Cvrček. Bez topení ne*uká. Nedáš maso? Sežerou se sami. Odborník promluvil
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
2.5.2023
René Vaněk, který se podle svých slov v minulosti zabýval chovem krmných cvrčků, se rozepsal právě o jejich chovu. „Ne nadarmo se říká, že ďábel spí v detailech, v případě cvrččí entomofágie je tímto detailem neschopnost představit si celou věc ve smysluplně velkém formátu. Navzdory tomu budou probíhat všemožné pokusy o její realizaci, nicméně každý z nich skončí asi tak, jako v dávné minulosti našeho druhu skončily snahy o domestikaci medvěda hnědého. Ano, o to se naši předci skutečně pokoušeli. Chudáci. Ti medvědi,“ zmínil mimo jiné Vaněk.
„Absolutně netuším, co stojí za tou aktuální cvrččí mánií, nicméně jsem stačil pochopit, že snad někdo „nahoře“ přišel s myšlenkou, že cvrček představuje jakousi potravinovou panaceu, která zachrání hladovějící lidstvo. Pokusím se k tomu říct něco málo z pozice osoby, která jistou dobu krmné cvrčky chovala, konkrétně druhy Gryllus assimilis a Acheta domesticus, a tudíž je v tomto ohledu poněkud políbena praktickou realitou a nikoliv jen ideologií,“ píše René Vaněk na svém facebookovém profilu.
„Představa zastánců insektofágie je očividně taková, že se vezme bedna, do ní vysype násada konzumovatelného hmyzu a následně se dovnitř na střídačku dodává rostlinný materiál a odebírají vypasení lahodní cvrčci. Realitě není nic vzdálenějšího. Chov cvrčků rozhodně není nenáročný, což mimochodem přímo odráží i cena, za kterou si je lze pořídit ve zverimexu. V současnosti za jednoho dospělého cvrčka, který v průměru váží 0,25 gramu, zaplatíme dvě koruny, přičemž bílkoviny, kvůli nimž se cvrčci mají konzumovat, představují přibližně jen 50 % této hmotnosti,“ dodává Vaněk.
„Prvním z velkých problémů při chovu cvrčků je jeho velká energetická náročnost. Cvrčci, na rozdíl třeba od ovcí, králíků, kachen nebo hovězího dobytka, nejsou homoiotermní živočichové se schopností regulovat vlastní tělní teplotu. Pokud je držíme při teplotách pod dvacet stupňů Celsia, upadají do letargie, přestávají projevovat zájem o potravu a postupně hynou. K tomu, aby prosperovali, rostli a rozmnožovali se, je ale třeba držet je při teplotách kolem 30 °C. Bez toho sameček o samičku ani nezavadí. Tato náročnost na teplotu se neblaze kombinuje s náročností na prostor. Cvrčky není možné držet v jejich ubikacích stylem ,tělo na tělo‘. To u nich totiž vede k agresivitě a vzájemnému napadání. Každý z jedinců vyžaduje, světe div se, určité minimální množství volného prostoru úplně stejně jako jakýkoliv jiný živočich. Z hlediska poměrových by se dalo dokonce říct, že cvrčci jsou na nedostatek prostoru mnohonásobně méně tolerantní než třeba taková drůbež. Něco na způsob klecového chovu by u nich bylo zcela neproveditelné,“ zmínil.
„Ve větších chovech se tento nezbytně nutný volný prostor per cvrček dramaticky nasčítá a majitel hmyzí farmy je tak vlastně nucen takřka celoročně vytápět haly, které jsou v podstatě prázdné. Minimálně tedy v našem mírném podnebném pásu. Farmy je zároveň třeba dostatečně odvětrávat, protože cvrčci při svém rychlém metabolismu produkují značné množství oxidu uhličitého, kterým se snadno mohou udusit – větrání samozřejmě vede k tepelným ztrátám. Během energetické krize je něco takového lahůdka a loni kvůli tomu několik českých hmyzích farmářů skončilo,“ řekl.
