Příspěvky

Učitelka z Havířova prý šířila ruskou propagandu, když dětem přehrála video s Jakubem Ziebou o tom, jak se cestuje do Ruska a jak se tam žije!

/v , , , , , , , /přidal

Učitelka z Havířova prý šířila ruskou propagandu, když dětem přehrála video s Jakubem Ziebou o tom, jak se cestuje do Ruska a jak se tam žije! Děti přitom na škole mají hodiny ruštiny a neměl to být problém! Jenže přišlo udání, na školu skočili rozlícení novináři z Prahy a ředitel školy to nedal a učitelku sundal! Návrat kádrování a psychologická likvidace učitelů v ČR jako z dob nástupu nacismu v Německu!

Čvn 30, 2026

České školství se ocitlo na nebezpečné křižovatce, kde svoboda slova, pluralita názorů a elementární snaha o zprostředkování faktografických reálií prohrávají boj s hysterickou cenzurou a všudypřítomným strachem. Poslední skandál z Havířova, kde byla na Základní škole Karolíny Světlé profesně a lidsky dehonestována učitelka Lucie Švrčková, ukazuje děsivou realitu dnešní doby v plné nahotě.

Stačilo jedno anonymní udání a okamžitý, agresivní nátlak ze strany mainstreamových novinářů ze serveru Novinky.cz, aby se rozjela bezohledná mašinérie [1], která nápadně primitivně připomíná nejtemnější období našich moderních dějin. Jde nejen o možný trestný čin útisku učitelky podle § 177 trestního zákoníku, podle názoru právníka.

Útisk nastává v rodinném, pracovně-právním či jiném vztahu, kdy pachatel podřízenou či závislou osobu nutí, aby se chovala určitým způsobem (něco udělala, nebo se něčeho zdržela, nebo něco snášela, či něco zamlčela, třeba před dětmi), ale především jde o flagrantní selhání funkce školy. Škola má děti učit o světě, ne jim zatajovat, ne zamlčovat reálie, které se někomu politicky nehodí. Nucení učitelky, aby neinformovala děti učící se ruštinu o reáliích v Rusku, naplňuje podle právníka skutkovou podstatu útisku učitelky.

Učitelka, která chtěla žákům v rámci suplované hodiny a následně v hodině ruského jazyka ukázat čistě faktografické video o tom, jak se dnes reálně cestuje do Ruské federace, jaké jsou tam ceny a jak fungují elektronická víza, se stala obětí exemplárního trestu a veřejného lynče. Ředitel školy, zřejmě paralyzován strachem z mediální štvanice a z obvinění ze zaměstnávání rusofilky, a strachem o potenciální ztrátu vlastního místa, okamžitě kapituloval.

Namísto toho, aby se postavil za svou zaměstnankyni a hájil pedagogickou autonomii, učitelku fakticky profesně popravil. Oznámil, že občanskou výchovu již ona vyučovat nebude, udělil jí oficiální vytýkací dopis a uvalil na ni hospitační dozor. Každý, kdo v českém školství pracoval, velmi dobře ví, co takový krok v praxi znamená: je to promyšlený psychologický nátlak, vyhlášení války na pracovišti a jednoznačná výzva k odchodu ze školy.

Kriminalizace obyčejného cestopisu? Co skutečně žáci viděli?

Pojďme se podívat naprosto střízlivě na to, co vlastně bylo skutečným obsahem onoho „závadového“ materiálu, který vyvolal takové šílené pozdvižení. Autorem videa je Jakub Zieba, mladý plzeňský zastupitel, který momentálně zcela legálně žije, studuje a pracuje ve Volgogradu.

Společně se svým přítelem Robinem, který za ním přiletěl na návštěvu z České republiky, ve videu popisovali naprosto pragmatické, technické a faktografické detaily spojené s cestováním v dnešní geopolitické situaci. Zmiňovali zcela zřejmý fakt, že přímé letecké spojení mezi Evropskou unií a Ruskem neexistuje, a proto je nutné cestovat přes třetí země, jako je Turecko nebo Arménie. Plné nesestříhané video máte níže.

