského parlamentu a ještě dlouho budou doznívat nejrůznější analýzy a komentáře jejich výsledků. Ovšem právě dnešní den – 11. červen – je shodou okolností i historickým datem, které nám nabízí i jiný úhel pohledu na to, jak volby dopadly.

Přesně před dvaceti lety, 11. června 2004, začaly v České republice historicky první volby do Evropského parlamentu. Zúčastnilo se jich 28,32 % oprávněných voličů a jejich výsledky byly následující: 1. ODS, 30,04 % (9 mandátů); 2. KSČM, 20,26 % (6 mandátů), 3. SNK-ED, 11,02 % (3 mandáty); KDU, 9,57 % (2 mandáty); ČSSD, 8,78 % (2 mandáty) a Nezávislí, 8,18 % (2 mandáty). Byl jsem tehdy jedním z oněch devíti poslanců ODS, kteří byli do EP zvoleni, cítím tedy jisté oprávnění hodnotit dnešek očima naší tehdejší politické zkušenosti.

V roce 2004 kandidovala ODS samostatně jako sebevědomý politický subjekt s přesvědčivým a věrohodným programem. Jmenoval se „Modrá šance pro Evropu – stejné šance pro všechny“. Tehdejší volič v něm mohl najít následující věty: „ODS nepodpoří mechanické ‚prohlubování‘ evropského integračního procesu“, „jsme proti federalizaci EU“, „odmítáme další papírové konstrukce nových funkcí a orgánů EU“, „jsme výhradně jen pro takové rozhodovací procedury, které zajistí co největší rovnoprávnost mezi všemi členskými státy“, „trváme na zachování fiskální, daňové a sociální politiky v pravomoci národních států“ atd., atd. .

Získali jsme s takovým programem ohromnou podporu a s ní i devět (dnes už v ODS nepředstavitelných) poslaneckých mandátů. „Evropská“ politika ODS byla občany ČR považována za důvěryhodnou a důsledně stavěla na myšlenkách – tehdy bývalého předsedy strany a v oné době již prezidenta naší země – Václava Klause.