85 let od Mnichova
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
30.9.2023 Otakar Mach
Připomíná se nám Mnichov 30. září 1938. Nikoliv jen jako den zrady našich spojenců Anglie a Francie, ale jako velké trauma našeho národa. Národ se cítil podveden, propadl apatii.
Bylo tomu skutečně tak? Vždyť v té době nalézáme činy, na které nesmíme zapomenout a nesmíme připustit, aby byly vymazány z našich dějin.
Dne 12. září 1938 pronesl Adolf Hitler v Norimberku na sjezdu NSDAP útočný a nepřátelský projev namířený proti Československu, proti prezidentu Edvardu Benešovi a československé vládě. Cituji: „Říše, kterou vytvořím a která bude trvat tisíc let, bude říší německého národa, říší všech Němců, i těch, kteří ještě dnes žijí uvězněni v Československu. To, co teď řeknu, je určeno jim! Když tato mučená stvoření nemohou najít právo a pomoc sama, dostane se jim obojího od nás. Bezpráví páchané na nich musí skončit! Němci v Československu nejsou ani bezbranní, ani opuštění. To nechť se bere na vědomí!“ Hitler tímto projevem zařadil sudetské Němce, dosud organizované jako ordneři, jako oddíly Freikorps, do zbraní SS, které podléhaly přímému Hitlerovu velení.
Tak se Hitler vměšoval do vnitřních záležitostí Československa a naléhal na naše Němce, aby zradili republiku, jejíž občany byli. A oni zcela dobrovolně stát, jehož byli občany, zradili.
Hitlerův projev vyvolal v československém pohraničí další nepokoje Němců, které přešly do otevřeného povstání. Armádě, policii a Strážím obrany státu se podařilo povstání potlačit, ozbrojenci z Freikorpsu utekli do Říše.
Československá koaliční vláda v čele s premiérem Hodžou odstoupila 21. září. Následující den, 22. září nastoupila úřednická vláda generála Syrového, která další den, 23. září, vyhlásila všeobecnou mobilizaci. Československá armáda obsadila pohraniční opevnění.
Mobilizační rozkaz neposlechlo 120 tisíc mužů, více než 10 % povolaných!!!
Nástenná tabuľa s farebnou maľbou podpisu Mníchovskej dohody v bývalom Medzinárodnom múzeu druhej svetovej vojny v Naticku v štáte Massachusetts. Múzeum existovalo od roku 1999 do roku 2019 a bola v ňom zbierka pamiatok a militárií pozostávajúca z viac ako 7 000 artefaktov, 100 uniforiem, kníh, fotografií atď.
Zdroj: Flickr | Autor: Lee Wright
Reakcí Hitlera bylo uspořádání konference v Mnichově, které se zůčastnili vedoucí politici Francie, Itálie a Velké Británie. Tato „svatá trojice“ odsouhlasila Hitlerem připravenou dohodu, která ultimativně požadovala na Československu odstoupení pohraničních území Německu.
Mnichovské konference se nezúčastnil žádný zástupce Československa.
Prezident Beneš byl v těžké situaci, generálové trvali na vyhlášení války. Viděl, že nás naši „doterajští spojenci zradili a v případě války nám na pomoc nepřijdou, ba naopak nás obviní, že Československo začalo válku.
Prezident Beneš odmítl válečný střet a nepředložil Mnichovskou dohodu parlamentu. (Velice by mně zajímalo, jak by hlasování v tehdejším parlamentu dopadlo!) Tak byla Mnichovská dohoda právně neplatná a prezident Beneš mohl v zahraničním odboji vyžadovat od vlád Anglie a Francie, aby prohlásily Mnichovskou dohodu za neplatnou od samého počátku.
JUDr. Ladislav Rašín (syn ministra Aloise Rašína) v dopise prezidentu Benešovi do Anglie v roce 1939 se omluvil za své tehdejší stanovisko proti němu, že nevyhlásil válku Německu. Pochopil, že jeho postup bylo tehdy jediné možné řešení mnichovské krize.
V odpovědi Rašínovi prezident Beneš napsal, že nás Anglie s Francií zradily a nezasáhly by vojensky proti Německu na západní hranici. (Po útoku Německa na Polsko Anglie s Francií sice vyhlásily válku, ale vojensky proti Německu vůbec nezasáhly!!). Československo by bylo obviněno, že vyvolalo válku, že zaútočilo na Německo!!
V dopise Rašínovi Beneš uvedl další argument. Obával se, že při bojích na hranicích, kde by spolu s Němci zaútočili také Poláci a Maďaři, by vypukla ve vnitrozemí občanská válka. Té se obával nejvíce. On nemohl připustit, aby národ zbytečně vykrvácel, to byl Benešův hlavní argument.