Detailně divákům vysvětlovali, jak si český občan může zařídit elektronické vízum, které stojí přibližně 2000 korun, a že celý tento proces není nijak administrativně složitý. Video dále obsahovalo záběry z běžného života, ukázky z restaurace a porovnávání reálií v Rusku a v ČR. Nešlo o žádné politické proklamace, neschvalovala se zde válka, nezaznívaly žádné výzvy ke genocidě ani k porušování zákonů

Jednalo se o čistou geografickou faktografii a reálie, které plně korespondují s výukou cizího jazyka – v tomto případě ruštiny – a s tématem cestování. Přesto mainstreamoví novináři z Novinek spustili hysterickou kampaň, označili obyčejný cestopisný vlog za nebezpečnou „kremelskou propagandu“ a vyrazili do Havířova zjednat „nápravu“. Výsledkem je zničená kariéra učitelky, která pouze chtěla žákům ukázat realitu světa za našimi hranicemi bez ideologických brýlí.

Masakr na sociálních sítích a nástup institucionálního strachu

Reakce veřejnosti na sociálních sítích na sebe nenechala dlouho čekat a spustila doslova názorový masakr. Lidé se okamžitě rozdělili na dva nesmiřitelné tábory, přičemž obrovská část veřejnosti a dalších pedagogů vyjadřuje potrestané učitelce hlubokou solidaritu. Zastánci učitelky zcela logicky argumentují tím, že pokud se na škole oficiálně vyučuje ruský jazyk, je naprosto přirozené, aby se žáci seznamovali s reáliemi dané země. To zahrnuje i praktické informace o tom, jak se do ní v současné době cestuje, pokud by se tam děti v dospělosti chtěly osobně podívat.

Na sociálních sítích se klade legitimní otázka: Od jaké doby je popisování cen chleba, postupu pro získání víza nebo trasování letů přes Istanbul považováno za bezpečnostní hrozbu státu? Strach a rusofobie, které v České republice po 24. únoru 2022 dosáhly institucionální úrovně, však racionální argumenty zcela válcují.

Ředitel školy s největší pravděpodobností podlehl okamžité panice, že by škola mohla být označena za „proruské hnízdo“, a zvolil cestu nejmenšího odporu – obětování učitelky na oltář mediálního klidu. Tím však vyslal děsivý signál všem ostatním pedagogům v zemi: jakýkoliv projev nekonformního myšlení, jakákoliv snaha o ukázání jiné než oficiálně schválené verze reality, bude tvrdě potrestána.

Hospitace jako kádrovací bič aneb jak vyhodit učitele bez “vyhazovu”

 

Metody, které vedení havířovské školy k likvidaci učitelky zvolilo, jsou v pedagogické komunitě velmi dobře známé. Přímá výpověď ze strany zaměstnavatele je v České republice díky zákoníku práce komplikovaná a právně napadnutelná, pokud učitel neporuší své povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Proto ředitelé, kteří chtějí někoho nepohodlného odstranit, často sahají k osvědčeným nástrojům psychologického nátlaku na pracovišti.

Sebrání předmětu, v tomto případě občanské výchovy, a uvalení „hospitačního dozoru“ může být podle svědectví dalších učitelek z jiných škol na sociálních sítích rafinovaná forma šikany, takzvaný bossing. Hospitace, které mají primárně sloužit jako metodická podpora a nástroj ke zvyšování kvality výuky, se v takových případech obvykle mění v kádrovací nástroj, upozorňují na sociálních sítích učitelky, které se s touto formou nátlakového rozvázání pracovního poměru již setkaly.

Když se vás ředitel chce zbavit, oznámí vám, že vzhledem ke stížnostem rodičů na vás jako učitele budou zahájeny hospitace ve vašich hodinách. Po škole se to okamžitě rozkřikne a děti to ví okamžitě, čímž okamžitě mizí jakýkoliv respekt dětí k vám jako k učitelovi. Učitel je doslova na odstřel. Takové jsou zkušenosti.