„Druhým z problémů jsou cvrččí nároky na potravu. Většina lidí žije s naivní představou, že cvrčci, podobně třeba jako kobylky a další obyvatelé travních mikrokosmů, jsou býložravci. Omyl. Cvrčci jsou všežravci (kobylky vyloženě predátoři), ve své dietě vyžadují živočišné proteiny, takže v přírodě běžně napadají a konzumují nejrůznější menší živočichy. Pokud je jim přísun živočišných proteinů znemožněn, sice žijí, ovšem strádají a nerozmnožují se. Krmná směs pro cvrčky proto vždy obsahuje masovou moučku, což ji činí výrazně dražší než krmiva čistě na rostlinné bázi. Cvrčci v chovu sice mohou na rostlinné potravě nějakou dobu přežívat, vede to ale k jejich nutriční deprivaci a následnému vypuknutí hromadného kanibalismu, jemuž se nedá nijak účinně bránit. Zmínku si zaslouží i problematická manipulace. Cvrčci dovedou být velmi rychlí, jsou mistři v utíkání z uzavřených prostorů, což práci s nimi komplikuje. Neustálým pohybem dochází k znečišťování krmiva výkaly roznášenými na jejich tělech. Tyto výkaly, mimochodem, mají nepříjemné iritační vlastnosti a mohou vyvolávat alergické reakce. Složením se velmi blíží výkalům rusa domácího nebo jiných druhů švábů a tento materiál, pokud je mi známo, se dokonce považuje vyloženě za rizikový,“ popsal Vaněk.
„Chov cvrčků v takovém měřítku, kterým by se pokryla spotřeba proteinů získávaných z těl teplokrevných živočichů a ryb, byl byl – ač to tak na první pohled vůbec nemusí působit – extrémně náročný, nákladný a jeho uhlíková stopa by násobně předčila tu, kterou zanechává současný chov běžných hospodářských živočichů. Ne nadarmo se říká, že ďábel spí v detailech, v případě cvrččí entomofágie je tímto detailem neschopnost představit si celou věc ve smysluplně velkém formátu. Navzdory tomu budou probíhat všemožné pokusy o její realizaci, nicméně každý z nich skončí asi tak, jako v dávné minulosti našeho druhu skončily snahy o domestikaci medvěda hnědého. Ano, o to se naši předci skutečně pokoušeli. Chudáci. Ti medvědi,“ zakončil.
Tohle nám udělá konsolidační balíček
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
12.5.2023
Ohledně vládního konsolidačního balíčku si už vylil kyblík kdekdo, ale to podstatné v komentářích pořád chybí.
Konsolidace veřejných financí nikdy nemůže být bezbolestná, o tom žádná. Ale dá se to udělat chytře a odvážně, anebo hloupě a zbaběle.
Hlavní slogan tiskové konference představující balíček zněl „Česko ve formě“. Potíž je, že Česko nemůže být po aplikaci konsolidačního balíčku ve formě, a to ani, kdyby se podařilo snížit rozpočtový schodek; kondice země totiž není daná jen rozpočtovým schodkem. Dám vám příklad. Myslíte si, že v roce 1988 bylo Československo ekonomicky v kondici, i když nemělo veřejný dluh? Asi ne, že?
A vláda nám sice nyní trochu srovná schodek státního rozpočtu, ale v jistém ohledu nás tomu roku 1988 zase víc přiblíží. A to v tom ohledu, že opět naroste státní sektor na úkor soukromého. Zhruba dvě třetiny konsolidačního balíčku jsou zaměřené na příjmy rozpočtu, tedy na tahání peněz z kapsy lidí, tedy na zvýšení přerozdělování. A jen zhruba třetina je zaměřena na snížení veřejných výdajů. To v žádném případě nenaplňuje představu o kondici ekonomiky. Připomíná to ono okřídlené „operace se zdařila, pacient je mrtvý“. Samozřejmě nechci říci, že balíček zabije ekonomiku, ale chci, abyste si uvědomili, že snížení schodku veřejných financí není totéž jako kondice ekonomiky. V tomto případě je tomu přesně naopak, ekonomické prostředí se ještě v některých oblastech zhorší.
Ale abychom si rozuměli úplně: To, co se vláda snaží dělat na straně výdajů, je správně, špatně je naopak to, co se vláda snaží dělat na straně příjmů rozpočtu.
Snad jediná položka, která mi na straně příjmů rozpočtu nevadí, je růst spotřebních daní z tabákových výrobků a lihu a daní z hazardních her. To je daň, které se dá rozumně vyhnout, touží-li se jí někdo vyhnout. Vše ostatní je sprosté výpalné.