Vzpomínám si, jak maminka v té době naříkala: „Pane Bože, jen aby nebyla občanská válka.“ Byl jsem malé dítě, věděl jsem, že občanská válka je něco hrozného, ale až teď, když jsem četl tyto dopisy, pochopil jsem, co měl prezident Beneš na mysli. Měli jsme v Československu velice silnou pátou kolonu, o které se vůbec nemluví. Proti ní nás pevnosti nechránily. Některé tvrze ani neměly těžké zbraně, ty ještě ležely ve zbrojovkách.
Kdo tvořil pátou kolonu? Byli to čeští Němci, vycvičení a vyzbrojení za peníze dalších českých Němců, bohatých podnikatelů. Na Slovensku to byly Hlinkovy gardy a na Podkarpatské Rusi ukrajinská Síč.
Naši Němci byli organizováni ve Freikorpsu, složky zbraní SS, podléhajících přímo Hitlerovi. Ti by ihned rozpoutali v týlu fronty ve vnitrozemí krvavou občanskou válku. Kolik by tu bylo Lidic a Ležáků? Ano, čestně bychom se hájili, ale kolik Čechů by přežilo?
Prezident Beneš nevěděl, co nyní my víme. Opevnění se budovalo na linii hranic. Od hranic do vnitrozemí bylo Malé hraniční pásmo. To znamenalo, že v tomto pásmu se mohli volně pohybovat občané sousedního státu do vzdálenosti několika kilometrů od hranic. Německý generální štáb do tohoto území vysílal zpravodajské důstojníky kartografy v civilu, takže měl dokonalé informace o našem opevnění. V Německu na vojenských územích se stavěly kopie našich opevnění a na nich se vybrané jednotky cvičily, jak na ně útočit. Takže plánovači útoku věděli, jaké budou mít ztráty, vše bylo nacvičeno na vteřiny přesně. Wehrmacht byl shromážděn v blízkosti hranic a jen čekal na povel k útoku.
Prezident Beneš měl pravdu. Zabránil velkému krveprolití, a podařilo se mu obnovit Československo v původních hranicích.
Dne 30. září 1938 podepsali představitelé Anglie, Francie a Itálie s Hitlerem dohodu, podle které muselo Československo odstoupit Německu svá pohraniční území. Po tomto dnu postihly naši republiku drastické změny. V názvu státu se objevil rozdělovník. Druhá republika se změnila ze svobodné plně demokratické země na hnědou republiku, jejímž vzorem se stala Mussoliniho fašistická Itálie. Zemi zaplavila velká vlna antisemitismu, Karel Čapek byl novináři spolu s některými spisovateli uštván k smrti. Dokonce se ozvaly z katolické strany hlasy, žádající zákaz všech protestantských církví, jako po Bílé hoře 1620. Ale na to už nebyl čas.
Zdroj: Wikimedia
Druhá republika zanikla po 188 dnech.
V území zabraném Němci po Mnichovu začalo Gestapo ihned zatýkat předem vyhlédnuté lidi. České školy, Sokol a veškeré české spolky byly zrušeny. Majetek Sokola připadl Hitlerjugend. Úřední řečí se stala němčina. České školy byly zavřeny.
Přes 300 tisíc uprchlíků zaplavilo podstatně zmenšené území Česko-Slovenské republiky. Velkou většinou to byli Češi, dále Židé a němečtí antifašisté. Páteřní železniční tratě na Vysočině byly přerušeny.
Mám uložený dokument, ve kterém je zapsáno, že moji rodiče se synem, občané Velkoněmecké říše, jako uprchlíci žádají o česko-slovenské občanství. To jsme dostali Opčním osvědčením, vydaným Ministerstvem vnitra Česko-Slovenské republiky 1. února 1939.
Situace s uprchlíky se musela vyřešit rychle. Velice pomohl Sokol, který zorganizoval pomoc pro uprchlíky v rámci celého spolku. V Tyršově domě bylo ústředí a domy ve Všehrdově ulici, které tenkrát patřily ČOS, byly použity pro ubytování. Tomu velel František Pecháček. Po celé republice se sokolovny proměnily na střediska pomoci uprchlíkům. Mezi tyto uprchlíky také patřili Zelenka, Hajský a Novákovi, známý z Akce Anthropoidu.
Na Slovensku se 4. října ustavila autonomní vláda. Jedním z jejích prvních činů bylo zrušení Sokola na Slovensku. Veškerý sokolský majetek – nemovitý (sokolovny, hřiště atd.) a movitý – byl zkonfiskován a dostala ho Hlinkova garda.
Na Podkarpatské Rusi Československá armáda bojovala s Maďary na frontové linii.
Druhá republika zanikla 15. března 1939. Byla okupována Wehrmachtem. Vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava se naše vlast stala součástí Velkoněmecké říše.
ZDROJ:https://noveslovo.eu/historia/85-let-od-mnichova/