Jakub Zieba před Globusem v Moskvě

Ředitel nebo jím pověřený zástupce v takových případech chodí do každé jednotlivé hodiny, sedí v zadní lavici s blokem a záměrně vyhledává jakékoliv drobné pochybení, špatnou formulaci nebo metodickou odchylku. Cílem je jediné: sepsat sérii negativních posudků a postupně budovat spis pro propuštění, ale především vybudovat psychický tlak na učitele, aby to vzdal a dobrovolně podal výpověď dohodou a ze školy odešel.

Pro každého učitele je taková situace dlouhodobě psychicky neúnosná. Vědomí, že jste pod neustálým dohledem a že se na vás záměrně hledá „špína“, vede ve většině případů k tomu, že učitel raději sám podá výpověď, aby si zachoval zbytky lidské důstojnosti a zdraví. Ředitel tak dosáhne svého bez rizika soudního sporu a mainstreamová média mohou slavit úspěch, že vyčistila prostor od „závadové“ osoby.

Mrazivé ozvěny třicátých let 20. století a mezitím Habsburkové se vrací na Pražský hrad

Při pohledu na tento případ člověku doslova běhá mráz po zádech, protože nekompromisně odhaluje paralely s nástupem totalitních režimů, konkrétně s nástupem fašismu v Německu ve 30. letech 20. století. Tehdy to v zárodku začínalo naprosto stejně. Ze školních osnov a z veřejného prostoru muselo zmizet vše, co neodpovídalo tehdejší státní ideologii.

Žádný učitel nesměl v hodinách říct nic pozitivního o tehdejším Sovětském svazu, nic lidského o Rusech, nic objektivního o Židech. Kdo se opovážil narušit uniformní ideologický monolit, byl okamžitě označen za nepřítele státu, udán, mediálně dehonestován a vyhozen z práce. A mezitím český prezident poskytuje záštitu Sudetoněmeckému landsmančaftu v Brně a zve si na Hrad posledního Habsburka.

 

Historie se opakuje v bledě modrém. Dnes se v České republice opět dostáváme do stavu, kdy se o Rusku nesmí říct ani jediné faktické, natož pozitivní slovo. Pokud učitel ukáže, že lidé v Rusku žijí běžným životem, nakupují v supermarketech a že tam infrastruktura funguje, je to okamžitě interpretováno jako schvalování tamního politického režimu nebo zahraniční politiky.

Tato ztráta schopnosti rozlišovat mezi politickým režimem a geograficko-ekonomickými reáliemi je příznakem hluboké společenské nemoci. Dogmatismus vystřídal kritické myšlení, které přitom školy mají podle svých vlastních koncepcí rozvíjet.

Novinářský hon na čarodějnice a inkvizice v digitálním věku

Samotný článek na serveru Novinky.cz je učebnicovým příkladem novodobého politického kádrování a novinářské zášti. Text je doslova přeplněn kousavým tónem, odkazy na obskurní postavičky české neziskové scény a samozvané “odborníky“, nálepkami a manipulativními obraty. Jakub Zieba je tam vykreslován jako „miláček ruské propagandy“ a „kontroverzní politik“, přičemž se autoři neštítí útočit ani na jeho osobní život.

S opovržením zmiňují, že v Rusku studoval, našel si tam přítelkyni, která je dnes již jeho manželkou, a s jakousi podivnou závistí poukazují na to, že stále pobírá odměnu jako řádně zvolený zastupitel městského obvodu Plzeň 1, přestože se zdržuje v zahraničí.

Victoria Šeptala, manželka, a Jakub Zieba, její manžel

Novináři maintreamu se pasovali do role inkvizitorů, kteří určují, jaké informace smí český občan a české dítě konzumovat. Namísto objektivního informování vytvořili ideologický pamflet, jehož jediným cílem bylo vytvořit exemplární tlak na vedení havířovské školy. A to se jim podařilo.

Pokud budeme tomuto tlaku bezmocně přihlížet a tolerovat situace, kdy lidé kvůli faktografickému videu přicházejí mrknutím oka o práci a čelí psychické likvidaci, brzy se probudíme v Úsvitu fašismu. Ve fašismu, kde bude povolen pouze jeden schválený názor a jedna oficiální pravda. Svoboda na českých školách dostala tvrdou facku, a pokud se nezačneme bránit, bude to facka fatální.