Během covidu vláda rozdala ohromné množství peněz, o kterých pak NKÚ konstatoval, že z drtivé většiny s covidem ani nesouvisely, a vlastně nikomu moc nepomohly, protože se pouze přetavily do inflace, takže společnost díky nim nezbohatnula. A teď si ty peníze vláda bere zase zpět – od lidí, kteří se o tu inflaci nijak neprosili. Řeknu vám, co tyhle nápady s českou ekonomikou udělají. Ekonomika skrze ně razantně zpomalí. Takže dokonce ani výběr daní nebude takový, jaký dnes vláda počítá. A lidem opět víc poklesne životní úroveň. Pořád to je vlastně ještě daň za covidorozdávání peněz – za to, jaké peníze byly tehdy rozházené, platíme daň dnes. Teprve dnes zažíváme a budeme kvůli konsolidačnímu balíčku zažívat skutečný pokles životní úrovně.
Tenhle pokles životní úrovně postihne úplně všechny sociální skupiny. Postihne OSVČ. Postihne dohodáře. Postihne zaměstnavatele. Postihne zaměstnance. Postihne spotřebitele. Postihne důchodce. Postihne to vlastně i státní zaměstnance. Postihne to majitele nemovitostí… Nenajdete skupinu, které by se balíček nedotkl negativně, ze které by se nesnažil vysát víc peněz.
Řekla jsem, že konsolidace veřejných financí se dá udělat chytře a odvážně, anebo hloupě a zbaběle. Odvážný a chytrý řez by byl seškrtat, prakticky zrušit, dotace v řádech stovek miliard a k tomu snížit korporátní daně a udělat ze země malý daňový ráj. Ano, slyšíte dobře – snížit!!! Už jsme totiž dávno za bodem, kdy zvýšení daní automaticky lineárně zvyšuje daňový výnos. Hloupá a zbabělá konsolidace je ždímat vyššími daněmi z lidí další výpalné, které se použije na další dotace samostatně neživotaschopných projektů.
Autor: Markéta Šichtařová
Studie odhalila, že plíce většiny lidí jsou zaneseny mikroplasty z roušek a respirátorů
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
9.5.2023
(Baxter Dmitrij, Natural News ) Šokující nová studie odhalila, že většina lidí má ve všech částech plic mikroplasty, které se běžně vyskytují v jednorázových rouškách a respirátorech.
Nejenže jsou tyto překrývky dýchacích cest nepohodlné, ztěžují dýchání a jsou v podstatě zbytečné, ale jejich časté nošení během pandemie může mít mnohem nezdravější účinek, než jsme si všichni mysleli.
Podle nové studie publikované ve vědeckém časopise Science of the Total Environment byly mikroplasty běžně používané v chirurgických rouškách a respirátorech objeveny v plicích většiny lidí.
Podle plicního chirurga Dr. Osita Onugha je přítomnost mikroplastů v plicích časovanou bombou pro veřejné zdraví, která může v nadcházejících letech způsobit explozi případů rakoviny plic.
Vědci z Velké Británie zkoumali plicní tkáň získanou od účastníků studie a našli mikroplasty ve všech oblastech plic, včetně jejich hlubších částí. Podle studie je to poprvé, co byly mikroplasty nalezeny ve vzorcích lidské plicní tkáně pomocí μFTIR spektroskopie.
Přestože vědci nepotvrdili zdroj mikroplastické kontaminace, plastová vlákna nacházející se v plicích se nejčastěji nacházejí právě v chirurgických maskách a respirátorech.
Portál TFTP uvádí:
„Výzkumníci identifikovali 39 mikroplastů v 11 ze 13 vzorků plicní tkáně, o průměru 3 mikroplastů na vzorek.“
Mezi 4 mikroplasty přítomné v nejvýznamnějších množstvích patří i následující:
- polypropylen (PP): nachází se v kobercích, oděvech, automobilových plastech a chirurgických rouškách
- polyethylentereftalát (PET): přítomný v oděvech, nádobách na nápoje a potraviny
- pryskyřice: složka ochranného nátěru a barev
- polyethylen (PE): součást obalů na potraviny, nádob na mléko, hraček a lahví od čistících prostředků
Přes 2 roky každý den lidé vdechovali do plic mikrovlákna z plastu
V roce 2020 se množství jednorázových roušek vyhozených do životního prostředí zvýšilo o neuvěřitelných 9000%.
Miliardy lidí si každý den po dobu dvou let nasazovaly polypropylenová rouška a respirátory na obličej a nasávaly vzduch přes plastová vlákna 8 nebo i více hodin denně. Neobjevit tento plast v plicích by bylo překvapující.
Potvrzení mikroplastů v plicích dává za pravdu i studii provedené v roce 2020, která předpovídala riziko vdechování a kontaminace plic mikroplasty z obličejových masek.
