Proč se levice tolik bojí Twitteru?

V současné době probíhá kampaň levicových organizací a politiků, kteří požadují, aby Twitter, nyní vlastněný Elonem Muskem, pokračoval v cenzurování nenávistných projevů a dalších „nepřijatelných“ příspěvků.

Dopis zaslaný 20 největším inzerentům Twitteru, který podepsalo 40 aktivistických organizací, včetně NAACP (The National Association for the Advancement of Colored People, Národní asociace pro povýšení barevných lidí), Center for American Progress (Centrum pro americký pokrok), GLAAD (Gay & Lesbian Alliance Against Defamation, Aliance gayů a leseb proti hanobení). Global Project Against Hate and extremism (Globálního projektu proti nenávisti a extremismu), obsahuje následující zastřenou hrozbu:

„My, níže podepsané organizace, vás vyzýváme, abyste Muskovi oznámili a veřejně se zavázali, že přestanete na Twitteru celosvětově inzerovat, pokud uskuteční své plány ohledně podkopání bezpečnosti značky a komunitních standardů, včetně omezení moderování obsahu.“

To znamená, že Musk nesmí zrušit to, co je nyní na Twitteru v platnosti. A má se  zavázat  k prosazování stávajících pravidel. Jinými slovy, inzerenti Twitteru byli vyzváni, aby Twitter bojkotovali, pokud nebude pokračovat v cenzuře.

Před desítkami le v době vrcholícího mccarthismu to byla tvrdá pravice, kdo požadoval cenzuru. Zatímco levice trvala na tom, že volný trh myšlenek by měl zůstat otevřený všem formám projevu.

Thomas Jefferson v roce 1801 napsal:

„Nemusíme se obávat demoralizace nějaké skupiny, pokud je ostatním ponechána svoboda pranýřovat jejich omyly. Pokud je zákon připraven potrestat první trestný čin spáchaný na základě špatného úsudku. To jsou bezpečnější korektivní prostředky než svědomí kteréhokoliv soudce.“

Jeffersonova nedůvěra vůči „svědomí soudce“ by byla pravděpodobně ještě větší. Cenzory kdyby byli výkonní ředitelé společností, jejichž zisky závisí na inzerentech.

V době rostoucí rozpolcenosti společnosti, vzájemného nepřátelství a hrubého násilí je pochopitelné hledat v cenzuře snadné řešení obtížných problémů. Cenzura však vyžaduje cenzory. Jakmile cenzoři dostanou možnost vybírat co veřejnost uslyší. Posune nás tato šikmá plocha od svobody k útisku.

Mně osobně se rozhodně nelíbí nenávistné antisemitské projevy, které jsou rozšířené na mnoha dnešních internetových platformách , které dostávám ve formě e-mailů a tweetů téměř denně. Svoboda projevu není zadarmo. Staré rčení, že „klacky a kameny mi mohou lámat kosti, ale nadávky mi nikdy neublíží,“ se mýlí. Nadávky ubližují mně, mé rodině i ostatním. Ale o to tady nejde. Otázkou je, zda máme v otevřené společnosti snášet tyto útoky, nebo riskovat ještě větší škody způsobené selektivní cenzurou.

Tvůrci prvního dodatku se rozhodli snášet problémy spojené s přemírou projevů namísto nebezpečí, že projev bude kontrolovat vláda. Twitter, Facebook a YouTube však nejsou vláda. Jsou to obří mediální společnosti, které ovládají a kontrolují tok mluveného projevu po celém světě. A nebezpečí, že se kontrola těchto toků dostane do rukou neviditelných elitářských cenzorů. Hrozí podkopáním naší nejdůležitější svobody.

Toto je nejdůležitější kauza svobody projevu, které budeme čelit ve zbytku 21. století. Zda tolerovat neomezenou někdy i nebezpečnou svobodu projevu. Neli požadovat soukromou cenzuru takového druhu, kterou by vláda ani náhodou nemohla nařídit.

Někteří lidé navrhují, abychom s obřími společnostmi provozujícími sociální média zacházeli jako s „běžnými přepravci“. Jako jsou železnice a telegrafní společnosti. Podle prvního dodatku se však zavedení kontroly nad veřejným projevem liší od regulace cestování a dokonce i osobní telegrafní komunikace.

Jedním ze znaků rozpolcenosti našeho národa je to, že o složitých otázkách tohoto druhu se málokdy diskutuje nezaujatě a inteligentně. Místo toho jsou lidé nuceni si vybrat stranu: jste pro Muska, nebo proti němu? Jste pro kontrolu projevů na internetu, nebo jste proti ní? První obětí rozdělujícího extremismu je nuance. A právě nuance jsou v otázce cenzury internetu velmi potřebné. Nechť jsou předkládány a diskutovány detailní návrhy. Nespěchejme se svými soudy o tak důležitých a složitých otázkách. A co je nejdůležitější, nedopusťme, aby se ze svobody projevu stala zbraň v rukách politických stran.

Alan M. Dershowitz je emeritní držitel profesury Felixe Frankfurtera na Harvard Law School, autor knihy The Price of Principle: Why Integrity Is Worth The Consequences a spolupracovník Gatestone Institute sponzorovaný Charitativní nadací Jacka Rotha. Alan Dershowitz má také vlastní videokanál „The Dershow“.

Zdroj:https://cs.gatestoneinstitute.org/19131/proc-se-levice-tolik-boji-twitteru?fbclid=IwAR3wIJ0v7ipG9tXXLEL_oGcXpVCBKh67FxZU4StG3dTawI7fAWp7f5t6ywE