Tento článek je současně výzvou vládě ČR, zejména vládní SPD, aby ve spolupráci s ministerstvem školství sjednali na škole nápravu a zajistili omluvu ředitele učitelce, která se ničeho špatného nedopustila. Stejně tak vyzýváme naše čtenáře, aby se obrátili na své politiky a urgovali u nich konání a nápravu v této věci. Kauzu i reakce členů vládních stran budeme bedlivě sledovat. A nezapomeňte nás informovat do redakce, jestli politici reagují, anebo hrají mrtvé ryby.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Print Friendly, PDF & Email

Učitelka vyhozená za Ukrajinu promlouvá. Z pracovněprávního sporu politický proces

/v , , , , /přidal

Učitelka vyhozená za Ukrajinu promlouvá. Z pracovněprávního sporu politický proces

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

23.03.2023

Vyhodili ji ze školy za nahrávku z hodiny, kde v roce 2022 údajně dezinformovala děti o válce na Ukrajině. Teď pražská učitelka Martina Bednářová, účastnice tří soudních řízení, oslovila ParlamentníListy.cz s prosbou, zda by se mohla k věci poprvé vyjádřit. Redakce ctí rovnost stran při soudním projednávání a učitelce vyhověla. Bednářová mluví o tom, jak se z jejího pohledu věc stala, i o údajné roli rodiny Kroupových, starosty Koláře či Seznam Zpráv.

Tato kauza minulý rok zahýbala Českem. Učitelka Martina Bednářová byla v dubnu 2022 odejita z pražské základní školy Na Dlouhém lánu. Důvodem byly výroky, kterými podle mínění školy pedagožka popírala události na Ukrajině. Žáci nahráli v hodině českého jazyka video, které mělo dotyčnou učitelku usvědčit. Ona však tvrdí, že se ničeho protiprávního nedopustila, a celý proces, ze kterého dodnes vznikly dokonce tři soudní spory, považuje za vykonstruovaný.

ParlamentníListy.cz se s Martinou Bednářovou, která je nyní nezaměstnaná a podle svých slov „prakticky nezaměstnatelná“, osobně sešly. Celý příběh má několik rovin a dnes přinášíme první část, ve které Bednářová popisuje kauzu kolem nahrávky a vyhazovu ze školy svýma očima.

Normální hodina češtiny 

„Nebylo mi pořádně umožněno se k tomu vyjádřit,“ říká nám Martina Bednářová v jedné z žižkovských kaváren. „Kdykoli jsem totiž začala popisovat, jak se to doopravdy odehrálo, média to překroutila. Vážím si toho, že u vás mám prostor.“

„Bylo to 5. dubna 2022, probíhala klasická hodina českého jazyka – slohu,“ začíná své vyprávění Bednářová a vysvětluje, že mezi sedmým a devátým ročníkem základní školy mají žáci v rámci češtiny kapitolu, která se věnuje vztahu mezi médii a realitou. „Probíráme různá mediální sdělení, děti se učí kriticky číst apod. Přičemž je logické, že když máte nějaké mediální sdělení, sáhnete po tom, co je zrovna aktuální,“ vysvětluje učitelka.

Právě proto si prý tenkrát zvolila rusko-ukrajinský konflikt. „To téma bylo všude, setkali se s ním všichni. A tak jsem žákům řekla: Pojďme si o tom něco říct. Co o tom víte? A děti začaly odpovídat. Přičemž vše byly odpovědi kusé, povrchní, bez kontextu. Jako by četli jen nadpisy,“ popisuje Bednářová. „Proto jsem jim řekla, dobrá, pojďme o tom tedy zjistit něco víc.“

Učitelku útržkovitá informovanost žáků velmi překvapila. „Uvědomila jsem si, že čerpají pořád z těch samých zdrojů – nejvíc ze Seznamu nebo ČT. Znají jen jednu stranu věci, neumějí to zasadit do kontextu, neuvažují o příčinách války apod. V jejich podání to znělo, jako kdyby svět začal 24. února 2022.“

Poté, co Bednářová sdělila téma hodiny, zapnuli dva přítomní žáci nahrávání na svých mobilních telefonech. Přitom používání mobilů během vyučování zakazuje školní řád.