Podle výzkumníků v této studii bylo riziko vdechnutí kontaminantů, které představují sférické a vláknité mikroplasty, při nošení roušek vysoké. Bohužel, výzkumníci v této studii nadále doporučovali používání plastových roušek i přes uvedené riziko.
Dr. Osita Onugha, plicní chirurg a odborný asistent hrudní chirurgie v Saint John’s Cancer Institute při Providence Saint John’s Health Center v Santa Monice v Kalifornii řekl pro portál Medical News Today, že zdravotní následky mikroplastů v plicích nejsou známy vzhledem k našim současným poznatkům o tomto typu kontaminace, ale nemůže to být nic dobrého.
„Skutečnou otázkou je, co dělá něco v těle? Tělo nemá rádo věci, které způsobují záněty a věci, které jsou tělu cizí (jako například plasty). Takže pokud to vede k chronickému zánětu, pak to může způsobit nemoci, které se v těle vyvíjejí roky,“ řekl Onugha.
Dr. Onugha dále uvedl, že následná studie by se měla zabývat tím, zda mikroplasty v plicích mohou vést k zánětlivému onemocnění plic nebo rakovině. Také dodal, že by se to mělo uskutečnit u významné části populace, aby se určila „příčina a následek“.
Závěr
Když výzkumníci konečně určí zdroj kontaminace, nebude zapotřebí žádný génius, který by zjistili, že přivázání obrovské zásobárny mikroplastů (roušek a respirátorů) ke vstupu do plic zvyšuje vaši šanci vdechnout je.
Státní úřady, které nadále nutí nosit roušky a respirátory, byť jen ve zdravotnických zařízeních (haló, Mikas!), by učinily dobře, kdyby si uvědomily potenciální katastrofální zdravotní dopady, které mají jejich nařízení na nic netušící, nevinné životy lidí a hlavně dětí!
ZDROJ:The Peoples Voice https://thepeoplesvoice.tv/study-reveals-most-peoples-lungs-now-riddled-with-microplastics-found-in-disposable-masks/
Děkujeme za Vaší podporu, moc si vážíme Vaší přízně. Dar bude použit na provoz a rozvoj našich nezávislých informačních platforem.
Jsme nezávislé médium bez reklam, bez cenzury, bez propagandy, bez mainstreamu.
Přispějte na tvorbu a překlad videí i zpráv ze světa, z domova.
Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
https://volnyblog.news/
OTRÁVENÁ OBILNICE SVĚTA: VÁLKA NA UKRAJINĚ MĚNÍ PŮDU NA EKOLOGICKOU KATASTROFU
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
Jan Kos 29.4.2023
Spálené lesy, otrávená černozem přeoraná dělostřeleckými granáty a plíživá radioaktivita: po rozhodnutí Britů zaslat ukrajinským silám protitankové střely z ochuzeného uranu je obilnice planety o krok blíže ekologické katastrofě.
Dopady válečného běsnění na životní prostředí jsou bezesporu méně dramatické než počty mrtvých, které válka přináší. Mají ale důsledky, ze kterých se země, její hospodářství a příroda budou vzpamatovávat jen těžce. Ne až tak dávné zkušenosti z válečných území v Iráku, Kosovu či Perském zálivu ukazují, že napravit škody na životním prostředí způsobené válkou trvá desítky let.
Podle nedávné studie vědců z britské Christ Church University je například půda ve francouzské Sommě, kde proběhla jedna z velkých bitev první světové války, znečištěna dopady válčení ještě dnes, více než sto let od skončení konfliktu, zmiňuje britský Independent s tím, že dlouhá doba náročné rekonvalescence čeká i Ukrajinu, jejímiž nejúrodnějšími částmi na jihu a východě země již přes rok zmítá válečné běsnění v důsledku ruské invaze.
Dopady jedů války na tamní černozem jsou o to vážnější, že země historicky rozkročená na jakémsi kulturním pomezí mezi Západem a Východem bývá díky své vysoké zemědělské produkci považována za „obilnici planety“.
Ukrajina platí za jednoho z nejdůležitějších světových producentů a exportérů řady zemědělských produktů jako je řepka, kukuřice, slunečnicový olej a v neposlední řadě samozřejmě pšenice. Podle údajů Světové banky se na jejím území nachází celá jedna třetina nejúrodnější zemědělské půdy na Zemi. Více než polovina (přesněji 68 procent) z toho je zemědělsky obdělávána. Většina úrodné půdy se přitom nachází tam, kde probíhají nejtvrdší střety mezi válčícími stranami.