„Mně tedy přijde, že museli nahrávat už někdy předtím, možná každou hodinu, kdoví,“ připouští Bednářová. „Tato inkriminovaná nahrávka totiž začíná tím, když mluvím o rozpadu Sovětského svazu. Než se dostanu k jádru a k tomu, co odstartovalo tu kauzu, tak to chvíli trvá. Nevím, co by žáky tak iritovalo na rozpadu SSSR, že zrovna v tu chvíli zapnuli nahrávání. Chápala bych to, kdyby začali nahrávat až v momentě, kdy došlo na válku, ale tohle mi přijde fakt divné…“

Martina Bednářová prý ví, kteří konkrétní žáci nahrávku pořídili. „Je to chlapec a dívka. Oba přitom mají velké problémy s češtinou.“ Učitelka nevylučuje, že motivem tedy mohla být i jakási pomsta za špatné známky. Jinak je prý však kantorka mezi žáky oblíbená. „Když ta věc vypukla, někteří rodiče dokonce chodili do školy se za mě přimlouvat. Ale nepomohlo to.“

Tenkrát tedy hodinu normálně odučila. Většina hodiny se nesla v duchu debaty, což prý nahrávka dokazuje. Jenže oficiálně se na veřejnost dostal zmanipulovaný útržek. „Seznam Zprávy tu osmnáctiminutovou nahrávku sestříhaly a vybraly z toho nejhorší fráze. Určité pasáže byly navíc uměle zesíleny, což mi přijde naprosto zrůdné,“ líčí ParlamentnímListům.cz Martina Bednářová. Reportáž byla na nejčtenějším českém zpravodajském serveru umístěna asi týden poté, co proběhla hodina češtiny. Vzápětí se rozpoutal mediální hon, který Martinu Bednářovou vystrnadil ze školství a dodnes negativně ovlivňuje její život.

Zítra už nechoď

Jak se vlastně nahrávka dostala k rukám Seznamu? Martina Bednářová neměla tušení, že ji žáci nahrávali. Zprvu se nic nedělo. Ještě druhý den po výuce seděla Bednářová v porotě literární soutěže.

„7. dubna pak za mnou přišla paní ředitelka Renata Riedlová, že musím okamžitě za ní do ředitelny. A tam seděl pan František Kroupa,“ vzpomíná Bednářová. František Kroupa je syn disidenta Daniela Kroupy, bratr Mikuláše Kroupy a Janka Kroupy – novináře Seznam Zpráv.

Syn Františka Kroupy, Jonáš, přitom chodí právě na základní školu Na Dlouhém lánu, a dokonce do stejné třídy, kde ještě před rokem učila Martina Bednářová. Na osudné hodině českého jazyka, ze které byla pořízena nahrávka, tedy také byl. Je možné, že právě skrze Jonáše Kroupu se nahrávka dostala ze třídy až do redakce Seznam Zpráv.

Když sedmého dubna přišla Martina Bednářová do ředitelny, seděl prý František Kroupa na pohovce. „Naprosto nevkusně rozvalený. Já jsem byla posazena na židli naproti němu jako na pranýř. V té chvíli jsem ještě vůbec netušila, o co jde. Kroupa pouze nepříjemným tónem sdělil, že má na mě materiály, které předal advokátům, aby posoudili, zda jsem se dopustila trestného činu. Byla jsem naprosto v šoku. Tím víc, když Kroupa vytáhl telefon se slovy s dovolením si budu nahrávat. V tu chvíli jsem začala oponovat, a hlavně jsem ho žádala, aby mi řekl, proč vlastně vůbec přišel?“ popisuje dramatickou situaci v ředitelně Bednářová. Požádala také, aby byl ze schůzky pořízený zápis.

František Kroupa se následně plamenně rozhovořil. „Mluvil o Krymu, Donbasu, Putinovi… To se nedá tady takhle vypovědět, to byla prostě masírka. Ale já už tušila, kam tím míří.“

Když zástupkyně ředitelky odmítla pokračovat v zápisu, protože připomínal spíše politickou přednášku, Kroupa nakonec vytasil inkriminovanou nahrávku.

„Já jsem zůstala jako opařená,“ říká Bednářová. „Hlava mi to nebrala. Tak on tam přijde, rozvalí se na gauči a pak vyhrožuje nahrávkou, která je pořízena proti školnímu řádu?“

Ředitelka školy Renata Riedlová se prý za Martinu Bednářovou nepostavila. „Neřekla nic, jen mlčky seděla a sledovala to divadlo.“ Přitom prý do té doby mezi sebou měly obě ženy normálně fungující vztah. Ani se zbytkem učitelského sboru neměla Bednářová problém. V této krizové situaci se jí však nikdo nezastal. Bednářová nicméně chápe, že roli v tom mohl hrát strach z medializace, emoce a celkově napjatá atmosféra, kterou měl rozdmýchávat právě František Kroupa.

„Ten potom zavolal tehdejšímu starostovi Prahy 6 Ondřeji Kolářovi. Představte si, že tam sedíte, posloucháte, jak o vás hovoří, tváří se důležitě, pak zavěsí a obrátí se k ředitelce se slovy: ‚Tak co s ní uděláme?‘ Neuvěřitelná sprostota,“ pohoršuje se nad chováním Kroupy Bednářová.

Bratr známého reportéra měl přitom do školy častokrát chodit v úplně jiné roli: „Před každým vysvědčením obcházel učitele a přimlouval se za lepší známky pro syna,“ vzpomíná Martina Bednářová. „Ten totiž zrovna mezi premianty nepatří.“

Sedmého dubna 2022 se však František Kroupa choval velmi neurvale a pořízenou nahrávku odmítal Martině Bednářové přehrát. „I přes moje protesty trval na tom, že ji přehraje jen paní ředitelce. Byla jsem potupně vykázána ven a potom jsem odešla učit další hodinu. Když jsem se po nějaké době vrátila zpět do ředitelny, ředitelka mi jen řekla ‚zítra už nechoď‘.“

Podle Bednářové ředitelka svou roli nezvládla: „Mělo se to řešit úplně jinak. Navíc mě dostalo, že poté redakci Seznamu dovolila jít do školy druhý den nahrávat.“ Samotná reportáž, kterou Seznam Zprávy ve škole Na Dlouhém lánu natočily, však podle Bednářové neprobíhala za standardních podmínek: „Děti musejí mít v těchto případech povolení k nahrávání, spoustě dětí to ale rodiče nedali. Přesto vím o pár dětech, které tam jejich učitelé i přes nesouhlas rodičů poslali. V jednom záběru jsou ve třídě dokonce dvě děti, které tam ani nepatří,“ upozorňuje na nesrovnalosti v reportáži Seznamu Martina Bednářová.

Horší než vrah 

Pro Martinu Bednářovou začala touto kauzou těžká cesta. Lemovaná je třemi soudy, ve kterých vystupuje střídavě jako žalovaná i poškozená.

První spor vede se svým někdejším zaměstnavatelem, Základní školou Na Dlouhém lánu. „Po té výpovědi a pod tlakem všech událostí jsem to zdravotně odnesla,“ líčí následky stresující situace učitelka. „Skončila jsem u doktorky s tlakem 240/170, ale ona přesto napsala, že jsem práceschopná. Zřejmě se bála, když začaly vycházet všechny ty články, že by se do té kauzy mohla taky namočit.“ Přístup praktické lékařky prý Bednářovou hodně mrzí. „V dnešní době se lidé už opravdu bojí udělat krok stranou, vymezit se, postavit se za svůj názor. Tady šlo přitom o zdraví a klidně i o život.“

Asi po třech týdnech se Martina Bednářová dala trochu dohromady a vyrazila opět do školy. „Výpověď jsem totiž dostala jen ústně, žádný papír, nic. Během té doby, co jsem byla doma s tlakem, mi ředitelka ani jednou nezavolala, žádný kontakt ze strany školy nebyl. Tak jsem se tam vrátila, abych zjistila, co a jak.“