Každý výbuch rakety, minometného nebo dělostřeleckého granátu spolu s úniky paliva z vyřazené techniky zanechané na bojišti tak představují pro tamní životní prostředí a zemědělství obrovskou ránu. Existují obavy, že by válka na Ukrajině mohla dokonce způsobit největší potravinovou krizi od konce druhé světové války.
Kontaminované lesy, půda i voda
Ekologické škody způsobené konfliktem v současnosti Ukrajinci odhadují na 34 miliard amerických dolarů. Podle organizací zabývajících se potravinami a zemědělstvím na půdě OSN se během války na Ukrajině zvýšil objem významně zničené zemědělské půdy státu o třináct procent, a to za pouhý rok konfliktu. Více než 200 tisíc hektarů půdy v oblastech střetů je kontaminováno minami, dělostřeleckou palbou a zbytky válečné techniky, zbraní a munice. Podle předběžných odhadů Organizace spojených národů zabývající se životním prostředím (United Nations Environment Programme, UNEP) může náprava toxického dědictví války trvat po několik generací.
Kromě viditelných a přímých dopadů na životní prostředí (rozoraná a rozbombardovaná pole, jedy vsakující se do půdy) působí válečné běsnění i nepřímo v důsledku devastované civilní a průmyslové infrastruktury (zničené chemičky, vodohospodářství, čističky odpadních vod i energetické struktury). „Pokud dochází k ničení civilní infrastruktury, jako jsou například zařízení odpadních vod či chemické továrny, negativní vlivy na životní prostředí se sčítají,“ vysvětlila britské BBC vědkyně Andrea Hinwoodová z UNEP.
Podle organizace bylo na Ukrajině válkou zničeno na 618 zařízení takzvané kritické infrastruktury. Velkou zátěží bylo i extenzivní bombardování měst jako Mariupol, kde se stýká urbánní a průmyslová infrastruktura (ocelárny Azovstal) a dochází k využití širokého spektra zbraní. Tuhé boje zažil i Severodoněck, kde údajně padlo k zemi všech 36 chemiček, což způsobilo výrazné znečištění řeky Severský Doněc. Problémy činí i masivní požáry. Za rok války mělo na Ukrajině shořet 250 tisíc akrů lesa. Jednou z nejhůře zasažených oblastí byla rozbombardovaná pole u Dovhenky na východě Ukrajiny. Artilerie tam vytvořila stovky kráterů, průměr jedné díry po bombě měl čtyřicet metrů.
Radioaktivita ze zastaralých „špinavých“ zbraní
Kromě kontaminace spodních vod chemikáliemi je toxickým strašákem z hlediska životního prostředí i radioaktivita. Zatímco boje kolem Černobylské a Záporožské jaderné elektrárny budily obavy světové veřejnosti zejména kvůli hypotetickému spuštění jaderné havárie v plném rozsahu, radiace může na ukrajinském bojišti škodit i plíživěji například v podobě nechvalně známého ochuzeného uranu. Ten se jako materiál používá kupříkladu k výrobě kompozitního pancíře tanků a naopak speciálních, kinetických protitankových střel.
Munici z ochuzeného uranu nyní spolu s tanky Challenger Ukrajincům nabízí Velká Británie. Díky vysoké hustotě a pevnosti jsou střely schopné proniknout i nejtlustším pancířem. Z hlediska životního prostředí a zdraví ale nepředstavují nic dobrého a jsou vysoce toxické. Ochuzený uran vzniká jako vedlejší produkt při výrobě obohaceného uranu používaného jako palivo do jaderných elektráren. Není sice vysoce radioaktivní, jeho mírné záření a vysoká toxicita spolu s karcinogenitou z něj ale dělají doslova špinavou zbraň, kterou desítky let provází značná kontroverze.
„Munice z ochuzeného uranu za sebou táhne roky pečlivého dokumentování údajných negativních dopadů na zdraví vojáků a civilistů. Ukrajina by navíc měla vědět, že munici CHARM3 120 mm, kterou jí Britové plánují posílat, vypršela životnost již v roce 2015,“ píše magazín Vice s odvoláním na Douga Weira, výzkumného ředitele britské Conflict and Environment Observatory. Weir tvrdí, že munice je zastaralá. Místo aby byla využívána na bojišti, by se s ní prý mělo zacházet jako s jaderným odpadem.
Munice vzbuzovala odpor dokonce už v sedmdesátých letech minulého století, kdy se ji Britové snažili testovat na domácí půdě ve Skotsku. Poprvé byla v akci nasazena v roce 1991 během války v Perském zálivu. Američané a jejich spojenci tehdy vypálili na 9500 tankových střel z ochuzeného uranu. Použita měla být i v Kosovu v roce 1999.
Po skončení konfliktu OSN od NATO požadovalo označit ochuzeným uranem zasažené oblasti kvůli varování civilistů před možnými riziky. NATO apel nejdříve zcela odmítlo a teprve po osmi měsících od skončení války Američané potvrdili, že jejich letouny skutečně na Kosovo a Srbsko shodily deset tun munice s ochuzeným uranem. Po dalších sedmi měsících NATO konečně zveřejnilo seznam 112 konkrétních lokalit. Teprve devatenáct měsíců po skončení bombardování na nich nechalo rozmístit varovné cedule.
Stejný materiál použili Američané i v Iráku v roce 2003. Během tří týdnů konfliktu měli podle odhadů použít mezi jednou a dvěma tunami této munice. Problémem bylo, že byli podle nizozemské organizace Pax historicky prvními, kdo navzdory své oficiální doktríně použil ochuzený uran v obydlených oblastech, všiml si deníkThe Guardian.
Pax tvrdí, že ještě v roce 2014 bylo v Iráku 300 uranovou municí zamořených lokalit, přičemž jejich vyčištění organizace odhadovala na astronomických třicet milionů dolarů. Podle časopisu Vice napáchal ochuzený uran velké škody zejména v irácké Fallúdži, kde po válce došlo k rozsáhlému nárůstu rakoviny u dětí. Dopady byly tak do očí bijící, že se Fallúdži dokonce začalo přezdívat irácká Hirošima.
Neprůkazné dopady, nebo zatajování?
Podle UNEP může ochuzený uran ovlivnit vývoj mozku, chování a funkci ledvin savců. Použitá munice je často skrytá v zemi a škodit může i desítky let. K intenzivní expozici dochází, když si například po skončení konfliktu děti hrají na staré armádní technice. Problematické je i vdechování kontaminovaného prachu z explozí. Negativní vliv ochuzeného uranu se může přenést z matky na dítě skrze placentu. Studie zjistily, že těhotné ženy, které jsou s tímto materiálem ve styku, bývají náchylnější k předčasnému porodu.
Že jsou zbraně s ochuzeným uranem problém, je známo desítky let. Již v roce 2001 požadovaly Německo, Itálie, Norsko a Evropský parlament moratorium na používání této munice. Zhruba v té době, po skončení války v Zálivu, prováděl podle L. A. Times vlastní šetření možné zdravotní závadnosti ochuzeného uranu i Pentagon. Experimenty na krysách mu měly ukázat, že ochuzený uran (jeho toxicita, nikoli radioaktivita) může působit poškození imunitního systému spolu s problémy centrální nervové soustavy a podporovat vznik rakoviny.
Navzdory tvrzením předního vojenského specialisty na ochuzený uran Davida McClaina, že „existují silné důkazy pro detailní studii potenciální karcinogenity ochuzeného uranu“, i výsledkům další studie provedené separátně Lovelacovým institutem v Albuquerque, podle kterého ochuzený uran způsoboval u laboratorních zvířat rakovinu, Pentagon smetl zdravotní obavy nad ochuzeným uranem ze stolu jako hysterii a propagandu.
Ačkoli dnes řada odborníků dovozuje přímou úměru mezi použitím munice a nárůstem vrozených vad, defektů a zdravotních problémů lidí v zasažených oblastech, výsledky studií (například i v prestižním vědeckém časopise Lancet) byly kritiky často označovány za neprůkazné. Jednoznačně průkaznou souvislost mezi zdravotními problémy a ochuzeným uranem nevidí ani „nejvyšší autorita“ v podobě Světové zdravotnické organizace.
Problém v průkaznosti může spočívat jinde. Podle Weira může být pes zakopaný v tom, že se vlivy jedné konkrétní munice na lidské zdraví ve válečných zónách, kde se negativní dopady sčítají, posuzují s vědeckou objektivitou jen velmi těžko.
V záplavě karcinogenních jedů zkrátka bývá extrémně těžké rozlišit konkrétního, největšího viníka.
Jsme nezávislé médium bez reklam, bez cenzury, bez propagandy, bez mainstreamu.
Přispějte na tvorbu a překlad videí i zpráv ze světa, z domova.
Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
https://volnyblog.news/