Ředitelka Renata Riedlová však Martině Bednářové sdělila, že s ní už dále nepočítají. Ta se tedy vrátila domů a od té doby je bez místa. Pro ženu, která celý život zasvětila vzdělávání nových generací, je to těžká rána. A nejen psychická, ale i materiální. „Manžel pracuje také ve školství, ale jako nepedagogický pracovník. Finančně z jednoho platu si tedy moc vyskakovat nemůžeme.“

Bednářová přitom v mezidobí několik pracovních příležitostí měla, ale když školy zjistily, o koho jde, nepřijaly ji. „Kamkoli zavolám a představím se, tak si to brzy pospojují a nakonec od spolupráce couvnou. Tahle kauza mi tedy zavařila opravdu dost. Jen si vezměte, že jména vrahů se v soudním řízení anonymizují, ale jméno učitelky, která neudělala nic špatného, je vláčené bahnem,“ pozastavuje se nad paradoxem situace Martina Bednářová.

Z pracovněprávního sporu politický proces 

Na školu tedy podala žalobu, protože si myslí, že její výpověď neměla oporu v zákoně. Celý soudní spor, který vyvrcholil 27. 2. 2023 však podle Bednářové neprobíhal férově: „Už jen skutečnost, že tyto pracovněprávní žaloby se běžně řeší jen pár měsíců, a u mě to trvalo skoro rok, je trochu divná.“

Chování soudkyně JUDr. Lady Horákové a její přístup k věci prý Bednářovou šokoval: „Styl, jakým hovořila ke mně, resp. k mé advokátce, byl úsečný, na druhou stranu reagovala úplně jinak. Našim argumentům a požadavkům nebylo vyhověno. Soudkyně nepřijala důkazy, které jsou pro pracovněprávní spor velmi podstatné, např. zaprotokolovat mou třicetiletou pedagogickou praxi a řadu profesních úspěchů – to bylo odmítnuto jako irelevantní důkaz.“

Naopak byla dávána přednost důkazům, které s pracovněprávní podstatou soudu vůbec nesouvisely. „Protistrana předkládala odborné posudky od pracovníka Jana Šíra z katedry politologie. To je ale úplně něco jiného. Zaznívaly tam argumenty typu, že moje výroky jsou neslučitelné s principy demokratického školství. Co jsou ale ty principy? Já nic takového nečetla ani nepodepisovala,“ rozhořčuje se Bednářová.

„Ten soud se zkrátka věnoval politice, a na to jsme s mou advokátkou nebyly připravené. Nemohly jsme se tedy adekvátně bránit,“ popisuje své zklamání nad justicí Martina Bednářová a dodává, že nad podivným jednáním soudu se prý pozastavovala i přítomná veřejnost. „Seděla tam paní spisovatelka Procházková, paní redaktorka Hoření, bývalá soudkyně pro Prahu a další osobnosti… Lidé odcházeli znechucení.“

Soud se Základní školou Na Dlouhém lánu sice Martina Bednářová prohrála, ale odvolá se. „Chci to maximálně medializovat a nejraději bych byla, aby se natáčelo přímo v soudní síni,“ říká Bednářová. „Chci, aby veřejnost viděla a slyšela, jak vypadá justice v Česku v jednadvacátém století. Nikdy by mě nenapadlo, že se vrátí politické procesy, ve kterých nepůjde o spravedlnost, ale o ideologii.“

Co se týče vztahu k válce na Ukrajině, Martina Bednářová si stojí za tím, že lidé by měli vyhledávat různorodé informace. „V tomto případě jsme informováni jednostranně, ale v jiných zemích tomu tak není. Například ve Francii nebo Německu mají lidé mnohem objektivnější informace než tady. Když u nás chcete poznatky i z druhé strany, jste hned kolaborant a zrádce.“

Výroky, které zazněly v nahrávce z hodiny českého jazyka, je prý schopna a ochotna podložit důkazy. „To si však nechám až do trestního řízení, to tady teď rozebírat nemohu, nezlobte se.“

Učitelka Martina Bednářová je ochotna s ParlamentnímiListy.cz hovořit i o dalších soudech, ve kterých figuruje. Postupně přineseme podrobnosti.

ZDROJ: